 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 16.6.2002
Konečně si můžeme po hektickém víkendu užívat klidu domova. Mimo jiné, při shlédnutí předpovědi jsme rádi, že se nacházíme doma. Meteorologové vyhrožují teplotami až 34oC. Naše domácí přirozená klimatizace funguje bezvadně, momentálně po příjezdu ukazuje teploměr v obyváku necelých 20oC.
Na obrázku je Martinka připravena k přejezdu od jedné babičky ke druhé do Hradce. To víte, nemáme to o víkendu jednoduché. Nabitý program a občas i honička. Dana oblékla Martince před odjezdem překrásné světle zelené šatičky, musel jsem si ji vyfotit. Mezitím mi Marťa okupovala kufr a počítač. Šatičky poslala Martince teta Martina z Ohia. Musím říct, nejenom je. Dana se moc rozhodovala mezi zelenými a modrými. Přece jenom, těch hezkých dní na šaty v roce moc není.
U babičky v Hradci byl ze začátku celkem klid. Ovšem pouze do chvíle, než se ozval u dveří zvonek. Do bytu se vhrnul bratr Miloš s Renatou a kluky. Větší Tomášek začal hned povídat páté přes deváté a mladší Ondra ( Byl mu před nedávnem rok ) nás všechny přítomné překvapil svou prozatím nejistou chůzí. Jen považte jaké má problémy s chozením dítě jeho věku, váží-li téměř 13kg. Hned jsem si musel otestovat, jaké to je tahat dítě těžší o 3kg než je Martinka. Už jenom zvednout ho, to je rozdíl!
Brácha Martin se před týdnem vrátil z Egypta a měl přichystáno, jak nám v klidu ukáže fotografie. Z poklidného prohlížení se nakonec vyklubal boj o zachování celistvosti fotek. Děti se vrhaly nevypočitatelně na vše co je zaujalo. Ještě štěstí, že se alespoň Tomášek vedle zabavil u Martinova počítače. Nechal ho tam dosytosti vyblbnou se slovy,"Linux toho snese hodně." :-)
Vidíte, vidíte, pěkný blázinec. Musím protřídit fotky a nějaké si budete moci prohlédnout ve fotoalbu.
Verze pro tisk...
 17.6.2002
Dopoledne, při důležitém jednání s externí firmou ohledně celozávodní dovolené mi najednou zvoní telefon. Na displeji je vidět, že mi volá Dana z domu. Odmáčknu hovor a po několika minutách znovu. Odbíhám abych zjistil, cože se doma děje. Po prvních slovech je mi vše jasné, pro samou práci jsem zapomněl, že dnes jedeme s Martinkou na druhé očkování proti žloutence! :-(
Startuji auto, při zběžném pohledu na hodiny zjišťuji, že nemám příliš času do jedenácti hodin. Přesto se mi daří zdolat vzdálenost 19km za 20min. Nakládám holky v Ústí, Dana byla s Martinkou mezitím v práci, odjížděly spolu ráno autobusem. K paní doktorce přicházíme o chvíli později a jak se později ukazuje, vůbec to nevadí. Dana chce, abych při očkování držel Martinku, sama by ji prý neudržela. Beru tedy Martinku na koleno, pevně sevřu obě ručičky, doktorka mezitím připravuje injekci, otírá Martince ramínko a pích, jehla je tam. Marťa začíná křičet až ve chvíli stlačení stříkačky. Asi jí očkování bolí. Paní doktorka přelepuje ránu barevnou náplastí a komentuje,"Máme teď náplasti se slimákama na obrázku, jako by slimáků nebylo všude dost!" Doma později zjišťujeme, že to není slimák, nýbrž šnek s domečkem, tedy žádný bezdomovec :-) Martinka se uklidňuje až u východu z kliniky. To se nám ji podaří zabavit větou,"Martinko, hledej naše autíčko!" Martinka se chvíli rozhoduje, na parkovišti stojí dvě stejná modrá auta a se slovy,"Tam tam!", ukazuje na nesprávné. Dana ji opravuje směr, Martinka radostně běží k autu a křičí,"Brrrm brrrrm!"
Odjíždíme, vykládám holky doma nic se nedá dělat, vracím se zpět do zaměstnání, pokračovat v započaté práci :-(
Na dnešní fotce Martinka hamá jahůdky. Běhala odpoledne nahatá po zahrádce, bylo opravdu velké teplíčko.
Verze pro tisk...
 18.6.2002
Konečně nastaly pravé letní dny. Odpoledne se pohybovala teplota kolem třiceti stupňů, nám to nevadí, doma se ochladíme. Martinku Dana preventivně zkusila uložit do postýlky v ložnici. Přece jenom je uvnitř o 10oC méně. Musela s Martinkou v postýlce jezdit a drncat než usnula.
Dana se snažila s Martinkou jít ven až kolem třetí hodiny, kdy už sluníčko tolik nepálí. Lastura v níž má Martinka pískoviště je tvořena ze dvou identických částí. Do té poklopové napustila Dana Martince vodičku, aby měla doma také bazének. Pěkně teplou, ohřátou v hadici. Dalo by se říci, voda jako kafe. I přesto se Martince do vodičky nechtělo. Dana ji zkusila vzít a postavit doprostřed lastury. Jediným výsledkem nakonec byl Martinčin křik. Opravdu se jí v bazénku nelíbí. Myslíme si, že je to způsobeno jejím nedávným pádem po hlavě do bazénku u babičky. Asi to chce čas, aby se přestala bát. Vždyť ve vaně řádí a vody se nebojí. Křičí naopak při vytahování ven.
Bazének Martinka využila ke hraní. Na pískovišti soustředěně nabírala písek do kbelíčku a ten vysypávala do bazénku. Opravdu, skvělá zábava :-)
Vzhledem k velmi teplému dni se ohřála voda v našem solárním ohřívači a tak se i Martinka sprchovala vlažnou vodičkou na zahradě. Já vyklízel navečer půdu a sprcha před odchodem domů byla naprosto skvělá.
Martinka strávila asi půl hodiny před večeří u sousedů. Před chvílí tu byla sousedka a prozradila nám, že Martinka u nich večeřela. My se s Danou snažíme před koupáním i po koupání do Marti něco dostat, je nám divné proč nechce jíst a důvod je prozaický. Je prostě po večeři :-)
Verze pro tisk...
 19.6.2002
Meteorologové se očividně nespletli a předpovězené teploty byly viditelné i na našem teploměru na dvorečku. Dana se snažila držet Martinku doma co nejdéle, ale po třetí šly obě ven. Zalezly si na deku do stínu slunečníku, četly a prohlížely knížky.
Dana jela do Ústí a my s Martinkou na projížďku s kolem. Občas mám rád teplo a tak teplota 31oC mě nemůže rozházet. Povídám Martince,"Pojedeme na kole, Martinko?" Následuje obvyklé,"Tam koo brrm brrrm tam helma!" :-) Oblékám doposud nahatou Martinku a odjíždíme směrem k sousednímu hradu. Směrem tam je cesta v pohodě, nemusím šlapat a jenom se vezeme. Projíždíme kolem kovbojského saloonu ( Dřevěné hospůdky )pod hradem. Povídám Martince,"Musíme ještě kousek ujet, abychom si zasloužili zastávku." Jedeme dál, každou chvíli zastavuji a dávám Martince bumbat čajíček. Když jsme po několika hodně kilometrech zpátky u hospůdky, má Marťa vybumbanou téměř celou lahvičku a já jazyk na vestě. To víte, držáček na láhev má obsazený Martinka a já nemám nic. Jdu si tedy zakoupit pivo na doplnění tekutin a beru Marťu s sebou dovnitř. Než se dočkám u baru, je Martinka fuč. Nacházím ji po chvíli sedící na židli u cizích lidí za cedulí "Nevstupovat, soukromý pozemek". Martinka se jak je vidno neztratí :-) Vyzvedávám si ji a jdeme se napít, já točené, Martinka čajíček. To je přesně ten okamžik zachycený na fotografii.
Vracíme se domů s mírným zpožděním, musíme ještě roztopit gril a opéct buřtíky. Martinka dostává nejdříve suchý rohlíček, máme to tak odzkoušené. Potom loudí masíčko a rohlík by už nechtěla. Jak se později ukazuje, se vším se tak loudáme, že Dana stíhá přijet před naším odchodem na koupání.
Verze pro tisk...
 20.6.2002
Martince se předevčírem po dlouhé době spustila rýma. Možná si pomohla o víkendu u babičky. Neteřinka Petruška je nastydlá, i ostatní nevypadali lépe. Dana dnes měřila Martinku zdali nemá teplotu, ráno byla v pohodě, jenom teď navečer teploměr ukázal maličko zvýšenou 37,2oC. Martinka se měřila jako velká holka, teploměrem pěkně pod paždí :-)
Před koupáním měla Maťa čerstvě vykapaný nosánek Nasivinem a po vytažení z vodičky jsem jí odsával obě dírky. Opravdu je rýmy plná. Jenom kdyby se tolik nebránila a nekřičela. Křičí stylem,"Maamííí, maaamíííííí!", maminko, prosím pomóóc :-)
Před večeří a odchodem domů ze zahrádky se Martinka snažila sama oblékat, jak můžete vidět na dnešní fotografii. Snad čtvrt hodiny kombinovala různě šatičky a natahovala je na nožičky. Zkouší si je oblékat obráceně, ne přes hlavičku. Po dlouhém úsilí si je téměř oblékla, mimo ručiček. Poté se Martinka sama se sebou spokojená počala věnovat četbě knížky.
Další velice zajímavou hračkou se staly před svačinkou Martinčiny sandálky. Jelikož ťape po travičce naboso, botičky jsou skvělá hračka. Dá se říci, vždy byly. Martinka se do hry s botičkama natolik zabrala, že jsem ji nemohl dostat ke stolu. Pokud chcete po Martince, aby šla dělat v takovéto soustředěné chvíli něco jiného, máte smůlu. Dosti přitom záleží, jakou silou pouští věc, kterou ji berete. Jakmile je ta síla příliš velká, s velkou pravděpodobností se Marťa naštve, začne nabírat k pláči a vztekání se.
Dnes tomu nebylo jinak a tak následovala svačinka s křikem :-)
Verze pro tisk...
 21.6.2002
Po odpolední svačince si šla Martinka hrát na pískoviště s bábovičkama. Využil jsem příležitost, nastartoval sekačku a posekal trávu na kraji zahrady. V trávě roste totiž hodně kvetoucího jetelu na němž se nachází hejna včeliček. Dana nemůže vidět, jak Martinka šlape bosýma nožičkama těsně kolem nich.
Po páte hodině musela Dana odejít vařit večeři, my se s Martinkou rozhodli sednout na kolo a jet na chvíli k řece. Dana mě ihned upozornila, že Martinka do vody nemůže kvůli rýmě. Já osobně původně do vody ani nechtěl.
Odjíždíme a volíme klidnou cestu za humny. U předposledního statku před odbočkou k řece vidíme kravičku s telátkem, dlabající krmení z kamenného koryta. Korýtko mají šikovně u cesty, tak je s Martinkou můžeme sledovat pěkně zblízka. Kráva s telátkem mají po chvíli koryto prázdné a středem jejich zájmu se stáváme my. Ukazuji Martince rohy a hladím krávu po hlavě. Pokaždé, když na ni sáhnu se mi snaží ruku olíznout. Martinka se baví, radostně výská a projevuje nelíčenou radost.
Nedá se nic dělat, jedeme k řece zhodnotit situaci s koupáním. Jak se dá očekávat, sluníčko již opustilo údolí jímž řeka protéká a všichni už se balí. Musíme přijet někdy přes den. To víte, voda je v řece moc studená, musí být tedy teplý alespoň vzduch.
Při zpáteční cestě zastavujeme nakrátko u kraviček. Tentokrát na jiném místě ohrady, kráva může prostrčit hlavu podstatně dál, tak Martince olízne sedačku a následně i ručičku. Martinka nemůže smíchy ani dech popadnout. Jaký má kráva jazyk vidíte na fotografii :o) Martinka se mimo jiné dnes naučila volat na kravičku,"Kávo kávo!" :-) Když ji slyším, v mysli mi vytane scéna ze skvělého filmu Zdeňka Svěráka Na samotě u lesa. Děti tam povídají při dojení,"Jitko, krávo Jitko, krávo!" :-))
P.S.: právě se k nám blíží velká bouřka, volala nám babička, že už to mají za sebou. Je příšerně zataženo a světla blikají. Ještě štěstí, že má notebook akumulátor :-)
Verze pro tisk...
 22.6.2002
Včerjší bouřka stála opravdu za to. Nás se naštěstí moc nedotkla, ale v různých částech České republiky padaly stromy a vítr bral střechy ( Vysvětluji situaci pro zahraniční čtenáře :-) ). Martinka usnula bez problémů, bylo jí úplně jedno co se venku děje.
Dnes jsem byl od Dany upozorněn, abych neučil Martinku říkat Krávo. Je hezké, že se tak na kravičku volá, ale mohla by prý volat i na nějakou cizí paní. To by potom bylo něco :-)
Ráno asi hodinku před obědem musela Dana jít do kuchyně a já zůstal s Martinkou ve stodole. Uklízím prkna abychom mohli přistoupit ke stavebním úpravám. Z hromady prken trčí hřebíky a tak v rámci bezpečnosti jsme jeli raději na kolo. Jenom na hodinu, do oběda. Po včerejšku se moje nohy ještě nevzpamatovaly a já zvolil trasu stále do kopce :-( Pěkné převýšení a celkově asi 12km. Jedinou a v zásadě velkou výhodou byl velice rychlý sjezd cestou zpátky. Nahoře na kopci je vyhlídka, ale nic vidět nebylo, po včerejší průtrži mračen se vypařuje voda a je všude zamlženo. Výlet mi dal velice zabrat, ještě jsem to nerozchodil.
Odpoledne se konečně vyjasnilo a tak může Martinka radostně běhat po zahradě úplně nahatá. Jenom by se měla naučit při čůraní posadit na bobek. Prozatím čůrá ve stoje a musíme jí potom mýt nožičky :-)
Právě je 1715, Martinka se nahatá rochní v pískovišti, Dana okopává zbytky zahrádky, prozatím vzaté slimáky na milost a já griluji na dřevěném uhlí kuřátko. Možná si dá s námi i Martinka, záleží jenom na ní, zdali bude chtít :-)
Dnes jsem vyfotil Martinku v její nové zašívárně, koutečku mezi pračkou a zdí. Martinka tam vleze a sedí na kbelíčku s pracím práškem :-)
P.S.: Martinka se dala samotné masíčko, chleba nechtěla a navrch zdlábla 2 rajčátka. Jenom kdyby chtěla spinkat, právě křičí v postýlce.
Verze pro tisk...
 23.6.2002
Dopoledne jsme s Martinkou chvíli uklízeli ve stodole. Snažila se mi všemožně pomáhat a k tomuto účelu si našla ve změti nářadí dva ploché štětce. Jeden používala jako smetáček a druhý jako lopatku. Smetáčkem pečlivě nametla rez a prach na lopatku, popošla k otevřenému pytli cementu a šup obsah lopatky do cementu. Všiml jsem si jí asi až při čtvrté lopatce :-)
Říkám si, a dost, jedeme se projet na kole! Dnes pro změnu více po rovině. Nejprve jedeme zkontrolovat situaci u řeky. Před polednem je na nejlepším místě pod železničním mostem docela plno. Po chvíli jede přes most rychlík. Žil jsem v přesvědčení, že se Marťa bude stejně jako já kdysi bát hlomozu, vytvářeného vlakem jedoucím přes železný most. Opak je pravdou, Martinka se směje, mává oběma ručičkama a křičí,"Pá pá pá!"
Jedeme dál, podívat se na koníčky za vsí. Jsou v ohradě tvořené elektrickým ohradníkem, díky němuž udržujeme z obou stran přiměřený odstup. Koníčkové jsou tři a je vidět, že by nejraději jeli na výlet. Vzájemně se škádlí a honí po louce. Přitom dupou střídavě předníma a zadníma nohama. Martinka se raduje a povídá,"Tam tam dupy dup!" :-)
Vzhledem k blížícímu se času oběda jedeme zpět domů. Po chvíli se mi zdá divné, že mě Martinka neustále dloubá přilbou do zad. Otáčím se a hned je mi vše jasné. Marťa spinká, až se jí hlavička kymácí ze strany na stranu. Nejdříve se lekám, zdali ji něco nekouslo, protože je prakticky nevzbuditelná. Děti mají tvrdý spánek. Jedeme přes celou vesnici a Martinka neví o světě. Probírá se až doma při sundávání přilby. Samozřejmě jsem ihned po příjezdu pochválen za pozdní příjezd a za uspání Martinky. Po obědě má totiž spát v postýlce.
P.S.:Před chviličkou telefonovala teta Martina z Ohia, prý kde jsou slibované fotky ze ZOO. Přiznávám se, úplně jsem na ně v pracovním shonu zapomněl. Budu s tím muset něco udělat :-)
Verze pro tisk...
 24.6.2002
Včerejší Martinčino usínání byl opravdu zážitek. Nevíme, co ji popadlo, ale již po dva večery nechce být po uložení do postýlky v ložnici sama. Postaví se v postýlce u tyček, v jedné ruce plínku v druhé případně svého spinkacího medvídka a křičí. Tedy přesněji řečeno, nekřičí, nýbrž přímo řve. Po chvíli se začíná zalykat a strká si prstíčky do krku. Hlasité dávivé zvuky nás nenechají dlouho v klidu a jdeme tam. Je pravděpodobné, že nás Marťa schválně tímto stylem volá k sobě. Včera jsem jí nestačil, musela přijít maminka na zklidnění :-)
Celé dlouhé dopoledne počasí nezklamalo a vydatně pršelo. Jako by nemohlo být tak akorát. V poslední době je to z extrému do extrému. Celý týden rekordní teploty, přes víkend následně kalamitní stavy a kroupy o průměru až 4cm :-(
Po obědě jely holky na projížďku s kočárkem. Martinka se moc těšila, vždyť se nás snaží celý týden přesvědčit k projížďce. Přijde k vozítku, popadne ho za rukojeť a už slyšíte typické,"Brrrm, brrrrrm!" :-) Dnes jely na horní konec a vrátily se chvíli po mém příjezdu domů. Při té příležitosti jsem Martinku vyfotil v kočárku před zaparkováním.
V nově zveřejněném fotoalbu popisuji včerejší Martinčinu vzornou svačinku. Dnes tomu nebylo jinak. Je fakt, že pokaždé Martinka sama hamala jahodový jogurt ( Říká jahůdce roztomile,"Jahů jahů!", což mi připomnělo server na nemž jsem začínal YAHOO!, to se čte stejně :-) ). Před odlepením víčka s vyobrazenou jahůdkou ho neopomenu Martince ukázat a ona potom krásně sama zhamá lžičkou ze skleněné mističky celý jogurtek. Ještě se překvapeně diví,"Není není!", jakmile lžička udeří o prázdné dno :-)
Verze pro tisk...
 25.6.2002
Uf, konečně jsem se dostal ke psaní. Dnes byl opravdu náročně návštěvní den. Dana strávila s Martinkou dopoledne u malého Ondry. Martinka mu říká,"Odra Odra!" Ondra je téměř o dva měsíce starší a dnes si spolu poprvé pořádně vyhráli.
Odpoledne jela Dana do města a já je vyzvedl na náměstí cestou z práce. Jeli jsme na druhou návštěvu za malým Ráďou. To bylo něco. Kromě Radečka byly doma i dvě jeho starší sestry. Jistě si dovedete představit, jak tam bylo živo. Zatímco jsme popíjeli kávu, děti si vzaly vedle do obyváku na gauč mističku s křupkama. Během několika málo minut měly mističku prázdnou, Verunka došla pro další. Tímto stylem zbušily ještě něco z Telky makové a navrch pytlík želé bonbónů. Nic z toho Martinka doma normálně nedostává, musela si to dnes vynahradit. Opravdu vypadala, jako bychom jí doma nedali najíst :-)
Následoval přesun na zahrádku, přece jenom se dnes počasí zlepšilo a teplota je tak akorát. Radeček má na zahrádce asi tři odstrkovadla různých typů a provedení, popůjčovaná od známých, majících odrostlé děti. Jakmile Martinka zmerčila jezdícího Ráďu, bleskurychle se zorientovala a vybrala nejjednodušší model, můžete ho vidět na fotografii. Jenom nedosáhla pořádně na zem a tak seděla celou jízdu pěkně vpředu. V pohodě, až na moc předsunuté těžiště. Není divu, že při první terénní nerovnosti předvedla skok přes řidítka obličejem do travičky. Aniž by vydala hlásku, okamžitě skočila zpět do sedla a jedem! Na zemi skončila ještě mnohokrát, ale nikdy si z pádu nic nedělala, jak je jejím zvykem :-)
Z návštěvy jsme přijeli domů ve tři čtvrtě na osm, proto máme zpoždění. Fotografií mám nafoceno asi 40, velice těžko se z takového množství vybírá jedna :-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
16.6.2002
17.6.2002
18.6.2002
19.6.2002
20.6.2002
21.6.2002
22.6.2002
23.6.2002
24.6.2002
25.6.2002
- 
24.5.2007
