 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 17.10.2003
eMartinka je opět na Internetu !!!!Omluvte absenci včerejší aktualizace, ale události mi vzaly chuť cokoliv psát. Také komu, viďte? Vždyť eMartinka a hlavně náš server nešel pořádne od středy 15.10. O půl desáté jsem dostal zprávu, že tam budou provádět "nezbytné Hardwarové úpravy". Celou noc měl server problémy s udržením chodu a ráno v osm jsme ze sítě vypadli totálně. Včera večer se konečně podařilo uvést server do chodu a obnovit data ze zálohy. Jak jistě sami víte, až dnes o půl deváté se obnovilo spojení na druhý server s databázemi.
Výpadek takového rozsahu jsem za celou existenci našeho Webu nezažil, takže doufám, že se něco podobného nebude opakovat. Přeji Vám hezký den a těšte se večer na nový článek :o)
Verze pro tisk...
 17.10.2003
Drbalko, plavej jako mrtvolka ! ;-))Na úvod se ještě jednou vracím k výpadku našeho serveru. Abych Vám pravdu řekl, v případě takovéto události jsem naprosto bezmocný a nemám Vám jak sdělit bližší podrobnosti. Doména eMartinka.cz je totiž jednoznačně směrována Internetovými nameservery na náš server a tak se Vám v prohlížeči objeví strohá hláška Stránku nelze zobrazit. Koneckonců, server je přece jenom také počítač a jako takový se může porouchat. Jediné co po předchozím kolapsu nefunguje, je celkem bezvýznamné počítadlo přístupů. Hledám, kde se stala chyba ;-)
Dana v dopoledních hodinách učila Martinku,"Martinko, ty jsi holčička a Vojtíšek je kluk, ano?" Martinka měla totiž v poslední době menší problémy s určením svého pohlaví. Pokud jste se jí zeptali,"Martinko, ty jsi holčička?", většinou odpověděla,"Já nesem žádná holčička ani kluk, já sem Martinká!" Dnes se nechala přesvědčit a tak mi po příchodu z práce předváděla, jak se zdokonalila. Dana jí položila otázku,"Martinko, řekni tatínkovi, jsi holčička nebo kluk?" Martinka bleskurychle odpověděla,"Jájá sem holčička nebo kluk, nééé holčička sém!" "A co Vojtíšek?", pokračovala Dana. "Vojtíšek je kluk!", na to Marťa. Dana zkoušela Martinku ještě jednou otázkou,"Copak je tatínek!" "Tatínek je taky kluk, ale velkej!", zněla odpověď. Dana se z kuchyně ozvala,"To máš pravdu Martinko, že je tatínek takovej velkej kluk!" ;-))
Holky šly dopoledne na procházku a s sebou samozřejmě vezly i Vojtíška v kočárku. Potkala je jedna paní a ptala se Martinky,"Martinko, vyměníš se mnou bratříčka Vojtíška za čokoládu?" Martinka se zamyslela a po chvíli odpověděla,"Vojtíšek nemá zuby pšecé!" Paní odpověděla,"Tak to tedy Vojtíška nechci, když nemá zuby, ahoj!" Martinka cupala dál a cestou si povídala,"Až mu narostou zuby, budeme ho krmit sami čokoládou pšecéé!" Tak to vidíte, Vojtu by za čokoládu nevyměnila :o)
Následuje malá poznámečka k dnešní fotografii - brousili jsme s Martinkou dětskou židličku. Mám ji půjčenou od vedoucího a Martinka v ní dříve sedávala. Jenomže se maličko změnila situace. Vedoucí očekává každou chvíli další vnouče. Stoličku tedy natřeme a vrátíme. Naštěstí již máme rozjednanou jinou od švagrové.
Při večerním koupání Martinka poučovala svoji masážní houbičku - drbalku,"Tady hajej na zádíčkách a plavej hezky jako mrtvolka!" Že nevíte, jak plave mrtvolka? Martinka by Vám to ihned vysvětlila. Výše uvedený plavecký styl jí naučila neteřinka Petruška během dovolené s babičkou a dědou. Pokud si o něm chcete přečíst více podrobností, pohrabejte se v archívu, je to článek ze srpna.
Závěrem Vám chci nastínit, jakým stylem usínají naše roztomilé dětičky. Dana jejich systém okomentovala,"Martinka s Vojtíškem se jednoznačně přeorientovávají na zimní čas. Usínají o půl desáté a ráno je budím po osmé!" Je to tak, hodiny právě ukazují 2135 a Martinka rozhodně ještě nespí. Vojtíšek mohl zabrat tak před pěti minutami, jinak v postýlce vedle mne brečel. Stačí však, abychom se nad jeho ležení naklonili a hned je plný legrace. Směje se, pusinku od ucha k uchu, prostě rodiče jsou rodiče :-)
Verze pro tisk...
 18.10.2003
Martinka nám vrací poučování...Po ránu mě Martinka při snídani poučovala. Jedl jsem totiž čerstvě zakoupený rohlík a upadlo mi pár drobečků. Martinka hned spustila,"Tatínku, padaj ti drobečky od pusý!" Hned běžela do kuchyně za Danou a křičela,"Maminkó, tatínkovi padaj drobečkyýýý na zéém!" V takovém případě jí musí Dana potvrdit převzetí zprávy, jinak Martinka opakuje do nekonečna ;-)
To že jsem drobil v obyváku na koberec bylo však úplně jedno, neboť chvíli po výše uvedeném incidentu zazvonil telefon a strejda z Hradce ohlásil odpolední příjezd k nám i s rodinou. Nevím jak to praktikujete u Vás doma, ale my honem vytáhneme vysavač a všude vyluxujeme. To víte, Dana nemůže poslední dobou sušit plínky venku a tak se všude po kuchyni na dlažbě válí bílé chomáčky vláken, právě z plenek. Vojtíšek sice dostává na čůrání a kakaní jednorázové pleny, ale látkové potřebuje na kojení a do postýlky.
Vytáhl jsem vysavačovou hadici a odnesl ji do obyváku. Zastrčení hadice do zásuvky a tím i spuštění vysavače bylo pro Martinku dílem okamžiku. Jenomže se k práci příliš neměla. Nechala hadici syčet uprostřed místnosti a dál si na gauči prohlížela obrázkovou knížku. Syčení vysavače se moc zamlouvalo Vojtíškovi, neboť se po chvíli evidentně zklidnil. Když jsem se konečně dostal s luxováním až na chodbu, Martinka mi sebrala hadici a chvíli ji tahala tam a zpět po dlažbě. Netrvalo ani dvě minuty, honem ji odhodila a se slovy,"Bolej z toho ručičky!", zmizela zpět v obyváku. To je ale pomocnice, viďte ;-)
Martinka mě před obědem dostala ještě jednou větou. Vojtíškovi jsem do postýlky pověsil řehtací včeličky a pověděl mu,"Tady máš Vojtíšku včeličky, takhle si do nich bouchej ručičkama!" Přitom se mi povedlo do jedné praštit. Martinka se na mě zahleděla a vyčítavým hláskem prohlásila,"Dyž bude tatínku chtít, tak si do nich bouchne sám, pšecéé!" Jako bych se slyšel, přesně tímto stylem poučujeme Martinku ;-)
Martinka si před spaním vymyslela zajímavou metodu, díky níž nás mírně řečeno vytáčí a sama tak oddaluje dobu svého usnutí. Prostě a jednoduše - přečtu jí pohádku z knížky a Martinka se už už šteluje na nočník se slovy,"Já du kakat, tatínku!" Sedí tak deset minut a nic, žádný bobek. Stejný pokus provozuje ještě jednou a to se jí podaří něco vytlačit. Do třetice si jde sednout na nočník kolem deváté hodiny. Pokaždé si rozsvítí velké světlo a hraje si s plyšáky.
Vojtíšek si navečer usmyslel, že bude jíst na etapy. Dana ho šla poprvé kojit o půl šesté. Milý Vojtíšek však moc hamat nechtěl. Hned byl s kojením hotový. Není divu, že se pak za hodinu opět dožadoval jídla. Dana mu samozřejmě nabídla a poté se tvářil navýsost spokojeně. Prostě samý smích. Po vykoupání ho Dana opět nakojila, ale vzhledem k předešlé krátké pauze na Vojtíška moc mlíčka nezbylo. Nevíme, zdali to náhodou není jeden z důvodu Vojtova momentálního neklidu. Leží v postýlce a vyloženě řve. Dudlíka plive, chovat nechce, ležet nechce, zlobí se na celý svět. Vzpomínáme, jak krásně usínal ještě minulý týden. Jo jo, děti se neustále mění ;-)
Verze pro tisk...
 19.10.2003
Vojtíšek dnes neměl dobrý den...Martinka chtěla při snídani pustit z videokazety Teletubbies, tak proč bych jí nevyhověl, ne? Ve sledovaném dílu všichni sklouzli po skluzavce dolů a pak se v lehu na bříšku vyklouzli zpět vzhůru. Martinka jejich počínání sledovala a posléze vydedukovala,"Dyž jedu dolů po skluzafce, musím ležet na zádíčkách. Dyž ci vyklouznout nahóru, musím si lehnout na bíško!" Tak nevím, zdali jí to na opravdové skluzavce pojede nahoru ;-)
Odpoledne jsme měli jet ke známým na návštěvu. Martinka se tak natěšila, že ani nemohla obědvat. Vojtíšek byl k neutišení a prořval v podstatě celý nedělní oběd. Ležel vedle mě v postýlce a nic nezabíralo, žádné hračky ho nezajímaly. Do toho zlobila Martinka s jídlem. Polívčičku nechtěla, jenom se v ní dloubala prstíčkama. Jako druhé jídlo dostala bramborovou kaši s masíčkem a sýrem. V kaši se také nimrala. Už už se viděla na návštěvě a Vojtíškův křik jí pravděpodobně také nepřidal. Martinka začala posléze patlat kaši na stůl a vše dovršila přehazováním částí jídla na Danin talíř. Dana ji již předtím varovala,"Martinko, to se nedělá, plácnu tě!" Když to udělala znovu, plácl jsem ji já. Martinky se to hrozně dotklo a rozbrečela se. Další sled událostí měl zcela jasný průběh. Marťa se rozbrečela a část oběda vyblinkala. Tak je to pokaždé, Martinka snadno blinká již od narození. Zato s Vojtíškem můžeme házet bezprostředně po jídle dle libosti a klidně ho i přebalit. Každé dítě je prostě jiné.
Abych Martinku jenom nepomlouval, kyž chce, dokáže sníst celý oběd úplně sama a bez protestů. Musí prostě chtít, v tom to je ;-)
Celé odpoledne na návštěvě se Vojtíšek choval relativně klidně a příliš nebrečel. Fakt je, že se víceméně choval. Ten pravý koncert spustil až doma v postýlce. Prostě řve, přitahuje nožičky, nechce dudlíka a v takové chvíli nereaguje ani na náš hlas. Dana si původě myslela, zdali nemá málo mlíčka, ale spíše to vypadá na nějaké bolení bříška. Jak jinak si vysvětlit, že Vojtíšek brečí a sotva si ho vezmu na koupání do koupelny, naprosto se zklidní a směje se. Přitom podnikáme veškerá dostupná opatření proti bolení - Dana pije dvakrát denně fenyklový čaj a čaj pro kojicí matky. Vyhýbá se potravinám způsobujícím nadýmání(Jak bychom si dali fazolovou polívčičku, či smažený květák) a když jsem s Martinkou minulý týden nakládal zelí, obcházela Dana kolem jako honicí pes. Zelí si však raději ani neochutnala. Mimo to Vojtíšek dostává denně kapky Sab Simplex a mažeme mu bříško bylinnou mastičkou.
Chcete vědět, copak dělá Vojtíšek právě teď, ve 2110 ? To byste neuhádli. Držím si ho levačkou v pololehu na levé noze. Nedá se nic dělat, musí se trochu zklidnit, jinak řval jak tur, až mu tekly slzičky. Mezitím datluji pravou rukou a to dá řádně zabrat. V paměti mám totiž slova jednoho přítele,"Když byl náš kluk takhle malej, manželka se učila na zkoušky. Tak jsem ho měl na starosti. Kluk řval, až si uřval kýlu. Po operaci nás propouštějící doktorka upozornila, že nesmí v žádném případě brečet. Co se dalo dělat, běhal jsem s malým po bytě celý večer, jenom aby se náhodou nerozbrečel!" Tak tahle bychom tedy dopadnout nechtěli ;-)
Závěrem okomentuji dnešní fotografii - po ránu se mnou Martinka ryla zahrádku. Lepší počasí nemohlo být - vítr, pět stupňů nad nulou a zakaboněná obloha hrozící deštěm ;-)))
Verze pro tisk...
 20.10.2003
Víte, proč byl u nás po osmé hodině klid ? ;-))Martince poslední dobou vše moc trvá a na všechno má dost času. Předvádí nám to dnes a denně. Před svačinkou se měla vysvléknout z venkovního oblečení a jít si vzít věci na doma. Milá Martinka neustále něco hledala na chodbě a ještě po deseti minutách měla na nožičkách boty. Dana se ji snažila popohnat,"Martinko, pokud se honem nepřevlékneš a nepůjdeš svačit, žádné lízátko nedostaneš!" Martinka si po těchto slovech velice neochotně počala zouvat boty. Z kuchyně se ozvala Dana,"Sakra!" Martinka hned běžela na výzvědy,"Jaký sakra, maminkó?" "Martinko, to nic, jenom nám právě došlo mlíčko a nemáme jiné. Zítra budete muset s tatínkem zajet na velký nákup!", honem vysvětlovala Dana. Martinka hned povídala,"Aháá, pojedeme tatínku do toho peyy marketu!" Má pravdu, zítra zajedeme do Penny marketu :-)
V tuto chvíli je na místě, abych Vám vysvětlil to lízátko, které Dana slibovala Martince. Holky se odpoledne vydaly na procházku a s sebou neopomněly vzít Vojtíška v kočárku. Vojtíšek ne a ne usnout. Až když se otočili na cestu s domovu, Vojta zabral. Spinkal až do půl šesté, kdy ho Dana musela chtě nechtě probudit na kojení. Přitom mi chvíli předtím vysvětlovala,"Budeme muset Vojtíška mírně přeorientovat, co se spánku týče. Vždyť by nemohl venku spát až do půl šesté. Za chvíli bude mrznout a prochladl by!" Je to tak, takovéhle problémy jsme s Martinkou nezažili.
Stále se mi nedaří vysvětlit Vám, kde Martinka vyzískala ono lízátko. To máte tak - Martinka ujde relativně dlouhou trasu, ale musí mít cíl. Právě ten vybrala před nedávnem Dana. Jedná se o maličký krámek na Horním konci naší vsi. Martinka se žene tím směrem a ví, že jí Dana zakoupí lízátko, nebo si ho ona sama vybere.
Momentálně u nás panuje naprostá rodinná idylka. Žádné z dětí kupodivu nekřičí. Ptáte se co se děje? Nemohly si přece jenom tak nechat ujít první díl seriálu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech!! Martinka sedí u dveří ložnice na nočníku a již čtvrt hodiny tvrdí, že kaká, oči zabodnuté do televizní obrazovky. Vojtíšek leží čerstvě nakojen Daně na bříšku a sleduje také televizi. Směje se, povídá si a je vyloženě spokojený. To víte, Dana se chtěla podívat na nové pokračování oblíbeného seriálu. Pro děti je televize puštěná v tuto dobu úplně novým zážitkem, my ji totiž moc nesledujeme. Jenom si nemyslete, že by to tak šlo donekonečna. Najednou se Dana zvedla a prohlásila,"Tak dost, děti jdeme spát!" Stalo se tak v 2035. Martinka honem ukončila kakání a Vojtíšek od té doby řve a chvílemi i pouze křičí ve své postýlce. I když né, právě ho pozoruji a snaží se sníst celou látkovou plenu! Přitom povídá,"Ummm, grr, ggg, gaga, mmmm!" :o)
Příběh pokračuje ve 2127. Martinka stojí ve dveřích, v ručce drže svoji pantofli vysvětluje,"Tatínku je nějaká mokrá, nějak se namočila!" Ptám se jí,"Martinko ty sis ji počůrala?" Martinka odpovídá,"Nené, nepočůrala, jenom sem si ji namočila čůráním!" Dana pokračuje,"Martinko, pokud nebudeš čůrat pořádně do nočníčku, uklidíme ho na půdu a ty budeš chodit na velký záchod!" Marťa na něj totiž chodí pouze před koupáním ;-)
Verze pro tisk...
 21.10.2003
Vojtíšek se konečně zklidnil...Dana se snaží ode dneška více trénovat Martinku v chození na velký záchod. Během dne si povídaly,"Martinko, měla by jsi chodit na velký záchod, vždyť u babičky v Hradci na něm i kakáš!" Doma však Martinka raději využije služeb nočníku. Má ho přece jenom blíž. I přesto chodila dnes přes den na záchod. Potmě je to o něco horší, neboť v druhé chodbě(Kotelně) je tma jak v ranci a nachází se tam před koupelnou schody dolů. Abyste byli v obraze, na záchod je jde následovně - z obyváku přes kuchyň, vstupní chodbu do kotelny a pak již následuje koupelna. Před vstupem do kotelny musím Martince zítra připevnit vypínač, aby na něj dosáhla a mohla si tak sama rozsvítit světlo. Viděl jsem to u kolegy - stačí zakoupit takový ten koncový vypínač na šňůru a kousek dvojlinky. Vypínač se při vypnutém jističi zapojí ke stávajícímu a nechá se z něj volně viset dolů, aby dítě dosáhlo. Má to jenom jednu menší vadu - pokud zůstane zapnutý ten šňůrový, světlo nejde zhasnout velkým a naopak. Ale to v podstatě nevadí, ne?
Vojtíšek je dnes evidentně klidnější, křičel pouze občas a dopoledne Daně usnul úplně sám, bez jakéhokoliv drncání s kočárkem. Spalo se mu v tom ošklivém a studeném podzimním počasí tak hezky, že ho Dana musela před poledním kojením probudit. Stejně tak ho budila i po páté hodině podvečerní. Jinak - Vojtíšek začal nosit nové a větší dupačky, ale včera dostal jedny starší po Martince. Dana si jen nemohla vybavit, v kolika měsících je Marťa vlastně nosila. Prohlížením Martinčina fotoalba zjistila, že Martinka byla o pár měsíců starší. Jojo, Vojta je prostě pořádný kus chlapa. Však už při lehu na bříšku řádně zvedá hlavičku i s tělíčkem, z lehu na zádíčkách se přetočí na bok a zbývá mu už jen málo aby se ocitl sám na bříšku. Pokud leží na zádech a taháme ho za ručičky, je schopen přejít do sedu a přitom pevně držet hlavičku. Samozřejmě, chce-li :o)
Dana odpoledne zjistila, že nám asi nevyjdou do příští návštěvy u doktorky Vojtíškovy kapky Infadin. Do poradny jsme totiž objednaní až na 6.listopadu. Budu tedy muset zajet k doktorce pro recept.
Včera po Večerníčku Martinka sledovala jako obvykle Krtka z videokazety. Krtek si právě hrál na hodináře a spravoval kukačkové hodiny. Sotva Martinka zahlédla kukačky zavěšené na stromě, už volala,"Hele to je takovej hodinovej domeček!" U nás ve vsi se totiž nachází kostelní zvonice a hodinami a tu si Martinka pojmenovala,"Támdle je náš hodinovej domečék!" Já to zprvu nepochopil, ale Dana mi včera vysvětlovala,"Hele, já mám na spojení náš hodinovej domeček úplně jinou asociaci!" Víte jakou? Né, rozhodně nebydlíme v blízkosti nočního klubu ;-))
Na titulní fotografii si Martinka hraje se svými Teletubbies. Zaujala mě svojí podvečerní hrou. Nakládala Lálu na korbu dřevěného kamiónu a přitom jí vysvětlovala,"Tady si pěkně hajni, hned jedemé do porodnice!" Převeze ji tam a uloží do postýlky vytvořené z polštářů. Potom se na ni chodí dívat ostatní kamarádi. Hezky si vyhraje, viďte? :o)
Verze pro tisk...
 22.10.2003
Martinka umí ovládat počítač hlasem ;-))Vojtíšek měl dnes odpoledne všechno o hodinu dříve. Po poledni se hlásil o kojení a tak mu Dana nabídla. Přitom se na hodiny pořádně nepodívala, díky čemuž dostal Vojtíšek hamání namísto o půl třetí již o hodinu dříve. Dříve byl tím pádem uložen na spinkaní do kočárku a není divu, že se již po čtvrté probudil.
Martinka po svačince žadonila,"Pustíš mi malování na počítači?" Pustil jsem a Martinka se hned vrhla do práce. Ve chvilce pomalovala plochu černými čarami. Poté chtěla měnit nástroje a barvy, tak neustále vykřikovala,"Jájá bysem chtěla plechofku, tětec, prej, čevenou, zelenou!" Své prosby však adresovala směrem na monitor. Dana se musela smát a povídala,"Teda Martinko, ty ovládáš počítač hlasem?" Skoro to tak vypadalo :-)
Ze skříně jsem vytáhl zapomenutý diaprojektor a jal se ho zprovozňovat. Jedná se o takový starý stroj do něhož nešla kdysi sehnat originální halogenová žárovka. Už ani nevím, kdy jsme ho naposled používali. Poslední diapozitivy máme focené někdy v roce 95. Jelikož se jedná o unikátní záběry našeho domu a jeho rekonstrukci, rozhodl jsem se je nějak převést na běžné fotky, například ofocením pomocí digitálu přímo z plátna. Martinka mi samozřejmě asistovala. Sotva se rozsvítila žárovka, Marťa vykřikovala,"Jéjé, tatínku to ale moc hezky sfítí tady na ten papír(Plátno). Vrazil jsem do stroje první diapozitiv a Martinka začala provozovat okolo mne indiánský tanec,"Jéééé, tady tady na tom papížéé to dělá fotkýý, maminkóo, podívééj!" Honem popadla papír-plátno, aby mamince ukázala fotku. Jenomže, světe div se, fotka zmizela a Martinka třímala v ručičce pouze bílý papír! Martinka neskrývala své zklamání,"De je ta fotka, kampak zmizela tatínku?" Martinka si tak dnes poprvé na vlastní kůži vyzkoušela princip promítačky :o))
Vzhledem k našemu časovému posunu jsem šel Vojtíška koupat o čvrt hodiny dříve. Po vysvlečení chvíli ležel na bříšku a pozoroval Danu jak pere v umyvadle dupačky a bodíčko. Po vykoupání jsem Vojtíška jako obyvykle namazal dětským olejíčkem a pak testoval, jak se Vojta zvedá z podložky za ručičky. Stačí ho chytit a hned jde s pevně drženou hlavičkou do sedu. Síly má dost, to tedy ano. Martinka v jeho věku zvedala hlavičku velice neochotně. I při dalším testu se Vojtíšek činil. Stačí ho podržet ve vzpřímené poloze a on se celkem silně opírá o nožičky, jako by se chtěl rozeběhnout. Kdo ví, na kolika měsících začne doopravdy chodit :o)
To že Vojtíšek touto dobou, tedy po vykoupaní a nakojení křičí, jistě víte. Dnes jsem však učinil zajímavý objev. Pokud ho chováme ve vzpřímené poloze, je v klidu. Běda však, zaujme-li polohu v leže na zádíčkách. Hned křičí a ještě ani nemusí ležet v postýlce. Buď vyžaduje chování, nebo ho fakt něco touto dobou trápí. V tuto chvíli je téměř v klidu, pouze se snaží sníst celou látkovou plenu ;-))
Vojtíšek si mohutně pořval, zatímco se Dana stihla vysprchovat. Hned po návratu ho pořádně dokojila. To víte, milý Vojtíšek nechce po koupání moc tahat a raději usne. Pak se prořve a ochotně i nají. Jedná se o takový každodenní rituál ;-)
Inspirován jedním literárním dílem na serveru Rodina pro Vás připravuji nový článek. Zítra, maximálně pozítří ho zveřejním. Těšte se :o)
Verze pro tisk...
 23.10.2003
Brrrrrr, zima je tu...Po mém návratu z práce šla Dana před pátou hodinou posbírat prádlo, sušící se na zahradě. Hned ve dveřích nám sdělovala,"To je hrozný, jaká je venku zima, prádlo bylo úplně přimrzlý ke šňůře a málem nešlo sundat. Chudák Vojtíšek, doufám, že mu není zima. Sahala jsem do kočárku a měl tam celkem teplíčko. Aby mu tak ještě přimrzl dudlík!" ;-) Tu poslední větu myslela Dana samozřejmě z legrace. Venku již opravdu mrzne a Vojtíšek měl příležitost, vyzkoušet si poprvé v životě spinkání na mrazu. Když ho pak Dana po páté hodině přinesla domů, nezdál se nám příliš studený. S tím ochlazením má Dana pravdu, vždyť jsme před měsícem navštívili ZOO ve Dvoře Králové a tenkrát to tam bylo na tričko. Za měsíc spadly podvečerní teploty o téměř 25oC. Kdepak je ten krásný podzim? Já ho chcííí ;-) (Tahle by Vám to řekla i Martinka ;-) )
Před večeří chtěla Martinka opět pustit to jablíčko s barvičkama, jak nazývá ikonku Windowsového malování. Chvíli si malovala, zatímco Vojtíšek vedle ní v postýlce povídal. Rozkládal ručičkama a pusinku nezavřel. Kromě svého obvyklého, "Hee hee, grr, uu!", najednou vyslovil zcela zřetelné,"Moje jéé!" Nene, naschvál to nebylo, ale znělo nám to tak. Dana hned z kuchyně reagovala,"Copak je tvoje Vojtíšku?" ;-)
Martinka musela být dnes odpoledne honěná do pití. Poslední dny přes den moc pít nechce a svůj pitný deficit pak dohání navečer a před spaním. A to je špatně. Předevčírem se pozdě probudila a pročůrala svoji postel. Proto jsme od včerejšího večera zavedli na lahvičku s čajem přídělový systém. Jednu bezprostředně po vykoupání a následně pak maximálně necelou půlku. To víte že Martinka žadoní, ale je jí to málo platné.
Martinka si po páté hodině vytáhla svůj kufřík s fixy a malovala co ji napadlo. Po chvíli přišla s prosbou,"Namaluješ mi tatínku prasátko? Namaloval jsem, proč ne, to umím. Posléze chtěla kočku a psa. Což o to, kočička není žádný problém, ale pejsek se mi vůbec nepovedl. Martinka ohodnotila moji kresbu,"Tatínku, pejsek je nějakej divnej, je jako prasátko!" Měla pravdu, ta podoba se nezapřela ;-) Martinka popadla fix a pejska si raději nakreslila sama. Jak jí vyšel můžete posudit sami na fotografii. Určitě se tváří psovitěji než moje dílko :o)
Navečer jsem mimo jiné chtěl namontovat druhý vypínač pro Martinku, jak jsem Vám popisoval v jednom z minulých článků. To aby mohla sama chodit na velký záchod i potmě. Když už jsem měl připravené veškeré nářadí a materiál, přišla Dana s podnětnou myšlenkou,"Nebylo by lepší namontovat do chodby snímač pohybu a tím ovládat světlo?" No jó, že mě to nenapadlo hned! To bude naprosto geniální. Hned zítra musím sehnat nějaký snímač. Až ho namontuji, podělím se s Vámi o bližší zkušenosti :o)
Závěrem okomentuji dnešní titulní fotografii. Martinka jela s Danou a Vojtíškem na své motorce. Šli se všichni projít do překrásného a slunečného odpoledne. Bohužel však mrazivého.
Verze pro tisk...
 24.10.2003
Vojtíška dnes něco trápilo...Dopoledne jsem odešel dříve z práce, za účelem dřívějšího odjezdu k babičce. Dana potřebovala předtím zajet ke své doktorce a tak zanechala Martinku u sousedů. S sebou jsme sbalili pouze Vojtíška v autosedačce a mohli tak bleskurychle vyřídit všechny náležitosti.
Martinku přivedla teta, zatímco jsem právě obědvali. Teta nám vysvětlovala,"Martinka už u nás nemohla vydržet, neustále se ptala, kdyže už pojedete k babičce a dědovi. Tak jsem ji raději přivedla!" Martinka se mimo jiné u tety naobědvala a tak nám hlásila,"Já já sem měla k obedu bambůrky se zelíčkem a rybími prstíčky!"
Cestou autem k babičce Dana na Martince vyzvídala podrobnosti,"Martinko, jakoupak jsi měla u tety polívčičku?" Martinka hned vychrlila,"Jájá měla takovou rohlíčkovou!" Dana se divila,"Rohlíčkovou? Jaká je to polívčička?" Po chvíli zkusila další dotaz,"Jakoupak barvu měla ta polívčička?" Zezadu se ozvala jasná odpověď,"Zelenou pšecéé, Ty važíš takovou polífčičku takýý!" Hned nám to bylo jasné, jednalo se o hrachovou polévku s osmaženým rohlíčkem. Dedukce, pšecéé ;-))
V Hradci jsme naložili babičku čekající u Hlavního nádraží a pokračovali dále. Babička se ptala Martinky,"Kdepak jsi Martinko obědvala?" Martinka vysvětlovala,"Já sem obedvala u naší tety!" Tak to vidíte, jakákoliv jiná teta je cizí, ale ta od sousedů je naše. Martinka ji přímo zbožňuje.
Vojtíšek cestou do Hradce usnul spolu s Martinkou. Alespoň si trochu odpočinul, náš malý nespavec. Za celý den nespal totiž v kuse déle jak třičtvrtě hodiny. Jednou po ránu a pak cestou. Kdyby alespoň večer chtěl usnout v rozumnou dobu, ale to on ne. O půl desáté je kolikrát ještě vzhůru, spolu s Marťou. Vojtíška dnes po celý den trápilo s největší pravděpodobností bříško. Jak jinak si vysvětlit jeho kroucení, nevrlost, křik během kojení a vůbec všechny další známky nespokojenosti. Mimo to vydatně vypouštěl větry. Dana si přitom není vůbec vědomá nějaké jasné příčiny.
Po příjezdu Dana nakojila Vojtíška a předala obě děti babičce. Spolu jsme pak odjeli na nákup do Carrefouru. Mají tam slušný výběr hraček a tak bylo potřeba zakoupit nějaké dárky na vánoce. Ty se neúprosně blíží. Vždyť včera povídali v rádiu, že v jednom nejmenovaném městě chtějí v pondělí rozsvítit vánoční osvětlení. Hrůza, takhle brzo. Dárků již máme spoustu a zítra mám zakoupit další. Nic Vám však dopředu neprozradím. Počkejte si do vánoc, stejně jako děti ;-)))
Přečtěte si nový článek v rubrice doma :o))
Verze pro tisk...
 25.10.2003
Vojtíška jsme zavřeli do ohrádky ;-))Na úvod se vracím ke včerejšku - zatímco jsme s Danou nakupovali dětem dárečky, Martinka se vydala spolu s babičkou a Vojtíškem v kočárku na procházku směrem k nádraží. Mimo jiné i proto, aby se Martinka podívala na vláček. To víte že ho spatřila, ale sotva se kolem nich prohnal velkou rychlostí, Martinka se dala na úprk a křičela?"Já se bojíím!" Hodně ji musela babička přesvědčovat, aby se ke kolejím navrátili. Jak vidíte, Martinka se má moc ráda a bojí se neznámých a rámusících věcí.
Po ránu se Martinka těšila na mnou slibovanou cestu za nákupy. Spolu příliš často nikam nejezdíme a dnes naše kroky směřovaly do OBI. Martinka vykřikovala,"Pojedeme za boblem, pojedemé k boblóój!" Honem se oblékala, abychom odjeli včas. Na místě, "U bobra" chtěla Martinka přednostně posadit na nákupní vozík. Jezdila na něm do chvíle, než spatřila jiné děti běhající kolem regálů. Okamžitě změnila názor,"Já ci sundat dolů, budu běhat po zemí!" Chvíli běhala, ale moc dlouho jí to nevydrželo. Přišla na lepší způsob přepravy - vozila se ve stoje na podvozku. Posléze se snažila nacpat v sedu pod košík. Honem jsme objednali nařezání lamino desek. Prý budou hotové po čtvrté odpolední.
V dopoledních hodinách jsme s dědou sundali z půdy dětskou ohrádku. Bylo nutné řešit Vojtíškovo ležení. Doposud lehával a spinkal u babičky v kočárkové korbičce. Ta mu je již celkem malá a hlavně z ní neviděl po okolí. Dana umístila ohrádku vedle gauče v obyváku. Vojtíšek se v ní ocitl těsně před naším obědem. V tu chvíli se tu také objevil strejda a teta s dětmi. Malá Danielka s větší Petruškou se hned vrhly na ohrádku. Vojtíšek nestačil koukat kolem sebe, jak se holky hemžily kolem tyček. V souvislost s Vojtíškovým růstem mě napadla jedna souvislost. Jedná se totiž o jednorázové plenky. Babička s dědou nám koupili v Makru superhypervelké balení za akční cenu. Dana neskrývá svoje obavy, zdali je vůbec zvládneme spotřebovat. Uvidíme, v opačném případě je užije jiné miminko.
Dnešní aktualizaci píši ve velkém okolopanujícím chaosu a hluku. O ten se starají všechny čtyři přítomné děti. Martinka například shodila Daninku z klekačky se slovy,"Neléz tam Daninkó!" Danielka spadla na zem a z leknutí začala brečet. Dana s tetou hned Martinku okřikly,"Martinko, to nesmíš strkat tahle do Daninky!" Martinka se rozbrečela taktéž a tak se obě holky v křiku doplňovaly. Martinka poté Daninku utěšovala,"To je doblý, uči si slzičky a neplakej. Ždyť si velká holka!" ;-)
Navečer následovala další nákupní cesta. protentokrát jsem jel úplně sám. V OBI čekaly na míru nařezané lamino desky(Chystám se vyrábět domácí lékárničku) a pak jsem v Tescu zakoupil další dárečky pro Martinku a Vojtíška. O letošních vánocích čeká na naše děti hodně překvapení ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
17.10.2003
17.10.2003
18.10.2003
19.10.2003
20.10.2003
21.10.2003
22.10.2003
23.10.2003
24.10.2003
25.10.2003
- 
24.5.2007
