 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 04.09.2004
Vojtíšek je rozený kaskadér...Martinka má poslední dobou velice zajímavé průpovídky. Mezi ně patří i to naše věčné upozorňování,"Martinko, zavři dveře!" Martinka na to,"Né, já sem je neotevželá pšecé!" Nebo,"Martinko, uklidíš s Vojtíškem hračky?" Martinčina odpověď zní,"Né, já je pšecé nevytahalá, to Vojtá!" Na druhou stranu je fakt, že si hrála až s hračkami, které skutečně vytahal Vojtíšek. No, myslím si, že to s naší Martinkou bude stále lepší a lepší. Nebojte se, nakonec udělá vše co má, jenom si přitom neodpustí ty svoje proslovy ;-)
Dnes jsem si po ránu užil jednu z posledních společných vycházek do samoobsluhy, s oběma našimi miláčky(V pondělí nastupuji natvrdo do práce, i když jsem přes telefon pracoval i během svojí dovolené). Dana si zatím pohověla v postýlce, neboť ji v noci budí Vojtíšek. Ne že by se vyloženě dožadoval mlíčka, jenomže on se najednou posadí, postaví a brečí. Dana ho musí následně uložit do vodorovné polohy a chvíli přesvědčovat, že je ráno ještě daleko. Vojtíšek se naštěstí většinou nechá ukonejšit. V této souvislosti vzpomínáme na Martinku, ve Vojtíškově věku spinkala dávno celou noc bez přerušení. Jenomže každé dítě je naprosto jiné. Každý človíček je již od narození svoje vlastní osobnost a s tím my nic neuděláme ;-)
Dopoledne se Dana věnovala domácímu úklidu a vaření oběda. Já se přemístil s dětičkama na zahrádku a sekal trávu. Dana se totiž celý týden těšila, až se na zahrádku konečně přesuneme ze dvorka,"Na dvorku je totiž plno nebezpečných míst a proto je Vojtíšek celý zboulovaný. Na zahrádce je rozhodně bezpečněji!" Vojtíšek ji však posléze přesvědčil o pravém opaku. Jakmile jsem se nedíval, vylezl poprvé a sám na zahradní lavičku. Pak už jsem jen v rachotu sekačky zaslechl nějaký pláč. Podívám se tím směrem a spatřuji Vojtíška ležícího na zádíčkách pod stolem. Spadl na tvrdý beton a odřel si přitom hlavičku na týlu. Martinka si přitom v klidu popíjela Jupíka z lahvičky a s ledovým klidem konstatovala,"Vojtíšek spadnul pod stůl. On totiž vylez nahoru!"
Překrásný a slunečný den nás vyhnal spolu s naší odpolední návštěvou ven na zahrádku. Musíme si užívat posledních záchvěvů léta. Jenom bazén jsem dopoledne sbalil do krabice. Marně přemýšlím, jak ho mohli v té Číně dostat do krabice spolu se zakrývací plachtou, čističkou a hadicemi. Já tam stěží nacpal samotný bazén ;-)
Odpolední návštěvu si užily hlavně děti. Řádily a Vojtíšek nám předvedl používání dětského plastového kolečka. Ještě nikdy s ním nejel, ale zato pečlivě sledoval, jak se drží. Po chvíli ho popadl a chtěl odtáhnout pryč. Jenomže na opačnou stranu. Tak si přehmátl asko opravdový zedník a táhl kolečko zkušeně za sebou, jako by odjakživa nedělal nic jiného. Docela nás svojí šikovností překvapil. Hned se vzduchem nesla poznámka,"Že by byl Vojtíšek šikovnej po tatínkovi?" No, nevím. V jeho letech jsem se rozhodně takhle šikovně neprojevoval. Uvidíme v budoucnu ;-)
Verze pro tisk...
 05.09.2004
Pracovní neděle...Dnešní den nás po včerejší bezmračné obloze mírně řečeno překvapil. Hlavně Danu, neboť se jí od večera vypraly tři pračky prádla. Venku bylo po ránu zamračeno, s deštěm na spadnutí. Snad právě proto nám nevadilo dopoledne strávené doma. Pro mě bylo hlavně pracovní. To víte, v pátek zakoupené věci je nutné postupně namontovat dětem do nového pokojíčku. Takže jsem začal Martinčinou postýlkou, respektive stěnou okolo ní. V pátek jsme pořídili v Baumaxu pruh fialového koberce o rozměru 0,6 x 4m a já ho dnes naťukal hřabíčkama okolo postele. Pak už jen zbývalo dotvořit třešničku na dortu - hrany koberce olištovat dřevem. Takhle to vymyslela Dana a výsledek předčil naše očekávání. Dětičky mi pomáhaly, jak jinak. Nejvíce Vojtíšek, chtěl být bezprostředně v centru dění. Strkal mi hlavu pod rukou, aby o něco nepřišel, neboť jako první bylo nutné zrušit dvě elektrické zásuvky za postelí a dráty v krabičkách zaslepit víčky. Martinka mě poučovala,"Tatínku, to musíš opatrně montůvat, musíš si to nejdžív změžit, jestli tam není ten blesk. Tadytím, tomu se žíká pískačka. Pozór na ten blesk, aby na tebe nevylítnul!" Martinka myslela zkoušečku a nebojte se, jsem elektrikář ;-)
Během instalace koberce se zpoza mě ozvala charakteristická dutá rána, jako když nějaké dítě spadne hlavičkou na podlahu. Ohlédnu se a skutečně, byl to Vojtíšek. Brečel pouze chviličku a absolutně nechápu, co vlastně prováděl. Z gauče totiž umí normálně slézt. Našteluje se nožkama napřed a bezpečně spustí na zem. Jisté je, že se žádný další šrám nekonal. Těch několik z uplynulého týdne se Vojtíškovi postupně ztrácí z hlavičky. Snad už skončí to padací období.
Dovolte mi malý komentář k dnešním fotkám. Na první se Vojtíšek právě zmocnil mého kladívka. To jsou pro něho nejlepší hračky - kladivo, šroubováky, akuvrtačka a bedýnka s hřebíky a šrouby. V pozadí za Vojtíškem visí čerstvě dotvořený kobereček. Druhá fotka ukazuje moji poobědní a odpolední činnost - instalace zatahovacích dveří mezi kuchyň a dětský pokoj. Doposud tam zel prázdný průchod a dveře jsou nutné, aby měly děti více klidu a nerušila je třeba v noci pracující myčka nádobí. Sice je to nejtišší model na trhu, jenomže vodu vypouští do odpadu velice hlučně. Dveře ještě nejsou přišroubované napevno, neboť jejich umístění do klenbového a křivého průchodu není vůbec jednoduché. Ještě že Dana trávila odpoledne s dětmi na zahrádce a já mohl v klidu přemýšlet. Jakmile byl totiž Vojtíšek vpuštěn do kuchyně, hned se snažil proběhnout zavřenými zatahovačkami.
Příští týden mám rozhodně co dělat. Po dveřích mi zbývají minimálně poličky do výklenků. A to ještě musím sundat ze střechy starou síbíčkovou anténu. Namísto ní příjde na stožár parabola na Internet. Mimo to jsem slíbil, že se vedle stožáru pod střechou bude nacházet zásuvka 230V, aby se do ní zapíchl přijímací systém. V každém případě nastupuji od zítřka po dovolené do práce a Martinka hned po ránu do školky. Už se moc těší :o)
Verze pro tisk...
 06.09.2004
Podvečer bez maminky...Už je to tady. Poprvé trávím pondělní večer sám doma s našimi miláčky. Dana se totiž odhodlala a odjela spolu s dalšími kamarádkami do sousední vesnice na cvičení. Nachází se tam veliká tělocvična a Dana si alespoň na chvíli odpočine od dětí.
V souvislosti s jejím odjezdem nastaly pro naše dětičky citelné změny(Tedy alespoň, co se dnešního večera týče) Dana odjížděla po půl sedmé. Připravila nám večeři a já mezitím nakrmil Vojtíška kašičkou. Tedy Vojta se nakrmil sám a já mu pomohl vysbírat velikou spoušť z bryndáčku. Pak už v našem denním režimu následovalo sledování Večerníčku a posléze i koupání. To proběhlo dle obvyklého scénáře, neboť Marťu a Vojtíška koupu zcela běžně. Zato po koupeli se Vojtíšek nastěhoval pro změnu do Martinčiny postýlky a já jim oběma přečetl pohádku. To víte, Vojtíška nějaká čtená pohádka nebere, takže spíše výskal a vytrapoval lezením z postýlky dolů a zpět. Po pohádce Martinka zalehla a momentálně se snaží usnout. Zato Vojtíšek nedostal po dlouhé době svoje pravidelné kojení. Pochoduje v postýlce a zlobí se. Chvílemi i nadává, jenomže já mu nerozumím. Sem tam se ozývají i zřetelná slůvka,"Mama mama, hama mama!" Jenom na tátu nevolá, neboť jsem ho s největší pravděpodobností pěkně naštval ;-)
Jéé, Vojtíšek mi málem usnul, jenomže se ve třičtvrtě na devět vrátila Dana a sotva ji zaslechl, vystartoval z lehu jako na pérko. Hned se křikem dožadoval svých práv, tedy kojení. A dostal ho :o)
Jste zvědaví, jak se dnes Martince líbilo poprvé po prázdninách ve školce? Sama mi odpovídala,"Dobže se mě líbilo!" Po ránu prý vstávala zcela bez problémů a hned se zapojila do hry s dětmi. Odpoledne se na maminku z pískoviště málem ani neohlédla. Vůbec se nechtěla převléknout a jít domů. Podle Daniných slov nebyla sama. Žádné z přítomných dětí se domů příliš nehnalo.
Martinka si po svačince hrála s Vojtíškem na písku. Přesněji řečeno na zbytcích písku, neboť ho hlavně Vojta neustále roznáší po zahrádce. Martinka najednou něco objevila a hned na mě volala,"Tatínku, poď se podívat je tady žížala v písku!" Já přiskočil,"Ukaž? Je nějaká vysušená, asi bude mrtvá!" Martinka do ní dloubala prstíkem a pokračovala,"Nené, je živá, podívej, skoro se hejbá!" Popadla žížalu,"Já ji vyndám z písku na travičku a ona se bude na sluníčku pěkně opalůvat!" Tak nevím, zdali takový režim udělá žížale dobře ;-)
Zatímco Dana bavila dětičky na zahrádce, já se vyšplhal na střechu a sundal starou síbíčkovou anténu pětiosminu. Na její místo přijde připevnit parabolická anténa bezdrátového Internetu. Stožár po natření je ztvárněný i na dnešní druhé fotce ;-)
Verze pro tisk...
 07.09.2004
Chtělo by to dovolenou...Před chvílí jsem si potichu opakoval,"Chtělo by to zase nějakou dovolenou, chtělo, chtělo!" Divíte se? Druhý den v práci a hned takovéhle myšlenky? To víte, za týden se nakupila spousta věcí. Dále nestíhám termíny s webovou prezentací pro jednu nejmenovanou firmu. Práce je moc a času tak málo. Navíc bych měl pracovat na dětském pokojíčku. Dosti nutně potřebuji připevnit zasunovací dveře mezi kuchyň a dětský pokoj. Zbývají mi připevnit a přiříznout dva stojací trámky, jenomže podobnou činnost nemohu dosti dobře provozovat, když Martinka spinká. Tak, asi bych si měl přestat konečně stěžovat, ale ulevilo se mi ;-)
Dnešní odpoledne se Dana potřebovala vypravit do města za nákupy. Já zůstal doma sám s Vojtíškem a společně jsme došli pro Martinku do školky. Pak si děti hrály ve stanu, rozloženém na zahrádce. Musíme si užít sluníčka, neboť léto se jenom tak nemíní vzdát svojí vlády. V souvislosti se stanem mě napadá jedna situace ze včerejšího podvečera - Martinka nechtěla pustit Vojtíška do stanu. Neustále se ohrazovala,"Vojta sem chodí v botech a špiní mě podlahu!" Na ta slova pokaždé odstrčila Vojtu od vchodu. Jenomže Vojtíškovi najednou došla trpělivost a k našemu velikému překvapení se po Martince ohnal. A to dosti nevybíravým způsobem. Jo, jo, brzy dojde na naše slova a Vojta se začne bránit.
Stan je vůbec bezva hračka. Vojta do něho zaleze a vykukuje ven na Marťu. Úplně největší zábava je, když Marťa oběhne stan zezadu a jukne na Vojtu okýnkem. Následuje smích a opětovná honička. Dětičky se neustále vzájemně provokují a výskání se smíchem se nese okolím. Přesně to samé prováděli minulý týden v Asko nábytku ;-)
Cestou ze školky jsme potkali tetu od sousedů. Dnes po ránu hlídala Vojtíška, zatímco Dana odvedla Martinku do školky. Povídala mi,"Vojtíšek byl po ránu moc hodný. Jenom kdyby netahal pořád za sebou ten dřevěný vozík. Příšerně vrže. Možná právě proto se mu ho líbí tahat!" Má naprostou pravdu, Vojta se ve vrzání přímo vyžívá. Tahání hraček za sebou ho poslední dobou velice baví. Něco podobného se Martinka naučila až v pozdějším věku. Vojtíšek je v mnohem čilejší. Vždyť i jedna paní nás u samoobsluhy obdivovala,"To snad ani není možné. Vždyť se vám před nedávnem narodilo miminko a ono už takhle chodí!" Kampak se asi to naše miminko podělo? Co myslíte? Nikam, povyrostlo. Řeknu Vám, u Martinky mi to až tak nepřišlo ;-)
Dana se vrátila z nákupů těsně po půl šesté a přistihla dětičky v čilé činnosti. Martinka držela štípačky a snažila se přecvaknout kabel. Vojtíšek dle mého vzoru šrouboval svorky. Dana zhodnotila situaci a varovala mě,"Já bych Vojtíškovi nedávala žádnou možnou zbraň do ručičky. Podívej se, jak jsem po ránu dopadla!" Dana mi ukázala nepěkný zásek pod okem. Vojtíšek se po ní prý ráno ohnal dětskou knížkou, až jí tekla krev. Vybral si zrovna tu nejtvrdší. Vojtíšek má totiž pořádnou sílu, on se nezdá ;-)
Verze pro tisk...
 08.09.2004
Kterak nám bezdrátový Internet nakonec nezavedli...Dnes dopoledne mi telefonoval pán z firmy, která nám má provést bezdrátové připojení na Internet. Jedná se o jedinou možnost, vyjmu-li současný Telecom - dial-up. Já se kvůli němu hnal o dvě hodiny dříve z práce a již předem varoval Danu,"Dej spát Vojtíška někam jinam, neboť potřebuji v ložnici nainstalovat síťovou kartu a prorazit díru pro kabel na půdu!" Stalo se a v dětském pokoji mě očekával Vojtíšek spinkající ve své pojízdné postýlce. Dana mi hned sdělovala,"Hezké, že? Kdyby jenom tak chtěl Vojtíšek už spinkat sám v dětském pokojíčku. Jenomže to není možné, neboť se za noc několikrát budí a jakpak bych ho uklidňovala!"
Pán přijel až o půl třetí a pln optimismu vyšplhal na vrchol naší střechy. Já mu podal parabolickou anténu s mikrovlnným zařízením a poté nahoru šoupl i notebook. Pak už mi jen zbývalao pozorovat, jak maník honí signál na monitoru počítače. Kupodivu skončil relativně brzy. Bohužel mi pověděl nepříznivou zprávu,"Tak, kousíček od vás, na obecním úřadě Internet chodí. Jenomže u vás je signál mizerný a za všechno může támhleta obrovská lípa na obzoru. Brání průchodu signálu. Musíte si počkat, až tak za čtrnáct dní postavím převaděč na nedaleké škole a pak by vám měl Internet běhat bez problémů!" Proč jenom nemůžeme mít alespoň něco bez větších problémů? Více než stoletá lípa je státem chráněná a tak se musí signálem obejít. Takže za čtrnáct dní pokračování :-(
Mezitím se probudil Vojtíšek a začal zkoumat počítač. Tak jsem ho vysadil na židli, aby lépe viděl. To víte, já si instalací síťové karty mírně narušil stabilitu systému(Počítač je velice složitě nakonfigurován coby Internetový testovací server). Ovladač síťové karty se totiž nalézá na disketě a disketová mechanika odmítala po více než roční pauze správně fungovat. Takže počítač je možná zralý na komplexní přeinstalaci :-(
Dana doběhla i s Vojtou pro Martinku do školky. Martinka nám poté sice tvrdila,"Já sem dnes zhamala všechno k obědu a i k odpolední svačince!" Jenomže doma se vrhla na jídlo, jako by ji trápili hlady. Hned sbušila rohlík, broskev, znovu rohlík a sušenku. Dana se jí ptala,"Martinko, a nemáš už velký bříško?" Martinka se zamyslela a povídala,"Nemám, ještě se mě do něj něco vejde. Pšesně tahle sušenka!" Jak je vidno, Martince ve školce chutná :o)
Dnes si nechala Martinka přečíst večerní pohádku ode mne. Dana totiž vedle právě kojila Vojtíška. Dnešní druhou pohádku jistě znáte, nese název O perníkové chaloupce. Sotva jsem dočetl poslední řádky, Martinka se zamyslela a povídala,"Tatínku, víš, mě by ta ošklivá a zlá ježibaba nezavžela do chlívku!" Já na to,"A japak tak?" Martinka má v celé věci naprosté jasno a pokračovala,"No já nemám ráda perníček pšecé a já bysem ho neloupala. Ježibaba by mě pak nechytla. A já taky neumím vylýzt na tu stšechů!" Je to tak, viďte ;-)
Verze pro tisk...
 09.09.2004
Usínání bez kojení...Po svačince jsem převlékal Vojtíška do věcí na doma. Právě když jsem mu sundával kalhoty, procházela kolem nás Dana. Vojtíšek najednou vykřikl něco, co znělo naprosto zřetelně,"Koukééj!" Dana se zarazila a odpověděla,"To tedy koukám!" Vojta vykřikl znovu,"Kokáá!" Hezké, že? A slovo máma nepoví a nepoví;-)
Navečer jsem se pustil do velice náročné činnosti - jednalo se poslední část shrnovacích dveří mezi kuchyní a dětským pokojem. Zdi křivé a já musel uříznout opačně křivé prkno na podložení nerovností. Výsledek překvapil i mne. Děti se hned vrhly do zkoumání dveří a Vojtíšek se během chvilky naučil shrnovačky otevírat. Madlo se totiž nachází dosti nízko nad zemí a tak na něj dosáhne.
Vojtíšek v noci celkem zlobil Danu. Neustále se budil a kňoural. Nakonec není divu, vždyť měl zvýšenou teplotu. Nebote se, o žádnou vyloženou horečku se nejednalo. S největší pravděpodobností lezou Vojtíškovi zoubky. Stoličky dávají pořádně zabrat. Však mi Dana před dnešním odchodem na cvičení kladla na srdce,"Nezapomeň Vojtíška změřit a případně mu aplikuj do prdelky čípek Paralenu. Pokud bude nevrlý, můžeš zkusit ty kapičky Babydent na mazání zoubků!"
Dana odcházela na cvičení těsně po půl sedmé. Povídala mi,"Tak si to představ, Martinka mi dnes sdělovala,"Maminko, pojedeš dnes cvičit? Já už se tak těším, až budeme s tatínkem doma sami!" Vidíte? Ani se jim po mamince nestýská.
Hodiny právě ukazují pár minut po osmé a dětičky se před chviličkou konečně ocitly v postýlkách. Vojtíšek mi vedle za plentou křičí. Vůbec nevypadá ospale a to vstával po ránu obzvláště brzo. Jenom si představte - já odcházel do práce po půl šesté a od té doby nezamhouřil očka. Minulý týden, o mé dovolené spinkal klidně až do půl deváté. Vraťme se však k dnešnímu dopoledni. Vzhledem k brzkému vstávání Dana předpokládala, že bude Vojtíšek před obědem nevrlý. Chyba lávky, prostě a jednoduše jí během jídla usínal. S plnou pusinkou mhouřil očka a hlavička mu padala na stranu. Dana jeho výkon okomentovala,"Přesně jako dětičky v pořadu neváhej a toč!" Jenomže Dana zaváhala a nic nenatočila. Honem Vojtíka nakrmila uložila do postýlky ;-)
Neuvěřitelné se stalo skutkem - Vojtíšek mi před chvílí usnul! Na tom by nebylo nic divného, jenomže se tak stalo poprvé a zcela bez maminčina mlíčka. Jedná se o historický okamžik. A právě v den Vojtíškových čtrnáctiměsíčních narozenin. Ano ano, Vojtíšek se narodil 9.7.2003
Chvíli před uložením jsem obě děti vykoupal. Vojtíškovi navíc změřil teplotu a hodnota 37,2oC se mi nezdála vhodná na aplikaci čípku. Jen ať se s teplotou prozatím vypořádá sám. Hlavně doufám, že Danu nechá do rána vyspat.
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
10.9.2004 9:17:33 Lucka (holky 8 a 6) vrad(zavinac)volny.cz
Dobře si vzpomínám, že naše Anička v noci také "vytrapovala" a několikrát cucala a já proto neměla odvahu jí přesunout do dětského pokoje. Pak měl (asi v jejich 10 měsících) tatínek chřipku a já se bála, aby se nenakazila a přesunula jí i za cenu nočního "běhání". A ono se kupodivu žádně nekonalo a od té doby spí Áňa společně se ségrou v pokojíčku. Vysvětluji si to tím, že mě v noci prostě "necítila". Možná by to stálo za pokus i u Vás a paní Dana by si řádně odpočinula. :-) |
10.9.2004 20:29:05 Petra
Náš Kuba také usínal při kojení,později při houpání v náručí a nošení po pokoji (hrůza). V den jeho 9 měsíců jsem se rozhodla k drastickému ,avšak účinnému řešení.Prostě jsem ho dala do postýlky a odešla z ložnice. Občas jsem tam zašla , položila ho řvoucího zpátky protože pochopitelně stál, a zase pryč.Ten večer řval skoro dvě hodiny. Druhý den už jenom hodinu, a od třetího dne usíná sám. Teď mu bude 11 měsíců a plánujeme příští týden jeho "vystěhování" z ložnice do pokojíčku. Tak jsem zvědavá, jak to proběhne. Kubík se totiž pořád minimálně dvakrát v noci budí a já mám taky pocit,že je to proto,že ví že tam jsem. Doufám , že se mu tam bude líbit, a já nebudu muset x-krát v noci vstávat. |
10.9.2004 20:50:01 Radek
Díky za Vaše rady. Budeme muset s Vojtíškovým usínáním něco udělat. Co, uvidíte sami ;-) | |
 10.09.2004
Opět u babičky a dědy...Po téměř půl roce se chystáme strávit společný víkend u babičky a dědy. Dětičky si cestou schruply a neprobudilo je ani popojíždění po Hradci. Když už jsem u cestování, nechápu, čemu v médiích říkají Masivní policejní akce typu Kryštof. My za celou cestu potkali jednu policejní hlídku a ta žádná auta nestavěla. Dětičky se probudily až před domem, v němž bydlí babička a děda, respektive před hromadou písku, neboť v obci zahrabávají teplofikaci do země a pískem budou dělníci obhazovat trubky ve výkopu. Celá zahrada je rozkopaná a pokrytá zeminou. Děti se tudíž musí hlídat, aby Vojtíšek náhodou nevletěl do výkopu. To byl i jeden z důvodů, proč babička nechtěla, abychom k nim dříve přijeli.
Švagr přivezl hromadu sena a tak jsme se společnými silami pustili do jeho přemisťování na půdu. Dana vzala dětičky na blízké házenkářské hřiště. Martinka totiž musela všem ukázat, jak se naučila jezdit na kole bez přídavných koleček. Po hladké asfaltové ploše jí to šlo jedna radost. Vojtíšek mezitím za sebou tahal plastový náklaďák a velice se svojí činností bavil. On se vůbec poslední dobou specializuje na tahání hraček. Tahá maličkatý náklaďák stejně jako placatý dřevěný vozík od kostiček. Jak jsem Vám psal již minule, vozík příšerně vrzal a pískal. To se Vojtíškovi moc zamlouvalo. Až na tetu od sousedů. Pokaždé když přišla po ránu hlídat Vojtíška, raději vozík někam schovala, aby nemusela snášet ty příšerné disharmonické zvuky. Dana se mě několikrát ptala,"Radku, nešlo by to nějak namazat?" Já odpověděl,"Asi ne, vždyť kolečka nejdou oddělit a těžko dostanu na hřídelky mýdlo!" Dana se však nechtěla s mojí odpovědí smířit a předevčírem zmizela i s vozíkem kamsi do dílny. Po chvíli přišla s vítězoslavným úsměvem,"Podívej se, ono to šlo. Já mýdlo nastrouhala a nadrobila do koleček!" Jak je vidět, Dana se nezdá, je šikovná. Když já byl zaměstnán čímsi jiným a hlavně se mi do mazání koleček nechtělo. Dnes si Dana neodpustila jedno rýpnutí,"Jojo, tatínek je šikovnej, když chce!" :o)
Navečer jsme se s Danou vypravili do Hradce, podívat se dětem po nábytku do jejich nového pokojíčku. Po několika obchodech jsme zavítali do nábytku vedle OBI a Plusu. Tam se Dana zahleděla na jednu vystavenou stěnu a prohlásila,"Tak tohle chci!" Podívejte se na fotku, hezké, že? Tato firma vyrábí na zakázku celkem 91 dílů sektorového nábytku s libovolnými modifikacemi. Do měsíce od objednání není co řešit. Celé by to mohlo stát tak kolem dvaceti tisíc. Musíme si ještě rozmyslet, co vlastně chceme. Dana proto svolává na příští týden velkou domácí poradu ;-)
Ve zdejším šíleném chaosu jsem šel koupat Vojtíška. Moje otázka na Martinku zněla,"Půjdeš se vykoupat s Vojtou?" Martinka povídala,"Né, já se pudu koupat až s Dáňou!" Jenomže Danielka se dnes koupat neměla. Proto i nejstarší Petruška odpověděla,"Já se taky nejdu koupat!" Martinka tvrdila hned to samé. Co poví Petruška je pro Martinku svaté. Jak vidíte, příklady táhnou ;-) Takže jsem se šli nakonec koupat pouze s Vojtíškem.
Verze pro tisk...
 11.09.2004
Vojta v sukni... ;-)Dnešní ráno si užívaly všechny čtyři děti doma. Děda odjel s Danou a švagrem do Makra a já byl jmenován do role hlavního chůvajse. Dětičky si spolu neuvěřitelně vyhrály. Řeknu Vám, spatřil jsem věc dosti nevídanou. Nejstarší neteřinka Petruška všechny organizovala a nenabádala nikoho ke špatnostem a vylomeninám.
Martinka povídala,"Péťo, tady za tím bžehem už je teplej kraj, je tady pěkný teplíčko!" Petruška na její slova příliš nereagovala a cosi hledala,"Nevíš kde bych sehnala klíč od skříňky? Teď tady byl!" Jenomže to by nesměl v pokojíčku operovat Vojtíšek. Jakmile zahlédne klíč, hned ho vytáhne a někam zašantročí. Petruška posléze dohonila Vojtu,"Vojtíku, musím tě oblíknout, aby jsi mi nezmrznul tady v těch studených krajích!" Netrvalo dlouho a už mu holky oblékaly sukni, připomínající skotskou. Jak Vojtíškovi slušela, vidíte na druhé fotce ;-)
Těsně před obědem začaly děti žadonit,"Tatínku, strejdó, my bysme chtěli jít vén!" Co se dalo dělat, oblékl jsem Vojtíška a následoval přesun ven. Vojtíšek si moc oblíbil přebíhat přes výkopy. Abyste tomu rozumněli - výkopy s nainstalovanými teplofikačními trubkami ještě nejsou zaházené. Aby se po dvorku dalo chodit, jsou přes ně položené lešeňové podlážky. Vojtíšek je zdolává opatrným cupitáním. Naštěstí je vycvičený z našeho metrového náspu, takže do hlubiny pohlíží s respektem. Od minulého týdne navíc ví, jak takový pád bolí. A vidíte to? Bourací týden byl rázem vystřídán týdnem klidnějším. Vojtíšek se zdokonaluje. I když, ťuky ťuky na dřevo... ;-)
Dana mi během oběda povídala,"Můžes se Vojtovi chvíli věnovat, aby ještě něco snědl?" Proč ne, jenomže Vojtíšek namísto napichování knedlíků na vidličku raději bral kousky do ručičky a snažil se mi je nacpat do pusy. Přitom povídal něco v tomto znění,"Amééj!" Že by mi vracel předchozí příkazy směřované původně jemu? Asi ano ;-)
Odpoledne se děti konečně dostaly s námi na házenkářské hřiště. Martinka totiž již od oběda žadonila,"Tatínku, kdy už půjdeme na to hžiště?" Tak moc se těšila na ježdění po hladkém asfaltu. Jakmile dostala souhlas, popadla svoje kolo a nasadila si helmu na hlavičku. Já posadil Vojtíška na koníčka, Dana vzala plastový náklaďák a už jsme si to hasili na hřiště. Martinka jezdila s naprostým klidem a střihala jednu zatáčku za druhou. Vojtíšek pro změnu popadl náklaďák za šňůrku a tahal ho za sebou ostošest.
Navečer po venkovním grilování nastal čas udělat dětem pápá a Vojtíšek se šel se mnou koupat. Dnes mi navíc neskutečně spadl pod hladinu. Vše se stalo po Vojtíškově šlápnutí mimo protiskluzovou podložku. Okamžitě mu ujely obě nožky a následně se praštil se hlavičkou o vanu. Pak zaplul obličejíčkem pod hladinu. Já zahodil kameru a jal se zachraňovat Vojtíška. Co myslíte, brečel? Ani náhodou. Následoval smích a prskání spolykané vody. Vojtíšek je vycvičený z venkovního bazénu ;-)
Verze pro tisk...
 12.09.2004
Dětičky hledaly Nema...Dnešní ošklivě deštivé počasí zabránilo dětem v hraní si venku. Já se však před obědem ustrojil a nabídl Vojtíškovi jinou eventualitu,"Tak co, pojedeme na nákup do Tesca?" Vojtíšek tiše souhlasil, jenomže naše pikle prokoukla i Martinka,"Tatínku, kam jedete? Jedete jenom na chviličku? Tak to můžu jet s váma!" Proč ne, vždyť naši miláčkové nakupují rádi. Zvláště když to beru rychle a podle papírku. Já navíc potřeboval zakoupit novou disketovou mechaniku, jenomže ji neměli ani v Tescu, ani ve vedlejší prodejně. Prý se něco podobného již moc neprodává. Tak mi jednu starší věnoval děda. Potřebuji totiž nainstalovat ovladač pro síťovou kartu a ten nejde z ničeho jiného, než z mechaniky a:(Přitom se jedná o výrobek 4 roky starý). Daně jsme zakoupili videokazetu se základy aerobiku(S Olgou Šípkovou), aby se mohla doma zdokonalovat ve cvičení. Když teď začala chodit cvičit dvakrát týdně, tak ať jí to jde. Však se Martinka navečer ptala,"Maminka půjde zase zítra cvičit, To zase budeme doma sami? Já už se těším!" Tak to vidíte, užívají si v klidu tatínka ;-)
Bezprostředně po našem návratu nastal čas oběda. Vojtíšek chvíli hamal polívčičku, jenomže to by babička nesměla vytáhnout brambory z hrnce. Myslela to dobře, chtěla, aby Vojtíškovi vychladly. Jenomže Vojta spatřil brambory a nějaká polévka se stala minulostí. Brambory jí ze všech jídel nejlépe. Však ho vidíte na titulní fotografii - lžičku v ručce a už bagruje. Snědl úplně všechno, jenom masíčko odmítal.
Odpoledne jsme se rozloučili s babičkou, dědou a naše kroky vedly do Hradce k druhé babičce. Tam nás očekával i strejda Martin a pustil dětem na počítači DVD Hledá se Nemo. Martinka sledovala děj bez dechu a Vojtíšek skákal radostí, jakmile zahlédl nějakou zajímavou rybičku. Já se díval na kousek také, neboť jsem výše uvedený film doposud neviděl.
Cestou domů se dopravní policisté oproti pátku polepšili. Za celou dobu jsme zahlédli tři hlídky a to i přes déšť na spadnutí. Dětičky usnuly těsně za Hradcem. Martinka se sesunula ze sedačky a řeknu Vám, ve své staré sedačce byla pokaždé bezpečně připoutaná. Momentálně má velkou s opěrátky od firmy Graco a používá normální pás. Jak usne, vyvlékne se ramínky z pásu a vlasně jenom tak volně sedí. Pak je nezbytné Martinku kontrolovat a včas ji upozornit, aby se do pásu navlékla zpět. Vojtíšek používá bývalou Martinčinu a ta disponuje autonomními pásy, takže je v pohodě. Dětičky spinkaly až do naší parkovací stodoly a já je musel násilím budit. Martinka při té příležitosti křápla zadními dveřmi od auta do stěny, takže je mírně promáčkla a odřela lak až na plech. Mám se na ni zlobit? Ne. V každém případě se jednalo o moji chybu, měl jsem ji hlídat jako obyvkle. Ve stodole je prostě málo místa ;-)
Verze pro tisk...
 13.09.2004
Opět sami s tatínkem...Pomalu se psychicky připravuji nejenom na zítřejší pracovní den. Dnes odpoledne mi totiž přiletěl kolega elektronik z Itálie a spolu budeme od zítřka spravovat jeden zapeklitě porouchaný stroj. Já už si s ním nevím rady, takže ho prohlédne odborník přímo z výrobní firmy. Co to znamená pro mě? V každém případě si zase s někým popovídám anglicky a hlavně přijdu z práce nejdříve tak kolem šesté podvečerní. Stejný program proběhne i ve středu. Ve čtvrtek odlétá již odpoledne, takže mě čeká první volnější den. Asi bychom s Danou zajeli do Hradce a objednali nábytek do dětského pokoje. Máme vybraný ten z pátku, jenomže jsme si dokonale nezměřili místnost. Dana vše propočítala včera večer a již máme v konfiguraci naprosté jasno. Jedná se totiž o sektorovou sestavu.
Dnešní odpoledne mě uvítala Dana s dětmi na zahrádce. Všichni tři se právě živili švestkami. Dana a Martinka si je rozlupovaly, zatímco Vojtíšek nejraději ukusoval švestku pěkně vcelku od pecky. Já se na něj chvílemi nemohl ani podívat, neboť červíky nemusím. Vojtíšek prozatím nemá s proteiny navíc žádné problémy a jí švestky i s masem. Brrr ;-)
Martinka si ještě před odchodem na televizní Kouzelnou školku vytrhla ze záhonku mrkev. Chvíli ji doma chroustala, jenomže ji pak Daně vracela,"Maminko, já už ji nechci!" Dana se optala,"Tak proč jsi ji trhala?" Martinka pohotově odpověděla,"Protože sem nechtěla, aby vyrostla ještě větší, pšecé!" To je ale potvůrka, viďte? ;-)
Dana se s námi před večeří rozloučila a odjela na cvičení. My se pak najedli, neboť Dana před cvičením nevečeří. Vojtíšek sdlábl misku mléčné kaše, poslední dětskou sušenku Plasmon a pak na mě žadonil knedlíček s omáčkou. Babička nás včera podarovala plněnými parprikami a tak se jimi děti cpaly(Já samozřejmě také). Martinka snědla téměř tři knedlíky a Vojta též nezůstával pozadu. Jenom si pokaždé musel sousto vložené do úst vyplivnout a vstrčit zpátky sám.
Po Večerníčku jsem vydal rozkazy,"Martinko, Vojtíšku, honem uklízejte hračky, já zatím skočím připravit koupání!" Mno. Martinka se snažila uklízet ze všech sil. Vojtíšek jakbysmet, jenomže jeho to baví pouze chvíli. Pak se sebere a vše vyhází ze skříňky ven. Martinka se mu ve výše popsané činnosti snaží zoufale bránit,"Né Vojtóó, neděléj tóó!" Pak se spolu trošku poperou a Vojta vše dovrší svojí oblíbenou činností - dělá indiána. Ručkou se plácá přes pusu a křičí,"Avavavava!" Legrace ;-)
Tý jóó, hodiny právě ukazují 2018 a Vojtíšek chrní! Já ho uložil po vykoupání přesně v osm. Chvíli brečel a tak jsem mu zkusil nabídnout lahvičku s čajem. Sál přes půl minuty jak zběsilý, poté se zklidnil a za klapotu mojí klávesnice vytuhl. Podruhé bez večerního kojení. Jak je vidět, Danina nepřítomnost dětem absolutně nevadí :o)
Před chvílí jsem na dvorku vyblejsknul našeho spolubydlícího. Pěkně si ho prohlédnětě na fotce. Je trošku bodlinatější a nadělá spoustu rámusu. To se zítra Martinka podiví :o)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
14.9.2004 18:42:28 Radek
Ták, kolegu z Itálie jsem právě dovezl na hotel do okresního města. Zvedám kotvy a po třináctihodinové směně odcházím z práce za rodinou :o) | |
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
04.09.2004
05.09.2004
06.09.2004
07.09.2004
08.09.2004
09.09.2004
10.09.2004
11.09.2004
12.09.2004
13.09.2004
- 
24.5.2007
