 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 25.9.2004
Naše malé zlobidlo...Vojtíšek poslední dny zlobí s jídlem. A to velmi. Vzteká se, se vším hází na zem a nechce jíst. Nevíme co ho trápí, ale vše přišlo tak najednou. Doufáme, že Vojtíškovo vztekání odezní stejným stylem. Na ukázku Vám popíši dnešní oběd. Polévku Vojtíšek nejprve ani neochutnal a hned by ji nejraději smetl ze stolu. Po chvilkovém přemlouvání do něj Dana trochu polévky dostala. Sám jíst nemohl. Jakmile totiž dostal Vojta svoji lžičku do ručky, hned rozcákal polévku na stůl, sebe, zem a stěnu za sebou. Ta vůbec poslední dobou hraje všemi fleky a barvami. Když jsme stěhovali obyvák do kuchyně, Dana řešila Vojtíškovo umístění u jídelního stolu. První varianta se nám nezdála, proto nakonec vyšla vítězně tahle zády ke stěně. Vojtíšek má přehled po místnosti a hlavně se za něj nikdo nestaví, aby rozptyloval jeho pozornost. Dana však měla o stěnu obavy,"Jsem zvědava, kdy se Vojta začne o stěnu otírat!" No, jak vidíte, dlouho to netrvalo ;-)
Abych však Vojtíška jenom nepomlouval, při večeři se pro změnu nechal bez odporu nakrmit kašičkou. Sice si hrál se svou plnou lžicí a kaši mírně rozpatlal po stole, ale jinak jsem do něj celý talířek naládoval natošup.
Dopoledne si Martinka hrála s Vojtíškem v dětském pokojíčku. Vojta si nejprve připravil hrací plochu - bleskurychle zaplnil prázdnou podlahu hračkami. Na podobnou činnost má vypracovanou jednoduchou metodu - popadne bedýnku s hračkami a shodí ji na zem. Bezprostředně po první následuje druhá. Tímto stylem se mu již ve čtvrtek povedlo odtrhnout lamino hranu z poličky. Nedalo se nic dělat, já tam musel nalepit novou, pomocí horkovzdušné pistole.
Děti si spolu v pokojíčku vyhrají celkem bez problémů. Dnes Martinka například hodila Vojtovi deku přes hlavičku. Vojtíškovi se podobné blbnutí líbí, neboť to provozujeme kolikrát spolu. Jenomže on je pak schopen utíkat doslova hlava nehlava s dekou přes oči. Běží a je mu jedno, do čeho narazí. No a dnes zakopl o skládací bedýnku. Svůj přelet bedýnky skončil obličejíčkem na tvrdé zemi. Ojojoj, to to zadunělo. Vojtík se hned rozbrečel. Já přiběhl do pokoje a ptal se jediného svědka - Martinky,"Co se Vojtíškovi stalo?" Martinka odpověděla velice jednoduše,"Níc, jenom Vojta letěl po čumáku! Ale kokos si nerozbil!" Jsou roztomilí, viďte? ;-)
Martinka se odpoledne přestěhovala k jídelnimu stolu a cosi tam tvořila. Jenomže neunikla bystrým zrakům Vojtíškovým a tak se musela smířit s jeho přítomností. Nevydržela však dlouho a přišla s prosíkem,"Tatínku, někam si Vojtu odnes. Vojta mi to furt bere a mě to vadí!" Myslím, že podobné věty uslyšíme brzo častěji. Za chvíli totiž začne mluvit i Vojtíšek a už teď se oba dva různými způsoby škádlí :o)
Odpoledne se maličko vylepšilo počasí a my vyrazili na krátkou procházku. Martinka jela na kole a Vojtíšek na kočárku, abychom ho neustále nemuseli vracet na správnou cestu. Jinak totiž neustále někam odbíhá ;-)
Verze pro tisk...
 26.9.2004
Na půdě je spousta pokladů...Dnes si děti opět zařádily. I když já také. Konečně se mi po ročním úsilí podařilo zvládnout technologii stáhnutí dat z kamery na počítač, následný střih a doplnění přechodů spolu s titulky. Pak už jen zbývalo práci tzv. vyrenderovat - tj. převést z obrovského formátu řádově GB na video CD. Jenom jsem loni šetřil a koupil hraddisk s nižšími otáčkami. Právě ten mi teď dělá problémy. Musí pracovat v nestandartním režimu a počítač během komprimování občas vytuhne. I přesto mám hotové čtyři filmy a těším se, až je předvedu v pátek u babičky a dědy(Jejich velikost je bohužel pro zveřejnění Internetu i tak příliš obrovská) ;-)
Dosti práce - dětičky mě nechaly po ránu dospat a já vstával o půl deváté, ustrojit Vojtu a uvařit čaj ke snídani. Martinka během vytahování sýrů z ledničky rozumovala,"Tatínku, já bysem chtěla sýreček s melounovou pšíchutí. Já bysem ho měla učitě ráda!" No, musel jsem ji po ránu maličko zklamat. Příště si vymyslí mrkvičkovou zmrzlinu a kde ji pak budu shánět, že? ;-)
Po hodině strávené sledováním Včelky Máji na videu, Dana houkla na Martinku,"Venku svítí sluníčko, nechtěli byste jít s tatínkem ven?" Martinka moc nechtěla, jenomže já ji navnadil,"Martinko, půjdeme nejdřív na půdu?" Následovalo jásání,"Jóó, na půdu, já se tam podívám a něco si pšinesu, takovýho maličkýho!" Naši půdu Vám raději nebudu dopodrobna popisovat, stačí ve zkratce - kdyby ji spatřil hollywooský štáb, hned by u nás chtěl točit nějaký katastrofický film. Přitom by rozhodně ušetřili za výstavbu kulis ;-) Martinka se ráda probírá harampádím a pokaždé něco zajímavého objeví. Například hrneček, či jiný kus starého nádobí. K Vojtíškovi Dana na závěr poznamenala,"Hlavně ať vám někam nespadne a ať si neroztrhá oblečení!" Nespadl nikam a také zkoumal spolu s Martinkou nepořádek :o)
Martinka dnes nalezla plastový hrneček. Snesla ho dolů jako svátost a hned žadonila,"Maminko, umeješ mi tendleten hrníček Jarkem?" Myslela samozřejmě Jarem. Vojtíšek se mezitím zmocnil mašinky na baterie a jal se ji pohánět dopředu vyšší rychlostí, až zuby v převodech přeskakovaly, Au au au. Než jsem stihl Vojtovi mašinku udrapsout, zvedl ji nad hlavu a křápl s ní o dlažbu. Takovéhle chování jsme u Martinky nikdy nezaregistrovali. Vojtíšek je holt kluk ;-)
Před večeři si Martinka hrála s Vojtíškem v pokojíčku. Najednou se začali přetahovat o korálky, až je přetrhli. Kuličky se rozeběhly po zemi a všichni jsme je začali sbírat. Martinka se hájila,"Jájá sem je nepšetrhla, Vojta mi je, vzal a já mu je chtěla vyškubnout!" Marťa měla o zábavu postaráno - ve školce prý korálky také navlékají, takže vyfasovala jehlu a nit. Korálky si poté sama navlékla.
Verze pro tisk...
 27.9.2004
Muchomůrky v lese...Normální lidé si dnešní den vzali dovolenou, neboť se jim po neděli nechtělo jít na jeden den do práce. Já však patřil mezi tu pracující menšinu. Není divu, náš nepřetržitý provoz neuznává žádné svátky, vyjma Vánoc a Silvestra. Pak nesmím pominout nucenou celozávodní odstávku, neboť by se stroje bez větší údržby s největší pravděpodobností rozsypaly. Že se jednalo o velice náročný den, svědčí i menší ranní požár rozvaděče s následným celodenním odstraňováním škod. Ještě že elektronika, včetně řídícího systému přežila bez úhony.
Dosti práce, domů jsem se vrátil téměř jako obvykle. Před domem na mě čekal zbytek rodinky. Vojtíšek táhl na provázku svoje autíčko, Martinka jezdila na kole a Dana mi na uvítanou otevírala vrata. Skvělá dveřní automatika, viďte? ;-) Děda podobnou věc dovedl k naprosté dokonalosti. Jakmile jede z práce domů, zatelefonuje,"Za chvíli jsem tam, otevřte mi vrata!" Přitom samozřejmě používá Hans-free sadu :o)
Bezprostředně po vystoupení z vozu jsem se se všemi přivítal. Moje otázka směřovala na Martinku,"Tak co, pojedeme zítra do lesa na houby?" Martinka však vymyslela svoji variantu,"Néé, já chci dneská!" Dana se na mě tázavě zahleděla a jeli jsme. Proč ne. Vojta byl v lese usazen na má bedra do krosničky a já si musel sakra dávat pozor, jakýmže houštím se prodírám. Přitom spokojeně chroupal rohlík a pomlaskával si do mého ouška. Martinka popadla jeden ze dvou košíků a hned mě degradovala do role pouhého nosiče Vojtíška,"Tatínku, ty nemůžeš sbírat houby, vždyť nemáš košík a neměl bys je kam dávat!" Ach jo, až takhle hluboko jsem klesl ;-)
Abych Vám pravdu řekl, nevím, proč všichni tvrdí že houby rostou. Dle naší zkušenosti roste spíše houby. Takže jsme se z původního Martinčina předpokládaného sbírání hub museli přeorientovat na jejich hledání. Ovšem, kdybychom sbírali muchomůrky červené, nebylo by za chvíli co řešit. Jenom se podívejte na tři vyfocené výstavní exempláře. Jak Vám na další fotce ukazuje Martinka, nakonec jsme celý košík nasbírali, jenomže se nám nenaskytla žádná pořádná houba. Pár muchomůrek růžovek a spousta nakousaných suchohříbků. Na nich si smlsli slimáci a my jim je zabavili. Martinka našla také pár exemlářů a byla na svůj úlovek náležitě hrdá. Vojtíška sedícího na mých zádech neustálé pochodování nakonec unavilo a usnul.
Dnešní večeře se nesla ve znamení našeho lesního úlovku. Martinka si mlsla trochu smaženice a Vojtíšek se spokojil s kašičkou a francouzkým piškotem(On ještě houby nemůže). Dnešní lesní výprava byla opravdu jedna z prvních, co máme děti. Pominu-li ovšem naše nezdařené houbaření o dovolené na Slovensku.
Co říci závěrem? Vojtíšek po večeři náramně procitnul. Chodil po kuchyni s mističkou a lžičkou. Nejprve pomocí ní krmil Danu. Dana mu povídala,"Vojtíšku, dej také tatínkovi!" Na její slova se Vojta otočil jako na obrtlíku a už cpal lžičku plnou imaginárního jídla do mé pusy. Přitom mi neopomněl předvést tzv. krmící reflex. Že nevíte, o čem je řeč? Na vysvětlenou - člověk který krmí někoho jiného, také otevírá pusu. Dnes jsem si u Vojtíška ověřil teorii, že se jedná o takový nepodmíněný reflex ;-)
Verze pro tisk...
 28.9.2004
Počasí na draka...Dnešní den byl opravdu náročný. Hlavně odpoledne, neboť se Martinka strašlivě rozjela v povídání a pusinku nezavřela. Aby toho nebylo málo, začala si zpívat páté přes deváté a mě rozbolela hlava. To víte, potřeboval jsem se soustředit na jiné věci a ty mi příliš nešly. V pracovně jsem si totiž vytvořil malé videostudio a snažil se dostat nastříhané video z počítače přes TV výstup do videa na kazetu VHS. To proto, abych mohl videa ukázat o víkendu u babičky a dědy. Já mám jinak videa vypálená na cédéčku ve formátu Video CD a to lze přehrávat buď na počítači, nebo v DVD přehrávači. U babičky však žádný přehrávač nemají a notebook je na plynulé přehrávání příliš pomalý.
Vojtíšek se eminentně zajímal o moji uměleckou činnost. Neustále poskakoval vedle mě u psacího stolu a prstíčkem ukazoval na monitor. Pak chtěl na klín a úplně nejvíce jsem ho potěšil posazením na židli. Hned začal třískat do klávesnice, skoro jako tatínek. Však jsem ho pak nemohl odtamtud dostat. Vojtíšek se totiž dokáže vztekat, ale to Vy jistě dávno víte ;-)
Když už jsem v předchozím odstavci psal o zpívající Martince - ona uklízela hračky a zpívala, stříhala si papírky a zpívala, prostě stále zpívala. Například,"Tatínku, já zazpívám tady o těch nůžtičkách!" A spustila. Prostě a jednoduše mi připomněla postavu bratrance kterého hrál Hanzlík ve filmu Postřižiny. Ten také stále zpíval a pusu nezavřel ;-)
Martinka se již delší dobu těší, až půjdeme pouštět jejího nového draka. Jenomže já ji musel pokaždé zklamat,"Martinko, dnes to nejde, venku prší. Nebo - dnes nefouká vítr!" Doposud snad nenastala(Od minulé středy) ta správná konstelace. Buď prší a fouká vítr, nebo neprší a vítr nefouká. Dnes se zdálo, že by drak mohl létat. Martinka se hned sháněla po všech součástech,"Tatínku, máš k tomu drakovi i to chytátko?" Jasně, držátko s provázkem jsem měl už v kapse. Na hřišti Marťa odhodila kolo a s helmou na hlavičce se pustila do pouštění draka. Jenomže vítr si z nás dělal legraci. Chvíli zafoukal a pak jako když utne, přestal. Drak plachtil z výše na zem, k velké Vojtíškově radosti. Vojta se totiž po něm neustále natahoval a tak jsem s Vojtou závodil, kdo doběhne dříve. Já naštěstí pokaždé zvítězil, takže drak přežil :o)
Pro dnešek končím, neboť jsem unavený a zítra mě čeká perný pracovní den. Navíc ještě potřebuji honem sestavit fotky do fotosběrny a vypálit je na CD. To aby jsme se měli čím v pátek pochlubit u babičky a dědy ;-)
Verze pro tisk...
 29.9.2004
I Martinka mívá své dny...Martinka dnes dopoledne maličko zlobila. Ptáte se jak? Prostě a jednoduše měla svůj den. Když pro ni přišla Dana do školky, Martinka se najednou zapomněla strojit, zapomněla jak se oblékají botičky a spoustu dalších věcí zapomněla. Když něco podobného občas provede doma, pak například hlásí,"Tatínku, pomůžeš mě? Já sem zapomněla, jak se vstává!" Zvláštní je, že se jedná o takové občasné a nepravidelné výpadky a Martinka po chvíli opět vše umí. Nestává se to Vašim dětem také? ;-))
Po návratu ze školky nastal čas, právě tak na zapnutí televize a shlédnutí Kouzelné školky. Obzvláště Vojtíšek, výše uvedený pořad vyloženě prožíval. Skákal, jásal a křičel,"Jůůů, jééé!", jakmile se na obrazovce objevili kluci z květináčů - Bill a Ben. Vojtíškovi se totiž líbí jejich usměvavá květina a hlášky,"Kyti miti!" (Tedy to povídání spíše ocení Martinka). Vojtíšek si poslední dobou vyhradil na gauči pohodlné místečko - sedí hezky na krajíčku, zádíčky zabořený do polštářků. Prostě pohodička. Jakmile chce, sklouzne jednoduše na nožičky a nemusí se zbytečně obracet na bříško :o)
Před večeří jsme si spolu s Vojtíškem hráli na koberci v pokojíčku. Martinka se zatím věnovala vymalovávání omalovánek u jídelního stolu. Jeden její výtvor se mi natolik zamlouvá, že jsem ho pro Vás vyfotil. Prohlédněte si kytičku v květináči. Hraje všemi barvami a obzvláště duhovaný květináč vypadá moc dobře :o)
Zpět k Vojtíškovi - z kyblíku jsem vysypal kostičky a stavěl z nich hrady(Tatínek si konečně vyhraje, viďte? ;-) ). Vojtíšek se pokaždé přiblížil a na celé kolo vykřikl,"Jééjéé!" Poté natáhl ručičku, vztyčil ukazováček a opatrně jej vsunul do otvoru mezi kostičkami. Pak následovalo prudké cuknutí směrem vzhůru a do rachotu sypajících se kostek se neslo hlasité,"Báác!" Další varianta vypadá následovně - Vojta přikročí ke kostičkové věži, otevře pusinku a přiblíží ji k nejhořejší kostičce. Pak řekne,"Ham!" a kostku vezme zuby. Přitom neopomene hlavičkou cuknout a věž se poručí k zemi. Skvělá zábava, že? :o)
Během dnešního sledování Večerníčku si Vojta pojednou vymotal tkaničku z bačkůrky. Považte, jedná se o velice složitý úkon, neboť je tkanička zavázaná na mašličku a navíc na uzel. Vojtík překonal všechny zábrany a už třímal tkaničku s velkou radostí v ručce. Já hned jeho výkon komentoval,"Jéé, vždyť Martinka si rozvazovala tkaničky podobným stylem také na podzim!" Ale ouha, Dana mi po chvíli povídala,"Také máš tendenci srovnávat? Jenomže Martince bylo na podzim o půl roku více!" No jo, svatá pravda. Vojtíšek je v lecčem šikovnější, jenomže je kluk a navíc se snaží dohonit ségru, nebo ne? ;-))
Verze pro tisk...
 30.9.2004
A co takhle koupel v žiravinovým bazénu...?Dnes mi kolega v práci vrátil testovací přepisovatelné cédéčko s vypáleným videoCD. Prý mu v jeho DVD přehrávači naprosto bez problémů funguje a na záznam se dá i koukat. Sice se nejedná o žádnou DVD kvalitu, ale jde to. Takže mám za sebou první výtvor z domácího videa. Konečně, po více než roce se mi podařilo stáhnout data z digitální kamery do počítače, nastříhat je a vyexportovat na CD. Bomba. Nyní mohu konečně vytvořit film o Vojtíškově narození a jeho růstu. Vše mám totiž uloženo na na pěti osmičko-digitálních kazetách. No a k vánocům si asi nadělíme DVD přehrávač, abychom se mohli častěji pokochat mými výtvory. Přetáčet videokazety a hledat na nich něco určitého, nás prostě nebaví.
Odpoledne jsem se zastavil ve fotoslužbě. Fotky na mě již čekaly v bedýnce, položené na pultu. Řeknu Vám, devadesát fotek, to je pěkný balíček. Včera odpoledne jsem do prodejny donesl cédéčko a dnes bylo vše hotovo. Přitom za cenu 3,90 za kus. Martinka hned sondovala, zdali jsem na ni nezapomněl,"Tatínku, nechal jsi mi udělat ty fotky z dovolený z Malorky?" To víte, že nechal. Martinka se totiž moc těší, až je vezme v pondělí s sebou do školky a pochlubí se ostatním dětem spolu s paní učitelkou, kdeže byla na dovolené :o)
Dana navečer odjela na cvičení. Jak jste jistě postřehli, hodila si menší týdenní pauzu. Za prvé ji bolelo koleno a za druhé, neměl kdo z kolegyň jezdit. Takže se děti opět mohly těšit na večer strávený s tatínkem ;-)
Po večeři jsem jako obvykle plnil myčku špinavým nádobím. Přišla i řeč na vložení mycí tablety do kastlíku. Martinka hned vystartovala z gauče a křičela,"Tatínků, já to tam dám sama. Já to umím, já sem šikovná. Já vím, já si musím potom umejt požádně ručičky, protože to je taková žíravina!" Sotva provedla očistu dočista, pokračovala ve svých rozumech,"Tudletu žíravinu do myčky bysme taky mohli dát venku do bazénu. Až by se rozpustila, byl by z něj takovej žíravinovej bazén a my bysme se v něm mohli vykoupat!" Hezké že, kdo vleze jako první do vody? Cože, nikdo se nehlásí? Abyste tomu rozumněli, my tenkrát Martince vysvětlovali během koupání v bazénu, jak se věci mají,"Martinko, s tím plovákem si nehraj, v něm se nachází chlorová tableta a to je žíravina. S tím si děti hrát nesmí!" Vidíte, Martinka si hned spojila dvě věci po svém ;-)
Hodiny právě ukazují půl devátou a dnes překvapivě zvítězila Martinka. Chrní vedle v dětském pokojíčku. Zato Vojtík řádí po mé pravici v postýlce za plentou)
Vojtíšek si nějak moc oblíbil televizi a pohádky v ní. My ji příliš často nepouštíme, takže si děti každou příležitost náležitě vychutnají. Dnes Vojta sledoval Večerníček a nový příběh dvou pejsků - Štaflík a Špagetka. Štaflík se Špagetkou se starali o dvě malá štěnátka, takže Vojta byl jako u vytržení. Pejsky totiž může. Neustále vykřikoval a prstíkem ukazoval na obrazovku(Už spí i Vojtíšek a Dana se právě vrátila ze cvičení. Všichni se již nemůžeme dočkat sobotní sklizně řepy u babičky a Vy se těšte spolu s námi. Dobrou noc ;-) ).
Verze pro tisk...
 1.10.2004
Jak to bylo se zelím...Dnes šla Martinka ze školky takzvaně poo. Já provedl v práci to samé a tak nám nic nebránilo vyjet směrem Hradec k babičce a dědovi. Třítýdenní návštěvní cyklus je opravdu dlouhý, donedávna jsme totiž jezdili po čtrnácti dnech. Čáru přes rozpočet nám udělalo hlavně švagrovo směnné zaměstnání.
Cestou jsme se zastavili v jedné nejmenované vesničce pro krouhané zelí. Martinka se neustále ptala,"Kdy už budeme v tý vesnici, co tam maj to zelíčko?" Vojtíškovi byly podobné starosti ukradené, neboť celou cestu autem prospal. Martinka šla se mnou a pozorovala proces krouhání zelí. Cestou zpět k autu mi radila,"Tatínku, ty bys moh takový strouhátko taky vyrobit a pak bysme si nanudličkovali to zelí doma sami!" :o)
Kvůli třiceti kilogramům zelí pro babičku a švagrovou jsme nemohli do kufru zabalit Martinčino kolo. Musela se spokojit se skládací hliníkovou koloběžkou. U babičky ji Martinka hned rozbalila a po chvíli přišla s problémem,"Maminkó, upadlo mi kolečko a nemám šroubek!" Opravdu, ztracenou matičku se neprodleně vydal hledat tříčlenný detektivní tým, v čele s nejstarší Petruškou. Ta se dle vzoru Sherlocka Holmese vybavila lupou a hledala pomocí ní matičku po celém dvoře. Víte kdo ji nakonec objevil? Dana. A bez lupy ;-)
Petruška s Martinkou před chvílí přivlekly Vojtíška do pracovny vedle mě. Péťa povídala,"Martinko, zahrajeme si na rodinu. Já budu maminka, ty tatínek a Vojta je naše malý miminko!" Poté ho vláčela po pokoji,"Vojtíku, ty ještě neumíš chodit, já tě musím vodit!" Holky si s Vjtíškem hrály jako s nějakou živou hračkou. Vojta si naštěstí něco podobného nenechá dlouho líbit a brání se. S třema holkama to opravdu nemá příliš jednoduché :o)
Zítra nás dopoledne čeká velká Akce řepa, tedy tahání, okrájení a odvoz řepy z pole. Dětičky jsou natěšené a já se z legrace ptal babičky,"Tak co, nástup bude v pět, nebo v šest?" Dana se připojila,"Jasně, až se Vojta vzbudí o půl šesté na kojení, tak všechny vzburcuju!" Švára přihodil také svoji trošku do mlýna,"Jen jděte brzo, já se o půl jedenáctý vzbudím a to už budete mít hotový!" "A kdo bude trhat řepu?", na to švagrová. Já ji uklidnil,"Máme přece děti v čele s Vojtíškem ne?" Přesně tak, holky se už pomalu vžívají do svých nových rolí, které jim přidělila nejstarší Pwtruška,"Ty budeš dědeček, ty babička a já vnučka. Budeme tahat tu řepu jako v pohádce!" Uvidíme ;-)
Verze pro tisk...
 2.10.2004
Akce řepa - na Internetu počtvrté...Jak jste již jistě postřehli, na dnešní dopoledne se připravovala sklizeň řepy u babičky a dědy, interně nazývaná Akce Řepa. Vzpomínám na sklizeň řepy v roce 1996, kdy se švagr spolu s dalšími zmocnili mikrofonu mé škodostovkové vozidlové CB radiostanice(Takzvaného síbíčka) a vykřikovali do éteru,"Výzva na kanále, tady se hlásí jeden velký řepák z akce řepa!" Síbíčkománie od té doby s nástupem mobilních telefonů značně polevila, ale kdož jste nás tehdy slyšeli, ozvěte se. Tenkrát se všichni snažili dodržovat nějaký provozní řád a "řepáci" jim ho pěkně narušili ;-)
Zpátky k dnešnímu dopoledni - lepší počasí jsme si stěží mohli přát. Po ránu všude šedivec a teploměr vykazoval ještě v osm hodin tři nad nulou. Jenomže vykouklo sluníčko a já se po poli pohyboval v tričku. Jinak Vám povím, rok co rok se akce zůčastňuje méně a méně lidí. Sice se zvětšuje počet dětí, ale ten už zůstane(S největší pravděpodobností) konstantní. Takže nás nakonec ze dvou aut vyskočilo dohromady devět. Navíc přijela na kole z Hradce naše pravidelná čtenářka, teta Alenka. Takže jsem se se švárou neprodleně pustil do trhání řep a za námi se sunoucí dámské osazenstvo okrajovalo listy. Dokonce i děti se zapojily. Petruška, Daninka a Martinka začaly společnými silami nakládat a vozit první řepy na Vojtíškově plastové tatrovce. Tímto stylem se jim podařilo přemístit tři hromady. Jenom Vojtíšek se nezapojil. Pochodoval po poli mezi řepami a zkoumal listy - ručkama a v jednu chvíli je i ochutnával. Pak se nám ho podařilo zanechat samotného uprostřed lánu. Vojtíšek co chvíli mizel vkleče mezi řepami. Pouze do chvíle než zjistil, že nás nevidí blízko sebe. Následoval pláč a já ho běžel honem zachraňovat. Řepu jsme domů dostali před obědem a dětičky se stihly zmazat k nepoznání. Ptáte se čím? Za prvé sušenkami s čokoládou a za druhé hlínou. Vojtíšek měl například špinavou bundičku od zvedání řepy ze země.
Dopolední neskutečně krásné počasí se po obědě rapidně zhoršilo. Navečer se dokonce spustil i déšť. Málem jsem podezříval babičku, že měla počasí s někým nahoře dohodnuté. Kde by mě napadlo, že se začátkem října budu prohánět po venku jenom tak nalehko.
O půl čtvrté nastal čas na svačinku. Děti stolují odděleně, v kuchyni. Dana ohřála Martince požadované mlíčko a odešla za námi do obyváku. Švagrová do kuchyně po chvíli nakoukla a konstatovala,"Danuš, máš pro Martinku jiné oblečení? Ona si totiž obrátila celý hrneček na sebe!" Opravdu, jenomže Martinka prohlásila,"Ale maminkó, tys mi to nalila moc plný a proto se mi to vylilo!" Martinka vlastně za nic nemohla ;-)
Verze pro tisk...
 3.10.2004
Ema má maso...Během dnešního dne stráveného u babičky a dědy musela Dana konstatovat,"Vojtíšek je holt v takové blbé výšce. Hlavička mu vychází přesně do úrovně stolu!" Co z toho vyplývá? Vojtíšek se několikrát zamotal a hlavičkou udeřil, tu do desky stolu a tu do dědova počítačového stolku v pracovně. Ten druhý úder dopadl daleko hůře, neboť se Vojtíšek trefil těsně pod levé očko přesně na roh stolku. Křičel a až po chvíli jsme zpozorovali jeho krvavé zranění. Už si dlouho nic neprovedl, viďte? ;-)
V době Vojtíškova karambolu se v pracovně nacházely i všechny tři holky. Nejstarší Petruška se hned od výše popsaného zranění preventivně distancovala,"Já sem Vojtíkovi nic neprovedla, já sem ani nic neviděla, jenom sem se ohlídla a už to bylo!" Naše tři sudičky si totiž spolu moc vyhrály samy v pracovně. Nejstarší Petruška právě představovala paní učitelku a se slabikářem v ruce trápila svoje dvě žákyně, tedy Danielku a Martinku. Péťa chodí již do druhé třídy, takže jí čtení nečiní žádné potíže. Povídala,"Ták žáci, opakujte po mě - Ema má maso. Máma mele maso!..." Martinka se snažila opakovat ze všech sil. S Danielkou to však vypadalo na propadnutí zpátky do školky. Ještě štěstí, že se i dnešní počasí umoudřilo a holky mohly jít ven. Já si pak vzal Vojtíška na starost a jal se spravovat takový plot z šamotových tvarovek. Vojtíšek se mi sice snažil pomáhat, ale já raději přemístil maltu z jeho dosahu na bezpečnější místo. Řeknu Vám, dnešní počasí bylo opravdu zvláštní. Na sluníčku jsem se sice producíroval v tričku a kraťasech, ale teploměr ukazoval nekompromisních třináct stupňů ve stínu. Děti však běhaly v mikinách, jenom si nemyslete ;-)
Cestou autem zpátky domů nám Martinka usnula těsně za Hradcem. Chyběla jí ta hodina spánku po obědě. Ve školce totiž tou dobou normálně spinká. Zato Vojtíšek probděl celou cestu. V jednu chvíli začal být značně nevrlý, proto ho Dana pobídla,"Vojtíšku, kdepak máš botičky?" Vojta porozumněl a zbytek cesty se snažil rozvazovat tkaničky. Jak jinak než s úspěchem :o)
Velkým problémem se ukázalo probouzení naší Martinky. Po delší době lechtání a škádlení otevřela očka, jenomže následovalo obrácení očí v sloup a opětovné vytuhnutí. Spala a spala. Dana se mě po chvíli optala,"Tak co, už se probrala?" Já odpověděl,"Tak nevím, probudit Šípkovou Růženku se mi zdá jednodušší. Té stačí dát pusu!" Marťa se nakonec probudila, jenomže s křikem a brekem, jak už je u ní v takové situaci obvyklé.
Následovala večeře. Martinka si však ještě před ní nastříhala kolečka a chystala se je lepit na papír. Jenomže já jí radil,"Martinko, podívej se, maminka už dává jídlo na stůl. Já bych si ty kolečka schoval a slepil bych si je až zítra!" Co myslíte, Martinka se na mě zahleděla a povídala,"No jó, tak to by sis to moh schovat a slepit zejtra, jenomže já to dolepím teď!" Dostala mě, viďte? ;-)
Verze pro tisk...
 4.10.2004
Vojtíškovy pipinky...Stálí čtenáři již vědí, že v pondelí a ve čtvrtek chodí Dana na cvičení a já trávím podvečer s dětičkami. Nejinak tomu bylo i dnes. Navečeřeli jsme se(Vojtíšek zblajzl na mléčnou kaši ještě hromádku suchých kolínek. Ani je nemusí s žádnou omáčkou.) a nastal čas na uklízení hraček. Vojtíšek jich dnes kupodivu moc nerozkramařil. On se totiž bavil hlavně skládáním kroužků od největšího po nejmenší. Sice je neměl tak jak patří na sebe, ale snaha byla. Poté se pustil do podobné logické skládačky - jedná se o kelímky postupně se zvětšující. Pokud mu je podáváme ve správném pořadí, naskládá je bez problémů do sebe. Zajímavé je ho pozorovat při vlastní tvořivé činnosti, jak se snaží metodou pokus - omyl dosáhnout kýženého cíle. Jakpak je tomu dávno, co jsem takhle pozoroval Martinku. To to letí ;-)
Do koupelny dnes Vojtíšek běžel radostně ve svých nových botičkách - pipinkách. Jsou žluté s hlavičkami kuřátka Tweety(Z kreslených příběhů Warner Bros). Málem se při běhu zapomněl a narazil do dveří, neboť největší Vojtíškovou starostí bylo pozorování kmitajících se pipinek. Na chodbě před koupelnou mi oba dva miláčkové předvedli honění se v čerstvě vypraném prádle na sušáku. Však jsem je odtamtud rychle vyhnal. Předtím se mi ovšem povedla vytvořit jedna fotka ;-)
Ve vaně Martinka vyfasovala svůj zubní kartáček s trochou pasty. Používá novou - AquaFresh Junior. Dana mi včera povídala,"Můžeš zkoušet dávat pastu i Vojtíškovi, třeba si bude zoubky čistit raději!" A víte že jo? Předtím jsem uchopil samotný kartáček do ruky a snažil se Vojtovi přepulírovat přední zoubky, neboť stoličky teprve sporadicky vykukují. Vojta si podobnou operaci nechtěl nechat líbit a neustále s sebou šil. Dnes dostal pastu a světe div se, velice ochotně si nechal přečistit úplně celý chrup. Ještě si přitom pomlaskával. Pak dostal kartáček do ručky a sám pokračoval ve výše popisované činnosti. Jenom se podívejte na první fotku, jak mu to jde.
Abych nezapomněl na Martinku - po příchodu ze školky se vydala spolu s Danou a Vojtíškem pouštět draka. Počasí přálo - svítilo sluníčko a k tomu foukal i vítr. Martinka držela klubko s provázkem velice pevně a pouštění si vyloženě vychutnávala. Já však ne, právě tou dobou jsem zapojoval u kamaráda elektroinstalaci v novém bytě.
Martinka si pak navečer hrála doma na lokomotivu, neboť jí Dana přivezla od babičky svoji zobcovou flétnu. Marťa se má totiž naučit pořádně hospodařit s dechem a flétna je k tomuto účelu naprosto ideální. Jenomže se jí zmocnila a pískala ostošest. Au au au, ta moje hlava ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
25.9.2004
26.9.2004
27.9.2004
28.9.2004
29.9.2004
30.9.2004
1.10.2004
2.10.2004
3.10.2004
4.10.2004
- 
24.5.2007
