 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 26.10.2003
"Čovečé, to pití je nějaký mrzlý!", řekla Martinka...Při návštěvách u babičky a dědy, Martinku pěkně školí šestiletá neteřinka Petruška. Jako dnes dopoledne - tak nějak se holky spolu škádlily. Nachomýtl jsem se u nich právě ve chvíli, kdy Petruška Martince povídala,"Teda Martino, ty mi všecko věříš. Ty jsi pěkně blbá!" Na to Martinka přikyvovala a hrdě prohlašovala,"Jó jó, to sem, já sem blbá!" Hned jsem Martinku poučil,"Martinko, tak to tedy ne, musíš se trochu bránit!" Marťa změnila názor,"Nené, nejsem blbá!" :o)
Těsně po oběděm následoval náš obvyklý přesun k druhé babičce do Hradce. Vezla se s námi domů i prababička. Z toho důvodu se Dana musela napresovat dozadu, mezi autosedačky Vojty a Martinky. Sotva tak učinila, Martinka sáhla po lahvičce s Jupíkem(Zapomněla ji v autě při včerejší cestě do OBI) a konstatovala,"Čoveče, to pití je nějaký mrzlý, je nějaký mrzlý, čoveče!" Jen to dořekla, otočila otevřenou lahvičku na Danu. Pěkně jí promáčela svetr a i ostatní oblečení. Dana ji hned okřikla, ale Martinka maminku s ledovým klidem utěšovala,"To nevadí, maminkó, to se vyperé!" Dana se však nedala,"Ale Martinko, to VADÍ!" Martinka je hned se vším hotová a nic není, dle jejího názoru problém ;-)
Během jízdy po hradeckém okruhu nám vysvětlovala,"Tatínku, musíš si nalepit tam dopčedu háček, aby sis mohl pověsit nějakýho plyšáka, čeba zvížátko!" Snažil jsem se Martince vysvětlit, jak se věci mají,"Martinko, já si nemůžu dopředu nic pověsit, vždyť bych neviděl na cestu!" Martinka povídala dále,"Ale můžeš tatínku, čeba takovýho pejska, Vždyť si to tam lidi vešej!" Martinka nás skutečně dostala, neboť určitě u někoho v autě zahlédla pejska pověšeného vpředu na zrcátku. Rozhodně je všímavá :o)
Dnes jsem Martince před spaním povídal pohádku O perníkové chaloupce. Martinka poslouchala a nakonec se optala,"Co to je tatínku, macecha?" Má odpověď zněla,"To byla paní, kterou si přivedl tatínek domů místo maminky!" Martinka vyzvídala,"Próóč?" "Protože jim umřela maminka, psali to tak v knížce!", odpověděl jsem. Martinka se však nedala,"Próóč??" Jak jí to mám vysvětlit, to tedy nevím ;-)
Vzhledem k posunu času na zimní, změnila Dana dětem jejich podvečerní režim. Jde hlavně o to, abychom šli večeřet již v šest hodin a ne až o půl sedmé, jak se poslední dobou stalo zvykem. Díky tomu stíhám Vojtíška vykoupat před sedmou hodinou. Martinka v sedm zhlédne Večerníček a bezprostředně po něm jdu koupat, či sprchovat i ji. Martinka se dostane do postele o půl osmé a přesně to je účelem. Vždyť nám po minulé dny usínala až o půl desáté. Dnes by měla zabrat bez větších problémů dříve, neboť nešla po obědě spinkat. Fakt je, že cestou domů spala v autě. Zato Vojtíšek probděl celou cestu. Pozoroval a cucal si ručičky, prostě pohodička. Kdyby se zezadu neozývalo občasné mlaskání, mysleli bychom si, že spinká :o)
Verze pro tisk...
 27.10.2003
Jak se Vojtíšek srovnal s přechodem na zimní čas...Včerejší časový skok zanechal na dětech viditelné následky. Martinka již před obědem vypadala, jako by měla každou chvíli usnout. S Vojtíškem je to ještě o něco horší. Celou noc se nahusto dožadoval kojení. Poprvé v osm hodin, podruhé o půlnoci, pak ve tři, v pět a v sedm. Sotva nastal den, Vojtíšek vydržel s dalším jídlem až do půl dvanácté. Kdyby se alespoň v noci najedl a spal. Ale to on ne, neustále se probouzel a celkem hlasitě si stěžoval. To nebylo pouhé povídání, ale evidentní stěžování. Odlišuje se hlavně vyšší hlasitostí ;-)
Jelikož jsem si dnes stejně jako spousta jiných lidí vzal dovolenou, odpoledne jsme mohli jít na společnou procházku. Pouze Dana zůstala doma. Uložila Vojtíška do kočárku a vyšoupla ho na dvorek. Než tam s ním dojela, tvrdě spinkal. Zato Martince trvalo dobrou půlhodinu, než konečně stála oblečená na chodbě a obouvala si botičky. Vystartovala ven a už seděla na svém odstrkovadle-motorce,"Jájá pojedůů na motorcé!" Dana se ji snažila přesvědčit,"Martinko, neber si motorku, všude je plno bláta a zamažeš si čisté oblečení!" Martinka po chvíli zaparkovala motorku zpět a už žadonila,"Já si vemu tatínku kolečko!" "Martinko, kolečko také ne, půjdeme daleko!", řekl jsem jí. Martinka se nedala a zkusila do třetice,"Aspóň něco malýho, čeba mašinku!" Vzala si tedy s sebou mašinku, pamatující moje dětská léta. Téměř celou dobu ji měla položenou v košíku kočárku a držela se za její šňůru, jako za vodítko. Cestou zpět ji táhla za sebou, jak můžete spatřit na titulní fotografii. Vojtíšek se za celou cestu vůbec neprobudil. A to Martinka provozovala občas příšerný rámus s mašinkou. Po příjezdu zůstal Vojta v kočárku na dvorku a Dana ho pak musela o půl šesté probudit na jídlo. Pravděpodobně naspával noční směnu ;-)
Koncem minulého týdne jsem Vám sliboval zveřejnit zkušenosti se snímačem pohybu, včera mnou čerstvě namontovaným na chodbě. Pokud nevíte o čem hovořím, čtěte dále. Martinku totiž učíme chodit na velký záchod. Cestou tam musí zdolat druhou, potemnělou chodbu. Po zkoušení různého provedení spínače světla Dana vymyslela geniální věc - umístit na chodbu snímač pohybu. Včera večer se tak stalo.
Po ránu se Martinka prošla po chodbě. Najednou se před ní, světe div se, samo rozsvítilo světlo. Po chvíli zhaslo a Martinka zkusila jít na chodbu ještě jednou. Skákala radostí a křičela,"Maminkóó, tatínkůů, to svetýlko se samo zosfítí a zablikneéeé!" Automatické světlo je pro Martinku takovou atrakcí, že se vyloženě těší a už běží sama na velký záchod. Jenom my jsme z celého systému mírně řečeno vedle. To víte, přes deset let používání vypínačů na světlo zanechá jisté následky. Neustále bezděky mačkáme vypínače a divíme se, že se světlo nerozsvěcí či nezhasíná. Aby vše fungovalo automaticky, byl jsem totiž nucený odpojit všechny související vypínače :o)
Prohlédněte si každý den novou fotografii ve Vojtíškově fotoalbu :o)
Verze pro tisk...
 28.10.2003
Martinka se rýpala v hlíně ;-))Martinka nám občas ukáže v novinách nějaký obrázek. Kupříkladu jako včera v TV magazínu,"Copak to je todleto, tatínku?" "To je taková jezdící beruška, Martinko!", odvětil jsem. Martinka pokračovala,"Tu já bysem chtěla, takovou berušku. Musíme ji koupit, nebo si o ni napsat Ježíškovi!" Tak to tedy ne, nemůže dostat, co uvidí ;-) Martinka je schopná teorii o Ježíškovi dále rozvíjet,"On on nám Ježíšek pšinese dárečky, bude je mít tady na zádíčkách napíchaný na bodlinkách!" Nedivte se, Martinka si občas pomýlí pojmy Ježíšek a ježeček :o)
Mezi dnešní hlavní činnosti bezesporu patří i přesazování jablůňky z dolní zahrádky na velkou zahradu. Již dopoledne jsme se s Martinkou přesunuli na zahradu a jali se společnými silami kopat díru, zvící menšího kráteru. Martinka pracovala ze všech sil. Bagrovala hlínu svojí dětskou lopatou a nakládala ji na plastové kolečko. Když tam měla velkou fůru, popadla kolečko za madla a asi šestkrát objela dva stromy, než ho vyklopila asi půl metru od místa nabírání. Hlavně, že se bavila. Jelikož jsme si vybrali k zasazení stromu místo na němž předtím stála velká krtina, Martinka stavěla krtkovi azylový domeček. Přesněji řečeno, rovnala mu o metr vedle, prvotřídní kopeček z hlíny. Povídala,"Tadyto je pro krtečka novej domeček, to aby měl kde bydlét!" Mimo výstavby mi pomáhala vybírat hlínu přímo z díry. Prostě dovnitř skočila a pak i sama vylézala ven. V poslední fázi jí ve stoje stěží koukala hlavička ven z výkopu a Martinka se bez mojí pomoci ven již nedostala. Jistě si dokážete představit, jak po takovém lezení a plazení vypadala. Celkem úděsně. Na podrážkách třícentimetrovou vrstvu jílu a celé oblečení náležitě zmazané. Martinka však byla nadmíru šťastná, že mi může pomáhat. Víte kde tou dobou ležel Vojtíšek? Kousíček od nás v kočárku. Vzali jsme si ho s sebou na zahrádku, aby mohla Dana v klidu uvařit oběd. Vojtíšek nechtěl spinkat, křičel a každou chvíli jsme k němu odbíhali. Nepomáhalo ani ježdění mezi stromy. Ještě štěstí, že někdo od sousedů zapnul cirkulárku a tak Vojtův křik zanikl v jejím kvílení. Před jedenáctou za námi zavítala Dana,"Pokuste se to s Vojtíškem vydržet ještě tak patnáct minut, abych dovařila oběd!" Sotva odešla, Vojtu ukolébal pohled na zbylé třešňové lístečky, třepotající se nad ním ve větru. Prostě a jednoduše usnul. My byli spokojení, ale Dana naši radost nesdílela. Chtě nechtě, musela Vojtíška probudit na kojení :o)
Odpoledne mi Martinka pomohla vydolovat strom na dolní zahrádce a pak jsme ho umístili na jeho nové stanoviště. Zbývalo zaházet jámu, řádně prolít suchý jíl a těsně před svačinkou bylo vše hotovo. Právě včas, neboť po překrásně slunečném počasí, někdy po třetí hodině zalezlo sluníčko za kopec a od té doby začala citelně klesat venkovní teplota.
Po vykoupání Martinka pohladila Vojtíška a Dana ji pak uložila do postele. Martinka Vojtíškovi povídala,"Hajej, dám ti pusinku Vojtíku, ty můj milovanej bráško!" :o)
Verze pro tisk...
 29.10.2003
Vojtíškovi se nechtělo spát na "mrazu"...Slááváá, už se mohu opět připojit na Internet a aktualizovat naše stránky. Ptáte se co se stalo? Ještě před třemi hodinami se náš domácí počítač nacházel ve stavu totálního zformátování disku C. Od té doby instaluji, instaluji, mezitím koupu děti a snažím se je spolu s Danou konečně uložit do postýlek a uspat. To však není vůbec jednoduché. Vypadá to, že se postupně oklepávají z posunu času na zimní a přesunují si své večerní aktivity na pozdější dobu. Jak jinak si vysvětlit, že ještě v devět hodin je Martinka vzhůru a Vojtíšek jakbysmet ;-)
Po prodlouženém víkendu mě v práci čekal, dalo by se říci menší šok. Spousta věcí na zařizování a tak jsem víceméně celou pracovní dobu někde projezdil sháněním rozličných komponentů. Jak moc jsem se těšil domů, na odpolední kávu v klidném kruhu rodinném ;-) To se mi však nesplnilo. Sotva se za mnou zavřely dveře a káva zavoněla na stole, venku se probral Vojtíšek a začal křičet. Honem jsem si oblékl přes tričko letní bundu v domnění, že hned usne. Jaké však bylo moje překvapení, když Vojtíšek po deseti minutách ježdění a drncání po náspu neusnul. Naopak, spíše se probíral a intenzita jeho breku měla spíše zvyšující se tendenci. Já už měl také celkem dost. Výše uvedené oblečení, včetně pantoflí na nohou není ideální do venkovní teploty 1oC. Nad nulou, upozorňuji ;-) Počasí se nad námi slitovalo a přestalo mrznout. Ovšem za cenu příšerně zakaboněné oblohy. Brrr, během včerejšího přesazování stromu nám počasí vyloženě přálo.
Na Daninu radu jsem Vojtíška nakonec přemístil do obyváku a pomalu ho vysvlékl z teplého oblečení. V kuchyni si mezitím malovala Martinka vodovkami. Jak se dalo předpokládat, po chvíli převrhla téměř plnou sklenici na namáčení štětců(Známe své lidi, ne? ;-) ). Dana ji hned kárala,"Teda Martinko, ty pokaždé provádíš takové blbosti s vodou a vyleješ ji. Ty jsi malá pohroma. Pokud budeš vylévat vodu na zem, nedovolím ti, aby jsi si malovala vodovkama!" Martinka spustila své obvyklé,"Maminkóó, to nííc, to se utče!" :o)
Po nakojení Vojtíška si Dana chvíli hrála s Martinkou pexeso. Již delší dobu testuje různé metody, jak by se Martinka mohla zapojit do hry. Marťa totiž dostala od paní, sjednávající s námi stavební spoření pexeso s liškou(Hádejte, o jakou se asi jedná stavební spořitelnu? ;-) ). Dnes Dana zkusila metodu s osmi kartičkami. Martinka si směla pokaždé prohlédnout spodní řadu obrázků a pak obracela postupně horní. Na základě předchozího zapamatování, hledala příslušející ze spodní řady. Docela se jí tento postup zamlouval. Hlavně se přitom soustředí na hru a odměnou jsou jí dvě stejné kartičky :o)
Verze pro tisk...
 30.10.2003
Vojtíšek je pěkný lezevec...Odpoledne jsem se pokusil odejít z práce včas. Dana plánovala společný výlet na hřbitov, abychom tam dědečkovi a všem ostatním zapálili svíčky. Zatímco jsem šel dovnitř pouze s Martinkou, Dana vozila Vojtu v kočárku před branou. Následně jsem ji vystřídal. Nevím, zdali také praktikujete stejné pověry, že by miminko do jednoho roku nemělo jít na hřbitov. Je to podobné, jako se zakoupením kočárku před narozením miminka. Než se narodila Martinka, čerstvě zakoupený kočárek ležel až do narození u babičky. V případě Vojtíška jsme ho měli normálně doma. Jisté je, že nebyl nový. Tak tedy nevím. Pokud s tím máte nějaké zkušenosti, klidně se rozepište v komentáři na konci článku ;-)
Dana zamířila ze hřbitova přímo domů a já se vydal s dětmi na menší vycházkový okruh. Martinka došla celkem v pohodě až k Obecnímu úřadu a tam začala křičet na celé kolo,"Já dál neci jít! De je maminka? Já ci jít už domůů, zpátkýý!" Co mi dalo přesvědčování, abychom pokračovali o pár metrů dále k odbočce a nemuseli se vracet zpět. To samé mi Martinka předvedla po chvíli ještě jednou. Zkusil jsem další fintu,"Martinko, půjdeme se podívat támhle k tomu domu? V létě tam měli štěňátka, určitě tam ještě budou!" Představte si, byla tam, ale dvě úplně maličká. To jsem tedy ani náhodou netušil :o)
Na dnešní titulní fotografii máte možnost sledovat Martinku při práci. Pomáhala mi na druhé chodbě vyrábět skříňku - lékárničku. Zatímco jsem soustředěně vyměřoval vrtání děr pro panty, Martinka mi vyprázdnila krabičky se zakoupenými šroubky. Co na tom, že jedny byly nerezové a jiné pro změnu pozinkované. Prostě je smíchala do jedné přihrádky a měla radost ze své užitečnosti :o)
Zatímco píši dnešní článek, Vojtíšek vedle mne v postýlce překvapivě nebrečí. Zato provozuje úžasné prostocviky. Opře se například nožičkama o prostěradlo a tělíčko zvedne nad matraci ve velkém oblouku. Díky těmto a jiným rozličným pohybům se píďalkovitě pohybuje po postýlce. Právě slezl do dolní části ložné plochy a změnil orientaci z podélné na příčnou. Jo jo, zdokonaluje se. Pokud ho uchopíme za obě ručičky vleže, okamžitě se s krásně drženou hlavičkou přemístí do sedu. To samé dokáže i za jednu ručičku. My mu neustále vysvětlujeme,"Vojtíšku, ty jsi přece miminko. A co mají dělat miminka? Přece ležet!" Copak on si dá říci? Nedá ;-)
Martinka měla minulý týden několik nočních blinkacích problémů, proto se o víkendu babička zeptala Dany,"Nemůže to mít ze Sunaru?" Dana se zamyslela,"Možná ano, já rozdělala nové balení, ale tomu přece nemůže nic být!" Pro jistotu Martinka nedostávala od víkendu k Večerníčku mlíčko. Opravdu neblinkala. Dnes se však již třetím dnem vracíme zpět k lahvičce s mlékem. Dana pomalu zvyšuje jeho množství a Martinka se zdá být v pohodě. Možná si jenom potřebovala hodit pauzu ;-)
Verze pro tisk...
 31.10.2003
Vojtíšek se poprvé sám otočil na bříško...Mezi nejvýznamnější dnešní události bezesporu patří Vojtíškovo úplně první otočení se na bříško. Popíši Vám, jak k celé záležitosti došlo.
Vojtíška jsem ve třičtvrtě na sedm sbalil a šel ho koupat. Jako obyvykle, nejdříve ze všeho napouštím vodu do vany a pak začnu Vojtu svlékat. Jakmile je vysvlečený, putuje s malou pomocí na bříško, aby se podíval kolem sebe. Dnes tomu bylo nejinak. Vojtíšek se nadšeně rozhlížel a usmíval na celé okolí(Tedy hlavně na mne). Najednou ztratil balanc a v mžiku provedl obrat směrem na zádíčka. To se mu evidentně nezamlouvalo, proto se ze všech sil snažil dostat zpět na bříško. Až do dnešního podvečera se mu to samotnému nepovedlo. Zvolil svoji oblíbenou taktiku - otočil se na na pravý bok, pokrčil nožičky a koordinovaným pohybem hlavičky, levé ručičky a levé nožičky se mu podařilo překonat odpor pravé ručky na níž ležel. Hup, vítej zpátky! Vojtíšek se rázem ocitl na bříšku. Nebýt mé nastražené záchytné ruky, už by letělz přebalováku dolů na dlažbu. Z výšky cca metr dvacet není o co stát. Jak vidíte, nemůžeme Vojtíška nechat ani chvilku bez dozoru.
Když už jsem u Vojtíška - dnes v dopoledních hodinách nechtěl vůbec jíst, tedy bumbat mlíčko od maminky. Dana se mu ho snažila vyloženě nutit, aby si ulevila, ale Vojtíšek trval na svém. Aby měl také hlad, vždyť v noci nesleví a dožaduje se pravidelného přísunu mlíčka. Další hladová vlna se dostavila až během kojení po druhé hodině odpolední. S tím dopoledním nejedením nás Vojta až tak moc nepřekvapuje, neboť naše Martinka byla to samé. Nemusíme chodit daleko, maminka na tom není a nebyla o mnoho lépe ;-))
Martinka mi po svačince pomáhala dotvořit naši novou skříňku - lékárničku. Jak praví jedno moudro Chybami se člověk učí..., tak to dopadlo i v mém případě. Zjistil jsem během montáže jednu nepříjemnost. Panty na levé straně nám posunuly dvířka mírně vpravo a ta nepěkně přečnívala. Jediným řešením se jevilo uříznutí přebytečného materiálu. Proto jsem si na chodbu přinesl ruční kotoučovou pilu(tzv. maflíka ;-) ). Sotva ji Martinka zahlédla, povídala,"Todleto je pilá, ta dělá rámus, ale já se jí nebojím. Ta nic nedělá. Jenom má ostrý zubý a užízne prstíček!" Jak vidíte, dělala hrdinu. Sotva jsem pilu zapnul, zmizela v obyváku. Nervydrásající zvuk kotoučové pily se nezamlouval jenom Martince. Dana v tu chvíli asi minutu kojila Vojtíška. Sotva zaslechl moji pracovní činnost, pustil se prsu a tím s pořádnou večeří skončil ;-))
Jste zvědaví, co právě provozuje Vojtíšek v postýlce po mé datlující pravici? Na to že je deset minut po desáté večerní, je nadmíru čilý. Muchluje se s dekou larisou, a vypráví,"Hhehe, hele, hele, hehehe, úůůů, jůůů, brrrrm, rrrrrm!" Přímo oplývá slovní zásobou. Navíc slezl v postýlce až dolů a opírá se nožičkama o tyčky. "Tak tady se dnes spát nebude!", přímo svítí Vojtíškovi z očiček :o)))
Verze pro tisk...
 01.11.2003
Martinka držela poprvé v ručičce velkou žábu...Jak jste již jistě postřehli, Vojtíšek nechce příliš spinkat. Včera se bavil až do desáté večerní. V pět ráno se zcela probral, očička jak tenisáky a povídal si. Dana se ho všemožně snažila utahat mlíčkem, jenže Vojta jíst nechtěl. Vzala si ho proto k sobě do postele v domnění, že usne. Jenomže milý Vojtíšek do maminky bušil pěstičkama a kopal nožičkama. Před desátou hodinou dopolední vypadal značně přetaženě, proto ho Dana přemístila do kočárku. Sotva vyjela na dvorek, Vojtíšek tvrdě usnul. Já se mezitím před jedenáctou vydal uklidit nějaké věci do dílny. Jaké bylo moje překvapení - Vojtíšek ležel na zádíčkách, očička dokořán a pozoroval vnitřek kočárku. Vydrželo mu to celou čtvrthodinu. Poté se však začal nahlas zlobit.
Dana před obědem přemýšlela,"Copak bychom si tak mohli dát k večeři?" Volba nakonec padla na hranolky. Martinka hned hlásila,"Jájá si dám hranolky s čečupem!" To ona může, zase tak často je nemíváme, proto se tak těšila. Dana však pokračovala,"Co kdybychom si k nim dali kapra? Za chvíli tu máme vánoce a v mrazáku mám pár kousků od loňských!" Při té příležitosti padla zmínka o živém kaprovi a kam s ním. Což o to, loni plaval kapr ve vaně a Martinka se sprchovala ve sprcháči, ale letos máme Vojtíška a ten se koupe pouze ve velké vaně. Malou vaničku jsme odvezli k babičce a Vojtíšek se v ní kvůli velikosti stejně koupat nemůže. Martinka si hned věděla rady,"Víš co? Nejdžíf vykoupeme kapra a pak Vojtíška!" Tak a je to jasné. Já však navrhuji přijatelnější řešení - Vojtíška budu raději koupat ve sprchovém koutě. To máme starosti, viďte ;-))
Sotva se Martinka po obědě vyspinkala, vytáhli jsme společně sekačku. Schválně jsem totiž nesekal více než měsíc trávu, abychom to sfoukli společně s vyluxováním spadaného listí. Sekačka listí pěkně rozdrtí a to pak lépe zkompostuje. Po celou dobu sekání jsem byl nucen vyhýbat se krtčím hromádkám. Hádejte, kvůli komu? Martinka miluje Krtkovy příhody a proto brání jeho krtiny,"Tatínku, to nesmíš zobožit Krtečkovi domeček!" :o)
Během sekání vyskočila z hromádky listí žába. Záměrně píši žába a ne žabička. Jednalo se totiž o Skokana hnědého asi tak o velikosti mé dlaně. Hned jsem ho chytil a ukazoval Martince,"Martinko, chceš vědět, jak je opravdu žába studená? Natáhni ručičku, položím ti ji na dlaň!" Martinka se zdráhala, ale posléze překvapivě souhlasila. Držela tak historicky poprvé velkou žábu. Jenomže se po chvíli žabička pohnula, Martinka vykřikla a zahodila ji na zem. Žabička odskákala do bezpečí sousedovic zahrádky. Daně pak Marťa doma vysvětlovala,"Jájá držela žabičku, já sem zapískla, ona se lekla a skočila pyč!" :o)
Martinku jsem před večeří nalákal na počítač,"Martinko, už mi funguje zvuk, pustíme si Klubíčko?" Martinka skákala radostí a já mezitím nainstaloval její oblíbené Klubíčko. Pustili jsme pexeso a Martinka mě vysloveně překvapovala svojí zručností v ovládání myši. Ono se jí totiž velice dobře strefuje myší šipkou na veliké čtverečky karet. A jakou přitom vykazuje paměť! Dvacetičtyř kartové pexeso s obrázky mořských rybek(Jsou malované) zvládla dohrát až do konce v podstatě sama. Když ono to v půběhu hry vydává roztodivné zvuky a na závěr zahraje pěknou písničku, to se Martince moc líbí :o)
Verze pro tisk...
 02.11.2003
Vojtíšek dnes moc nespal ...Dnes jsme prožili náročnější den. Postaral se o něj hlavně náš Vojtíšek. On totiž nechce přes den pořádně spinkat a navíc je značně neklidný. Přitom si povídá, nahlas si stěžuje, křičí a řve. Existují děti(Četli jsme o nich na Internetu ;-) ), kterým v takové chvíli nabídnete dudlíka a je rázem klid. Na něco takového můžeme v našem případě zapomenout. Martinka nechtěla dudlíka vůbec. Vojtíšek se nám zpočátku jevil nadějněji, ale postupem času jsme ztratili veškeré iluze ;-) Je právě půl deváté a Vojtíšek nebrečí. Ovšem za tu cenu, že ho chovám na lévé noze a pravou rukou jednoruč datluji.
Abych Vám lépe nastínil Vojtíškův dnešní spánkový režim - od rána spal celkově hodinu a čtvrt. Nic moc, viďte? Tolik spí Martinka a to jí za chvíli budou tři roky. Dnešní rekord ovšem patří mezi Vojtíškovy vyjímky. Abych Vojtíška i v něčem pochválil - dnešní noc by se dala řadit také mezi ty vyjímečné. Vojtíška totiž Dana nakojila naposledy o půl desáté a on následně spinkal až do půl čtvrté. Jak říkala Dana,"Pěkně jsem se vyděsila po probuzení. Budík ukazoval půl čtvrtou!" Vojtíšek se totiž běžněji dožaduje kojení přibližně každou třetí hodinu noční.
Sotva Vojtíšek dostal odpoledne dudlíka do pusinky, s naprostou jistotou hned zalovil ručičkou a vytáhl si ho ven. Přitom dudlík stále držel a šermoval si jím před obličejem. Jak je vidno, ručičky zvládá se stále větší bravurností. Má to i jednu vadu, stejnou činnost provozovanou odpoledne s dudlíky pak aplikoval i během večerního kojení. Sotva se přicucl, volnou ručičkou chytil prso a snažil se ho vytáhnout ven z pusinky. Což se mu i dařilo. Prostě je s ním zábava ;-)
Martinka Daně její situaci příliš neulehčuje. Jak jsem psal již v týdnu, Martinka se snaží přes den chodit do koupelny na velký záchod. Jenomže, pak najednou odběhne do ložnice a vyčůrá se mimo plán do nočníku. Stejně jako dnes před večeří. Dobře, může se to někdy stát. Jenomže v Martinčině případě se večer vše otočí. Od uložení do postele má nárok chodit čůrat na nočník umístěný v ložnici. Martinka však najednou vykoukne ze dveří a poví mi,"Jájá se du vyčůrat!", a běží do koupelny. Prostě a jednoduše se jí nechce spát a vymýšlí, čím by vyplnila dlouhou chvíli :o)
Martince čtu před spaním(Přesněji řečeno po vykoupání, neboť většinou usíná až po deváte večerní), jednu pohádku z její knížky. Pohádky jsou zkrácené na sympatických šest stránek včetně velkých obrázků. Zatímco pohádky Martinka ještě před nedávnem vstřebávala bez mrknutí očka, dnes je začíná rozpitvávat. V pohádce O perníkové chaloupce se ptá,"Tatínku, co je to macecha?" Snažím se jí vysvětlit,"Martinko, macechu si tatínek přivedl domů, když dětem umřela maminka!" Martinka se stroze optá,"Próóč?" "To aby děti měly jinou maminku!", snažím se zachránit situaci. Martinka si dále vede svou,"Próóč?" Má cenu jí něco vysvětlovat? ;-)) Kromě macechy včera Martinka nadnesla další otázku týkající se výše uvedené pohádky a s tím souvisejícím strkáním ježibaby do pece,"Tatínku a jak se sází chleba?" :o)
Verze pro tisk...
 03.11.2003
Vojtíšek se zklidnil..Vojtíšek se od včerejšího prokřičeného dne viditelně zklidnil. Sice tady vedle mě v postýlce ještě povídá, ale nekřičí. Poslední se dobou zdokonalil v používání ručiček. Něco jsem Vám psal již včera, ale Dana mi dnes po příchodu z práce povídala,"Odpoledne jsem se snažila Vojtíška uvozit v kočárku, aby už konečně spinkal. Není to s ním vůbec jednoduché. Chtěla jsem mu dát dudlíka. Je potřeba mu jednou rukou držet ručičky, druhou dudlíka v pusince a zbytkem těla houpat s kočárkem!" Je to tak, Vojtíšek si jinak naprosto cíleně vytrhne dudlíka z pusinky. Ručičky používá i k jiným účelům. Leží-li v postýlce, neustále se chytá pravačkou tyčky na pravé straně. Včera se dokonce přitáhl, otočil na bok a tak se držel obouruč. Z této pozice se marně snažil nějak převrátit na bříško, což samozřejmě nešlo kvůli místu. Jakmile mu na bříško pomůžeme, spokojeně si leží a ručičkama provádí inventuru hraček. Které se mu nezamlouvají, odstrkává pryč. Všechny zajímavé naopak futruje pod sebe. Mezi nimi se většinou nachází i jeden takový modrý a hrající klíč. Vojtíšek ho pak vahou těla mačká a klíč hraje :o)
Martinka si po svačince prohlížela katalogy od Chicco, přiložené k časopisu Betynka. Vánoce se blíží a tak je potřeba navnadit trochu rodiče ;-) Martinka otáčela stránky a co chvíli se ozývalo,"Todleto bysem jetě chtěla, jó chtěla bysem tóó!" Kdybychom jí měli pod stromeček pořídit všechny hračky, jenž by chtěla, nevešlo by se nám to ani na náklaďák.
V souvislosti s výše uvedným katalogem mám ještě jednu historku. Martinka si posléze prohlížela časopis Betynku. Na jedné stránce objevila reklamu na hračky Chicco s usmívající se holčičkou. Hned vykřikla,"Tadyta je jetě jindé!" Honem prolistovala katalog a skutečně, stejná holčička tam byla také. Ani jsem si jí předtím nevšiml. Martinka je vůbec expert na takovéto věci a dokáže si je zapamatovat. Před nedávnem objevila v knížce Rozvoj osobnosti také duplicitní obrázek. Tu knížku si moc ráda prohlíží, neboť se v ní vyskytuje nepřeberné množství fotografiií miminek a dětí :o)
Vojtíšek navečer spinkal venku. Dana mi kolem páté hodiny povídala,"Za chvíli budeme muset pro Vojtíšk zajít a vzít ho domů. Půjde hamat!" Sotva to dořekla, zapnul se přijímač elektronické chůvičky a z reproduktoru zazněl křik. Dana ho okomentovala,"No vida, Vojtíšek se probudil sám!" Netrvalo deset sekund a křik ustal. "Běž se na Vojtu podívat!", upozornila mě Dana. Šel jsem a uviděl Vojtíška spinkajícího. Že by to nebylo naše miminko? Hned jsem se svěřil Daně,"To se asi na naši vlnu naladil cizí přijímač a křičelo jiné miminko. V naší obci se letos narodilo hodně dětí, a to by nebylo až tak nereálné!" ;-)) Ne ne, byl to samozřejmě Vojta, asi se mu něco zdálo a křičel ze spaní. To se někdy stává :o)
Verze pro tisk...
 04.11.2003
Martinka nabízí Vojtíškovi svoje hračky...Dana zorganizovala na dnešní odpoledne nákupní výlet do okresního města, za předvánočními nákupy. Raději dříve, než později. Hádejte pro koho jsme sháněli dárečky? Samozřejmě pro děti. Ty také zůstaly na hlídání u sousedovic tety. Martinka se sice zpočátku vyptávala, kamže vlastně pojedeme, ale pak v klidu prohlásila,"Pojedete do takovýho krámu, kam děti nesměj!" O jednom takovém již ví, jedná se o Makro.
Dana naložila ještě před mým příjezdem z práce Vojtíška do kočárku a vydali se spolu s Martinkou hlídkovat k autobusové zastávce. Teta měla totiž přijet z práce autobusem. Jenomže je pěkně převezla, přijela o jeden spoj dříve. Tak tam všichni hlídkovali a Martinka z dlouhé chvíle snědla celé Kinder vajíčko, jenž jí Dana chvíli předtím zakoupila. Uvnitř nalezla hračku, kterou si moc považuje. Jedná se o takový malý počítač - notebook ze série CyberCop. Martinka mi ho hned ukazovala,"Podívej se tatínku, já mám počítač jako tý, tady má kávesnici a tady obrazofku, ta otevírá a zavírá pusinku!" Skutečně, je na ní takový smajlík a otevírá pusu, když se s tím pohybuje :o)
Zpátky z města se nám podařilo přijet v pět hodin a Dana zašla k sousedům pro hladového Vojtíška. Martinka zůstala na návštěvě až do šesté. Jak se dalo očekávat, Vojtíšek spustil chvíli před naším příchodem křik a nebyl k utišení. Aby ne, vždyť chtěl hamat. Bezodkladně se mu dostalo mlíčka od maminky a pak mi byl předán se slovy,"Pokud chceš, ulož Vojtíška do postýlky, ale tam bude asi křičet!" Položil jsem Vojtu raději za sebe na gauč a věnoval se instalaci nějakého softwaru do notebooku. Vojtíšek se s mojí pasivní přítomností nespokojil a začal křičet. Nezbývalo nic jiného, než si ho posléze položit na levou nohu, aby se trochu zklidnil. Dudlíka nechce, jak sami víte(Dnes jsme mu dokonce ve městě zakoupili dvě nové gumičky do dudlíků). Dana vypozorovala odpoledne další podrobnosti,"Pokud strčím Vojtíškovi dudlíka, snaží se ho pravou rukou vytáhnout z pusinky. Tak jsem mu zkoušela přitom umístit do té pravačky nějakou řehtačku. Vojta si přendá řehačku z pravačky do levé a pravou si vytáhne dudlíka. Jsme tam kde jsme byli!" :o)
Tak si to představte, Martinka začala nabízet Vojtíškovi svoje hračky. Sotva přišla před večeří od sousedů, hned se hnala k Vojtíškově postýlce a vysvětlovala Daně,"Maminko, musíme umejt tohodle myšáčka, toho nafukůvacího, on je taky takovej plastovej nafukůvací!" Přitom strkala před Danu svého nafukovacího myšáka. K němu navrch přidávala i nafukovacího medvěda. Celkem nás svým přístupem mile překvapila.
Před koupáním jsem Vojtíška svlékl jako obvykle. Sotva ležel nahatý na přebalováku, přišla se na nás do koupelny podívat Dana,"Vojtíšku, ukážeš mi, jak se otočíš na bříško?", žadonila. Vojta se nenechal dlouho pobízet a hned provedl pár nezdařených pokusů. Nakonec se přece jenom přetočil. Sice ještě neumí pořádně vytáhnout zpod sebe ručičky, ale to se za chvíli naučí. Dana tak viděla poprvé na vlastní oči celý jeho obrat :o)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
26.10.2003
27.10.2003
28.10.2003
29.10.2003
30.10.2003
31.10.2003
01.11.2003
02.11.2003
03.11.2003
04.11.2003
- 
24.5.2007
