 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 26.02.2004
Kdy se vrátí Martinka domů?...Děda mi včera poslal mailem nějaké fotografie Martinky. Dnešní úvodní pochází právě z oné série. Zobrazuje Martinku s Daninkou, jezdící po skluzavce rovnou do balónků. Děda totiž vzal holky po návštěvě Proboštova betlému na oběd do McDonald's. Martinka tak měla jedinečnou příležitost navštívit poprvé výše zmiňovanou restauraci.
Tuto část píši jednoruč s Vojtíškem sedícím na levé noze. Víte co provádí? Hopsá mi na noze do rytmu jedné skladby, linoucí se z počítačových bedýnek. Skladba se jmenuje Pohoda od skupiny Kabát. Vojtíška takováhle úderná muzika velice zaujala. Dokonce si do hopsání i zpívá ;-) Vojtíšek projevuje podstatně větší hudební sklony než Martinka.
Mezi nejoblíbenější Vojtíškovy, po zemi lezecké cíle patří bezesporu koutek pod televizí. Zaleze tam a s nesmírným zaujetím zkoumá video se svítícím displejem, videokazety a audiokazety. V lepším případě si přinese kostičku a tu se pak snaží napěchovat dvířkama do útrob videa. V žádném případě ho neodháníme, jen ať si tahá co chce. U Martinky se nám podobný postup osvědčil, i když ona neprojevovala takové objevitelské sklony. Vojtíšek si chvíli tahá kazety a jelikož ho nikdo nekárá, po nějaké době odleze pryč ;-)
Když už jsem se v předchozím odstavci zmínil o Vojtíškově lezení po obyváku a objevování, nemohu vynechat další věci, které jsme museli z Vojtíškova dosahu odstranit. Jedná se například o všechny Martinčiny malé hračky. Vojtíšek by se na ně mohl dostat a spolknout je(V lepším případě ;-) ). Proto Dana v pondělí využila Martinčiny nepřítomnosti a provedla důkladnou probírku jejích hraček. Všechny malé putovaly do zamykatelné skříně. Z Vojtíškova dosahu dnes zmizel i odpadkový koš, ležící až doposud na zemi vedle počítače. Co se týče počítače, musím buď zakrýt resetovací tlačítko, nebo ho uvnitř v bedně odpojit. Stálí čtenáři jistě vědí z jakého důvodu ;-)
Před chvíli tu Dana během kojení Vojtíškovi povídala,"Teda Vojtíšku, to jsi se naučil věc, ty tvoje přestávky!" Abyste byli v obraze - Vojtíšek saje mlíčko od maminky celkem rychlým tempem. Chvíli saje, pak se pustí a odpočívá třeba pět minut. Pote následuje další sací akce, odpočinek, sání... Tímto postupem se kojení pěkně protahuje. Z Vojtíškovy strany možná záměrně, aby nemusel jít do postýlky ;-)
Odpoledne se mi povedlo odejít včas z práce a tak jsme se s Danou vydali na procházku zasněženou obcí. Vojtíšek po celou dobu spinkal v kočárku. Došli jsme až na horní konec obce, kolem lyžařského vleku na němž probíhal čilý provoz. V sobotu má na sjezdovce proběhnout dětský lyžařský karneval, takže bychom se tam mohli vypravit i s Martinkou. Ne né, zatím doma není, přiveze ji děda i s babičkou v sobotu před obědem. Už se na Marťu moc těšíme, přece jenom nám doma chybí :o)
Verze pro tisk...
 27.02.2004
Konečně další zoubky !...Vojtíšek se nám za dobu Martinčiny nepřítomnosti náramně zdokonalil ve všech fyzických aktivitách. Jak Dana včera poznamenala,"Vojtíšek sedí pevně a ze sedu téměř nepadá, pouze vyjímečně. Většinou, když se po něčem honem natáhne!" Na druhou stranu - jak by mohl padat ze sedu, vždyť neustále stojí. Jenom si to představte - postaví se o cokoliv. Navečer se stavěl o papírovou krabici od mašinky. Já stačil postřehnout pouze Vojtíška padajícího pozadu na podlahu, následné zadunění hlavičky o zem a nad Vojtou letící prázdnou krabici. Dana jeho pád komentovala,"Kdybychom mu dali krabičku od zápalek, bude se o ni jistě také stavět!" ;-) Poté pokračovala,"Nešla by nějak zpevnit poličková skříňka na kazety a cédéčka? Vojtíšek se o ni staví a mohla by ho zavalit. Vzhledem k její hmotnosti by to pro něho nemuselo dobře dopadnout!" To má pravdu, neboť mezi reprobednami stojící skříňka je asi metr vysoká a na hloubku má něco kolem dvaceti centimetrů. Je vyrobena na zakázku z masivního lamina. Z toho důvodu jsem ji preventivně prošrouboval do jednoho celku s reprobednami pomocí speciálních šroubů, tzv. konfirmátů. Vojtíšek si samozřejmě nemohl nechat celou akci ujít a neustále lezl za mnou.
V souvislosti s Vojtíškovým stavěním u čehokoliv tu mám ještě jednu poznámku. Vojta se umí postavit, jenomže v následném zaujetí se dokáže pustit oběma ručkama a pak následuje jeho pád na zem. Dnes se například vrhal po Danině oblečení, položeném přes opěradlo křesla. Sotva ho držel jednou ručičkou, pustil se křesla a spadl. Není divu, že se Vojtíšek během dne pořádně obouchal a na čelíčku mu přibyl další šrám ;-)
Jistě jste si všimli, že Vojtíškovi prozatím nevyrostly žádné nové zoubky, pominu-li jeho první dvě dolní jedničky. Od té doby uplynuly již dva měsíce. Dnes však Dana uskutečnila nový objev. Vojtíškovi se evidentně prořezávají obě horní dvojky. Skoro stejně jako u Martinky. Vojtíšek se tak stane naším druhým upírkem. Je to tak, poslední dobou nám přišlo divné, že si Vojtíšek neustále sahá prstíčkama do pusinky.
Zatímco jsem Vojtíška koupal, Dana zatelefonovala babičce aby se optala na Martinku. Po chvíli přišla do koupelny za námi a referovala,"Tak se mi zdá, že si chce děda s babičkou holky poslední den náležitě užít. Tak si to představ, doma byla pouze prababička. Ostatní jeli snad někam do Chrudimi!" Hned jsem Vojtíškovi sděloval,"No vidíš Vojtíšku, příští rok pojedeš s nimi. Letos ještě nechtěli vzít našeho Matesa s sebou!" Víte na co narážím? Komedii století S Tebou mě baví svět zná jistě každý :o)
Nyní jedna technická ppoznámka - vzhledem k množícímu se zapisování Vašich inzerátů do míst kam rozhodně nepatří(Poslední se nachází v Knize návštěv), pro Vás připravuji a programuji speciální inzertní rubriku. Vše ještě musím řádně odladit na domácím serveru ;-)
Verze pro tisk...
 28.02.2004
Martinka se vrátila domůůů....Dnešní ráno se Vojtíšek v naší posteli řádně vyblinkal. Dana mi celou událost komentovala,"Až v takové situaci vidím, že Vojtíšek vypije při kojení hodně mlíčka!" ;-) Vojtíšek měl následně s největší pravděpodobností hlad, neboť po osmé hodině sdlábnul celou skleničku jablečné přesnídávky.
Po ránu jsem musel do práce, takže výše uvedené skutečnosti znám pouze z vyprávění. Nedalo se nic dělat, stále ještě pokračuje předvánoční akce Katowice - máme za úkol během plného provozu nainstalovat další dva drátotažné stroje, dovezené z Polska. No a já musel dnes dohlédnout na odmontování stávajících starých linek. Vrátil jsem se právě včas, abych Vojtíška uspal v kočárku a přivítal babičku s dědou. Přivezli nám před obědem zpátky Martinku. Spolu s ní v autě seděla i neteřinka Petruška s Daninkou :o)
Sotva se všechny tři holky přezuly do bačkůrek, bleskurychle zamířily do obyváku. Tam jsem zrovna převlékal čertvě vyspinkaného Vojtíška. Chudák, ani se nestačil rozkoukat a už musel čelit tomu hemžícímu se obležení. Na první pohled se tvářil značně nešťastně. Bezprostředně po Vojtíškovi přišla na řadu Martinka. Když jsem jí pomáhal se svlékáním, padla jedna otázka,"Moc se mi po tobě Martinko stýskalo. Stýskalo se ti také?" Martinka zakroutila hlavičkou,"Néé, nestejskaló! Jenóm po Vojtíškovíí!" Na ta slova ho objala ze všech sil. Vojtíšek ten příliv lásky nepochopil a celkem dost se rozbrečel. No nic, děti si musí na sebe znovu zvykat ;-)
Chvíli po dědečkově a babiččině odjezdu(Jeli ještě vrátit neteřinku Petrušku a Danielku) jsme se vydali na místní sjezdovku. Dnes se tam hned vedle vleku konala soutěž ve sjezdu na čemkoliv. Dana usadila Vojtíška v kočárku a on sledoval celou cestu tam dění kolem sebe. Moc se mu zamlouvá jezdit vsedě. Ještě ho navíc rozveseluje Martinka, neboť spatří-li ji, tvářička se mu rozzáří širokým úsměvem :-)
Po odpolední svačince(Při níž jsem poprvé krmil Vojtíška jogurtkem v dětské židličce) šla Dana chystat maso na večeři. Martinka se k ní zvědavě přitočila a tázala se,"Copak to máš, maminkó?" Následoval dialog,"To je masíčko!" Martinka,"A je to živý?" Dana,"Ne, už není!" :o)
Pro Martinku znamenal návrat domů rázné změny. Za prvé, Dana změnila zasedací pořádek u jídelního stolu. Martinka teď sedí na Danině místě a Dana má tak po pravé ruce Martinku a po levé Vojtíška. Já sousedím pouze s Vojtíškem, nachází se po mé pravé ruce. Pokud si vezmete k ruce papír a tužku, můžete vyřešit výše uvedený rébus a zjistíte s naprostou přesností, kde kdo sedíme ;-)
Mezi dalšími změnami mohu uvést Martinčiny přesunuté hračky do zamykatelné skříně. To proto, aby Vojtíšek náhodou nespolkl nějako Martinčinu drobnost. No a za třetí si Martinka musí hlídat všechny svoje věci na stolečcích. Vojtíšek se za týden její nepřítomnosti neuvěřitelně zdokonalil ve stavění se o cokoliv a sebrat něco vyhlídnutého z konferenčního stolečku je pro něho dílem okamžiku. Mohlo by jednat třeba o pastelky a ty by Vojtíšek zrovna hamat nemusel ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
29.2.2004 11:11:41 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Omlouvám se všem našim čtenářům za nedostupnost stránek od půlnoci až do teď. Ach jo, ten přestupný rok ;-) Chybička se vloudila a v databázi scházel dnešní svátek, proto se Vám zobrazilo pouze chybové hlášení. | |
 29.02.2004
Vojtíšek je botomaniak ;-))Pokud jste se snažili něco mezi půlnocí a jedenáctou hodinou dopolední zhlédnout naše stránky, objevilo se Vám pouze barevné okno s jakýmsi chybovým hlášením, že v databázi nejde najít odpovídající záznam. Za vše může moje nepozornost a přestupný rok. Na vysvětlenou, svátky jsem do databáze opisoval v roce 2001. Logickou úvahou jsem dospěl k následujícímu - rok má 365 dní. Databáze vykazovala 365 záznamů, což vlastně souhlasilo. Bohužel až do dnešního dne. Letošní rok totiž sestává z 366 dní ;-))
Tak si to představte - Vojtíšek se dnes po probuzení poprvé postavil v postýlce(Tedy po ránu) a volal na nás, spící rodiče,"Haóó, haóó, heéé!" Náhoda tomu chtěla, že jsem se této jeho činnosti mohl zůčastnit takříkajíc naživo. Vše se událo kolem čtvrt na osm :o)
Vojtíška jsem dnes dopoledne nazval botomaniakem. Jakmile spatří nějakou botu, vrhá se po ní, či k ní doleze. Následuje ochutnávka, během níž Vojtíšek mlaská a funí blahem ;-) Úplně nejraději okusuje svoje spinkací zelené botky. Jedná se o takové zateplovací botky bez podrážky. Mimo ně se spokojí s jakokoliv botou. Však jsem jeho počínání komentoval,"Vojtíšek se chová jako štěňátko, žádná bota ho nenechá v klidu!" ;-)
Po obědě nešla Martinka spinkat, neboť měla přijet hradecká babička. Ustrojili jsme se a šli jí naproti k vlaku. Dana zůstala s Vojtíškem raději doma, neboť venku foukal celkem silný vítr a teploměr se dnes držel pod bodem razu. Vojtíšek totiž již nechce v bdělém stavu cestovat v kočárku jinak, než vsedě.
Babička je na děti velice opatrná, díky čemuž je občas pěkně omezuje. Blížíme-li se například k silnici, uchopí Martinku silně za předloktí a nenechá ji jít samotnou. Přitom se toto počínání Martince krajně nezamlouvá a snaží se vycukat. No jo, třeba budeme také takoví ;-) Konečně se dostávám k tomu, co jsem Vám vlastně chtěl sdělit. Babička sledovala odpoledne Vojtíška při jeho fyzických aktivitách. Neustále měla nataženou ruku mezi Vojtíškovou hlavičkou a rozličnými tvrdými předměty, jak například zdí či stolem. Kdybychom provozovali to samé, nedělali bychom nic jiného, ne? Mimo to, chybami se člověk učí a bouchne-li se Vojtíšek jednou, třeba si dá příště větší pozor. V jednu chvíli se Vojtíšek snažil, postavit se o Martinčinu skládací bedýnku s hračkami. Sotva ho babička zmerčila, honem vykřikla směrem ke mě,"Pozor! Nemůže upadnout?" Babičku dorazila moje klidná odpověď,"Může!!" Dana se začala v kuchyni smát, neboť podobnou otázku již babička použila a to před lety v Martinčině případě :o)
Během babiččiny návštěvy Martinka najednou popadla svoji Chou-chou Pavlínku a za nožičky v poloze vzhůru nohama ji vláčela do své kuchyňky pod psací stůl,"Póď, Pavlínko, uvažím ti něcó k večežíí!" Neodpustil jsem si drobnou poznámku,"Ale Martinko, takhle vzhůru nohama ti bude Pavlinka blinkat!" Martinka se na mě nechápavě zadívala a povídala,"Próóč? A z čehó? Ždyť jetě nic nehamalá!" :o))
Verze pro tisk...
 01.03.2004
Děti si spolu hezky hrají... ;-)Naše roztomilé dětičky si spolu stále více hrají. Přesněji řečeno, každý na svém písečku a občas se vyvrbí nějaký ten konflikt. Pokud si začne Vojtíšek s něčím hrát s větším zaujetím, už je u něho Martinka a hračku se mu snaží vzít. To se Vojtíškovi samozřejmě nezamlouvá a stěžuje si. Další, dalo by se říci školní situace nastala dnes navečer. Martinka vytahovala cosi z hračkové bedýnky. Vojtíšek se postavil o druhou bednu, přehmátl si na Martinku a se šibalským výrazem ve tvářičce ji začal kárat za vlásky. Víte co na to Martinka? Bránila se, přirozeně. Jenomže v takové chvíli bere Vojtíška za sobě rovného a přesně takovou silou ho od sebe odstrčí. Po takovém odstrku se Vojta zatvářil značně překvapeně a marně hledal, během pádu na zádíčka ztracenou rovnováhu. Kupodivu ji našel a už letěl opačným směrem, tedy dopředu. Martinka se tak nějak uhnula a milý Vojtíšek zaplul s nataženýma ručkama a hlavičkou napřed do bedýnky. Vůbec se nepraštil, pouze ta situace se mu jevila jako krajně prekérní a z toho důvodu spustil křik. Já ho samozřejmě vytáhl a Martinka začala Vojtíška hned utěšovat,"Nebléč, Votíšku, to níc, to pšestané bolét!" ;-)
Vojtíšek se ve svém lezení neustále zdokonaluje. Dnes jsem ho například třikrát vracel z kuchyně do obyváku. Sotva jsem ho donesl až ke dveřím do ložnice, povídám v kuchyni žehlící Daně,"Vojtíška jsem položil hodně daleko, jdu si odskočit!" Sotva mi ta slova vylétla z úst, ozvalo se za mnou,"Plesky plesky!" Kouknu se na zem a on Vojtíšek leze raketovým tempem po dlažbě směrem k houpacím husám. Jak tak klade ručičky na holou dlažbu, pleská pěkně nahlas dlaněmi. Na dlažbu ho moc pouštět nechceme, neboť je studená. Vojtíška však v kuchyni nesmírně lákají houpací husy. Máme je zapůjčené od sousedů na dobu neurčitou. Houpala se v nich již Martinka a pocházejí prý někdy z počátku minulého století. To zní bombasticky, viďte? ;-) Když Dana spatřila Vojtíškův neutuchající zájem o husy, posadila ho do nich. Vojtíšek se začal ihned houpat a to bez drže. Prostě a jednoduše hýbal tělíčkem vpřed a vzad. Husy se pohupovaly přesně na opačnou stranu než Vojta. Co chvíli se Vojtíškův nosánek nebezpečně přibližoval blízko hrazdičky, jíž by se měl správně držet. Ale to Vojtíšek ne. Houpal se a houpal, řehtal se přitom na celé kolo, neboť ho navíc škádlila Martinka různými grimasami. Pokud chcete vidět Vojtíška v akci, klikněte si na aktuální fotku do našeho fotoalba :o)
Na dnešní den vyšlo Martinčino koupání. My se totiž narozdíl od Vojtíška koupeme pouze obden. Záměrně zdůrazňuji koupeme, neboť si koupání dětí velice užívám já sám. Zatímco hlídám Martinku ve vaně, Dana mezitím nakojí čerstvě vykoupaného Vojtíška. Martinka mi dnes při koupání vykládala,"Važila myšička kašičku, na zeleným rendlíčku. Tomu dala, tomu taky a ten malej, na kerýho se nedostalo, neběžel do komůrečky na homolečky. Kdepák, ten vyškrábal rendlíčék! To mi povídala Petuška, víš, tatínku?" Hezké, že? ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
2.3.2004 8:41:02 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Dlouho slibovaná inzertní rubrika je na světě. Včera jsem dokončil její konečnou podobu a odladění na domácím serveru. Dnes je již plně funkční(doufám) na webu. Doufám, že se v aplikaci nikde nevyskytuje skrytá chyba a Vy ji budete moci plně využívat. Klikněte si na odkaz v levém menu ;-) | |
 02.03.2004
Že by to byli lupiči...?Během našeho dopoledního telefonického rozhovoru mi Dana líčila jednu příhodu s Martinkou,"Martinka si před chvílí prohlížela knížku Broučci. Zdálo se jí divné, že se v knížce objevují jak barevné ilustrace, tak i černobílé!" Také jsem se divil, jenom si nemyslete. Martinka hned Daně líčila,"Todleto sou maminko omalůvánky, ty musíme omalůvat!" Dana však rázně zavrtěla hlavou a Martince vysvětlovala,"Ale Martinko, do žádné knížky se nesmí malovat!" Jak znám Martinku, jistě by se do omalování sama ráda pustila ;-)
Při odpolední svačince jsem na jedné straně stolu krmil Vojtíška bílým jogurtkem s jahůdkami(Moc mu chutná a pusinku má stále otevřenou). Na druhém konci seděla Martinka a po lžičkách si bagrovala svůj jogurt. Přitom mi vykládala, cože dobrého měla k obědu,"Jájá sem mělá takový knedlíčky s jahůdkama a tvarůžkem!" Dana se vmísila do hovoru,"Ano měla, ale zapomněla jsi podotknout, že jsi je vůbec nejedla!" Na to Martinka pokyvovala hlavičkou,"Jó, ale měla sem jéé!" :o)
Po svačince si Martinka hrála na zemi spolu s Vojtíškem. Jak jste jistě na fotce postřehli, v obyváku nebylo pro samou hračku k hnutí(Na mě ta spoušť čekala po návratu z práce. Pak následoval můj přesun za zbytkem rodiny - právě se procházeli po vsi). Však jsem se Martinky během odpolední procházky ptal,"Copak se to dělo v obyváku? To nám tam vybuchla nějaká bomba, nebo nás vyloupili zloději a přitom vyházeli všechno ze skříní? Vždyť já málem volal polici, jak jsem byl překvapený!" ;-) Na ta slova mě Martinka začala chlácholit,"To níc tatínku, já jenom hledalá autó!" No jo, přitom však stihla vykramařit všechny svoje hračky :-)
Martinka dnes obvláště zlobila Vojtíška. Dvakrát se jí ho povedlo povalit ze sedu na zádíčka. Vojtíšek v takové chvíli padne jak dlouhý, tak široký na zem a hlavičkou přitom mohutně zaduní o podlahu(Pod betonem se totiž nachází polystyrenová izolace, proto to dunění ;- ) ). Po takové ráně samozřejmě brečí. Dana se mi svěřovala,"Když já mám pokaždé jenom obavy, aby Vojtíškova hlavička takové řachy vydržela!" ;-)
Martinka dnes překvapivě usnula večer v osm hodin. To je na ni velice slušný výkon. Dana právě kojila v ložnici Vojtíška, kdy na mě zavolala,"Pojď sem, Radku, Martinka už asi spí!" Opravdu, po nakouknutí jsem spatřil v pološeru již spící Marťu. Nejdříve bylo potřeba jí zabavit lahvičku, neboť ji měla jako obvykle otočenou sosáčkem dolů a pomalu si mokřila polštář.
Verze pro tisk...
 03.03.2004
Naše děti až podezřele snadno usínají...Hodiny právě ukazují 2020 a obě naše děti spí. Neuvěřitelné! ;-) Což o to, Vojtíšek toho za celý den příliš nenaspal, takže má nárok. Zato Martinka dnes zvítězila a přitom ráno vstávala o půl osmé. Včera usnula těsně před osmou. To máme celkem jedenáct a půl hodiny spánku. Slušný výkon, viďte? Vše probíhalo podle stejného scénáře - Martinka ležela v posteli a sála čajíček ze své lahvičky. Ssss, ssss, ssss a najednou křáp. V tu chvíli sání utichlo. Martinka tvrdě spala. To křápnutí způsobila lahvička při nárazu o dřevěnou pelest.
Vraťme se však o pár hodin v čase zpět. Právě probíhala odpolední svačinka. Těsně předtím se vrátila Dana s dětmi z procházky. Venku se tou dobou doslova ženili všichni čerti. Nad naše území se přesouvala studená fronta a tak foukal silný vítr a co chvíli se strhla vánice. Na silnicích, kudy procházeli se navíc nacházela vrstva rozbředlého sněhu, neboť teplota se od včerejška držela tvrdě nad nulou :-(
Zpátky ke svačince - Vojtíška jsem usadil do jeho dětské stoličky a otevřel smetanový jogurt s jahůdkami a vanilkou. Ten měl Vojtíšek úplně poprvé. Jak již jistě víte, prozatím hamal bílý jogurt s domácími mraženými jahodami a sladidlem Glukopur. Dnes tedy dostal pro změnu jogurt slazený klasickým cukrem. Nehodláme mu ho nabízet pokaždé, to měl jenom na zkoušku. Vojtíšek se nemohl prvního sousta ani dočkat. Na úvodní fotce ho můžete vidět okusujícího nedočkavě lžičku. Poté otevíral pusinku a vzhledem k hustší konzistenci jogurtu ho nesrkal, ale pěkně polykal. Za chvíli nebylo co řešit, lžička udeřila o dno. Martinka tou dobou bagrovala naproti Vojtíškovi svůj menší vanilkový jogurtek Prince a vyhrála nad Vojtíškem jenom o pár desítek vteřin. My totiž takhle soutěžíme, víte? Martinka požadovala donedávna krmení, jenomže Dana na ni systematicky zapůsobila,"Martinko, když krmíme Vojtíška, musíš jíst sama. Vždyť jsi přece velká holka!" Zabralo to :o)
Po velké porci jogurtu a nezbytné pauze si Vojtíšek ještě cucl od maminky mateřského mlíčka. Přece jenom potřebuje nějaké tekutiny. Navíc dostává instantní čaj Milupa v lahvičce se sosáčkem. Pouze však navečer.
Po položení na podlahu se Vojtíšek neustále přesunuje do kuchyně. Ptáte se co tam hledá? Přece houpací husy. Popisoval jsem je před několika dny. Vojta si k nim s hlasitým tlapkáním dlaní po dlažbě doleze. Pak se nás podívá a jeho očičkách se zračí jediné,"Já chci houpat!" Posadíme ho, Vojtíšek se již zkušeně chytne za držadlo a nechá se houpat. Přitom se směje na celé kolo. Aby vojtíšek nelezl do kuchyně, Dana zatáhla dělicí vrátka mezi místnostmi. Vojtíšek se o plůtek stavěl a křičel. Dana povídala,"Vojtíšku, my jsme tady v obyváku, v kuchyni nikdo není! Teda až na ty husy!" ;-)
Na druhé fotce je zobrazena Martinka v letu. Předváděla nám skákání ze židle na zem. Letěla hezky, viďte? :o)
Verze pro tisk...
 04.03.2004
Pánská jízda...Dana mi již delší dobu připomínala,"Měl by jsi nahustit kolečka u kočárku. Jakmile přimáčknu madlo k zemi, kolečka se rozplácnou jako bačkora!" Včera k celé akci konečně došlo. Pomocí pumpičky jsem všechna čtyři kolečka přifoukl. Radost z vykonané práce však netrvala dlouho. Dana se dnes dopoledne chystala uložit Vojtíška do kočárku. Když v tom, ouha, jedno kolečko sedělo na ráfku. Hned mi telefonovala,"Odpoledne jdeme s Martinkou do školky. Přijď brzo z práce, aby jsi se stačil na kolečko podívat a pak mohl jet s Vojtíškem ven!" Stalo se, jenomže se z duše vytrhl celý ventilek. Kočárek něco pamatuje, přece jenom jsme ho pořizovali pro Martinku. Nedalo se nic dělat, Vojtíška jsem uspal v postýlce nacházející se v ložnici, za pomoci jejího posunování vpřed a vzad. Pak už jen zbývalo vytáhnout telefonní seznam a zavolat do prodejny ve městě(Lepší je samozřejmě hledat na Internetu, ale copak můžu ve špičce podporovat Telecom? ;-) ). Hned v prvním obchodě mi paní po nadiktování rozměrů pneumatiky povídala,"To je normální duše na nejmenší dětské kolo a používá se právě i na kočárky!" Sláváá, chtělo se mi tančit radostí. Kočárek s nafukovacími kolečky je sice príma, ale to abyste s sebou vozili soupravu na lepení duší, nebo v lepším případě rezervu ;-)
Po nakrmení jogurtkem a celkovém oblečení jsem naložil Vojtíška i s autosedačkou do auta. Dnes jel úplně poprvé vedle mne na předním sedadle. Moc se mu taková jízda zamlouvala, neboť na mě krásně viděl. Při zpáteční cestě nás čekala ještě jedna příhoda - ve vesnici za městem se právě chystala hlídka Policie k akci. Paní policistka na nás zamávala a já zastavil. Od té doby, co jsme zakoupili nové auto si nás většinou moc nevšímají. Následovalo otevření okýnka a dříve než na mě chtěla policistka doklady, zahlédla vedle mne na sedadle Vojtíška. Prohlásila jediné,"Vy tam máte dítě? Jeďte, zastavíme někoho jiného!" To je něco, viďte? Že by takhle zapůsobil samotný otec s mimákem v autě? :o)
Holky se mezitím vrátily ze školky. Martinka mi chtěla povědět všechno najednou a vykládala páté přes deváté. Zeptal jsem se jí,"Jak jsi se měla ve školce?" Martinka mi odpověděla,"Já sem si s dětma nehrála, neměla sem na ně náladu!" ;-)
Dana připravovala k večeři toasty. Z toastovače se zakouřilo a Martinka hned křičela,"Hóóžíí, hóží, tam v knížce schožely koťátka!" Dana se přidala,"Ti Karafiátovi Broučci, co je čteme je tak strašně optimistická knížka(Myšleno ironicky ;-) ). Broučci si totiž povídali pohádku, jak tatínek kocour a maminka kočka odešli z domu, neposlušná koťátka si hrála u kamen, převrhla je a domeček pak shořel i s koťátky!"
Verze pro tisk...
 05.03.2004
Vojtíšek neustále vyžaduje houpání...Již po ránu se mi zdálo, že je na eMartince nebývale živo. "To není samo sebou!", řekl jsem si. Vystopovat zdroj všech přístupů nedalo až takovou práci. Za vším se skrýval nový článek na serveru Lupa. Pokud si také nechcete nechat ujít, co o nás píší, klikněte si na tento odkaz ;-)
Vojtíšek se pohybuje po obyváku s naprostou jistotou po všech čtyřech. Ze všech věcí ho nejvíce zajímá jediný cíl. Tím jsou bezesporu houpací husy. Už jsem Vám o nich psal, jedná se o historický domácí výrobek. Zatímco se Martince v jeho věku houpání nelíbilo, Vojtíšek ho vyloženě vyžaduje. Dokonce se v husách staví, drže se přitom pouze madla. To se mu co chvíli v ručkách protočí a Vojtíšek pak následně hrcne na sedátko. Naštěstí nemůže nikam spadnout, husy jsou totiž zkonstruované velice důmyslně.
Venku nám opět přituhlo a zatímco se Dana ještě ve středu, s kočárkem a Martinkou brodila rozměklou břečkou, dnes na ně čekala silnice s důkladně umrzlým povrchem. Abych Vám pravdu řekl, zima už nikoho nebaví. Dokonce i Martinka prohlásila během sledování televizní předpovědi počasí,"Ať už de pryč ta zima, my ji tady nechcemé!" Snad se jí její přání brzo vyplní. Zítra se koná na místní sjezdovce akce Loučení se zimou. Součástí prý bude i sjezd lyžařů na historických lyžích. Půjedeme se tam také podívat a nějakou aktualitku pro Vás jistě připravím :o)
Dnes po ránu se Vojtíšek s křikem probudil a nechtěl ve spánku pokračovat. Ještě štěstí, že před nedávnem vylomil jednu z dřevěných postýlkových tyček. Dana má tak možnost zanořit ruku skrz díru do postýlky a Vojtíška konejšit. Ptáte se, co ho trápilo? S největší pravděpodobností rostoucí zoubky. Navečer se nám podařilo nahmatat mu další prořízlý kousek. Jedná se o levou horní dvojku. Který bude následovat prozatím ani netušíme, neboť má Vojtíšek nateklou celou horní přední dáseň.
Jak jsem Vám již naznačoval, Vojtíšek neustále leze do kuchyně. Z toho důvodu zatahujeme dělící plůtek mezi obyvákem a kuchyní. Vojtíšek se u něho staví a křičí. Křičí většinou proto, že se neumí zpátky sesunout na zem, či posadit. Dnes nám však ukázal bezvadný přechod ze stoje do sedu. Musí trénovat, chlapec jeden. V této činnosti má ještě zjevné mezery ;-)
Před Vojtíškovým koupáním a Martinčiným Večerníčkem probíhalo společné uklízení hraček. Martinka se snažila, ale více se přitom věnovala svojí šušu Pavlínce. Chtěl jsem jí s uklízením pomoci a tak se mi povedlo popadnou jednu Pavlínčinu krabici. To jsem si dovolil moc! ;-) Martinka se hned rozčilovala,"To neděléj, to je Pavlínký. To tady má položený vedle postýlky, dyby něco počebůvala v nocí, víš?" Martinka se v poslední době o Pavlínku velice vzorně stará. Není divu, Dana má přece Vojtíška a copak zbývá na Martinku? Přece Pavlínka :o)
Verze pro tisk...
 06.03.2004
Krásně mrazivé odpoledne...Po ránu se mnou Martinka zašla do samoobsluhy. Po dlouhé době poprvé. Sotva jsme vkročili do dveří, Martinka k mému překvapení pěkně a nahlas pozdravila,"Dobrý den!" Při odchodu se neopomněla se všemi přítomnými rozloučit slovy,"Naschledanoú!" Všichni odpověděli,"Nashledanou!, pouze jedna paní řekla Martince,"Ahóój!" Tou dobou jsme již stáli asi půl metru od prosklených dveří. Martinka se i přesto vrátila zpět, naklonila se do prodejny a opětovala paní pozdrav,"Ahóój!" Když chce, tak umí pozdravit, viďte ;-)
Martinka nechtěla pořádně obědvat. Neustále se nimrala v jídle a tak jsme jí střídavě domlouvali,"Martinko, hezky hamej, jinak se můžeš odpoledne rozloučit s jakýmkoliv mlsem a ke svačince dostaneš samotný jogurtek, bez bonbónových vajíček ve víčku!" Martinka velice neochotně snědla pár lžic. Proto jsem jí pověděl,"Martinko, jestli nechceš jíst, běž se převléknout a spát!" Martinka kupodivu odložila vidličku a šla se svlékat. Cestou nám velice vážně vysvětlovala,"Abyste to vědělí, já už nedostanu žádnej mls, žádnej bonbónek a ke svačince si dám jenom samotnej jogurtek!" Ta nás dostala, viďte? A přitom ještě chvíli předtím básnila, jak si dá ta vajíčka z jogurtu ;-)
Dnešní Vojtíškův oběd jsem si nemohl nechat ujít. Jamile Vojtíšek seděl pevně ve své židličce(No, zase tak pevně v ní nesedí. Hopsá a snaží se co chvíli vstávat. Dana již tuhle povídala,"Budeme asi muset vytáhnout kšíry a Vojtíška kvůli větší bezpečnosti připoutat!"). Dana dnes Vojtíškovi připravila polívčičku s králičím masíčkem částečně rozmačkanou zeleninkou. Hned po první lžičce mi dal Vojta jasně najevo, že přesně tohle nechce. Během následujích pěti minut si nechávala velice neochotně strkat lžičku do pusinky. Moc toho nesnědl a skončil. Musela nastoupit Dana - se slovy,"Musím ti to Vojtíšku nějak vylepšit!", nastříkala do jídla něco mateřského mlíčka. Vojtíška však přesvědčila až lžička Glukopuru. Rázem otočil a snědl téměř celý hrníček polívčičky :o)
Jak jsem Vám již včera popisoval, odpoledne jsme se přesunuli na místní sjezdovku, kde se konalo slavnostní rozloučení se zimní sezónou. Součástí celé akce byl i sjezd lyžařů na historických jasankách s klasickým vázáním Kandahár a v dobových kostýmech. K celému kompletu samozřejmě nesměla chybět ani pořádná hůl. Celá akce proběhla bez zranění a my přihlížející jsme se velice dobře bavili. Přece jenom se lyže bez hran na uježděné sjezdovce příliš nechytají. Jenom dvě účastnice v sukních měly menší problémy s nasedáním na talíř lyžařského vleku. Není divu, v dávných dobách vlek neznali ;-)
Martinka mezitím popadla svoje plastové sáňky a jala se drápat na kopec, hned vedle vleku. Tou stranou nejezdí lyžaři, takže se spolu s ostatními dětmi mohla dosyta vyřádit. Šlapala sama nahoru a pak drandila po bezvadně hladkém povrchu dolů. jízda s dětmi ji natolik zaujala, že ani nechtěla jít domů. Zatímco Martinka jezdila a já sledoval dění na sjezdovce, Dana posunovala kočárkem sem a tam, jenom aby se Vojtíšek neprobudil. Cestou zpátky by jistě vleže protestoval a posazovat ho v kočárku nechtěla. Přes den sice mrzlo pouze maličko(-2oC), zato vítr foukal opravdu silný. Dokonce i Vojtíšek měl po návratu domů tvářičky vyfoukané pěkně do červena :o)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
26.02.2004
27.02.2004
28.02.2004
29.02.2004
01.03.2004
02.03.2004
03.03.2004
04.03.2004
05.03.2004
06.03.2004
- 
24.5.2007
