 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 15.11.2003
Martinka dnes maličko zlobila ;-)Hned na úvod tu mám novinku - Martinka dne oslavila svoje třicetičtyřměsíční narozeniny. Chystám k jejímu výročí speciální článek. Těšte se ;-))
Dnes panovalo venku velice ošklivé počasí, na nějž by se hodilo rčení Psa by ven nevyhnal. Vojtíšek však dopoledne spinkal na dvorku a odpoledne jsme šli všichni na procházku. Martince však celý oblékací proces trval příliš dlouho, proto Dana odešla i s Vojtíškem v kočárku napřed. Čekali na nás před domem, zatímco si Martinka navlékala rukavičky. Vybrala si jedny se šňůrkou přes krk. Jakmile je měla na ručkách, zjistili jsme, že je šňůrka krátká. Martinka se vrhla po jiných. Sotva si je navlékla, podal jsem jí bundičku. Martinka se zarazila a ukazovala mi pravačku,"Podívej tatínku, tady je díírá!" Nedalo se nic dělat, vybrala si ještě jedny. Přesněji řečeno jednu. Hned povídala,"Tatínku, musíme najít jetě tu jednu tadyktý rukavičce!" Hmm, museli jsme vyklidit celou jednu poličku. Konečně se v té hromadě objevila, potvora jedna ;-) Dana nás přede dveřmi vítala se slovy,"Tak jsem si to stopla, to Vám to tedy trvalo!"
Martinka se po obědě asi špatně vyspinkala. Sotva jsme vykročili od domu, hned žadonila,"Tatíínkůů, vemeš měééě nahorůů, na konéěéě!?" snažil jsem se ji usměrnit,"Martinko, máš přece nožičky. Já Tě nebudu brát na koníčka!" Martinka opakovala svoji žádost jako kolovrátek. Dokonce se mi i vrhala pod nohy, aby přibrzdila moji chůzi. Vztekala se a vztekala. Takovou ji neznáme, asi se opravdu nějak špatně probudila.
Martinka pomáhala Daně vařit večeři. Ptáte se jak? Jednoduše. Plácala z těsta placičky a do nich se následně snažila zabalit čtvrtky jablíček. Neustále se v této činnosti zdokonaluje. Dana měla z výpomoci náležitou radost(Jak jinak? ;-) ) a povídala mi,"Tedy, nechci vidět jak mi bude Martinka pomáhat při pečení vánočního cukroví!" Maličko jsem ji utěšoval,"Nic si z toho nedělej, pokaždé když pekla máma cukroví, nemohla nás s bratrem z kuchyně dostat!" ;-)
Před večeří jsem Martince zapnul počítač. Hrála si se svým oblíbeným Klubíčkem a ponejvíce poslouchala pohádky. Pak se měla jít vykoupat. Běžela do koupelny a odmítala se svléknout v obyváku, jak je jejím zvykem, alespoň co se posledních dní týče. V koupelně si usmyslela, že se přece jenom poběží svléknout do obyváku. Tam samozřejmě rušila kojícího se Vojtíška. Povídal jsem Daně,"Podívej se, Martinka dnes po celý den pořádně neposlouchá!" Dana Martince domlouvala,"Martinko, když budeš zlobit, tatínek Ti příště počítač nepustí!" Martinka vysvětlovala,"Až se teď vypinkám, budu si hrát s Klubíčkem!" Dana oponovala,"Martinko, až se vyspinkáš, bude zítra a zítra si budeš hrát!" Martinka si vedla svou,"Ne zítra, ale teď až se vypinkáám si budu hráát!" Stále nemohla pochopit tu souvislost a nakonec se málem rozbrečela. Ještě v koupelně jsme vedli vážnou řeč a Martinka slibovala, že už bude hodná, jenom aby si mohla hrát s počítačem :o)
Tak si to představte - Vojtíšek se před chvílí přetočil vedle mne v postýlce na bříško. Pro změnu na opačnou stranu, tedy přes levý bok. Prostě se chytil tyček a tak dlouho se snažil, až ležel na bříšku. Je den ode dne obratnější a se stále větší jistotou ovládá ručičky a nožičky. Mimochodem, nožičky již asi objevil, neboť se za ně občas před koupáním na nahato chytí :o)
Verze pro tisk...
 16.11.2003
Vánoce se blíží....Jenom si to představte - ten náš nespavec Vojtíšek se za celý den pěkně předvedl. Pětiměsíční miminko a on si klidně přes den nespí. Abych mu nekřivdil, dopoledne spal asi 50 minut a odpoledne téměř třičtvrtě hodiny. To jsme jeli naproti babičce k vlaku. Dana zůstala doma a chvíli relaxovala. Se mnou se vypravila pouze Martinka a po celou dobu se držela kočárku jako klíště. Mělo to nespornou výhodu - šlapala bez řečí a hlavně rychle. Následně chtěla tlačit kočárek. Za tímto účelem stačí jednoduše sklopit madlo a Martince pak pomáhat s držením směru. Přece jenom přes kočárek nevidí na cestu. V jednu chvíli se před námi objevilo hejno slepic. Martinka je radostně rozehnala kočárkem,"Slepícéé, utíkejté, nebo vás zajedéém!" Pak volala na mě,"Broků, pšinéés hóó!" Já nechápal o čem je řeč, ale Martinka mi podala vysvětlení,"Já sem jako zajíc a ty Mapefík. Hrajeme si na psa Broká! A pšinéés mi slepicíí!" Aha, to má z videa a Divokých snů Maxipsa Fíka :o)
Jak jsme psal již v předchozím odstavci, Vojtíšek nám cestou usnul. Jenomže po návratu jsem zastavil kočárek na dvorku a v tu chvíli Vojtíšek otevřel dokořán očička. Grrr. Nedalo se nic dělat, babička šla s Martinkou dovnitř a já jezdil dvacet minut sem a tam po náspu. Milý Vojtíšek se postupně probíral, začal křičet, zkoušel jsem mu cpát dudlíka do pusy a nic. Tak dost, na tohle nemám nervy. Jeli jsme se raději projet. Jenomže téměř půl hodiny ježdění po vsi se minulo účinkem. Vojtíšek tahal dudlíka, očička napůl otevřená a tímto stylem se vyloženě bavil celou cestu. Neustále mi hleděl do očí jakoby povídal,"Tak co, tatínku, kdo to déle vydrží?" Vydržel Vojtíšek. Já už nemohl zimou vydržet, zatímco on se v klidu krčil v teplém fusaku. Neusnul. Po návratu se ho ještě snažila udrndat Dana, ale bez viditelného úspěchu. Spíše se jednalo o ztracený čas. I když na druhou stranu, Vojtíšek si musí při ležení v klidu také pěkně odpočinout ;-)
Vánoce se blíží. Tento pocit jsem nabyl již při návštěvě v několika supermarketech o uplynulém víkendu. Ještě ke všemu v Mostě svítí více než tři týdny vánoční osvětlení. To mi nedá spát a tak jsem dnes snesl z půdy nové žárovkové sady(Tři po sto žárovkách, ta stávající obsahuje něco kolem, 600 žároviček) jenž nám přivezla teta Martina z Ameriky. Má to totiž jeden háček, žárovičky jsou na 115V a bude nezbytné zkonstruovat ještě jednu bednu s transformátorem. Ta stávající všechno neutáhne. Nebojte se, všechno Vám pak nafotím ;-)
Po koupání jsem Vojtíška jako obvykle utíral, natíral olejíčkem a pak i strojil. Přitom mi padl zrak na jeho olezlý nosánek. Nemá sice rýmu jako trám, ale i přesto ho trápí. Martinka na tom není o mnoho lépe. V každém případě to na použití odsávačky nebylo, vytřel jsem Vojtíškovi nosánek pouze vatovou tyčkou. Ještě před nedávnem jsem se pracně motal s tampónky, ale tato metoda je jednodušší. Jenom se Vojtíšek stále dokonaleji brání čištění nosních dírek. Pokud má volné ručičky, snaží se mě odstrkávat. Jakmile mu je pevně podržím, pro změnu otáčí hlavičku. Není to jednoduché ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
17.11.2003 8:16:14 Eva
Milá rodinko,
mám také malého Vojtíška o měsíc mladšího. Celou dobu sleduji naše a vaše křičící dny. A tyto dny se z 99% shodují. I ty bříškové.
Přeji Vám klidné, nekřičící a spavé dny:-) | |
 17.11.2003
Jak je to doopravdy s Ježíškem ? ;-))Počasí poslední dny za moc nestojí a tak Martinka dopoledne žadonila,"Tatínku, budeme si malůvat vodofkama?" Souhlasil jsem a hned připravil na stůl vše potřebné. Martinka se s vervou pustila do tvorby. Potěšujíci je, že poslední dobou nepoužívá ke svým výtvorům pouze černou barvu. Přeorientovala se na zelenou. Já maloval s ní. Martinka chtěla ode mne namalovat sněhuláka,"Vezmi tatínku tadytu sněžnou barvu a namaluj ní sněhuláka. Až napadne sních, uděláme taky sněhuláka, místo uhlí mu dáme kamínky, ty sou lepší pšecé!" Pak jsem maloval žebřík, neboť Martinka pokračovala,"Namaluj žebžíček, já bysem takovej počebovala, abysem došáhla na stromeček až budou vánoce!" Martinka chce z nějakého důvodu dosáhnout na stromeček. My ho totiž umisťujeme z bezpečnostních důvodů na psací stůl, takže možná proto :o)
K vánoční tematice se váže i jedna historka z ranního sledování televize. V reklamě tam předváděli domeček Sněhurky a sedmi trpaslíků. Martinka jako obvykle zabodla prstíček do obrazovky a prohlásila,"Todletó bysem moc chtěla, jóó chtěla bysem to. To nemusíme kupovát, to mi pšinese Ježíšek pšecé!" Má to hezky vymyšlené, viďte. Kdyby tak i nám chtěl Ježíšek něco přinést. A zadarmo ;-))
Vojtíšek se konečně naučil otáčet přes oba boky na bříško. Sotva ho položíme do postýlky, netrvá dlouho a milý Vojtíšek na nás kouká z polohy na bříšku. Vyloženě se mu nelíbí jenom tak ležet na zádíčkách. Po obědě Dana rozložila v obyváku na zemi deku a položila na ni Vojtíška. Sotva ležel, překulil se během pár sekund na bříško. Sáhl jsem proto pro kameru a než mi naběhla, Vojtíšek pásl hříbátka znovu. Pak už si hověl na zádíčkách a pozoroval kameru v mojí ruce. Jako by povídal,"Přece Ti neudělám tu radost a neotočím se!" ;-) Já však vytrval a tak se mi konečně podařilo zachytit otáčejícího se Vojtu. Huráá! Když už jsem u té kamery, před chvílí se mi povedlo uskutečnit další vítězství. Po čtyřech měsících neúspěchů mám konečně první videosekvence z kamery zpracované v počítači a připravené na export do vypalovačky. Neuvěřitelné se stalo skutečností a soubor o velikosti 80MB stažený z kamery zabírá po komprimaci místo pouhých 3,5MB. A přitom se na to dá dívat :-)
Po Martinčině odpoledním vyspinkání Dana zavelela,"Martinko, honem se oblékej, jdeme na procházku!" Martinka se zpočátku zdráhala a ven se jí moc nechtělo. Ani se jí nedivím, po celý den bylo zamračeno a déšť na spadnutí. Vojtíšek po chvíli usnul v kočárku a bylo mu zcela lhostejné, že jede po hrbolaté polní cestě směrem k lesu. Procházka se vydařila a my se rádi navrátili do tepla domova. Martinka se u lesa s největší pravděpodobností bála. Není divu, ta ponurá atmosféra, přítmí, nikde nikdo, vítr šu
Verze pro tisk...
 18.11.2003
Vojtíšek už chce běhat ! ;-))Po ránu měla Dana Vojtíška jako obvykle u sebe v posteli. Jedná se o běžnou praktiku, Vojtíšek totiž po posledním kojení(Kolem páté až šesté) nechce sám ležet ve své postýlce. Neustále si velice nahlas stěžuje a přitom hrozí i nebezpečí probuzení Martinky. Dana si položí Vojtíška k sobě, utahá ho kojením a Vojtíšek celkem bez problémů zabere. Po sedmé za nimi většinou přijde i Marťa a tak si v klidu ve třech dospí :o)
Dnes Dana maličko zaklimbala a po chvíli ji probudilo radostné Vojtíškovo výskání. Pomalu otevřekla oči a co nevidí? Martinka tahá Vojtíška za ručičky do sedu. Oba se přitom velice dobře bavili. Dana hned Martinku pokárala,"Martinko, to nesmíš sama tahat Vojtíška, vždyť by ti mohl spadnout!" Martinka se jinak s Vojtíškem v posteli muchluje, objímá ho, hladí a pusinkuje po hlavičce. Evidentně ho má ráda :-)
V souvislosti s Vojtíškovým sedáním tu pro Vás mám i jednu novinku. Představte si to, Vojtíšek se dnes začal během sedacího manévru i stavět na nožičky. Dana mi o tom navečer vyprávěla. Já chtěl Vojtu hned zkoušet, ale bylo mi sděleno,"Teď ho nech být, dokud v klidu leží v postýlce. Kdybychom ho zvedli, už by ležet nechtěl!" To je pravda. Testování proběhlo až před koupáním. Vojtíška nejdříve zvedla Dana a pak i já. Uchopil jsem ho za ručičky, Vojta nadzvedl hlavičku a už už si sedal. Najednou nadhodil prdelku a jedním rázem stál na obou nožkách. Přesněji řečeno, opíral se o ně. Dana mi pověděla,"To koukáš, viď?" Odpověděl jsem,"To tedy koukám, tímhle stylem bude chodit na sedmi měsících!" ;-)
Po obědě Martinka vyžadovala Daninu přítomnost během svého usínání. Jenomže stále nemohla zabrat. Dana zanechala Vojtíška v obyváku bez dozoru. Vojtíšek se několikrát rozbrečel a tak Dana vystartovala ve vidině Vojtíška šprajcnutého mezi postýlkovými tyčkami. Kdepak, nic takového, jenom si stěžoval. Martinka usínala přes půl hodiny a Vojtíšek najednou v obyváku ztichl. Dana se na něho znovu běžela s obavami podívat. Milý Vojtíšek si hověl na bříšku a tvářil se navýsost spokojeně.
Navečer mi nezbylo nic jiného, než se pustit do natírání skříně na chodbě. O víkendu jsme do ní s Martinkou vyrobili nové police a skříň přímo volala po umytí. Jenomže zažraná špína umýt nešla. Proto jsem raději zakoupil bílou barvu. Martinka žadonila,"Tatínků, já ci taky štětec a budu malůvat s tebóu!" Maličko jsem protestoval,"Martinko, touhle barvou raději ne, zamazala by sis oblečení a všechno okolo. Běž raději dál a hlavně na nic natřeného nesahej!" Martinka se mojí radou řídila, jenomže po chvíli vykřikla,"Jájá se musím podívat do sklíně!" To víte, že si sáhla na čerstvě natřené dveře! Odskočila a s překvapením hleděla na svoje bílé dlaně. Dana jí pověděla,"Tak, Martinko, teď už budeš mít stále bílé ručičky, neměla jsi na dveře sahat!" Marťa vystartovala k umyvadlu a vodou ředitelnou barvu si k veliké radosti smyla :-)
Verze pro tisk...
 19.11.2003
Usínají Vaše děti stejným stylem ? ;-))Hned na úvod Vám musím povědět - ty naše děti poslední dobou usínají stále problematičtěji. Vojtíšek s sebou právě vedle mě v postýlce hází a nahlas povídá a Martinka také přímo srší energií. Nejdříve vyžaduje, abych jí přečetl jednu povídku O pejskovi a kočičce. Pak jde do obyváku za Danou, právě kojící Vojtíška,"Maminkó, uložíš měéěé?" Maminka ji uloží, jenomže se Martinka po chvíli objevuje znovu ve dveřích,"Tatínků, uložíš mě?" Jdu ji tedy uložit. Nemyslete si, že tím celé představení končí. Ani náhodou. Martinka přijde během večera ještě několikrát. Mezi její nejoblíbenější finty patří neustálé chození s lahvičkou na čaj a prosbami,"Tatínku, prosím tě, já ci čaj. Podívaáš se jestli tem jetě není? Učitě tam je. Podívej se a pšines jetě jeden ohžátej v mikovlnce!" Přitom mi potvůrka jedna, podává téměř plnou lahvičku a klade ji na počítačový stolek. Odpovím,"Ano Martinko, já se podívám!" Martinka však hlídkuje za dveřmi a svoji prosbu několikrát opakuje.
Během chození do obyváku nenápadně stěhuje svoje hračky do ložnice. Není divu, že si tam s nimi následně hraje. Rozsvítí svého pejska-lampičku, k tomu baterku a už se ozývá,"Ahóój, nanynkóó, póď sem, kampak pojedeme na dovolenou? Pojedeme, poletíme do ameriký! Né, nemáme tolik korunek pro fšecky, nemůžeme jet!" To je jen slabý výtah z její komunikace s hračkami. Místo toho aby spala, tak si s nimi baví. V jedné knížce o dětech se právě o této činnosti píše. Dítě si prý tak trochu vynahrazuje komunikaci s rodiči. Tak nevím, Martinka toho za celý den napovídá i tak dost. Na závěr tohoto tématu se Vás zeptám - usínají, či usínaly Vaše děti stejným, nebo podobným způsobem? ;-))
Jste zvědaví, jak se daří Vojtíškovi? Vojtíška jsme navečer undrncávali v kočárku na dvorku. Nějak se mu nechtělo spát. Několikrát jsme se s Danou vystřídali. Dana mi povídala,"Musela jsem nechat světlo rozsvícené, neboť neustále blikalo Vojtíškovi do očiček!" Aby jste byli v obraze - na náspu máme světlo ovládané snímačem pohybu. Pohybujete-li se, světlo se rozsvítí. Pokud se zastavíte, světlo po odčasování zhasne. Pak se znovu rozsvítí a vše se opakuje. Budu muset maličko přazapojit jeho ovládání :o)
Vojtíšek mi konečně usnul asi ve čtvrt na pět. Dana po mém návratu suše konstatovala,"Hmm, konečně zabral. To zas bude tvrdě spinkat a já ho budu v pět hodin budit na jídlo!" Její obavy se však dnes ukázaly liché, neboť těsně před pátou přijímač elektronické chůvičky věrně reprodukoval Vojtův brek.
Po nakojení provozoval Vojtíšek v postýlce všechny své oblíbené činnosti - hrál si s hračkami, povídal si, smál se na ně, snažil se otáčet a nakonec se i otočil, jak jinak. Stále více si vystačí sám. V poloze na bříšku je navíc schopen si slintáním promočit nejenom rukávky svého oblečení, ale navíc i postýlku :o)
Verze pro tisk...
 20.11.2003
Martinka chce Vojtíška na hraní...Vojtíšek dnes prožil klidnější den. Jak mi navečer povídala Dana,"Takhle by mohl usínat a spinkat každý den!" Ptáte se jak? V noci usnul(Přesněji řečeno, Dana ho utahala kojením) v devět hodin. Poprvé se pak začal ve své postýlce chrout kolem čtvrté hodiny ranní. Dana ho raději probudila a nakojila. Delší přestávky by si dle Dany raději dělat neměl, přece jenom je závislý pouze na kojení. Odpoledne pak Vojtíšek předvedl jedničkové usínání. Dana ho uložila do kočárku a jela na poštu vyzvednout mateřskou. Sotva vykročila ze dveří pošty směrem ke kočárku, spatřila Vojtíška již spinkajícího. Sice jsem ho pak musel jít dvakrát po čtvrté hodině undrncávat, ale jinak spal klidně.
Zato teď, ve 2045 s sebou v postýlce šije. Snaží se převracet na bříško a hraje si s dudlíkem. Jelikož ho stále odmítal, tak mu ho Dana dala na hraní. Odpoledne ho měl pověšený na hračkách a teď si ho drží v obou ručičkách, střídavě strká do pusinky a vytahuje. Přitom ho i maličko dudlá. Toť vše. V žádném případě náš Vojtíšek nepřijme dudlíka do pusinky coby utišovací prostředek. Ani náhodou ;-)
Jak můžete spatřit na dnešní titulní fotografii, Martinka cvičí na utěrkovém sušáku hned vedle kuchyňské linky. Ještě štěstí, že se Marťa řadí k muší váze a já tenkrát sušák řádně do stěny přišrouboval :o)
Navečer přinesla Martinka do obyváku chlupatou podložku a Vojtíškovu lehací osušku. Tahala mě za nohavici a žadonila,"Tatínku, podáš mi Vojtíška sem na zém?" Má odpověď zněla,"Ano Martinko, ale až se vrátím z chodby. Přece vás tady nemůžu nechat bez dozoru!" Martinka oponovala,"Ale můžeš, já dám na Vojtina pozór, my si budeme hrát na zemí!" To by se jí líbilo. Nebojte se, Vojtíšek šel na zem až po mém návratu. Bleskurychle se otočil a pak ležel již pouze na bříšku. Já to zkoušel s ním, ale povím Vám, je to pěkná fuška. Jen si to zkuste, takhle zvedat hlavu ;-)
Vzhledem ke skutečnosti, že se Martinka zařadila mezi pravidelné uživatele domácího počítače, bylo nutné vyřešit zakoupení nového monitoru. Jedná se totiž o jedinou nevyhovují součást sestavy. Stará a vysvícená obrazovka totiž příliš neostří a je zbytečné si kazit oči sledováním rozmazaného písma. Nejdříve jsem monitor sháněl v kamenném obchodě, ale dnes mi padla do oka jedna nabídka na Internetu. To je ono, sedmnáctipalcový monitor s plochou obrazovkou v akci za slušnou cenu! Ve dvě hodiny jsem ho objednal, po třetí mi volali pro kontrolu objednávky a zítra nám ho doveze až do domu DPD. Takhle se skvěle nakupuje. Jedná se prozatím o druhou zkušenost s nákupem přes Internet, ale zboží si osobně převezmete a až potom zaplatíte. Takže nekupujete žádného zajíce v pytli. Zítra Vám napíši, jak celá záležitost probíhala ;-)
Co říci závěrem? Snad jenom, že nás v sobotu čeká Vítání občánků na Obecním úřadě a příští týden bude tak trochu vyjímečný. V čem? Nechte se překvapit ;-))
Verze pro tisk...
 21.1.2003
Vojtíšek se obouchává o tyčky...Zatímco píši dnešní článek, Vojtíšek po mé pravici v postýlce brečí. Něco ho trápí a on nám prozatím nemůže povědět co. Neustále s sebou škube, rotuje v postýlce na zádíčkách a má-li tu správnou pozici, otáčí se na bříško. Ptáte se, jak se pozná správná pozice? To je jednoduché, v postýlce zásadně při lehu na šířku. Navečer jsem Daně povídal,"Jak tak koukám, Vojtíšek by asi potřeboval postýlku čtvercového půdorysu. To by mu bylo úplně jedno, jak leží!" Dana mě však upozornila,"Nevím, zdali by to pomohlo. Vojtíška totiž zásadně přitahují tyčky!" Má pravdu, Vojtíšek si lebedil při večeři na bříšku, zvedl se těsně u tyček a následoval pád obličejíčkem přímo do nich. Trošku si pokřičel, ale naštěstí se o nic vážnějšího nejednalo. Dana celou událost okomentovala,"To by nám tak ještě scházelo, aby si Vojtíšek vyrobil na zítřejší Vítání občánků nějakou parádu ve formě modřiny či monoklu!" Teď už to víte, zítra se máme dostavit přesně ve 1400 na Obecní úřad. Spolu s Vojtíškem by se tam mělo objevit pět jeho vrstevníků. Bližší, nikoliv však zcela podrobnou reportáž Vám zítra přinesu na našich stránkách ;-)
Jak jsem Vás již včera informoval, povedlo se mi za slušnou cenu objednat na Internetu u firmy www.crtmonitory.cz nový monitor zn.Hyundai s plochou obrazovkou. Dnes, v jedenáct hodin nám ho přivezla domů kurýrní služba(Doprava až do domu za cca.100,-). Původně jsme si ho měli koupit pod stromeček, ale to bychom nesměli mít doma Marťu. Sotva se bedna ocitla na chodbě, Martinka běhala kolem ní jako honicí pes a vyzvídala,"Co to je? Co to v tý krabici jé? Kde se to tu vzalo? Kdopak ji pšivez? Jak se menoval ten pán co ji pšivez?" Martinčiny otázky nebraly konce. Hned po mém návratu domů mě táhla za ruku ke krabici a žadonila,"Až až se nasfačím, otevžeme to tatínku spolu. Copak tam asi je?" Martinka ani dojíst svačinku nemohla, jak se klepala na balík.
Konečně došlo na vytouženou chvíli a já s Martinkou rozbalil v obyváku monitor. Martinka ho hned okomentovala,"Todleto je tatínku taková televize k počítači, žíká se jí motór!" Vzápětí ocenila kvalitu velikého a klidného obrazu. Chtěla totiž pustit svoje oblíbené Klubíčko :o)
Verze pro tisk...
 22.11.2003
Stal se zázrak... ;-)Dnešní odpoledne proběhla na místním Obecním úřadě akce vítání občánků. Vojtíšek tak byl přijat za řádného občana obce. Podrobnější článek z celé události pro Vás připravuji :o)
Po odchodu z Obecního úřadu se Dana vydala k domovu, aby si odpočinula od dětí a v klidu vyžehlila prádlo. Já vzal děti na procházku. Jeli jsme na horní konec naší obce. Vojtíšek se v kočárku vrtěl a křičel. Během celého vítání občánků se choval, takže se mu teď kočárku nechtělo ležet. Jeli jsme s muzikou a já se snažil dostat Vojtíkovi dudlíka do pusy. Což o to, strčit mu ho tam není problém, jenomže dudlík nechce Vojtíškovi v pusince držet. Následujících asi padesát metrů jsem mu ho přidržoval. Vojta stále nic, pouze se začal dávit. To aby dal najevo, že to s odmítáním dudlíka myslí vážně :o) Dokonce jsem vytáhl mobila a volal Daně,"Nevíš co má s Vojtou dělat, neustále křičí?" Dostalo se mi jednoduché rady,"Nech ho chvíli brečet, třeba se unaví a usne!" Skutečně, Vojtíšek konečně usnul. Moje radost však byla předčasná, Vojtíšek nespal dlouho. Probudil se cestou zpět. Nespavec jeden ;-)
Martinka na konferenčním stolku v obyváku rozstříhala vlastníma nůžtičkama asi čtyři barevné papíry. Vyrobila z nich různotvaré malé kousky. Já se k ní přidal a ukázal jí, jak se z papíru stříhají barevné proužky, z nichž se pak následně lepí vánoční řetězy. Jeden takový miminaturní se mi povedlo slepit. Martinka popadla tubu s bílou lepicí pastou také a spíše se zaměřovala na pečlivé potírání papírů lepidlem. Stoleček po jejím tvoření vypadal, to tedy ano. Ještě štěstí, že se dá lepidlo smýt vodou. Před večeří pak měla celou tu spoušť uklidit. Jenomže Martina zlobila a nechtěla se celé té akce zůčastnit. Poslední dobou často vzdoruje a chce si věci řešit po svém. Tak jí Dana pověděla,"Martinko uklízej, jinak ti schovám lepidlo, nůžtičky a příště si už stříhat nebudeš!" Nato se Marťa rozbrečela a nakonec papírky uložila. Popadla svoje nůžtičky a odběhla do ústraní. Zahleděl jsem se po chvíli na ni a následovalo menší zděšení - Martinka stála u počítače a jednou rukou si nůžtičkami stříhala vlasy! Hned jsem ji okřikl a Martinka se nevinně optala,"Próóč si nemůžu sčíhat vlásky? Ždyť je mám dlouhý!" Dana se z kuchyně ozvala,"Asi máme štěstí, že Martinka nenosí culíky, to by byly škody pravděpodobně vyšší!" ;-)
Před chvílí jsme se stali svědky jednoho zázraku. Dana totiž nakojila Vojtíška po vykoupání a Vojta usnul. Proto ho ihned přemístila do spinkací postýlky v ložnici. Doposud s námi pokaždé Vojtíšek ležel až cca do deváté v obyváku. Dana však prohlásila,"Musíme Vojtíška zvykat na usínání v ložnici!" U Martinky to bylo jiné, ona od prvopočátku usínala vedle. Jenomže s Vojtíškem to doposud nebylo realizovatelné. Celý večer prořval a Martinka by pak vedle něho neusnula. Ale abych se vrátil k dnešku - Martinka zalezla po vykoupání do své postele, nechala si ode mne přečíst O pejskovi a kočičce a ve 2010 nebylo co řešit, obě děti spaly. Po chvíli se probral Vojtíšek. Dana ho uchlácholila a snad již budou oba spát.
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
23.11.2003 11:16:28 Markéta pribrska(zavinac)atlas.cz
Radku, prosím Vás, šasto tu čtu, že jste pustil Martince na PC "Klubíčko", kde se dá hrát i pexeso. Protože mám synka podobného věku a počítač je i jeho koníčkem, ráda bzch se zeptala na podrobnosti, zejména jak přesně se to jmenuje a kde to ma ježíšek koupi? Děkuji čtenářka Markéta |
23.11.2003 15:33:44 Tanya tanya(zavinac)livescore.com
Dobry den,
take bych byla vdecna za radu kde sezenu cd-rom Klubicko pro moji Magdalenku.Dekuji za pekne stranky. |
23.11.2003 19:59:00 radek radek(zavinac)emartinka.cz
To CD se jmenuje Klubíčko 2. Bylo zakoupeno před několika lety na Invexu, takže nevím, zdali se ještě prodává. |
24.11.2003 10:39:39 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Ještě ke Klubíčku - našel jsem maloobchodní ceník a kontakt na tomto serveru http://www.redasys.cz. Silcom Klubíčko I. za 299,- a Silcom Klubíčko II. za 599,- | |
 23.11.2003
Martinka se mnou venku pracovala...Jak jsem Vám psal ve včerejším článku, obě děti usnuly po osmé hodině večerní. Oproti všem předpokladům si po ránu přispaly. Martinka se sice probudila již o půl osmé a seděla chvíli na nočníku, ale pak si zalezla zpátky pod peřinu a já ji musel budit ve tři čtvrtě na devět. Pěkně jsem jí vrátil buzení, když mě minulý týden tahala z postele,"Tatínkůů, stávej, stávej, stávej úúúž, venku sfítí sluníčko stávej ůůž!" Dnes, stejně jako před týdnem žádné sluníčko ani nevykouklo. Po celý den venku panovalo šero pod nízkou oblačností.
Po snídani se na mě obrátila Dana s prosbou,"Prosím tě, skočíš mi do sklepa pro brambory?" Skákat u nás do sklepa není radno, neboť po strmých a točivých schodech by se metaly pěkné kotrmelce. Proto má odpověď zněla,"Ano dojdu pro brambory!" Martinka se přidala,"Já dů taký pro bramborý, vemu si botičky!" Natáhla si boty na ven a už šupajdila za ručku dolů. Jak nabírala brambory do kbelíku, máte možnost spatřit na titulní fotografii.
Dopoledne se mi povedlo přes četné protesty vytáhnout Martinku ven na zahrádku. Nedalo se nic dělat, potřebovali jsme pohrabat listí a maličko kolem domu uklidit. Martinka si vzala svoje kolečko, k tomu hrabičky, lopatu a pomáhala mi. Hrabala listí, nabírala ho lopatou ze shrabané hromady na kolečko a odvážela. Nakonec se soustředila na jednu krtkovu hromádku. Celou ji holýma ručkama roznosila po okolí.
Martinka pak Daně při obědě vysvětlovala,"Jájá sem tam zohrabala krtečkovi jednu hromádku. Jetě že nebyl domá, jinak by se zlobil. To nííc, on si udělá jinou! Teď si dám jednu žičku polífčičky za krtečká!" :o)
Po Martinčině vyspinkání nám Dana navrhla,"Co kdyby s vámi šel na procházku jenom tatínek? Já si zatím v klidu odpočinu a vy si ho alespoň chvíli užijete. Vždyť se téměř týden neuvidíte!" Tak, právě jsem nakousl to slibované tajemství, ale vydržte do zítřka, vše Vám vysvětlím ;-)
Dana oblékla Vojtíška, já popohnal Martinku a po půl třetí nám nic nebránilo vydat se na cestu. Martinka poslední dobou nechce příliš chodit na procházky, proto žadonila,"Půjdeme jenom na malou procházku?" Raději jsem se nevyjadřoval a vytáhl ji na velký okruh. Vojtíšek zpočátku koukal, nechtěl dudlíka a ani spinkat. Situace se změnila po ujetí několika kilometrů a úderem třetí hodiny ;-) Usnul. Dana nám po návratu sdělila,"To je úplně normální Vojtíškův čas na usnutí!"
Včerejší poklidné usínání nám dnes dětičky vrátily i s úroky. Jak jinak popsat situaci, kdy Martinka je o půl deváté stále příliš čilá a stihla jít již čtyřikrát na velký záchod. Neustále skáče po posteli, slézá z ní a muchluje se do deky ležící na zemi. Fakt je, že k celkovému neklidu přispívá i Vojtíšek. On sice neřve, ale vydává takové vrčivé výkřiky. Přitom se šponuje a hrudníček zvedá do výše. Něco ho evidentně trápí a s největší pravděpodobností se jedná o bříško. Také že ano, zvedl jsem podvakráte Vojtu, pokaždé si říhl a mohutně uprdl. Zatímco píši, došlo k mírné změně situace. Přišla Dana, sklonila se nad Vojtíčka a vyčinila mu,"To samé co říkám Martince, platí i pro tebe Vojtíšku. Děti už mají dávno spát. Vždyť bude téměř devět hodin!" Na její slova se Vojtíšek začal nahlas řehtat. Pusinku přitom od ucha k uchu. Od této chvíle s sebou hází, nahlas si povídá a vyloženě se baví. To jsme se včera s tím usínáním namlsali ;-)
Verze pro tisk...
 24.11.2003
Zůstal jsem doma sám...V tento čas se většina domácností chystá na předvánoční úklid. U nás je tomu v současnosti maličko jinak. Tím se dostávám k tématu, jímž Vás jistě delší čas napínám. Nebudu to protahovat, ode dneška jsem doma sám. Dana odjela spolu s dětmi k babičce do Hradce, respektive jsem je tam odpoledne odvezl.
Konečně se dostávám k jádru celé akce - v ložnici nám vlhne venkovní stěna, neboť starý dům nemá odpovídající izolaci proti vlhkosti. Navíc by nezaškodilo celou ložnici vymalovat. Proto je nutné maličko oťukat starou omítku a na relativně úzký pruh aplikovat speciální sanační omítku(Stěnu tepelně zaizoluje a hlavně nevlhne). Jelikož nelze celou akci provést bez většího nepořádku, Dana prohlásila,"Nemusíme být u všeho, beru si takovou menší dovolenou!" Takže mě v příštích dnech čeká vystěhování místnosti, obouchání omítky, nahození, zaštukování a vymalování. Vzhledem k tomu, že se musí dodržovat jisté technologické přestávky, do konce týdne pravděpodobně nestíhám. Ať tak či onak, v pátek jedu za holkama a Vojtíškem na víkend k babičce. Pak uvidíme. Po celou dobu samozřejmě o aktualizaci nepřijdete. Budu se Vám snažit psát maximálně zajímavě jak ze záznamů, tak od svého externího zpravodaje ;-)
Chcete vědět, jak jsme odjížděli? Já musel přijet z práce o něco dříve, neboť Vojtíška čekala prohlídka nožiček u pana doktora. Martinka mě doslova vyhlížela z okna. Nemohla se totiž od rána dočkat odjezdu k babičce. Sotva otevřela očička, prohlásila,"Nasnídáme se, naobědváme, nepůjdeme spinkat a pojedeme za babičkóů!" Sotva jsem zastavil před domem, Dana pověděla Martince,"Martinko, tatínek už přijel!" Martinka vystartovala na chodbu a vylezla na prádelní koš, jenom aby mě zahlédla. Sotva jsem vkročil docnitř, hned mi vysvětlovala,"Takhle sem tam vylezlá na tendle koš a dívala se na tvojé autó, tatínků!"
Sotva se mi povedlo zarovnat kufr našeho combi až po střechu ;-), následoval odjezd k panu doktorovi. Chvíli předtím ještě Martinka stačila hodit jednoho Vojtíškovýho plyšáka na příjezdovou cestu. Na fotce vidíte, jak ho oprašuje,"To nííc, to nevadí, ždyť to padlo jenom na chviličků na zéém!" :o)
Následovala ultrazvuková kontrola nožiček na ortopedii. Celý článek naleznete ZDE.
Od pana doktora mířila naše cesta směrem na Hradec. V usínání zvítězila Martinka, přece jenom po obědě nespala. Zato Vojtíšek zabral dopoledne ve čtvrt na jedenáct a probudil se až ve čtvrt na jednu. Pěkně si přispal, viďte? Cestou autem nakonec usnul také, ale sotva jsme minuli značku Hradec Králové, už zase čile chrastil řehtačkou :o)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
15.11.2003
16.11.2003
17.11.2003
18.11.2003
19.11.2003
20.11.2003
21.1.2003
22.11.2003
23.11.2003
24.11.2003
- 
24.5.2007
