 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 25.11.2003
Dětičky si pomalu zvykají u babičky ;-))Právě prožívám první den sám doma. Zbytek rodiny momentálně pobývá u babičky a dědy, několik desítek kilometrů daleko. Pokud chcete o našem odloučení načerpat více podrobností, přečtěte si včerejší aktualizaci. V dopoledních hodinách jsem telefonicky kontaktoval Danu, abych se dozvěděl, jak se děti aklimatizovaly na změnu prostředí. Martinka jako obvykle ještě v devět hodin večer vykukovala z ložnice do obyváku a sledovala televizi. Vojtíšek usnul celkem bez problémů. Zato po ránu děda vstával do práce ve čtvrt na osm, Martinka vyskočila spolu s ním a už nechtěla spinkat. Sice si ještě vlezla k Daně pod peřinu, jenomže dopila svoji obvyklou ranní lahvičku čaje a už nadobro vstávala. Kdeže je to víkendové vstávání v devět hodin ;-)
Po snídani Dana oblékla Vojtíška a uložila ho do kočárku. Sotva vyjeli na dvorek, Martinka vykoukla a křičela,"Jájá cí takýý vén na dvorečék!" Nedalo se nic dělat, Dana nechala Vojtíška řvát venku v kočárku a šla pomoci Martince s oblékáním. Přece jenom není nikdo v dopoledních hodinách doma. Babička i děda pracují.
Koncem minulého týdne po mě chtěla Martinka několikrát ohřát čaj v mikrovlnce. Poté, co trouba zapípala a vypnula se, Martinka zručně otevřela dvířka. Chtěla dosáhnout na lahvičku, jenomže ta byla tou dobou otočená na talíři až úplně vzadu. Martinka si přitlačila židli a lahvičku vyndala. Aniž bych o celém problému přemýšlel, řekl jsem Daně,"Hele, to by chtělo mikrovlnku, která pokaždé zastaví lahvičkou dopředu!" Dana mi udiveně odpověděla,"Ale vždyť to jde i s naší. Pokud dávám ohřát lahvičku na deset sekund, musím ji umístit na otočný talíř dozadu. Když je to na dvacet sekund, dám ji dopředu. Po vypnutí se zastaví přesně u dvířek!" Ahá, takhle se věci mají, když já jsem líný mačkat dvě tlačítka, raději pokaždé stisknu rychlý start na minutu a pak troubu vypnu po uplynutí deseti sekund. Dovnitř se mi při chodu zásadně dívat nechce ;-)
Na závěr mi dovolte poznámku k dnešní fotografii - pochází ze včerejšího příjezdu k babičce. Martinka hned musela vybvalit svoje hračky a předvést je prababičce, právě chovající Vojtíška :o)
Verze pro tisk...
 26.11.2003
Martinka ví, co je transformátor ;-))Jak jsem již psal, Martinka se v pondělí cestou k babičce probudila v Hradci. Proti nám jel právě náklaďák a cosi vezl. Zavolal jsem na Martinku,"Martinko, podívej, vezou transformátor!" Martinka ukazovala prstíčkem na auto a křičela,"Jůůů, trasfomátor, ten je ale velikej, ten trasfomátor!" Martinka ví o čem je řeč, neboť onehdy napůl vypadl transformátor z něhož je napájen i náš domeček. Martinka se pak na něj chtěla jít podívat. Teď chodíme po vesnici a Martinka má přesně zmapováno, kde se který transformátor nachází. Jenom u jednoho přidává další komentář,"Hele trasfomátor a vrčíí!" Má pravdu, ten na horním konci obce vrčí celkem dost.
Ani jsem se Dany nezeptal, jak se jí koupe Vojtíšek. Ona ho totiž naposledy koupala někdy před čtyřmi měsíci. Od té chvíle jsem toto provilegium dostal já. U babičky je koupání složitější, neboť se Vojta musí svlékat a pak sušit na úzké automatické pračce. Poslední dobou mám co dělat, aby mi neskočil na zem ;-) Bráním celým svým tělěm :o)
Dnes Vám poprvé po dlouhé době neposkytnu žádnou novou Vojtíškovu fotografii. Přece jenom ho nemám doma a nechci Vám předkládat žádnou ze starších. Počkejte si na pátek, jedu za zbytkem rodiny do Hradce a všechno napravím. Odpoledne jsem jim telefonoval a dozvěděl se tak, že Vojtíšek vrčí. Abych Vám přesněji popsal o co jde - v neděli večer začal Vojtíšek vydávat podivné vrčivé zvuky. Šponoval se v postýlce a k tomu vydával výše uvedené zvuky. Pověděl jsem Daně,"Vojtíška asi něco trápí, vždyť tohle nikdy nedělal!" Opravdu, poslední dny spíše kníkal. Jak mi dnes Dana potvrdila, vrčení Vojtíšek používá kdykoliv se mu něco nezamlouvá. Přestal brečet a jenom vrčí. Kdybych tak jenom věděl, jak Vám ty zvuky popsat, to se musí slyšet ;-)
Jste zvědaví, jak mi jde doma rekonstrukce ložnice? Lepší počasí jsem si nemohl přát. Hlavně že nemrzne. Včerejší den jsem obouchával vlhké omítky a dnešek patřil omítání sanační omítkou. Jenom s vypětím všech sil píši tento článek, já to totiž s prací náležitě "přehnal". To víte, chci, aby místnost měla čas na vysychání, vždyť za chvíli začne mrznout a my v ložnici všichni spíme.
Dnešní fotka pochází z nedělního dopoledne . Pan soused nám přinesl hlávku čerstvého a křupavého salátu. Martinka nesměla chybět u jeho mytí. Přitáhla si oblíbenou židli a ráchala se ve studené vodě :o)
Verze pro tisk...
 27.11.2003
Tatínek všechno spraví...Zítra konečně nastane den D a já se setkám se zbytkem rodiny u babičky a dědy. Už se mi po nich moc stýská. Hlavně jsem zvědavý na Vojtíška, prý vrčí jako traktor. Odpoledne jsem telefonoval Daně, ale nic nového jsem se nedozvěděl. Právě se všichni nacházeli na návštěvě u známých. Můj mobil navíc nechtěl spolupracovat a tak se po deseti sekundách prvního zavolání vypnul s vybitým akumulátorem. Honem jsem si přinesl nabíječku a telefonoval z prostřed dvorka a mobila měl přitom na prodlužovačce. To víte, Eurotel. Jediné místo odkud se dá spolehlivě volat se nachází právě uprostřed dvorku(Což je praktické zvláště za mrazu ;-) ). Doma nemám vůbec signál :-(
Opět jsem se Dany zapomněl zeptat, jak zápasí s Vojtíškem při koupání. Zítra si ho opět po čtyřdenní přestávce vykoupu sám. To jsem Vám ani neříkal - jakmile Vojtíška po koupání obléknu, vytřu mu nosánek vatovou tyčinkou. Původně jsem za tím účelem pracně motal tampónky, ale Dana mě navedla na tento systém. Vatové tyčky se náramně osvědčily. Jenom se Vojtíšek stále více a cíleněji brání. Sotva mu vstrčím tyčku do nosní dírky, buď otáčí hlavičku nebo ručkama odstrkuje moje ruce. Jakmile má nosánek vyčištěný, následuje uhrábnutí jeho chmýříčka na hlavičce kartáčkem. Pak už uchopím Vojtíška a podržím ho před zrcadlem. To je zábava! Vojtíšek se snaží dosáhnout na to druhé miminko a hrabe přitom ručkama a nožkama ve vzduchu. Vyloženě se na něj sápe. Stejné pokusy jsem provozoval před lety s Martinkou a bylo zajímavé pozorovat, jak si postupně uvědomuje, že to miminko v zrcadle je vlastně ona sama. To je podobné jako s fotkami. Ještě před nedávnem byla Martinka ochotná připustit, že to jeden a půl leté dítě na fotce je Martinka. Všechny mladší fotky pro ni byly miminko. Postupně se dostávala ke svým stále mladším fotkám. Poté co se narodil Vojtíšek, akceptuje i svoje fotky těsně po narození. Ukazuje na ně a povídá,"Tadyto sem já, jako miminko!" :o)
Martinka před týdnem rozbila kameninovou mističku, do níž odhazujeme drobné věci patřící následně do koše. Po mém návratu z práce hned žadonila,"Tatínku já sem zobila mističku, spravíš ji?" Podle Martinky tatínek spraví úplně všechno. Šel jsem se na dílo zkázy podívat a výsledek nebyl zase tak hrozný. Z mističky zbyly čtyři kusy. Minule se ji Martince povedlo rozbít na deset kousků. Stačí vzít vteřinové lepidlo a za chvíli není co řešit. Zajímavé je, že se mistička rozbije pokaždé jinak. Lepidlo prostě nesleví. Mističku nám onehdy poslala teta Martina než odjela do ameriky. jenom tak ji strčila do krabice spolu s aromalampou. Česká pošta nezklamala a já domů přinesl rachotící balíček. Obě kameninové věci byly rozmydlené na mnoho kousků. Takže si říkám,"Když ta mistička přežila poštu, musí vydržet všechno!" ;-) Já to tak nemyslel, proti poště nic nemám, ty věci měly být holt pořádně zabalené a ne jen v papírové krabici ;-)
Jak vidíte na fotografii, Martinka umí létat na koštěti. Hezké, že? Nejzajímavější na celé fotografii je, že se nejedná o žádnou fotomontáž. Martinka se mnou tímto stylem řádila v neděli.
Verze pro tisk...
 28.11.2003
Konečně spolůů !!!Slááváá, už je to tu! Navečer jsem se konečně přemístil za zbytkem rodiny do Hradce. Sotva bouchly dveře od auta, Martinka v obyváku křičela,"Jéjé, tatíínek můj pšijéél, ahóój tatínků!" Přitom vylezla až na parapet, jenom aby na mě dohlédla. Po příchodu do obyváku mě přivítal Vojtíšek se svým vrčením. Dana měla pravdu, vrčí opravdu jako traktor.
Odpoledne jela Dana s dětmi a babičkou na návštěvu k jedněm známým do sousední vsi. Při odchodu od nich vyběhla Martinka před panelák a hned křičela na celé kolo,"Podívejte séé, támdle je krabicé jako máme domá od monitorůů!" Dana se ohlížela, ale stále nemohla pochopit o co jde. Martinka jí ukazovala na hromadu krabic u popelnice a opravdu, ležela tam jedna veliká od stejného monitoru k počítači, jaký jsme zakoupili před týdnem přes Internet. Úplně shodná krabice od firmy Hyunday, pouze v rozměru 19". Martinka z ní byla úplně hotová :o)
Netrvalo dlouho a hned jsem měl možnost vyzkoušet si koupání našich dětí. První šel na řadu Vojtíšek. Neviděl jsem ho čtyři dny a nezbylo mi nic jiného, než konstatovat,"Tedy nevím, ale Vojtíšek za těch pár dní pěkně povyrostl. Rozhodně nevypadá jako malé miminko!" Je to tak. Hlavně nechce příliš ležet, raději se chová a přitom nejlépe v sedě. Pokud ho položíte, snaží se všemožně nadzvedávat a posadit se. Jakmile sedí, příšerně slintá. Tento jev jsme u Martinky neznali. Dana nám při koupání vysvětlovala(Přišla si pro Vojtíškovo oblečení),"Teda Vojtíšku, budeme muset ze skříně vytáhnout slintáček!" Asi to tak nakonec dopadne ;-)
V souvislosti s výše uvedeným slintáním tu mám ještě jednu poznámku. Děda včera ráno odjel na služební cestu do Brna a navrátil se až dnes, těsně přede mnou. Dana mu povídala,"Ahoj dědo, měl by sis Vojtíška také pořádně pochovat, vždyť tu jsme už čtvrtý den!" Děda si Vojtíška vzal k sobě, ale po chvíli hlásil,"Dano, co děláš proti tomu, aby neslintal?" Dana odpověděla,"Proti tomu nejde dělat nic, spíše si vezmi látkovou plenu a odstraňuj následky!" :o)
Vojtíška jsem vykoupal a pak oblékal na úzké automatické pračce. Najednou se mi zahryzl do prstu(Samozřejmě pouze obrazně, ještě přece nemá zuby ;-) ) a začal ho muhutně sát. Sotva jsem mu pochoutku zabavil, začal křičet. Nepřestal po celou dobu oblékání. Co naplat, asi měl hlad. Kojení předtím stagnoval a teď si to musel vynahradit. Sotva si ho Dana přiložila k prsu, ozývalo se po dobu několika minut mohutné bušení a Vojtíšek sál ze všech sil. Teď, ve2100 snad už obě dětičky spinkají ;-)
Verze pro tisk...
 29.11.2003
Vánoce se blíží...V dopoledních hodinách jsem naložil Martinku do auta. Společně jsme jeli na nákup. Já potřeboval zakoupit hlavně podlahovou krytinu do nově zrekonstruované ložnice. Naše první zastávka byla v HyperTescu. Martinka chtěla zpočátku jezdit na nákupním vozíku, jenomže po chvíli křičela,"Tatínků já ci dolů běhát!" Martinka však neběhala, přesněji řečeno jezdila na vozíku. Stála na podvozku a držela se okraje koše. Během takovéhle jízdy musím pouze dávat pozor, abych ji někde neotřel o regál ;-)
U dětského zboží jsem telefonoval Daně, zatímco Martinka běhala kolem. V regálu tam totiž měli Čaj pro kojící matky v původním a levném balení. Martinka najednou vyskočila na vozík, ztratila rovnováhu a pozadu padala přímo na regál s dětskými výživami. Už už jsem viděl padající a tříštící se skleničky. V poslední chvíli se mi nějakým zázrakem povedlo Marťu jednou rukou zachytit. Ufff, ta úleva. Doma jsme pak s Danou probírali, zdali je Martinka pojištěná coby živelná pohroma. Nevíme, musíme se pozeptat našeho pojišťovacího agenta ;-)
Odpoledne následovala návštěva u babičky v Hradci. Vojtíšek se u ní během kojení dnes již počtvrté vykakal do plínky. Bohužel nechtěl vůbec spinkat, takže se nám v tuto dobu jeví jako značně přetažený. To je celý náš Vojtíšek, přes den nechce pořádně spát. Dana ho položila v obyváku na deku rozloženou navrch koberce. V paneláku je podlaha krásně teplá, takže měl Vojtíšek pod sebou pouze jednu vrstvu. Po chvíli se snažil otočit na bříško a přitom hodně zvedl hlavičku během lehu na boku. Tento manévr se mu po chvíli vymstil. Vojtíšek padl jak dlouhý, tak široký zpátky na zádíčka a hlavičkou přitom křápl na zem z výšky dobrých deseti centimetrů. Následovala dunivá rána a Vojtíškův řev. Nebojte, nic se mu nestalo, po chvíli manévr opakoval s větší úspěšností.
Vojtíšek babičce navíc předvedl svoje stavění na nožičky během zvedání se do sedu. Během celé akce ho Dana samozřejmě držela za ručičky. Dětičky pak dostaly od babičky nějaké dárečky k Mikuláši, neboť se s babičkou neuvidíme. Martinka nejvíce obdivovala sadu nádobíčka a vykrajovátek na cukroví. Může si tak v plechových formách upéct svoji malou bábovku či koláč. Měla z dárku neskrývanou radost a po příjezdu vše ukazovala babičce a dědovi. Když už jsem u příjezdu - cestou zpět jsem schválně projížděl pomalu centrem Hrace a Martinka tak měla možnost na vlastní očka zhlédnou překrásnou žárovičkovou výzdobu města. Neustále na něco ukazovala a radostně křičela,"Jůů, támdle sou žárovičkýý, hvezdičkýý, to je ale svetýlek!" Po návratu domů budu muset konečně také vyzdobit stromy před domem. Vše Vám následně vyfotím :o)
Navečer jsem Daně připravil kostru adventního věnce a svíčky. Na ní pak bylo věneček vyzdobit. Martinka jí náležitě pomáhala a spíše se v konečném důsledku pletla. Jak vidíte na fotce, letos máme věnec celkově laděný do modré barvy.
Verze pro tisk...
 30.11.2003
Kterak jsem se stal vězněm ve vlastním domě...Před chvílí se mi stala věc o níž Vám musím napsat. Ještě teď se mi klepou kolena. Tak tedy - vlezl jsem do ložnice, abych zhodnotil proces schnutí ve čtvrtek doštukované sanační a odvhlčovací omítky. Aby se neprášilo do obyváku, chtěl jsem zavřít dveře. Dveře bouchly, mě zůstala v ruce klika a z druhé strany následovala další dutá rána. Druhá klika se čtyřhrannou osičkou spadla na zem. Grr. Polilo mě horko. Takový nezničitelný hrdina McGyver by si jistě věděl rady, ale co já, naprostý amatér? ;-)
Honem provádím průzkum místnosti, běhám přitom křížem krážem jako tygr v kleci. Tak si to představte - v oknech solidní mříže a jediné prosklené dveře bez kliky. Ještě v pátek se po podlaze povalovalo nářadí, jenomže jsem ho odnesl kvůli malování. To samé klíče ze skříně stojící uprostřed místnosti. Mám snad vyrazit sklo ve dveřích do obyváku? To se mi jeví jako poslední zoufalé řešení(Těch střepů na koberci ;-) ). Nebo volat z okna o pomoc? Bohužel tím směrem se nachází volné prostranství, kde nikdo normálně nechodí. Kromě toho jsou zamčené vchodové dveře. Posléze se snažím utrhnout kličku z okna. Křup, mám ji. Bohužel je její čtyřhran příliš malý. Huráá, mám to, ulamuji takovou kovovou tyčku na zajišťování otevřeného okna. Pomocí ní se dostávám z nedobrovolného vězení!!
Hned telefonuji Daně. Ona mi povídá,"Hahaha, to se povedlo. Já Ti říkám už delší dobu, aby jsi ve dveřích vyměnil kliku za odolnější. Už několikrát jsem si představila situaci, že se tam s Martinkou zabouchnu a Vojtíšek zůstane brečet v kuchyni!" ;-)
Jak jste již jistě z předchozího odstavce - jsem doma sám. Dana zůstala s dětmi u babičky a já bych pro ně měl eventuelně ve čtvrtek zajet. Vojtíšek by měl jít na očkování k paní doktorce a Martinku čeká mikulášská besídka ve školce. Vše je ovšem ve hvězdách, neboť Danu, Martinku i Vojtíška trápí rýma jako trám. Martinka dostává kapičky do nosu a dnes je Dana aplikovala i Vojtíškovi. Samozřejmě ne kapáním. ale vytírala mu nosní dírky kapkami Otrivin. To víte, kýchá a co chvíli mu z nosánku vystřelí nudle. Mimo to během spánku vyloženě chrochtá a to ho následně budí. Vždyť uplynulou noc se probudil a po celé dvě hodiny nechtěla spát. Naštěstí pak znovu zabral.
Chcete vědět čím se bavím? Právě suším zeď nahozenou sanační omítkou. TAk nějak nechce vysychat a dokonce se mi zdá, že přes víkend nedošlo k žádné změně. Nedá se nic dělat, mám v ložnici puštěný veliký ventilátor. Až to trochu vyfoukám, půjdu malovat místnost na bílo. Ještě před celou touto činností se mi povedlo opravit a umístit žárovičky na venkovní malý stromek a rozsvítit je. Větší venkovní osvětlení teprve chystám. Na něj potřebuji denní světlo, abych viděl kam po žebříku lezu ;-) Pokochejte se prozatím fotografií rozsvíceného malého stromečku(Je vysoký dva metry třicet ;-) )
Ještě k dnešní titulní fotografii - pochází ze včerejší návštěvy u babičky v Hradci. Vojtíšek jí předváděl, jak se sám postaví na nožičky a stojí. Sice jenom chvíli, ale stále se zlepšuje :o)
Verze pro tisk...
 01.12.2003
Děti na tom nejsou právě nejlépe :-(Dnes jenom krátce - jsem přílíš unavený prací doma, tak se budu raději věnovat relaxaci. Není to jednoduché, po celý den jsem maloval ložnici(Všude samý výklenek a klenbový oblouk) a odpoledne vyklízel nepořádek ve druhé chodbě, kde jsem předtím zazdíval dávno nepoužívané dveře. Už aby bylo vše dokončeno a zbytek rodiny se mi vrátil domů. Stýská se mi po nich :-(
V dopoledních hodinách jsem zatelefonoval Daně, abych se dozvěděl nějaké podrobnosti o dětech. Jak jistě víte, Martinku i Vojtíška trápí úporná rýma. Martinka navíc prý včera večer brečela a stěžovala si na bolest ouška. Přitom jako normálně smrká, tuto činnost dávno zvládá. Po ránu se vše zdálo v pohodě, Martince však pro změnu vyskočila teplota. Vojtíšek bohužel prozatím smrkat neumí, proto mu Dana odsává pomocí odsávačky rýmu z nosánku. Má ji takovou pěkně hutnou, zelenou. Díky rýmě a dalším komplikacím je vážně ohroženo čtvrteční Vojtíškovo očkování. Původně jsem pro ně měl zajet, abychom následně směřovali k paní doktorce. Martinka měla přitom navštívit školku a mikulášskou besídku. Jak to tak vypadá, já zůstanu doma uklízet a do školky dojdu Martince pro mikulášskou nadílku.
Zatímco mi odpoledne usychaly čerstvě vymalované stěny, pustil jsem se do výzdoby před domem stojící jedle. Na fotce to možná tak nevypadá, ale žárovičky jsou umístěné nahoře ve výšce cca.6m a dole ve dvou metrech. Pověsit je není vůbec jednoduché. Zvláště když mám k dispozici pouze obyčejný žebřík. Pro zajímavost - žároviček je celkem 900 a jejich příkon činí při napětí 110V celých 320W. Přivezla nám je Martina z USA, proto to podivné napětí. Celý strom je samozřejmě napájen z transformátoru ;-)
Když už jsem u toho transformátoru, včera mě děda dopoledne požádal, abych babičce vyměnil šňůru u takového předpotopního infrazářiče, jenž je používaný na temperování místnosti s uskladněnou krmnou řepou. Celou tu rezatou potvoru se mi povedlo složit a pak následoval test. Po zasunutí vidlice do zásuvky se objevil šílený ohňostroj a rázem nastalo ticho a tma(Měl jsem v garáži puštěné rádio ;-) ). Nahodil jsem jističe a stále nic. Posléze vykoukla i babička, neboť Martinka právě chtěla v mikrovlnce ohřát lahvičku s čajem a ta si hrála na mrtvého brouka. Děda po chvíli zjistil, že vypadl až hlavní jistič. Martinka mi mezitím hlásila,"Mikovlnka nejde, to budeme muset zatelefonovat, pšijede pán a opraví trasfomátor!" Stálí čtenáři vědí o čem je řeč. Nedávno u nás doma vypadla pojistka na transformátoru a já volal technika z VČE. Tak dobrý nejsem, abych vyhodil pojistky až na vysokonapěťovém tranformátoru, ne? ;-)))
Verze pro tisk...
 02.12.2003
Dnes to opravdu bolíí ;-))Dnešní fotografii jsem musel vybrat z archívu(Jak jinak, když se setkám s Vojtíškem a Martinkou až v pátek). Jak vidíte, Vojtíšek přes den leží a v noci spinká v takovéto ohrádce, položené na koberci. Pod sebou má samozřejmě asi pět centimetrů silný polystyren a na něm ještě molitanovou matraci. Ve stejné ohrádce spinkala i Dana, když byla maličká :o)
Vojtíška jsme zpočátku ukládali u babičky do kočárkové korbičky. Kdyby z ní nevyrostl, mohl tam lehávat doposud. Jakmile jsme tam Vojtíška uložili, na jednom konci se odrazil nožičkama a na druhém udeřil hlavičkou o stěnu. Nic naplat, takhle by to nešlo. Neee, zase tak hrozné to nebylo, vždyť v tom samém kočárku spí stále venku ;-) Důvod je jinde - Vojtíšek se totiž neustále rozčiloval, že přes obrubu korbičky nevidí na dění kolem sebe. Považte, to je vážný problém ;-) Navíc by se dnes nemohl v tom stísněném prostoru otáčet na bříško.
Dopoledne jsem hovořil telefonicky s Danou. Dětičky nic moc. Martince Dana naměřila po ránu teplotu 38,5oC. Alespoň rýma se zdá být již na ústupu.
Au, au, píše se mi dnes velice bolestivě. Ptáte se co se mi přihodilo? No jo, jsem to ale šikula. Po obědě bylo potřeba přichytit na zeď prkno pomocí zednické koby. Skobu jsem držel levou rukou a pravačkou napřáhl kladivo. Jenomže milé kladivo cestou zavadilo o skříň a ta velice silná a dobře mířená rána skončila na mém palci a ukazováčku. Palec momentálně bolí a hraje všemi barvami :-(
Závěrem mi to nedá a musím se také přidat k tématu dne na rádiu Impuls(Poslouchám ho totiž při práci. Ptali se tam Jak hodnotíte uplynulý rok?. Vzhledem k velkému množství negativních odpovědí, přidávám jednu pozitivní. Posledních pár let hodnotím naprosto skvěle. Stejně jako celý rok 2003. Vždyť se nám narodil Vojtíšek, Martinka nám také dělá(Většinou ;-) ) samou radost a v podstatě si není na co stěžovat. Sami můžete posoudit během každodenního čtení eMartinky. Člověk si musí najít pozivní chvíle a ne jenom mít po celý den blbou náladu. Jste skvělí a zachovejte nám přízeň i v roce příštím. Cože?! Trochu jsem se nechal unést, vždyť konec roku bude až za 29 dní ;-)))
Ještě to se mnou vydržte a těšte se na pátek. Zveřejním samozřejmě i nějaké aktuální fotografie :o)
Verze pro tisk...
 03.12.2003
Jak je to u Vás, s čertem a Mikulášem ?V mnoha domácnostech začínají vonět Vánoce. U nás tomu tak prozatím v žádném případě není. Spíše je tu cítit čerstvá malta a Remal, jímž maluji stěny. Ach jo, čím více se blíží konec týdne, tím více na mě doléhá časový pres a stress. Není to jednoduché, do pátku bych měl dle harmonogramu položit alespoň koberec, aby se náš kompletní rodinný návrat v nedělním odpoledni soustředil pouze na úklid a stěhování nábytku zpět do ložnice. To, že stíhám uklidit jsem již dávno pustil z hlavy. Není vůbec jednoduché pracovat v plném zápřahu po celých čtrnáct dní(Všechny práce, včetně těch bouracích jsem na Internetu raději ani neuváděl v plném rozsahu ;-) ). Na druhou stranu je to i můj problém, neboť mi Dana připomínala nutnost úpravy ložnice již delší dobu. I když, na druhou stranu, počasí mi přeje nemyslíte? Krásně si venku namíchám maltu a nikde nic nezamrzá. Vždyť prý i rostou houby. Nakonec si ještě můžete myslet, že jsem si takové teplé počasí objednal já sám, aby se mi hezky pracovalo! ;-)))
V pátek bych měl mimo jiné stíhat bleskový přesun do Hradce a u babičky nafilmovat Martinku s ostatními dětmi. Představte si to, přijde za nimi Mikuláš ;-) Možná příjde i čert. To se ještě uvidí, zdali děti náhodou nezlobily. I když, dle vlastních zkušeností - tenkrát, to byla neteřinka Petruška stará asi jako Martinka. Mikuláše trávili u nás na návštěvě. Pozvali jsme dál Mikuláše a anděla. Čert zůstal poslušně za dveřmi. Děda připravil kameru a... natočil pouze šílený Petruščin řev. Strašlivě se Mikuláše polekala a to i přesto, že se jednalo o převlečené děti. Uvidíme, jak se s touto skutečností vyrovná Martinka. Když jsem byl malý, chodili za Mikuláše a čerta mí dva starší bratři. Jenom si nemyslete, mé svědomí nebylo nikdy čisté, proto jsem před nimi zalezl pokaždé pod postel a oni mě pak museli tahat za nohy ven. Nakonec se starší z obou bratrů prozradil řetízkem na ruce a tím pro mě nějaké iluze nadobro skončily. Jenom nevím, kolik mi tenkrát bylo let :o)
Táák, nějak jsem se rozpovídal ;-) Jistě chcete vědět, jak jsou na tom děti a Dana. Povím Vám, nic moc. Martinku opět po ránu trápila horečka, proto Dana poprosila paní ze sousedství, aby společně zajely k doktorce. Vojtíška mezitím pohlídala prababička. Doktorka Martinku prohlédla a kromě malého nálezu v krku neshledala nic abnormálního. Hlavně chtěla, aby se Marťa vyčůrala do nočníku, za účelem rozboru moči. Martinka seděla a nic. Až při odchodu ji společně s Danou přesvědčily. Doktorka následně nalezla v moči stopy krve a to by mohlo znamenat nějaký zánět. Možná močových cest, kdo ví. Martinka dostala antibiotika a zítra na 100% nejde do školky na mikulášskou besídku. Jojo, loni měla podobný problém a také se nic přesnějšího nezjistilo. Po neděli se má dostavit na kontrolu ke své dětské doktorce, takže uvidíme :-(
Verze pro tisk...
 04.12.2003
Dnes se u nás objevil čert s Mikulášem ;-)Právě využívám volnou chvilku k napsání dnešního článku. Vedle v ložnici mi totiž schne malba kolem oken. Na jedné straně místnosti běží foukací topení a na druhé je otevřené okno. Nedá se nic jiného dělat, všechna vlhkost musí jít pryč. Dnes se chystám ještě vyluxovat podlahu, otřít trubky od topení a natřít dvě ocelové tyče, jenž nám drží přední stěnu. Rozhodně se nenudím. Zítra si plánuji předčasný útěk z práce a položení koberce. Ještě pak spolu se sousedem přestěhujeme velikou a těžkou skříň. Huráá, budu mít celou čtrnáctidenní akci z krku. Celou tu dobu jsem se na tento okamžik těšil. Počasí vyšlo úplně nádherně. Příští týden by mohl napadnout sníh a už nic by mi nechybělo k této příjemné roční době. Vždyť budeme zase všichni pohromadě!
Zítra se sbalím a mám nejpozději po páté dorazit k babičce. Přijde totiž Mikuláš s čertem. Vždyť už se i tady objevili dva kluci se slovy,"Chcete aby k vám zejtra přišel čert?" Musel jsem je zklamat, Marťa se přece nachází u babičky ;-)
Ještě Vám nesmím zapomenout popsat zdravotní stav odloučeného zbytku rodiny. Marťa vykazovala po ránu pouze zvýšenou teplotu, takže opět řádí jako drak. Dana je z ní hotová, neboť sama nemůže mluvit. Okřikujte si pak Martinku v takovém stavu. Výsledek se brzo dostaví. Zatímco dopoledne hovořila Dana do telefonu celkem v pohodě, před chvílí jsem málem nabyl dojmu, že se na druhém konci nachází někdo úplně cizí ;-) Nene, jednalo se o Danu. Jak mi povídala, Vojtíška trápí pouze rýma, ale zato úporně. Vojtíšek navíc nechce přes den příliš spát. To není nic překvapujího, včera s ním jela Dana babičce naproti až na nádraží. Vojtíšek čumákoval a křičel. Přesněji řečeno řval. Když si do pusinky narval ručičky, ztichl. Jenomže Dana ho nechce v této činnosti podporovat a tak si dovolila mu je vyndat. Co myslíte, že na to Vojta? Coby, křičel ;-) Babička ho před koupáním položila do autosedačky a uhoupala k spánku. Jenomže musel být násilně probuzen. Jojo, rodičové nevědí, co chtějí ;-)
Před chvílí mi u gauče ležící Betynka připomněla Martinku o víkendu. Prohlížela si se zaujetím novou Daninu Betynku a najednou zapíchla prstíček do jednoho obrázku,"Copak to má todleto miminko tady na bíšku za dlouhou šňůru?" Jednalo se o čerstvě narozené miminko s pupeční šňůrou. Má odpověď zněla,"Martinko, to je šňůra, kterou je miminko spojené s maminkou v bříšku, ty jsi ji měla taky a Vojtíšek taky!" Martinka pokývala hlavičkou,"Jó to musí paní dotorka usčíhnout nůžtičkama a miminko bude mít takovejhle pupíček!" Přitom si vyhrnula tričko a ukazovala mi pupík. Martinka to zná dokonale, viďte? :o)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
25.11.2003
26.11.2003
27.11.2003
28.11.2003
29.11.2003
30.11.2003
01.12.2003
02.12.2003
03.12.2003
04.12.2003
- 
24.5.2007
