 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 5.10.2004
Nepíchající pýchavky...Po mém návratu z práce jsem si vzal děti na zahrádku, neboť se nám z jednoho stromu sesypala nadílka jablek. A to zcela nepoživatelných. No řekněte, je to normální? Stromy s chutnými jablky letos neměly nic a tahle jabloň se naprosto překonala. Takže jsem přivezl kolečko a futrovali jsme jablka do něho. Martinka sbírala a Vojtíšek jakbysmet. S velikou radostí házel jablka do kolečka. Když se pak ještě mohl svézt v prázdném kolečku zpět, velice ho celá akce bavila. Kolečko jsme vysypávali celkem šestkrát. Jenom Martinka žadonila,"Tatínku, až doházíme ty jabka, pudeme pouštět draka?" Proč ne, šli jsme. Dana se totiž tou dobou nalézala v místní školce, na schůzce rodičů.
Marťa popadla draka, já usadil Vojtíška na kočárek a už nám nic nebránilo šupajdit přes hlavní silnici na louku. Drak létal naprosto skvělě, neboť bylo přenádherné počasí a hlavně foukal vítr. Vojtíšek pobíhal po louce, obdivoval nedaleké krávy a přitom nalezl houbičky. Jednalo se o pýchavky. Martinka se hned divila,"Tatínku, proč se jim žíká píchafky, dyž nepíchaj? Maj jenom takovýhle bodlinky, který se odlamujou a nepíchaj!" ;-)
Z podvečerního výletu mám ještě jeden postřeh - jakmile jsem s Martinkou sám, bez Dany, Marťa neustále něco chce. Ostatně, Dana má zcela stejné zkušenosti. Takže jsme se vrátili domů a už to začalo,"Taťkó, pomůžeš mi zout ty botičký, já sem to zapomnělá? Taťkóó, dáš mi čajíček? Tatínku, dyž teda čajíček není, dáš mi minerálku? Taťkóó, už se to vypilá, dáš mi teď smetánku a kakavíčko do mističky? Taťkóó, proč mě Vojtá furt pšepíná tu televizi?" Mohl bych pokračovat ještě na několika řádcích. Ani se nedivím Daně, že jí jde občas hlava kolem. A to ještě Vojtík nemluví. Prozatím ;-)
Během dnešního koupání Martinka meditovala,"Tatínku, až se vykoupeme, tak tady maminka nebude? Pude dneska zase cvičit?" Na moji zápornou odpověď přidala,"Proč nepude dneska cvičit? A co bude maminka dělat doma, když nepude cvičit?" Hádejte, Dana bude celý večer žehlit tu horu prádla, kterou zvládli naši miláčkové zamazat během víkendu :o)
Po vykoupání a osušení doběhl Vojtíšek sám do pokoje, kde na něj již čekala Dana s mlíčkem. Když si přebírala Vojtíška na kojení, povídala mu,"Vojtíšku, uděláš Martince pá pá?" Vojta na nic nečekal, rozmával se oběma ručkama a už se vzduchem neslo jeho hlasité a zřetelné,"Pápá pápá!" Vždy když slyším děti mávat a pápat, vzpomenu si na momentálně nejstarší neteřinku Petrušku. Když byla mrně(To je něco naprosto nepředstavitelného ;-) ), mávala, sedě na nočníku obouruč na Večerníčka v televizi. Všichni spolusedící museli mávat spolu s ní. Však si nás kontrolovala otočením se vzad,"Všici mávejte!" :o)
Verze pro tisk...
 6.10.2004
Martinka má ráda kačenku(Nebo tlačenku?)...Včera večer jsem si vzpomněl na jednu Martinčinu hlášku z nedělního rána. Nevím jak Vy, ale já občas mohu ke snídani tlačenku s cibulí. Jelikož děda jednu v pátek zakoupil, neodolal jsem. Martinka se po chvíli přichomýtla k jídelnímu stolu a prosila,"Tatínku, dáš mě kačenku?" Já však udiveně odpověděl,"Ale Martinko, tohle je tlačenka!" Martinka pokračovala, jako by se nechumelilo,"No jó, ale já mám ráda i kačenku. Dáš mě kousek?" Takhle to vypadá, když jeden mluví o koze a druhý o voze. Hlavně že si rozumíme ;-)
Dnes jsem se z práce navrátil těsně před čtvrtou hodinou odpolední(To jsem ještě netušil, že se tam večer vrátím, ale o tom později). Již od silnice mě vítal třepotající se drak ve vzduchu, neklamné to znamení rodinky ma hřišti. Skutečně, Martinka třímala v ručičce draka a on se s ní pěkně přetahoval, neboť konečně foukal solidní vítr. Vojtíšek se opodál bavil na antukovém hřišti. Víte čím? Prostě a jednoduše nabíral plnýma ručkama antuku, pak se vztyčil, otočil čelem proti větru a obsah rukou vyhodil před sebe. Vše letělo na něj a už Vojta prskal a protíral si očka plná prachu. Myslíte si, že se poučil? Ani náhodou, pokus opakoval znovu a znovu. Dana jeho hraní komentovala,"Teda Vojtíšku, měl bys jít jinam, vždyť se strašně zašpiníš!" Kdepak Vojta, na nic neslyšel ;-)
Martinka pojednou přiskočila k nám a podávala mi klubko od draka,"Na tatínku, tady máš draka. Já si skočím pro Pavlínku!" Na ta slova vystartovala směrem domů, pro svoji Pavlínku chou chou. Dana ji však obrátila, neboť si Marťa zapomněla klíč. Martinka popadla klíč a ptala se,"Já odemknu otáčením k sousedům, viď? A zamknu na opačnou stranu?" Skutečně, po chvíli se vrátila s Pavlínkou v náručí. Dana se jí ptala,"Martinko, kdepak máš klíč?" Martinka odpověděla s naprostým klidem,"Jóó, já sem zamklá. Ten klíč sem nechala tam v zámku, ale to nevadí, viď? Klidně tam může zůstat. Je zamčeno!" No, nevím. Sice se mi podobný špek povedl včera odpoledne(Nechal jsem klíč zvenku, takže nás mohl kdokoliv škodolibě zamknout), ale klíče by se neměly nechávat v zámku z venkovní strany ;-)
A teď maličkou poznámku k mé večerní návštěvě firmy. Již v šest hodin mi telefonovali, že se jaksi softwarově zablokovala čerpačka na LPG. Jelikož všechny ještěrky na provoze jezdí na plyn, nastal rozsáhlý kolaps a bylo nutné ho nějak vyřešit. Nedalo se nic dělat. Já vykoupal děti a po půl deváté jsem jel směrem firma. Jak vidíte, nakonec se mi podařilo vrátit celkem včas.
Dnes jsem napsal článek o mé tvorbě digitálního videa na cédéčka. Pokud chcete, čtěte. Odkaz naleznete ZDE :o) Dobrou noc ;-)
Verze pro tisk...
 7.10.2004
Tatínek rozbil talíř - víte to?...Dana se dnes opět chystala na cvičení. Vojtíšek její blížící se odchod vycítil, neboť jakmile Dana odcházela na chodbu, mával za ní a volal,"Pá pá pá!" Zato Martinka zaperlila. Zatímco jiné dny se ptá,"Maminko, půjdeš dneska cvičit? Nepůjdeš. Proč nepůjdeš?", dnes zvolila jinou taktiku. Jakmile Dana mizela mezi dveřmi, Martinčina otázka zněla,"Maminko, proč musíš jít cvičit zrovna dneska?" Dana odpověděla,"To proto, že se dneska cvičí!" Tak to vidíte, je to jako s počasím. Jakmile je horko, lidé nadávají že je horko a v zimě zase naopak ;-)
Při večeři slupl Vojta talíř mléčné kaše a navrch ho Martinka krmila ze svého talíře brambůrkami. Brambory Vojta opravdu může. Normálně mu je podáváme po kouskách, jenomže Martinka trvala na svém,"Já je musím Vojtovi namačkat, aby mu to nezaskočilo a nezačal blinkat!" Poté se obrátila na mě,"Tatínku, tys rozbil ten velkej oválnej talíž viď?" Hmm, tak tohle mi připomíná již více než půl roku. Tenkrát jí o talíři Dana pověděla. Martinka se znovu zamyslela,"Ale tatínku, to se nedělá, takdle házet talížem po zemi. Ten stojí hódně korunek, víš? Já bysem ti ho pšíště raděj odnesla ze stolu, já bysem ho držela jako klíště a nepustila ho. Ne jako ty, tys ho držel jako neklíště!" Aha, tady nastala chyba. Já se příště poučím ;-)
Vojtíšek se po celý den projevoval velice nevrle a kňoural kvůli každé blbosti. Možná mu lezou zoubky, ale ty první stoličky má již proříznuté. To ovšem neznamená, že se mu nehýbou další. Já si vzal navečer Vojtíka do parády. Seděli jsme na gauči a prohlíželi si obrázkové leporelo se zvířátky. Je zajímavé pozorovat, jak Vojtíšek spontánně reaguje na některá zvířátka. Kupříkladu - jakmile spatří pejska, začne jásat, ukazuje na něj a křičí,"Baf baf baf baf baf!"(Ef na konci vyslovuje opravdu pouze náznakově) To samé venku, jakmile se vyskytně nějaký pejsek v reálu. U známých je schopen uchopit psa kolem krku a muchlovat se s ním. Navíc se nechá bezmezně olizovat. Ale zpět ke knížce. Víte jaké další zvířátko Vojtu zaujalo? Ne ne, kdepak kočka. Prase. Možná i díky mé velice zdařilé imitaci. Já se snažil ze všech sil,"Chrocht, chrocht kvíí!" Vojta mě nejdříve udiveně pozoroval, zdali náhodou nepatřím do sanatoria profesora Chocholouška, ale pak se rozesmál. Hned opakoval po mě,"hrr, hrr!" Tedy spíše vrčel, ale prase to možná vzdáleně připomínalo :o)
Ještě než Dana odešla, pustil jsem kameru a přetahoval data z nejstarší kazety do počítače. Tedy řeknu Vám, Vojtíšek vyrostl z takového malinkatého miminka opravdu neskutečně. To už ani není pravda.
Verze pro tisk...
 8.10.2004
Vodopád uprostřed náměstí?...Odpoledne jsem si z práce pokud možno pospíšil. Doma jsme naložili Vojtíška do autosedačky, vyzvedli Martinku ze školky a tradá na plánovanou návštěvu za prababičkou. Martinka se již moc těšila. Ani spát se jí cestou nechtělo - na jednu stranu není divu, vždyť si schrupla po obědě ve školce. Dana však předpokládala, že alespoň Vojtíšek usne během jízdy. Neusnul i přes dnešní spánkový deficit. Chcete vědět, proč nespal? Vojtíška totiž trápí rýma. S největší pravděpodobností ji chytil během středeční návštěvy u známých. Rýma však není nic hrozného. Vojtíšek se s ní vyrovnává bez větších problémů. Smrkat ještě neumí(I přesto, že se ho snažím trénovat - Vojtovi nabídnu kapesníček se slovy,"Na Vojtíšku, smrkej, to musíš fouknout nosánkem!" Víte že fouká? Jenomže pusinkou), takže si občas kýchne. Takový kejchanec má za následek uvolnění rýmy, což je jenom dobře(Martinka onehdy vykýchávala stejně a dalo by se říci razantněji). Vojtíšek také vykýchává a čistí si nosánek, jenž ho v noci a odpoledne trápil. Následně pak nemohl dýchat nosem a klidně spát. Uvidíme dnes. Já mu po vykoupání vytáhl vše z dírek odsávačkou a Dana poté aplikovala nosní kapky Pinosol.
Ale zpátky k cestě autem - Martinka nezavřela pusinku a neustále něco komentovala. Při projíždění náměstí v přilehlém městě najednou ukazovala určitým směrem a nahlas volala,"Jéjéé, podívej seé. Támdle na vodopádu je taková hrazdička! Proč tam jé? Co tam dělaj?" Tak a teď se Vás optám,"Co byste si pod Martinčiným popisem představovali?" Já se právě věnoval řízení, takže jsem se neohlédl, ale Dana po chvíli věděla vše. Představte si to, nejedná se o nic jiného než o kašnu. Jelikož ji právě opravují, postavili okolo ní lešení. To je ta hrazdička. Martinka mě kolikrát překvapí svým výběrem slov, ale zní to roztomile, viďte? ;-)
Návštěvu si děti náležitě užily, jenomže nás čekala cesta domů. Tu jsme si pro změnu užívali hlavně my, dospěláci. Což o to, Vojtíšek mlčky sledoval ubíhající krajinu. Zato Marťa nám neustále kladla otázky typu,"Tatínku, maminko, kdypak už budem domá? Kdypak tam už budem?" Nebo z jiného soudku,"Kde to právě sme? Jak se to tady menuje?" Naše odpověď zněla,"Martinko, tady se to nejmenuje nijak. Tady je jenom pole a louka!" S tím se ovšem Martinka nemohla smířit,"Taťkó, proč se to tady nijak nemenuje?" Co byste odpověděli? Jedno je jisté, Danu z Martinky rozbolela ještě více hlava. A jak jistě víte, Dana stále kojí Vojtíška, takže si nemůže vzít hned tak nějaký prášek proti bolení hlavy, narozdíl ode mne ;-)
Verze pro tisk...
 9.10.2004
Martinka chce finančně podpořit policisty...Po ránu mě Vojtíšek spolu s Martinkou vytáhl z postele. Tak jsem ho převlékl a Martinka mezitím zvládla vše zcela sama. K snídani Vojtíšek dostal na housátka nakrájený chleba, namazaný mazlavým sýrem - Veselou krávou. Tak si to představte - ode mne snědl přes půlku krajíce. Jakmile s ním snídá v týdnu Dana, nevezme do pusinky ani jeden kousek. Dokonce jí tuhle jedno housátko zahodil směrem dozadu a to se vzápětí nalepilo namazanou stranou na stěnu za Vojtou. Ta stěna vůbec vypadá bombasticky. Je od Vojtíška poťapkaná různými jídly. Za chvíli budeme moci vyzkoušet podobnou metodu, jakou testovali členové divadla Járy Cimrmana v jeho rodné vesničce. Za pomocí šrabky a hloubkového radioizotopového detektoru odkrývali jednotlivé vrstvy omítky a tímto stylem pronikali do historie :o)
Po snídani jsem pustil v přehrávači nové cédéčko Anety Langerové. Vojtíšek poslouchal melodickou rockovou muziku a přitom péroval v kolínkách. Prostě a jednoduše, vnímal hudbu celým tělem(Něco podobného Martinka nikdy neprovozovala. Vojtíšek je asi hudebně nadanější). Martinka ho chvíli pozorovala a pak prohlásila jediné,"Vojtó, ty smrdíš!" Já se přičuchl a musel jsem s Martinkou plně souhlasit. Smrděl. Kakanec v plínce se nedá přehlédnout. Tedy alespoň nosem ;-)
Martinka se po chvíli běžela na záchod vyčůrat. Náš záchod se nachází v koupelně a v téže místnosti se občas vyskytují i broučci - sviňuchy. Nevíme odkud se berou, ale jsou tam. Martinka přiběhla zpět, s očkama navrch hlavy,"Tatínku, maminkó, tam na zemi lezou takový čárkovaný broučkové a já sem jednoho pošťouchla prstíčkem. A von se zrychlil trošku!" Tak to vidíte, Martinka se ještě před nedávnem zdráhala sáhnout na jakýkoliv hmyz, o žížalách nemluvě. No a dnes si před obědem chovala v dlani dvě masité žížaly. Nalezla je u kompostu, před nímž jsem ji i s Vojtíškem vyfotil.
Odpoledne k nám přijela na návštěvu babička z Hradce. Jak jinak, než vlakem. My jí šli s Martinkou a Vojtíškem naproti. Jenomže Vojta si po obědě přispal a tak jsme babičku zastihli až na půl cesty k nám. Babička se s dětmi potěšila a o půl sedmé nastal čas, abych babičku odvezl autem na nádraží do sousedního městečka. Martinka se hned hlásila,"Tatínků, já pojedů taký. Já si tu večeži dojím až se vrátíme!" Martinka vskočila na svoji autosedačku a sama se připoutala velkým pásem. Následně mi během jízdy hlásila,"Tatínku, babičce by neměl ujet vláček, měl bys jet rychlejc!" Já však oponoval,"Martinko, přes vesnici se nesmí jezdit rychle. Mohli by tu policajti měřit rychlost a my bychom jim pak museli zaplatit pokutu!" Já totiž doposud za rychlou jízdu nikdy neplatil. Martinka se zamyslela a pokračovala,"Ahá, tak to bysme měli u těch policajtů někdy zastavit sami a dát jim nějaký korunky, když žádný nemaj!" Tak to vidíte, i Martinka by chtěla policistům zvýšit platy ;-))
Verze pro tisk...
 10.10.2004
Martinčina žížalí farma...Dnešní den proběhl ve znamení práce na zahrádce. Tedy hlavně pro mě a děti. Fakt je, že Dana přišla po chvíli také, potřebovala totiž zlikvidovat pelargonie a sklidit zbytek pórku. Zato já se pustil do rytí stále se zmenšujících záhonků. Dětičky mi pomáhaly, jak jinak. Vojtíšek sklízel kde se co dalo. Tu si utrhl zelenou malinu, tu zelenou ostružinu a nebo sebral nějaké jablko ze země. Vše samozřejmě ochutnal. Ale děti samozřejmě vědí, co je pro ně dobré ne? ;-) Možná i proto si v nestřežené chvíli obalil nakousané jablíčko hnojivem, které jsme aplikovali na záhonky. A ochutnal. Prskal však jak křeček. Hnojivo kupujeme v pytli a strašně smrdí. Je však čistě biologické - dle popisu se jedná o statkové hnojivo(Tedy hnůj) prohnané termofilní aerobní fermentací. Nevím co se za tímto impozantním názvem skrývá, ale pach mi připomíná hnijícího šneka v ulitě(Hrozné přirovnání ;-) ). Brrr ;-))
Tak, zatímco si Vojíšek vylepšoval chutě, Martinka se pustila do jiné činnosti. Jak jsem obracel rýčem půdu, na povrch se dostávalo stále více žížal. Martinka je brala do ručičky a shromažďovala je v plastovém kolečku. Od jisté doby se jich totiž nebojí. Žížaly se žížalily v korbičce a bylo jich tam nejmíň šedesát. Martinka jejich činnost komentovala,"Podívej se tatínku, jak si ty žížalky spolu hrajou. Ony po sobě tak nějak lezou, ony sou rozplazený po celým kolečku!" Martinka se tvářila hrdinně až do chvíle, než jsem ze země vytáhl obří žížalu. Opravdu neskutečný kus - silná na prst a dlouhá tak dvacet centimetrů(Nenatažená). Martinka uskočila a křičela na celé kolo,"Né, já se tý velký bojím, je spíš jako had!" Já jí povídal,"Ale Martinko, to je paní učitelka od těch malých!" Martinka se však bránila,"Né, tady není žádná škola pšecé a já na tu paní učitelku naházím hlínu, aby nebyla vidět!" Ja řekla, tak učinila. Po chvíli přišla Dana a vůvec se jí nezamlouval pohled na kroutící se žížaly. Sama se totiž bojí hadů a nesnáší ten plazivý pohyb.
Vojtíšek se však se žížalami vyřádil. Hmátl do kolečka a už třímal dvě hrsti kroutících se žížalek. Lezly mu mezi prsty a on je pak hodil přes plot k sousedům. Jednu žížalu i ochutnal. Že už by měl hlad? Fakt je, že dnešní oběd snědl naprosto neskutečně. Polívčičku vybagroval bez mrknutí očka a bramborovou kaši vyškrábal do posledního zbytku. Předběhl i Martinku.
Při svačince Vojtíšek exceloval svým postřehem. Sám snědl kelímek jogurtu a pak užmoulával dlouhý piškot. Já jedl malinovou buchtu a najednou mi kousek upadl na stůl. Vojtíšek na zvuk reagoval a bleskurychle usápl na stůl spadlý drobeček. Hned mi ho cpal do pusy. On se totiž poslední dobou vyžívá v krmení. Buď si vezme hračkový hrneček a lžičkou nám strká do pusy imaginární jídlo, nebo to samé provozuje se svým opravdovým jídlem. Jenomže jíst má on, ne? ;-)
Verze pro tisk...
 11.10.2004
Co je to muzikára?...Dana odjela odpoledne do okresního města, neboť se nutně potřebovala zastavit u optika. Vše souvisí s Vojtíškem a včerejším ránem. Dana si totiž normálně pokládá brýle na stoleček vedle naší postele. No a po ránu k nám ze své postýlky doputoval Vojtíšek. Brýle ho zaujaly natolik, že si s nimi hrál zcela jinak než obvykle. Dana pak ke svému velkému zděšení zjistila, že má jednu nožičku ohnutou. Zlobila se hlavně na sebe, brýle přece jenom stojí nějaký ten tisíc.
Aby toho nebylo málo, Vojtíšek exceloval podruhé. Martinka si v sobotu navečer malovala vodavkama a já pak dal sušit skleničku se štětci a barvičkami na okenní parapet. Vojta se chtěl jenom podívat, cože to tam leží a zatáhl za noviny. Následoval pád skleničky na dlažbu, její dlouhý tanec na tvrdém podkladu a konečná exploze skla. Vyděsili jsme se pěkně a Vojtíšek obzvláště. Jak Vojtíšek roste, pomalu přestává existovat bezpečné místo na odkládání, pominu-li vršky skříní. Stačí třeba, abychom si s Martinkou začali hrát nějakou hru na kuchyňském stole a Vojtíšek se po nás sápe ostošest. Všechny předměty musíme ukládat minimálně třicet centimentrů od okraje.
Martinka poslední dny zcela propadla stavění různých domečků. Podobné prý budují i ve školce, takže jakmile přijde domů, hned hlásí,"Já si postavím nějakej domeček, jóóó?" Popadne deku, židle, Vojtíškovu hrací hrazdičku a za chvíli stojí uprostřed dětského pokoje celkem slušný bejvák. K veliké radosti Vojtíška, neboť on zavýskne a už se řítí hlava nehlava pod deku. Jenomže se pak většinou posadí či postaví. Domeček je rázem zbořený. Martinka ho brání zuby nehty a není divu, že Vojtík od ní dostane nejeden žďuchanec. Pak se z pokojíčku ozývá,"Aúú, nééé Vojté, nebož tóó. Mamí, tatí, ať mě to Vojtá neboží. Ííííííí, uááá!" Rvou se jako koně a to se Vojta ještě neumí pořádně bránit. No ještě chvíli potrvá, než Vojtu přejdou tyhle bourací nálady. Teprve potom si děti společně vyhrají v jednom domečku :o)
Vzhledem k Danině odpolední absenci jsem skočil s Vojtíškem pro Martinku do školky. Cestou zpět jsme podnikli menší procházku. Lákalo nás nádherně slunečné a přitom studené počasí. Není divu - severní vítr a teploty kolem sedmi nad nulou. Martinka pozorovala auta jezdící po hlavní silnici a pojmenovávala je,"Támdleto neznám. Heléé, Trabant jedé. Podívej, taky muzikára s uhlím!" Martinka bezpečně pozná Trabanta a to druhé - Multikáru. Jenom si maličko plete její název ;-)
Doma jsem ještě před televizní Kouzelnou školkou povídal Vojtíškovi říkanku,"Mámo táto, v komoře je myš....mámo, táto, myška už je pryč!" Vojtíšek se zasmál a vykřikl,"Táta, pápá!" Tak to vidíte, přece jenom začíná trošku mluvit. Jenomže on to časem dožene, stejně jako Marťa. Prozatím střádá slovní zásobu ;-)
Verze pro tisk...
 12.10.2004
Maličko přituhlo...Včerejší podvečer jsem opět trávil s našimi miláčky sám. Bezprostředně po vykoupání byly děti přesunuty do svých postýlek. Jenomže se jim nechtělo usínat. Martinka se sice v jednu chvíli tvářila, jako by usnula, jenomže po příchodu Dany ze cvičení, procitla. Zato Vojtíšek řádil ve své postýlce ostošest. Nejprve lehl na zádíčka a postupně si rozepnul všechny knoflíčky, včetně těch na nožičkách. Velice se bavil. Sice se ještě nesvlékl, jako onehdy Marťa, ale moc mu nezbývalo. Já ho zapnul a milý Vojta začal prostrkovat nožičky skrz postýlkové žbrlení. Není divu, že se co chvíli lapil a nemohl nožky vytáhnout ven. Následoval křik a záchrana od tatínka. Nakonec usnul až ve třičtvrtě na devět, pět minut před Daniným příchodem.
Dnešní ráno nám připravilo nemilé překvapení. Nevíte jaké? Již včerejší večerní teploty dávaly tušit, že by mohlo k ránu přituhnout. Jenomže teploty kolem -4oC nikdo nečekal. Většina kytiček venku zmrla a ještě v osm hodin vedla Dana Marťu do školky při mínus dvou stupních.
Sotva se Vojtíšek odpoledne vyspinkal, tak Dana ho oblékla a společně se vydali Martince naproti do školky. Dnes se totiž konalo odpoledne pro předškolkové děti. Vojtíšek má jedinečnou možnost, zvykat si na školkové prostředí a paní učitelky. Takže až na něj přijde řada, bude se cítit ve školce jako ve známém prostředí. Dana si po celou dobu nemusela Vojtíka příliš všímat. Pokaždé odběhl hrát si s ostatními dětmi a k Daně se vracel na skok pomazlit se. Jak říkala včera jedna paní učitelka,"Vojtíšek je pořádně veliký, mohl by hned začít chodit do školky!" Nemohl, vždyť ještě nesplnil jednu z podmínek přijetí - stále čůrá a kaká do plenek ;-)
Před koupáním si děti spolu hrály v pokojíčku. Martinka stavěla oblíbené domečky a pak se v nich s Vojtou schovávala. Jenomže Vojtíšek po chvíli ztichl, což mohlo znamenat pouze jediné - něčím se zaujal. Já nakoukl a opravdu - Martinka po zemi rozsypala pár voskovek a Vojtíšek se jich zmocnil. O nic zvláštního by se nejednalo, jenomže takováhle nebezpečná věc nesmí přijít Vojtíškovi do ruček. Ptáte se proč? To máte jednoduché - Vojta ví moc dobře, k čemu se pastelky používají. Nikdo mu však nenabídl k papír. Vojtíšek si tedy vypomohl sám a počmáral bílou stěnu pod kreslicí tabulkou. Ach jo, zrovna voskovkou ;-)
Poznáte, co se nalézá na druhé fotce? Podařilo se mi objevit jednu krabici s osmipalcovými floppy disky. Hezké, že? Používaly se koncem osmdesátých let v éře sálových a velkých stolních počítačů. Celá ta krabice obsahuje několik disků o celkové kapacitě asi 1,2MB. V popředí leží pro srovnání USB flash disk o kapacitě 256MB. Nějaký pokrok je vidět, že? ;-)
Verze pro tisk...
 13.10.2004
Vojtíšek skáče z gauče...Navečer jsem si hrál s dětmi v jejich pokojíčku. Martinka odběhla do kuchyně, aby zblajzla jedno kiwíčko, neboť ho má moc ráda. Jakmile se vrátila, vrhla se na dřevěné kostky. Netrvalo dlouho a hlásila mi,"Tatínku, podívej. Někdo ty kostky umazal od krve!" Já zhodnotil situaci a Martince pověděl,"To asi není krev, s největší pravděpodobností se jedná o červenou vodovku!" Martinka však dobře věděla, o čem mluvila. Před večeří mi ukázala jeden prstíček, řka,"Tatínku, já sem se asi žízla tím nevostrým nožem pši žezání kiwíčka. Už z toho krev neteče, ale štípe to!" Tak ona tajila přes hodinu svoje zranění a nedala na sobě vůbec nic znát. Jenom nechápeme, jak se mohla říznout příborovým nožem.
Vojtíšek pro změnu provozuje jiné kaskadérské kousky. Zpočátku lezl z gauče pěkně pozpátku, na bříšku a nožkama napřed. Jenomže se postupně vycvičil a teď skáče popředu. V pondělí se ve školce fotili a Vojta seskočil fotografovi tímto stylem ze židle. Však mi i Martinka Vojtův skok líčila. Dopadl pěkně na všechny čtyři. Jenomže doma skáče směrem ke konferenčnímu stolku. Dana dnes neskrývala svoje obavy,"Já mám jenom strach, aby Vojta neletěl hlavičkou na skleněnou desku stolu!" No jo, jenomže to bychom nesměli mít nikde žádný nábytek ;-)
Tak jsem se dnes během Večerníčku dozvěděl, cože je to Oštrozok. Také nevíte? Buď se spokojte s mým výkladem, nebo se raději podívejte na Večerníček spolu s Vašimi dětmi. Oštrozok je totiž takové podivné a kouzelné zvířátko. Stejně se jmenuje i večerníčkový příběh. Vojtíšek sledoval večerdu s námi. Už když se na obrazovce objevila znělka s klukem na kole, Dana Vojtíškovi povídala,"Vojtíšku, podívej, začíná Večerníček! Jak na něj uděláš?" Vojta se oproti předpokladům začal plácat ručkou přes pusu jako indián a už se vzduchem neslo hlasité,"Avavavavava!" Po chvíli klukovi zamával a dodal,"Pápá, pápá!" Tohle umí říkat naprosto dokonale :-)
Dana se šla po uložení dětí do postýlek vysprchovat. Já zasedl v ložnici k počítači a začal datlovat. Vojtíšek skákal v postýlce a vedle si povídala Martinka. Najednou se ozvalo,"Ťuky ťuky ťuk!" A znovu. Martinka ztichla a vystrašeným hláskem volala,"Tatínku, kdo to klepe na okno? Nejsou to ty čerti?" Kdepak čerti, teta od sousedů. Prý nám nějak nefunguje zvonek. Jenomže Marťa se pěkně vylekala. Jestlipak to není tím, že jsme si před koupáním o čertech povídali? Za chvíli příjdou i k nám. Martinka asi nemá, svědomí zcela čisté ;-)
Během dnešního cestování jsem pro Vás vyfotil jednu zajímavou reklamní tabuli. Rozměry se spíše přibližuje billboardu. A jak na vlastní oči vidíte, nejenom politici to s námi myslí upřímně. I Pepa Hoblík. Vzhled reklamní tabule se mění dle situace - na vánoce dostane Pepa Santa-Clausovskou čepici a na jaře měl na hlavě pro změnu hokejistickou helmu ;-)
Verze pro tisk...
 14.10.2004
Vojtíšek umí jíst lžičkou - pokud chce...Po příchodu z práce mi Dana sdělovala,"Tak si představ, Vojtíšek naprosto ukázkově obědval. Asi měl hlad. Sotva dostal na stůl polívčičku, popadl lžičku, bradu zanořil málem až do talířku a bagroval ze všech sil. Na tohle je velice šikovný, ale musí chtít!" Přesně tak, jenomže během večeře mi předvedl pravý opak. Nejenom že nechtěl sám kašičku nabírat, navíc do ní strkal ručičku a pak prstíčkama omatlal stůl, včetně bryndáčku.
Dana dnes měla jet na cvičení a děti, zdá se, věděly své. Jak jinak si vysvětlit situaci, že Dana nakrmila Vojtíška ke svačince jogurtem a chystala se odnést prázdný kelímek do koše. Vojtíšek se za ní podíval a začal ze všech sil mávat ručičkou,"Pá pá!" Dana se obrátila,"Ale Vojtíšku, já ještě nejdu pryč!" O půl sedmé však čas loučení nadešel. Na slova,"Vojtíšku, dáš mi pusinku?", se Vojta rozeběhl za Danou a vlepil ji jednu širokou pusu. Vojta totiž pusinkuje s maximálně otevřenou pusinkou. Zato s velkou radostí :o)
Zatímco Vojtíšek dlabal ke svačince jogurt, já si dal tavený sýr s názvem Limba. Pokud ho neznáte, jedná se o sýr s přídavkem Romaduru. A ten já můžu. Sice smrdí, ale je vynikající. Martinka žadonila,"Tatínku, dáš mi kousek tohodle sýra?" Já opáčil,"Ale Marti, ten sýr smrdí, určitě by ti nechutnal!" Martinka nevěřila a přičuchla. Pokrčila nosánek a konstatovala jediné,"Tatínku, opravdu smrdí. A strašně. Je určitě pálivej, viď? A takovej děti nemůžou. Já bysem si raděj dala ten smetanovej, já mám totiž ráda takový smetanový!" Děti samy vědí, co je pro ně dobré, ne? ;-)
Po svačince se Dana pustila do přípravy večeře. Nachystala nám jablkové knedlíčky(Sama před cvičením nevečeří). Sotva děti spatřily nakrájená jablka na kuchyňské lince, hned pochodovaly okolo a škemraly o jablka. Ovoce a zeleninu můžou ve velkém. Vojtíšek pobíhal se čtvrtkou jablka po obyváku, dokud ji nedokousal. Pak bleskově šupajdil do kuchyně pro nášup. Ale ouha, na lince ležely pouze podivné koule(Jak jste jistě uhodli, jednalo se o uplácané a syrové knedlíky) Vojta nakoukl, jeden udrapsl a šup s ním do obyváku. Dana měla co dělat, aby ho dohonila. Vojta už už za běhu ochutnával syrové těsto. Jak vidíte, linku máme sice vysokou přes devadesát centimetrů, ale Vojtíšek na ni celkem bez problému dosáhne.
Po přečtení pohádky a zalehnutí do postele mě Martinka požádala,"Tatínku, dáš mi bublinkatou vodu do skleničky s tím žlutým brčkem?" Dostala ji a já žil v bláhové představě, že o půl deváté usnula. Chyba lávky, Dana se vrátila ze cvičení a Marťa hned vystartovala z postýlky,"Mamí, dáš mi ještě vodičku?" Dana nic netuše, jí nalila obyčejnou vodu. Martinka za mnou přišla s brekem do ložnice a probudila přitom spícího Vojtu,"Tatínku, já sem chtěla bublinkatou vodičku!" No jo, ale neřekla to ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
5.10.2004
6.10.2004
7.10.2004
8.10.2004
9.10.2004
10.10.2004
11.10.2004
12.10.2004
13.10.2004
14.10.2004
- 
24.5.2007
