 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 06.04.2004
Plesk, křáp, plesk, křáp! Co je to?... ;-)Vojtíšek toho dnes odpoledne opět příliš nenaspinkal. Dana ho uložila do kočárku a než dojeli ke školce, Vojtíšek usnul. Než však stačila vyzvednout Martinku, Vojtíšek procitl. Nespal ani deset minut. Dana mi povídala,"Budu muset Vojtíška ukládat ke spánku až po návštěvě ve školce. Jinak se zastavením probudí!" ;-)
Jakmile Vojtíšek spatří volný průchod do kuchyně, okamžitě zavýskne a už šupajdí po všech čtyřech vyhlédnutým směrem. Jeho oblíbenou činností je držet během lezení něco v ručičce. Předmět nepustí a radostně s ním bouchá o dlažbu. Dnes například popadl Martinčinu rumba-kouli a už se z kuchyně ozývalo,"Plesk, křáp, plesk, křáp!" Není divu, že se koule začala ozývat stále nakřápleji a nakřápleji. Milý Vojtíšek ji málem rozdělil na dva kusy. Všechno zlé je k něčemu dobré. Udělal jsem alespoň nové zjištění - víte co se v takové dětské hračce může skrývat? My už ano. Aby koule pěkně chrastila, obsahuje jemnou křemičitou drť. Nic pro děti do tří let, jak všichni výrobci s oblibou píší ;-)
Během večeře seděl Vojtíšek jako obvykle na své židličce. Několik minulých dní jsme mu před kašičkou podávali polovičku dětské sušenky Plasmon. Jenomže Vojtíšek pak nechtěl o kaši ani slyšet. Z toho důvodu mi Dana včera pověděla,"Tu sušenku mu už nedávej, nabídneme mu raději rohlík. Vojtíšek si s ním stejně většinou hraje a nejí ho!" No, jo, dnes tedy Vojta vyfasoval polovičku rohlíku a zdatně ho rozslintal a rozpatlal po všem kolem. Větší kus dostal kvůli nedávné špatné zkušenosti. Tehdy si nacpal celý menší kus do pusinky a pak se jím dávil. Dana sice Vojtíškovi rohlík ven vytáhla, ale blinkání již nezabránila :-(
Teď si dáme pro změnu něco o Martince. Tak tedy, naše slečna si sice s Vojtíškem občas hraje, ale povětšinou nutně potřebuje právě tu hračku, s níž se Vojta dobře baví. Prostě a jednoduše mu ji sebere. Vojtíšek si přeleze jinam a Martinka celý cyklus opakuje. Není divu, že se Vojtíšek raději sebere a odleze do kuchyně za námi. V této souvilosti mě napadla ještě jedna věc - mezi obyvákem a kuchyní se nachází dřevěný zasunovací plůtek. Jakmile ho kvůli Vojtíškovi zatáhneme, Martinka jistojistě potřebuje čůrat a požaduje plůtek otevřít. Hned se ozývá,"Maminkó, tatínků, já musím jít na záchod!" Potvůrka jedna ;-)
Po dnešním společném koupání se Martinka převlékala v obyváku do pyžama, zatímco Vojtíšek lezl po Daně. Dana čekala na televizní předpověď počasí. ČT1 právě nabízela Události v kultuře. Na obrazovce se mihla ukázka z filmu o ukřižování Ježíše. Martinka se na krvavou scénu zahleděla a vyzvídala,"Kdo to tatínku je?" "To je Ježíš a právě ho ukřižovali!", já na to. Martinka pokračovala, jak jinak,"Co mu to udělali? Proč mu to udělali?" V tomto případě se nemá cenu pouštět do přílišných detailů, neboť Martinka pokládá nové a nové otázky. Celou debatu jsem rázně ukončil,"To je Martinko pro tebe moc těžké. Jednou ti to vysvětlím!" Martinka se naštěstí s touto odpovědí spokojí :o)
Verze pro tisk...
 07.04.2004
Maminka od beraná se menuje beranice, pšecé...Po příchodu ze školky mi Martinka líčila, cože dnes vlastně provozovali,"Víš, my sme šli na procházku tam za ovečkama a jehňátkama. Byl tam taky jedén beran s černou hlavóu. Měli tam jehňátko a maminka od berana se menuje beranice!" Dana oponovala,"Ale Martinko, maminka se přece jmenuje ovečka, ne?" Martinka si vedla svou,"Ale od berana je to beranice pšecéé!" Nakonec se velice nejistě nechala přesvědčit ;-) Po příhodě s ovečkami mi Martinka vylíčila, cože viděla na procházce,"Já sem tam vidělá kytičký. Byly tam petrklíče, semikrásky a takový ty fialofky!" Jistě jste si domysleli - jednalo se o fialky :-)
Při svačince jsem nakrmil Vojtíška já. Jogurt patří mezi poživatiny, jenž je Vojtíšek schopen polykat lžičku za lžičkou bez nějakého loudání. To se to krmí. Netrvalo ani pět minut a lžička narazila na dno kelímku. Nezbylo mi nic jiného, než Vojtíškovi ukázat prázdnou nádobu. Vojta mrkl jedním očkem dovnitř a druhým se na mě vyčítavě zahleděl, jako by chtěl říci,"Tedy tatínku, já chci ještě!" Tak to tedy ani náhodou. Vojtíšek by se nám mohl eventuálně přejíst a pak i blinkat.
Po svačince mi Dana povídala,"Mám hned lepší náladu, když Vojtíšek odpoledne spinkal. Cestou do školky zůstal pro změnu sedět a uložila jsem ho až po vyzvednutí Martinky. Pak v klidu spinkal svoji třičtvrtěhodinku!" Vidíte? Funguje tóó :o)
Teď mi dovolte malý komentář k dnešním fotkám - na první se na Vás culí zanorovaná Martinka. Právě vykukuje ze svého bunkru. Náš rozkládací gauč, přesněji řečeno jednotlivé díly se dají zcela rozložit a tak poskytují naprosto variabilní stavebnicový systém. Svoji kreativitu si s nimi vyzkoušela již neteřinka Petruška, když u nás trávila týden na prázdninách. My zatím Martince nedovolujeme manipulovat s těmi většími kusy. Martinka si takhle postaví bunkr a pak následuje hra na schovávanou. Já za ní zaklapnu dveře z jednoho polštáře a již se z nitra bunkru ozývá,"Hádejtéé, depak séém?" Já odpovím,"V Africé!" Nato Martinka rozrazí dveře a vykoukne s hurónským smíchem. Vojtíšek se dnes její činností velice bavil. A to Martinka před stavěním bunkru žadonila po svém,"Můžu si postavit ten bunkrr? Můžu? Tak jóó, já to pak ukldím. Kdybysem to náhodou nechtělá uklízet, vy mě to musíte žíct že né, já bysem to pak nesmělá pšíště stavět. Jóó?" :o)
Na druhé fotce vidíte můj pokus, ofotit Vojtíška digiťákem s vypnutým bleskem přímo z obrazovky monitoru. Celkem slušný výsledek, nemyslíte?
Před koupáním mi Martinka ukazovala svůj nový kartáček,"Podívej, to mám novej, ten mi dala maminka. Já ten starej měla rozkousanej. Tak já musím tendle taky rozkousat, abysem pak dostala novej!" Hezká logika, viďte? ;-)
Verze pro tisk...
 08.04.2004
Odpoledne bez maminky...Dnes mi Dana kladla na srdce,"Přijď z práce brzo, odpoledne jedu s kolegy z práce na bowling!" Po příjezdu domů mě čekal téměř oblečený Vojtíšek. Zbývalo ho šoupnout do sporťáku a rozloučit se s Danou. My s Vojtou vyrazili směrem ke školce, kde na nás jistě netrpělivě čekala Martinka(Normálně ji Dana vyzvedává o čtvrt hodiny dříve). Chyba lávky, po příchodu do školky s Vojtíškem v náručí se nám naskytl následující obraz - Martinka si s velkým zaujetím hrála s ostatními dětmi. Jakmile nás však uviděla, nechala všeho a rozloučila se,"Naschledanou, ahóój!" V šatně jsem položil Vojtíška na podlahu, jak mi radila Dana(Podívejte se na titulní fotografii). Martinka totiž potřebuje pomoci se zavázáním botiček a také ještě neumí zapnout zip u bundičky. Vojtíšek se chvíli rozkoukával a pak už lezl na všechny strany :o)
Následovala naše společná procházka. Vojtíšek byl položen do horizontální polohy a po chvíli i usnul. Martinka každého nahlas zdravila,"Dobrý den!" V jednu chvíli šly proti nám dvě paní. Pozdrav opětovala pouze jedna z nich. Martinka se zamračila a situaci okomentovala,"Ona nás pozdravila jenom jedná paní!" :o)
Naše cesta vedla na horní konec obce. V půli cesty se nalézá malý krámek a tam Martinka ráda nakupuje. Dnes tomu bylo nejinak. Ode mne dostala dvacetikorunu a radu,"Martinko, běž si něco koupit!" Martinka zaplula dovnitř. Po několika minutách vykoukla a v ručičce radostně třímala krabičku pomerančových bonbónů na způsob TicTac. Podávala mi zbylé peníze a povídala,"Já sem si vybrala tydle pomerančový. Ty budu mít na vén a ty co mám doma si nechám na doma. Já tady ráda nakupujů. Já nemůžu nakupovat v tom našem velkým krámě, protože se tam musej nosit košíčky a já bysem pak mohlá něco schodit z regálu!" :o)
Vojtíška moc zajímá veškerá audiovizuální technika umístěná pod televizí. Dnes také, Martinka si pustila v CD přehrávači písničkové cécéčko Pec nám spadla. Vojtíšek se u přehrávače postavil a mačkal co mu pod ručku přišlo. Tak dlouho, až se mu podařilo stisknout tlačítko Open disc. Šuplík s cédéčkem se otevřel a praštil překvapeného Vojtu přímo mezi očka. Málem si z toho leknutí sedl na prdelku. Rozbrečel se, jak jinak. V takové chvíli máme pouze obavy, aby náhodou šuplík neulomil ;-)
Pomalu nadešla doba večeře, připravil jsem Vojtíškovi pšeničnou kašičku(4 oz. vody a 7 lžiček kašičky Sunarky, přesně jak mi Dana vysvětlila ;-) ) a pak ho nakrmil. V sedm přišla teta od sousedů a pomohla mi asistovat během koupání. Pak pohlídala děti a já mezitím dojel pro Danu do města. Celé odpoledne jsem si náramně užil a děti po celou dobu nijak výrazněji nezazlobily. Pouze jednou - Martinka chtěla ochránit Vojtíška před pádem a snažila se mu rozmluvit stavění se u hračkové bedny. Proto s ní hnula a Vojta ztratil rovnováhu. Padal dozadu, praštil se přitom o přebalovák a skončil s hlavičkou v plastovém kbelíku. To bylo řevu. Naštěstí se mu nic nestalo a Martinka byla řádně pokáraná. Mnou, jak jinak ;-)
Verze pro tisk...
 09.04.2004
Víte co je to exponát...?Dnešní noc daly děti Daně řádně zabrat. Vždyť v kuse nespala ani hodinu. Vojtíšek se každou chvíli budil a Martinka jakbysmet. V době mého vstávání do práce se dokonce zdálo, že Vojtíšek již neusne. Nebojte se, nakonec usnul ;-)
Martinka je pěkně zvídavá o občas pokládá všetečné otázky. Jako dneska, najednou se Dany zeptala,"Maminko, co to je exponát?" (Toto slůvko slyší každou chvilku ze svého cédéčka Písničky z Večerníčků. Zpívá ji čmeláčí strašidlo Pučmeloud,"To jsem pěkný exponát, exponát, snad ty si se Pučmeloude nepomát!") Dana tedy Martince povídala,"Exponát je Martinko například nějaký předmět na výstavě!" Martinka se zamyslela a pokračovala,"Maminko, co je to ta výstava?" Dana vysvětlovala dále,"Martinko podívej, třeba támhleta velikonoční vajíčka na skříni jsou vystavená a je to taková malá výstava. Každé vajíčko je vlastně exponát!" Martinka se s její odpovědí spokojila. Když ono je to kolikrát těžké, věci názorně vysvětlit :o)
Dana dnes také přišla na zajímavou věc. Vojtíšek je pěkný dřevokaz. Na to že mu pořádně vyčuhují teprve dva zoubky - dolní jedničky, dokázal zanechat výrazné stopy na sedací soupravě. Respektive na opěradlech. Dřevo je mořeno na odstín palisandr, takže zoubkové škrábance bíle prosvítají. Kdo by to byl do něho řekl? Že bychom mu dávali málo najíst? ;-)
Bezprostředně po dnešním odpoledním příjezdu k babičce jsme se s Martinkou vypravili na nákup do Baumaxu. Dana potřebovala nějaké věci na zahrádku a já cyklocomputer, abych věděl, kolik kilometrů s Martinkou za zády ušlapu. Mimo to tam mají i bazény s akční slevou. Ještě se musíme poradit a zítra se snejvětší pravděpodobností vypravíme nějaký zakoupit. Moje představa je bazén o průměru 3,66m. Uvidíme.
Tak jsme se konečně po delší době sešli u babičky. Zatímco píši, babička se snaží v kuchyni zvládnout všechny holky. Nastal totiž čas večeře a babička se ptala,"Kolik chcete karbanátků?" Nejstarší Petruška hlásila,"Já si dám jenom jeden!" Zato Martinka nás překvapila,"Tak to já si vemu tči, jó, vemu si tči!" Martinka nakonec dostala pouze jeden, ale i přesto se navečeřela jako první. Až se babička podivila,"Tedy Martinko, ty jsi se naučila ve školce pořádně jíst!" :o)
Já si před večeří vzal Vojtíška do pracovny a spolu jsme psali dnešní článek na web. Stačilo pak použít automatické spouště u digiťáku a máte nás zvěčněné během práce.
Po večeři jsem se zhostil jako obvykle koupání Vojtíška. Malá neteřinka Danielka však volala,"Já se ci taky toupát!" Vojtíšek měl první příležitost, strávit s ní chvíli ve vaně. Netrvalo dlouho a ve dveřích se objevila Martinka,"Já ci taky do vanýý!" Sama se bleskurychle svlékla a už se také koupala. Nejstarší neteřinka Petruška přišla také, jenomže jí jsem společnou koupel rozmluvil. Tři děti v jedné vaně stosedmdesátce úplně stačí. Jedno je jisté - Vojtíškovi se společná koupel náramně zamlouvala :o)
Verze pro tisk...
 10.04.2004
Vojtíškovo první chození po venku...Ufff, konečně mám za sebou dopolední nákupní šílenství. Jak jsem naznačoval již včera, podařilo se mi v Baumaxu zakoupit velký bazén pro děti(Tím samozřejmě nevylučuji možnost i koupání nás, dospělých ;-) ). Jedná se o téměř čtyřmetrový bazén s nafukovací obručí.
Dana se podobných nákupních akcí velice nerada zůčastňuje. Neopomene mě vybavit hustě popsaným lístečkem a já se na chvíli stanu nákupčím. Dnes se mi však podařilo potkat maníka, který moji akci předčil ve všech směrech. Jenom si ho představte - mladý, nadějný s mobilovou hands free sadou v uchu a s poznámkovým blokem formátu A4 v ruce(Samozřejmě hustě popsaným). V první chvíli jsem nabyl přesvědčení, že se žene za mnou za účelem nějaké dotazové akce. To on ne, popadl nákupní vozík a už si to valil do Tesca ;-)
Martinka během oběda velice hezky jedla. Jenom kdyby přitom nekomandovala svoje sestřeničky. Povídala Danielce,"Jak to držíš tu žíci? Držíš to jako lopatá, jóó, jako lopatá, to se tak nedrží!" Danielka popadla talíř s polévkou a jala se zbytek dopíjet. Martinka se zamračila,"To se nesmí takhle bumbát polífka, ta se jí žicí. Takhle to pije moje maminká!" Dana se ohradila,"Ale Martinko, já tedy nevím, vždyť jsem polévku nikdy nepila z talíře!" Martinka však trvala na svém,"Ale jó, piješ!" Celou debatu rozsekla teta,"Já bych to netvrdila na sto procent. Člověk občas dělá některé věci zcela automaticky a nepřemýšlí nad nimi!" ;-)
Dana uložila Vojtíška před obědem do kočárku a ten pak umístila na dvorek. Po chvíli začalo nádherně svítit sluníčko a Vojtíškovi se náramně spalo. Dokonce přespal svoji třičtvrtěhodinovou normu a málem jsme ho budili po dvou hodinách. Prababička z nás měla legraci, neboť jsme jeden po druhém chodili ven a poslouchali, zdali Vojtíšek dýchá ;-)
Po obědě následovala veliká výprava našich dětí na místní nohejbalové hřiště. Z dospělých jsem se zůčastnil pouze já a švagr. Děti popadly svoje kola, aby si mohly nacvičovat jízdu na ideálně rovném asfaltovém povrchu. Zatímco holky prováděly na hřišti jízdu zručnosti, Vojtíšek je pozoroval z kočárku. Martinka střihala ostré zatáčky, což na kole se stabilizačními kolečky není to pravé ořechové. Chvílemi projížděla zatáčku po jednom zadním kolečku, zatímco se hlavní zadní nacházelo několik centimetrů nad zemí. Marťa zoufale šlapala naprázdno, než kolo sedlo zpátky na asfalt. Občas jí takový manévr bohužel nevyšel a Martinka skončila asi čtyřikrát tvrdě na asfaltu. Brečela, ale vždy se otřepala a hurá na kolo. Vojtíšek nemínil jenom tak nečinně přihlížet a chtěl sundat na zem. Vše naznačoval nespokojeným křikem.
Následovalo chození za ručičky a pak jsem ho posadil na lavičku. Po chvíli však zjistil, že pod lavičkou roste tráva a jal se ji zkoumat. Tolik nových vjemů nenechalo Vojtíška klidným. Po novém posazení na lavičku mi z ní vyloženě seskočil po hlavě. Jen tak tak se mi ho povedlo těsně nad zemí zachytit ;-)
Verze pro tisk...
 11.04.2004
Velice náročný den...Martinka se odpoledne pustila do malování velikonočních vajíček. Nikoliv však pomocí barev, zvolila spolu s holkami voskovky. Jak tak malovala, pusinku nezavřela. Stačilo, aby jedna z holek něco prohlásila a Martinka vše rozvinula v rozsáhlé debatě. Teta její výkon ocenila,"To je hezké, Danielka poví jedno slovo a Martinka přidá dalších dvacet!" ;-)
Holky se po svačince objevily každá s rozbalenou Fidorkou v ručce. Babička se jich udiveně otázala,"Kdopak vám to dal? Co to máte?" Martinka jakožto mluvčí vysvětlovala,"To je babičko fidorká pšecé, to nevíš? To sme si vzali sami, to pšecé je mls!" Ahá, takhle se věci mají :o)
Vojtíšek se u babičky a dědy také velice baví. Může si lézt kam chce. Doleze až na chodbu a tam zaujme strategickou pozici. Vsedě má tak pod vizuální kontrolou dění v kuchyni, obyváku a pracovně. Jakmile se někde začnou dít zajímavé věci, Vojtíšek nelení ani vteřinku a vyběhne. Samozřejmě po všech čtyřech. Na nějaké chození to prozatím nevypadá. Za obě ručičky sice běhá ostošest, ale podržíme-li ho za jednu, raději si sedne. Při pokusu o jeho postavení v prostoru a následném puštění, provede Vojtíšek to samé. I když Dana povídala,"To ještě nic neznamená, vždyť stát je složitější než jít!" Už aby se Vojtíšek naučil běhat. Takhle musí Martinku na zahrádce pozorovat z kočárku, což ho evidentně nebaví.
Venku nám počasí příliš nepřeje a tak si děti hrají uvnitř. To má za následek značnou únavu nás dospělých. Pokusím se Vám situaci alespoň přiblížit - všechny tři holky řádily společně u dědy v pracovně. Škádlily se, strkaly a hlasitě vykřikovaly. V jednu chvíli se ozval společný pláč a my nabyli dojmu, že se jim muselo něco velkého stát. Teta se honem běžela na holky podívat,"Co se tady stalo?" Neteřinka Petruška v klidu prohlásila,"Nic se nestalo, my brečíme jenom tak. My si hrajeme!" To je sice hezké, ale my se po chvíli cítíme právě tak zralí na hospitalizaci v sanatoriu profesora Chocholouška ;-)) Momentálně píši na notebooku a mám ho položený na kolenou. Z druhé strany monitoru stojí Vojta a snaží se prstíčky dloubat konektory na zadní straně. Do toho Martinka drží papírovou trubku a používá ji coby megafon - křičí na celé kolo. Čerstvá školačka Petruška mi slabikuje přes rameno, cože o ní píši. Zbylá neteřinka Danielka drží v ručkách Vojtíškův hrací klíč a neustále ho mačká. No, nezbláznili byste se z toho? Křičím jenom,"Vojtíšku, nemačkej mi ten hlavní vypínač..........
Po restartu počítače dopisuji neuloženou část textu. S dětičkama se moc dobře pracuje ;-)
Verze pro tisk...
 12.04.2004
Po dnešku máme co mlsat až do Vánoc....Vojtíškovi se v noci na dnešek nechtělo příliš spinkat. Ještě ke všemu se ráno probudil v šest hodin a tahal nás z postele. Když už moc řádil v postýlce, Dana ho vzala k nám do velké postele. Vojtíšek pak chvíli seděl vedle mne a zkoumal prstíčkem moje nosní dírky a oči. Ty ho obzvláště zajímají. Jakmile ho výše uvedená činnost přestala bavit, snažil se Vojtíšek seskakovat z postele. Nezbývalo nic jiného, než ho jít ustrojit.
Co se dělo v dnešních dopoledních hodinách jste jistě postřehli - hlavně po vesnicích chodili koledníci a koledovali vajíčka. My se zapojili také a Vojtíšek s námi jel na kočárku(Příští rok jistě poběží po svých). Vyfasoval mnou upletenou pomlázku a nic nám nebránilo vyrazit do akce. Martinka se zůčastnila také. Každému povídala koledu, kterou se naučila ve školce. Vzhledem k překrásnému jarnímu počasí se koledování velice vydařilo. Vojtíšek většinu zaspal, neboť nastal jeho spací čas. Jinak, na to že jsme spolu s dědou navštívili pouze několik známých, si děti přinesly spoustu čokolád a vajíček. A to Vojtíšek čokoládu prozatím nejí. Dana před chvílí prováděla revizi zásob a dospěla k jednoznačnému závěru,"Tak, máme do Vánoc co mlsat!" ;-)
Náš návrat od babičky a dědy domů se maličko opozdil, neboť jsme museli čekat v koloně, vytvořivší se kvůli dopravní nehodě na železničním přejezdu. Po vybalení všech věcí následovala večeře, při níž jsem Vojtíška nakrmil pšeničnou kašičkou. Dana mi ji připravila a Vojtíšek ji hezky hamal s permanentně otevřenou pusinkou. On dnes vůbec jedl moc hezky. K obědu si dal hrneček zeleninové polívčičky a ke svačince slupl kelímek jahodového jogurtu :o)
Radost z dobře zhamané večeře však netrvala dlouho. Po opožděném vykoupání si Dana vzala Vojtíška vedle do ložnice na kojení. Vojtíšek sál co mohl, ale po chvíli si mohutně kýchl. Společně s kýchancem se ozvalo říhnutí a tolik činností najednou již Vojtíšek nerozdýchal. Začal blinkat a Dana vše naštěstí zachytila na sebe. Zatímco se převlékala, já si vzal Vojtíška do parády. Smál se na tekoucí vodu a nechal se bez problémů převléknout. Dana tak vysmátá rozhodně nebyla ;-)
Závěrem se ještě zmíním o Martince. Prakticky po celý víkend předváděla, jak také umí zlobit. Vztekala se kvůli každé drobnosti. Když se nechtěla převlékat, kňourala,"Tatínku, já to neumíím. Pomůžeš mi?" Přitom svlékání a oblékání již dávno zvládla. Dana ji několikrát kárala a nejlepší je v takové chvíli pozorovat Vojtíška. Vojta přitom poskakuje a vyloženě se směje. Že by měl škodolibou radost? Kdo ví ;-)
Verze pro tisk...
 13.04.2004
Naše děti v mycí lince... ;-)Chcete vědět, jak vlastně děti společně koupu? Doma o něco jednodušeji než o víkendu. Přece jenom nám schází malá Danielka. I přesto je našich dvou dětí plná vana a okolní podlaha plná vody. Ještě štěstí, že se uprostřed koupelny nachází odtokový kanálek ;-)
Tak tedy - do vany vskočí jako první Martinka. Sama se svlékne, jak jinak. Okolí vany se přitom pokryje slušnou vrstvou naruby otočeného a řádně zmuchlaného oblečení. To již Martinka dřepí ve vaně a snaží se na zubní kartáček vymáčknout maličký hrášek pasty zvící středně velké fazole. Svoji činnost komentuje,"Já sem si tam dalá takovej maličkatej hrášek. Teď se budu čistit!" Zoubky si sama vyčistí, jenomže jí je stejně musíme přečistit. Martinka je jinak hotová za pár vteřin :o)
Celá výše uvedená činnost probíhá za mými zády. Já zatím na přebalováku svlékám Vojtíška, abych mu vzápětí omyl obličej vlhkou žínkou a pak i zbytek tělíčka. Ten pro změnu mýdlem. Prozatím si užíváme ležatého mydlení, jenomže jak Vojtíšek roste, stále více se blíží doba změny systému. Takhle se občas Vojtíšek začne zlobit a vztekle kopne do mě. Jistě znáte zákon akce a reakce, díky němuž se na druhé straně Vojtíšek praští hlavičkou o zeď. Přebalovák je prostě krátký.
Po namydlení šoupnu Vojtíška do vany, hned naproti Martince. To je Vám radosti. Vojtíšek začne plácat dlaněmi do vodičky, až to cáká všude kolem. Martinka si ručkami chrání před těmi přívaly oči. Dnes vymyslela protiútok - popadla dva kelímky a bušila jimi do vodní hladiny. To už bylo i na mě moc. Kelímky jsem jí zabavil.
Vojtíšek je během koupání v naprosté pohodě. Pouze do chvíle, kdy mu povím,"Tak Vojtíšku, jdeme z vody!" Sotva ho popadnu, Vojtíšek se začne vztekat. Kope nožičkama a do rytmu vrčí,"Rrr, hu, hu!" Nebo něco v tom smyslu ;-)
Ještě jedna perlička - Vojtíšek se nechal do koupelny dovést za ručičky(Takovéhle chození vyžaduje každou chvilku a dáva to velice nahlas najevo ;-) ). V koupelně jsem ho postavil u Martinčiny židličky a jal se připravovat koupání. Vojtíšek zpozorněl a záhy již třímal v ručičce takovou malou hvězdičku, zanechanou na podlaze Martinkou. Copak s ní asi udělal? Strčil si ji hezky do pusinky. Tak to tedy ne, dnes jsme jedno blinkání zažili. Napřahuji ukazováček a lovím Vojtíčkovi v puse. Slává, mám ji. Vzápětí vytahuji hvězdičku ven. Vojtíšek mě ještě stíhá řádně pokousat. Ještě teď prstík nepěkně cítím. Vojta má totiž řezáky ostré jako koťátko. Naštěstí vím, že je očkovaný ;-))
Verze pro tisk...
 14.04.2004
Vojtíšek chodí za jednu ručičku...Vojtíšek chce neustále vodit za obě ručičky, jak již jistě víte. Pochodujeme s ním do koupelny, zpátky do obyváku, znovu do koupelny a tak to jde stále kolem dokola(To už mi i Dana povídala,"Všiml sis, že se Vojtíšek o ruce téměř neopírá?"). Navečer jsem Vojtíška zkusil podržet pouze za pravačku. Doposavad se okamžitě posadil. Dnes však došlo k zásadnímu obratu. Vojtíšek učinil jeden krůček, druhý a najednou se vyloženě rozběhl. V jednu chvíli jsem nabyl dojmu, že běží téměř opory. Dana nám ještě poradila,"Dej Vojtíškovi do levačky nějakou hračku, třeba špedlík. Děti tak chodějí lépe, když v druhé ručce něco drží!" Dokonalé. Dana honem popadla kameru a hnala nás zpátky,"Počkejte chvíli, já si vás musím nafilmovat během odchodu do koupelny!" První záběry dopadly na výbornou, jenom Vám je nemohu ukázat na Internetu, neboť by bylo nutné záznam z digitální kamery nejprve složitě zkomprimovat. Dana závěrem poznamenala,"Bylo by to na jednu stranu dobré, kdyby Vojtíšek začal sám chodit. Vždyť poslední dny stejně více stojí než sedí. Jakmile něco provozuji na gauči, Vojtíšek hned stojí vedle něj!"
Když už jsem nakousl Daninu činnost - dnes dopletla svetřík pro Martinčinu Pavlínku - miminko Chouchou(šušu ;-) ). Martinka nalezla odpoledne Pavlínku oblečenou v postýlce. Hned ji popadla začala svlékat,"Já budu Pavlu oblíkat do svetčíku jenom na vén, jóó?" Pak se zamyslela a pokračovala,"Jájá bysem ještě pro Pavlínku počebovala svetčík pšes hlavičku s krtečkém. Jetě nějakou čepičku bysme mohli koupít. Kdyby pak Pavlínce vyrostla hlavičká, já bysem ji pak nosilá!" Tak to vidíte, Martinka právě nastínila jeden z možných směrů, jímž by se mohla ubírat hračková miminka v příštích letech. Budou růst ;-))
Dana nás přišla do koupelny navštívit a pomohla Martince s vyčištěním zoubků. Po shlédnutí tuby s pastou Perlička povídala,"Tedy Martinko, vždyť jsme tu pastu načínali před nedávnem. Takhle by to dál nešlo. Kam se všechna ta pasta poděla?" Martinka se tvářila, jako by nevěděla. Zato já věděl. Pokud koupu Vojtíška, Martinka si většinou nandává pastu sama. Přitom ji řádně ochutnává přímo z tuby. Dana, stejně jako já, Martinku pokárala,"Tohle se nedělá. Budeš dostávat pastu na příděl!" :o)
Závěrem mi dovolte ještě jednu poznámku, k Vojtíškovu nočnímu pití, tedy kojení. Během uplynulého víkednu u babičky si Vojtíšek ani jednou během noci nevzpomněl na kojení. Pravděpodobně díky tomu, že spinkal u babičky a ta k němu vstávala. Včera večer se Vojtíšek probudil o půlnoci a sotva se u něho Dana objevila, hned se dožadoval svých práv - mateřského mlíčka. Po nakojení znovu usnul a spinkal až do pěti hodin. Už by si ale mohl to půlnoční kojení odpustit a spinkat bez přerušení celou noc. Nemyslíte? ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
14.4.2004 22:41:14 Petra
Ahoj Radku a cela rodinko,
Musim Vám napsat jak máte moooc šikovné děti.
Vojtíšek už pomalu začíná sám chodit.To muj syn začal až ve 13.měsících.Máte moc šikovného syna.A Martinka je pěkná rozumbrada:-),je vidět ,že se jim věnujete jak se patří.A k tomu nočnímu mlíčku,už by Vojtíšek mohl vydržet až do rána.A nestačilo by mu kdyby se napil trochu čaje?Já jsem to tak začla dělat,malymu myslím byl už rok a pořád se budil v noci a tak jsem mu zkusila dát místo mlíka napít trochu čaje a zase spal klidně dál a od té doby spí celou noc a až ráno pije mlíko.Ale každé dítě je jiné.Mějte se krásně a pozdravujte děti a Danušku. Petra |
15.4.2004 15:18:43 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Děkujeme za chválu :o) | |
 15.04.2004
První jízda v kolosedačce...Odpoledne jsem se Martinku snažil přesvědčit k jízdě na kole. Chtěl jsem si totiž maličko odpočinout a duševně zrelaxovat po náročném pracovním dni. Martinka však zastávala zcela opačný názor,"Půjdeme vén? Já si tam vemu svoji Pavlínku, posadím ji do kočárku, jóó? Já ji oblíknu novej svetčík a musím ji vzít taky lahvičku s čajíčkem!" Poté Martinka sama oblékla a připravila šušu Pavlínku na cestu ven. Ode dneška má tak Pavlínčin kočárek zašpiněná kolečka, proto mu Martinka našla parkovací místo hned vedle kočárku pro Vojtíška :o)
Následovalo přemístění na dvorek, kde jsem se vrhl na montáž Vojtíškovi sedačky na Danino kolo. Děti mi vzorně asistovaly, jenom si nemyslete. Vojtíšek cucal co se dalo a každou chvíli křičel. Není divu, nelíbí se mu jenom tak nečinně přihlížet a sedět v kočárku. Nejraději by běhal, kdyby to již uměl. Martinka pro změnu zaparkovala kočárek s Pavlínkou a jala se házet tenisáky po dvorku. Do té doby, než jí jeden přistál pod autem ve stodole,"Tatínků, podívej, je tam ten mičoudek pod autém. Honém, musíš s autém odjet, abysem si mohla toho mičoudka vyndat!" Tak to by tedy nešlo. Následovalo menší školení, jak vytáhnout míček z pod auta nějakým dlouhým předmětem :-)
Po úspěšné montáži kolosedačky jsem do ní Vojtíška posadil. Jednalo se hlavně o zatěžkávací zkoušku pružícího systému. Nevím jak máte sedačku na kole připevněnou vy, ale ta naše se mi nějak nezdá. Podle návodu má sedačka pružit, aby dítě nedostávalo tvrdý průklep během jízdy terénem. Což o to, bez Vojtíška se sedačka nalézá asi deset centimetrů nad nosičem. Posadím-li do ní Vojtu, klesne o pět dolů. Při prudkém projetí nějakou dírou pak sedačka velice tvrdě narazí na nosič. Z toho důvodu jsem mezi nosič a sedačku nainstaloval deseticentimetrový molitam a bylo vyhráno. Během krátké zkušební jízdy pak seděl Vojtíšek jako v bavlnce. A to se jedná o značkovou kolosedačku Hamax. Nebo že bychom měli nějaká divná trekingová kola? Nevím ;-)
Během dne učinila Dana veliké zjištění. Vojtíšek již není pouhá pětizubka, ale zcela najednou se mu vyklubaly dva nové zoubky. O horní prořezávající se pravé jedničce jsme věděli již delší čas, zato dolní levá dvojka nás vyloženě zaskočila. A to už nemluvím o nalitých dásních v místech horních trojek. Vojtíšek je tedy čerstvá sedmizubka a Dana mi povídala,"Vypadá to, že příště se u paní doktorky ukážeme s osmi zoubky!" Už je to tak :o)
V sousvislosti s novými zoubky Vám musím popsat naši dopolední návštěvu u zubařky. Tedy ne s Vojtíškem, vše se týkalo nás dospělých. To víte, v mládí jsem si konkrétně já zoubky příliš nečistil. V naší rodině jsme k něčemu takovému prostě nebyli vedeni(Není divu, že mi při pravidelné školní návštěvě u zubaře, jednou vrtali devět kazů naráz :-( ) . Když ono se dříve vše bralo zcela jinak. Já například vůbec nebyl kojený. A vidíte dnes, Martinka si užila mateřského mlíčko do roka a půl. Vojtíškovi je téměř deset měsíců a mlíčko stále tahá ostošest ;-)
Abych se vrátil k dopoledni - zatímco si zubařka vzala na křeslo Danu, Vojtíšek chtěl mermomocí postavit na zem. Po celou dobu obcházel židle a pak chtěl vodit. Za obě ručky a pak chodil i za jednu. S Danou prý nechce, za jednu pochoduje pouze s tatínkem. Prozatím ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
06.04.2004
07.04.2004
08.04.2004
09.04.2004
10.04.2004
11.04.2004
12.04.2004
13.04.2004
14.04.2004
15.04.2004
- 
24.5.2007
