 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 26.04.2004
Vojtíšek u paní doktorky, aneb uklidněné nervy... ;-)Před devátou hodinou ranní mi Dana telefonovala,"Můžeš se pro nás zastavit? Dohodla jsem návštěvu s Vojtíškem u doktorky!" Je to tak, Vojtíška již více než týden trápí rýma. Díky ní dokáže časné ranní hodiny prokašlat. Přitom jde vyloženě o kašel hutný a Vojtíšek určitě něco vykašlává. Kdyby se jednalo o dospělého či větší dítě, člověk by nad tím mávl rukou. Jenomže Vojtíškovi je přece jenom deset měsíců.
Do ordinace jsme nakráčeli všichni tři společně(Martinka tráví den ve školce). Paní doktorka si Vojtíška prohlédla, poslechla ho stetoskopem a hlavně mu pomačkala okolí oušek,"Tak copak Vojtíšku, nebolí tě náhodou ouška? Ne, na uška to nevypadá!" Následně se doktorka obrátila na nás a referovala,"Dáváte mu nějaké kapky? Aha Mucosolvan. Předepíšeme mu ještě kapky Pamycon, to by mu mělo od rýmy pomoci. Kdyby něco, ozvěte se!"
V čekárně, během oblékání mi Dana s úlevou povídala,"Přesně tohle jsem potřebovala, aby mi doktorka odsouhlasila, že něco neděláme špatně!" Vojtíšek se tvářil spokojeně a dokonce začal na celé kolo povídat,"Tata, mama, ahá, jůů!" a další slabiky ze svého repertoáru. Když se ho snažila chvíli předtím přesvědčit doktorka, zarytě mlčel. Přece se nebude předvádět, ne? ;-)
Vojtíšek se odpoledne pustil do své oblíbené činnosti - rabování audiokazet a cédéček. Necháváme ho být, po nějaké chvíli ho kazety omrzí a odleze pryč. Dnes však vyhazoval i videokazety, vysypal je z obalu a ten začal kousat. To už bylo moc i na Danu, proto na Vojtíška silněji houkla. Co na to Vojta? Rozbrečel se. Takovým vyloženě ublíženým pláčem, při němž se mu koulí slzy jako hrachy. Nedá se nic dělat, poslouchat se musí ;-)
Martinka snědla k dnešní večeři necelou jednu topinku a k ní si dala něco míchaných vajíček. Přesněji řečeno, topinku spíše přikusovala, jak je jejím zvykem. Posléze prohlásila,"Já už nemůůžu, já mám tákhle plný bžíško!" Neuplynulo ani deset minut, Martinka seděla znovu za stolem a žadonila,"Můžu sušku, posím?" Dana prohlásila,"Ale Martinko, vždyť už máš plné bříško!" Martinka se nedala,"Já já tam mám takhle maličko místa na tu sušku!" No, dostala ji. Alespoň pomůže Vojtíškovi zkonzumovat jeho zásoby dětských sušenek Plasmon. Vojtíšek o ně zase tak moc nestojí. Kousek sušenky sice sní, ale zbytek velice pečlivě rozdrobí na stůl, sebe a podlahu :o)
Verze pro tisk...
 27.04.2004
Mírně upovídaná Martinka...Martinka dnes zažila ve školce velikou událost. Děti totiž navštívily hasiče v nedalekém městě. Doma mi pak referovala,"My sme byli v takový velký hasičárně. Jó hasiči tam sčíkali, ale jenom maličko. To aby nás moc nenamočilí!" Zeptal jsem se jí,"Martinko, měli tam taky takovou tyč na klouzání?" Martinka pokračovala, očka navrch hlavy,"Jó mělí. Jeden hasič se tam po ní sklouznul. No jó, ten ale frčél dolů!" Jednalo se jistě o velký zážitek ;-)
Po svačince, k níž Martinka nic nechtěla,"Já nic nebudů, já mám plný bžíško, já sem zhamalá ten banán velkej pšecé!", zhlédla ještě v televizi dětský pořad Kostičky. Pak už jsem Marťu lákal,"Martinko, pojedeme se projet na kole?" Zprvu se zdráhala, ale pak ožila a bleskově se převlékla. Celou cestu na pískoviště pod hradem a zpět Martinka nezavřela pusinku. Jela jí ostošest. Cestou kolem ohrady s koňmi si vzpomněla na koně, který u babičky přišel za námi až na dvorek. Ptáte se, kde se tam vyskytl? Normálně majiteli utekl. Martinka mi povídala,"Nojó, pšišel tam takovej koníček velkej. Musel zůstat na dvorečku, my sme ho nemohli vzít dovnitš. On by se nevešél do dveží. Děda by tam musel dát takový větší. Táákhle dlouhý!" Na ta slova roztáhla ručky, co jenom mohla. Cestou zpátky spatřila v ohradě s hnědými koňmi, jednoho bílého s barevnými skvrnami. Ukazovala na něj,"Táámhle je tatínku takovej divnej koníček. Je celej mourovatej, trošku do šedá!" Aby toho nebylo málo, paní vyvedla jednoho koně z ohrady a nabídla mu jídlo, s největší pravděpodobností se jednalo oves(Co jiného, ne? ;-) ). Martinka se tázala, cože to koníček hamá. Pak krmení komentovala,"Koníček hamá oves, to je takový rozmačkaný obilí. Dej kobylám, já ti povídám, ofsa. Skákal pes, pšes oves, pšes zelenou loučku, šel za ním myslivec, pérko na kloboučku!" Jak můžete posoudit, během jízdy na kole rozhodně nepotřebuji zvonek. Každý, kdo není hluchý nás musí slyšet ;-)))
Nesmím také zapomenout na Vojtíška. Dana s ním šla ven a Vojta se neskutečně řehtal na každého pejska, kterého potkali. Stejným stylem se směje na sluníčko nalézající se na lahvičce, nebo dneska se smál i na obličej z jedné audiokazety. Jak se zpočátku nechtěl příliš bavit, teď vše dohání. Mezi naše nejlepší zábavy patří moje schovávání a následné Vojíškovo objevování. Jakmile mě nalezne, začne se smát a už už šupajdí na opačnou stranu. V takové chvíli vyloženě vyžaduje, abych ho honil. Jak jinak než po čtyřech. Prostě zábava.
Jak vidíte na druhé dnešní fotce, Vojtíšek se dokáže zabavit i jiným způsobem. Například vyrabuje všechny audokazety na zem a pak je systematicky okusuje. Naštěstí nám to příliš nevadí.
Vojtíšek dostal k odpolední svačince poprvé bílý jogurt s rozmačkaným banánem. Baštil ho celkem obstojně, cpal jsem do něho jednu lžičku za druhou. Jenom si neodpustil úvodní ochutnávku. V čem spočívá? Jakmile nabereme první lžičku, Vojta zkloní tvrdě hlavičku a křičí. Protestuje a nemíní otevřít pusu. Stačí se mu následně do té malé škvírky trefit a po ochutnání první lžičky jí další zcela normálně. Lumpík jeden ;-))
Verze pro tisk...
 28.04.2004
Začátky bývají těžké...Jistě jste zvědaví, jak se daří Vojtíškovi. Zdá se, že kapky Pamycon zabírají, neboť se mu kašel přesouvá směrem k výše položeným místům. Alespoň dle našeho subjektivního dojmu. Jinak se Vojta nikterak neomezuje a venku tráví každou příhodnou chvilku. Musíme si přece užít sluníčka, ne? :o)
Dana přinesla ze dvorka na cestu Martinčino kolo. Marťa nasedla a už šlapala. Celkem jí to jde, pouze se chvílemi vzteká, nemůže-li se rozjet do kopce. Dana jí poradila dobrou fintu,"Když ti nejde šlápnout dopředu, maličko couvni a zkus to znovu!" Což o to, u dětského furtošlapu není couvání žádným problémem. Martinka se neustále zdokonaluje. Dana ji povzbuzovala,"No vidíš Martinko jak ti to jde, Když budeš každý den alespoň chvilku trénovat, brzy ti budeme moci sundat stabilizační kolečka!" Je to tak, bez koleček bude mít na kole jistě větší stabilitu. Takhle má kolo tendenci k převracení na sebemenší terénní nerovnosti. Ještě že si Martinka z nějakého naklánění se již nedělá hlavu. Ještě loni na podzim by křičela a nechtěla na kolo znovu usednout. Známe své lidi, ne? ;-)
Přídavná kolečka zlobí ještě v jednom okamžiku. Stačí, aby Marťa zajela zadním kolem do nějaké prohlubně a hned šlape naprázdno, visíc přitom za boční kolečka. To mi připomnělo moje začátky na kole bez přídavných koleček. Brácha si mě vzal jedno sobotní dopoledne k železniční trati. Perfektní místo - rozlehlá louka s cestičkami, příhodnější místo byste v Hradci marně hledali ;-) Tam mě posadil na kolo a rozběhl se se mnou. Najednou zjišťuji, že jedu úplně sám. Následuje zděšení a já zapomínám šlapat. Bác, bum, první pád. Takových ještě za dopoledne bylo, ale já se naučil během dvou hodin jezdit sám na kole! A bez koleček! Vrátili jsme se těsně před obědem a já volal na maminku vykloněnou z prvního patra našeho paneláku,"Podívej, já už umím jezdit!" Začala moje bravurní jízda po parkovišti s následným čelním nárazem do kontejneru na odpadky. Ach jo, zapomněl jsem, že ještě neumím pořádně brzdit šlapkami. Začátky bývají tvrdé, to Vám mohu potvrdit ;-)
Po svačince jsem nastartoval sekačku a sekal zahradu. Martinka se zabavila na pískovišti a Vojtíšek pozoroval sekačku z kočárku. Jakmile jsem jel kolem, natahoval se po sekačce a skákal radostí. Hluk sekačkového čtyřtaktu ho vyloženě přitahuje. Posléze se na zahrádce objevila teta Jana,"Můžu si Vojtíška na chvíli vzít k nám?" povídala. Proč ne. Netrvalo však ani deset minut a Vojtíšek se ocitl zpátky na zahrádce, notně rozrušený, Natahoval a dle tetiných slov se u nich rozbrečel. Prý po několika ranách kladivem(Ne ne, to nemá nic společného s Vojtíškem ;-) ). Strejda totiž opravoval auto. Vojtíškovi se některé zvuky vyloženě nezamlouvají. On je totiž taková naše malá citlivka ;-)
Verze pro tisk...
 29.04.2004
Martinka měla proč brečet...Dnešní odpoledne jsem strávil doma sám. Kam se všichni poděli, se dozvíte v dalším odstavci. Absenci dětí jsem využil k vynesení předpřipravených trámů ze stodoly a následnému vytváření takového velkého monstra na zavěšení lana, houpačky a žebříku. Brzy Vám ho ukáži smontované na zahrádce ;-)
Zbytek rodiny se mi navrátil domů až v šest hodin. Po vyzvednutí Martinky ze školky totiž šupajdili na návštěvu. Dana dotlačila kočárek na dvorek a zírala na moje monstrózní dílo s velikým údivem,"Není to nějaký veliký? Podívej se Martinko, chvíli necháme tatínka doma samotného a on mezitím vytvoří takovouhle obrovskou věc!" No nic, dřevěnou opičárnu jsem alespoň částečně rozložil a opřel o strom. Po neděli se pustíme do její montáže na zahrádce. Vzhledem k nerovnému terénu mi nezbude nic jiného, než přiříznout nožičky pěkně na místě.
Před večeří se Martinka honem převlékala. Jenomže po chvíli usilovné činnosti spustila veliký křik. Dana se na ni s obavami běžela podívat, ale Martinka si protentokrát neublížila. Křičela,"Já se chtělá dívat na Kouzelnou školkůů! Béé, bůů!" To měla smůlu, neboť Kouzelná školka skončila v televizi před dvěma hodinama. Netrvalo dlouho a Martinka se konečně zklidnila. Ne však nadlouho. Jak tak zbrkle běžela pro oblečení, praštila se o stůl do brňavky. Aúú, to to bolelo. Tím ošem Martinčiny trampoty neskončily. Marťa skočila na gauč a přes slzičky neviděla na cestu. Jak jinak si vysvětlit, že hlavičkou trefila reprobednu. V tu chvíli se v obyváku objevila Dana s novinkou,"Já ti Martinko něco povím, aby jsi měla proč brečet. Přestav si to, my jsme na návštěvě zapomněli maňáska Františka(Toho z Kouzelné školky)!"(To nebylo v žádném případě myšleno vážně) Martinka se zprvu pousmála,"My sme ho tam zapomnělí, to níc!" Jenomže za pár vteřin jí došel rozsah celé tragédie a Martinka brečela, až se jí slzičky koulely po tvářičkách. Ach jo, takové trápení ;-)
Vojtíšek dnes poprvé strávil celý den v ponožtičkách. Nene, to neznamená že bychom ho neoblékali, to si nemyslete! Normálně mu Dana hned po ránu navlékla punčocháčky, jenomže se postupně otepluje a Vojtíškovi stačí pod oblečením pouze ponožky. Navíc si po ránu punčocháčky poblinkal, tam je ten hlavní důvod. Chcete vědět podrobnosti? To bylo tak - Dana převlékala v ložnici naši velkou postel. Vojtíšek dolezl až k hromadě špinavého povlečení a posadil se. Následovalo jeho zakuckání a milý Vojtíšek se vyblindil pěkně do té špinavé hromady. Hromádku čistého naštěstí ponechal netknutou. Jak vidíte, Vojtíšek je v tomto směru dosti podobný Martince. Myslím, co se inicializace blinkání týče. Stačí málo a je to ;-)
Jelikož Vojtíška koupu, snažím se mu také čistit jeho osm zoubků. Jenomže Vojta si moc důkladně rozmýšlí, cože si do pusinky nechá vstrčit. Poslední dobou se čištění zoubků vyloženě brání. Nedá se nic dělat, musí si zvykat na každodenní režim.
Po vykoupání Vojtíšek překrásně bumbá ze skleničky. Dana mu totiž tímto stylem podává kapky proti kašli Mucosolvan. Stačí kapky naředit čajíčkem. V čaji je Vojtíšek nerozezná a vypije je.
Verze pro tisk...
 30.04.2004
Martinka dnes šla ze školky po o...Martince se po ránu nechtělo do školky. Měla ke svému jednání pádný argument,"Já nemusím do školký, ždyť jedemé k babičce!" To sice ano, jenomže až po obědě. Chtě nechtě se oblékla a šupajdila vstříc školce. Jak mi povídala Dana,"Sotva Martinka zaplula mezi děti, hned radostně hlásila paní učitelce,"Dneska jdu domů po o!" Co je to po o Vám jistě nemusím popisovat ;-)
Dnešní počasí by se dalo definovat jako letní. Martinka si po ránu oblékla připravené tričko, jenomže jí nešly zapnout knoflíčky. Proto ho ze sebe stáhla a prohlásila,"Já chci tu mikinu s pejskem!" "S jakým pejskem?", vyzvídala Dana. Marťa pokračovala,"Pšece tu hnědou!" Skutečně na hnědé se nacházel obrázek pejska. Ta má ale pamatováka, na pro nás nedůležité věci ;-)
Těsně po obědě následoval náš společný odjezd k babičce a dědovi. Děti po pár kilometrech usnuly a neskutečně se začaly potit. Není divu, v autě nedisponujeme klimatizací. Vojtíšek se přitom potí velice zvláštním způsobem. Tělíčko má suché a hlavičku celou mokrou. Martinka se u babičky také probudila s vlásky promočenými. Jediné dítě, které se nepotilo byla Martinčina šušu Pavlínka. "Ždyť je na baterký!", jak říká Marťa :-)
Martinka babičce předváděla svoji znalost básniček. Ve školce se jich pár naučila a tak nám jednu zarecitovala. Babička po chvíli naléhala,"Martinko, povíš mi ještě tu novou básničku, co jste se učili na besídku?" Martinka se zamyslela a rezolutně prohlásila,"Né, už né. Ždyť ste jednu mělí!" Tak a máte to. ;-)
Martinka neměla na nějaké recitování čas, neboť jsem ji nalákal na nákup do Baumaxu. Počasí se stále lepší a my budeme za chvíli moci rozložit na zahradě bazén. Ke správnému čištění nám ještě chyběly chlorové tablety a plovák pro jejich kontinuální aplikaci.
Cestou z Baumaxu si Martinka stěžovala na teplo v autě,"Je mi hrozný teplo, tatínku!" Já jí odpověděl,"Ale Marťo, za chvíli bude ještě hůř, v létě je ještě tepleji!" Martinka zajásala,"No to budu moct v létě chodit nahatá, to bude skvělý!" Do krámu však nahatá nemůže ;-)
Babička testovala Vojtíška, zdali náhodou již nestojí. Představte si to, já Vojtu pustil a babička nátahla ruce. Vojtíšek náhle zapomněl, že ho vlastně nikdo nedrží a zůstal krásně stát po celých deset sekund. Pak se rozbrečel a chtěl chytit. Tak to vidíte, on vlastně stát umí, jenomže se prozatím bojí ;-)
Závěrem tu mám poznámku k dnešní oslavě čarodějnic. Martinka s námi vydržela na hřišti až do půl desáté. Těsně před odchodem jsem pro Vás vyfotil místní vatru :o)
Verze pro tisk...
 01.05.2004
Ještě že měl Vojtíšek kšíry...Dana umístila v dopoledních hodinách Vojtíška ven do kočárku. Bez problémů usnul a probral se až před polednem. Ovšem způsobem zcela novým. Něco takového provedl úplně poprvé. Kočárek se pojednou začal houpat a já zíral, jak se nad boudičkou vybouluje síťka proti hmyzu. Honem se běžím podívat a on tam Vojtíšek stojí v kočárku. Samozřejmě pevně přivázaný do kšír. Doposavad se po vyspinkání nikdy neposadil, natož pak aby se postavil. Ono je to s největší pravděpodobností způsobené velikostí kočárkové korbičky. Doma je v ní naprosto napresovaný. U babičky lehává ve starém kočárku. Víte kdo v něm spinkal coby miminko? Přece Dana a pak i její sestra :o)
Těsně po obědě si šla Martinka schrupnout, aby mohla po druhé hodině vyběhnout ven s holkama. My se švagrem jsme zatím na zahrádce rozložili nový bazén s takovou nafukovací obručí nahoře. Koupat se prozatím nebudeme, ale my přijedeme babičce zase za tři týdny a to už by mohlo být teplo na koupání. Takhle bude voda krásně ohřátá a děda by stejně neměl v týdnu čas na rozbalení bazénu. O čistotu vody strach nemáme, neboť se zakryje plachtou a u bazénu je přece čistička. I přesto se na jeho dně nachází písková zrna. Víte jak se tam dostala? Stačila k tomu chvilička a neteřinka Petruška s Danielkou. Hlavně mladší Danielka přinesla hračky z písku a snažila se je v bazénu umýt.
Při pohledu na výšku vodního sloupce jsme museli konstatovat,"Asi by to chtělo pro děti pořídit schůdky. Jinak je tam budeme muset pokaždé šoupnout a pak vytáhnout z vody ven!" Na jednu stranu je to možná bezpečnější, alespoň se nebudou ve vodě ráchat bez dozoru dospělé osoby. Vždyť na bazénu píší několik omezení - V bazénu se nesmí potápět, skákat do něho a navíc není vhodný pro děti do tří let. Asi by mohly spolknout malé části, nebo co ;-))
Dana již delší dobu řešila jednu záhadu. Jednalo se o Vojtíškovy ručičky. Tuhle mi povídala,"Kdo ví, od čeho má Vojtíšek tak poškrábané ručičky. Jenom se podívej na jeho prstíčky!" V týdnu však konečně přišla záhadě na kloub. Stačilo se na Vojtu zahledět, jak si strká prstíčky do pusinky a v tu chvíli nám došly souvislosti. No jo, prostě a jednoduše si je poškrábe o svoje malé a ostré zoubky :-)
Odpoledne jsme se po úspěšné instalaci a napuštění bazénu usadili opodál ke stolu. Nastal čas svačinky. Vojtíšek se nasvačil, Martinka jakbysmet a já si na chvíli odskočil na záchod. Jak tam tak sedím, poslouchám zvenčí nějaký šrumec. Dospělí křičeli, děti křičely a všichni jakoby někam spěchali. Důvod mi byl jasný po pár vteřinách. Ozvalo se totiž velice silné bušení dešťových kapek. Dovnitř se vřítily promočené děti následované dospělými a Dana zůstala uvězněná v garáži spolu s Vojtíškem. Jeli tam totiž zaparkovat kočárek a déšť už je nepustil domů. Musel jsem se pro ně otočit s deštníkem. Ten déšť všechny opravdu překvapil ;-)
Verze pro tisk...
 02.05.2004
V nových autosedačkách...Zcela na úvod bych Vám chtěl poděkovat za Vaše hlasování v anketě Český lahváč. Jak naše stránky dopadly v silné konkurenci, můžete spatřit na výsledkové listině. Ještě jednou díky.
Dopoledne se všechny tři holky vydaly ven na dvorek. Počasí nám dnes moc nepřálo, sluníčko stěží vykukovalo. Já na holky také vykoukl a spatřil tak Martinku spolu s neteřinkou Danielkou zavěšené na plotové brance. "Co to tam provádíte?", zněla má otázka. Martinka mi odpověděla,"My tady čekáme na Petrušku, ona šla lovit ryby. My nějaký počebujeme k obědů!" Skutečně, Petruška obíhala s podběrákem malý rybníček pro kačeny. Po chvíli křičela,"Už jednu mám, ale je mrtvá!" Martinka se otázala,"Jaká mrtvá ryba? Já se na ni musím jít podívat!" Tak jsme šli všichni. Přestavte si to, opravdu tam plavala jedna malá rybička břichem vzhůru. Martinka se však nad ní rozplývala,"Jé ta je hezká, tu si vezmeme sebou k obědů. Ta mi bude stačit, učitě. Ta je dobrá, mrtvá ryba, protože se nehejbá!" Dobrou chuť ;-) Ryba samozřejmě zůstala na svém místě.
Těsně po obědě, před naším odjezdem od babičky jsem se vypravil do hyperTesca a konečně tak vyřešil déletrvající problém s Vojtíškovou autosedačkou. Abyste tomu rozumněli, Vojtíšek se do té nejmenší, miminkovké stěží vešel. Hlavně na délku, neboť mu nožky trčely přes okraj a nemohl si je ani pořádně natáhnout. To kvůli obrácené pozici v autě a opěradlu. Takhle se může dosytosti rozvalovat v bývalé Martinčině sedačce. Tím vlastně naznačuji, že dnes se Vojtíšek poprvé projel autem po směru jízdy. Proč také ne, vždyť hmotnostně již splňuje limit pro větší sedačku.
Sotva jsem přivezl nově zakoupenou sedačku(Je od firmy Graco a nese název Junior Plus. V každém případě je pro děti do deseti let, třicetišesti kilo hmotnosti a výšky 154 cm. Martince ještě chvíli vydrží ;-) ), Martinka se na ni vrhla,"Jů to je hezká sedačká. Ta je mojeé? V ní se sedí tak hezký, jako v letadlé!" Moc se jí zalíbila, takže ani neprotestovala a podstoupila svoji starou Vojtíškovi. Martinka si jízdu domů také užila a nechala se poprvé připásat velkými pásy :o)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
3.5.2004 16:23:22 Jana jana_sebus(zavinac)yahoo.de
Zkusenost s IUI
Mily Radku, chtela jsem Vam moc podekovat za Vase uzasne stranky, ktere mi dodavaly nadeji a optimismus kdyz se nam nase planovane mimi nedarilo. Podstoupili jsme IUI a na ctvrty pokus se to konecne povedlo! Ted ma mrnousek 7 mm a uz mu bije srdicko. Drzim Vam palce, at Vase odhodlani pokracovat v techto strankach vydrzi! Jana |
3.5.2004 20:05:41 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
To je skvělá novina! Gratulujeme a držíme palce, ať Vám vše dobře dopadne :-) | |
 03.05.2004
Velké trápení...Včerejší aktualizaci jsem dopsal s vypětím všech sil. Jste zvědaví, cože se u nás dělo? Tak tedy, děti něco sklátilo v noci z pátku na sobotu. Prostě a jednoduše večer usnuly a k ránu se probudily s šíleným blinkáním. Blinkací fáze po několika hodinách ustala a následoval pozvolný návrat k normálu. Dnes byste na Martince nic nepoznali. Tím ovšem naše trápení neskončilo. Úplně stejné příznaky na sobě pozorovala Dana během včerejšího návratu od babičky. Jak se dalo předpokládat, vše se shodovalo s dětmi. Mě zasáhlo blinkání někdy kolem desáté hodiny večerní. Co Vám budu povídat, hrůůza. Sotva jsem zvládl sestylizovat včerejší článek :-(
Já zůstal dnešní dopoledne doma, a Martinka jakbysmet. Pro jistotu, aby náhodou nenakazila děti ve školce. Dana ještě telefonovala doktorce a ta jí doporučila nechat Martinku doma až do středy. I tak máme přinést do školky potvrzení a Martinčině zdravotním stavu.
Dana dnes nesla včerejší trápení o poznání hůře. Není divu, vždyť Vojtíšek si v noci usmyslel, že nebude spinkat. Vše souvisí s jeho podrážděným žaludkem. Večer dostal pšeničnou kašičku a tu posléze vyblinkal. Asi ho pak trápil hlad a budil se každou chvíli s křikem :-(
Již během dopoledne se mi povedlo srovnat se celkem do normálu. Vzal jsem Martinku ven a pokračoval následně v budování houpací hrazdy na zahrádce. Jedná o velké monstrum a jeho dokončení bude ještě nějakou chvíli trvat. Jakmile Martinka spatřila rozkvetlé pampelišky, žadonila,"Tatínku, upleteš mi z nich věneček? To je jednoduchý, ale já to neumím!" Jak dopadl výsledek, vidíte na první fotce. Celkem mi to jde, ne?
Po poledni Martinka usnula v ložnici a Dana se uvelebila na obyvákovém gauči, aby dohnala noční spánkový deficit. Já si chvíli hrál s Vojtíškem lezoucím po koberci. Únava mě také zmohla a já usnul uprostřed obyváku na zemi, s gaučovým polštářem pod hlavou. Jedinou bdělou osobou se tak stal Vojtíšek. Nevíme co mezitím prováděl, ale asi párkrát zalezl až do kuchyně. Několikrát mě probral, to když se mu povedlo spustit takovou kvákající kachnu. Nakonec ho naše spaní s největší pravděpodobností přestalo bavit a jal se mě dosti nevybíravým způsobem budit. Postavil se o mě a prováděl masáž dosti silným skákáním. Joj, takové překvapení ;-) Bezprostředně po mém probuzení mi Vojta položil hlavičku na hruď a vyloženě se tulil. Takže nejenom maminka mu je dobrá :-)
Odpoledne pršelo a tak jsem si oba miláčky vzal ven až po svačince. Vojtíšek seděl v kočárku a pozoroval naši pracovní činnost. Zato Martinka si dopoledne položila na zahradě šneka a ten si dovolil jí přes oběd zdrhnout. Proto si na zahrádku přinesla jednoho ode dveří a kárala ho,"Teda ty zlobiváku, to se nedělá, takhle mě utíkat!" No nevím, zdali dokáže hlemýžď cíleně ulézt cca. třicet metrů za čtyři hodiny. To určitě nebyl on ;-)
Verze pro tisk...
 04.05.2004
Malý stěhovač židlí...Odpoledne jsem natíral houpačkovou prolézačku Luxonolem. Právě se vrátila Dana s dětmi - všichni na procházce obdivovali kdesi na horním konci obce kozu s kůzlaty. Však mi to Martinka hned vypravovala. Vojtíšek spící ve sporťáku se mezitím probral a tak si ho Dana vzala na zem. Odťapkali spolu k domu, kde je potkala paní ze sousedství. Hned se Vojtíškovi podivila,"Jéé, to je tedy zázrak. Před nedávnem jsem ho viděla jako miminko spinkající v kočárku, pak seděl a najednou chodí! Až se uvidíme příště, bude jistě mluvit!" :o)
Vojtíšek má velice vřelý vztah k počítači. Může si například klidně hrát na zemi a já zmákčnu tlačítko na bedně. V tu chvíli Vojtíšek všeho nechá a zpozorní, neboť se ozve výrazné píp, píp. To už Vojtíšek stojí u stolku a nedočkavě sleduje dění na monitoru. Pak si povytáhne šuplík s klávesnicí a po mém vzoru do ní začne bušit. Úplně nejvíce ho však zajímá optická myš. Tu si klidně vytáhne na kabelu ven a fascinovaně zkoumá červeně svítící spodek. Dnes už zašel příliš daleko, neboť se mu podařilo bušením do myši shodit jeden spuštěný program a v exploreru označit soubory na nějakou další akci(Třeba i smazání). Tak to tedy ne Vojtíšku! ;-)
Navečer jsem si hrál s dětmi v obyváku. Jak již jistě víte, Vojtíšek dostal k svému svátku plastový traktor s vlekem. Martinka vlastní jiné vozidlo od stejné firmy - míchačku na beton. Každé vozidlo má i svého řidiče - traktor zemědělce a míchačka dělníka s helmou. Jelikož jsou oba panáčci rozměrově shodní, prostě jsem je zaměnil. To byste měli slyšet Martinku. Hned spustila,"Takdle to tatínku nepatčí! Tendle napatčí do míchačky, maminka to žíkala! Ten v kloboučku patčí do traktoru a ten v helměé zase do míchačky! Ty to nevíš?" Tak a mám to ;-)
Vojtíšek se řadí mezi naše další stěhovače židlí. Martinku podobná činnost pozvolna opouští(Je to dáno tím, že na pracovní plochu kuchyňské linky již vidí), zato Vojtíšek se neustále zdokonaluje. Beze slova si doleze do kuchyně, vstane u nějaké židle a tlačí ji před sebou s hurónským smíchem. Pouze však do chvíle, než narazí na překážku. Pak se snaží tlačit dál a přitom nadává.
Martinka dnes usnula ve čtvrt na devět. Až takové překvapení to nebylo, neboť po obědě nespinkala, jak je zvyklá ze školky. Zato Vojtíšek stál ve své postýlce a neustále na mě vykukoval zpoza dveří. On je otevíral a zavíral, pusinku přitom od ucha k uchu. Sledoval totiž moji tvář osvětlenou monitorem. Před chviličkou, to jest ve třičtvrtě na devět pojednou smích ustal a znavený Vojtíšek se uvelebil v poloze na bříšku, ležmo naštorc postýlky. Vetšinou přitom zaboří tvářičku do peřinky a usne dle rčení Jak si kdo ustele, tak usne ;-) Pak už ho jenom stačí vláčného otočit a umístit na správné místo pod peřinku.
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
4.5.2004 22:13:25 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Mám tu pro Vás pár exkluzivních fotek z dnešního zatmění Měsíce. Pro větší fotku si klikněte na ikonku ;-)
21:20
21:40
21:50
To byl poslední záblesk slunečního svitu na povrchu Měsíce. Dál už jen následuje přesun stínu, jenž foťákem těžko zachytím. Chtělo by to dalekohled.
| |
 05.05.2004
Kterak Vojtíškovi přeběhl mráz po zádech...;-)Včera se Vojtíšek koupal sám, neboť na Martinku vyšlo právě pouze mytí. Sotva jsem ho namydlil a šoupl do vany, Vojtíšek začal zkoumat všechny věci kolem sebe. A že mu jich tam Martinka přichystala. Jednou takovou pastičkou se stal kelímek s vodou od předešlého dne. Martinka si vodu nechává do příštího koupání vychladnout, to aby si měla čím ostudenit koupací lázeň. Vojtíšek tedy popadl kelímek a ladným pohybem ho na sebe vychrstl. To Vám bylo překvapení. Až celý zkoprněl a nevěděl, zdali má brečet nebo smát se. Není divu, zkuste si na sebe ve vaně vylít kbelík ledové vody ;-)
Během dnešní procházky s maminkou se Martinka při pohledu do potoka ptala,"Maminko, kampak teče ta vodička?" Dana jí vysvětlovala,"Ta teče do řeky, pak do větší a do moře!" Martinka pokyvovala hlavičkou, ale stejně jí nebylo jasné, jak se všechna ta voda může do moře vejít. Až doma si nechala dovysvětlit celý cyklus. Pak mi ho vypravovala,"Tatínku, ta vodá teče do větčí žeký, pak do menčí, až doteče to toho velkýho móže. Z toho móže se paží, až se vypaží, sou z ní mraky. Z těch pak prší. Znova voda teče do žeký, do větčí, do móže a zase dokolečka. Tak to de furt dokola!" Zdá se, že Martinka pochopila nekonečný koloběh vody na naší modré planetě :o)
Jako další téma bych uvedl Vojtíškovo hamání. Jak se nám zpočátku zdálo, že by mohl po přechodu z plného kojení na jinou stravu hezky jíst, tak se všechny naše představy rozplynuly kdesi v neurčitu. Jo jo, naše děti se nezapřou. Dana v posledních dnech řeší velké dilema - copak nabídnout Vojtíškovi k večeři. Nastíním Vám některé varianty. Pšeničnou kašičku tvrdě odmítá, ani neotevře pusinku. Dnes mu Dana uvařila domácí rýžovou kaši s namačkaným banánem. Myslíte si, že ji Vojta jedl? Ani náhodou. Stačilo však, aby Dana odložila talíř s kaší a uchopila banán. Trošku ho nadlabala na lžičku a už měl Vojta pusinku otevřenou dokořán. Tak banánek ano, to by mohl. Odpolední svačinka a jogurt vypadá zcela stejně. Vojtíšek při ní působí dojmem neopeřeného ptáčátka s neustále otevřeným zobáčkem. Málem nestíhám bagrovat lžičky a na závěr si ještě musím vyslechnou pár nelichotivých slov, že bylo jogurtu málo, či co ;-) Tak nevím, zkuste poradit, co bychom měli Vojtíškovi k večeři nabídnout. Nějak nám dochází inspirace.
I přes všechny problémy s jídlem nám Vojta pěkně sílí. Bez problémů dokáže hodit hračku přes půl místnosti a vůbec provozuje činnosti, na něž jsme nebyli u Martinky zvyklí. Kluci se chovají již od narození jinak než holčičky. Mají to prostě nahrané ve svém BIOSu, tedy v genech ;-) Vojtíšek kupříkladu vyhledává různé činnosti, při nich může provozovat veliký hluk. Dnes nám předváděl stání u dveří do ložnice a hlasité drbání kostičkou a hrubou stranu neprůhledného skla. Radost měl ze své činnosti obrovskou :-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
6.5.2004 12:19:02 Iva iva(zavinac)ya.com
Dobry den.Namazte Vojtovi k veceri chleba s maslem,oblozte sunkou nebo syrem.K tomu rajcatko a mleko.Mym holcinam takove vecere velmi chutnaly.Myslim,ze uz ma tech kasicek plne zuby,je to velky kloucek.Moje holky v sesti mesicich bastily normalni stravu s nami,nijak jim to neuskodilo,dnes jim je kolem triceti.Mejte se hezky.Iva | |
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
26.04.2004
27.04.2004
28.04.2004
29.04.2004
30.04.2004
01.05.2004
02.05.2004
03.05.2004
04.05.2004
05.05.2004
- 
24.5.2007
