 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 16.02.2003
Mezi dnešní velké Martinčiny zážitky lze bezesporu zařadit i návštěvu u malého Adámka. Samozřejmě, že se jí čtyřměsíční Adámek moc líbil, ale mimo něho ji zaujal i jiný objekt. Teta se strejdou totiž mají na zahradě, ale i doma obrovského pejska. Pejsek je v podstatě ještě šestiměsíční štěně. I tak dosahuje úctyhodných rozměrů. Když proti sobě s Martinkou stáli, hleděli si z očí do očí, takže psí hlava spočívá v klidu něco přes devadesát centimetrů nad zemí. Zpočátku z něho měla Martinka respekt, ale posléze se k sobě chovali jako největší kamarádi. Marťa se od něho nechala oblizovat a pejsek ji neustále provokoval ke hraní ;-)
Při cestě zpátky jsme se stavovali na večeři v motorestu. Byla to Martinčina třetí návštěva restauračního zařízení. Z toho vyplývá, že není na takový způsob stravování příliš navyklá. Nevadí, alespoň pobavila hosty. Hned při příchodu ze sebe totiž bleskurychle sházela oblečení včetně čepice, šály a chtěla se pustit i do botiček. To si naštěstí nechala rozmluvit :o)
Přišla číšnice a ihned Martince nabídla,"Nechcete vysokou dětskou židli?" Po chvíli ji přinesla a Martinka rázem trůnila pěkně vysoko, čímž získala naprostou kontrolu nad okolím. Na fotce kromě toho můžete spatřit dřevěný pohár a v něm se dá pouštět malý vlček. Taková hračka na ukrácení dlouhé chvíle, než přinesou jídlo. Marťa si s ním hrála a co chvíli křičela na okosedící,"Podívej, mám vlčka, mám vysokou židli!" :-)
Jídlu moc nedala, objednali jsme jí hranolky s kečupem. Normálně je doma nejí a tak jsme si mysleli, jak si dá do nosánku. Nedala, neboť neustále sledovala okolí. Kromě toho s ní Dana musela uprostřed jídla odskočit na záchod, neboť slečna trvala na svém,"Maminko, ci kakat!" Nakonec jenom čůrala.
Výlet se vydařil, Martinka se doma dorazila lahvičkou Sunaru a teď snad už bude spinkat ve své nové postýlce na druhé straně ložnice.
Verze pro tisk...
 17.02.2003
Martinka usnula po včerejších zážitcích až ve čtvrt na deset. Není se čemu divit, jenom setkání s velikým psem stálo za to. To jsem Vám včera nenapsal - když se Martinka s Rabem (Tak se hafan jmenuje) konečně seznámila, brala ho kolem krku a on jí oblizoval v obličeji. Po každém podařeném oblíznutí Martinka povídala,"Co to dělá pejsek? Co to děláš pejsku? Hihihi! Neoblizuj Martinku, jóó?" :-)
Ještě na něco jsem si vzpomněl - v sobotu telefonovala Dana staré babičce do Hradce. Martinka si od ní vzala na chvíli mobil a poslouchala. Babička povídala,"Martinko, jakpak se máš?" Martinka,"Mám velkej postel!" Babička se divila,"Cože máš?" Martinka,"Mám velkej postel!" Babička Marťu utěšovala,"Jojo, to je trápení viď?" Babička Martince evidentně neporozumněla a myslela si, že Martinku přepadla nějaká nemoc ;-) Přitom jí Martinka vysvětlovala, že má svoji novou postel na novém místě. Takhle nějak vzniká informační šum ;-)
Odpoledne Dana vytáhla velké dřevěné sáňky a původně si myslela, že Martinka na ně nasedne a nechá se táhnout. Omyl. Po třech metrech Martinka slezla a už na ně zpátky odmítala nasednout. Doma pak povídala,"Zima nelíbí Martince, ci stavět snehuláka!" Bohužel, teploty venku panující jsou příliš nízké na sněhulákový sníh. Teď právě teploměr ukazuje -12oC a do rána bude dozajista hůř :-(
Před chvílí Martinka přišla do obyváku z ložnice, jak je jejím častým zvykem v poslední době. Chvíli tu bloudila a potom povídala směrem k Daně,"Chci čajíček, maminko!" "Ne, Martinko, takhle se to neříká!", odpověděla Dana. Martinka zkoušela dál,"Prosím dej nalejt čajíček!" "Martinko, to co jsi řekla je nesmysl!", pokračovala Dana. "Maminko, prosím, prosím, nalej!", sepjala Martinka ručičky. Tak na tohle už Dana slyšela :o)
P.S.: nedá mi to a musím Vám ještě dopsat zážitek starý pět minut. Martinka seděla na nočníku a kakala v ložnici. Neustále se vrtěla a sledovala přibývající bobky. Najednou se vztyčila, chvíli zkoumala svůj výtvor a posléze křičela,"Maminko, tatínku podívej, zajíčka Martinka udělala! Jako zajíček vypadá, bobek!" Honem tam běžíme a skutečně. Zajíc jako vystřižený. Celkem nás dostala :o)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
18.2.2003 6:31:36 Radek Lehký webmaster(zavinac)emartinka.cz
Včerejší večerní nepravidelná nedostupnost stránek byla způsobena velkými technickými problémy na serveru :-( Doufám, že od teď bude server fungovat bez větších problémů a Vy se na stránky vždy dostanete :-) | |
 18.02.2003
Navečer jsem zapnul počítač a Martinka se mnou sledovala svoje oblíbené cédéčko Klubíčko. Prozatím si pouštíme jenom vybrané písničky s obrázky, jako například Na tý louce zelený a Komáři se ženili. Dále Martinku moc zajímá sledovat a poslouchat zvukové pexeso - místo obrázku se po otočení kartičky ozve nějaký specifický zvuk a Martinka ho nahlas pojmenuje,"Jéjé, zvoní, bubínek, autíčko, letadlo, korunky!" :o)
Dále jsem Martince pustil pohádku O sedmi kůzlátkách a Dana mě v tu chvíli zavolala na chodbu, abych jí zvenku přinesl šuplíky do mrazáku. Martinku jsem nechal sedět u počítače. Sledovala pohádku a posléze se sama začala zajímat o myš. Nejdříve ji nesměle postrkovala po podložce a za chvíli ji i správně uchopila. Tak jsem po návratu nelenil a začal s myším tréninkem. Řeknu Vám, netrvalo ani pět minut a Martinka zvládla jakž taž myší pohybovat a bravurně klikat. Přepínala si pohádky chaoticky sama s evidentní radostí :-)
Po Klubíčku jsem Martince spustil obyčejné Windowsové malování a chvíli jí něco maloval. Malujeme si sluníčko, prasátko, kočku a spoustu jiných věcí. Martinka následně zůročila předešlé zkušenosti a vrhla se sama po myši. Jenom jsem ji přitom musel mírně hlídat, neboť občas najela a klikla na něco důležitého, následkem čehož si například program shodila na lištu nebo vypla ;-) Jejím nejoblíbenějším nástrojem se bezesporu stal spray - stříkala po ploše ostošest a tvořila roztodivné obrazce. Až mě překvapila svojí zručností - pohybovala myší a neustále přerušovaně klikala. Však Daně při večeři povídala,"Martinka malůvala spejem, sčíkala, myší kikala!" ;-)
Během koupání jsem se snažil Martinku přesvědčit k večernímu povídání pohádky. Jenomže jsem slyšel jediné,"Tatínek nebude povídat pohádku, maminka bude!" Tak dlouho jsme se hádali a dohadovali, až se Martince pletl jazyk a plácala páté přes deváté,"Maminka nebude povídat, víš, tatínek nebude povídat, néé, maminka bude povídat...!" Prostě jsem ji pořádně nepřesvědčil.
Verze pro tisk...
 19.02.2003
Při obědě dnes Martinka naprosto vyjímečně snědla kousek masa. Jinak má k masu vztah spíše jako zatvrzelý vegetarián. Navečer mi povídala,"Masíčko nechutná Martince!" Jediné maso, které může je párek, šunka, nebo salám ;-) No a právě při obědě se Marťa Dany zeptala,"Jaký je to maso?" "To je z kravičky, Martinko!", odpověděla Dana. "Hmm, to ci!", pokyvovala Martinka. Snědla asi dva kousky, zbytek odstrčila a rezolutně prohlásila,"Nechci krávu!" :o)
Odpoledne šla Dana s Martinkou vyhodit skleněné lahve do sběrného kontejneru. Přitom potkaly jednu známou tetu a ta je pozvala na návštěvu. U tety se dnes Martinka kamarádila s takovým jejich minipsíkem. Ještě minule se ho bála, neboť velmi štěká (Asi aby si dodal odvahy, ale hlavně se bojí dětí :-) ). Možná právě po víkendovém tréninku s velkým psem se Marťa otrkala. Doma jsem se Martinky ptal,"Martinko, jak se jmenuje ten malý pejsek?" Martinka odpověděla hezky čistě,"Šejla, se menuje!" Opravdu se jmenuje Sheila ;-)
Navečer, zatímco Dana bušila do klávesnice a já sháněl dohromady papíry kvůli účetnictví, si Martinka v klidu hrála na zemi s nafukovacím medvídkem. Velice pečlivě ho posazovala na nočník (Samozřejmě na malý, pro panenku ;-) ) a komandovala ho,"Hačej méďo!" Pak jako napustila vodu do vaničky, medvídka byla hned plná vana a drbala ho kartáčkem. "Ošušíme medvídka!", pokračovala Martinka v činnosti. Když už byl medvídek osušený, zbývalo mu změřit teplotu. Marťa vytáhla hračkový teploměr, strčila ho méďovi pod paždí, chvíli čekala a pak bleskovým pohledem ma stupnici odečetla teplotu. Povídala,"Osumnáct devet, osumnáct devet, má medvídek, dobrý to je!" :o)
Ještě ke včerejšímu usínání - není to jednoduché, jak jsem psal v diskusi. Martinka usnula až kolem půl desáté. Dana se tedy snaží Marťu budit dříve odpoledne. Nezbývá nic jiného než doufat, že pak bude večer Marťa unavená a usne bez toho neustálého vstávání z postele a vymýšlení si různých věcí. Kdyby jenom přitom chtěla spolupracovat se mnou, ale to ona ne. Chce jenom maminku :-(
Verze pro tisk...
 20.02.2003
Odpoledne se vydala Dana s Martinkou na procházku a přitom i vrátila nějaké knížky Ondrově mamince. Po krátkém rozhovoru, během něhož probíraly děti, musela Dana konstatovat jediné - s Martinkou to zase tak hrozné není. Ondra také problematicky usíná a navíc i leze k rodičům do postele. Asi všechny děti se v tomto věku snaží nějak prosadit a dělají věci po svém.
Jako příklad mohu uvést mytí ručiček před a po jídle. Zatímco ještě před nedávnem si Martinka nechala ode mne či Dany ruce umýt, teď křičí,"S maminkou umeju ručičky!" Dana ji vždy upozorní,"Ale Martinko, vždyť si přece ručičky meješ sama, tatínek jenom pustí vodu!" To je přesně ono, Martinka chce většinu svých činností dělat úplně sama. Je to jak v mailu, který přišel k Martinčinýmu výročí 25-měsíců ze serveru Rodina. Píšou tam - Dítě si v 25 měsících samo čistí zoubky a chce si i samo mýt ruce. Přesně jako by popisovali naši Marťu. Jenom v mluvení je Martinka značně napřed. I když nám to nepřipadá až tak divné, neboť neteřinka Petruška mluvila v Martinčiným věku možná ještě lépe. Hlavně odříkávala básničky. I když na druhou stranu, Martinka se také snaží. Například, včera se houpala v husách a recitovala si:
Houpy, houpy, kočka snedla kroupy
a koťátka jáhly,
po peci se táhly
dotáhly se k ybníku
chytyly tam rybyku!
Dnes odpoledne mě velice mile překvapila. Společně se mnou svačila jogurt s kakaem. Stálí čtenáří už jistě vědí o co jde a ostatním alespoň naznačím - Martinka si bleskurychle přistrčí židli ke spíži, vytáhne pikslu s kakaem a už s ní sedí u stolu. Nechá si do pusinky vstrčit vždy jednu lžičku jogurtu a následně si sama nabere trochu kakaa. Dnes svačila se mnou (Jenom považte, v poslední době chce ke všemu maminku ;-) ) a kakaa si všehovšudy nabrala pouze dvě lžičky, jinak hamala krásně jogurt :o)
Dana probírala s Martinkou problematiku případného příštího týdne u babičky. To víte, chtěli bychom ji tam na týden zkušebně zanechat, aby si pomalu zvykala na dovolenou s babičkou a dědou. Uvidíme, protože Martinka prohlásila,"U babičky nebudu, s tatínkem a maminkou budu, domů pojedu, naším autem!" :-)
P.S.: Vidíte jak Martinka konečně pořádně drží pastelku při malování? Zatím pouze vyjímečně, ale snaží se ;-)
Verze pro tisk...
 21.02.2003
Martinka se celé dopoledne nemohla dočkat našeho odjezdu k babičce a dědovi. Už někdy v deset hodin se po mě ptala a chtěla se oblékat. Naštěstí se mi povedlo předčasně opustit pracoviště a tak jsme mohli odjet už po jedné hodině. Jinak by Martinka asi neusnula, jak byla natěšená ;-)
Zatímco jsem stěhoval věci do auta, Martinka se v obyváku oblékala. Všechny nás pěkně prohnala. Přitom si vedla monolog,"Maminka bude obíkat, k babičce jedem autem, naším, deme někam, deme, do hopody deme, na obed, hanolky dám s čečupem, jóó, s babičkou z Hadce, to víš že jóó!" Zítra totiž jdeme do restaurace na slavnostní oběd. Prababička oslavuje svoje osmdesáté narozeniny. Myslím, že to bude s dětmi velice zábavné ;-) (Dana právě s babičkou řeší zásadní strategické věci, jako kolik hraček vzít s sebou, malování, atd ;-) )
Martinka si šla obout botičky na chodbu. Ukázala do botníku se slovy,"Tam vemu, obuju botičky, rohatý!" Trochu jsem se zarazil, jaký rohatý? Nedalo mi to a zkoušel jsem se Martinky zeptat,"Martinko, prosím tě, kde mají ty botičky rohy?" Martinka se na mě udiveně zahleděla a hned jsem byl poučen, jak se věci mají,"Botičky nemají rohy, čert má rohy pšece, tatínku víš?" Hmm, tak jsem se nedozvěděl nic. Prostě jsou ty její boty kvůli něčemu rohaté, ale jenom názvem :o)
K babičce spolu s námi přijela i teta se strejdou, Danielkou a Petrou. Dětičky se oblékly a řádily spolu venku na tajícím sněhu. Malá Danielka se přitom během chvilky nacucala jako houba. Neustále totiž ležela ve zbytcích tajícího sněhu.
Verze pro tisk...
 22.02.2003
Dnešní den byl v lecčems velice vyčerpávající. Není divu, proběhla oslava osmdesátých narozenin Martinčiny prababičky z Hradce. Celkově se zůčastnilo dvacet osob včetně dětí a celou dobu od oběda až po večeři jsme strávili v moc pěkném salónku restaurace U Zezuláků. Děti s sebou měly samozřejmě hračky na ukrácení dlouhé chvíle a po obědě s nimi šel děda i na procházku. Chvíle mezitím trávila Martinka s Petrou a Danielkou šmejděním po lokále a v jednom okamžiku provedla Martinka exkurzi do soukromé části penzionu. Vylapil jsem ji v okamžiku prověřování obsahu příručního skladu ;-)
Již dopolední odjezd na místo slavy probíhal obvyklým, bláznivým stylem. Sotva jsme Martince pověděli o oslavě, ihned se chtěla svlékat a jet. Daninelka se mezitím propracovala k Martinčině posteli a vzala jí spinkacího medvídka. Sotva to Marťa zmerčila, jedním hmatem jí medvěda vytrhla a povídala,"Néé, to nebéér, to není na hraní, to je na pinkání, medvídek můj!"
Ale abych se vrátil k odjezdu - Martinka stála dávno oblečená a chtěla si nazouvat boty, zatímco Dana se ještě nestihla ani obléct. Prostě, když se má jet, tak hned. Žádné zdržování :o)
Na fotografii, kterou jsem Vám dnes vybral můžete vidět Martinku vzorně hamající kuřecí polévku. Snědla ji celou a navíc si dala pár hranolek s kečupem. Jak říkala,"Dám hanolky s čečupem!" :-)
Po návratu domů se Martinka svlékala a Petruška se jí ptala,"Martinko, pletl tu tvoji šálu tatínek?" Martinka bleskurychle odpověděla,"Nené, pletla maminka, šálu, moji pšece, né tatínek!" :o)
Martinka právě sleduje večerníček a bumbá Sunar z lahvičky. Danielka se zmocnila její lahvičky s čajem a běžela pryč z obyváku. Martinka se za ní rozběhla a vzala jí lahvičku se slovy,"Néé, to neber, to je moje!" a třískla s lahvičkou o stůl. Celá situace se následně opakovala ještě třikrát a Marťa za Daninkou vždy trpělivě vystartovala. Skoro to tak vypadá, že ji Danielka provokuje schválně ;-)
Verze pro tisk...
 23.02.2003
Tak a jsme doma s Danou sami, i když to není zcela úplně pravda, neboť u Dany v bříšku se vrtí miminko. Martinka zůstala na týden u babičky v rámci zvykání si na odloučení. Zrovna se to hodí, neboť babička je celý příští týden doma. To víte, v létě si ji chtějí vzít na dovolenou k moři, společně s Petruškou. Péťa s nimi jezdí prakticky každý rok a ani Martinka teď nezůstane zkrátka. Jenom jestli se nechá u fotografa vyfotit. Potřebuje totiž fotku na dětský pas a jak to u fotografa dopadlo minule, je zapsáno ve starším článku v Deníčku ;-)
Jste zvědaví, jak probíhal náš odjezd od Babičky? Překvapivě hladce. Vzhledem k dnešnímu, překrásně slunečnému odpoledni běhaly holky venku. Přes den se teploty vyšplhají nad bod mrazu a v noci naopak pěkně přituhává. Není tedy divu, že sníh leze dolů a všude je samé bláto. Jak potom vypadají děti, hrající si venku Vám jistě nemusím vykládat. Martinka chvíli s Petruškou škádlila babiččinu kočku, jak můžete vidět na dnešní fotografii. Petruška ji česala hrabičkami na písek a Martinka se naopak snažila kočku nakrmit sněhem. Kočka si takové věci samozřejmě nenechala příliš dlouho líbit a holkám utekla.
Právě v tom okamžiku jsem začal nosit věci do auta. Martinka zpozorněla a ptala se babičky,"Kampak de tatínek?" Babička jí odpověděla,"Tatínek s maminkou jedou přece domů. Ty tady s námi zůstaneš a pojedeme vláčkem do města, ano?" Martinka se pravděpodobně nechala nalákat na tu mašinku a o naši další činnost ztratila zájem. Přece jenom ji Dana s babičkou dobře připravily.
Když nastal čas loučení, Martinka nás vesele opusinkovala, prohlásila,"Ahóój, pápá!", zamávala nám a v klidu se dál věnovala hraní. Honem do auta a pryč, taková byla naše další akce. Podle babiččina telefonátu si na nás Martinka za celé odpoledne a podvečer ani nevzdechla. To je dobře, hlavně aby teď usnula ;-)
S Martinkou se opět setkáme až v pátek, ráno jedeme s miminkem na ten speciální ultrazvuk. Doma bez Martinky je tak nějak prázdno a divně, myslím, že se nám bude moc stýskat. V každém případě i nadále najdete na našich stránkách každý den něco nového ;-)
Verze pro tisk...
 24.02.2003
Dana telefonovala navečer babičce, aby se zeptala na Martinku. Po ukončení hovoru prohlásila,"Když tak slyším v dáli brebentit Martinku, moc se mi po ní stýská. Já vím, že se ten týden překulí, vždyť už je pondělí, ale stejně je to nezvyk!" Opravdu, všude je doma hrozné ticho, nikdo si se mnou nechce hrát, nedíval jsem se odpoledne na Kouzelnou školku a nestihl jsem Večerníček. Ach jo, už aby byla Martinka doma :o)
Martinka se u babičky prý předvádí, ale v tom dobrém smyslu. Včera večer například usnula už za deset minut devět. Hmm, doma je normálně vzhůru ještě o půl desáté. Jak jsem situaci okomentoval,"Martinka holt nemá u babičky maminku!" ;-) Za další, babička si pochvaluje, jak Marťa hezky hamá. Dnes i včera snědla bez problémů ke svačince Bobíka a dnes si vzorně dala k obědu květákový mozeček. Aby jste věděli, vůbec jí nechybíme! Zato ona nám ano.
Však jsem na ni navečer myslel. Dana potřebovala něco udělat do práce a tak v obyváku programovala. Já zatím vyjímečně vařil večeři. Sotva jsem otevřel myčku a začal vyndávat příbory, hned jsem si vzpomněl na Martinku. Její slova v takovém okamžiku jsou,"Tatínku, vyndej ostrý nože!" Dokud nevytáhnu a neschovám ostré nože, neodváží se do myčky sáhnout. Teprve když jsou pryč počne uklízet nádobí. :-)
Podobně mě překvapila v neděli u babičky. Já měl na konferenčním stolku položenou kávu k níž se hnala malá neteřinka Danielka. Martinka ji chytila za ručku a křičela na ni,"Stůj Daninkóó, tam kafíčko, páálíí!" :o)
Dnešní fotografie pochází z doby nedělního oběda. Babička chladila na chodbě Martince polévku a Petruška mezitím krmila Marťu ze svého talíře, aby jí trochu ubylo ;-)
Verze pro tisk...
 25.02.2003
Dnešek je náš již druhý den bez Martinky, ale na druhou stranu, den našeho setkání se blíží. Stýská se nám. Jinak je tomu u Martinky. Odpoledne jela s babičkou vlakem do Pardubic a považte - ve městě se také poprvé v životě projela trolejbusem. Když my, coby vesničané, prakticky vůbec nejezdíme po městě prostředky hromadné dopravy. Nanejvýš tak autem ;-)
Podle babiččiných slov - Martinka nechtěla z vlaku vůbec vystoupit. Ve městě se potkali s dědou a on je vzal zpátky domů autem. Však s nimi právě v té chvíli Dana hovořila. Z auta mohli mluvit jeden přes druhého, to je nesporná výhoda handfree. Martinka také cosi zakuňkala, ale nebylo jí moc rozumět, v každém případě se jí nestýská, hamá a usíná v pohodě :o)
Dana podnikla dnes i včera zdravotní procházku do krásně prosluněného odpoledne. Dnes zašla s Martinčinou přihláškou do školky. Jak povídala,"Neustále mě cestou někdo zastavoval a ptal se, kde prý máme Martinku!" To víte, malá vesnice a všichni nás doposud viděli chodit společně ;-)
Jelikož nemám co více psát aktuálně, vracím se do nedaleké minulosti. Během naší poslední návštěvy u doktorky (To bylo tuším očkování) byla paní doktorka naprosto unešená z Martinčinýho slovního projevu. A to v ordinaci prakticky nic neřekla, doma brebentí podstatně více. Doktorka se ptala Martinky,"Martinko, copak to tu mám za figurky zvířátek?" Martinka j postupně jmenovala,"Pasátko, opička, kočička, žirafa!" Doktorka žasla,"Cože, ona říká i tříslabičná slova?" Když ono nám to tak nepřijde, opravdu. Martinka dorazila doktorku při následném rozloučení a odchodu. Uchopila hračky, co se jí jenom do ručiček vešlo a povídala Daně,"Maminko, dej do tašky!" Neztratí se :-))
Ještě k fotografii - pochází z nedělního odpoledne a děda právě vyráběl na notebooku titulky k fotkám z digiťáku, aby nahrál na video takové pásmo o oslavě prababiččiných osmdesátin. Martinka přitom samozřejmě nemohla chybět a zkoumala televizní převodník. Když ona je takový technický typ, že by po tatínkovi? ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
16.02.2003
17.02.2003
18.02.2003
19.02.2003
20.02.2003
21.02.2003
22.02.2003
23.02.2003
24.02.2003
25.02.2003
- 
24.5.2007
