 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 15.05.2004
Sláva nazdar výletu, zmokli jsme...V dopoledních hodinách Vojtíšek usnul na dvorku v kočárku a my s Marťou pokračovali v budování prolézačky. Podařilo se nám ji téměř dokončit, zbývá konečný nátěr. Po svaření držáku a jeho zašroubování následovalo zavěšení provazového žebříku. Po mé zátěžové zkoušce byl předán dětem do užívání. Martinka však na žebřík nelezla, zato ho požívala coby houpačku.
Po obědě padlo konečné rozhodnutí - pojedeme na pouť do vzdálenějšího města. Zbývalo určit dopravní prostředek. Buď obvyklé auto, nebo neobvyklé České dráhy. Nakonec zvítězila druhá varianta a to jenom díky vidině průjezdu tunelem. Ten se totiž na trati vyskytuje a Martinka si nechtěla nechat takovou příležitost ujít. Já také ne, vždyť jsem vlakem nejel deset let a Dana jakbysmet. Vojtíšek jel dnes dokonce úplně poprvé.
Cestou vláčkem motoráčkem jsem s Vojtíškem stál na chodbičce. Jinam se s kočárkem nedá protlačit. Po chvíli přistoupily dvě starší dívčiny a bavily se pozorováním Vojtíška. On se na ně totiž smál. Jedna povídala,"Podívej, to je ale hezkej kluk. Vypadá dost podobně, jako ten, kterýho si prohlížela máma v práci na počítači. Víš, na Internetu!" Já přitom nehnul ani brvou. Že by si prohlížela opravdu Vojtíška? Ať tak či onak, je to dosti pravděpodobné ;-)
V cílové stanici jsem do Vojtíška nacpal jeden smetanový jogurtek a my následně mohli vyrazit směrem ke kolotočům. Martinka se nemohla dočkat. Po příchodu na místo ji však mírně zarazil obrovský hluk. A bylo na co se dívat - centrifugy, houpačky, kolotoče a všeliké různé aninevímjakjenazvat. Dana převzala kočárek s Vojtíškem a já s Marťou skočil na italský autodrom. Což o to, Martince se jízda zamlouvala, pouze však do okamžiku, než nás kdosi v plné rychlosti vytlačil na kraj. Následoval čelní náraz do mantinelu a Martinka si málem nabila čuchometr. Od té chvíle neměla k autu důvěru ;-)
Martinka se ještě nechala od Dany zhoupnout na houpačce a už žadonila,"Tatínku, koupíš mi balónek?" To bylo radosti, když konečně třímala vytoužený balónek. Doma jich má sice spoustu, ale žádný nelétá. A tenhle jo!
Jako poslední atrakci si Martinka vyzkoušela létající draky (Ovšem za mojí asistence). Pak už Vojtíšek usnul v kočárku a začalo pršet. Nastoupil další bod programu - náš přesun na nádraží ke zpátečnímu vlaku. Vojtíšek se probral až během jízdy a ta nejzajímavější část nás teprve čekala. Od zastávky domů to máme cca 4 km a celou cestu vydatně pršelo. Vojta seděl, ale v žádném případě nemínil nechat kočárkovou pláštěnku bez povšimnutí. Neustále ji kousal a tahal se se mnou o ni. Po příjezdu do sucha jsem si mohl konečně oddychout. Výlet se nám i přes závěrečnou nepřízeň počasí vydařil :o)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
15.5.2004 21:25:15 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Chcete-li si poslechnout jak Vojtíšek po ránu povídal, klikněte si na jeho nové video :o) |
16.5.2004 5:14:17 Martina
Moc pekne video Radku. Moc vas vsechny pozdravuju. Preji krasnou nedeli a mejte se krasne. | |
 16.05.2004
Je to maso prasátko, nebo kačka...?Mít doma dvě děti znamená i jistou zábavu, kterou nám předtím samotná Martinka neposkytla. Každou chvíli je slyšet,"Jak to, že má Vojta pastelku a okusuje ji? Martinko, zase jsi nechala ležet papírky na podlaze a Vojta je jí. Honem si je ukliď, jinak bude zase blinkat!" Příkladů bych našel více, ale stoprocentně uhlídat Martinku prostě nejde.
Naše Martinka má k masu stejně vřelý vztah, jako vegetarián. Myslím tím k masu jako takovému, neboť sekaný řízek většinou sní. Rybí prsty například také může. Dnes však před obědem vyzvídala,"Co to važíš maminko? Ja to prasátko, nebo kačka?" Dana odpověděla,"To je Martinko prasátko!" Marťa pokývala hlavičkou,"Ahá, já to uhádla že je to prasátko, ale já masíčko jíst nebudu!" :o)
Vojtíšek je ve svých fyzických aktivitách stále opatrnější a do problémů většinou nejde po hlavě. Párkrát si totiž natloukl kokos a tak si dává větší pozor. Dnes nás o předchozím přesvědčil - chvíli jezdil na odstrkovadle-autíčku a pak chtěl vystoupit. Opatrně natahoval ručičky a marně se snažil odhadnout vzdálenost od země. Jelikož na podlahu nedosáhl, raději neseskočil. Ještě tak před měsícem by klidně sestoupil a ono by to nějak dopadlo. Asi na hlavičku a tvrdě ;-)
Závěrem tu mám jednu perličku. Jistě mi potvrdíte, že od letošního ledna zažívá Internet nebývalé nájezdy emailových virů. Ani my nezůstali bez povšimnutí. Den co den nalézám ve schránce nejméně čtyřicet takových exemplářů - podivné anglické předměty zpráv a v příloze zabalený virus. Vše nemilosrdně mažu. V pátek poprvé mi přišel virus z adresy, která mě vyloženě zaujala. Podívejte se na fotku - dnes jsem pro Vás ofotil přeposlaný mail z mobilního telefonu. Nevím zdali znáte majitele adresy - je to se s největší pravděpodobností naše potencionální Česká superstar - Sámer Issa ;-)
Dana právě sleduje na TV Nova výše zmiňovanou soutěž Česko hledá Superstar. Požádala mě, abych jí podal z kuchyně hrnek s čajem. Nechtěla totiž, aby ji spatřil Vojtíšek. On má totiž spinkat(S usínáním má poslední dny vyloženě problémy. Zklidní se a usne většinou až po půl deváté. A to ho Dana musí utahat kojením) . Jakmile maminku zahlédne, křičí, stojí v postýlce a nechce ležet. Po předání hrnku jsem se na chvíli zahleděl směrem k obrazovce. V tu chvíli se za mnou ozval Martinčin hlas,"Tatínku uhni, není pšes tebe vidět!" Martinka by měla také již spát, jenomže tohle dělají snad všechny děti. Já si například někdy v šesté třídě sestrojil svůj první tranzistorový zesilovač a pomocí mikrofonu skrytého v obyváku poslouchal, jak se baví sami dospělí(Přesněji řečeno - co si naši povídají s návštěvou). Tak to vidíte, s dětičkama je zábava ;-)
Verze pro tisk...
 17.05.2004
Vojtíšek je jako chechtací pytlík...Dana si dnes mohla konečně oddechnout. Ptáte se co se dělo? Je to jednoduché - Martinka po týdnu stráveném doma po ránu odešla do školky. Tedy, Dana ji tam odvedla. Marťa vstávala bez jakýchkoliv protestů a stejné to bylo i s těšením se do dětského kolektivu. Dana tak nemusela celé dopoledne poslouchat Martinčiny úmorné dotazy(To víte, jakmile Martinka začala chodit do školky, nastal doma větší klid. Na ten se zvyká velice rychle ;-) ) a hlavně si mohl Vojtíšek v klidu pohrát. To máte tak - pokud je Martinka doma, Vojtíšek neustále leze za ní a chce si hrát s hračkami které nesmí. Jakmile je sám, vydrží některé věci zkoumat s velikou důkladností. Stačí mu k tomuto účelu například tkanička. Bere ji do prstíčků a opatrně vkládá do pusinky. To je Vám zábavy ;-)
Po odpoledním návratu ze školky mi Martinka vyprávěla všechny svoje dojmy. Najednou se zarazila a běžela za maminkou. Vyčítavě jí povídala,"Maminkó, já sem ale nemělá ve školcé pyžamko. Tys mi ho nedalá, já neměla v čem spinkat!" Dana se zarazila a přemýšlela,"Jak je to možné?" Nakonec došla ke zjištění, že si ráno odnesla ze školky špinavé povlečení na postýlku a mezi ním se schovalo i pyžamko.
Vojtíšek si rozšířil slovní zásobu. Až doposud mezi jeho výrazy patřilo,"Mama, tata, baba, deda, jojojojo, jéjéjé, ejé ejé!" Dnes však přidal novinku. Vojtíšek nám povídá,"Nene nene!" Určitě nás má oposlouchané, vždyť ho každou chvíli upozorňujeme, že něco nesmí. Například rabovat kuchyňský koš, sahat na zapnutou troubu či hrát si se smetáčkem a lopatkou, neboť tyto nástroje právě neoplývají čistotou.
Navečer jsem si vzal děti ven a Martinka mi pomáhala přerývat nejprve rozrostlý libeček a pak i odnože zahradní ostružiny. Popadl jsem za tím účelem rýč a zašlápl ho do země. Měli byste slyšet Vojtovu reakci - za mými zády se ozvalo,"Hihihihi, jóó!" Doslova jako chechtací pytlík. S každým zašlápnutím rýče nová salva smíchu. Dana se na nás přišla podívat a já jí celé vystoupení zopakoval. Přitom následovala moje otázka,"Nevíš čemu se Vojtíšek tak směje?" Dana mi odpověděla,"Asi mu připadá legrační, že rýč pokaždé zmizí v zemi a na povrchu zůstane pouze násada!" No, je to možné. Vojtíšek nám stejně nic nepoví :o)
Martinka před večeří žadonila o čaj,"Maminko, tatínku prosím já chci čaj!" Dostala ho od Dany. Jak tak chtěla hrníček postrčit, podařilo se jí něco čaje vylít na stůl. Hned jsem ji upozornil,"Martinko, podívej. Vždyť jsi ten čaj vylila!" Martinka mi s naprostým klidem odpověděla,"To níc, já to nevylilá, já jenom odlila ten vrch tady z hrníčku!" :o)
Na dnešní podvečer připadlo Martinčino koupání a tak jsem si vzal obě děti jako obvykle na starost. Vojtíšek přišel na obrovskou zábavu - do každé ručky uchopí jeden dětský teploměr-rybičku a plácá jimi o hladinu. I já byl zralý na osušku. Martinka pak počítala gumové rybičky,"Tady je jedna, dvě, či, čtyži, pět, šest, sedum, osum, devět a pšece deset!" To že umí počítat do pěti je mi známo, ale tímhle výkonem mě opravdu překvapila ;-)
Uff, právě jsem zažil horké chvilky s počítačem. Abych Vám to vysvětlil - jak tak píši, najednou se z bedny stojící na zemi ozývá,"Prásk prsk!" Následuje světelný efekt nějaké hořící součástky kdesi ve zdroji. Honem vypínám počítač pomocí přívodní vidlice. No, ten smrádek bych Vám nepřál. Po vizuální kontrole zapojuji vidlici zpět a mačkám tlačítko - píp, píp a systém nabíhá. Světe div se, počítač běží. Co tam hořelo je mi záhadou. Konec dobrý, všechno dobré, ještě teď se mi klepou kolena. Honem honem, zálohovat ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
18.5.2004 6:27:59 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Bohužel, počítač odešel cca. 20 minut od aktualizace eMartinky. Totálně vypadlo napájení procesoru. Jedu reklamovat zdroj, vždyť počítač je starý teprve třičtvrtě roku :-( | |
 18.05.2004
Stále šikovnější Vojtíšek...Jak jste již jistě postřehli, velký domácí počítač jsem odvezl na opravu a momentálně datluji do notebooku. Hlavně doufám, že kromě zdroje neodešlo nic jiného :-(
Během nakupování pár věcí v samoobsluze, jsem si odpoledne všiml i pastičky na myši. Hned se jedna ocitla v košíku. Ptáte se k čemu? Nedávno jsem psal v rubrice doma o jedné malé myšce, která zdrhá pokaždé, otevřu-li dveře na zadní chodbu. Už mě její řádění trochu vadí, takže se s ní asi rozloučíme. Ovšem za předpokladu úspěšného sklapnutí pastičky. Martinka chtěla ukázat jak past funguje, proto jsem ji natáhl a pomocí šroubováku simuloval blížící se myšku. Jakmile se ozvalo klap, Martinka skákala kolem a křičela na celé kolo,"Jéé, ta pastička dělá ale rámus. Ona tak jako klapla. Až tam ta myška vleze, až bude ta myš mrtvá, tak ji můžem uvažit v hrnci. Pak ji sníme jóo? To bude mňam!" No, musel jsem Martinku maličko zklamat. Myšku nebudeme jíst my, nýbrž kočka ;-)
Dnešní podvečerní pracovní činnost se odehrávala na dvorku. Po usazení Vojtíška do kočárku jsem mu na hlavičku nasadil klobouček. Myslíte si, že si ho tam nechal? Ani náhodou. Sledoval naši pracovní činnost a vyloženě se bavil střídavým pohledem na kloubouček v ručičkách a na nás. Zatímco jsem vyráběl ze dvou fošen budoucí horní desku nového zahradního stolu, Martinka stihla pomalovat celou násep barevnými křídami. Pěkně silnovrstvě, až ji Dana pokárala,"Martinko, příště prosím nemaluj přede dveřmi, vždyť nosíme barevné ťápance až na chodbu!" Tolik na okraj a vraťme se k práci. Já používal na střídačku akuvrtačku a ruční pilku. Jakmile to či ono nářadí vydávalo svoje specifické zvuky, Vojtíšek počal v kočárku hopsat a radostně křičet,"Jojojo jóó!" Dana pak jeho volání komentovala, neboť pracovala na zahrádce a Vojtůvsilný hlas nebylo možné přeslechnout :o)
Těsně před Večerníčkem nás Vojtíšek překvapil svojí šikovností. Viděli jsme to s Danou najednou a zcela poprvé. Popíši Vám situaci - Vojtíšek dostal k svátku traktor s vlekem. Uvnitř traktorové boudy sedí zemědělec a jde i vyndat. No a Dana položila figurku do vleku. Sotva ji Vojtíšek zmerčil, nelenil a přilezl k traktoru. Dana povídala,"Podívej, on snad chce strčit figurku na správné místo!" Jako by nám Vojtíšek porozumněl, opatrně uchopil figurku a naprosto přesným chmatem ji umístil dovnitř kabiny. Tváře se přitom naprosto spokojeně, popadl traktor a už s ním drandil po podlaze. My zůstali z jeho výkonu stát s otevřenou pusou. Zdokonaluje se, chlapec jeden ;-)
Vojtíškovo jídlo již ani nekomentuji, neboť začal hamat naprosto dokonale. Pouze při večeři spustil mohutný křik a slzičky se mu přitom koulely jako hrachy. Vše se stalo po podání jedné lžičky s kašičkou. Vojtíček mi ji mohutně skousl a přitom se mu hrana lžičky opřela o dáseň. Au au, asi to bolelo. Vojtíšek nakonec kaši dojedl a pak se ještě v židličce řádně vykakal, jak má poslední dny ve zvyku(Samozřejmě do plínky ;-) ). Moc dobrá doba, to Vám povím. Za chvíli ho čeká koupání a máme ho přebalit, či nikoliv? Dnes v kakání zůstal, vždyť se jednalo o pouhých dvacet minut do koupání ;-)
Verze pro tisk...
 19.05.2004
Dobrých zpráv není nikdy dost...Mezi dnešní vysoce pozitivní zprávy patří nesporně i ta o našem domácím počítači. Odpoledne mi volal servisní technik - prý shořel pouze zdroj a ostatní, zdá se chodí bez problémů. Huráá, čekal jsem to nejhorší, vždyť celá pondělní katastrofa má v obyváku doposud pachové následky. Mimo to nemám na cédéčku vypálené fotky za posledních patnáct dní. Musím se polepšit v zálohování. V pátek máme jet do Hradce, takže si tam počítač vyzvednu z opravy :o)
Abyste si nemysleli, že oplývám samými pozitivními zprávami, mám i jednu z opačného konce. Vojtíšek poslední dny mírně pokašlával, proto mu Dana večer podávala sirup Silomat. Jenomže dnešní noc Vojtíšek vyloženě prokašlal. Přes den kašel celkem ustoupil a navečer se znovu vrátil. Navíc začalo Danu cosi nepříjemně škrábat v krku. Kde zase jakého bacila chytili, nevíme. Necháme se překvapit, co se z toho vyvrbí :-(
Vojtíškovo vytahování traktoristy z traktoru a jeho opětovné umisťování zpět, jste si již jistě přečetli ve včerejším článku. Na základě nové dovednosti dnes Danu napadl další test. Z Martinčiny skříňky vytáhla takové postupně se zvětšující kelímky. Skládají se buď jako matrjoška, nebo jako komín. Vojtíšek se posadil naproti Daně a podávané kelímky krásně skládal do sebe. Od největšího až po nejmenší. Celou sérii však složil pouze párkrát, neboť ho hraní občas přestalo bavit. Šikula, viďte? ;-)
Martinka se chystala ke společnému odchodu na zahrádku. Povídala,"Počkejté, ještě musím oblíknout Pavlínku a dát ji do kočárku!" Co se dalo dělat, Martinka oblékla Pavlínce svetřík a upozornila ji,"Snad ti nebude zima Pavli. Kdyby jo, tak to žekni a oblíkneme se víc, jo?" Svoje miminko sice pěkně oblékla a usadila do kočárku, jenomže ho zapomněla připoutat. Na dnešní první fotce vidíte, jak Marťa zdolává sjezd ze schodů. My tam máme připevněné takové dřevěné kolejnice na Vojtíškův kočárek. Jenomže ten Pavlinčin disponuje menším rozchodem a jízda se tak stává složitější. Sotva s ním Marťa sjela trochu dolů, neupoutaná Pavlínka jí vypadla a udeřila tvrdě hlavičkou o beton. Auuu ;-) Já čekal Martinčin křik, namísto ní se ozvala šušu,"Hihihi, hahaha, alalo, apááá, áá!" Dosti dobrá reakce miminka na nastalou situaci, nemyslíte? Martinka popadla Pavlu a konejšila ji,"To bude dobrý Pavli. Seš skoro v požádku, ždyť ani nemáš odženou hlavičku!" No a pak jí svěřte Vojtíška. Dana si tuhle chtěla odskočit. Martinka jí nabídla své služby,"Maminko, já Vojtíška klidně pohlídám!" ;-))
Jedna naše čtenářka mě v mailu upozorňovala na chybějící Martinčino video. Prý se v poslední době zaměřuji pouze na Vojtíška. Nebojte se, na Martinku se také dostane. Právě dnes jsem si do koupelny přinesl foťák a chystal se Marťu natočit. Jenomže Vojtíšek překazil mé plány. Jste zvědaví čím? Náš malý lumpík totiž strašlivě cákal. Jak sami vidíte, ani nemohl kvůli gejzírům vody koukat. Díky jeho aktivitě se nedalo pořádně natáčet. Náš digiťák rozhodně nepatří mezi vodotěsné.
Verze pro tisk...
 20.05.2004
Proč má moped šlapky...?Dana mi po návratu z práce povídala,"Víš co dělal Vojtíšek po ránu? Mával nám, dělal pápá!" Je to tak, Vojtíšek se stále více zdokonaluje a spoustu věcí dělá, dá se říci vědomě. Jako například při dnešní večeři - už se mu nechtělo sedět jenom tak a čumákovat na nás(Svoji kašičku měl dávno zhamanou a jednu sušenku Plasmon rozkousanou, rozlámanou a rozmetanou v okruhu minimálně tří metrů ;-) ). Dana mu proto podala miminkovské leporelo se zvířátky. Vojtíšek knihu z PVC nejprve muchlal a pak si ji i prohlížel. Dana se ho zeptala,"Vojtíšku, kdepak je kočička? Čiči?" Vojtíšek se podíval na stůl a s naprostou jistotou zabodl prstíček do obrázku. Myslíte si, že ukázal na kočičku? Chyba lávky, jednalo se o sovu. Mě jenom zaujala ta naprostá jistota pohybu ;-)
Dnes jsem se dostali ven opravdu brzo. Sotva se Vojtíšek odpoledne probudil, posadil jsem ho v kočárku a šli jsme natírat nejprve dětskou prolézačko-houpačku a pak i plot. Martinka mezitím zhlédla Kouzelnou školku v televizi a připojila se k nám. Sotva však v pět hodin zabimbaly věžní hodiny, Martinka běžela domů. Křičela,"Tatínků, vezmi Vojtíka a deme domů. Už bude večežé, já už mám hlád. Slyšéls? Ždyť už bimbaly hodiny hodněé!" To je sice hezké, ale domů chodíme až v šest. Hned jsem ji zarazil. Martinka totiž sama sleduje bimbání a dokáže poznat celou hodinu. Jenomže přitom nepočítá údery zvonu ;-)
Po chvíli kolem nás projel pán na mopedu Babetta. Martinka ho pozorovala a posléze se divila,"Tatínku, proč ten pán nešlape když tam má ty šlapky jako tady já na kolé?" Hned jsem jí celý problém vysvětlil,"Martinko, to není kolo ale taková motorka. Ta má motor a šlapkami se jenom nastartuje. Maximálně by pán mohl šlapat, kdyby mu došel benzín!" Martinka se chvíli zamyslela pak udělala v celé věci jasno,"Ahá, až tomu pánovi dojde motór, tak bude šlapat až pro benzín k pumpěé. Tam co jezdíme s autém!" Je Vám to také jasné? ;-)
Vojtíšek seděl celou dobu v kočárku. Téměř dvě hodiny. Není tedy divu, že ho sezení a pozorování mého tahání štětky s barvou omrzelo. Poklidné, velice hlasité povídání a smích přešlo postupně do hlasitého křiku. Sousedi rozhodně o nic nepřišli. Vojtíškův křik nabíral chvílemi na intenzitě a Dana se na nás přišla podívat, zdali Vojtíška nějak netrápíme. To víte že jsme ho trápili - sezením. Jak říkám - už aby začal běhat. Náhodou, nemá k tomu daleko. Několikrát jsem ho doma pustli a Vojtíšek stál sám minimálně pět sekund. Pak si hrcnul na prdelku. Ještě že je vybaven pro takovou příležitost padákem(Přesněji řečeno plínkou ;-) ). Dopad na dlažbu tak nebyl rozhodně tvrdý ;-)
Před skutečným odchodem na večeři se Martinka na dvorku rozepsala křídou. Svůj výtvor okomentovala,"Tatínků, póď se podívat, já sem něcó napsalá!" Skutečně, podívejte se také. Martinka už umí s naprostou jistotou napsat velká tiskací písmenka - T jako táta, M jako Martinka, A jako taková stčecha. Dokáže je i správně pojmenovat. V žádném případě ji psaní násilně neučíme, ona se nás pouze ptá, cože je to za písmenko. Jako první uměla písmeno T, neboť ho vyhledávala všude v textu,"Co je todleto za písmeno? Vypadá jako kladífko!" :o)
Verze pro tisk...
 21.05.2004
Až bude Martinka velká...Můj dnešní odchod z práce by se dal nazvat Po o. Rodičové tento výraz jistě znají, pro ostatní - jedná se o odchod po obědě. Martinka se již včera těšila,"Tatínků, já du taky ze školky po o. Pak pojedemé k babičcé, já už se moc těším!"
Dana se snažila dopoledne v klidu zabalit věci. Dvě nejplnější tašky připadají dětem a nejvíce věcí má s sebou samozřejmě Vojtíšek. I přesto, že je vlastně nejmenší. Však také Daně vydatně pomáhal s balením - jakmile spatřil vytažený šuplík pod přebalovákem, hned se u něho postavil a vyrabované věci odhazoval kolem sebe. Přesně to samé provozoval před nedávnem s cédéčkama, proto jsme mu museli do jistých míst omezit přístup. Nedalo se nic dělat, domluvy nepomohly ;-)
Po mírných zmatcích již děti seděly v autě a všechna zavazadla(Snad ;-) )se nalézala v kufru. Nic nebránilo našemu odjezdu k babičce a dědovi. Vojtíšek celou cestu probděl a hrál si s řehtačkami zavěšenými na autosedačce. Přece jenom se mu sezení po směru jízdy zamlouvá. Dnes tak jel podruhé v životě. Martinka usnula těsně před Hradcem, někde u Třebechovic. Chvíli předtím rozvíjela sáhodlouhé teorie. Má totiž jet se školkou na výlet, do obory nacházející se u zámku. Dana Martince ukazovala přesně ono místo. Martinka se zamyslela a pak spustila,"Až já budu velká, budu moct jet do tý obory samá, že jó?" Dana jí potvrdila otázku,"Ano Martinko, ale to budeš opravdu hodně velká!" Martinka pokračovala,"Ahá, to budu velká tákhle až ke stropů, to budu velká jako vy. Až budu tak velká, budu taky maminkou. To se mi učitě narodí taky malej Vojtíšek. Ty budeš maminko babičkou a ty tatínku budeš dědečkém. Jo, tak to bude až budu maminkóu!" Zatímco Martinka myslela svůj proslov smrtelně vážně, my se s Danou na předních sedadlech drželi smíchy, abychom nevybuchli. Ta má ale starosti ve třech letech, viďte?" ;-)
Cesta nám v pohodě ubíhala a já zakormidloval až do centra města. V počítačové firmě nám totiž opravovali domácí počítač. Doběhl jsem ho vyzvednou a prý se opravdu jednalo pouze o vyhořelý zdroj. Ostatní funguje a záruku nám také uznali. Tímto děkuji pracovníkům hradecké firmy Vondra za bezva přístup :o)
Po příjezdu k babičce nastalo vykládání. Dana na mě zavolala,"Pojď se honem podívat na Vojtíška!" Já nakoukl a opravdu, stálo to za to. Vojtíšek měl hlavičku celou orosenou. On se totiž narozdíl od Martinky potí pouze na hlavě.
Těsně po nás přijel švagr a děti se hned pustily do společných her. Martinka v jednu chvíli vyběhla ze dveří a přibouchla si prstíček. Ihned začala brečet. Čerstvě probuzený Vojtíšek ji pozoroval a soucítil s ní. Jak jinak si vysvětlit, že najednou zkřivil pusinku do podkovy a začal natahovat. Nakonec zcela brečel a to kvůli Martince ;-)
Verze pro tisk...
 22.05.2004
Děti a koupání se venku...Včera se babička pokusila přemluvit Martinku, aby už konečně odložila lahvičku se sosáčkem. Abyste tomu rozumněli - Martinka pije z lahvičky pouze v posteli večer a po ránu. Přes den používá normálně na čaj hrníček. Je tu ještě jeden rozdíl - přes den jí přidáváme do čaje maličko cukru a v noci pije čaj neslazený. Má přece vyčištěné zoubky, ne?
Bezprostředně po včerejším příjezdu babička Martince povídala,"Chceš s námi jet na dovolenou, Martinko? To ale musíš nechat lahvičku Vojtíškovi, my ji s sebou k moři brát nebudeme!" Martinka spustila,"No, jó, tak ji babičko schovej abysem ji neviděla!" To řekla Martinka odpoledne. Jenomže večer šlo do tuhého, respektive měla jít do postele. Hned pochodovala po bytě a kňourala,"Kdepak je moje lahvičká, já chci svoji lahvičku!" Málem se rozbrečela, takže babičky jí nakonec lahvičku podala. Musíme s odnaučováním pokračovat ;-)
U dědy v pracovně se na zemi nalézá trampolína. Tu dostaly všechny děti dohromady k vánocům. Vojtíšek brzo přišel na to, že na ni vlastně může sám vylézt. Tí pádem ho nesmíme nechávat v pracovně samotného. Mohl by během skákání spadnout dolů a případně se praštit o skříňku. Jakmile se totiž vydrápe, následuje jeho posaz na ploše a už radostně vsedě skáče. Přitom si radostně přizvukuje,"Jo jo jo!" :o)
Zatímco jsme odpoledne svačili, venku řádily samotné holky. Najednou se otevřely dveře a v nich stála rozrušená Petruška,"Honéém, Dáňa spadla do bazénu. Chtěla se podívat přes okraj a spadla do vodý!" Zmáčená Daniela se přišla ukázat sama. O nic by nebšlo, kdyby venkovní teploměr neukazoval hodnotu solidních 10oC. Šel jsem se na zbylé holky podívat. Uvítala mě Martinka s otázkou,"Je f tý vodě opravdu žíravina, tatínku?" "Jaká žíravina?", optal jsem se udiveně. Vše mi vysvětlila Petruška,"Já to holkám nakukala, aby do vody nelezly. Jak je vidět, Daninka neví co je žíravina a sama do vody skočila!" Ovšem Daninka zastávala zcela opačný názor,"Oni me tam tčily!" Teta se jí optala,"Kdopak tě strčil do bazénu?" Daninka pokračovala,"Pééťa mě tam tčila!" Co se venku dělo doopravdy zůstane s největší pravděpodobností zahalenou pod rouškou tajemství ;-)
Celé odpoledne jsme pracovali spolu s dědou a švagrem na půdě. Řeknu Vám, nepěkně špinavá práce. Co jiného čekat od půdy, viďte? Před příchodem domů jsme se svlékli venku a dovnitř nakráčeli pouze ve spodním prádle. Sotva nás spatřila Martinka, hned naše oblečení komentovala,"Proč tady chodíte nahatý, všichni. Měli byste se oblýct a to hnéd!" No jo, jenomže my čekali ve frontě na jednu sprchu ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
22.5.2004 22:22:10 Pavla
Teda, potřebovali byste všichni vyčinit! Nechat takhle malé děti samy venku tam, kde je bazén s vodou! Až mi běhá mráz po zádech. Je vás tam jako dobrých a nikdo u dětí! Máte u mě padáka! |
23.5.2004 20:18:14 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Asi jsem to popsal trochu nepřesně - děti nebyly zase tak úplně bez dozoru, bazén byl zaplachtovaný a Danina se celá ve vodě nenamočila. Jak se později Petruška přiznala - Dáňa ohnula sedmdesáticentimetrový okraj a vylila na sebe něco vody. Do bazénu by děti bez schůdků pravděpodobně nevlezly ;-) | |
 23.05.2004
Vojtíšek nechtěl usnout...Sotva se po ránu všichni probudili, holky oblehly Vojtíškovu postýlku. Neustále ho pošťuchovaly, strkaly se a přitom vydávaly spoustu hluku. Vojtíšek to nebude mít se třemi holkami jednoduché. Dana je musela nakonec zpacifikovat a následně prohlásila,"Uf, já bych tak chtěla mít čtyři děti!" Nene, nemyslela to vážně ;-)
Včera jsem popisoval Martinčino odnaučování se lahvičky. Dnes podobný problém řešila teta s Daninkou. Narozdíl od Martinky se jednalo o dudlík. Povídala jí,"Copak uděláme s dudlíkem? Hodíme ho do popelnice!" Danielka byla s odpovědí hotová ráz na ráz,"Pak koupíme novéj!" :o)
Venku panující příšerné počasí nedovolilo dětem opustit dům. Hrály si proto u dědy v pracovně. Petruška vymýšlí každou chvíli nějakou novou, většinou realistickou hru. Děti si tak hrají například na bezdomovce, tajné agenty a policajty. Dopoledne jsem přišel do pracovny a tam ležela Petruška na gauči s vyhrnutou nohavicí. Martinka s Danielkou ji jakoby ošetřovaly. Na moji otázku,"Na co si hrajete?", mi odpověděla Petruška,"Martinka jela s Dáňou autem a holky mě porazily. Teď mi ošetřují nohu!" Mají ale fantazii, viďte? ;-)
Odpoledne nás čekala jízdy domů. Martinka již od včerejšího dopoledne žadonila,"Kdypak úž pojedeme domů?" Těšila se totiž do školky. Jakmile jsme však seděli v autě připraveni na odjezd, Martinka najednou obrátila,"Pročpak už jedeme domů? :o) Našemu odjezdu však předcházelo velké balení a nakládání. To víte, Martinčino kolo i s koloběžkou naplní třetinu kufru v naší dlouhé Felicii. Další prostor zabral nákup z Makra. Babička nám předpěstovala sazenice rajčat a ty musely zůstat na místě. Už by se nám nikam nevešly. Ufff, konečně se vše nacházelo v autě. Na závěr jsem si zavtipkoval před Danou,"Tak a můžeme se modlit, abychom nepíchli někde v dešti!" Kde se nachází rezerva jistě víte - na dně kufru, přece ;-)
Doma čekala na Danu práce - bylo potřeba vše roztřídit a uložit. Vojtíšek zůstal v obyváku s Martinkou a od kuchyně je odděloval zatažený dělicí plůtek. Jinak by Vojtíšek lezl až na chodbu. Jenomže Marťa roztáhla plot a odběhla sama na chodbu. Vojta ji následoval a postavil se u dveří, otevíraných směrem z kuchyně. Dana ho z druhé strany přemlouvala,"Vojtíšku, pomalu couvej a nespadni!" Mohla by zatlačit silněji, jenomže to by Vojtíšek mohl upadnout na dlažbu. Naštěstí se nechal přetlačit a pustil nás do kuchyně :o)
Děti usnuly cestou v autě a není tedy divu, že Vojtíšek nechce ještě teď, v devět hodin spinkat. Staví se v postýlce, volá a křičí. Jakmile k němu někdo příjde, Vojtíšek se culí a směje. Dana mu už pohrozila,"Hele mladej, koukej spát. Jinak vezmu vařečku a naplácám ti. Hodný děti už dávno spěj!" To byla jenom legrace, samozřejmě ;-) Víte co na to Vojtíšek? Hurónský smích :o)
Verze pro tisk...
 24.05.2004
Vojtíšek tahá myš za ocásek...Jak nám Vojtíšek roste, nastává problém s nedostatkem bezpečných míst na odkládání různých věcí. Například - ještě před nedávnem jsme si mohli dovolit položit hrníček s kávou kamkoliv na výše položené místo. I tam už Vojtíšek dosáhne. Což o to, my se pohlídáme, ale taková Martinka zanechá na okaji stolu například svoje nůžtičky, či fixy. V prvním případě si může ublížit a v druhém se nepěkně zmaluje, což jsme si již vyzkoušeli. Pro Vojtíška není problém dosáhnout dvacet centimetrů od hrany psacího stolu. Navíc se podrží jednou ručkou za okraj a následně postaví na špičky. Z počítačového stolku mi neustále vytahuje optickou myš a zkoumá její spodek. Potvora jedna, zase nesvítí červeně(Ta myš, samozřejmě ;-) ). Vojtíšek ji znechuceně odhodí a chudák myška se rázem houpá na ocásku, tedy kabelu ;-) Vojtíšek o ni ztratí zájem a věnuje se bušení do klávesnice, přesně jak to má okoukané od táty. Pokud je počítač vypnutý o nic nejde. Bednu zatím pustit neumí. Naštěstí ;-)
Na úvodní fotce máte možnou zhlédnout Vojtíškovo bourání kostiček. Nejedná se o žádné UFO, jak obrázek komentovala Dana ;-)
Jak jsem Vás informoval již o víkendu, Dana zanechala Martinčinu lahvičku se sosáčkem u babičky a Marťa ji tak včera před spaním poprvé nedostala. Jako velká holka vypila bez problémů čaj ze skleničky. I po ránu se spokojila s čajem ze stejné nádoby. Vždyť už není mimino, aby pila čajíček ze stejné lahvičky jako Vojtíšek, ne? ;-)
Martinka zůstala po svačince doma. Vojtíšek také, jak jinak. Venku panuje přímo ošklivé počasí. Vždyť je to hrůza - včera sněžilo, padaly kroupy a sousedům pomrzly brambory na záhonku. Proč ne, vždyť je teprve konec května ;-) Teď ale zpátky k Martince - pečlivě lepila na velký papír malé samolepky. Na ně cosi psala svým písmem. Prý jména všech známých. Jinak je Marťa moc natěšená na zítřejší výlet se školkou. Předpověď počasí však nevyznívá příliš příznivě. Je docela možné, že bude výlet odložen.
Po shlédnutí Večerníčku jsem si vzal Vojtíška jako obyvykle do koupelny. Následovalo totiž jeho koupání. Na Marťu dnes vyšlo pouhé mytí - vyčistí si zoubky a umyje pořádně obličej. I přesto se začala po příchodu do koupelny svlékat a žadonila,"Tatínku, já se budu dneská koupát, jóó?" Kdepak, koupe se pouze obden.
Martinka se tedy pustila do čištění zoubků a já svlékl Vojtu. Martinka najednou vykřikla,"Uáá!" Vojtíšek se zazubil svými osmi zoubky a opakoval po ní se stejnou intonací,"Uáá!" Tímto stylem se miláčkové bavili minimálně pět minut. Přišla Dana a povídala,"Tedy, poslouchám, jak Vojtíšek opakuje. To ho učíte křičet?" :-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
15.05.2004
16.05.2004
17.05.2004
18.05.2004
19.05.2004
20.05.2004
21.05.2004
22.05.2004
23.05.2004
24.05.2004
- 
24.5.2007
