 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 04.02.2003
Momentálně u nás nesněží, naopak se vyjasnilo, teplota prudce poklesla na mínus devět a do rána očekáváme ještě pořádný pokles. Zítra vstáváme pomocí budíku v sedm hodin. Jedeme totiž do města, Dana musí k doktorce na odběr krve a potom půjdou s holkama na návštěvu, odkud si je odpoledne vyzvednu.
Dana je z holek za celý den moc unavená. Nejvíce ji vytáčí, když Petra dělá různé blbosti a Martinka je po ní opakuje. Například se má jít Martinka po jídle umýt, ale chce pouze s Petruškou. Tak jde a Petruška ji odmítá v koupelně zvednout k umyvadlu. Martinka se následně rozbrečí. Prostě, holky chtějí všechno dělat spolu a nás moc neposlouchají. Naštěstí v pátek vracíme Petrušku rodičům ;-) I když si myslím, že bychom si časem zvykli.
Dopoledne k nám na návštěvu přišel malý Ondra společně se svojí maminkou. Odpoledne se pak udělalo moc krásně, sněhové mraky zmizely a tak si Petruška vzala svůj pekáč, Martinka sáňky a Dana šla s nimi sáňkovat na kopec. Shodou okolností potkaly Ondrovu maminku, právě vyhrnovala sníh před domem. Martinka jí přitom pomáhala a komentovala svoji činnost,"To je práce, těžká práce!" To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti ;-) Jelikož je všude příliš hluboký sníh, Martince sáňky příliš nejezdily. I přesto se v jednom okamžiku z kopce pěkně rozjela. Najednou se jí sáňky zapíchly do sněhu, Marťa udělala salto vpřed a zahučela hlavičkou do sněhu. Vstala, chvíli se rozhlížela a poté začala moc brečet. Na sáňky si od té doby odmítala sednout. Však mi doma povídala,"Tatínku, Martinka zapíchla!" :-)
Odpoledne jsem holky vyfotil při testování nosnosti historických houpacích hus, zapůjčených od sousedů. Obstály, je to holt stará poctivá práce :o)
Martinka má právě vedle spát a místo toho zlobí maminku. Za prvé si navykla kakat do nočníčku po osmé hodině a za druhé, chce čůrat na nočník několikrát za večer. Samozřejmě tam přitom chce pouze maminku. Martinka se unaví a nakonec usne, ale Dana takhle nemá večer klid.
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
4.2.2003 21:24:47 Radek Lehký webmaster(zavinac)emartinka.cz
Sláva, podle momentálního vývinu počasí mohu kostatovat jediné - zítra nebudu prohazovat cestu! Nezapomeňte si prohlédnout novou sadu fotek v albu a také je v rubrice Doma nový článek o mé ranní sněhové anabázi. Dobrou noc ;-) | |
 05.02.2003
Včera se tu navečer stavila paní od stavební spořitelny sepsat s námi novou smlouvu. Obdivovala Martinku,"Ta ale vyrostla, vždyť to bylo před nedávnem miminko a najednou je z ní velká slečna!" Když paní odcházela, loučila se s Martinkou,"Ahoj, Martinko!" Martinka se v obyváku zvedla a udiveným hláskem se jí zeptala,"Kam de paní?" Paní se očivividně podivila,"Tedy Martinko, ty ale pěkně mluvíš!" :-)
Dnes jsem nešel ráno do práce a vstávali jsme všichni v sedm hodin. Stačilo aby Dana řekla Martince,"Pojedeme za Radečkem!" V tu chvíli Marťa bleskurychle vystartovala z postýlky,"Jedem za Radečkem, joó?". Já mezitím zašel do krámu pro rohlíky na cestu a o půle jsme mohli jet. Nejdříve Dana k doktorce na odběr krve kvůli AFP testu a následně na celodenní návštěvu k malému Radečkovi. Díky tomu jsem se do práce dostal až o půl deváté.
S holkama jsem se setkal až odpoledne, právě se navrátily společně s tetou, Denisou a Verunkou ze sáňkování. Rozdováděná Martinka prý několikrát sama sjela na sáňkách kopec než se z nevysvětlitelného důvodu šprajcla. Potom prý už na sáňky nechtěla. Petrušku jsem pro změnu nerozeznal od sněhuláka. Však musela jít po chvíli domů, neboť měla boty a oteplovačky promočené skrz naskrz. Martinka stavěla s holkama veliký tunel ze sněhu a tak jsem ji i vyfotil :o)
Sama Martinka se po chvíli drala domů, tak jsme se všichni převlékli a přesunuli dovnitř. Martinka se společně s Radečkem a Petrou klouzala pěkně dlouhou dobu v dětském pokoji na skluzavce. Holky ji mají ze svých paland dolů, až na zem.
Dana se ptala Martinky někdy o půl šesté,"Martinko, balíme a jedem domů?" Odvedle zazněla odpověď,"Nené, Martinka nejede domů, nené!" Když jí stejnou otázku Dana položila o hodinu později, Martinka šla pro Petrušku a povídala jí,"Péťo, obíkat, jedeme domů! Byla na ní už vidět únava, přece jenom těch výstupů na skluzavku prodělala více než dost :-)
Verze pro tisk...
 06.02.2003
Dana odpoledně sbalila holky a vydaly se na společnou procházku. Jenomže se po chvíli strhla pořádná sněhová vánice a tak se musely navrátit domů. Vždyť já tou dobou jel domů a viditelnost byla jako při husté mlze. Sněhová pokrývka se opět o něco zvýšila, momentálně činí asi tak půl metru.
To mi připomnělo včerejší jízdu od Radečka. Martinka nám málem ve své sedačce usnula, ale v okamžiku rozjezdu opakovala,"Modrá kočka, modrá očka!" Martinka se totiž obouvala na chodbě a tam má právě jejich černá kočka svůj pelíšek. Jistě Vám to nedává smysl, ale Martinka má modrou barvu zafixovanou ze své kazety s Teletubbies. Máme totiž nahraný díl, v němž se děti patlají v modré barvě a neustále opakují modrá, modrá. I když Teletubbies jsou pro Martinku již minulostí. Odmítá se dívat na něco tak dějově jednoduchého :-)
Jak můžete vidět na dnešní fotografii, holky společnými silami vyházely všechny hračky z bedýnek na valnou hromadu. Než si Petra do jedné vlezla, Martinka uchopila stuhu a používala ji jako metr. Přesně jak to má okoukané ode mně. Pečlivě natahovala stuhu po stranách bedýnky a povídala,"Kolik to měží? Osum, devet to meží!" :o)
Martinka již druhý den hrozivě kašle. Ale přitom nemá teplotu, takže jsme celkem v klidu. Jak si můžete přečíst ve starších článcích, Martinka v létě prodělala zápal plic a potom promarodila celý podzim. Až před vánoci jí doktorka nasadila imunoterapii a nemoci od té doby u ní mají normálnější průběh. Kromě toho, společně s ní kašle i Petruška, takže Martinka dostává sirup Ambrobene a Petra Bromxexin. Rozhodně se jejich stav rapidně nehorší, takže i chodíme ven :o)
Zítra mohu spát opět tak do osmi hodin, neboť mám nahlášenou dovolenou. Ihned po obědě chceme totiž jet k babičce. To znamená, že zítra předáváme Petrušku zpátky jejím rodičům :-)
Verze pro tisk...
 07.02.2003
Včera navečer nám Martinka zničeho nic odrecitovala básničku z pohádky O Budulínkovi. Povídala,"Fidli, fidli na housličky, bum bum na bubínek, vyezou ven lištičky, s nima Budulínek!" To bylo poprvé, co ze sebe vysypala takhle dlouhý text :-)
Večer při usínání nám předvedla novinku. Četl jsem holkám pohádku z knížky a Martinka se již poněkolikáté sápala na nočník. Sotva se vyčůrala, natáhla si pyžamko a šup do postele pod peřinu. Povídám jí,"Martinko, musíš si vzít plínku, pro jistotu přece!" Martinka se zamračila a křičela,"Nechci plínku, neci pro jistotu, ne né tatínku!" Ani po následných návštěvách na nočníčku plínku nechtěla. Dana situaci komentovala,"Nechala bych ji ráda bez plínky, ale raději při odpoledním spinkání. Teď v noci by se dozajista počůrala!" Nakonec Martinka usnula bez plínky. Když už chvíli spala, Dana jí plínku navlékla. Samozřejmě ji Martinka do rána skrz naskrz pročůrala ;-)
Jelikož jsem si vzal na dnešek dovolenou, dopoledne jsme šli s Martinkou a Petrou na sáňky. Nejdříve jsme vylezli na kopec do čvrti a zkoušeli jezdit dolů po silnici. Což o to, Petruška drandila bleskurychle dolů na pekáči, ale Martinku jsem ani náhodou nepřesvědčil. Neustále mi opakovala,"Nechci na sánky z kopce, nechci jet!" Nakonec popadla sáňky a běžela s nimi z kopce po svých. Chtěli jsme jít sáňkovat jinam, ale všude leží půl metru neujetého sněhu. Kde jsou ty doby, kdy jezdila na velkém kopci spousta dětí. Dnes asi nechodí tolik ven.
Zapřáhl jsem za sebe pekáč, sáňky a coby koníček táhl holky na horní konec obce po silnici. Naštěstí ještě není posypaná žádným inertním materiálem. Z našeho výletu pochází i fotografie ;-)
Verze pro tisk...
 08.02.2003
U babičky a dědy má Martinka i mnoho jiné zábavy. Dnes po ránu například zazvonila u branky nějaká cizí paní a nesla si na výměnu plynovou bombu. Babička je totiž prodává. Martinka křičela,"Kdo to zvoní? Du podívat!" Vysvětlil jsem jí jak se věci mají,"Martinko, paní si přišla pro bombu!" Martinka následně křičela na celé kolo ze dveří,"Ahóój bombóó, ahój bombó!" :-)
Dopoledne jela Dana s dědou do Makra a teta se strejdou také zamířili někam na nákup. Já zůstal doma a dělal chůvajse. Samozřejmě jsem šel s Martinkou a Petrou ven. Sluníčko nádherně svítilo a teplota se přitom držela kolem mínus osmi stupňů.
Když jsem holky oblékal, Petruška se ptala Martinky,"Martinko, kolik ti je roků, osm?" Martinka nesouhlasně kroutila hlavičkou,"Nené, není osum roků, dva mi sou!" :o)
Petruška jezdila od silnice do zamrzlého rybníka na svém bobu. Martinku jsem však nepřesvědčil, aby si na něco podobného sedla. Prostě se bojí. Asi je to následek jejího nedávného pádu ze sáněk po hlavě do sněhu. Marťa nakonec jezdila alespoň po zadečku. To se jí moc líbilo, vylezla kopec nejméně dvacetkrát :o)
Po vyřádění jsme pokračovali v malé procházce. Martinka mi seděla za krkem na koníčku a došli jsme tak až k nové telefonní budce. Tam jsem dostal nápad jak holky pobavit. Stačilo vytočit z mobilu číslo telefonní budky a ta začala zvonit. Martinka z toho měla nesmrtelný zážitek. Brala sluchátko a povídala,"Halóó, haló, do je tam?" :-)
Původně na odpoledne plánovaná oslava ročních Daninčiných narozenin se protáhla až do půl šesté. Martinka již po třetí hodině seděla u stolu a povídala,"Martinka dort hamat bude, dám dort!" Bohužel jsme si ho nakonec dali až v pět. Mezitím probíhalo sfoukávání svíčky, rozbalování dárků a focení. Nějakou fotku jistě brzy naleznete ve fotoalbu ;-)
Verze pro tisk...
 09.02.2003
Ještě jsem Vás neseznámil s novinkou u babičky. Martinka totiž od tohoto víkendu nespí v dětské postýlce. Babička jí připravila ležení vedle jejich postele v ložnici. Takové skládací lehátko, dosti podobné klasickému "spartakiádnímu". Sotva Martinka svoji novou postel spatřila, okamžitě do ní radostně zalezla, přikryla se a celkem rychle i usnula :-)
Martinka má po delší odmlce opět teplotu. Od rána pouze mírně zvýšenou, ale po odpoledním vyspinkání jí vystoupila až na 38,6oC. Přes velký odpor dostala čípek Paralenu. Asi jí nic není, ale mohla by to být reakce na nedávno prodělané očkování.
V odpoledním čase řešila neteřinka Petruška vážný problém. Docela jsme z ní už byli na nervy. Táta jí totiž řekl,"Petruško, máme špinavé auto, stavíme se na myčce!" Na to Petra reagovala,"Nechci na myčku, nechci bejt mokrá!" Teta povídala,"No jo to má od té doby, co jela do myčky s dědou a on nechal pootevřené okýnko. Péťa přitom dostala menší spršku!" Petruška pak celé dvě hodiny řešila problémy. Buď chtěla počkat před myčkou, potom zase chtěla být ve voze a chvílemi tam vůbec nechtěla jezdit. Jo, jo, už aby bylo léto a netísnilo se nás během návštěvního víkendu 9 lidí v jednom bytě ;-)
Martince po aplikaci čípku teplota spadla a přitom se i pěkně zapotila. Dobré znamení, nebude to zas tak zlé. Sotva odjeli strejda, teta, Daninka a Petruška, balili jsme se i my. Martinka povídala,"Ci domů jet, jedeme?" Přitom se začala svlékat, takže nám nezbylo nic jiného, než se také převléknout a jet.
Martince doma nastává opět pevný režim, žádné velké úlevy jako když tu byla na týden neteřinka Petruška. Uvidíme, jak si bude zvykat ;-) V úterý pak čeká Danu další kontrola s miminkem, necháme asi Martinku u sousedů a pojedeme sami.
Chci se koupat!...
Je právě sobota navečer, malou Danielku má teta již téměř vykoupanou a tak povídám Martince,"Martinko, jdeme se umýt!" "Neci, umýt, ci koupat, jóó?" Moje poslední slovo však zní,"Koupali jsme se včera, dnes se opravdu jenom umyjeme!" Žádné další diskuse a jdeme do koupelny.
Otevírám dveře a hned můj zrak padá na vanu. Ihned si pomyslím,"Hmm, je plná vody, to budu Marťu těžce přesvědčovat, že se nejdeme koupat!" Martinka zjišťuje to samé, stačí jí k tomu jeden jediný pohled přes hranu vany. Křičí,"Tatínku, koupat ci, jó?" Znovu ji přesvědčuji o opaku. Konečně se snad nechává přemluvit a svlékáme se.
Zvedám Marťu nahoru na pračku, abychom se na osušce žínkou omyli. Vrz, otevírají se dveře a dovnitř vpadne Petruška. Hned ode dveří radostně křičí,"Jdu se koupáát, Martinko, chceš taky?" Jaká je Martinčina reakce Vám snad ani nemusím vysvětlovat. Po chvíli na sebe již holky cákají ve vaně.
No, má to cenu se rozčilovat? Nemá! Po chvíli přichází švagr, aby Péťe umyl vlasy. Zanechávám je v koupelně se slovy,"Vždyť já tady vůbec nemusím být!" ;-)
Verze pro tisk...
 10.02.2003
Martinka dnes prožila první den bez Neteřinky Petrušku, kterou jsme v pátek vrátili rodičům a včera se s ní u babičky rozloučili. Podle Daniných slov byla Martinka celý den celkem v pohodě, až na menší ranní extempore. To bylo tak - Marťa už nemínila bumbat mlíčko a přitom se chtěla dále dívat na Krtečka z kazety. Dana jí ho vypnula a to byste měli slyšet ten křik! Právě jsem Daně telefonovala a nebylo slyšet vlastního slova. Martinka se naučila brečet tak jako nuceně, aby pěkně nahlas demonstrovala svoje neštěstí. Ach ti rodičové, jsou s nimi neustále nějaké problémy ;-)
Odpoledne jsem poněkud uvázl v práci a na nákup se dostal až ve čtyři hodiny. Neměli absolutně žádné pečivo a chleba. Tak jsem do košíku vložil alespoň jedno poslední balení koblih. Pokladní povídala,"Odpoledne nám už nic nepřivezli, v Praze mají prázdniny, všichni jeli na hory a místní pekárny prvotní nápor nezvládly!" Hmm, to bych rád věděl, kdo zaspal ;-)
Dana, zvyklá na odpolední svačinku, měla již v kuchyni nachystané pomazánkové máslo. Jak se záhy ukázalo, zbytečně, vybalil jsem totiž koblihy. I Martinka se do jedné půlky několikrát zakousla.
Poté jsme s Martinkou řádili sami a nechali Danu pracovat na počítači - honí nějakou zakázku pro Statistiku. Skládali jsme s Martinkou její puzzle a také si hráli na zvířátka. Vždy jsem jí nějaké předváděl a Martinka se opičila - no vidíte, na opičku jsem si předtím nevzpomněl ;-) Dělali jsme lva, čápa, slona a žábu. V čem taková hra spočívá? Je to jednoduché - Uááá, já jsem lev! Klapy klap, já jsem čáp! Jak se dělá slon, ví i Martinka (I když ruce neproplétá, pouze si jednou zacpe nos a druhou luxuje koberec :-) ), no a žába přece skáče :o)
Ještě něco navíc z večerního usínání - Martinka před chvílí stála za dveřmi ložnice a povídala,"Nemáme papírky, nemáme, jóó, nemáme papírky!" a škvírou podávala prázdný obal od papírových kapesníčků. Jo, nemáme, stačila vytahat všechny zbývající čtyři a utírá si nosánek na přeskáčku. Hlavně, že už nemá žádnou teplotu :-)
Verze pro tisk...
 11.02.2003
Dopoledne jsem přijel z práce, naložil Danu a pokračovali jsme k paní doktorce do těhotenské poradny. Předtím však Dana odvedla Martinku na hlídání k sousedům. To proto, aby s námi nemusela trávit dlouhý čas v čekárně. Sotva se Dana začala oblékat na cestu, Martinka se jí udiveně ptala,"Kampak de maminka?" Dana se jí na oplátku položila otázku,"Martinko, půjdeš k tetě?" Na to Marťa skočila po oblečení a křičela na celé kolo,"Du, du k tetě!" To je paráda, že se bez nás i chvíli obejde :-)
Martinka měla pěkně odmítavé odpoledne. Jak říkala Dana, to bylo samé,"Nechci spinkat, nechci plínku, nechci jít ven, nechci odnýst flašky, nechci Bobíka, nechci hamat!" ;-) Prostě nic nechtěla. Usnula bez plínky a Dana ji musela vzbudit, aby v té louži čůrání ještě nenastydla. Téměř by se dalo říci - Martinka měla svůj den ;-)
Martinka má na všechno odpověď a každou věc pěkně komentuje. Jako například dnes navečer - já si zhluboka zívl a už slyším,"Opinkanej tatínek, spinkat pude!" Hotovo, vyřízeno :o)
Pustil jsem počítač a s Martinkou jsme chvíli poslouchali písničky a nechali si přečíst dvě pohádky. Samozřejmě pouze její dvě známé - O veliké řepě a O sedmi kůzlátkách. Martinka si před chvílí v posteli zpívala písničky, jež předtím slyšela z počítače. Jenomže všechny tak nějak spatlané dohromady :-)
Když už jsem u toho počítače - navečer jsme s Danou vyměřovali prostor pro nový přebalovací pult. Přitom Dana seděla před svým počítačem a Martinka se k ní zprava mačkala. Povedlo se jí zprudka dorazit šuplík s klávesnicí pod stůl. A to tak, že Dana dostala pěknou šlupku do kolene. Vykřikla a povídala,"Au, Martinko, maminku to moc bolí!" Martinka pochodovala okolo a utěšovala Danu,"Ale maminkó, to nic není, jenom kávesnice u počítače, nic nebylo, jóó?!" Samozřejmě jsme nevýchovně vyprskli smíchy :o)
Verze pro tisk...
 12.02.2003
V dnešním krásně slunečném a mrazivém odpoledni se Dana vydala spolu s Martinkou na procházku. Vzala s sebou sáňky, ale Martinka se na nich nechtěla ani vézt po rovince. Pouze si na ně v jednu chvíli lehla. Přijel jsem domů, holky vyhlížel a šel jim naproti. Potkali jsem se právě v okamžiku jejich cesty domů. Martinka se totiž dnes celý den vzteká kvůli naprostým maličkostem a nechtěla jít na procházku. Vyloženě se nutí do brečení a slzy se jí přitom koulí jako hrachy.
K večeři dostala na talíř nejdříve vařenou kukuřici s rajčátkem. Zbušila ji bez mrknutí oka. Až potom šla Dana připravovat a péct toasty. Martinka se také o jeden hlásila. Povídala,"Ci toustíček s čečupem!" S čím ho chtěla jste jistě pochopili ;-) Martince nalejeme trochu kečupu na talířek, ona si do něj toustík namáčí a ukusuje. Po chvíli byste ji nepoznali, jak se zapatlala. Ručičky červené, obličej červený a stůl také od kečupu. Dana jí povídala,"Martinko, ty ale vypadáš, jsi špinavá až za ušima!" Martinka chytila Danu za slovo a oběma ručkama si hrábla za ouška :o) Ještě štěstí, že jsme měli na dnešek plánované mytí vlásků při koupání.
Při příchodu do koupelny se Martinka začala, jak je jejím zvykem, sama svlékat. Samozřejmě bez mojí asistence, tu zásadně odmítá. Já se zatím snažil připravit vanu na koupání. Odstranil jsem visící osušky a chtěl napustit vodu. Ale ouha, kde je špunt? Normálně ho vytáhnu a položím pod přebalovák do poličky. Jenomže tam nebyl k nalezení. Tak jsem po zoufalém a marném hledání Martince pověděl,"Víš, Martinko, špunt není, takže se nemůžeme koupat!" Martinka odpověděla,"Tatínku, vím de je punt!" Sáhla do poličky, vyndala moje pouzdro na holicí strojek a z něho vydolovala špunt. Přitom povídala,"Martinka sovala punt do peneženky!" ;-)
Když jsem navečer našel vrchní kryt od jednoho z Martinčiných mobilů, znovu mě pobavila značka jeho výrobce. Stojí tam MQTQRQLA. Ti číňané to vymysleli hezky, aby neokopírovali značku, viďte? Nevíte někdo, jak se takový nápis čte? Já to tedy nezvládám ;-)
Verze pro tisk...
 13.02.2003
Sotva jsem dnes přišel z práce, odjeli jsme do města s Martinkou k paní doktorce. Její rýma se ani po týdnu nelepší a neustále hrozivě kašle i přes užívání sirupu Ambrobene. Prostě jsme tam jeli víceméně preventivně, pro klid duše. Sotva Martinka vešla do vestibulu zdravotního střediska, už křičela,"Nechci k dotorce, píchat nebudéé!" Dana ji utěšovala,"Martinko jdeme, paní doktorka tě dnes píchat nebude, žádné očkování!" Marťa se nechala přesvědčit a došla až do čekárny. Znovu protestovala až v okamžiku vykouknutí sestřičky ze dveří ordinace. Nakonec se zklidnila sledováním malého, nedávno narozeného miminka, jež šlo s maminkou k doktorce před námi :o)
Doktorka Marťu poslechla stetoskopem a konstatovala,"Na průduškách nic neslyším, ten kašel je z rýmy. Martinka dostane šumivé tablety na kašel a kapky do nosu!" Což o to, kapky jí do nosu dostaneme, ale s těmi tabletami s názvem ACC 200 proběhlo před chvílí pěkné představení. Dana Martince nejdříve jednu rozpustila v čaji. Martinka čaj vrátila se slovy,"Nechci tendle čaj, neci!" Dana zkusila jinou metodu - rozpustit tabletu na polévkové lžíci. Lákala Marťu,"Martinko, pojď si vzít sirupek!" Martinka radostně přiběhla a ze lžičky opatrně ochutnala. Následovalo jediné,"Neci todle, fůůj nechci tendle sirupek!" Dana změnila taktiku,"Martinko, přece to do tebe nebudu rvát násilím?!" Martinka odpověděla,"Neci rvát násilím, nechci!" "Stříkneme ti to do krku stříkačkou jako miminku!", pokračovala Dana. Tak jsem stříkačku vytáhl ze stolu a Martince celou dávku nastříkal do pusinky. Polykala a polykala, za chvíli měla všechno v sobě :-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
04.02.2003
05.02.2003
06.02.2003
07.02.2003
08.02.2003
09.02.2003
10.02.2003
11.02.2003
12.02.2003
13.02.2003
- 
24.5.2007
