 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 06.05.2004
Hlavně se teple obleč, tatínku...Na úvod děkuji naší čtenářce Ivě za radu. S tou pevnější stravou narážíme u Vojtíška na velký problém. Ne že by například rohlík plival či jinak nechtěl, on si v klidu kousek ukousne a žmoulá ho v pusince. Následně ho má asi problémy spolknout, neboť se začne dávit a vyblinká vše co doposud snědl. Jako například při dnešní večeři - bramborovou kašičku nechtěla a tak dostal rohlík. Jak celá záležitost dopadla, Vám ani nemusím znovu líčit. V každém případě si musí zvykat na kousání, chlapec jeden ;-)
Dnešní oběd prý také nepatřil mezi nějaké zázraky. Jakmile prý Dana umístila na stůl mističku se zeleninkou, Vojtíšek zaklapl pusinku na zámek a po celou dobu ji neotevřel. Maximálně tak na lahvičku s čajem, jídlo to rozhodně nebylo. Dana se s ním v žádném případě nemínila dále zlobit a tak Vojtíšek vyfasoval kousek rohlíku. Úspěšně ho rozžmoulal a kupodivu neblinkal. Musím ho také někdy pochválit, ne? ;-)
Dana mi navečer povídala,"Ono je možné, že Vojtíšek nemá po vydatné svačince ještě hlad!" Abyste byli v obraze - ve čtyři hodiny slupne celý jogurtek jako malinu(Obzvláště ten malinový ;-) ) a v šest s námi usedá k večeři. Vojtíšek tedy dostane na zkoušku zítřejší svačinku již před třetí hodinou. To se nám i celkem hodí, neboť se máme dostavit do školky později a zhlédnout besídku ke Dni matek. Jak Vojtíškovo hamání a vůbec všechno dopadne, se dozvíte hned zítra.
Bezprostředně po svačince jsem se Martinky optal,"Tak co, půjdeme něco dělat ven?" Martince se příliš nechtělo, chtěla si totiž vymalovávat omalovánky. Byla taková rozjetá z dnešního prvního dne ve školce. Jak jistě víte, strávila první tři dny v tomto týdnu doma kvůli prodělané střevní chřipce. Až dnes ji doktorka pustila mezi děti. Vraťme se však k odchodu ven - snažil jsem se Martinku ještě jednou nalákat,"Tak já jdu, nejdeš se mnou?" Martinka ani brvou nehnula a v klidu prohlásila,"No tak běéž!" Po chvíli následoval menší dodatek,"Hlavně se teple obléč!" Jako bych to už někde slyšel ;-)
Dal jsem na Martinčinu radu a teple se oblékl. Víte co venku vytvářím? Dětské houpací centrum s žebříčkem. Základ již stojí na zahrádce, dnešek patřil obrušování dalších trámků. Brousím je pěkně popořádku vrtačkou a brusným kotoučem. Přece jenom po nich polezou naše děti a mohly by si zadřít do ručiček třísky.
Sotva dětičky usnuly, Dana rozsvítila větší světlo a jala se plazit po obyváku. Opatrně nadzvedávala jednotlivé části sedací soupravy a cosi pod nimi soustředěně hledala. Po chvíli mi sdělila,"Já to nechápu. Martinka měla přece dvanáct velkých pastelek a já jich držím pouze devět. Kde můžou být ty zbývající?" I přes rozsáhlou pátrací akci stále postrádáme čtyři kousky(Nehledejte v tom žádný logický rébus, prostě nám navíc chybí pastelky i z další sady ;-) ). Jenom tak z legrace jsem Daně povídal,"To máme štěstí, že netopíme v kamnech!" Dana se na mě tázavě zahleděla. Já pokračoval,"To víš, já pokaždé sledoval, zdali třeba žlutá pastelka vložená do kamen náhodou nehoří žlutě. Kupodivu nehořela. Ani žádná jiné barvy!" ;-)
Verze pro tisk...
 07.05.2004
Besídka ve školce...Ve všem co se jídla týče, má Vojtíšek naprosto jasno. Takovou ovocnou přesnídávku může. K dalším oblíbeným věcem patří jogurt s příchutí, či bílý jogurt s rozmačkaným banánem. Rozhodně však odmítá zeleninku k obědu a pšeničnou kaši. Dana znovu rozebírala situaci,"Tak mě napadá ještě jedna souvislost. Vojta v podstatě jí pouze studená jídla. Jakmile dostane teplé, nechce ho!" Na to něco je, nemyslíte? Já však zapochyboval,"Jak to může poznat, když neochutná ani lžičku?" Dana vysvětlovala,"To víš že pozná, vždyť sbírá zkušenosti. Navíc není žádný béčko!" A víte že na mě působí stejným dojmem? ;-)
Dnes po ránu Vojtíšek slupl celou skleničku přesnídávky. Oběd Vám ani nemusím blížeji popisovat, to bych se znovu opakoval - nechtěl ho. Dříve pomáhala jedna finta - stačilo Vojtíška něčím zabavit(Třeba druhou lžičkou, nebo lahvičkou s pitím) a v nestřeženém okamžiku mu šoupnout plnou lžičku do pusinky. Bejvávalo. Vojtíšek opět seděl u dnešního oběda s pusou na zámek. Dana si přinesla prázdnou skleničku od ranní přesnídávky. Ukazovala ji Vojtovi a mezitím nabrala něco zeleninky na lžičku. Tu pak jakoby vylovila ze skleničky, aby Vojtíška doslova oblbla. Co myslíte, nechal se? Nenechal. Prokoukl Daninu lest a velikou silou udeřil do skleničky. Následoval její let vzduchem, pád a obrovská exploze rozletivších se střepů. Dana měla co dělat, aby vyluxovala všechny ty ostré skleněné štěpinky. Musela předejít Vojtu, neboť on během lezení po podlaze luxuje sám, na co přijde.
V souvislost s mým včerejším pozdním příchodem z práce mi večer Dana kladla na srdce,"Připrav si kameru. Až přiletíš zítra z práce na poslední chvíli, čeká nás odchod do školky!" Stihl jsem to, nebojte se. Opravdu na poslední chvíli ;-) Nevíte o čem je řeč? Ve školce nás totiž čekala besídka ke Dni matek. Pěkně jsme se i s Vojtíškem usadili na maličkaté židličky a s napětím očekávali příchod účinkujících, tedy dětí. Jejich řady poněkud prořídly, neboť se u nás na vsi(Nejenom u nás) stále šíří ten příšerný blinkací virus o němž jsem Vám referoval již počátkem týdne. Navíc prý mutuje či co, neboť se nakazili znovu i ti, kteří první kolo nákazy již prodělali. Ta střevní chřipka mi dosti připomíná virovou nákazu, šířící se od ledna po Internetu maily. Jenomže ta je virtuální a druhou pociťujeme fyzicky na vlastním těle ;-) Brr, konec úvah a vraťme se do školky. Děti nás mile překvapily společně zpívanými písničkami. Martinka zpívala, zívala, tahala si šatičky a v jeden okamžik dokonce vytáhla sukni až nad hlavičku. Já vše pilně zaznamenával na video. Záznam bohužel nemohu zveřejnit na Internetu, neboť je příliš datově - obsahově náročný. Závěrem besídky přiběhla Martinka k mamince a poblahopřála ji k svátku. Následovalo předání papírového přáníčka, na jehož přední stranu se Martinka vlastnoručně podepsala. Doslova, neboť otisk její tlapky můžete spatřit na druhé fotce :o)
Verze pro tisk...
 08.05.2004
Velká cykloturistická akce...Naše roztomilá Martinka se probrala v šest hodin ráno a já co čtvrt hodinu vstával s jejím milým hláskem,"Tatínku, já ci čajíček!" Když už ho dostala nejméně pětkrát, přišla k naší posteli a vzbudila Vojtíška, spícího vedle Dany. Vojtíšek si totiž mírně spletl noc se dnem a tak si ho Dana vzala k sobě na zklidnění.
Dnes se u nás konala velká cykloturistická akce. Já se s Marťou také zůčastnil, již podruhé jsme jeli na kole třicet kilometrů. Martinka se nenechala přemluvit,"Nechceš jet na svém kole?" Marťa zakroutila rezolutně hlavičkou,"Nené, já pojedu na sedačce, tady s tatínkem. On mě povezé a nevyklopí!" Stalo se a my vyjížděli v osm hodin při devíti stupních nad nulou. Já si vzal na sebe kraťasy, takže jedním slovem - brrr ;-)
Před koncem cesty se velice oteplilo a Martinka mi začala vzadu na sedačce klimbat. Probral ji až můj proslov,"Martinko, za chvíli budeme doma a dostaneme medaili a diplom!" V tu chvíli ožila a na celé kolo vykládala,"My vyhrajemé, my sme vyhráli. My dostanem medailí. Já s ní nemůžu pak spát!" To víte že Martinka medaili dostala. Jenom se podívejte na fotku, jak si ji zálibně prohlíží.
Dana před chvílí prohlásila,"Vojtíšek je totiž takový malý holomek!" Nemyslela to zle, ale jednalo se o bezprostřední reakci na Vojtíškovo hamání. To máte tak - po ránu jedl skvěle, k obědu dostal polívčičku běžné konzistence(Takovou, jako jíme i my) a kupodivu si pár lžiček vzal. Odpolední svačinka proběhla naprosto v pohodě a k večeři snědl téměř celý banán. Jenom zbytek nechtěl lžičkou, ten Vojtíšek dokousal. Když k tomu všemu připočteme kojení, nezdá se že by trpěl hlady. Jenomže se pak kolikrát oběda a večeře ani nedotkne ;-)
Odpoledne jsme se chystali znovu na hřiště do tam panujícího mumraje. Martinka se právě čerstvě vyspinkala. Můj služební mobil bohužel zazvonil a já odjel neodkladně do práce. Znáte to - musel jsem zachránit svět ;-) Nene, takové to zase nebylo, ale výroba nepočká. Je potřeba vyrábět zcela nadoraz a k tomu účelu se celkem hodí balící robot. Vypadl mu totiž program z paměti a stala se z něho rázem hromádka železa(Tedy hardwaru ;-) ).
Po návratu z práce jsem zastihl rodinku bavící se na hřišti. Martinka potkala svoji kamarádku a společně pak jezdily na kolech. Kamarádka drandila po nohejbalovém hřišti jako raketa a Martinka, hnána žádostivostí ji za chvíli stíhala s těsným odstupem. Jak je vidět, příklady táhnou :-) Vojtíšek nechtěl v žádném případě jenom tak sedět ve sporťáku a tak s ním Dana ťapala po okolí. Vojtíškovi se veliké množství lidí vyloženě zamlouvalo. Smál se, culil a radostně vykřikoval. Sice samá nesrozumitelná slůvka, ale zato veselá. Já si ho od Dany přebral a po chvíli už pochodoval za jednu ručku. Dokonce i vedle mne. Je to zajímavé - pokud pochoduje za obě ručičky, má snahu se věšet. Jakmile ho vedeme za jednu ručku, kráčí zcela uvolněně. Skvělé. Sice párkrát zakopl, ale pokaždé spadl do měkkého - do trávy, antuky či škváry ;-)
Verze pro tisk...
 09.05.2004
Martinka pečuje o svoje miminko...Odpoledne začala Martinka hledat svoji žehličku. Za tím účelem vytáhla bedýnku s hračkami a během pár vteřin vytvořila nepředstavitelný nepořádek. K velké Vojtíškově radosti, jak jinak ;-) Sotva Martinka třímala žehličku, pustila se do žehlení,"Já žehlím, já mám takovoudle malou žehličku plastovou, ta není na baterky, to bysem se jinak spálila, tu děti nesměj. Žehlím pěkně ty ponožky a dávám je do košíčku na hromádku!" Martinka se totiž bavila žehlením Vojtíškových ponožek. Ten se tedy bude mít, normálně mu je Dana nežehlí. Vojtíšek se zatím za Martinčinými zády pustil do sundávání svého, ještě vlhkého oblečení ze sušáku :o)
Dětičky dnes právě neoplývaly dobrou náladou. Jak jejich projevy komentovala Dana,"Pokud právě nebrečí Martinka, brečí Vojta a naopak!" Měla pravdu - Martinka brečela co chvíli kvůli naprosté blbosti. Zato Vojtíšek měl občas pádný důvod. Doslova pádný, neboť se několikrát velkou rychlostí rozlezl a přitom zapomněl pod sebou ručičky. Co následovalo, by se dalo popsat jedním slovem - Bum! Vojtíšek rázně orazítkoval čelem koberec. Alespoň tak, dlažba by byla tvrdší ;-)
Dana nabídla Vojtíškovi večeři s mírným předstihem. My s Martinkou zatím čekali v obyváku. Marťa si honem přitáhla svoji šušu Pavlínku a usadila ji s bryndáčkem podobně jako Dana Vojtu. Pak vytáhla nádobíčko a povídala,"Musím honem uvažit Pavlínce kašičku, aby se nahamalá a nemělá hlad!" Než Dana nakrmila Vojtíška, Martinka stihla to samé s Pavlínkou. Vzala si ji následně s sebou ke stolu. Po naší večeři běžela Marťa uklízet hračky. Zapomněla však na svoje miminko sedící na jídelní židli. Dana ji upozornila,"Ukliď si Martinko Pavlínku!" Martinka ji odbyla,"Nené!" Zkusil jsem na Martinku fintu,"Martinko, ale Pavlínce bude v noci zima, až se přestane topit. Vždyť není oblečená!" Martinka se zamyslela, vždyť se jednalo o pádný argument. Pro jistotu se optala,"Nebude se topit, maminko? Opravdu?" Dana jí otázku odsouhlasila, neboť na noc se plynový kotel vypíná automaticky. Martinka na nic nečekala a běžela zachraňovat svoje mimi,"Tak to si du Pavlu uklidit!" :-)
Poznáte postavičky na Martinčině obrázku? Ofotil jsem její dílo namalované na náspovém betonu pomocí kříd. Pokud to nepoznáte, Martinka svůj výtvor okomentovala,"Todle napravo je velkej ptáček se zobáčkem a tady vedle je malý kužátko!" Je to tak? Co myslíte? ;-)
Navečer jsme se přesunuli znovu na hřiště, protentokrát se tam hrálo mistrovské fotbalové utkání. Dana potkala kamarádky a Martinka se mezitím pustila do řádění s ostatními dětičkami. Kopaly si spolu opravdovým fotbalovým míčem. Martinka se nenechala zahanbit, jenom pokaždé zpacifikovala míč nejdříve ručkama a až potom ho odkopla. Asi by ve fotbalu tímto stylem neuspěla ;-) Vojtíšek si také párkrát kopl, jenom si nemyslete. Běhal se mnou za ručičky po celé širokém prostranství.
Verze pro tisk...
 10.05.2004
Vojtíškova cédéčkománie...Martinka dnes zůstala doma. Školky se s největší pravděpodobností nezůčastní až do pátku. Ptáte se proč? Důvodů se vyskytlo hned několik, přesněji řečeno dva. Za prvé, u nás řádí nějaká podivná střevní chřipka a minulý týden jsme si jí užili až až. Za další - Martinka pokašlává a Dana nechce, aby případně nakazila jiné děti. Kdyby Dana chodila do práce, jistě by se hodně rozmýšlela, ale jelikož je stejně doma s Vojtíškem, nebylo co řešit.
Chvíli po svačince si Martinka pustila televizi a v ní Kouzelnou školku. Jakmile Vojtíšek zmerčil zářící obrazovku, hned se pod ní našteloval. Koukat přímo nahoru ho příliš nebavilo, proto se jal zkoumat cédéčka a kazety v nedaleké poličce. Musím Vám říci - moje metoda se nějak neujala. Nevíte o čem je řeč? V případě Martinky jsme ji nechali hrabat cédéčka a díky našemu nezájmu ji rabování vždy po chvíli omrzelo. Vojtíška však ne. Právě v tomto bodě selhal výše uvedený systém. Vojtíšek se postaví k polici a hází vše na zem, hlava nehlava. Cédéčka i kazety se s ohlušujícím rachotem rozprskávají po zemi a to se mu moc zamlouvá. Martinka sledovala Vojtíškovo počínání celkem pobaveně, pouze však do chvíle, než sáhl na její cédéčka. Hned vystartovala a křičela,"Teda Vojtó, todle nesmíš rozhazůvat ty moje cécéčka. To se nedělá!" Přitom se zoufalým výrazem ve tváři sledovala naše pohledy. Dana Vojtíškovu činnost okomentovala,"Budeme asi muset přemístit cédéčka do skříně, jinak je neubráníme!" ;-)
Vojtíšek mě navečer velice mile překvapil. Předvedl totiž, jak nám dokáže porozumět a co víc - i mluvit! Nepředbíhejme však události. Tak tedy - Vojta seděl na koberci a samostatně si hrál. Nalezl Martinkou odhozenou hračkovou lžičku a červený kelímek. Ten položil na zem a s velice soustředěným výrazem ve tvářičce začal lžičkou dloubat do kelímku. Po chvíli se zdálo, jako by nacvičoval nabírání lžičky. Proto jsem nelenil a Vojtíška pobídl,"No tak Vojto, udělej ham, no honem, ham!" Představte si to, Vojtíšek porozumněl. Nabral něco imaginární stravy na lžičku a tu pak vstrčil do pusinky. Přitom opakoval,"Háám!" Dobrý, viďte? :-)
V souvislosti s předchozím odstavcem tu mám ještě jednu poznámku. Dana mi chvíli předtím vyprávěla o dnešním Vojtíškově krmení,"Dnes mě Vojta vyloženě překvapil. Na zeleninku v poledne otevřel pusinku a dokonce i na první lžičku. Sice toho pak moc nesnědl, ale hlavně nezlobil!" Po chvíli pokračovala,"Vojtíšek na mě působí dojmem, jakoby si chtěl vzít lžičku do ručky a pak sám jíst!" V tom měla naprostou pravdu, neboť během večeře jsem krmil Vojtíška banánem. Nejprve lžičkou, jenomže se mi po ní Vojtíšek neustále natahoval. Poté přišla Dana, beze slova ulomila kousek banánu a nabídla ho Vojtíkovi do pusinky. On ho krásně rozžmoulal a spolkl. Zbytek večeře jsem po Danině vzoru nabízel Vojtíškovi banán na kousání.
Na dnešní druhé fotce můžete spatřit Martinčiny malůvky. Pečlivě obkreslovala takového papírového šaška a pak jednotlivé tvářičky vymalovala podle sebe :o)
Verze pro tisk...
 11.05.2004
Neuvěřitelná večeře...Jak jistě víte, Martinka nechodí tento týden do školky. Jenomže Dana to s oběma nemá doma lehké. Nějak si odvykla mít je pohromadě po celý den. Martinka sice občas Vojtíška zabaví, ale ponejvíce ho zlobí. Buď mu bere hračky se kterými si hraje, nebo si sama přinese hračku jenž by neměla Vojtovi přijít do ručiček. Jako například hra s rybičkami a udicemi. Obsahuje příliš malé části a ty by Vojtíšek jistě strkal do pusinky. Mezi další věci patří neustálé Martinčiny otázky a potvrzování. Abyste tomu rozumněli - Martinka chce potvrdit, že něco dělá dobře. Většinou se ptá maminky i když je například se mnou. Má si například vzít botičky na ven. Jedny si vybere a pak se ptá,"Můžu si tatínku vzít tydle myšáčkový? Jó, můžu?" Poté vystartuje za Danou,"Mamí, můžu si vzít tydlé, jo můžu?" Pokud se Dana právě zabývá něčím jiným, Martinka opakuje svoji žádost třeba i desetkrát. Pak se není čemu divit, že Dana netrpělivě očekává můj příchod domů. Hlavně poslední dny, vždyť včera kvůli špatnému počasí ani nevystrčili nos. Až na Vojtíška, ten samozřejmě venku spinká i přes nepřízeň počasí. Na náspu a pod střechou je mu hej :o)
Po svačince se počasí konečně umoudřilo a bouřka zmizela za kopcem. Děti šly se mnou ven, společně budovat dětskou houpačko-prolézačku. Vojtíšek nás sledoval z kočárku a za celou dobu ani nepípl. S vykulenýma očkama sledoval naše vrtání, řezání, dlabání a další činnosti se dřevem. Podařilo se mi nařezat a za pomoci hřebíků stovek vytvořit žebříčkové stupačky z jedné strany prolézačky. Nahoře bude plošinka a z druhé strany další žebřík. Martinka si honem lezení nahoru vyzkoušela a křičela na celé kolo,"Podívej, já už umím vylýzt tady nahóru a nebojím se!" Před Martinkou jsem si lezení vyzkoušel já sám a mohu potvrdit, že celá stavba je dimenzovaná na hmotnost slona. Tedy alespoň na moji ;-)
Před večeří následoval přesun domů. Martinka neustále žadonila,"Maminkó, já mám hlád, kdy už budou ty špagetky?" Že by měla opravdu hlad? To je věc u našich dětí naprosto neobvyklá! ;-) Ale ano, Martinka sama vyškrábala a vylízala talířek se špagetami. Skvělé. Vojtíšek nás dnes také překvapil. Zatímco Dana rozdělovala jídlo na talíře, já do Vojty dostal celý talířek pšeničné kaše. Dana si ovšem neodpustila poznámku,"Jenom kdyby jsi tak chtěl Vojtíšku po té kašičce spinkat celou noc! Hlavně aby nás nečekalo nějaké nemilé překvapení!" Tím Dana myslela případné blinkání, ale toho jsme se snad již zbavili. Ťuky ťuky na fošnu, v to doufám ;-)
Martinka moc ráda pije ke snídani a k Večerníčku mlíčko s jahodovým Frapkem. Nevím jak u Vás, ale po okolí jsem na něj nenarazil. Děda nám sice nové Frapko zakoupil v Makru, ale my ho zapomněli vzít s sebou domů. No nic, Dana otevřela Martince mnou zakoupený pytlík s popisem Kakao o smaku truskawkowym, tedy kakao s příchutí jahod. Já žil v domnění, že se jedná také o ovocný nápoj. Jenomže uvnitř se nacházelo kakao s příchutí. Martince však nevadilo a ještě si ho pochvalovala,"To je dobrý kakavíčko!" :-)
Verze pro tisk...
 12.05.2004
Můžou děti do Makra...?Navečer nám hrozila v jednu chvíli bouřka, ale posléze jsme se mohli nerušeně přesunout na zahrádku. Vojtíšek nás pozoroval z kočárku a Martinka mi pomáhala s výrobou prolézačky. Jak vidíte, zmocnila se akuvrtačky a povídala,"Já musím vrtát, já ti pomůžu!" Vrtala ostošest, až se málem z vrtačky kouřilo. Chvíli předtím ovšem absolvovala menší kurz bezpečnosti práce s ručním nářadím. Kupodivu se instrukcí držela ;-)
Kolem zahrádky co chvíli někdo procházel a obdivoval naše monstrózní dílo. Martinka se musela pokaždé předvést, proto honem odhodila veškeré nářadí a lezla na žebřík. Křičela přitom na celé kolo,"Podívej, už sem umím vylýzt a nepadnů!" V souvislosti s prolézačkou nám Dana povídala,"V novém katalogu Plusu mají v akci provazový žebřík. To bychom se tam mohli zítra zastavit. Žebřík pak můžeme věšet místo houpačky!" Martinka zpozorněla a už se vzduchem nesla její otázka,"Mamí a můžou děti do Plusů? Můžu tam?" Dostala kladnou odpověď, jak jinak. Martinka je totiž mírně řečeno zmatená, neboť u babičky a dědy nemůže jet na nákup do Makra. Tam děti opravdu nesmí. Jste zvědaví kam pojedeme zítra? Vojtíška čeká pravidelná prohlídka u paní doktorky. Těště se, o nic nepřijdete ;-)
Vojtíšek také nesměl zůstat na zahrádce pozadu. Bavil se cucáním řehtačky a povídáním,"Tatá tata, tata-bb, jejé!" Bylo ho slyšet až u sousedů, neboť se odtamtud ozval hlas,"Jo to je Vojtíšek, já pořád zkoumám, kdo to povídá!" Jediné co Vojtíšek odmítal byla jeho lahvička s čajem. S pitím dnes nějak stagnoval. Naštěstí je ještě kojený, takže si tekutiny vynahradí jinde :-)
K večeři Vojtíšek dostal opět pšeničnou kašičku. Včera dopadlo vše na výbornou, tak proč ne. V noci na dnešek celkem spinkal, jenom po probuzení o půl jedné mírně zlobil. Dana ho totiž nakojila a položila zpět do postýlky. Než stačila připravit peřinku a Vojtíška přikrýt, už stál u žbrlení s radostným povídáním. Jakoby už chtěl vstávat. Brr, dejte pokoj ;-)
Během večeře se Vojtíšek bavil. Aby nám hladově nekoukal do talířů(Chvíli předtím snědl za mojí asistence všechnu kaši z termotalířku), podal jsem mu jednu dětskou sušenku Plasmon. Vojtíšek ji křoupal a mlsně pozoroval, jak se cpeme knedlíky s vajíčkem. Jak jinak, než s nezbytným kečupem. Ten vyžaduje hlavně Martinka. V jednu chvíli se ke mě nahnula s žádostí,"Tatínku, dáš mi ještě čečup?" Proč ne, dal sem jí. Jenomže jak postrčila svůj talířek doprostřed stolu, Vojtíšek se natáhl seč mohl a svoji sladkou sušenku omočil v kečupu. Než jsem ho stačil zadržet, bleskurychle strčil sušenku do pusinky. Tomu se říká využít situaci. Sladká sušenka a kečup - skvělá kombinace, viďte? ;-) Včera také - Vojtíšek se natáhl po zbytku strouhaného sýra. Bleskově uchmátl něco z talířku a už si cpal sýr do pusinky. Je až s podivem, jak dokáže zručně uchopit maličký kousek stravy a neomylně ho dopravit na patřičná místa.
Verze pro tisk...
 13.05.2004
Desetiměsíční prohlídka...Vojtíška dnes čekala desetiměsíční prohlídka u paní doktorky. Jeli jsme do města odpoledne, neboť dopolední hodiny patří nemocným dětem. Po mém dřívějším příjezdu z práce na mě u dveří čekala Dana s Vojtíškem v náručí. Nesměla chybět ani Martinka, ta měla pro změnu připravenou svoji šušu Pavlínku v autosedačce.
Po složitějším upoutání dětí a Pavlínky do autosedaček nám už nebránilo nic v odjezdu. Cestování s Pavlínkou Vám je zábava. Jakmile více přišlápnu plynový pedál, Pavlínka se vlivem akcelerace začne smát. Evidentně se jí rychlá jízda zamlouvá. Občas se po projetí větší terénní nerovnosti i rozbrečí.
Danu úplně nejvíce ze všeho zajímalo, kolik paní doktorka naváží po umístění Vojty na váhu. Mno, nic moc. Abych Vás déle nenapínal - při minulé kontrole 18.3. vážil Vojtíšek 9750 g. Dnes doktorka navážila přesně 9850 g, z čehož jasně vyplývá, že Vojtíšek přibral 100g. Dana se zatvářila mírně zklamaně, ale posléze povídala,"Vojtíšek prodělal v uplynulých dnech virózu a já mám dojem, že zhubl. Až poslední tři dny baští hezky a k večeři sní talíř kašičky!" Vojtíšek se doktorce líbil a ona ho ještě zběžně prohlédla. Opravdu zběžně. Prohmátla mu fontanelu(Tu má Vojta doposud hmatatelnou - 2x2cm) a spočítala zoubky. Nic se nezměnilo, Vojtíšek se stále zubí na svět svými osmi kousáky.
Doktorka se po chvíli zaměřila na Martinčino miminko,"Ahoj Martinko, ty máš také mimi? Jakpak se jmenuje?" Martinka odpověděla,"Menuje se Pavlínka!" Já ještě dodal,"Pavlínka má oproti běžnému miminku jednu geniální věc - na zádech se nalézá vypínač!" Doktorka mi pobaveně odpověděla,"Hmm, to by se občas hodilo, dítě vypnout. Jenomže ono to nejde!" :-)
Závěrem prohlídky doktorka spolu se sestřičkou Vojtíška mírně nazlobily. Ptáte se čím? To je jednoduché - očkováním. Zatímco první dávku proti obrně vyfasoval Vojtíšek na lžičku, při druhé žloutenkové si zabrečel. Přece jenom se jednalo o včeličku do stehna. Martinka přitom skákala kolem a křičela,"Jé Vojtíšek má taky takovou obrázkovou náplast, jako mám já v lékárně!" Příští kontrola nás čeká až na roce, takže za dva měsíce nashledanou ;-)
Cestou od doktorky jsme se společně zastavili na nákup v Plusu. Jednalo se o takový menší rodinný svátek, neboť normálně jezdím nakupovat sám. První problémy nastaly při nastupování do vozíku. Sedátko donedávna patřilo Martince. Jenomže dnes jsem do něj usadil Vojtu a Martinka musela běhat kolem po svých, což se jí evidentně nezamlouvalo. Nakonec se po vzoru jiných dětí postavila před Vojtíška na takový držák basy na lahve. Další zrada nás čekala venku po návratu k autu. Strhla se totiž veliká průtrž mračen, a všichni jen tak tak zaběhli do auta. Já mírně zmokl, neboť jsem musel přeskladnit nákup. Dana zatím nakrmila Vojtíška jogurtem, jak máte možnost spatřit na fotografii.
Doma mi Martinka pomáhala hledat lepidlo na zalepení její boty. Bohužel, musím koupit nový Alkaprén. Martinka mi však nabízela svoje služby,"To níc tatínku že nemáš lepidýlko. Já ti pšinesu to svoje vytáčecí a tím to bude učitě držet!" No, nevím nevím. Bílá lepicí pasta se mi na boty moc nezdá ;-)
Verze pro tisk...
 14.05.2004
Kdo pokousal Vojtíška...?Martinka dnes pokousala Vojtíška. Nevěříte? Čtěte tedy dál. Stalo se to tak - Martinka ležela na gauči a najednou k ní přilezl Vojtíšek, jak je jeho zvykem. Poté se Vojta postavil u gauče. Co následovalo potom je sice ve hvězdách, ale najednou začal Vojtíšek příšerně brečet. Dana přiběhla bleskuryhchle do obyváku a vůbec nechápala důvod náhlého Vojtíškova breku. Martinka se tvářila jakoby neuměla do pěti počítat(Náhodou, to ona umí ;-) ). Posléze z ní vylezlo jako z chlupaté deky,"Já sem Vojtu kousla. Já sem ho kousla do prstíčku!" Tak to vidíte, ještě že je Marťa očkovaná ;-) Dana mi celou událost vyprávěla po mém návratu z nákupu,"Nebude dlouho trvat a Vojtíšek zjistí, že může Martince kousnutí vrátit!" To tedy má pravdu, budou se rvát jako dva pejskové. Možná ;-)
Po svačince mi děti pomáhaly s pracemi na zahrádce. Vojtíšek opět seděl v kočárku a tvářil se značně nabručeně. Aby ne, vždyť sezení v kočárku není žádná zábava, ne? Už aby chodil a my ho mohli v poklidu vypustit na travičku. Jistě se také oteplí a Vojta bude moci po trávě i lézt.
Zatímco jsem na houpačkovou konstrukci přišroubovával podlážku, Martinka si přivlastnila veškeré dřevěné odřezky. Stavěla je všude kam se dalo, hlavně na konstrukci. Pak už jen vylezla nahoru, aby vyzkoušela sezení na rozhledně - podívejte se na první fotku. Prolézačku s houpačkami se Vám chystám blížeji popsat ve speciálním článku, ale teď na okraj - Martinka z jedné strany vyleze po žebříku nahoru, tam se může na chvíli posadit a druhou stranou sleze dolů. Moc se jí prolézačka zamlouvá. Zítra snad připevníme hák na pověšení provazového žebříku. Ten jsme zakoupili včera v Plusu. Je dlouhý dva a půl metru a vychází přesně od vrcholu prolézačky až na zem. Zbývají ještě dořešit držáky na houpačku. Dana se navečer po zhlédnutí našeho díla zasnila,"Co kdybychom pořídili houpací síť? Možná by se mezi sloupy vešla!" No, uvidíme. Víte kdo by se v té síti nejraději houpal? Správně, uhodli jste - přece Dana ;-)
Ač se nám dospělým osobám některé věci zdají obyčejné, Martinka je vidí zcela jinak. Jako dnes před koupáním - na obrubě vany ležel kelímek plný ledové vody. Za účelem eliminace případného Vojtíškova ostuzení(Není to tak dávno, co na sebe kelímek plný ledové vodičky vylil), jsem vodu vychrstl do odpadu. Sotva se tak stalo, za mnou již stála Martinka,"Tatínku, cos to vylil? To by můj pudink, pšecé. Já si budu muset uvažit novéj! Ty ty ty!" To jsem si naběhl, viďte? ;-)
Vojtíška jsem jako obyvykle na přebalováku svlékl a chystal se k jeho namydlení. Vešla Dana a v tu chvíli se na ni Vojta začal smát. Spustil a honem Daně něco povídal,"Mama, hmm ta-ta tata blmlmlm mmm, ata ata, blé ble, tata ttt dť dť!" Vysypal ze sebe jednu dlouhou větu a pak nás tázavě pozoroval. Vy jste mu porozumněli? My tedy v žádném případě ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
06.05.2004
07.05.2004
08.05.2004
09.05.2004
10.05.2004
11.05.2004
12.05.2004
13.05.2004
14.05.2004
- 
24.5.2007
