 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 02.08.2004
Martinka se předvádí...Na dnešní den jsem pro Vás připravil další reportáž z naší dovolené na Slovensku. Protentokrát se blížeji seznámíte s chatou, v níž jsme strávili celý týden. Klikněte si proto na nový článek - Naše chata. Další povídání i s fotkami postupně připravuji.
Za Martinkou dnes odpoledne přišla kamarádka ze školky spolu s maminkou a malým bráškou. Holky si spolu celé odpoledne hrály a to buď na pískovišti, nebo na naší velké prolézačce. Sice se chtěly jít i vykoupat, jenomže teplota v bazénu rozhodně nepřevyšovala 23oC. Ach to letošní, zamračené a oblačné léto ;-)
Během hraní si na pískovišti jsem měl tu čest poslechnout si část rozhovoru. Já totiž seděl hned vedle, neboť Vojtíšek pod mým dozorem maloval křídami na Martinčinu tabuli. Docela mu to šlo, nemyslíte? Podívejte se na druhou fotografii a hned Vám to bude jasné. Ale teď zpátky ke konverzaci - každá z holek držela jedno gumové miminko. K tomu si povídaly,"Jé to moje miminkó je takový nemocný. To moje taký. Už nám umželo, tak ho zahrabeme do hrobečku!" Postupně navršily nad miminky hromádky písku. Po chvíli se jakoby hromádka rozhrnula a bylo slyšet radostné hlasy,"Jéjé, podívej, už se mi zase narodiló. Jóó, už je zase na světěé!" Hezky si spolu vyhrají, viďte ;-)
Zatímco si holky hrály, Dana se věnovala tetě a malému. Teta zase hodnotila Vojtíška, jak je hodný a sám si vyhraje. Měla ho však vidět těsně po odchodu, když jsme se chystali k přesunu domů na večeři. Já sebral Vojtíkovi PET láhev od Jupíka a Vojtíšek se čílil, cukal s sebou a vyloženě se vztekal. Umí to, jenom si nemyslete.
Abych Martinku stále jenom nechválil, od návratu z dovolené se vyloženě předvádí. Nevím, zdali se náhodou již netěší, až si od nás odpočine na Mallorce s dědou a babičkou. V každém případě jí něco říkáme a Martinka odpoví jedinou větou,"Jóó, slyším!" Tím to pro ni hasne a nerušeně pokračuje ve své činnosti. Navečer se vztekala, poté co nechtěně shodila Vojtíška z gauče na zem. Křičela,"Já sem ho nechtělá schodít, já sem unavená!" Marťa následně zalehla a předváděla strašlivě zdrchlanou osobu. Pak ožila a běžela za Danou,"Maminko, můžu ještě jeden bombónek?" Dana jí odpověděla,"Ale Martinko, už nemůžeš. Navíc jsi strašlivě unavená, měla by jsi jít spát!" Dana očekávala, že Martinka odpoví,"Ale já už nejsem unavená!", jenomže Martinka to zahrála trošku jinak,"Né, já mám hlad!" Potvůrka jedna, dostala tedy rohlík a únava z ní rázem spadla ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
2.8.2004 22:40:07 Radek
Právě jsem zhlédl reportáž na ČT1 v pořadu REPORTÉŘI ČT o stavění amatérských bezdrátových sítí Internetu. Bohužel i my patříme do oblasti, kde si můžeme o bezdrátovém připojení nechat jenom zdát. Zůstáváme i nadále závislí na pevném dial-up(Tedy vytáčeném) připojení přes Telecom a navíc u nás pořádně nechodí ani síť Eurotelu, takže telefonovat chodíme na dvorek, tam nalovíme alespoň jednu čárku signálu. Bohužel, takový je život ;-) | |
 03.08.2004
Jak jsme se málem potkali s mědvědy...Opět jsem Vám připravil další článek z dovolené na Slovensku. Protentokrát trochu cestovní, nesoucí titul Betlehem a Kočičmany ;-)
Dnešní odpoledne nás navštívila babička z Hradce. Nemohla si nechat ujít poslední příležitost, spatřit Martinku před odletem na Mallorku. Martinka je totiž babiččina jediná holčička, proto se nad ní moc rozplývá. To ovšem neznamená, že by neměla ráda Vojtíška ;-)
V práci si užíváme celozávodní dovolené a makame jako čerti(Někteří určitě, firma co nám vysává technologii by s čerty mohla ve vizáži soutěžit, chybí jim pouze rohy ;-) ). Po příjezdu domů Martinka povídala babičce,"Podíívej babičkóó, todle je můj tatínek!", a hnala se mi do náručí. Včera naopak chtěla spolu s kamarádkou zavézt autem na předním sedadle do stodoly :o)
Zatímco jsem babičce vysvětloval nějaké podrobnosti z dovolené, Vojtíšek objevil keříček s červeným rybízem a pustil se do trhání kuliček. Pak si je postupně cpal do pusinky a náramně se přitom bavil. Škoda jenom, že rybíz objevil až ve stádiu značné přezrálosti. I když - možná právě proto mu tak chutná ;-)
Martinka si přinesla na zahrádku puzzle medvídka a začala ho skládat. Dana hračku zakoupila pro Vojtíška v Rajeckých Teplicích, když se snažila utratit poslední slovenské bankovky. Při té příležitosti jsme si vzpomněli na slovenské medvědy a babičce o nich vyprávěli. Abyste tomu rozumněli - majitelé chaty prý viděli medvědy rabovat popelnice před školou v Kunerade. Přesně v tom místě jsme v pátek navečer krmili Vojtíška jogurtem. Nakonec jsme se mohli na vlastní kůži potkat s živým medvědem, ale možná není o co stát. Martinka hned žadonila,"Maminko, já bysem chtěla domů taky takovýho malýho a živýho medvídka!" Dana jí oponovala,"Ale Martinko, za chvíli by vyrostl a co pak s ním?" Martinku hned tak něco nezaskočí, proto pokračovala,"Až by vyrost, dali bysme ho do zologický zahrady, pšecé!" Tak a je to ;-)
Dana navečer zkoušela Martince cvičky, aby je měla s sebou na chození do moře. Martinka mi vykládala,"Todle sou takový botičky do tělocvičny, víš, tatínku?" Povídal jsem jí,"To jsou Martinko cvičky!" MArtinka mě opravila,"Nené, to sou pšecé tělocvičky a já je musím mít do móže, aby mě žralok nekousnul do nožičky, víš?" Teď už to vím ;-)
Verze pro tisk...
 04.08.2004
Bramborové slupky - mňam, mňam....Na úvod mi dovolte malou poznámku. Mám dopsaný další příběh z dovolené na Slovensku. Protentokrát se vydáme do Bojnic v článku nazvaném Bojnice, aneb pán s bábetkom :-)
K obědu dostal Vojtíšek na talířku rozložené jahodové knedlíčky. Dana se mu je snažila nabízet na vidličce. Vojtíšek je však plival a po vidličce se všemožně sápal. Dana mu proto podala takovou dětskou plastovou. Měli byste ho prý vidět, zručně napichoval knedlíčky a po chvíli zel talíř prázdnotou. Vojta nás opravdu překvapuje svojí zručností :o)
Po návratu z práce a svačince jsem navrhl Martince,"Martinko, půjdeme se vykoupat do bazénu?" Martinka radostně vykřikla,"Jóó, půdeme. Jájá si tam vezmu lehátko a kruh a budu plavat!" Vzala si jenom lehátko a já nafoukl Vojtíškovi takovou lodičku s dírama na prostrčení nožiček. To bylo něco na Vojtu. Po prvním osmělení, při němž mu tuhl úsměv na rtech(Voda měla dvacet tři stupňů), se Vojtíšek nechal posadit do loďky. Pak už jen juchal a posléze i mrskal nožkama, čímž se posouval vpřed. Lodička má kupodivu slušnou stabilitu, ale i přesto jsem Vojtu jistil. Fotila nás proto Dana. Neopomněla natočit i nějaké video. Pro jeho zhlédnutí si klikněte ZDE. Jinak - Martinka v bazénu také nezavřela pusinku, což je slyšet na videu. Během plavání povídala,"Tatínku podívej, já mám tady f tý matračce takový vokýnko. Tím se budu v móži dívat, jestli neplave žralok!" ;-)
Po večeři nám Dana sdělila,"Já vás tady nechám chvíli o samotě. Musím ještě zalít kytičky!" Sotva odběhla ven, Martinka po mě něco chtěla v obyváku. Vojtíšek naopak zamířil do kuchyně. Ani jsem si nevšiml kdy ztichl, ale to ticho bylo jednoznačně podezřelé. Sotva jsem tam nakoukl, bylo mi vše jasné. Vojtíšek stál u otevřeného odpaďáku a v každé ručce vítězoslavně třímal jednu šlupku od syrových brambor. Z obou měl již řádně ukousnuto a snědeno. Dobrou chuť ;-)
Verze pro tisk...
 05.08.204
Mouchy prosej, ne že ne...Pokud je Vám známo, Martinka dnes tráví poslední večer s námi doma. Zítra ji vezeme k babičce a dědovi. V noci z pátku na sobotu všichni odjíždějí do Prahy a odlétají na Mallorku. Martinka se má. Škoda, že nejsem malé dítě ;-)
V souvislosti s Martinčinou cestou mi navečer volal děda. Letí s cestovkou Fischer a v propozicích zájezdu po nich chtějí náš souhlas s vycestováním Martinky. To jako že letí bez rodičů. Navíc má být celý text v angličtině. No, musím něco do zítra vymyslet.
Dnešní počasí skýtalo dostatek sluníčka a teplého vzdoušku. Není divu, že teplota v bazénu o kousek povyskočila. Děti se celé odpoledne koupaly a Martinka se máchala ve vodě nejméně sedmkrát. Nenecháváme je tam dlouho, přibližně po deseti minutách si dělají přestávky na suchu. Do vody s nimi dnes skočila i Dana a sdělovala mi svoje nové poznatky s Vojtíškovým plovacím autem,"To auto nemá přílišnou stabilitu. Jakmile se Vojtík pro něco nakloní, hned se převrací!" Nic mu nepomáhá protiváha - nožičky prostrčené otvory v podlážce. Nedá se nic dělat, ve vodě ho musíme hlídat. Na dno bazénu Vojta ještě nedošlápne, zbývá mu povyrůst asi tak o pět centimetrů. Musí si počkat do příštího roku. Jinak se mu moc líbí tzv. máchání prádla. Jezdil jsem s ním sem tam a Vojtíšek se mohl smíchy potrhat ;-)
Sotva jsem si oddechl od rámusu v práci, něco podobného nastalo doma(Po celý den nám na provoze hlomozily sbíječky a řezačky - o celozávodní dovolené nám předělávají betonové podlahy poničené těžkou technikou. Já v tom rámusu zapojoval průmyslový řídící systém. Brr, ještě teď mi brní uši, dopoledne ucpané protihlukovými špunty). Odpolední koupání a podvečerní idylku spojenou s grilováním tresky nám totiž kazili vzdálenější sousedi. Po celé odpoledne řezali dříví na cirkulárce a navečer přidali i motorovou pilu. Dana si stěžovala na bolest hlavy a jediným spokojeným tvorem se zdál být Vojtíšek. On si z rámusu prozatím nic nedělá. Naopak ho vyhledává. Není nic lepšího, než pozorovat z bezprostřední blízkosti nastartovanou sekačku ;-)
Martinka pozororovala během večeře hojně létající a na stole přistávající mouchy. Pojednou mi povídala,"Podívej se tatínku, jak ty mouchy prosej. Dělaj takdle ručičkama, jako by něco chtěly!" My jsme jí opravili,"Martinko, ty mouchy neprosí, to ony si jenom otírají nožičky o sebe!" Martinka se nenechala obalamutit,"Ale prosej ždyť to vidím!" Poté nabídla mouše kousek ryby. Moucha nepohrdla a hned začala ocucávat nabízené sousto. Martinka mi radostně potvrdila svoji teorii,"Vidíš, ta moucha prosila, abysem jí něco dala. Teď hamá a neprosí!" :o)
Pokud jste i dnes očekávali další článek popisující naši dovolenou, musím Vás zklamat. Jeden, možná ještě dva připravuji, ale vzhledem k vývinu situace spatříte první tak v sobotu. To víte, musím na počítači dodělat věci i pro někoho jiného ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
6.8.2004 1:10:58 Martina
To whom it may concern:
We, Radek and Dana, are the parents of Martinka. We consent to Martinka leaving the Czech Republic with her grandparents, S & V, for purpose of vacation in Mallorka from August, 7th 2004 to August, xth 2004. If anything is unclear or more information is needed, please call +42(xxx)xxxxxxxxx or +42(xxx)....
|
6.8.2004 1:14:27 Martina
Tak jsem si to po sobe precetla a melo by tam byt : for the purpose...
Jinak, pokud nekdo z ctenaru umi lepe anglicky, klidne me opravujte ;-). |
6.8.2004 7:01:41 Radek
Jééé, dííky Martino! Já jsem Ti nechtěl zadávat domácí úkoly. Včera večer se mi to podařilo také nějak zformulovat. S mojí angličtinou je to tak - mám-li se domluvit s kolegou elektronikem z kterékoliv části světa, je to v pohodě. Horší je excelovat na vyšší úrovni u ředitele ;-) |
6.8.2004 16:34:12 Martina
Jen mi klidne nejaky ten domaci ukol zadej... Bohuzel, vcera byl frmol v praci a tak jsem se koukla na eMartinku az kdyz jste sli spat. Vsechny zdravim. |
6.8.2004 22:05:33 Radek
Díky Martinko, Tvoje formulace byla nakonec stejně nejlepší, takže jsem použil chmat Ctrl-C - Ctrl-V a zkopíroval text s drobnými úpravami dědovi do mailu. Ještě jednou díííky :o)
| |
 06.08.2004
Martinka odjela na dovolenou...Martinka je opravdu od dnešního večera na dovolené. Odpoledne jsme ji zavezli k babičce a dědovi. Současně s námi přijely i dvě neteřinky - ty dovezla teta. Pokud se dnes večer podaří babičce dostat všechny tři holky do postýlek, ráno je čeká vstávání a odjezd na letiště. Zítřejší večer již budou usínat na Mallorce. Pěkná představa, viďte? Loni jely pouze dvě holky, takže je možné, že po letošních zkušenostech si babička s dědou příští dovolenou ještě řádně promyslí ;-)
Cestou k babičce nám Martinka vykládala o loňské dovolené, kdy po přistání na Korfu během přejezdu autobusem na hotel poblinkala babičku,"Já už si nemusím brát f autě ten prášek, ten kinder!" Dana ji opravila,"Ale Martinko, to se jmenuje Kinedryl!" Marťa pokračovala,"No jó, já vím, Kinedryl. Já sem babičku nepoblinkala, jenom sebe sem poblinkala. Pan židič pak musel zastavit a děda mi dal takovej pytlík!" Takže až po roce se dozvídáme, jakže to tenkrát bylo. Ve skutečnosti Martinka poblinkala i babičku, jenom si nemyslete ;-)
Cestou do Hradce nám na autě nějak zlobilo chlazení. Respektive při odchodu z práce se pod autem na parkovišti skvěla skvrna chladící kapaliny. Bohužel, autu jsou čtyři roky, již není nejnovější a tak jsme po dolití destilované vody dojeli až do Hradce. U babičky se mi podařilo odhalit povolenou hadicovou svorku. Jenomže mému spravování a lezení pod auto asistovaly všechny děti. Nestarší Petruška šoupla Vojtíka na zadní sedadlo a za volant se posadila Martinka, řka,"Já sem tatínek a všecky vás odvezu na letiště, musíme stihnou to letadlo na Mallorku!" Holky řádily ve voze a Vojtíšek je vykuleně pozoroval. Přišla se podívat i švagrová,"Doufám, že máš schované klíčky, aby opravdu neodjely!" Po mém dotažení hadice, holky právě vytáhly okýnka a bleskově opouštěly auto se slovy,"Honéém, vystupovat, už sme v Prazéé. Běžíme na to letadló!" Přesunuly se na chodbu a čekaly na odbavení z řídící věže :o)
Vojtíškovi bylo nějaké cestování zcela šum a fuk. Jeho zaujaly babiččiny slepičky. Pozoroval je za plotem, dokud nepřišly holky. Nejstarší Petruška otevřela branku a Vojta zaběhl mezi slípky. Samozřejmě za ním zavřela vrátka. Vojtíšek se snažil nějakou slepici ulovit, jenomže marně. Nakonec spadl na ručky a já ho zachránil právě v okamžiku, kdy si chtěl ochutnávat ručky upatlané od slepičáků. Fuj ;-)
V jisté souvislosti jsem si vzpomněl na jednu historku, protentokrát s Martinkou. To jsem se jednou posadil na záchodové prkýnko s vidinou poklidné úlevy. Jaké však překvapení na mě čekalo v podobě nechutně mokrého prkýnka. Však jsem posléze běžel do obyváku a vyzvídal,"Nevíte, kdo namočil na záchodě prkýnko?" Ozvala se Martinka a radostně mi vysvětlovala,"Já sem po sobě to prkýnko umyla. Požádně, tou štětkou sem ho umyla!" No, není to s dětmi legrace? ;-))
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
6.8.2004 23:01:05 Radek
Mám tu čerstvou novinku - bublifuk!
Již delší dobou mi vrtalo hlavou, jak je možné, že v krámě zakoupené bublifuky fungují. A ty podomácku míchané z vody a všemožných saponátů ne. Až Martinčin nový časopis Medvídek Pů mi napověděl - použijte destilovanou vodu. Bingo! To je ono. Bubliny se najednou snášení k zemi lehce a daří se vyfouknout i obry o průměru dvaceti centimetrů. Takže zkuste destilovanou vodu a mnou použitý TEP v poměru 2:1 Hezkou zábavu :o) | |
 07.08.2004
Výlet na kole...Jak jste již postřehli, včera jsme se rozloučili s Martinkou. Martinka vstávala u babičky a dědy spolu s ostatními ve dvě hodiny ráno a pak následoval jejich přesun do Prahy na letiště. Děda měl dojednané parkování u nějaké firmy na okraji Prahy a odtamtud je následně dovezli na Ruzyň. Po návratu proběhne vše naopak. Děda mi posílal esemesky a první přišla v 636. Zněla,"Jsme na letišti odbaveni v letadle. Za chvíli odlétáme!" Další přišla v 954. Její obsah byl o poznání stručnější,"Jsme v pořádku na Mallorce!" Babička pak navečer telefonovala a Martinka do telefonu vzrušeně povídala, jak se koupala v bazénu a potápěla hlavičku. Do moře ji prozatím nedostali. Martinka je velice opatrná, ale ona se osmělí.
Martinka si tedy užívá a ani my s Vojtíškem nezůstáváme pozadu. Bez Martinky si Vojtíšek mnohem více vyhraje. Víte proč? Odpověď je velice jednoduchá - Martinka mu nebere hračky a tím ho nevytrhává ze hry. Na druhou stranu nám Martinčino povídání chybí, jenom si nemyslete.
Dopoledne mi Vojtíšek pomáhal na zahrádce natírat plot. Tedy hlavně tím, že si sám hrál na pískovišti. Bavil se přehazováním písku z místa na místo tak, že před obědem nechtěl jít domů a mírně řečeno se vztekal.
Po klidném odpoledním vyspinkání nadešla chvíle svačinky a po ní jsem Vojtíškovi navrhl,"Tak co, pojedeme se projet na kole?" Normálně si totiž nemůžu vzít Vojtíška na výlet. Co by tomu řekla Martinka? Momentálně není doma, takže si to musíme užít. Já ještě Vojtu v autosedačce nevezl a Martinka se mnou tenkrát jela poprvé o něco starší. No, dali jsme si kolečko o vzdálenosti asi tak dvaceti kilometrů. Nejprve po hlavní silnici do vedlejšího města a pak zpátky po cyklostezce až do hospůdky pod hradem. Vojtíšek se totiž celou cestu co chvíli napájel z lahvičky a já šlapal v parnu bez kapky vody. Nedalo se nic dělat, musel jsem doplnit v oáze tekutiny - pěkně oroseným pivem. Vojtíškek byl vysazen na obrubu pískoviště a minimálně deset minut seděl, mračil se a pozoroval hrající si děti. Pak se osmělil a začal zkoumat veliké množství hraček, nalézající se na pískovišti. Za půl hodiny již komunikoval s dětmi hlasitým výskáním a přehazoval písek lopatkou na náklaďák. Dokonce se nám podařilo mírně přešvihnout návrat, jenomže do hry zabraný Vojtíšek nejevil žádné známky hladu.
Vojtíšek se na výletě rozjel tak, že večer projevoval abnormální aktivitu. Smál se, výskal, dováděl a to i po uložení do postýlky. Ještě ve třičtvrtě na devět skákal a na Danu radostně vykřikoval. Dana ho nakonec musela utahat kojením. Konečně usnul. Dobrou noc ;-)
Další článek z dovolená na sebe nenechal dlouho čekat, takže se podívejte na titul Drotári a droty.
Verze pro tisk...
 08.08.2004
Usínání je zábava...Vojtíšek chce poslední dobou jíst vše sám. Potom je schopný rozmačkat zbytek banánu na kaši, či nadělat během oběda takový nepořádek, že jde hlava kolem. Jako například dnes - k obědu dostal jako druhé jídlo rejžičku zapečenou se zeleninou a kuřátkem. Dana zpočátku nabírala rýži na lžičku a snažila se mu ji vsunout do pusinky, jenomže Vojtíšek vyplazeným jazykem vypuzoval potravu z pusinky. Stačilo však, aby dostal lžičku do ručičky a nabíral si ji sám. Cpal se rýží, až se mu boule za ouškama dělaly. Jenom toho nepořádku - rýže se válela na stole, na židličce a zbytek Vojtíšek rozmetal i na zem. Vše dovršil mohutným hodem a talířek tak skončil asi dva metry za Vojtou. Víte kde? No přece na zemi. Prakticky polovina volné kuchyňské podlahy se pokryla rejžičkou. Skvělé. Zkoušeli jste zametat omaštěnou rýži z dlažby? Jenom si to zkuste a ztvrdne Vám po chvíli úsměv na rtech. No, zvládl jsem to.
Na Danu čekal o poznání těžší úkol - uspat Vojtu v ložnici. Dopoledne se za námi stavila teta a navrhla nám výlet na jejich chalupu. Nevím, zdali jí Vojtíšek porozumněl, ale po obědě nemohl očka zamhouřit. Zatímco jsem v kuchyni myl zbytek nádobí jenž se nevešel do myčky, odvedle z ložnice se ozývaly citoslovce maximání zábavy,"Juchůů, jůůů, haháá, kekeke, gegege, mamá mamamama, ggggg, kááá, bááá!" Co chvíli navíc mohutný výbuch smíchu. Dana Vojtíška nahlas kárala a Vojta kupodivu po půl hodině usnul. Unavená Dana stanula ve dveřích a já si dovolil malou poznámku,"Já myslel, že jste měli usínat a ne se bavit!" To jsem si dovolil moc, viďte? ;-) Dana oponovala,"Já se nebavila, to Vojta!" :o)
Jak Vojtíšek nemohl usnout, následně si pochrupal až někdy do půl třetí. Poté jsme jeli na výlet. Vojtíšek pak běhal kolem chalupy, houpal se na houpačce a všechny udivoval svojím hlasem. To když se vztekal, nebo výskal.
Bezprostředně po návratu domů se Vojtíšek rozběhl k pračce umístěné na chodbě. Až po pás vlezl otevřenými dvířky do bubnu. Chvíli tam cosi kutil, aby se objevil venku s vítězoslavným pohledem a knížkou v ručce. On si ji tam schoval! Ještě že Dana mezitím neprala prádlo ;-)
Verze pro tisk...
 09.08.2004
Pánská jízda...Dana chtěla dnešní odpoledne vypadnout alespoň na chviličku z kolotoče domácích povinností a maličko si pohovořit s kolegou z práce. Z toho důvodu mi kladla na srdce,"Dnes se ukaž doma zavčasu, abych stihla autobus do města!"
Stihla ho a Vojtíšek mě již netrpělivě a radostně vítal za venkovními dveřmi se síťkou proti mouchám. Chvíli na mě koukal a pak natáhl ručičku na kliku. Kupodivu na ni dosáhl a co víc - stikl ji a dveře přitáhl k sobě. Otevřel je poprvé sám! Však se radostně díval střídavě na Danu a na mě. Jako by chtěl říci,"Jenom se podívejte, jakej sem šikovnej kluk!" To je, jenomže tím pádem ho musíme zase více hlídat. Ze dveří totiž vykráčí rovnou na betonovou násep, z níž je to na travičku ještě metr směrem dolů. Normálně tam Vojtíšek nespadne, to máme vyzkoušené. Jenomže jakmile se v zápalu hry přestane kontrolovat, mohl by do propadla zahučet. Včera jen tak tak vybral jeden takový drobný úšlap stranou.
Dana mě také uvítala jednou větou kterou myslela víceméně z legrace,"Tak pokud neodstraníš to sršní hnízdo ze zahrádky, nedostaneš dnes večeři!" Abyste tomu rozumněli - ve starém kmeni po jabloni si ve výšce cca 1metru začali sršňáci vykusovat hnízdo. Prozatím ho pouze budovali, jenomže Daně taková blízkost od dětského pískoviště naháněla právem husí kůži. Není o co stát. Proto jsem navečer kmen uřízl a sršňáky tím pádem odsoudil ke změně pozemku ;-)
Než Dana odjela do města, chvíli zkoušela Vojtíška zabavit ježděním na koloběžce a pak i bývalém Martinčině rolopedu. Jak vidíte, koloběžka je pro Vojtu prozatím dosti složitá, a na rolopedu nejezdil, on si ho za řidítka nosil pod prdelkou. Chce to cvik :o)
Dana odjela a my zůstali s Vojtíškem sami doma. Martinka je na Mallorce a tak jsem měl po chvíli o dalším plánu naprosto jasno. Moji kolegové pořádali takovou tradiční kolektivní sešlost v rámci dvoutýdenní odstávky, tedy celozávodní dovolené. Já jako vedoucí bych tam neměl chybět, proto jsem naložil Vojtíka na kolo a šupky dupky s ním do města, rovnou na předzahrádku jedné nejmenované hospůdky. Všichni ho tam samozřejmě obdivovali a to například slovy,"Nechápu, jak můžeš mít tak hodného syna, ten náš je pěkný číslo!" Já je však uklidňoval,"Jenom ho nechte rozkoukat!" Opravdu, po chvíli Vojtíšek seskočil na zem a obcházel zahrádku. Pak začal povídat, na vše ukazovat a ještě ke všemu dostal do ručky plácačku na mouchy. Pomocí ní se snažil shodit ze stolu prázdné sklo, což se mu naštěstí nepodařilo. Jeden kolega, Robert mohl na Vojtíkovi oči nechat,"Že bych si ještě pořídil miminko? Ahoj Vojtíšku já jsem strejda Robert!" Vojta velice věrohodně intonoval,"Óbét!" Robert nevydržel a běžel za to Vojtovi koupit Tatranku, kterou Vojtík chroupal během jízdy zpět v kolosedačce. Já zaplatil ta dvě píva a už jsme frčeli domů. Čekala nás ještě desetikilometrová trasa, vedoucí po cyklostezce a polní cestě. Doma samozřejmě maminka, jak jinak ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
9.8.2004 22:53:51 Radek
Před chvílí, ve 2155 nám přišla MMSka od našeho exkluzivního zpravodaje, nacházejícího se v tuto chvíli na ostrově Mallorka, tedy dědy. Pomocí svého ručního zázraku - palmtopu s digiťákem a mobilem nám poslal fotku všech tří holek. Martinka stojí uprostřed.
Děda navíc píše na Danin mobil SMSku z téhož zdroje - prostě geniální. Taková esemeska poslaná z počítače eurotelu a zaslaná na T-mobile přišla ve čtrnácti exemplářích(Ovšem duplikovaně). Děda nám sděluje,"Máme se dobře, v moři se nekoupeme, neboť jsou příliš velké vlny. Ještě že je tu bazén o hloubce 0,7m. Bazény suverénně vedou. Teploty po ránu kolem 24oC, v poledne 30oC. V bazénu je voda 28oC, prostě kafe. Holky zlobí přiměřeně!" Toť vše :o) | |
 10.08.2004
Jako ryba ve vodě...Jak jste již četli ve včerejším komentáři(A prohlédli si i fotku poslanou dědou z Mallorky), Martinka si spolu s holkama užívá koupání. Ani my doma, v Česku nezaostáváme. Vojtíšek po celý den chodil kolem bazénu a vykřikoval různá nesrozumitelná slova. Vyloženě se do bazénu těšil. Není divu, sluníčko ohřálo vodu na dvacetčtyři stupňů. Však mě Dana po příchodu z práce pobízela,"Tak se honem tatínku převleč do plavek a běžte se vykoupat, když už já nemohu!"
Po chvíli jsem stál nastoupený v plavkách vedle bazénu, v jedné ruce třímal kachničku a v druhé kruh. Dana se na mě tázavě zahleděla,"Na co máš ten kruh? Pro Vojtíka? Nechceš mu raději přinést ten velký sedací?" Tak jo, proč ne. Sedací kruh jsme dostali již kdysi za Martinky od Pampers. Tenkrát stačilo zaslat pár čárových kódů z balení plenek a kruh byl náš. Jenomže Dana zasílala kódy někdy před prázdninami a Marťa ho obdržela skoro až na podzim. Příští rok už jí byl malý, neboť je pro děti do jedenácti kilo. Podědil ho tedy Vojtíšek. Minulý týden totiž zkoušel plavat na podobném nafukovacím autíčku, v němž měl neustále tendenci přepadávat na stranu a mimo to seděl dosti nahoře. Kruh se nám zdál stabilnější. Pouze do chvíle, co jsem vycvakl úvodní fotku. Vojtíšek najednou přenesl váhu dopředu a už už hrozilo jeho zajetí hlavičkou napřed pod hladinu. Honem jsem zahodil věc z levačky do bazénu a Vojtu chytil. Uf, takový kousek malý zbýval. Víte co jsem držel v té levačce? Pouzdro od digiťáku. Foťák se tou dobou nacházel v pravačce. Málem jsem ho vykoupal.
Díky předchozí příhodě mi je jasné, proč na všem píší, že by se dospělý neměl od dítěte vzdálit ani na metr. Já se vzdálil na půl metru a vidíte. Podle mého soudu by Vojtíšek maximálně zaplul hlavičkou pod hladinu, podobnou akci mi již několikrát předvedl ve vaně během lezení po čtyřech. Pokaždé stihne zavřít pusinku a nenapije se. Dana však měla vážnější obavy,"Jde o to, že by se Vojtíšek mohl vyděsit a pak bychom ho do vody těžko dostávali!" Je to tak ;-)
Po odložení digiťáku jsem honem skočil zpátky za Vojtou do vody. I přese všechny nafukovací kruhy se nejraději máchá ve vodě když ho držím jenom tak. Nejlepší je první ponoření, takzvané osmělení. Popadnu Vojtíška do náruče a šupky s ním do vody. Víte co provádí Vojtík? Zatne zoubky a hlasitě rozdýchává nastalou prekérní situaci. Ani se mu nedivím, sám mám problémy s prvním namočením ;-)
Po koupeli nastává doba sušení. Vojtíšek pak běhá po celé zahrádce nahatý a bos. Zpočátku se mu kontakt travičky s bosými nožkami nelíbil a brečel. Nakonec si zvykl. Vždyť je to zdravé, chodit naboso. Dnes však stál Vojtíšek u branky a chtěl vyběhnout na cestu. Teta od sousedů mu radila,"Ne, Vojtíšku, na cestu nechoď. Jsou tam kamínky a ty píchají!" Vojta si nedal říci, a tak jsem ho pustil. Co myslíte, jak dopadl? Nedobře. Jakmile několikrát šlápl na štěrk, už chtěl s křikem do náruče. On si ale zvykne. Teď už ví, že musí šlapat opatrněji ;-)
Verze pro tisk...
 11.08.2004
Sršňáci a vosy...Dnešní tropický den nám dal pěkně zabrat a odpoledne se naštěstí maličko ochladilo. Hlavně zalezlo sluníčko. Namísto koupání v bazénu jsem zvolil jinou variantu,"Tak co Vojtíšku, pojedeme se projet na kole?" Vojtíšek nejásal, vše přišlo až po chvíli. Stačilo mu nasadit helmu na hlavičku. V tu chvíli zajásal,"Juhůů, hihihi, ííí!" Jak vidno, jízda na kole se mu stále více zamlouvá. V sobotu jel podruhé v životě a to nespokojeností ryčel každou chvíli. A dnes? Naprostá pohodička. Celou cestu se rozhlížel po krajince a ani nepípl.
Cestou k hospůdce pod hradem(Tam je mimo jiné i veliké pískoviště plné hraček a dětí) jsme obdivovali koníčky v ohradě. Vojtíšek na jednoho nejbližšího ukazoval prstíčkem a vzrušeně vykřikoval. Bohužel, pohladit jsme si ho nemohli, v tom ohradním tkalounu se nacházejí drátky a v nich vysoké napětí(Osobně vyzkoušeno ;-) ) Na první fotce si povšimněte Vojtíškovy naťuknuté přilby. To není z žádné bouračky, Daně se podařilo přilbu upustit z metru a půl na ostrý kámen. Nelze se tedy divit radám, že po kolizi by se měla přilba zahodit, neboť svůj účel již splnila. V tomto případě se jedná o narušenou vnější fólii, polystyrenový korpus zůstal nedotčen. No, nechtěl bych s Vojtou nebo Martinkou bourat. Kolosedačka je sice báječná věc, jenomže dítě se drží za držátka, která v případě karambolu lehnou až na zem. Brr, hrozná představa. A to se jedná o značkovou sedačku Hamax ;-)
Vojtíšek si konečně mohl pohladit koníčka - na palouku pod hradem, u indiánské vesnice. Tam je mají pouze za lanovou ohradou, žádné vysoké napětí. Vojtíšek byl následně vypuštěn na pískoviště mezi ostatní děti. Jenom jsem ho musel hlídat a s ním i ostatních sedm kamarádů, neboť pískoviště atakovala hejna vos. Nevím jak u Vás, ale tady se letos vosy přemnožily. V této souvislosti mě napadá ještě jedna věc - tuhle jsem Vám psal o sršních, stavějících si hnízdo na naší zahrádce. Dana je chtěla odstranit, jenomže sršni jsou prý chránění. Z toho důvodu jsem jim vršek zetlelého kmenu s dutinou odřízl. Jenomže sršni létají na pahýl a znovu ho dlabají, až to praští. Tak jsem je včera pozoroval. Oni kusadly odkusují zetlelé dřevo a pomocí slin ho balí do kuličky. Když je kulička dostatečně veliká - frnk a letí pryč. Takhle pracují ve skupině. Co asi z toho materiálu staví? Je lehké si to domyslet - hnízdo. Jenomže nevíme kde. Hlavně doufám, že ne na naší půdě. Dana je ze sršňáků značně nervózní a já se jí nedivím. Vojtíška by totiž mohl napadnout zadloubat prstíkem v dutinách kmenu. No, raději si nedomýšlím následky. Já jednou na pionýrském táboře chytil tři bodance najednou a řeknu Vám, není o co stát. Budu asi muset zbytek kmenu vykopat.
Vojtíšek poslední dobou všechny pusinkuje. Jednu pusinku mamince, druhou tatínkovi, zase mamince a tak to jde stále dokola. Pusinkuje skvělým způsobem - pusu dokořán otevřenou, aby Vás mohl pořádně osliznout ;-))
Co říci závěrem? Přesně před dvěma lety zasáhly naši republiku ničivé povodně. Jak jsem to tehdy cítil si přečtěte v archivním článku.
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
11.8.2004 21:28:25 Radek
Pokud si chtete prohlédnout, co vlastně prováděl koníček, klikněte si na jeho VIDEO ;-) |
12.8.2004 10:46:25 Zuzka
Kmeň stačí na reze natrieť farbou a sršne to odradí... | |
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
02.08.2004
03.08.2004
04.08.2004
05.08.204
06.08.2004
07.08.2004
08.08.2004
09.08.2004
10.08.2004
11.08.2004
- 
24.5.2007
