 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 16.01.2004
Martinka má nové a živější miminko Chou-chou ;-)Neuvěřitelné, hodiny ukazují 2025 a oba naši miláčkové spinkají. Jedná se o tolik neobvyklou událost, že ji musím hned zapsat. Dana přišla ze sprchy a udiveně se ptala,"Opravdu už oba spinkají? I Martinka?" Po chvíli pokračovala,"Kdybych věděla, že Martinka takhle usne pokaždé, nebudu ji nutit spát po obědě jako dneska!" ;-)
Zato Vojtíšek měl dopoledne menší problémy se spánkem. Spinkal svých 45 minut. Po této době se většinou vzbudí. Pokud se nám ho povede znovu undrncat(Doslova, neboť musíme rukojetí rytmicky hýbat ze strany na stranu. Chudák kočárek, takovými pohyby nesmírně trpí), Vojtíšek spí ještě další třičtvrtěhodinu. Odpoledne se řídil výše uvedeným schématem a jeho celková doba spánku tak činila hodinu a půl. Po této době se z přijímače chůvičky ozvala hlasitá Vojtíškova siréna. Dana mi dávala radu na cestu,"Pokud se nenechá přemluvit, vezmi ho domů! Co myslíte? Nenechal se přemluvit, ani náhodou :-)
Po svačince se Vojtíšek plazil po obyvákovém koberci. Najednou můj zrak padl na prázdný Pavlínčin sporťák a hlavou mi blesk nápad(Pavlínka je Martinčino miminko Chou-chou, kdybyste nevěděli ;-) ). Popadl jsem Vojtu a posadil ho do kočárku. Vojtíškovi se nové místo zamlouvalo, měl z té výšky náležitý rozhled. Martinka skákala radostí okolo a křičela,"Jéjé,Vojta jéé moje šušůů!" Dana nelenila a popadla digiťák. Díky její pohotovosti máte možnost posoudit, zdali náhodou není Pavlínčin kočárek Vojtíškovi poněkud malý. Ovšemže je, vždyť Pavlínka měří asi 48cm a Vojtíšek ji o několik desítek centimetrů přerostl ;-)
Dana se po zhlédnutí našeho představení utěšovala,"Martinka by Vojtíška nejraději ve sporťáku vozila. Ještě že si ho tam sama neposadí!" :o)
Po vysednutí z kočárku se Vojtíšek dále plazil po zemi a kníkal. Dana přitom vyslovila jednu teorii,"Myslím, že na nás Vojtíšek stále více vyžaduje pozornost. Leze po zemi a stěžuje si. Stačí ho vzít k sobě a hned je pohodě. Stejně to funguje i opačným směrem!" Po chvíli se Vojtíšek zklidnil, neboť se mu povedlo objevit Pavlínčinu autosedačku a v ní kšíry na připoutání miminka. Hned si je potáhl ven a pustil se do jejich důkladného proslintávání. Dana komentovala jeho činnost,"Tak je to pokaždé. Sotva Vojtíšek objeví nějakou Martinčinu hračku, hned ho přestanou zajímat ty jeho!" Martince je naštěstí Vojtíškovo počínání většinou jedno. Dokonce mu některé svoje hračky nosí :-)
Martinka velice ráda předčítá Vojtíškovi říkanky ze svých knížek. Copak, vyděsil jsem Vás? Nebojte se, Martinka ještě číst neumí. Jenom tak působí. Otevře si knížku a povídá. Ona totiž umí většinu říkanek nazpaměť ;-)
Nedalo mi to a musel jsem pro Vás ofotit dnešní Martinčino omalovánkové dílo. Pěkné, že? Martinka se poslední dny moc zlepšila a hlavně je stále pečlivější. Sotva někde přetáhne barvu, hned se ji snaží prstíčkem odgumovat :o)
Verze pro tisk...
 17.01.2004
Ještě že má Martinka dvě nožičky ;-)Včera se Martinka snažila vařit nějaké jídlo ve svém nádobíčku. Samozřejmě jenom jako. Dana ji chvíli pozorovala a pak prohlásila,"Martinka by potřebovala nějaký sporák. Počkej, jeden jsem viděla vyrobený v knížce!" Prolistovala knížku Rozvíjení osobnosti a tam se na jedné stránce skvěl podomácku vyrobený dětský sporák. Hned jsem se pustil do jeho výroby z kartonu. Martinka mi pomáhala se svými nůžtičkami a Vojtíšek plazící se po zemi ochutnával odřezky. Dnes se mi dílo povedlo dokončit. Martinka vymalovala načerveno plotýnky a pak už jen skákala radostí,"Jůů, jéé, já mám sporák, takovej hezkej, děkujůů tatíínkůů! Já budů važíít. Musím dát na plotýnku něco važícího!" :o)
K obědu dostal Vojtíšek jako obvykle mixovanou stravu na lžičku. Dana ho krmila a povídala mi,"Poslední dobou na sobě pozoruji obnovený krmící reflex!" Nevíte o čem je řeč? Proto Dana pokračovala,"To je tak, jakmile strkám Vojtíškovi plnou lžičku do pusinky, otevírám ji spolu s ním a pak i společně zpracováváme stravu!" Stejným stylem jsme postiženi všichni, jenom si nemyslete. Kdo krmí dítě, otevírá pusu s ním, to mi nikdo nevymluví ;-)
Odpoledne jsme se vydali po Martinčině vyspinkání na procházku. Martinka však v půli cesty začala žadonit,"Pudeme už domů, Já ci jít už domů!" U nás na vsi nemáme příliš možností k variabilnějším procházkám a tak Martinku chození občas nebaví. Dana se jí zeptala,"Tak co, zazpíváme si? Třeba tuhle, Nepudu domů, nepudu domů, byl bych doma bit!" Martinka kroutila hlavičkou a dokola si prozpěvovala,"Já pudu domů, já pudu domů!" ;-) Nakonec ji Dana zabavila hádáním, jakouže dobrůtku má pro Martinku v kapse. To že se jednalo o bonbón, uhodla Martinka až v místech, kam jsme původně chtěli dojít. Jojo, s dětmi se to musí umět ;-)
Cestou zpátky se Martinka bavila s Danou. Najednou povídala,"Až bude léto, já budu nosit ty růžový sandálky!" Dana jí odpověděla,"To ano, do léta ti ještě povyroste nožička a pak budou akorát!" Martinka pokračovala,"Tak to mi určitě vyroste i ta druhá nožička!" Dana jí její teorii potvrdila,"Ovšemže, vždyť máš dvě nožičky a ony rostou úplně stejně!" Martinka se zamyslela,"No jó, mám dvěé, podívej!" Kdybysem měla totiž jenom jednu nožičku, tak to bysem musela skákat!" Martinka ráda nad věcmi přemýšlí :o)
Vojtíšek se dnes, stejně jako včera plazil po celé ploše obyváku. Dana se ho původně snažila pokládat na deku rozprostřenou uprostřed místnosti. Vojtíšek z ní však neustále zdrhal, proto Dana prohlásila,"Necháme ho plazit, kam se mu zachce. Je relativně teple oblečený a kromě toho, v zimě tu máme od podlahy větší teplo než v létě!" Je to tak. Jenom musíme dávat pozor kam šlapeme, neboť Vojtíšek se co chvíli nachází na jiném místě. Až začne opravdu lézt, budeme s největší pravděpodobností muset nainstalovat posuvný plůtek, bránící v přístupu na studenou dlažbu v kuchyni :-)
Verze pro tisk...
 18.01.2004
Nedělní výlet plný rekordů...Dnešní článek je poněkud netradiční. Na následujících řádcích se Vám pokusím popsat dnešní odpoledne, během něhož se z odpolední procházky stal rodinný výlet. Nejzajímavější přitom je, že Martinka již po sto metrech křičela,Já už ci jít domů!" a pak byla schopná ujít těch pět až šest kilometrů v náročném terénu. Nepředbíhejme však sled událostí ;-)
Po obědě nechtěla jít Martinka spát, proto Dana ve dvě hodiny převlékla Vojtíška, já pomohl Martince a už jsme stáli připravení venku k odchodu na procházku. Dana prohlásila,"Co kdybychom dnes jeli na druhou stranu?" Martinka sice protestovala, ale my ji nakonec přesvědčili. Naše cesta vedla zasněženou polní cestou do strmého kopce k lesu. Tam se měla teoreticky nacházet pro kočárek sjízdná cesta. Jak jsem výše naznačoval, Martinka se chtěla zpočátku vrátit, ale pak šlapala zcela bez problémů. Na cestě našla malý klacík a po chvíli třímala v ručičkách podstatně větší kus. Dana se jí snažila přesvědčit, aby ho zahodila. Martinka však kroutila hlavičkou,"Ždyť já ho nenesů, já ho potáhnu za sebóu!" Co naplat, ať si ho táhne. Pokračujeme směrem k lesu. Kočárku se do kopce příliš nechce, na cestě je naváto solidních třicet centimetrů sněhu a navíc se tu nachází vyryté traktorové stopy. Tlačím tedy spícího Vojtíška po poli. Kočárek s sebou trhá, drncá a naklání se. Dana se mě po chvíli ptá,"Spí vůbec Vojtíšek, při takovém drncání?" Žádný problém, spí. Těsně před lesem se kočárek ve sněhu již tlačit nedá. Volím proto jinou metodu - otáčím ho a do kopce táhnu. Skoro lituji, že na něm nemáme nasazené lyže. Pár metrů od lesa najednou mizí i traktorové koleje. Před námi se skví pouze neporušená sněhová pláň. Dana se vydává na výzvědy a já zatím čekám s Martinkou u kočárku. Na první fotce Martinka předvádí další, v těch místech objevenou větev.
Vojtíšek se nám mezitím v kočárku probudil a brečí. Bohužel jsem zapomněl na jednu zákonitost - usne-li za jízdy při takovém drncání, po zastavení a zklidnění se většinou probudí. Od lesa na nás volá Dana,"Pojeďté, cesta je celkem solidní!" Zdoláváme další kopec a konečně stojíme na cestě. Dana komentuje jízdu,"Ten kočárek dostane ale zabrat. V takovémhle terénu!" V lese je naštěstí sněhu podstatně méně. Martinka jde s Danou přede mnou a i přesto slyším, jak Daně povídá,"Až bude léto, já si vemu ty kraťasy s pandou. A taky to tílko s pipinkou!" Tak to vidíte, v létě se Martinka těšila na zimu a v zimě je vše naopak :-)
Naše kroky vedly dále kolem lesa a ohrady s koňmi zpátky do vsi. V těch místech se k nám přidal radostně skákající pejsek - boxer. Martinka lezla málem až na Danu, ale pes se s námi spřátelil(Na Martinku i vyskočil) a pak už jen pobíhal okolo. V jednu chvíli, při cestě po okraji silnice skočil před projíždějící auto. Řidič zareagoval velice rychle, dupl na brzdy a auto stočil do protisměru. Pes utekl a auto jelo po vyrovnání smyku dále. V každém případě si ten pán musel myslet, že ten pes je náš. Divím se, že nezastavil a nevyčinil nám ;-)
Vojtíšek nám od svého probuzení v kočárku velice hlasitě protestoval. Zeptal jsem se Dany,"Mám mu dát dudlíka? Znovu jistě neusne!" Dana prohlásila,"Proč ne? Vždyť ho neměl několik týdnů!" Vojtíšek si sice dudlíka vzal, ale po chvíli žmoulání jej vyplivl. Dana Vojtíška v kočárku raději posadila. Měla přitom menší obavy, aby mu nebylo zima. Přece jenom měl na sobě tenčí kombinézu a teploty se v tu chvíli pohybovaly pod bodem mrazu. Vojtíšek přestal křičet, sledoval okolí a smál se na Martinku. Po dvou hodinách pochodu náročným terénem se nám konečně povedlo navrátit v pořádku domů. Martinka tak dnešním dnem překonala svůj rekord, co se ušlé vzdálenosti týče. Dana závěrem poznamenala,"Všimli jste si, že se nám poprvé v histori povedlo nejít během procházky dvakrát stejnou cestou? To je v tom našem dlouhém údolí opravdový zázrak!" :o)
Verze pro tisk...
 19.01.204
Vojtíšek se plazí rychlostí převyšující 0,1m/s ;-)Hned na úvod tu mám radostnou zprávu - zima se nám navrátila. Venku překrásně sněží a moc doufáme, že sníh alespoň chvíli vydrží. Dosti již máme mokrých a zablácených cest ;-)
Vojtíšek dnes opět lezl celý den po zemi. V postýlce ho naleznete opravdu pouze na dobu nezbytně nutnou k nočnímu spánku. I tak má večer problémy s usínáním. Píďalkovitými pohyby se posunuje hlavičkou napřed, až se zarazí o polštář v hlavě postýlky. Následně se tak nějak vykřiví a vystrčí nožičky mezi postýlkové tyčky. Není divu, že se mu taková poloha nezamlouvá a volá,"Maminkóó, tatíínkůů, pomóóc!" Vojtíšek ve skutečnosti pouze křičí ;-)
Mezi nejoblíbenější Vojtíškovy lezecké cíle dnes bezesporu patřil Martinčin plný nočník a následně i její nový papírový sporák. Jakmile si na něj Martinka naskládala nádobí a něco vařila, Vojtíšek se k němu bleskurychle připlazil, zvedl hlavičku a pak pomocí natažené ručičky vše shodil na zem. Ke své veliké radosti, neboť se okamžitě vrhl na popadané nádobíčko :o)
Vojtíšek odpoledne spinkal v kočárku a poprvé se jeho hlásek ozval z elektronické chůvičky ve čtvrt na pět. Běžím ho ven uspat, jenomže co nevidím - Vojtíšek má očička dokořán a směje se na mě. A co víc, ručičky žmoulá spolu s rukavičkami v pusince. To jsme mu včera něco ukázali. Na vysvětlenou, Vojtíšek až do včerejšího výletu spinkal v kočárku s ručkami podél těla. Jenomže jsme mu je vysvobodili a on poznal, že to jde. Dnes odpoledne si zkusil vytáhnou ručičky sám a jak sami vidíte, celkem úspěšně :o)
Večer jsem poprvé v životě programoval Martinčino nové video na nahrávání jednoho ranního pořadu s názvem Teletubbies. Martinka má totiž na jedné kazetě nahraných pár dílů a ty vyžaduje pouštět neustále dokola. Je nezbytné provést změnu. Proto jsem zapnul televizi a jal se nastavovat videorekordér. Z ložnice se ozvalo zašustění, pomalu otáčím hlavu a co nevidím!? Martinka se dívá na televizi. Proto jsem jí pohrozil a Martinka skočila honem pod peřinku. Ještě několikrát vykoukla, proto jsem nakonec přivřel dveře. Po několika minutách jí zvědavost nedala a přinesla svoji lahvičku,"Tatínku, já bysem chtěla nějakej čajíček. Podívaš se jestli tam ještě nějakej je?" Popadl jsem lahvičku a pověděl Martince,"Martinko, honem běž do postele, čajíček ti přinesu!" Marťa velice neochotně ulehla. Svým příchodem mi připomněla neteřinku Petrušku. Když byla Péťa přibližně stejného věku a my před ní přivřeli dveře, přišla s prosíkem,"Já ale takhle nevidím na televizi!" ;-)
Při psaní předchozího odstavce jsem si vzpomněl ještě na jednu Martinčinu příhodu. Ta se ovšem stala již několikrát. Martinka se šla po ránu o víkendu sama převléci z pyžamka do oblečení na doma. Sotva odběhla do obyváku, najednou ztichla. Vrátila se s plnou pusinkou a vykládala nám,"Ty ožíšky, co ste tam zapomněli, sou moc doblý! Ty děti můžou, takový ožíšky, viď?" Jistě že nemůžou, ale já ten zbytek slaných oříšků v mističce prostě na stole zapomněl ;o)
Verze pro tisk...
 20.01.2004
Martinka zlobila Vojtíška prázdnou lžičkou...Přes noc a k ránu napadlo tolik sněhu, že se mi odpoledne nepodařilo vyjet s autem na dvorek a poprvé v letošní zimě jsem se musel prohazovat. Přitom se objevil stejný problém jako předchozí léta. Nekoupil jsem si totiž novou lopatu na sníh a musel tak zápasit s těžkým dřevěným shrnovákem ;-)
Martinka se celé dopoledne těšila na stavění ze sněhu(Sníh byl totiž pěkně mokrý). Dana ji lákala,"Martinko, až půjdeme odpoledne ven, postavíme sněhuláka, ano?" Martinka kroutila hlavičkou,"Nené, postavíme takovej hrad ze sněhů, budeme sních plácat do kyblíčku a pak ho vyklopíme!" Předminulý víkend jsme se tímto stylem snažili o výrobu sněhových prefabrikátů, neboť byl k dispozici pouze umrzlý sníh. Martinka se moc těšila, jenomže do odpoledne také přituhlo. Stavění padlo a tak se šli všichni projít. Martinka opět šlapala bez odmlouvání a navíc si s sebou díky sněhu mohla vzít sáňky. Nejela na nich, neboť jí chyběl tažný kůň, tedy já. Cestou domů musela Dana místy přestat kočárek tlačit a zvolit raději moji metodu z nedělního výletu. Tedy otočit kočárek a táhnout ho hlubokým sněhem. Místy vedou cestičky pouze pro pěší a tam je vyšlapaných takových čtyřicet centimetrů na šířku. Kočárek disponuje samozřejmě větším rozchodem koleček ;-)
Před domem jsme se akorát potkali, já přijel z práce a Martinka mi pomáhala prohazovat cestu. Vzala si k tomuto účelu svoji dětskou lopatu na písek. Rochnila se ve sněhu a vůbec se jí nechtělo jít domů i když chvíli předtím volala,"Já ci jít už domůů, počebuju čůrat na velkej záchod!" Nakonec v pohodě vydržela ještě půl hodiny. Zase tak žhavé to nebylo, ne? ;-)
Vojtíšek si prozatím sněhu moc neužil. Zato dopoledne měl na pořadu dne jiné novinky. Dana mu poprvé připravila ke snídani broskvičku. Bylo jí však málo, proto honem podusila v mikrovlnce navíc jedno jablíčko. Celé její snažení Vojtíšek příliš neocenil. Tvářil se na ovoce tak nějak všelijak. Zato při obědě vyloženě překvapil. Dana mi odpoledne referovala,"Představ si to, Vojtíšek otevíral pusinku dokořán a na každou plnou lžičku se přímo vrhal. Snědl celou připravenou stopadesátku z hrnečku. Kdyby chtěl takhle jíst pokaždé!" To víte, u Martinky Dana něco podobného nezažila. Martinku jsme museli na každou lžičku přemlouvat. Chtěli byste vědět, co dobrého měl Vojtíšek dnes k obědu? Dana mu uvařila ověřenou kombinaci - bramboru, brokolici, květáček a mrkvičku. Dnešní větší Vojtův zájem o jídlo lze možná přisuzovat i o něco řidší kozistenci polívčičky. O víkendu se Dana chystá přidat do stravy i masový vývar. Samozřejmě domácí, připravovala ho již o uplynulém víkendu. Přesně jako kdysi u Martinky - Dana vývar nalila do pytlíků na výrobu ledových pecek a ty pak strčila do mrazáku. Stačí pokaždé odlomit několik pecek a porce vývaru je na světě :-)
V souvislost s předchozím odstavcem tu mám ještě jednu historku. Vojtíšek se navečer plazil po obyváku a Martinka k němu najednou přiběhla s plastovou lžičko. Strkala mu ji k pusince a povídala,"Na Vojtíšku, na vezmi síí!" Chudák Vojtíšek se natahoval seč mohl a pusinku otevíral dokořán. Bezvýsledně. Dana na nás z kuchyně volala,"Tedy, vy Vojtíška ale trápíte!" Měla pravdu, nám by se takové počínání jistě také nelíbilo ;-)
Verze pro tisk...
 21.01.2004
Až já budu velká, budu taky maminkou...Odpoledne Martinka využívala vynikajících sněhových podmínek a jezdila na lopatě z kopce. Což o to, lyžaři si jistě na nedalekém vleku libovali, ale lopata nechtěla na hlubokém sněhu moc jezdit. Proto jsem po příjezdu z práce přinesl Martince na kopec její plastové sáňky. To pak frčela dolů ostošest. Na druhé dnešní fotografii máte možnost posoudit, jaká zimní idylka se mi naskytla po příjezdu domů. Jenom aby sníh alespoň chvíli vydržel.
Vojtíšek se dle Daniných slov za dnešek viditelně zlepšil v technice plazení. Dokonce by se dalo s jistou mírou nadsázky tvrdit, že již leze. Vojtíšek se až doposud přitahoval lokty a nožičky táhl za sebou stylem Meresjev. Dnes však k celkovému pohybu přidával i nožičky. Pohyboval jimi, jakoby plaval ve vodě. Prostě a jednoduše nožičky přitáhne pod sebe a při pohybu vpřed je natahuje dozadu. Jenom to tělíčko zatím neumí zvedat. Rychlost plazení se díky použití nové techniky rapidně zvýšila. Vojtíšek lezl jako dráha za puštěným Martinčiným větráčkem. Táhl jsem ho před ním jako mrkvičku před oslíkem ;-) Větráček vrčel a foukal, čímž evidentně Vojtíška upoutal. Vojtíšek se poslední dny soustředí na různé hýbací a hlavně točící věci. Držíme před ním například řehtačku s kuličkou a Vojta do ní mydlí ze všech sil, jenom aby se mu točila. Projevuje přitom ohromnou radost :o)
Vojtíšek se navečer plazil po zemi a v jednu chvíli začal silněji kníkat. Dana se ho optala,"Tak co Vojtíšku, už máš hlad?" Mlčení znamená souhlas, proto si ho vzala vedle do ložnice na kojení. Martinka hrající si vedle mne v obyváku najednou prohlásila,"Až já budu velká, budu mít taky takový velký prsa a budu maminkou. Jóó, budu, budu maminkóu!" To mi spadla čelist ;-) Martinka má ale starosti ve třech letech, viďte? ;-)
Dana před chvílí uložila Vojtíška po nakojení do jeho postýlky. Vojtíšek si povídal a neustále s sebou šil. On se tahle večer s velkou oblibou odkopává a zkoumá si nožičky. Najednou do obyváku nakoukla Martinka a povídala mi,"On si Vojtá vyndal ven nožičku!" Dana se na něho běžela podívat a co nevidí? Vojtíšek nevytáhl pouze nožičku zpod peřiny, on si ji rovnou vyndal ven z dupaček. Martinka jeho výkon okomentovala,"Já si tahle nevytahuju nožičku, protože nenosím dupačky, hihi!" Dana jí hned pověděla,"Když jsi byla Martinko o maličko větší než Vojtíšek, svlékala jsi se v postýlce úplně celá!" Je to tak, svlékla se a v klidu usnula :o)
Zítra čeká děti společná návštěva u paní doktorky. Martinka půjde na tříroční prohlídku a Vojtíšek na šestiměsíční. To se nám to hezky sešlo, viďte? Podrobnosti přinesu zítra :o)
Verze pro tisk...
 22.01.2004
Vojtíšek spinkal na mrazu...Jak již jistě víte, dnes po obědě jsme navštívili s dětmi dětskou doktorku. Martinku čekala tříroční kontrola a Vojtíšek absolvoval šestiměsíční prohlídku. Bližší článek připravuji. Abych Vás však déle nenapínal - děti dopadly na výbornou. Pro bližší informace o aktuálních přírustcích si klikněte u Martinky a Vojtíška do rubriky Míry a váhy.
Prapůvodně jsem měl Danu s dětmi vyzvednout o půl jedné. Jenomže se mi nakonec povedlo přijet z práce až ve třičtvrtě na jednu. Doma se však ukázalo, že není kam spěchat. Vojtíšek si totiž dnes zpestřoval oběd a tak ani Dana nestíhala. Ptáte se co Vojtíšek prováděl? Během jídla zjistil, že je velice zajímavé do plné lžičky v pusince fouknout. Zeleninová polívčička se následně rozstřikovala po autosedačce v níž Vojtíšek seděl. Nezůstalo pouze u ní. Vojtíšek měl zaprskaný celý obličejíček, oblečení a vlásky. To víte, Martinka se také bavila pohledem na Vojtíška ;-)
Po návratu od paní doktorky se Dana s Martinkou honem sbalila a obě odběhly na hodinku a půl do školky. Vojtíšek nám cestou domů usnul v autosedačce a tak na mě zůstalo jeho přemístění do kočárku. Spal však překvapivě tvrdě. Vojta si nechal navléci rukavičky a pak už jsem ho popadl a přenesl do fusaku umístěného v kočárku. Ani s sebou nepohnul a spal klidně dál. Přes fusak jsem rozprostřel deku larisu a nad Vojtíškovým obličejem z ní vytvořil takový překryt. To proto, aby si zadýchal a zahřál prostor nad sebou. Přece jenom se dnešní odpolední teploty pohybovaly kolem mínus osmi. V tuto chvíli, kolem deváté večerní ukazuje teploměr hodnotu -15,6oC a pomalu leze k nižším hodnotám. Brrrr ;-)
Venku spící Vojtíšek se probudil s brekem o půl čtvrté. Nezklidnil se ani doma na koberci. Evidentně ho něco trápilo. Nakonec, není divu, vždyť mu paní doktorka píchla další injekci tzv.trojkombinace. Zdroj Vojtíškových problémů pramenil buď zde, nebo ho trápily zoubky. Zdá se nám totiž, že má nateklé dásně v místech předpokládaných horních jedniček. Nechme se překvapit, které zoubky se objeví jako další v pořadí.
Vojtíšek během svých podvečerních plazících a objevitelských cest nalezl počítačovou bednu stojící na zemi. Právě v tu chvíli byl do ní vpředu zastrčený kabelem foťák. Vojtíšek škubl a najednou držel USB kabel v ručičce. Během chviličky si cpal koncovku do pusinky. Tak to tedy ne! Hned jsem mu kabel zabavil a odnesl ho dále od počítače. Jak vidíte, Vojtíška zajímají různé technické věci :o)
Verze pro tisk...
 23.01.2004
Proč má Vojtíšek špatnou náladu ?Včera během koupání Vojtíška jsem si zablokoval krční páteř. Nejednalo se o první případ, přece jenom už mi není dvacet let ;-) Dopoledne v práci jsem jakž takž přetrpěl, ale odpolední cesta k babičce mi dala zabrat. Ztuhnutí krku se rapidně zhoršilo a já se pak u babičky nemohl ani hnout. Dana mi radila,"Zajeď si do Hradce na pohotovost a nech si píchnout injekci!" Co se dalo dělat, jel jsem. V okamžiku zastavení na místě nastala ta nejkurióznější situace. Vystupuji z auta a kráčím směrem k budově pohotovosti. Na chodnících se všude nachází led. Najednou mi ujíždí obě nohy a já se snažím situaci zvládnout. Škubnu tělem a následuje citelné křupnutí v oblasti krku, Auuu, to to bolelo. Podařilo se mi smyk zvládnout a s potěšením zjišťuji, že jsem si prudkým pohybem napravil krk. Huráá, otáčím se zpátky k autu a jedu k babičce. Moje vyprávění všechny moc pobavilo. Švagrová mi navíc povídala,"Tedy, to jsem byla překvapená. Hned jak jsem tě viděla rozzářeného, podivila jsem se. Že by ta injekce zabírala tak rychle? Ani se mi to věřit nechtělo!" :o)
Navečer si vzaly holky do parády Martinčino miminko Chou-chou, tedy Pavlínku. Nevíme která z nich dávala Pavlínce napít Jupíka z lahve, ale na Pavlínce zanechala tato činnost jisté následky. V pusince se totiž nachází spínač, aby miminko reagovalo na dudlík a lahvičku. Díky vlhku teď Pavlínka stále vydává zvuky, jako by pila. Dana ji vypnula, aby nedošlo k vybití akumulátorů. Proč Vám to popisuji? Dana mi po příjezdu z pohotovosti chtěla mimi ukázat. Došla pro něj do pracovny a ptala se holek,"Kdepak je Pavlínka?" Petruška odpověděla,"Támhle leží na hřbitově!" Dana se ohlédla naznačeným směrem a co nevidí - miminko ležící v postýlce, přes něj přehozený tmavě modrý ručník a navrchu trůnící cedulku s nápisem Pavla. Dana zůstala stát celá zkoprnělá. Martinka mezitím potvrdila Petruščina slova,"My sme tam pšed chvílí Pavlínku dali, ona nám umželá!" Děti si spolu vyhrají, viďte? ;-)
Po celý dnešní den byl Vojtíšek velice nevrlý a neustále si na něco hlasitě stěžoval. Není divu, vždyť včera dostal u paní doktorky injekci - další ze série tzv. trojkombinace. Místo vpichu mu maličko začervenalo a hlavně se v těch místech nachází boule. Vojtíšek má navíc zvýšenou teplotu :-(
Vojtíšek mi během koupání u babičky předvedl naprosto nevídanou věc. Prostě a jednoduše se vyčůral bezprostředně po rozbalení na automatce. Já stihl uhnout, ale na zemi se vytvořila pořádná louže. Něco podobného mi Vojta naposledy provedl někdy v létě. A to ho koupu denně ;)
Verze pro tisk...
 24.01.2004
Znáte pohádku o osminohém pejskovi ? ;-)Během přetahování včerejší aktualizace na Internet jsem měl možnost poslouchat Martinku s Petruškou. Obě právě usínaly vedle na palandě. Starší Petruška se ptala Martinky,"O čempak chceš vyprávět pohádku, Martinko?" Martinka odpověděla,"Čeba o osminohém pejskovi!"(Kdepak na tohle přišla? ;-) ) Petruška jí následně vyprávěla smyšlený příběh o holčičce a jejím osminohém pejskovi. Když skončila, optala se Martinky znovu. Martinka se zamyslela a Petrušce pověděla,"Povídej mi Petuško čeba o krysoveverce!" Nevíte o čem je řeč? Doma máme DVD s filmem Doba ledová. Martinka ho moc ráda sleduje a nejvíce se jí líbí příběhy krysoveverky ajejího žaludu. Petruška tedy Martince převyprávěla pěkný kus filmu :o)
Během dopoledního nakupování v Tescu jsem si vzpomněl na jednu Martinčinu příhodu. Představte si to, před nedávnem zjistila, že se dají kyselé okurky koupit v krámě. Však také Daně vysvětlovala,"No vidíš, ždyť se daj okurky kyselý taky koupit v krámě. Až nebudeme mít, tak koupíme, anó?" O Martinčině oblibě kyselých okurek v jakémkoliv množství již jistě víte.
Vojtíšek si víkend u babičky náležitě užívá. Jakmile ho odloží jedna babička, hned se ho ujme druhá, pak další, pak teta a není divu, že se Vojtovi nechce příliš ležet samotnému na zemi.
Po ránu spadly venkovní teploty opět pod mínus dvacet. Celé dopoledne pak nevykouklo sluníčko a děti raději zůstaly doma. Ke zlepšení došlo až odpoledne - krásně svítilo sluníčko a teploměr povylezl na hodnotu -15oC. Vzal jsem si všechny tři draky(Myslím holky ;-) ) na starost. Následoval náš společný přesun k rybníčku. Jeho břehy jsou prakticky jediným kopcem, který lze v širokém okolí nalézt. To není jako doma, tam máme zcela opačné problémy ;-) Martinka jezdila na lopatě a holky se dělily ještě o sáňky a starý pekáč. Mezi nejzábavnější blbosti mnou provozované patřil bezesporu vlak. Na sáňky se usadila Martinka, Petruška, a za nimi drandila na pekáči připřáhnutá Danielka. To bylo výskání. Já s nimi běhal po zamrzlé hladině rybníka a obě sněhová vozidla brala zatáčky smykem. Až do chvíle, než Daninka vypadla z pekáče na led. Beze slova vstala, oprášila a běžela zpátky domů. Když jsem se jí optal,"Kampak běžíš, Daninko?", dostalo se mi odpovědi,"Maminkó, maminkůů!" Jak vidíte, ztratil jsem na chvíli její důvěru ;-)
Hodinka venku nám všem bohatě stačila a moc rádi jsme se navrátili do tepla domova. Holky se začaly bavit po svém u dědy v pracovně. Buď skákaly na trampolíně, nebo na jejím povrchu hrály Martinčino domino. Mimo tyto činnosti si zahrály pod vedením Petrušky oblíbenou hru Na bezdomovce ;-)
Vojtíšek mi odpoledne předvedl na kameru skvělý pád. Pokud máte rychlejší připojení a nevadí Vám stahování souboru o velikosti cca.1MB, potom si klikněte ZDE. Klip je samozřejmě i se zvukem ;-)
Verze pro tisk...
 25.01.2004
Velice mrazivé ráno...Vojtíšek si během dnešní noci zase jednou natáhl kojení. Dožadoval se ho o půl jedné a pak až před šestou. Dana ho hned chválila,"Takhle by ses měl budit každou noc. Vždyť už na to máš věk!" Vojtíšek se jinak budí ještě jednou, třeba ve tři hodiny.
Po ránu se na spícího Vojtíška přišly do obyváku podívat všechny tři holky. Vojta spinká u babičky v takové skládací postýlce. Sotva otevřel očička, holky hned skákaly kolem a výskaly,"Vojtíšek už nespinkáá!" Stály pak nad ním jako tři sudičky ;-)
Dnešní ranní teploty nás u babičky a dědy opravdu překvapily. Teploměr zaznamenal ve své paměti solidních -25oC. Však se také objevily drobné problémy s nastartováním vozidel. Švára se totiž rozhodl jet na nákup, jenomže jejich Mondeo stálo až vzadu. Což o to, naše benzínová Felicie chytla hned napoprvé, dědova Octavia a výše jmenované Mondeo ani náhodou. To víte, naftové motory. Za pomoci našeho vozu a startovacích kabelů se podařilo oživit nejprve dědovo vozidlo a pak jsme se švagrovým venku strávili v podstatě celé dopoledne. Jak vidíte, děti v takovém mrazu nemohly ani nosánek ven vystrčit.
Hned po obědě následoval náš přesun k babičce do Hradce. Martinka již při obědě vysvětlovala holkám,"Jedemé k babičcé Olincé. Babička má ulomenou nožičku, víté?" Petruška se smála,"Prej že ulomenou nožičku, hehehe!" Nebojte se, babička ji měla pouze bolavou ;-)
U babičky má Martinka pokaždé k dispozici pytel hraček. Dnes si z hromady vybrala peněženku s obrázkem pejska Snoopyho. Hned povídala,"Babičkó, jéé peněženká, můžu si ji vzít domů?" Babička souhlasila. Martinka pokračovala,"Dáte mi do ní penízky? Já si budu vydělávat taky penízky. Kdypak si je budu vydělávat?" Vše jsme jí vysvětlili, jak se věci mají. Martinka pak ode mne doma dostala do peněženky celých 500 lir v mincích. Zbyly mi z některé ze služebních cest. Martinka mi vysvětlovala,"Já počebuju korunky, abych si mohla koupít zmrzlinku nebo nanuka!" Já však oponoval,"Ale Martinko, v zimě přece nebudeš lízat nanuka!" Martinka vysvětlovala,"Ale já ho budu blízat domá pšecé!" To ovšem mění situaci ;-)
Před chvílí, přesněji řečeno ve 2050, přiběhla do obyváku Martinka(My si mysleli, že již dávno spinká ;-) ). Křičela na celé kolo,"My sme, my sme na něcó zapomnělíí! My sme zapomnělíí na prášky a učesáníí!" No jo, měla pravdu, nevzali jsme si prášky na zoubky a neučesali jsme si vlásky. S těma práškama - Martince došly a paní doktorka jí nové předepsala až ve čtvrtek. No a my si po více než týdenní pauze odvykli v jejich užívání :o)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
16.01.2004
17.01.2004
18.01.2004
19.01.204
20.01.2004
21.01.2004
22.01.2004
23.01.2004
24.01.2004
25.01.2004
- 
24.5.2007
