 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 25.01.2003
Včerejší koupání probíhalo tak trochu živelněji než je obvyklé. Nejdříve se šla koupat nejmenší Danielka a Martinka ji přitom sledovala. Dlouho však nevydržela pouze přihlížet a jala se sama svlékat. Z koupelny za mnou přišla švagrová a povídala mi,"Radku, pokud chceš aby se ti Martinka neutopila, běž do koupelny, je tam jenom Petr!" ;-) Po příchodu jsem situaci zhodnotil mrknutím oka a zase tak hrozné to nebylo. Martinka se sápala do vany a tak jsem jí pomohl. Jako třetí vlezla do vany neteřinka Petruška a najednou byla holek plná vana. Cákaly po sobě a voda lítala přes okraj vany až na zem, jistě si to dovedete představit. Potom Martinka vzala bazének plný vody a vylila ho Petře na hlavu. Následně se rozpoutal boj a musel jsem Marťu vytáhnout z vany, abych předešel většímu promáčení koupelny ;-)
Martinka objevila u babičky v obyváku postavený a ustrojený vánoční stromeček. Ještě ho nestihli uklidit. Marťa se k němu hnala, s naprostou jistotou vyhledala zástrčku od elektrických svíček a dříve než mohl děda zasáhnout, zastrčila ji do zásuvky. Přitom povídala,"Martinka zastčí do zásufky, je tam blesk!" To si vždy vysvětlujeme v koupelně, vedle zásuvky tam je totiž nalepený výstražný štítek s bleskem. Poučuji Martinku,"Martinko, v zásuvce je blesk tam se nesmí sahat, jinak by vyletěl a moc by tě to pálilo!"
Odpoledne jsme se švagrem naložili nový Martinčin gauč do jejich Forda Mondeo a odvezli ho k nám domů. Přece jenom se tam vešel a šly zavřít zadní dveře. S naší Felicií bych musel jet těch padesát kilometrů s pootevřenými zadními dveřmi a to by v dnešním mokrém počasí nebylo to pravé ořechové ;-)
Martinka s Petruškou si právě za mnou hrají na doktory. Petruška dělá, že je jako malé nemocné miminko a Martinka jí dává injekce, prohlíží a používá různé nástroje z dětského doktorského kufříku. Právě při té činnosti jsem je vyfotil k dnešnímu článku :-)
Verze pro tisk...
 26.01.2003
Asi největší dnešní událostí se bezesporu stala instalace nové Martinčiny postele v ložnici. Sice jsme uvažovali o jejím zprovoznění až zítra, ale Martinka se nemohla dočkat. Zvláště když objevila nové povlečení s krtečkem, jenž jsme zakoupili také v pátek ve Vesně. Martinka ho zabalené v igelitu popadla, běhala s ním po obyváku a křičela,"Mám mám, krtečka, hezkej je, kazetovej!" :-) Aby jste tomu rozumněli - Martinka bezesporu povídala, že má na povlečení stejného krtečka jako na své VHS kazetě. Tu dostala k vánocům od Ježíška a je to jediná videokazeta, kterou vyžaduje pouštět stále dokola. Prostě, krteček je její momentální favorit a tak jsme ho zvolili při výběru povlečení do nové postele. Možná i díky tomu ji v posteli udržíme :o)
Sotva jsme dojeli domů a vybalili tu obrovkou hromadu přivezených věcí, dal jsem se do přípravy Martinčina ležení. Přivezli jsme totiž i dlouhou desku vedle postele na zeď a druhou kratší za hlavu. Prozatím jsou pouze položené za postelí, přiřezávat je a vrtat do stěny budu až zítra. Dnes to prostě stihnout nešlo, vždyť jsme přijeli domů téměř v sedm hodin večer.
Po umístění postele zbývalo natáhnout a přilepit páskou pod prostěradlo igelit. Martinka se následně šla se mnou umýt do koupelny a bylo na ní vidět, že se na zalehnutí moc těší. Přitom v koupelně ukazovala na okno a povídala mi,"Mikuláš se kouká oknem na Martinku, jojóó, taky Ježíšek se dívá, čert se nedívá na Matinku!" :-)
Ještě před odjezdem od babičky a dědy každému na potkání vykládala,"Velkou potýlku mám doma, spinkat budu, nahoru si vylézu!" To má sice pravdu, ale my máme obavy z toho, že se dá z postýlky i slézt. Uvidíme, Martinka právě leží v posteli, a je tam rozvalená jako král. Povídá si a opakuje,"Hračky ňáký dotaneš, jóó, dotaneš!" :-)
Na závěr ještě malou poznámku k fotografii - Martinka na ní právě dojídá svůj oběd a babička jí pomáhá vyškrabovat talířek s výbornou svíčkovou omáčkou :o)
Verze pro tisk...
 27.01.2003
Hned na začátek se vracím k uplynulému víkendu u babičky a dědy. V sobotu jsem byl totiž šíleně rozptylován, nejdříve malou Danielkou a následně naší Martinkou během psaní článku na Internet. Abych Vám to vysvětlil - Danielka vlastní takovou malou dětskou trumpetku, jejíž součástí je i důmyslné bubnovací zařízení. Martinka se jí zmocnila a vyloženě přes ní dýchala. Trumpetka přitom troubí oběma směry a hlavně hodně nahlas. Přišla teta a komentovala nastalou situaci,"Je vidět, že se Martince trumpetka líbí, mám vám ji také koupit?" Tak to tedy ne! Raději budu poslouchat různé elektronické nesmysly než tohle. Vždyť mě po půl hodině troubení začala bolet hlava ;-)
Po večeři a nezbytném Sunaru jsme se dnes šli koupat. Martinka se v poslední době svléká před koupáním úplně sama a po svléknutí i sama vleze do vany. Doma nemá vůbec žádný problém, vanu máme relativně utopenou a hlavně je u sprcháče asi deseticentimetrový schůdek. Stačí aby překročila obrubu vany a je tam :o)
Dnes jsem Martince myl ve vaně vlásky. Konečně se nechala po dlouhých bojích přesvědčit, že má hlavičku zaklonit, abych jí opláchl mydlinky. A to i přesto, že používáme neštípavý šampón. Bývaly časy, kdy si vlasy myla bez jakýchkoliv problémů a najednou se vyloženě šprajcla. Prý ale není sama, jiné děti přišly do takového stádia také :o)
Při utírání osuškou se Martinka v jednu chvíli postavila a přitom zkoumala kosmetické tampóny, které tam má Dana pověšené. Před nedávnem si chtěla s jedním takovým čistit ouška. Tak jsem jí vysvětloval,"Víš, Martinko, tím si maminka otírá z obličeje a očí malování. Ty je také budeš používat, až vyrosteš!" Martinka mi dneska povídala,"Tam vatičky má maminka, Martinka bude malůvat očička taky!" :-)
Je právě 2035 a Martinka zničehonic slezla ze své postele, přišla do obyváku a rezolutně prohlásila,"Neci spinkat!" a rozbrečela se. Teď ji tam Dana utěšuje ;-)
Verze pro tisk...
 28.01.2003
Dnešní den je pro mě maličko vyjímečný, možná i proto, že slavím svoje 34 narozeniny. Sotva jsem otevřel odpoledne doma dveře, už v nich radostně skákala Martinka a křičela na celé kolo,"Tatíínku ahóój, tatínek dotane dáreček, jóó, zobalí ho, dáreček k narozeninám, maminko de je? De je maminka? Dáme dárečka tatínkovi!" Jak vidíte, všechno co mě čeká jsem se dozvěděl už ve dveřích :-)
Dostal jsem k narozeninám moc pěknou mikinu a ihned jsem ji vyzkoušel. Jeli jsme totiž autobusem do města na večeři. Dana si již během dopolední návštěvy u sousedů vyjednala Martinčino hlídání. Jak říkala,"Musím tě také někdy vytáhnout do společnosti, vždyť jsme nikde pořádně nebyli od té doby co máme Martinku!" Ano, ano, má úplnou pravdu ;-)
Martinka se nasvačila a Dana ji odvedla k sousedům. Evidentně se tam těšila, vyloženě se nemohla dočkat, až zase bude blbnout se sousedovic Péťou. Je to paráda, že ji můžeme takhle bez problémů opustit. Jeli jsme autobusem, abych si bez problémů mohl dát něco alkoholického, neboť Dana normálně neřídí. Abych se přiznal, ani už nepamatuji, kdy jsem naposledy autobusem jel ;-)
Navrátili jsme se za dvě a půl hodiny a Martinka se na nás těšila tak, že obětovala Večerníček v televizi a nechala se v klidu odvést domů. Na fotografii je zachycená právě v okamžiku začátku Televizních novin. Čerstvě uvařený Sunar byl právě vychlazen a Marťa ho zvládla vybumbat během sledování kazety Krtečka za necelých pět minut. Navrch se dorazila dvěma lahvičkami čaje. Na první pohled měla žízeň jako trám.
Na závěr Vá popíši moje ranní vstávání do práce v 510. Přesně tolik bylo hodin, když nás Martinka probudila rozzlobenými výkřiky,"Nepadej, pežinko, nepadej, nepadej!" To víte, ta potvora peřina si dovolila moc. Padala z postele a málem s sebou stáhla i Martinku. Jo jo, Martinka si musí zvykat na záludnosti spaní ve velké posteli ;-)
Verze pro tisk...
 29.01.2003
Odpoledne jsem po příchodu z práce položil igelitku s nákupem nahoru na kuchyňskou linku a šel se pozdravit do obyváku s Danou a Martinkou. Martinka v nestřeženém okamžiku proklouzla do kuchyně a po chvíli se vrátila s rohlíkem, který vyrabovala z tašky. Kousala ho a přitom i zkoumala na něm mák,"Co to je?" Dana odpověděla,"Martinko, to je máček!" Martinka nesouhlasně zakroutila hlavičkou,"Nené, není omáček!" (Martinka legračně přidává k určitým slovům jedno písmenko na začátek, například máček - omáček, tácek - otácek, olej - kolej, Olinka - Kolínka. Tím posledním slovem nazývá babičku Olinku :-) ) Dana jí znovu pověděla,"Opravdu, to je máček!" Martinka oponovala,"Nené, sou to semínka!" :o)
Dana mi povídala o nové Martinčině zálibě, jenž provozuje venku během procházky. Jdou-li právě kolem silnice po níž jezdí auta, Martinka radostně mává na každé projíždějící auto a má ohromnou radost, zamává-li řidič také. Alespoň si zpestřuje zimní procházky bez sněhu a po blátě. I když dnes odpoledne u nás začalo sněžit, jenomže teplota se stále drží nad nulou. Má však začít mrznout - alespoň tak to tvrdí meteorologové.
Po vykoupání (Z něj pochází i dnešní fotka :-) ) jsem Martince navlékal plenku papírovku s obrázkem opičky. Marťa ihned zapištěla,"Jéje opička, je tam!" Zeptal jsem se jí,"Martinko, jsi také taková opička?" Odpověď zněla,"Nené, nejsem opička, sem lumpík pšece!" :o) po příchodu do obyváku jsem to celé vyprávěl Daně a Martinka si přitom stáhla pyžamko se slovy,"Maminko, mám tam opku!"
Původně jsem chtěl napsat ještě článek o Martince v nové posteli, ale už mi po dnešním náročném pracovním dnu nezbývají síly. Takže to doufám dopíši zítra ;-)
Zítra po ránu nás mimo jiné, čeká cesta k paní doktorce. Martinka je totiž objednaná na očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Odpoledne pak jdeme do školky k zápisu. Bude to opět náročný den.
Verze pro tisk...
 30.01.2003
Martinka dnes prožila náročný den. My spolu s ní samozřejmě také. Všechno začalo již po ránu, přijel jsem pro holky z práce a společně jsme pokračovali k paní doktorce na očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. U doktorky čekalo ještě několik dětí a po chvíli si je doktorka začala brát dovnitř. Vše šlo jak na drátkách, ani jedno dítě nezabrečelo. Až na Martinku. Já šel do ordinace také, abych Marťu podržel na klíně. Jak říká Dana,"Já si takové věci klidně odpustím!"
Sotva jsme Martince vyhrnuli rukáv u mikinky, začala natahovat a téměř se rozbrečela v okamžiku spatření injekční stříkačky s jehlou. Jakmile dostala píchanec, zklidnila se. Ještě náplast a hotovo. Paní doktorka nás ještě opozornila,"Martinka by mohla mít po očkování bouřlivé reakce, jako teplotu a tak. Rychle to přijde a zase rychle odejde. Pokud byste s ní jeli někam k doktorovi, upozorněte ho na prodělané očkování!" Martinka má asi tak na půl roku od očkování pokoj, pomineme-li obrnu. Ta se ovšem aplikuje na lžičce. I když u naší Martinky je asi horší ta lžička, neboť na ni odmítá otevřít pusinku. Vždyť minule jí musela sestřička násilím otevřít čelisti ;-)
Během dne se u nás celkem ochladilo a i sněhu leží venku celkem dost. Jenom škoda, že po víkendu s největší pravděpodobností roztaje. Hrůza :-( Dana proto šla s Martinkou po vyspinkání sáňkovat. Jenom kousek za dům a Martinka jezdila sama z kopce ostošest. Vytáhne si sáňky na kopec, Dana ji pouze pomůže posadit a už to frčí z kopce. Martinka se musí ještě naučit zatáčet a pořádně brzdit.
V odpoledních hodinách jsme se pro změnu přesunuli do místní školky k zápisu. Já šel samozřejmě také, mimo jiné ze zvědavosti. Nevím jak Vy, ale já doposud žádnou školku osobně nenavštívil. Dokonce ani jako malý prcek.
Ve třídě jsme se všichni včetně dospělých rozesadili na malinkaté židle k malým stolům. Ve stoje jsem si tam připadal jako Gulliver mezi Liliputy :o) Židle mají velice pevné, prý dlouhodobě zkoušené na takovou zátěž.
Děti přišly všechny a celkem jich ve třídě bude asi patnáct. Dost nás překvapil takový počet, očekávali jsme jich méně. Děti se vrhly na hračky a do hraček, za chvíli zbouraly veliký hrad z molitanových kostek a roztahaly co se dalo. Martinka se samozřejmě zúčastnila také, nemohla zůstat pozadu. Paní ředitelka poté rozdala formuláře k vyplnění a seznámila nás s celkovou organizací pobytu dětí ve školce. Následoval rozchod a volná zábava ;-)
Když jsem dnes viděl, jak to ve školce probíhá, mám sto chutí se tam příště vydat s Martinkou. Maminku bychom nechali doma a šli spolu na další odpoledne předškolkových dětí. Stačí jenom přijít včas z práce :o)
Verze pro tisk...
 31.01.2003
Na začátek se vracím ke včerejšímu podvečeru. Martinka totiž vlastní nový CD-ROM s dětským
programem Klubíčko. Jsou tam písničky, zpívání, omalování, puzzle a spousta dalších
zajímavých věcí. Jenomže moje dvourychlostní mechanika nebyla schopná takový nápor zvládnout.
Tak jsme s Martinkou montovali do stroje novou, včera zakoupenou CD-mechaniku. Vzala si také
šroubovák a musím Vám říci, ubránit vnitřek počítače není vůbec jednoduché. Martinka neustále
tancovala kolem, ukazovala do bedny a křičela,"To je, je tam cédéčko, cédo!" Po instalaci
jsme si Klubíčko pouštěli a Martinka byla přímo nadšená, radostně skákala do rytmu hudby :o)
Odpoledne jsme jeli do města na domluvené focení do opravdového ateliéru. Chtěli jsme
nechat Martinku vyfotit na zarámování pro babičku a mimo to ještě na pas, až
pojede s babičkou a dědou v létě k moři. Ale teď čtěte pozorně sami, to stojí za to ;-)
Kterak se Martinka nakonec nevyfotila...
Osudová chyba, jenž poznamenala další sled událostí se udála shodou náhod během
cesty autem do města. Prostě jsme vzali s sebou strejdu od sousedů, jel totiž do práce.
Nic netuše se zeptal Martinky,"Martinko, nebudeš se u foťáka bát?" V Martince to zahrkalo, jak
ve starých pendlovkách a od té chvíle se zdála taková zaraženější. Jak bychom mohli
tušit, že touto otázkou zasel do Martinky semínko pochybností, kam že to vlastně jedeme a co
nás tam čeká?
Konečně vcházíme do ateliéru a Martinka se radostně hrne k vitríně s vystavenými
fotoaparáty. Pán za pultem si zapisuje do moudré knihy naše iniciály a Dana domlouvá, jak
bychom si přáli Marťu fotit. Přitom podotýká,"Chtěli bychom malou vyfotit i na pas!"
Pán upozorňuje,"Ale nepočítejte s moc krásnou fotkou, dnes se fotí na pas jak do policejních
záznamů, pěkně hlavu zpříma, žádné portréty jako dříve!"
Na chodbě Dana Martinku složitě převléká do šatiček, ještě učesat a můžeme jít.
Vcházíme do ateliéru, paní fotografka nasazuje objektiv do stroje, rozsvěcí deštníková
světla a já se snažím usadit Marťu na židli. Ale co to? Martinka se vzpírá a drží se
jako klíště! Natahuje a brečí! Přitom křičí,"Nechci, nechci sednout, nechci fotit, nechci, nechci!"
Slzičky jako hráchy se jí koulí po tvářičkách. Fotografka nás nechává o samotě se slovy,"Nechte
ji zklidnit já za chvíli přijdu!"
Klap, dveře se otevírají, paní se vrací a navrhuje jinou strategii. Přetahujeme stoleček s
chlupatou přikrývkou před objektiv. Nejdříve zkusíme normální focení. Avšak bezúspěšně.
Martinka brečí ještě víc a visí na mamince jako klíště. Nakonec jedinou fotku fotím v
ateliéru já, jak můžete vidět ;-)
Paní zkouší dále,"Martinko, přinesu ti bonbón, ano?" "Jo, jo, bombón, dám!", přikyvuje Martinka.
Avšak pouze do chvíle, kdy třímá bonbónky a my se ji snažíme znovu přemluvit. Ne, prostě to nejde.
Martinka vzlyká,"Nebóój, jó, nebojím!" Fotografka dává konečný verdikt,"To nemá cenu, i
kdyby přestala brečet, bude mít uplakané ty svoje krásné velké oči!"
Nakonec se Martinka stejně nevyfotila a jediné plus byly ty bonbóny, které dostala
na cestu ;-)
Na dnešní připadlo opět pro změnu koupání. Martinka se radostně nahrnula do koupelny a ucítila
silný chlorový zápach dezinfekce Savo, jímž Dana odpoledne vystříkala sprchový kout. Martinka
zavětřila, jak je její zvykem v poslední době a smrádek komentovala,"Čuchy, čuchy, nevoní
to tady móc, nevoní, že jó tatínku, nevoní to joó!" Celkem mě dostala ;-)
Verze pro tisk...
 01.02.2003
Dnes jsme se probudili do krásně slunečného a mrazivého rána. I přesto si Martinka pěkně přispala - probudila se až ve tři čtvrtě na devět. Honem jsem ji pomohl s oblékáním a společně jsme běželi pro rohlíčky ke snídani. Když si Martinka nazouvala boty, prohlásila,"Musím nazout boty, ách jó!" Nevíme, kde to pochytila, ale ách jó používá velice často :-)
Zatímco Dana připravovala oběd a já na chodbě lepil hrany na poličkové lamino desky, Martinka přiběhla za mnou a v ručkách třímala svoji skleničku s obrázkem večerníčkové postavy pejska Škubánka. Sklenička jí však vypadla a provedla na dlažbě několik skoků, než se rozletěla na tisíc kousků. Martinka křičela,"Zobila sklenička se Škubánkem, maminka podá s mapefíkem, prosím!" Co je to mapefík? Marťa má totiž ještě jednu a na ní je vyobrazen Maxipes Fík. Vytvořila si tak vlastní zkratku :o)
Martinka se nemohla dočkat našeho odpoledního odjezdu do Hradce na návštěvu ke strejdovi a tetě. Hlavně se jí v hlavě honil malý Ondra a Tomášek. Neustále opakovala,"Martinka pojede, bude tam Kolášek, Ondra, teta Renáta, stejda Míloš!" Tak jsme se honem naobědvali (Někteří z nás spíše nenaobědvali :-) ) a jeli bez odpoledního spaní.
Cestou jsme zastavili v Baumaxu, zakoupili nějaký spojovací materiál a nechali nařezat lamino desky. Potřebuji mimo jiné vyrobit Martince noční stolek na míru vedle postele, aby si měla kam odkládat pití a nezbytného pejska-lampičku.
Na návštěve se jí moc zamlouvalo a až navečer se malý Ondra řádně rozdováděl tak, že reagoval na moje podněty téměř stejně jako Martinko. Jistě to znáte, taková hra na bubububu-kuk děti zaujme. Stačí se za něco schovat a ve správný okamžik vykouknout. Martinka a Ondra s obrovským smíchem pak přede mnou utíkali :-) Je až s podivem, že po takovém náročném odpoledni nám Martinka během cesty domů neusnula. Jedině dobře, neboť by pak nezabrala v posteli. Teď je právě devět hodin a vedle v ložnici Martinka pomalu usíná. Dobrou noc ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
1.2.2003 22:27:01 Dita
chtela jsem se zeptat zda-li ma Martina sklenicku ze skla...kdyz pisete ze se rozletela na tisic kousku...to je docela nebezpecne.preci jenom 2-lete dite se muze lehce porezat! |
2.2.2003 21:00:45 Radek Lehký webmaster(zavinac)emartinka.cz
Jistě, sklenička byla ze skla. Jenomže my Martinku při pití normálně hlídáme, takže jakmile se sklenička rozbila, Martinku jsme odsunuli a já pohromu uklidil. Na druhou stranu, takové dítě se může poranit kolikrát snadněji i jiným způsobem ;-) | |
 02.02.2003
Hned na začátek Vám musím říci, že dnešní koupání patřilo rozhodně mezi náročnější. Ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá, máme tu totiž dvě děti. V žádném případě ne proto, abychom si vyzkoušeli jaké to bude až se miminko narodí. Švagrová nám přivezla neteřinku Petrušku, ona má totiž příští týden prázdniny.
Dříve než před obědem přijeli, vyráběl jsem Martince noční stoleček k posteli. Martinka se na mě chodila dívat, ale pouze když jsem neřezal laminové desky. Pily se bojí, dělá příliš velký rámus. Asistovala mi při ořezávání vrchní desky dokulata, to aby neměla ostré rohy. Když pak všichni přijeli, Martinka ukazovala strejdovi desky připravené k sestavení a povídala mu,"Stejdo dívej, tatínek udělal dokulata!" :o)
Martinka si v kuchyni hrála s plyšovým tygrem. Zpoza ledničky vytáhla lopatku se smetáčkem, odložila smetáček a na lopatku pečlivě posadila tygra. Poté uchopila lopatku se slovy,"Tygžíku šup do pece!" Martinka napodobuje Jeníčka a Mařenku z pohádky na dobrou noc O perníkové chaloupce :o)
Kde může být lahvička ?
Odpoledne se přesunuje do své druhé poloviny a naše návštěva se pomalu chystá na odjezd. Martinka přichází k mamince a žadoní,"Maminko, chci bumbat!" Maminka však na takovou větu nereaguje. Martinka ji několikrát opakuje, až jí maminka povídá,"Martinko, jak se to říká?" Marťa spíná ručičky a používá kouzelné slůvko,"Posím, prosím, maminko čajíček!" "Ano Martinko, přinesu Ti čajíček!", zní odpověď.
No jo, ale kde je lahvička? Dana hledá, leč bezvýsledně. Do pátrání se zapojujeme všichni a systematicky prohledáváme obyvák a následně kuchyň. Po lahvičce, jako by se slehla zem. Zkoušíme i různé Martinčiny skrýše, jako například kufr u autíčka-odstrkovadla i když se tam na první pohled lahvička nemůže vejít. Nic. Přemýšlím kde hledat dál. Hmm, chodba! To je to místo, Martinka něco hledala v nové polici za závěsem. Běžím tam, prohledávám poličky, preventivně i ty nahoře, kam Martinka by Martinka dosáhla snad jenom ze štaflí. Pusto a prázdno.
Společnými silami hledáme ještě v koupelně, druhé chodbě, ložnici, pod skříněmi, ve skříních, na skříních, v botách, v koši na špinavé prádlo, za počítačem a za postelí. Až na jednoho pavouka, nic. Že by se sem nenápadně vplížil nějaký chmaták a lahvičku uzmul? Nepřipadá v úvahu. Dana komentuje nastalou situaci,"To bude legrace, až Martinka přinese lahvičku za pár dní a podá mi ji!"
Znavení a bez jakýchkoliv dalších nápadů vzdáváme pátrání. Dana otevírá mikrovlnku aby v ní něco ohřála. Klap, dvířka se otevírají a za nimi leží na otočném talíři Martinčina ohřátá lahvička! V žádném případě ji tam neschovala Martinka. Víte kdo je pachatel? ;-)
Po vykoupání si Martinka nechtěla nechat vykapat nos. Má totiž rýmu jako trám a z nosu vykýchává husté nudle. To bylo křiku než jsem ji odchytil a nakápl jí do nosu. Další velký křik nastal v okamžiku, kdy se Martinka nakvartýrovala Petrušce do postele a nechtěla jít k sobě. Když jí Dana přenesla, brečela a nebyla k utišení. Právě v tuto chvíli pro změnu sedí na nočníku a kaká. Je přesně 2029 :-) Prostě, dnešní usnutí bude jistě kritické ;-)
Verze pro tisk...
 03.02.2003
Již od časného rána se po celý den sype jemný prašanový sníh. Není tedy divu, že ho napadlo solidních patnáct centimetrů. Přitom fouká i silnější vítr a sníh poletuje úplně všude. I z toho důvodu nešla Dana s Martinkou a Petrou na žádnou procházku. Hlavním důvodem však byl Martinčin zdravotní stav. Má rýmu, maličko chraptí a teplota se jí drží kolem 36,8oC. Snad zítra, podle situace se vydají řádit na čersvě napadanou sněhovou nadílku :o)
Jak jsem psal v minulém článku, včerejší usínání probíhalo poněkud delší dobu. My žili v bláhové představě Martinčina brzkého usnutí. Po obědě totiž nechtěla jít spát a kupodivu večer vydržela až někdy do čtvrt na deset. Martinka povídala a Petra měla hlavu přikrytou polštářem, aby ji Marťa nerušila.
Ráno jsem jel do práce a tak holky vstávaly společně s Danou. Martinka se probrala někdy o půl osmé, chvíli s Petrou komunikovala a následně si Marťa přelezla k Péťe pod jednu peřinu. Holky tam spolu ještě hodinku tropily hlouposti. Jak vidno, vystačí si samy ;-)
Odpoledne, to už jsem byl doma, jsme si po dětské svačince dali s Danou kávu a holky sledovaly v televizi Kouzelnou školku. Martinka na mě volala,"Póď tatínku!" Petruška mi po chvíli povídala,"Víš strejdo, my jsme s Martinkou malovaly!" Martinka se zarazila,"To je tatínek, pšece!" Dana jí vysvětlovala,"Martinko, to je tvůj tatínek, ale pro Petrušku je to strejda!" Myslím, že z toho měla Martinka v hlavičce mírný zmatek. Když ono je to tak složité ;-)
Navečer jsem dnes pro změnu pracoval v ložnici. Naše příčkové zdi mají tloušťku metr a tak se za dveřmi nachází celkem prostorný výklenek. Právě do něho vyrábím na míru poličky. Dana tam chce uskladnit knihy. Tak jsem vrtal, přitom měl puštěný vysavač a přes ten všechen rámus neslyšel co se děje vedle. Dana v tu chvíli na chodbě rovnala boty do nového botníku. Nevím, co spolu vedle holky prováděly, ale když jsem tam nakoukl, Martinka seděla na nočníčku úplně nahatá a chtěla o půl šesté jít do postýlky. Až Dana ji zklidnila a donutila zpátky obléknout :-)
V televizi právě začíná film Bean - největší filmová katastrofa a já připravoval video na jeho natočení. Sotva jsem se ohlédl, spatřil jsem Martinku stojící za nedovřenými dveřmi a pozorující škvírou televizi. Potvůrka jedna ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
3.2.2003 21:34:24 Radek Lehký webmaster(zavinac)emartinka.cz
Právě jsem se vrátil z prohazování sněhu. Venku jsou momentálně -4oC a strhla se tam slušná sněhová vánice. Za podvečer připadlo dalších pět centimetrů. To jsem zvědav, jak se po ránu dostanu s autem na silnici :-( |
4.2.2003 0:11:48 Lída lidakos(zavinac)centrum.cz
Neskuhrejte! ;-) Co my bychom tady v Praze dali za trochu sněhu!
Sáňkovat jsme mohli jen dva dny :-(
Mějte se hezky, nezapadejte a pište.
L. |
4.2.2003 7:02:54 martina
Ze snehem je to tezke - bez nej je zima skareda, a s nim se stane slozita. Vzhledem ze nase mesto (1.2 milionu obyvatel) nevlastni ani jeden snehovy pluh, letosni metr snehu se stal primo kalamitou ;-)
P.S. Kdo teda schoval tu Martincinu lahvicku do mikrovlnky? |
4.2.2003 7:18:33 Radek Lehký webmaster(zavinac)emartinka.cz
Tu lahvičku tam zapomněla Dana :-) Uf, dnešní ráno bylo opravdu kalamitní. Hodinu a půl házení než jsem se dostal do práce! To nepamatuji. Závěje dosahují místy kolem jednoho metru. Doufám, že nás zítra nečeká to samé. No nic, jdu odpočívat do kantýny ;-) | |
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
25.01.2003
26.01.2003
27.01.2003
28.01.2003
29.01.2003
30.01.2003
31.01.2003
01.02.2003
02.02.2003
03.02.2003
- 
24.5.2007
