 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 25.08.2004
Martinka jezdí na kole úplně sama...Odpoledne jsem zašel spolu s Vojtíškem k sousedům. Mé vlasy již nutně potřebovaly zkrátit na svých obvyklých devět milimetrů. Do parády si mě vzala Silva a hned začala vrčet holicím strojkem. Vrčení se příliš nezamlouvalo Vojtíškovi a on začal brečet. Uchopila ho tedy teta a běžela s Vojtou v náručí na hřiště. Tam na škváře právě Martinka trénovala jízdu na kole. Jak jste mohli spatřit na předvčerejším videu - Dana ji pokaždé roztlačila a v nestřeženém okamžiku pustila. Martinka ujela sama maximálně pár metrů. Zato dnes, mě i Danu moc překvapila. Jezdila jako dráha. Celé hřiště přejela úplně sama. Prozatím však neumí zatáčet a s nasedáním je to také slabší. Všechno chce čas a Martinka se jistojistě do konce týdne jezdit naučí. Jenom si nemyslete, nasedat na takový furtošlap není vůbec jednoduché. V každém případě můžeme přídavná kolečka schovat pro Vojtíška :o)
Martinčino ježdění jsem zachytil na honem přinesenou digitální kameru. Sotva Martinka přejela několikrát hřiště pro více záběrů, seskočila z kola a s přilbou na hlavičce se hnala za mnou,"Tatínku, já už umím jezdit na svým kole, pojedeme se teď projet na tvým velkým?" Jeli jsme a k nám se přidala i Dana s Vojtíškem. Jedno podařené video z Martinčiny jízdy si můžete stáhnout na následujícího odkazu - VIDEO ve formátu Mpeg1(Velikost cca.734Kb). Co na to říkáte? Že to ale Martince jde, viďte?
Jak máte možnost spatřit na první fotce, cestou k hospůdce pod hradem proběhla jedna malá zastávka u statku s koňmi. Kromě koní tam mají i kozy nekolika velikostí a barev. Jeden mladý kozel si nás vyhlédl a radostně přicupital(Martinka neustále tvrdila, že se jedná o kozla a měla pravdu. On totiž ještě neměl rohy, takže jsem tvrdil, že je to koza). Což o to, Vojtíšek se mohl na kolosedačce zbláznit radostí. Výskal, pištěl, jásal, juchal a kozla si hladil po hlavě. Zato Martinka dělala slovně hrdinu, pouze však do chvíle, než kozlík otočil hlavu směrem k ní. Následoval šílený vřískot,"Íííí, ať déé prýýýč!" Martinka mi málem seskočila ze sedačky. Ještě že je připoutaná. Vojtíšek se po chvíli musel s kozami rozloučit a my pokračovali v krasojízdě. On má totiž rád všechna zvířátka bez rozdílu. Dokonce i na vosy se sápe. Až si jednu pohladí, pozná, že ne všechna zvířátka jsou přítulná a přívětivá. Jednou to musí přijít ;-)
Pod hradem se Martinka rozběhla spolu s Vojtíškem na pískoviště. Zeptal jsem se Dany,"Chceš si dát jedno pivo?" Dana souhlasila a já se vydal směrem k saloonu, následován Martinkou,"Tatínkůů, koupíš mi nanuká?" No, já si příliš často nanuka nekupuji, takže jsem zanořil ruku do chladicího boxu a vytáhl jednoho menšího od Schoelera. Martinka vyběhla s kořistí ven a já šel vše zaplatit. Po návratu mě vítala Dana,"Podívej se, co jsi Martince koupil. A my tady nemáme žádný ubrousek na utření!" Tak tohle jsem ani ve snu nečekal. Nanuk s příchutí modrá jahoda je prostě bomba. Podívejte se na Martinku, vypádá skvěle, ne? Jak by ji jistě ohodnotil zpěvák skupiny Žlutý pes a nedávný porotce soutěže Česko hledá Superstar - Ondřej Hejma,"Modrá je dobrá!" ;-)
Verze pro tisk...
 26.08.2004
Léto pomalu, ale jistě končí...Dnešní počasí nám jasně dává najevo jednu nemilou skutečnost - léto definitivně končí. Tedy alespoň léto plné koupání se venku a dovádění v bazénu. Prostě a jednoduše nám chybí teplý květen, červen a červenec. Začátek léta se nám nevyvedl a nového bazénu jsme si příliš neužili. Ale abych stále nesmutnil - po dobu Matinčiny dovolené na Mallorce se Vojtíšek v bazénu řádně otrkal a naučil se nebát vody. Takže nakonec jsme si bazénu přece jenom užili. Alespoň maličko ;-)
Včera jste měli možnost zhlédnout Martinčino video, na němž jezdila po škvárovém hřišti sem a tam. Dnes se velice zdokonalila. Představte si to, naučila se sama rozjíždět. Posléze bezproblémově střihala střídavě levé a pravé zatáčky. Sice občas spadla, ale šikovně. Ani jednou se nejednalo o vyložený karambol. Když on se jí pletl do cesty starší kamarád ze školky, brázdící hřiště křížem krážem. V každém případě mi Martinka potvrdila jednu skutečnost,"Tatínku, ty kolečka necháme Vojtíškovi, až se bude učit jezdit na kole. Musíte mu nějaký koupit. Já už budu jezdit bez koleček!" No, spíše zakoupíme Martince větší kolo a stávající zabere Vojta. Pokud ho ovšem nepřeroste ;-)
Před naší večeří jsem krmil Vojtíška kašičkou. On ji totiž musí dostat předem, aby ji snědl. Jakmile spatří cokoliv jiného, kaši odmítá. Dnes ji nechtěl ani přes výše popsané opatření. Začal kvíčet a natahoval se po všem možném v okolí. Dana mi povídala,"Nechce náhodou Vojtíšek hamat sám?" Na ta slova jsem vrazil Vojtíkovi lžičku do ručky a světe div se, Vojta začal bagrovat kašičku sám. Sice přitom neuvěřitelně upatlal stůl, bryndáček, sebe a vše na co dosáhl. Jedním slovem spoušť. Vojtíšek se však tvářil navýsost spokojeně. Dle Daniných slov chce jíst sám úplně všechno. Jakmile dojedl, snažil jsem se mu zabavit prázdný talířek, jehož dno právě začal zkoumat(Ovšem ze spodní strany). Jenomže následovalo mírné přetahování a vztekání se. Nakonec zvítězil silnější, tedy já ;-) Dana poznamenala,"No jo, jakmile jí Vojtíšek sám, nechce si nechat vzít prázdný talíř. Strašně se přitom čertí!" Svatá pravda :o)
Před nedávnem jsem popisoval situace, během nichž Martinka zabavovala Vojtíškovi hračky s nimiž si hrál. My ji varovali,"Martinko, nezlob Vojtíška, on ti to jednou vrátí!" Na naše slova došlo, dnes probíhalo vše naopak. Martinka si chtěla hrát a Vojtíšek nutně potřeboval právě Martinčiny hračky. Následovalo přetahování, křik a vztekání.
Víte čím jsem se včera večer bavil až do půl dvanácté? Instalací nového bojleru, respektive vodovodní přípojky. Původní a větší bojler zabíral více místa dolů, takže současné trubky vychází poněkud delší. V žádném případě se mi nechtělo rozbíjet dva metry čtvereční omítky. Raději strpíme šikmo vedoucí a delší trubky nad omítkou ;-)
Firma, jenž nám měla dnes přijít změřit sílu signálu na bezdrátový Internet se ani neozvala. Asi mají hodně práce, v každém případě jsme byli domluveni. Snad zítra.
Verze pro tisk...
 27.08.2004
Zítra nás čeká perný den...Dana mi v poledne telefonovala do práce velkou novinku,"Tak si to představ, na zítřejší podvečer máme již program. Volala mi známá a prý se k nim máme dostavit v plném počtu. Stala se neuvěřitelná věc - vyhrála totiž grilování s rádiem OK!" Jedná se o poslední grilování o prázdninách a celá akce proběhne oficiálně mezi čtvrtou a osmou hodinou podvečerní za plné podpory výše uvedeného regionálního média. Osazenstvo z rádia prý přiveze maso na grilování, pivo, stany a spoustu dalších věcí. Nebojte se, o bližší reportáž z akce nepříjdete. Takže se již těšíme na zítřejší den. Jenom nevím, jak po tom všem zvládnu zítřejší aktualizaci ;-)
Zítřek bude rozhodně patřit mezi náročnější dny. Po ránu jedu naprogramovat jednu technologickou linku, což by mi mohlo zabrat celé dopoledne. Na oběd mám být doma a odpoledne přijede na návštěvu brácha s rodinou. Při té příležitosti by měli s sebou vzít i babičku z Hradce. Martinka se na ni těšila již během večerního čtení pohádky,"Já to zejtra honem k obědu schroupnu, posadím se na gauč a budu čekat než pšijede babička Olinka. Já už se na ně tak těším!" Tak to vidíte, den máme jaksepatří nabitý.
Tolik k našemu zítřejšímu programu a v dalších řádcích se vracím ke dnešku. Nevím, zdali jsem Vám již psal o Martinčině rýmě. Sotva se vrátila z Mallorky, přivezla si sebou rýmu. Možná ji chytla od babičky a možná jí nepřispěla ani klimatizace v letadle. V každém případě jí rýma pozvolna ustupuje. Zato Vojtíšek se dnes v noci budil, neboť nemohl pořádně dýchat nosánkem. Jemu se rýma spustila také, potvora jedna a o mnoho silnější. Však mu po celý den utíráme nudle pod nosánkem, neboť Vojta prozatím neumí sám smrkat.
Po odpolední svačince jsem dětem nabídl melouna. Nevím čemu bych připodobnil jejich vrhání se na červenozelený plod. Už to mám - kobylky. Martinka z jedné strany bagruje lžičkou, až šťáva stříká na všechny strny a z druhé se na dužninu sápe Vojtíšek, pro změnu holýma ručkama. Já se snažím uprostřed meloun uchránit. Vojtíšek dostává vybrané kousky, pokud možno bez pecek lžičkou přímo do pusinky. Baští, až se mu boule za ouškama dělají :o)
Po svačince jsem si vzal děti ven. Martinka popadla svoje kolo a Vojtíškovi jsem na hřiště vzal bývalé Martinčino odstrkovadlo - roloped. Martinka si hned nasadila přilbu a už kroužila po celé ploše škvárového hřiště. Ani Vojtíšek nechtěl zůstat pozadu a tak jsem ho posadil na roloped. Maličko se odstrkoval, jenomže se mu prozatím pletou příliš krátké nožičky - škrtá jimi o zadní kolečka. Ale to nic. Chce to cvik, vždyť Martinka se začala učit jezdit na kole bez přídavných koleček teprve tento týden. A vidíte to? Jezdí sama! :o)
Odpoledne se udělalo venku celkem hezky, takže jsme si pobyt na hřišti užili. K tomu nám vonělo selátko na rožni, které si opékali místní fotbalisté. My si ale užijeme grilování zítra ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
28.8.2004 1:24:14 Martina
Radku, posli mi sms (nebo email) ktere radio to porada... ja to budu poslouchat na internetu jestli to pujde... Diky ;-) |
28.8.2004 12:45:48 Radek
Ahoj Martino, musím Tě trochu zklamat, na Internetu nevysílají. Jedná se regionální východočeské rádio OK. | |
 28.08.2004
Nejenom pohodové grilování s rádiem OK...Moje dnešní ranní pracovní akce skončila opravdu až před obědem. Výrobní linku se mi podařilo naprogramovat a rozjet s novým softwarem bez větších problémů. Hlavně doufám, že si v noci z neděle na pondělí nevzpomenou na nějaké nedodělky. Rozjíždí totiž výrobu. Doma mě pak čekala Dana s obědem. Dětičky dostaly jídlo přednostně, takže jsme měl možnost spatřit Vojtíška, právě dojídajícího knedlíček s omáčkou. Chutnalo mu a se soustředěným výrazem ve tvářičce si napichoval kousky knedlíku vidličkou. Šlo mu to pěkně i s následnou dopravou plné vidličky do pusinky. Jenom toho nepořádku kolem. I když v porovnání s Martinkou nevidím až tak veliký rozdíl ;-)
Po obědě se Martinka nemohla dočkat návštěvy - měl přijet brácha s rodinou. Martinka pochodovala po domě a neustále se ptala,"Kdypak už pšijedou?" Po jedné hodině konečně bouchly dveře od auta a Marťa se dočkala. Následovalo zběžné přivítání a pak společná vycházka k bývalé místní hasičské nádrži. Na ní vzniklo něco naprosto nepředstavitelného - umělá rodeová vlna. Nevíte o co jde? To my zpočátku také. Zvědaví a plni očekávání jsme spěchali v ona místa. Jednalo se totiž o slavnostní otevření. Celý areál byl obležen auty a diváky. Na jedné straně vodní hladiny se nachází výkonné čerpadlo poháněné dieselovým agregátem a honící vodu kolem dokola silou menšího jezu(Agregát je schován v dřevěné boudě - sledujte foto). Svoje umění nám na speciálních krátkých kajacích předváděli členové České reprezentace Whitewater rodea. Opravdu skvělé výkony - otočky, zdolávání proudu a obraty hlavou pod vodu. Do hluku agregátu se mísila hřmotná techno hudba a Vojtíšek se cítil na vrcholu blaha. Poskakoval a kdyby ho Dana nedržela, klidně by do rozbouřené vody skočil. Martinka obešla nádrž kolem dokola a s ledovým klidem se posadila na okraj nádrže, čímž vystrašila babičku.
Po páté hodině jsme se s návštěvou rozloučili a následoval zlatý hřeb našeho vysoce náročného dne - podvečerní grilování s rádiem OK. Jana - výherkyně nás již čekala a spolu s ní postavené stany, opečené klobásy, maso, pivo a nealko, co hrdlo ráčí. K tomu všemu nám osazenstvo rádia pouštělo pohodovou českou muziku(Jak jinak, vždyť to mají v logu, OK - pohodové české rádio ;-) ) Dětičky se bavily, Martinka pobíhala po okolí a tancovala, zatímco Vojtíšek neustále zkoumal reprobedny postavené na sloupech a prověřoval stav aparatury. Ptáte se jak? Tahal za kabely a snažil se shodit zesilovač ze stolu. Přitom padl do oka slečnám provozujícím občerstvení a co chvíli se k nim vracel. Z celého vydařeného podvečera Vám přináším dvě fotky - na první děti zkoumají stan s grilem na druhé Martinka juká zpoza stromu. Během grilování probíhalo několik živých vstupů do vysílání a celé akce skončila po osmé hodině. Jeden s osazenstva - moderátor(Nevím jeho jméno má zítra ráno vstávat před čtvrtou hodinou, takže nechtěl příliš přetahovat. Vojtíšek nám také tuhl, takže jsme se vydali směrem k domovu. Den se vydařil a vše jsme stihli k naprosté spokojenosti :o)
Verze pro tisk...
 29.08.2004
Výlet do miniZOO...Dnešní ranní bezoblačná obloha dávala tušit překrásný a slunečný den. Jenomže to bychom neměli slyšet dnešní předpověď - navečer větší výskyt bouřek a přeháněk. Jinak nic moc, noční teploty nevystupují k vyšším hodnotám a lepší to již rozhodně nebude. Z toho důvodu jsem se dopoledne na zahrádce rozhodl - vypustíme a uklidíme bazén. Jakmile jsem totiž odstranil krycí plachtu, děti se hned začaly hrabat v ledové vodě(Měla celých 16oC). Vojtíšek se přitom snažil vyškrábat přes okraj. Tak to by nešlo, bazén se pomalu, ale jistě vypouští hadicí dolů na zahradu. Zítra ho snad sbalíme.
Po Vojtíškově odpoledním vyspinkání ještě sem tam prosvítalo sluníčko, vyloženě příhodné počasí na nějaký výlet. Jeden cíl cesty jsem navrhl a ten před zbytkem rodiny uspěl. Jednalo se o oboru zámku v Častolovicích. Martinka ji navštívila se školkou již před prázdninami a výlet moc se jí moc líbil. Proto se i dnes vyloženě těšila. My s Danou také zírali - mimo bílých daňků, srnečka a kance se v zámecké zahradě nachází i malé ZOO. Martinka ukazovala prstíčkem a vykládala o zvířátkách,"Podívej se se, támhle na ty zajíčky a támhle jsme seděli a svačili, tam u toho stolu s houbičkama!" Paní u pokladny se jí ptala,"Ty jsi u nás již určitě byla se školkou, viď?" Víte, jak to paní poznala? Prý jednoduše - školkové děti většinou svačí v ZOO u dřevěného stolu.
V areálu ZOO jsme Vojtíška vypustili na zem a on si s obrovským nadšením prohlížel každé zvířátko. Smál se na celé kolo, ukazoval prstíčky a houpal se v kolenou. Prostě zábava. Však bylo na co se koukat - králíci, bažanti, ptáci a papouchové, kozičky, prasátka, pštrosi, morčátka, lišky a spousta dalších. Stihli jsem projít téměř vše a dokonce bez deště. Bouřka nás zastihla až během jízdy domů, takže se výlet zcela vydařil :o)
Vojtíšek poslední dobou strašně zlobí s jídlem. Ne že by nejedl, to ne. On chce všechno jíst sám a v tom je problém. Dnes jsem ho například krmil kašičkou při večeři. Vojtíšek si velice neochotně vzal čtyři lžičky a konec. Moji ruku odstrkoval a křičel. Už jsem do něj nedostal ani, co by se za nehet vešlo. Nepomáhalo přemlouvaní a tak nakonec mi Dana povídala,"Nebude jíst sám?" Lžičku vyfasoval Vojta a kupodivu se do kaše pustil. Jenomže ten nepořádek. Vojtíšek si totiž nabere plnou lžičku a během přesunu k pusince ji otočí. Většina kaše skončí na bryndáku a zanedbatelné procento na správném místě. Vojta se snaží a já druhou lžičkou přebagrovávám tu spoušť z bryndáku zpět do misky, případně do Vojtovy pusy. Je to boj, který končí na jedné straně prázdným talířem a na druhé neuvěřitelně ušpiněným Vojtíškem, židličkou, stolem a oblečením. Dana se utěšuje jednou věcí,"Děti prý tohle období samostatnosti moc dlouho nedrží!" Co myslíte? ;-) Výše popsaným způsobem probíhá téměř každé jídlo.
Verze pro tisk...
 30.08.2004
Vojtíškův pád a výlet k Zemské bráně...Úvodem Vám musím sdělit jednu novinku - tento týden jsem si dovolil vzít dovolenou. Martinka nastupuje po neděli do školky, takže máme jedinečnou příležitost ke strávení společného týdne. Mimo to se ve firmě připravují jisté personální změny a možná nebudu mít k dispozici dostatek lidí, abychom si mohli v budoucnu rozumně vybírat dovolenou. To nic, s tím Vás teď nebudu zatěžovat.
Po ránu se k nám Martinka běžela zavrtat do postele a její první otázka na mě zněla,"Dneska tatínku nepudeš do práce? Budeš tady s námi?" To bylo radosti. Však mě šla po snídani pomáhat s prací ven. Samozřejmě i s Vojtíškem. Já totiž potřeboval oťukat zbytky omítky z podpěrných sloupů u vrat. Je věčná škoda skrývat překrásné pískovcové kameny, takže z nich vyškrabuji spáry a pak je pečlivě plním betonem. Výsledkem je perfektní vzhled, jak jsem psal již tuhle - připomínající dobře zrekonstruovanou zříceninu. Není divu, našemu domu je téměř 200let.
Děti popadly lopatky a jaly se nakládat omítku do kolečka. Vojtíškovi se práce zalíbila a Martinka po chvíli vytáhla svoje plastové kolečko a vozila suť sama. Respektive ji odvezla jednou. Pak přiběhla s příšerným křikem,"Aúú, to bóólíí, já sem se spálila o kopšivůů!" Ovšem to nic nebylo proti Vojtíškovi. Těsně před obědem běhal po náspu a běžně k jeho okraji nejde. Jenomže se najednou zamotal a možná k tomu přispěla i celková únava po pracovním dopoledni. Ať tak či onak, Vojta spadl rovnou z metrového náspu. Cestou se trefil čelíčkem do šroubení starého bojleru. Ten se totiž nalézal pod náspem. Au au, to to muselo bolet. Když jsem spatřil Vojtíška s razítkem na čele, udělalo se mě úplně zle. Vždyť jsem ho měl vlastně na starosti. Jenomže Vojta brečel pouze chviličku a pak se tvářil zcela spokojeně. Dokonce sbaštil celý oběd a to zcela sám. Už si nechce nechat vtrčit do pusinky ani jednu lžičku. Všechno sám a sám. Podívejte se na druhou fotku, Vojtíšek má ještě mírně viditelnou bouli na pravým očkem. Jinak je už celkem v pohodě. Snad si z pádu vezme ponaučení. Já už si ho vzal a starý bojler včetně ostatních věcí putoval na zcela jiné místo. Jenomže příště může Vojtíšek spadnout úplně jinde a za zcela jiných okolností.
Po obědě nám Martinka povídala,"Pojedeme zase na nějakej vejlet? Tatínek to dodělá až se vrátíme!" Jeli jsme. Po krátké poradě směrem polské hranice. Tam se nachází Zemská brána a my neměli ani tušení, co se za tím názvem skrývá. Jisté je, že nám několik známých povídalo o překrásné přírodě. Po zaparkování následovala pěší tůra. Vojtíšek putoval na moje záda do krosničky a Martinka hledala spolu s Danou za pochodu houby. Cesta nás dovedla až k Zemské bráně - kamennému mostu přes Divokou Orlici, spojujícím obce Bartošovice s Petrovicemi. Byl postaven v letech 1900 - 1903 a dnes je v rekonstrukci. Jak Dana poznamenala,"To jsem netušila, že si uděláme výlet do hlubokého lesa na staveniště!" Zato Vojtíšek ožil a s radostnými výkřiky sledoval hučící elektrocentrálu, autojeřáb, mix a bagr. Dělníci právě betonovali nové opěrné základy mostu. Došli jsem ještě kousek za most a pak otočili směrem k domovu. Martinka spokojeně třímala v ručičce tři houby - babky. Těšila se, jak si je uděláme k večeři. Když jsme se pak ještě ve městě zastavili na zmrzlinu, děti se tvářily naprosto spokojeně, i když Vojtíšek schroupal pouze suchý kornoutek. Zmrzlinu dostane, až povyroste ;-)
Verze pro tisk...
 31.08.2004
Martinka se těší do školky...Sotva se dnes Martinka probudila, její první slova zněla,"Už půjdeme dneská do školký?" Kdepak, ani dnes, ani zítra. Až v pondělí, neboť si tento týden užívám dovolenou s rodinou.
Dana hned po ránu telefonovala oční doktorce. Martinka u ní byla na tříleté prohlídce před více než půl rokem. Tenkrát jí doktorka povídala,"Jedno očičko se mi nezdá, raději zopakujeme test později. Zavolejte si tak za třičtvrtě roku!" Dana zavolala a dozvěděla se celkem zajímavou věc. Doktorka má plné termíny na září a říjen. Přitom na listopad zatím neobjednává. Skvělé že? Jenom máme menší obavy, že až tam Dana zavolá za měsíc, tak bude plný i listopad. Tak nevím ;-)
Na dnešní, ošklivý den jsme si žádný výlet nenaplánovali. Zato jsem se vydal hned po ránu do deště s Vojtíškem na kočárku. Nevíte kam? Do samoobsluhy pro rohlíčky. Dana pak po snídani zašla s Martinkou zaplatit školkové obědy na příští měsíc. Sotva se vrátili, já Martince navrhl,"Zajedeme do stavebnin pro maltu v pytlích?" Martinka jásala,"Jóó, zajedeme do toho velkýho krámu, ty mě tam dáš na vozejček a budeme nakupůvat!" No trochu si to spletla s Baumaxem, ve stavebninách totiž žádné vozíčky nemají ;-)
Vojtíšek si vymýšlí stále nové věci a s tím související hlasové projevy. Jako například včera při koupání. Oba dva naše miláčky jsem měl ve vaně a Vojta najednou nabral plný kelímek vody. Následovalo jeho postavení se u okraje vany, poté cílené mrštění kelímku na podlahu a rozsáhlá exploze vody. Nato Vojta nevinným hláskem prohlásil,"Báác!" Ještě že máme v koupelně odtokový kanálek :o) Podobné vystoupení předvádí i s kyblíčkem plným kostek. Nejprve honí Danu, aby mu kyblík otevřela. Pak se Vojtíšek postaví, kbelík zvedne nad hlavičku a s šibalským úsměvem ho vyklopí. Celé vystoupení neopomene okomentovat,"Báác!" ;-)
Vojtíšek padá a navíc padat dokáže(Pomineme-li jeho včerejší pád z metrového náspu). Jako včera během výletu - běžel sám po asfaltové silnici a podvakrát s sebou plácl na zem. Pokaždé stihl natáhnout ručičky a předvedl něco na způsob tance Break Dance. Jak tak ležel na zemi a nebrečel, začal při té příležitosti zkoumat kamínky a asfaltový povrch. Já ho nechávám, dokud nevstane sám. Předevčírem, v oboře častolovického zámku s sebou Vojta sekl u klece se zlatým bažantem. Já zvolil oblíbenou taktiku a čekal, dokud se Vojtíšek nezvedne. Jedna mladá paní však nervově nevydržela a přispěchala na pomoc. Honem zvedala Vojtíška na nohy,"Ty jsi spadl viď?" Přitom na mě očkem hodila nepěkný pohled. Já to ale myslím s Vojtíškem dobře. Vždyť se život s nikým nemazlí, tak ať si zvyká, ne? ;-)
Verze pro tisk...
 01.09.2004
V ZOO Dvůr Králové...Martinka se hned po ránu ptala,"Maminkó, pojedeme se podívat na ty zvížátka do zologický zahradý? Tam do Dvorá!" Po chvilkové domluvě bylo rozhodnuto - bezprostředně po obědě pojedeme do Dvora Králové. Martinka křepčila okolo stolu a Vojtíškovi to bylo prozatím úplně jedno, neboť nechápal, o čem je řeč :o)
Před obědem mi šla Martinka pomáhat s prací ven. Vzali jsem si samozřejmě s sebou i Vojtíška, jenomže se nám neustále pletl pod nohy. Tak jsem mu vytáhl z kůlny náklaďák - plastovou Tatru a Vojta ji chvíli za sebou tahal. Pak jsem ho na ni posadil a několikrát spustil z kopce od domu na cestu. To bylo radosti. Jenomže Vojtíšek zopakoval celou jízdu v jednom nestřeženém okamžiku zcela sám. Posadil se správně, jenomže si špatně zvolil trasu a náklaďák se s ním převrátil rovnou na štěrkovou cestu. Vojtíšek si odřel okolí levého očka a pěkně přitom křičel. Dana vykoukla a hned naši činnost okomentovala,"Teda chlapi, vás tak nechat o samotě. Předevčírem si Vojta orazítkuje čelíčko a teď tohle!" Myslela to ovšem jenom z legrace. Vojtíšek vypadá na první fotce dobře, viďte? ;-) To jsme jeli právě Safari -busem v ZOO. K tomu se ale dostaneme v následujících odstavcích. V každém případě teď Vojtíšek vypadá jako týrané dítě. Má zřízený celý obličejíček. Je to prostě drak ;-)
Hned po obědě jsme vystartovali směrem Dvůr Králové. Dětičky po chvíli v autě usnuly a probraly se až těsně před ZOO. Vojtíšek byl vysazen na sporťák, neboť bychom jinak nikam nedošli. I tak se nám nepodařilo zhlédnout všechna zvířátka. Martinka si se zájmem prohlížela ptáky, slony, zebry, opice a ryby. Vojtíšek co chvíli výskal radostí a prstíčkem ukazoval na nějaké zajímavé zvířátko. Úplně nejvíce ho nadchly opice. Hned by se k nim přidal. Postupně se nám podařilo dojít až k mašince, převážející návštěvníky ke lvům a safari-busu. Loni jsme šli směrem tam pěšky a zpátky jeli mašinkou. Letos se vše obrátilo. Dana cestou vláčkem přemítala, zdali pojedeme na safari, či nikoliv. Její rozhodování uspíšila řidička našeho vlaku, neboť po zastavení povídala,"Honem utíkejte na safari-bus, právě se chystá k odjezdu. Alespoň nemusíte čekat dlouhou dobu na další!" Tak jsme vyběhli a obsadili spodní podlaží speciálního autobusu. Všichni se jinak posadili na střechu. Martinka sledovala zvířátka v okolí a Vojtíšek měl zcela jinou starost - vedle nás seděl pár s pejskem na klíně. Pejskové patří mezi Vojtíškovy oblíbence, takže polovinu cesty se Vojta culil na pejska. Ovšem po chvíli již výskal z okna busu na antilopy a jiná zvířátka, jak můžete spatřit na první fotce. Tu jsem cvakl vykloněním foťáku z okna ;-)
Po projetí safari(cca.20 minut) jsme měli právě tolik času, abychom si cestou k východu prohlédli zběžně nějaká zvířátka. Martinku nejvíce zaujaly takové písečné potvůrky - Surikata, které se snažily podhrabat pod sklem a neustále prostrkovaly drápkaté tlapky ven. My jsme jim s Marťou zase strkali na oplátku prstíčky do výběhu a ony se je snažily udrapsnout. My však byli rychlejší, neboť si nejsem jistý, zdali by nás náhodou nekously. Vojtíšek výskal z kočárku a přitom se i několikrát postavil, neboť Dana odstranila poutací kšíry.
Výlet do ZOO se nám vydařil, celou dobu svítilo příjemně sluníčko a přitom nebylo žádné velké teplo. Z celého odpoledne mám v digiťáku asi 120 fotek, takže možná nějaké připravím do fotoalba. Uvidíme ;-) Nahonem jsem pro Vás neuměle nastříhal krátké video z kamery. Podívejte se a poslechněte si Martinčiny komentáře. Klikněte si pro jeho stažení ZDE :o)
Verze pro tisk...
 02.09.2004
Akce Kulový blesk......aneb, nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo. Tento úryvek z jedné písničky od skupiny Chinaski jsem si vypůjčil, abych Vám přiblížil změny, které nás dneska potkaly. Jste zvědaví? Tak čtěte dále... ;-)
Vše se začalo klubat v Danině hlavě již od časného rána, tedy přesněji od noci ze včerejška na dnešek. Dana mi povídala,"Tak si to představ, já celou noc stěhovala nábytek!" Aby jste tomu rozumněli - Dana již delší dobu řeší problémy s dětským pokojíčkem. Jelikož nemáme doposud rozjetou půdní vestavbu v níž by se měl velký dětský pokoj v budoucnu nacházet, vymyslela Dana následující variantu, s krycím názvem Kulový blesk:
1.Přesunout sedací soupravu z obyváku do jídelny, vedle jídelního stolu - žádný problém
2.Dvě komody z kuchyně přemístit na chodbu pod nový bojler a na protější stěnu
3.Martinčinu postel předisponovat z ložnice do uvolněného obyváku, teď již velikého dětského pokoje
4.Na uvolněné místo v ložnici umístit psací stůl a na něm mám v tuto chvíli počítač - podívejte se na druhou dnešní fotku
Celá výše uvedená akce proběhla bezprostředně po Vojtíškově poobědním usnutí v ložnici. Je fakt, že přesuny týkající se ložnice byly uskutečněny až po jeho procitnutí. I tak se vše podařilo přemístit v rekordně krátkém čase a s minimem připadných pracovních úrazů - Dana si na palec u nohy upustila Martinčinu postel a následně se jí pod nehtem vybarvila obrovská modrá borůvka. Přežila to ;-) Já si rozedřel do krve pravou ruku, neboť mi zazvonil mobil právě v okamžiku stěhování nějakých nepotřebných věcí na půdu. Já tou dobou čekal telefonát a příjezd maníka od firmy zabezpečující bezdrátový Internet. Letěl jsem z půdy dolů a cestou se mi podařilo škrtnout o nově přemístěnou skříňku. Ach jo :-(
Martinka nám po celou dobu pomáhala se stěhováním. Svoji postýlku má teď ve velkém bývalém obyváku a defakto spí úplně sama. Vojtíšek bude ještě pár měsíců spinkat vedle nás v ložnici, takže můj pracovní koutek a Vojtovu postýlku odděluje pouze provizorně zavěšená deka. Ťukání do klávesnice naštěstí s Vojtou nehne. Je zvyklý. Zato Martinka mi při koupání povídala,"Já teď mám takovej obrovskej pokojíček jenom pro sebe a pro Vojtíška. Vy s maminkou máte úplně nejmenší pokojíček, ale my si tam s Vojtíškem doneseme nějaký hračky a budete si tam moct hrát s námi!" Právě toho jsme se chtěli vyvarovat a dětem vymezit vlastní teritorium ;-)
Jak jsem již naznačoval, odpoledne přijel pán od firmy, která by nám měla zajistit bezdrátové připojení k Internetu. Vylezl až na střešní stožár a konstatoval,"Vidím přesně směrem na vysílač, takže by to neměl být žádný problém. Příští týden provedeme realizaci!" Na půdě by se měl nalézat převodník z přijímací parabolické antény na LAN síť a pak bude počítač propojen standardním síťovým kabelem. Takže se již moc těšíme, až nebudeme závislí na Telecomu :o)
Zítra nás čeká odpolední nákupní jízda do Hradce a návštěva Baumaxu, případně jiného obchodu. Potřebujeme nechat nařezat lamino desky na poličky(Dětem na hračky do výklenků ve zdech), zakoupit koberec do kuchyně na dlažbu a hlavně se poohlédnout po nějakých dveřích - shrnovačkách mezi dětský pokoj a kuchyň. Martinka totiž leží natolik šikovně, že vidí z postýlky přímo na televizi v kuchyni.
Verze pro tisk...
 03.09.2004
Nákupní šílenství... ;-)V souvislosti se včerejším stěhováním se Martince prý moc hezky spinkalo samotné v novém dětském pokojíčku. Po ránu se k nám však přišla jako obvykle pomazlíkovat do velké postele a ptala se,"Kdypak už půjdu do školký?" Jak vidíte, nemůže se již dočkat a počítá každý den,"Až já se dneska vyspikám, jóó, tak půjdu do tý školký!"
Po ránu jsem jel k silnici pro vyvezenou popelnici a po návratu mě čekala Dana s Vojtíškem v náručí. Vojtíškovi právě přibyl šrám, tentokrát na čelíčku - běžel na chodbu, zakopl a hlavičkou to vzal přímo na hranu botníkové lavice. Včera si zase vylepšil vizáž o pár centimetrů výše. Já jen poznamenal,"Tak tedy nevím, zdali můžeme jet s takhle zřízeným Vojtíškem nakupovat do města. Ještě nás budou podezřívat, že ho bijeme!" ;-)
Děti mi dopoledne pomáhaly uklízet bazén ze zahrádky. Sotva nás Dana zavolala na oběd, Martinka se jí optala,"Maminko, máš ráda šnečky?" Dana se snažila odpovědět,"No mám a nemám, protože mi okusují kytičky a zeleninu!" Martinka hned začala rozumovat,"Tak to bysme je měli nechat, aby si nachroustali jenom jednu mrkvičku a nic jinýho by nehamali!" Bohužel, šnečci a slimáci nás moc neposlouchají, nakoušou všechno ;-)
Po obědě nastal čas našeho odjezdu do Hradce, jak jsem naznačoval již včera. Dětičky si schruply cestou a tak vstupovaly do velkého Baumaxu plny sil. Vojtíšek se vezl na nákupním vozíku a Martinka mi visela za jeden jeho okraj. Během dvou hodin strávených v jednom obchodě se nám podařilo úspěšně zakoupit shrnovací dveře mezi kuchyň a dětský pokoj, včetně tří lamel navíc, neboť průlez má rozměry 110cm. Dále nám nařezali 6m2 bílého lamina na poličky do výklenků(Dětem na hračky). Pak už jen zbývalo vybrat nějaký koberec kolem sedací soupravy, momentálně umístěné v kuchyni na dlažbě. Celé výše uvedené martýrium zvládal Vojtíšek celkem v pohodě. Martinka byla také rozptýlená, neboť jsme museli abslovovat kolečko přes pokladny a přivézt ještě jeden nákladní vozík na lamino desky. Ač se to zpočátku nezdálo, byla jich pěkná kupa. Málem se nám vše nevešlo do auta.
Po krátkém přesunu přes Hradec jsme navštívili hyperTesco. Martince na tomto obchoďáku nejvíce vadilo, že nemohla nastoupit zvenku na nákupní vozík. Prostě je tam mají špatně tvarované. Bezprostředně vedle Tesca se nalézá nově otevřený Asco nábytek. Šupky dupky tam a Dana se snažila vybrat nějaký nábytek dětem do dětského pokoje. Já mezitím krotil ty naše dva rošťáky. Nakupování je totiž absolutně nebavilo. Martinka se po chvíli zmocnila šlapacího náklaďáku a drandila na něm mezi nábytkem, jak můžete spatřit na druhé fotce. Asi by se to nemělo, jenomže před ní jezdily i jiné děti, vysvětlujte jí to. Vojtíšek se nechtěl nechat nosit na koníčku a nahlas projevoval svoji nespokojenost(Známe podobný případ z Bojnického zámku, jenomže tam nás chtěli vykazat ;-) ). Tak jsem ho sundal na zem a Vojta se hned snažil vylézt na každý gauč. Pak se s Martinkou honili mezi nábytkem. V jednu chvíli zalezli pod jednu postel a tam na sebe jukali. Chování našich dětí nechávalo personál ledově klidným, takže vlastně nebylo co řešit. Jedna paní s chlapečkem v náručí prohlásila,"Honzíku, nezlob. Podívej se, jak si ty děti v pohodě hrají!" Tak nevím ;-)
Naši miláčkové se dostali do postýlek až po deváté hodině, takže se jednalo o vysoce náročný den. I my pomalu začínáme relaxovat ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
25.08.2004
26.08.2004
27.08.2004
28.08.2004
29.08.2004
30.08.2004
31.08.2004
01.09.2004
02.09.2004
03.09.2004
- 
24.5.2007
