 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 26.06.2004
Vojtíškovi patří celá zahrada...Vojtíšek dnes v noci Danu pěkně nepěkně potrápil. Ptáte se jak? To je jednoduché. S největší pravděpodobností ho něco trápí a kvůli tomu nemůže spinkat(My si myslíme že zoubky, vždyť Vojtíšek je stále naše osmizubka ;-) ). Vojtíšek se co chvíli vzbudí a křičí, aniž by otevřel očička. Dana se ho pak snaží konejšit, avšak bezúspěšně. Ještě tak někdy zabere kojení a Vojtíšek znovu usne. Jinak kňourá, kňourá a kňourá. Dana mi celou situaci po ránu popisovala,"Je to s ním čím dál horší. V této souvislosti vzpomínám na Martinku - v jeho věku spala celou noc. A Vojta? Jenom trápí maminku!"
Odpoledne s námi Vojtíšek seděl na dřevěné zahradní lavici. Nejprve jsem do něho nacpal smetanový jogurt s borůvkovou příchutí a pak si nechal do pusinky vkládat kousky broskvičky. Broskev má rád a dokáže ji bez problémů rozkousat. Po chvíli mi ji však celou usápnul. Měli byste vidět ten vítězoslavný pohled ve Vojtíškových očkách. Hned zavýskl,"Juhůů, hééé!" a začal broskev kousat sám. Jakoby nám chtěl sdělit,"Podívejte, vždyť už to umím!" Vojtíška jsem po celou dobu jistil proti pádu dozadu. Jenomže Vojta se najednouu napřímil a prohučel z lavice směrem dopředu, tedy pod stůl. Pohodička, nic se mu nestalo, jenom se divil, proč se nemůže postavit zpříma(V tom mu překážela deska stolu). Po chvíli spadl znovu, jenomže to už se trochu ťukl do hlavičky. Dana mě hned pokárala,"Ty už se chováš jako Marťa. Jakmile začal Vojtíšek chodit, berete ho jako dospělého!" No jo, příště raději posadím Vojtu do plastové židličky ;-)
Vojtíškovi již patří celá zahrada. Dojde si kam potřebuje a všechno zkoumá. Klikněte si na jeho nové VIDEO - Vojtíšek Vám právě předvádí, jak se sám dovede postavit a jít. Dnes nám konečně vyschlo i plastové pískoviště a Dana k němu Vojtíška pustila. Vojtíšek se hned pustil do rochňání se v písku. Zanořil obě ručičky a vzápětí si je otřel o sebe. Písek ještě není zcela suchý a zanechal na oblečemí dosti výrazné stopy. Martinka také vlezla do pískoviště za Vojtou. No, malá plastová lastura opravdu není pro dvě děti. Už mám v plánu výrobu velkého a dřevěného pískoviště s lavičkami okolo. Jak mi Dana včera povídala,"Určitě najdeš na půdě nějakou zbytečnou fošnu!" V tom má naprostou pravdu, vždyť zanedlouho budeme přemýšlet o půdní vestavbě a fošny, po nichž momentálně chodíme budou stejně odstraněny. Takhle dostanou naprosto skvělé využití.
Na koupání to dnes opět není. Celý den se honila oblačnost a foukal studený vítr. Dana nevěděla, co dětem obléci. Vojtíšek dostal mikinku, jenomže jakmile vylezlo sluníčko, bylo mu teplo. Až k večeru mraky zmizely a udělalo se tak nádherně, že se nám pro změnu nechtělo domů. Je to ale záhada - kam se ty mraky schovaly? Vždyť ráno jsou opět zde ;-)
Navečer u nás probíhala menší oslava na fotbalovém hřišti. Martinka se tam šla podívat a po chvíli se vrátila se svojí kamarádkou Luckou. Holky pak řádily na prolézačkách a houpačkách. Lucinka recitovala,"Houpy houpy, kočka snědla kroupy - dotáhly se k rybníku, dělaly tam rotyku!" Martinka se smála a pověděla svoji variantu s menší změnou na konci,"...dělaly tam matyku!" No, nevím. I Dana se nad Martinčinou verzí zarazila. Že by koťata dělala dobrovolně a ještě k tomu u rybníka matyku? Možné to je ;-))
Verze pro tisk...
 27.06.2004
Zdrhající Vojtíšek...Během dnešního oběda se Martinka najednou zamyslela a pověděla jednu perličku, respektive mi připomněla jednu událost. Povídala mi,"Tatínku, ty nesmíš rozbíjet válcový talíže, ty sou moc drahý!" Já se v první chvíli divil, cože povídá. Vzápětí mi vše došlo - ty válcový talíře jsou ve skutečnosti oválné talíře. Opravdu se mi povedlo před nedávnem jeden rozbít. Martinka mi to připomíná už hezky dlouho ;-)
Vojtíška moc baví pobývat venku a chodit. Hlavně běhat po zahrádce. Nic mu nevadí terénní nerovnosti či díry. Vojtíšek zabalancuje a buďto chytne ztracenou rovnováhu, nebo letí na zem. Zkušeně natáhne ručičky a bezpečně na ně přistane. Ty dva šrámy na pravé tvářičce z minulého týdne byly první a prozatím i poslední. Vojtíšek se naučil bez problémů chodit. Jenomže narozdíl od Martinky neustále zdrhá, zmerčí-li otevřená zahradní vrátka. Jako dnes odpoledne - Dana ho nechala běžet, aby zjistila co bude Vojtíšek provádět. Vyběhl z vrátek na cestu a už po ní běžel, nic nedbaje na rodiče. Štěrk pod nožičkama mu absolutně nevadil. Co chvíli se shýbl, aby rozrovnal ručkama souvislou štěrkovou vrstvu. Během chvíle odběhl tak dvacet metrů od nás. Dana na něj volala,"Vojtíšku, stůj, vrať se. Dál nesmíš!" Myslíte si, že poslechl? Ani náhodou. Vojtíšek pochodoval dál za svým cílem. Pak se posadil na kraji cesty v místě největší vrstvy kamínků a ty pak oběma ručkama nabíral a házel zpět na zem. Přitom pozoroval auta drandící po vzdálené silnici. Očividně se mu nechtělo domů. Dana prohlásila,"Vojtíšek zaujal strategickou pozici. Má k dispozici oblíbený štěrk a auta pod kontrolou!" ;-)
Po večeři Martinka netrpělivě sledovala hodiny,"Kdy už budé Večerníček?" Mrkla na kuchyňské a pak raději běžela do obyváku. Důvod je prostý - kuchyňské mají o vteřinovou ručičku více a ta Marťu mate. Martinka hodiny nezná, pouze ví, že na začátku Večerníčku musí být velká ručka nahoru. Marťa zapnula televizi a netrpělivě očekávala začátek příběhu. Volala na nás,"No jó. Dneska dávaj jinej, dávaj Bobka a Bobka - dávaj bobký!" :o)
Na dnešní první fotce je zachycena Martinka ve stanu. Dopoledne jsme postavili jeden historický s dírami a poškozenou impregnací. Jak ho okomentovala samotná Martinka,"Todleto je tatínku ten stan jenóm na sluníčko. Ten se nesmí stavět dyž prší!" Přesně tak, letos bychom ho neměli stavět, vždyť dnes sluníčko nevykouklo. Tedy pardon, vykouklo. Jenomže až v sedm večer ;-)
Druhý fotka Vám ukazuje výsledek mojí dnešní činnosti. Dana geniálně vymyslela pod zahradní stoleček pískovcovou dlažbu. Rozhodně tam neporoste tráva a nebude žádný problém s jejím sekáním. Já ji sestavil z kamení, vydolovaného během různých zemních prací. Vypadá dobře, nemyslíte? Jenomže něco takového dá pěkně zabrat, neboť každý kámen disponuje odlišnými rozměry. Ještě zaspárovat betonem a hotovo :o)
Verze pro tisk...
 28.06.2004
Martinka poslouchá Marťany... ;-)Dnes dopoledne se mnou Martinka zajela do města. Já potřeboval zakoupit hlavně cement, abychom mohli vyspárovat včera položenou kamennou dlažbu z pískovcových kamenů. Při té příležitosti jsme zařídili pár věcí a já dovezl včera vypálené cédéčko s fotkami do sběrny. Dva měsíce je suším na harddisku a samozřejmě i na zálohových cédéčkách. Konečně dostanou některé z nich, papírovou podobu ;-)
Mezi naše hlavní úkoly patřil nákup cementu ve stavebninách. Martinka hned vyskočila z auta a jala se mapovat terén. Mrkla očkem po areálu a povídala,"Teda, tady toho maj. Támdle sou cihly malý, cihly větčí, dlaždicé. Naložíme tadyten cement, z něho se míchá betón, nebo taky taková malta v míchačce. Do tý malty musíme ještě pšidat vápno, víš?" Já vím, jenomže pan skladník zůstal stát mírně paf. Netušil, že má Martinka takový přehled. Tedy alespoň teoreticky :o)
Martinka vlastní nové originální marťanské rádio. Neveříte? Podívejte se na fotku. Ve městě se nám podařilo zakoupit velké balení Marťánků(Kdo to neví, jedná se dětské vitamíny) a v něm se nalézaly hodinky s kalkulačkou a rádiem. Martinka se naučila bleskurychle rádio obsluhovat a tak je od ní chvíli klid. Vrazí si sluchátkové špunty do oušek, ladí ladí a poslouchá.
Po obědě Dana sáhla Martinkace do vlásků. Vzápětí třímala v ruce chomáč vlasů. Při každém dalším pokusu vlásky přibývaly. I já se zděsil - pročpak Martince padají vlásky? To není normální. Celou záhadu najednou vyřešila Dana. Položila Martince otázku,"Nestříhala jsi si vlásky, Martinko?" Martinka dělala, že nás neslyší přes zapnuté rádio. Nakonce velice neochotně špitla,"Jó, sčíhala sem si ty vlásky!" Proč, to nám nesdělila ;-)
Původně zamýšlený výlet směrem na Pardubicko bohužel nevyšel. Překážkou nám bylo pondělí, neboť tento den všude zavírají. Alespoň jsme si vyšli na procházku. Martinka se nechala přemluvit na kolo a statečně šlapala směr horní konec naší obce. Tam potkala nudící se kamarádku ze školky. Marťa u ní zůstala spolu s maminkou, já popadl kočárek s Vojtíškem a tradáá domů.
Celé odpoledne se Vojtíšek choval naprosto vzorně. Nechal se ode mě nakrmit jogurtkem a pak i uspat. No, maličko jsme to přepískli, já Vojtíška budil až po hodině a půl souvislého spánku. Možná ho ukolébal příšerný a vytrvalý vítr, jenž se strhl nad naším územím. Grr, ještě teď mě z něho bolí hlava(Z toho větru, samozřejmě). Bezprostředně po Vojtově probuzení nastal čas spustit míchačku a namíchat něco betonu na vyspárování kamenů. Vojtíšek se mnou pracoval na zahrádce - stačilo ho vypustit na zem a po celou dobu se hrabal v písku. Lopatičkou přendával písek do kyblíčku a vůbec si sám vyhrál. Před šestou se vrátil zbytek rodiny a Vojtíšek zanechal písek pískem. Hned mi začal dupat v betonu. Byl vyexpedován na kočárek ;-)
Verze pro tisk...
 29.06.2004
Kohopak kousl křeček...?Vojtíšek bude o víkendu slavit svoje roční narozeniny. Maličko předčasně, neboť bychom se později všichni u babičky a dědy nesešli. Příští týden nás čeká prozatím tajná akce a pak se všichni rozjedou na různé dovolené. V souvislosti s narozeninami Martinka přemýšlela, jaký že dáreček Vojtíškovi připraví. Zamyslela se a povídala,"Já já bysem Vojtíkovi dala to svoje velký auto. Jenom ho musíme celý umejt a utčít, jóó?" Dana se Martinky pro jistotu optala,"Martinko, to myslíš svoji velkou Tatru?" Martinka pokývala hlavičkou. Jenom si to představte, Martinka daruje Vojtíškovi auto, které sama kdysi dostala. Jenomže si s ním už vůbec nehraje. Přece jenom je pro ní zajímavější kočárek s šušu Pavlínkou ;-)
Vojtíška jsem dopoledne uspával. Nevím jak to dělá Dana, ale mě se zdá že se mnou usíná příliš dlouho. Neustále se zubí a vyžaduje zábavu. Já však držím kamennou tvář. Dnes se navíc na obloze objevil vojenský cvičný letoun, tuším Delfín. Prováděl různé akrobatické otočky. Vojtíšek jeho počínání sledoval s velkým nadšením - prstíček neustále natažený směrem k letadlu a volal,"Juhůů, áá, jéjé!" Nakonec přece jenom usnul ;-)
Odpoledne následoval náš přesun ke známým, s nimiž máme jet na dovolenou. Jak jsem Vám psal již minule, chystáme se do nějaké chatičky na Slovensko. Porada a výběr objektu probíhal u nich, neboť disponují pevným připojením na Internet. O tom se nám může jenom zdát, široko daleko neexistuje signál, kromě mobilu. Nezbývá nic jiného, než dál podporovat Telecom a jeho dial-up připojení :-(
Zpátky k naší dovolené - prozatím jsme zarezervovali pěknou chatku nalézající na Štiavnických vrchoch, někdy na konec července. Zdali pojedeme právě tam, je ještě ve hvězdách, ale nic lepšího se nám nepodařilo nalézt.
Sotva jsme ke známým přijeli, Vojtíšek vyběhl do obyváku a tam v rohu objevil několik terárií a klecí se zvířátky. Sotva spatřil morčátko, péroval v kolínkách a pištěl radostí. Vrhl se k teráriu a už morče drbal za ouškama. Nastalý hluk nenechal klidným maličkého křečka, obývajícího klec o patro výše. Než stačila teta okomentovat jeho chování,"Pozor na křečka, kouše hodně a bez varování!", Vojtíšek prostrčil svůj drobný ukazováček, křečkovi přímo před čumák. Co myslíte, že se dělo dál? Křeček nelenil a zakousl se do nabízeného prstíku. Au, aúú, Vojtíšek ucukl a rozbrečel se. Já upozornil Danu,"To nic, křeček kousl Vojtu!" Zpoza stolu se ozvalo jediné,"To snad ne?!" Ale ano, Vojtíšek brečel pouze chviličku a kleci s křečkem se vyhýbal obloukem. To samé ovšem nelze říci o morčátku. Jojo, další tvrdá životní zkušenost ;-)
Verze pro tisk...
 30.06.2004
Dovolená? Menší problémy...Vojtíšek si dopoledne našel skvělou zábavu. Naučil se totiž tahat a tlačit Martinčin kočárek pro panenky. Jenomže Vojtu nejvíce zaujalo jeho přetahování přes práh do kuchyně a zpět. Tahal a tahal kočárek, až se z té námahy celý zpotil.
Martinka se mě před obědem ptala,"Co tam maj v tom městě, kam pojedeme na vejlet?" Já odpověděl,"Chovají tam koníčky!" Martinka se zamyslela a ptala se znovu,"Jóó? Kdo je chová? Můžu si taky jednoho koníčka pochovát?" No, nevím ;-)
Bezprostředně po obědě jsme se sbalili a vyjeli směrem Slatiňany. Zatímco u nás nahoře panovalo zamračené a studené počasí, ve Slatiňanech překrásně svítilo sluníčko. Nejlepší oblečení jsem měl nakonec já, neboť kraťasy a tričko bylo to pravé ořechové. A to na mě Dana hleděla před odjezdem s údivem ;-)
Po zaparkování ve Slatiňanech jsme vyšli směrem naučná stezka Kočičí hrádek. Martince jeho prohlídku slibujeme už nějaký ten měsíc. Cestou tam i zpátky k autu jsme si pohladili jednoho koníčka. Vojtíšek na něho výskal z kočárku a nejraději by se mu vrhl kolem krku. Já ho hladil a drbal, Martinka velice opatrně také a Dana nás sledovala s patřičným odstupem. Ona se se zvířátky příliš mazlíkovat nemusí. Marťa si koně pohladila po dlouhé době, neboť u nás je chovají všude za elektrickým ohradníkem a tady stál kůň v dřevěné ohradě :o)
Martince se Kočičí hrádek líbil, hned se do něj přemístila a prolézala ho spolu s ostatními dětmi. Vojtíšek dostal povolenku na chození po zemi a byl sesazen z kočárku. Návštěvu hrádku s dětmi vřele doporučuji, je to od zámku relativně blízko a děti se tam vyřádí. Martinka pak ani nechtěla pokračovat dále po značené stezce. Ještě jsme se společně vyfotili na hradbách(fotka je poněkud tmavá, neboť jsem digiťák umístil na boudu kočárku a fotil samospouští. Blesk se odrazil vlevo dole od boudičky a následky vidíte sami) a šlapali dál. Jenom Vojtíšek se vezl na kočárku. Řeknu Vám, projeli jsme jen tak tak. Cesta nahoru a dolů, plná menších či větších kořenů. Následoval příjezd k hospůdce s názvem Monaco a zasloužená svačinová pauza. My si popíjeli pivo(Já nealkoholické, samozřejmě, vždyť řídím), Martinka limonádu a Vojtíšek přebíral štěrk na zemi. Naprosto skvěle se zabavil.
Zatímco jsme si užívali klidu a pohody na předzahrádce hospůdky, zazvonil mi mobil. Na druhé straně se ozval kolega, s nímž jsme včera vybírali naši společnou dovolenou na Slovensku. Představte si to, prý mu volali z cestovky, která zprostředkovává pronájem soukromých objektů. No a majitel té chaty nalézající se v obci Hodruša-Hamre nás prý vyloženě nechce. Alespoň takhle to sděloval do cestovky. Prý je chata pro osm lidí a nás je dohromady devět. Možná se mu také nelíbila ta přesila dětí(Do objednávkového formuláře je chtěli všechny napsat i s věkem). Nedá se nic dělat, jdeme hledat na Internetu další místa :-(
Verze pro tisk...
 01.07.2004
Menší dopravní kolaps...Včerejší večer patřil posezení u Internetu a našemu společnému vyhledávání nějaké jiné lokality na Slovensku, kde bychom již za několik týdnů strávili dovolenou. Spolu s Danou se nám podařilo po téměř hodinovém úsilí vybrat jeden objekt, volný právě v době naší zamýšlené dovolené. Hned jsem jeho adresu mailoval kolegovi a on ho po schválení dnes dopoledne objednal. Nechme se překvapit. Snad to vyjde a nebudeme odmítnuti jako v předcházejícím případě.
Užívám si plně poslední zbytky tohoto týdne. Po ránu jsem si proto naložil do kočárku Vojtíška, pod něj tašku se skleněnými lahvemi do kontejneru a do ruky další tašku s PET lahvemi. U samoobsluhy se totiž nachází kontejnery. Martinka popadla svoje kolo a mastila za námi. Dojela bez problémů až k přechodu pro chodce nalézajícím se na hlavní silnici. Slezla z kola, jenomže zrada - první kamión zastavil u přechodu a s ním i další z druhé strany. Já popadl tašky s kočárkem a houkl na Martinku,"Pojď, auta stojí, můžeme přejít!" Já přešel, jenomže Martinka stála na chodníku, brečela a křičela,"Jájá nemůžu jít, ždyť sou na silnici autá. Až pšejedóů!" Co se dalo dělat. Vojta zůstal na druhém chodníku a já se musel vrátit pro Marťu. Na silnici mezitím došlo k tvorbě celkem slušných kolon a řidiči se očividně bavili. Jen ať si to tatínek užije ;-)
Vojtíšek se od rána očividně zlepšil v chození. Zatímco ráno běhal ještě s ručkama vztyčenýma vzhůru, navečer nám předvedl běh po štěrkové cestě s ručkama připaženýma. Jakoby najednou vyrostl. Víte jaké je tajemství jeho pokroku? Držel v ručkách lopatku na písek. Lopatičku má Vojtíšek moc rád. Používá ji velice zručně k přendávání písku z místa na místo a nejlépe do kbelíčku.
Odpoledne k nám přišla Martinčina kamarádka ze školky spolu s maminkou a malým bráškou. Holky spolu řádily a na zahrádce ve stanu rozloupaly a zblajzly nejméně půl kila hrášku. Ten si pěstuje a obhospodařuje Martinka s Daninou pomocí. Dana hrášek nemusí, takže je cele na vůli Martinky, co s ním provede. Jenom aby jí po něm nebylo špatně ;-)
Já mezitím ogriloval jedno kuřátko na grilu za pomocí dřevěného uhlí, takže se alespoň pokochejte obrázkem. Bohužel ani vůni Vám přes Internet poslat nemohu. Rozhodně všem zůčastněným dnešní večeře chutnala :o)
Martinka se konečně dostala ke konzumaci svého předspinkacího čajíčku. Stalo se tak o necelou hodinu později, než je obvyklé. Martinka tak stihla začátek semifinálového zápasu EURO 2004 Česko-Řecko. Chvíli sledovala televizi, usrkávajíc čaj a pak prohlásila,"Až já budu velká, musíte mi koupit taky takový velký kopačky, abysem mohla kopat do mičudy s dětma na hžišti. Já počebuju kopačky, abysem mohla taky nakopávat!" Že by další fotbalista? ;-)
Totálně rozjetý Vojtíšek skákal ve své postýlce ještě ve čtvrt na deset. Až poté se zklidnil a usnul. Dana se může konečně v klidu věnovat velkému balení. Jste zvědaví kam jedeme? Na víkend k babičce a příští týden se část rodiny odebere na prozatím tajnou akci. Více Vám nebudu v tuto chvíli prozrazovat, další podrobnosti zveřejním někdy v pondělí ;-)
Verze pro tisk...
 02.07.2004
Huráá, jedeme na Slovensko...Bezprostředně po ránu se Dana pustila do další fáze balení věcí na celý příští týden. Spolu s ní balila i Martinka. Pečlivě si připravila nezbytnou šušu Pavlínku a pak jí nacpávala speciální batoh. Ani ho zapnout nemohla. Však mi povídala,"Podívej se tatínku, jakej má Pája tlustej baťoch. Máme v něm oblečení, ponožký, plínků, pitíčko, svetčík, culíčky a rádijo!" To se bude Pavlínka mít, viďte?
Po zabalení si Marťa nechala pustit počítač a svoji oblíbenou hru MoorhuhnX(U nás spíše známá jako slepice). Nevím zdali ji znáte, ale její demoverze se nalézá na cédéčku z časopisu Computer. Martinka mi hlásila,"Já budu tatí sčílet ty slepicé, pustíš mi tóó?" Jak střílela jsem ji i vyfotil. No slepice ji příliš nebavily, pokračovala oblíbeným dětským Klubíčkem :o)
Po obědě mi Dana pomohla vynosit ven všechna zavazadla, včetně dřevěné dětské židličky na krmení Vojtíška a kočárku. Chvíli jsem Daně tvrdil,"Tohle je nesmysl, aby se nám vešlo do auta!" Jenomže po chvíli přemýšlení a přerovnávání vše dopadlo. S odřenýma ušima. Jenom se podívejte na fotku(Bude se nám hodit, při nedělním balení věcí zpět). A to můžeme být rádi, že nakládáme zcela v suchu, neboť právě zuřila bouřka s průtrží mračen. Hrozné léto, grrr ;-)
Těsně před příjezdem k babičce a dědovi mi telefonoval kolega. Telefon vzala Dana, v autě nemám hands free sadu a minimálně před Danou nemohu vzít telefon do ruky ;-) Mimo jiné vezu děti, ne? Kolega pro nás měl novinu - ze slovenské cestovky nám potvrdili rezervaci rekreačního objektu, tedy chaty nalézající se pár kilometrů od Rajeckých Teplíc. Třicet procent ceny pronájmu chtějí uhradit hned a zbytek na místě v Sk. Huráá, pojedemé na Slovensko. Ale až koncem července.
Dnešní aktualizaci píši, dalo by se říci v polních podmínkách. Sedím na obráceném kyblíku vedle pískoviště a buším do klávesnice notebooku. Jeho akublok je bohužel tak mizerný, že musím mít nataženou prodlužovačku až od domu. Už abych měl k dospozici nedávno objednaný nový. Ptáte se, proč sedím venku? To je jednoduché - hlídám děti. Tedy hlavně Vojtíška. Toho si před chvílí odnesla Dana na večeři a v písku zůstala pouze Martinka s neteřinkou Danielkou. Jak tak buším do kláves, pozoruji Daninku, jak si cpe plnou lopatku písku do pusy. Nepřál bych Vám slyšet to příšerné skřípání písku mezi zuby. Brrr, přeběhl mi mráz po zádech. Okamžitě volám na Daninku,"Daní, proč si cpeš ten písek do pusy?" Dáňa odpovídá,"To dělá i Matinka!" Martinka se brání,"Já to dělám ale jenom jakó, Daninka to chroustá opravdůů!" Vyhrají si, viďte? ;-)
A co náš Vojtíšek? Všichni z něho byli u babičky úplně paf, neboť začal chodit tři dny po poslední návštěvě. Zatímco před třemi týdny ještě lezl po čtyřech, dnes už honil kočky po dvou. Doslova, neboť prababiččin kocour měl co utíkat. Nakonec zalezl pod odstavený vlek. Vojtíšek ho zpozoroval, nelenil kecnout na čtyři a nasoukat se tam. Bohužel se pak chtěl pod vlekem stavět. Au au, to to bolelo a toho křiku ;-)))
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
3.7.2004 12:31:01 Petra
Mila rodinko,
budete nám chybět po dobu vaší dovolené.Předpokládám,že se na net nedostanete.My jsme byli taky na dovolené kousek od Rajeckých Teplic,myslím že se to jmenovalo Pružina a byla tam krásná příroda.
Přeji Vám krásné počasí.
Vojtíšek je šikulka,jak rychle se naučil chodit.Tak se mějte krásně s pozdravem vaše věrná čtenářka Petra |
3.7.2004 21:43:58 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
S tím připojením máte pravdu, po celý týden se na net nedostanu. V každém případě beru notebook - hlavně kvůli archivaci fotek z digiťáku a také občas něco napíši, takže vše uvidíte zpětně ;-) | |
 03.07.2004
Oslava prvních narozenin...Ještě včera mi Dana povídala,"Podívej se, Vojtíšek postavil tři kostky na sebe a staví na ně čtvrtou!" No, nepovedlo se mu to, neboť následoval pád celého komínu. Dnes je vše zcela jinak. Po ránu si Vojtíšek vysypal kostky z krabice a před našimi užaslými zraky naskládal bez mrknutí očka čtyři kostky a už na ně šteloval pátou. Jak jinak - komín se skácel. Vojtíšek je opravdu šikula.
Odpoledne následovala oslava Vojtíškových ročních narozenin. Sice je slaví oficiálně až devátého, jenomže to bychom se všichni nesešli. Já zajel po obědě pro hradeckou babičku a nic už nám nebránilo v oslavě. Až na počasí. My bláhoví žili v představě, že bychom mohli sedět začátkem července venku na zahrádce. Počasí nás však vyvedlo z omylu a zbavilo jakýchkoliv iluzí o krásném létu. Během chvilky se zatáhlo a spustil silný vichr a liják. Teploměr před našimi zraky spadl na třináct stupňů celsia. Hezké, viďte? ;-)
Nedalo se nic dělat, zůstali jsme doma. Vojtíškovi naše rozhodnutí až tak nevadilo. Plně se soustředil na zkoumání svého narozeninového dortu. Nastalo focení a Vojtíškovi se podařilo v nestřeženém okamžiku udrapsnout z dortu kousek okraje. Na druhé fotce si můžete všimnout jeho výkonu. Vlevo nahoře je dort maličko narušený. Já však nestihl jeho akci ani natočit na video, natož vyfotit. Vojtíšek dostal také mnoho dárků, s jejichž rozbalováním mu pomohla Martinka. Úplně nejvíce Vojtíška zaujala jedna z dřevěných hraček. Jedná se o takového tučnáka na kolečkách a ten má tyč na držení v ručce. Vojtíšek s ním pochodoval po chodbě a kuchyni. Nadšeně si přitom výskal. Více fotek z oslavy pro Vás připravím během příštího týdne doma.
Dnes se nebudu více rozepisovat, času máme málo a musíme se připravit na zítřejší přesun od babičky. Kam, to Vám zítra sdělím. Jisté je, že příští týden trávím doma úplně sám ;-)
Verze pro tisk...
 04.07.2004
Akce Apalucha právě začíná...Počasí nám konečně ukázalo svoji přívětivější tvář. Svítí sluníčko a my s nadějí sledujeme teploměr v bazénu u babičky a dědy. Možná by se děti mohly odpoledne vykoupat. Prozatím pobíhají po venku svlečené a vystavují se sluníčku. Martinka by měla spolu s holkama alespoň maličko nachytat opálení, neboť začátkem srpna odlétájí s babičkou a dědou na Mallorku.
Dana odjela s tetou na nákup, čekalo je předzásobení na celý týden dopředu(Více se dočtete o odstavec dále). Vojtíška položila babička do kočárku a uvozila ho na cestě. Pokoušet se o něco podobného na dvorku nemá absolutně smysl, Vojtíšek slyší hlasy holek a neusne. Probral se až těsně před polednem. Najednou slyším hlasité povídání a co nevidím. Vojta odkopaný, nožičky mu visí ze sporťáku dolů a nebýt kšír, už by skočil na pevnou zem. Nedá se nic dělat, ještě nějakou chvíli ho musíme poutat. V této souvislosti mě napadá jedna poznámka - babička si vzala Vojtíška na obyčejnou zahradní židličku a v pohodě ho nakrmila. Přitom povídala,"Jenom se podívejte, jak Vojta krásně hamá i v normální židli. Maminka měla starosti aby se jí v ní najedl a proto bere s sebou na chalupu dětskou židličku!" No, Dana židličku využije hlavně v situaci, kdy si bude potřebovat odběhnou například od stolu pro lžičku a chvíli nechat Vojtíška sedět v židličce. Doma se mi v pátek povedlo židli do auta naložit, takže by to mělo dopadnout i dnes během odpoledního nakládání ;-)
Abyste si nemysleli, Vojtíšek toho od babičky nakonec moc nesnědl. Poslední dobou dostává k obědu jak oblíbené zelenino-masové ppolívčičky, tak sem tam něco od nás z normálního jídla. Například kousek brambory, bramborového knedlíčku či masíčka. Pokaždé si velice opatrně ukousne a sousto převaluje v pusince. Hned tak se do něčeho nového nevrhá. V pátek dostal kousek houskového knedlíku a myslíte, že ho snědl? Ani náhodou. Rozdrobil ho na maličkaté kousíčky a ty pak smetl ze stolu. Vojtíšek s námi prozatím stejné jídlo nejí. K snídani dostane banán s piškoty, nebo přesnídávku s piškoty, k obědu výše zmiňovanou polívčičku a k večeři mléčnou kaši. Mezitím ho Dana nakojí a podá nějaké ovoce.
Chcete se konečně dozvědět, co nás čeká dnes? Tak tedy - odpoledne vezu zbytek rodiny na jednu chalupu, nalézající se blízko Hronova. Tam stráví celý týden v sestavě tří dospělých a šesti dětí. Jedná se o dámskou jízdu a tzv. akci Apalucha, podobně jako ve filmu S tebou mě baví svět ;-). Dalo by se říci, že si alespoň užiji trocho domácího klidu. Opak je pravdou. Čekají na mě parapety pod novými okny v ložnici(Hlavně jejich obložení ) a spousta další práce. Rozhodně se nebudu nudit. Mimo to se maličko obsahově změní eMartinka, alespoň na následující týden. Foťák s sebou bere Dana, takže případnou dokumentaci provedu přes digitální kameru. No, nějak si musíme poradit, ne?
Dnešní aktualizaci zveřejňuji s předstihem, neboť odpoledne odjíždíme na chalupu. Odtamtud se domů dostanu někdy zítra odpoledne.
Verze pro tisk...
 05.07.2004
Mírně studený odchov...Táák, před chvílí došlo k historické události - zcela poprvé jsem se vykoupal v našem novém bazénu. Já jediný z celé rodiny a to ho máme postavený a napuštěný již celý měsíc. Neodolal jsem po téměř devadesáti kilometrech za volantem, strávených během cesty zpátky domů. Vy nevíte, odkud jsem se vrátil? Z jedné chalupy, nalézající se na horách nedaleko Hronova. Přesně v těch místech zůstala Dana spolu s dětmi a dalšími známými na týdenním pobytu. Zpět si pro ně pojedu až v něděli odpoledne. Ale teď nepředbíhejme události, připravil jsem pro Vám menší reportáž proloženou sem tam nějakou fotkou. Pár se mi jich tam totiž povedlo nafotit ;-)
Naše včerejší cesta na chalupu(Apaluchu ;-) ) začínala u babičky a dědy(Na první fotce vidíte Vojtíška, když se snažil sám s autem odjet). Z Hradce se nám podařilo vyjet těsně po páté hodině. Nejprve usnul Vojtíšek a posléze i Martinka. Právě ona nám tvrdila,"Já nebudu spinkat, já budu sledůvat celou cestu!" Co myslíte, těsně před cílem naší cesty se najednou probudila. Já ji hned otestoval,"Tak co, Martinko, spinkala jsi?" Martinka se bránila,"Néé, nespinkalá, já nespím v autěé nikdý!" No, známe své lidi, totéž tvrdila se spinkáním ve školce po obědě, dokud nám paní učitelka nepotvrdila pravý opak :o)
Po příjezdu na místo, nastalo velikánské vybalování. Sami vidíte, jak plné auto jsme nakonec měli. Až pojedeme za čtrnáct dní na Slovensko, nevím, nevím ;-) Děti se mezitím pustily do vzájemného seznamování se a řádění. Po vynosení všech věcí z auta následoval můj menší průzkum chalupy, respektive ten začal v okamžiku mé cesty s kartonem mléka do sklepa. Jediné, co si pamatuji byly dveře a schody. Pak už jen tma a já se probral ve sklepě na zemi. Víte co se stalo? Moje výška 190cm příliš nekoresponduje s výškou kamenných futer - 165cm. Bum a bylo to. Během večera jsem se praštil ještě několikrát a to i ve vedlejší koupelně. Řeknu Vám, chalupa jedním slovem bomba(Myslím v dobrém slova smyslu). Koupelna nalézající se téměř ve sklepě, s klenbovým stropem, kde jsem se nemohl vůbec rovně postavit. Fakt je, že se vedle vany nalézá bojler, takže teplá voda je stále k dispozici. I přesto se nedalo nic dělat, Vojtíšek musel přetrpět koupání v místnosti s teplotou vzduchu 14oC. Jak po ránu prohlásila Dana,"Já jsem zvyklá na studený odchov, ale tohle překračuje všechny mé představy!" No, na druhou stranu se dá v chalupě zatopit v překrásných kuchyňských kachlových kamnech, jenomže to v koupelně příliš nepomůže. Musejí si zvykat, vždyť se jedná o romantiku dávných časů ;-)
Přes všechny původní předpoklady se děti dostaly do postýlek až kolem desáté hodiny večerní. A to včetně Vojtíška. Vůbec nevypadal, že by se mu chtělo spát. My jsme mu vzali s sebou takovou skládací postýlku Hauck a v ní Vojta skákal ještě hodnou chvíli. Nakonec ho únava zmohla a milý Vojtíšek chrupal bez přerušení až do šesté ranní. Dana jeho spaní okomentovala,"Takhle by se mi to líbilo. Jenom by mohl usínat o něco dříve!" Pokud to nevíte, Vojtíšek se poslední dobou budí vícekrát za noc a pokaždé se dožaduje kojení. Tedy, Dana mu raději mlíčko nabídne, aby Vojtíšek znovu usnul. S největší pravděpodobností ho trápí zoubky, neboť má nateklé dásně v okolí stoliček.
Pro dnešek se s Vámi loučím a zítra Vám přinesu další novinky z chalupy :o)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
26.06.2004
27.06.2004
28.06.2004
29.06.2004
30.06.2004
01.07.2004
02.07.2004
03.07.2004
04.07.2004
05.07.2004
- 
24.5.2007
