 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 15.10.2004
Baf, baf, baf...Co je to?Před chvílí jsem usedl k počítači a děti pomalu usínají(Kéž by). Pokud usnou jako včera, tak se máme opět na co těšit. Vojtíšek zabral před devátou a Martinka byla vzhůru ještě o půl desáté. Před koupáním vypadají unaveně a ve vaně si takzvaně dobijou baterky. A to je nekoupu ve studené vodě ;-) Chcete vědět, čím se právě baví Vojta v postýlce po mé pravici? Naučil se novou věc. Posadí se, chytne tyček a nožičky vystrčí mezerami ven. Hezké, že? Jenomže se nedokáže z výše popsané polohy vymanit a začne křičet,"Maminkóó, tatíínků, pomóóc!" Ne né, takhle ne. Prostě brečí. Jak by mě hned peskovala Martinka,"Tatínku, todle nežíkej. Vojta ještě neumí mluvit, pšecéé ;-)
Cestou z práce jsem se zastavil na nákupu v supermarketu a spěchal domů za rodinou. Jako první mi přiběhla naproti Martinka, následovaná Vojtíškem. Vojta běží, křičí a asi metr přede mnou otevře pusinku, aby mi mohl ještě za běhu vlepit jednu vlhkou pusinku. Tak moc se děti těší na tatínka. Martinka se hned vrhla na skládací bedýnku s nákupem a hbitě zhodnotila její obsah. Ve vteřině třímala v ručce pitíčko,"Tatínku, můžu si todle vzít a rozdělat?" Já se jí však preventivně optal,"A byla jsi dnes hodná?" Martinka se dušovala,"Byla sem hodná, jenom sem maličkato zlobila ve školce. Já sebou plácla na zem, protože tam byla voda!" Nic víc mi neřekla. Já se proto otázal Dany. Víte co se dělo ve školce? Martinka s sebou prý namísto oblékání plácla o zem a dělala, že jako nemůže vstát,"Maminkó, tady je všude vodá a já nemůžu vstát. Já to neumím!" Zajímavé, Martinka se někdy zapomene oblékat, někdy zapomene jak se nazouvají botičky a někdy zapomene, jak se vstává. I Vojtíšek to ví. Bude muset Martinku trošku proškolit ;-)
Jak máte možnost spatřit na první fotce, Vojtíšek se baví čtením Martinčiny knížky. Pozorně obracel listy najednou se z pokojíčku ozvalo radostné,"Baf, baf, baf, baf!" Hádejte, jaké zvířátko Vojtíšek objevil? Hned nám ho ukazoval prstíčkem na stránce. Další bafání předvedl po večeři. Martinka si pustila v CD přehrávači svoje cédéčko Písničky z Večerníčků). Vojtíšek tančil a poslouchal muziku. Najednou došla řada i na písničku z Večerníčku Káťa a Škubánek. Pejsek Škubánek zpíval a co chvíli štěkl. Vojta se pokaždé otočil na reprobednu, pak na nás a vykřikoval,"Baf, baf!" Poznal pejska, něco na způsob značky z gramodesek - pejska poslouchajícho gramofon, ale opačně. Ten totiž poznal hlas svého pána :-)
Vojtíšek se baví chozením po pokojíčku a po kuchyni. Přitom vozí jeden z Martinčiných kočárků. Jenomže na zemi leží spousta hraček a ty se Vojtíškovi pletou. Jakmile nemůže kočárek utlačit, cuká jím a vzteká se, což se projevuje nespokojeným křikem. Stejná situace nastane i na prahu rozdělujícím kuchyň a pokoj. Táhne-li Vojta kočárek za sebou, je vše OK. Jakmile však jede popředu, nastane problém. Přední kolečka ne a ne přejet práh. Ještě neumí zatlačit na madlo, takže následuje obvyklý křik ;-)
Verze pro tisk...
 16.10.2004
Nastaly velké změny...Dnes nás čekal náročný pracovní den. To víte, ven by psa nevyhnal. Pršelo od časného rána a teplota nepřesáhla deset stupňů. Děti zůstaly doma a my zvolili nouzový plán D, tedy déšť. Dopoledne se Dana snažila dětičky zabavit a já se vrhl na půdě do uklízení. Není o co stát, takový nepořádek se hned tak nevidí.
Odpoledne Dana navrhla,"Co kdybychom vyklidili skříň v dětském pokoji?" No jo, proč ne. Každým dnem nám mají telefonovat z firmy, kde nám na zakázku vyrábějí dětský nábytek. Bývalá obyváková skříň by nám pak překážela. Vyklízení se velice zamlouvalo dětem. Vojtíšek co chvíli uzmul nějaký papír, nebo jiný poklad a hnal se s ním pryč. Martinka jakbysmet. Když jsem pak rozebíral nerozebiratelnou skříň kladívkem, Vojtíšek se tvářil vyloženě nadšeně. Skříň se momentálně nachází na půdě a já ji tam někdy zpětně smontuji. Ve skříni jsem objevil i starý diaprojektor se spoustou diapozitivů. Já jich totiž před patnácti lety hromadu vyfotil. Barevná fotografie nebyla ještě rozšířená, takže se jednalo o jedinou možnost, jak pořídit kvalitní snímky. Hned jsem zkusil některé promítat na stěnu. Vojtíšek zavýskl a vrhl se na obrázek. Jenomže přitom narazil na stěnu a nemohl stále pochopit, proč nejde obraz uchopit do ručičky. Martinka se také ptala,"Tatínku, jak se tam na tý stěně vzal ten obrázek? Kdo ho tam pšilepil?" Není divu, promítačku viděli poprvé v životě ;-)
V souvislosti s odsunem skříně se Dana večer rozhodla k dlouho odkládané akci. Jedná se o přesun Vojtíška do pokojíčku, včetně postýlky. Skříň je pryč, tak proč ne. Vojtíšek spal doposud ve své postýlce v ložnici. Takže jakmile se v noci probudil, Dana jenom natáhla ruku a Vojtu zklidnila. Momentálně má obavy, že bude celou noc běhat za Vojtou do pokoje. Na druhou stranu má pravdu jedna naše čtenářka. Před nedávnem psala, že Vojtíšek možná bude spinkat v pohodě, neboť Danu neucítí. Něco na tom je. Jelikož Dana Vojtu stále kojí, tak je cítit mateřským mlíčkem. To máme vyzkoušené. Jakmile v noci položím Vojtíška já, usne v pohodě.
Dana se mě po vykoupání dětí ptala,"Tak co, mám přesunout Vojtíška do pokoje? Co ty na to?" Já odpověděl celkem jasně,"Víš, já souhlasím, vždyť stejně k Vojtovi v noci nevstávám!" Přesně tak, já spím příliš tvrdým spánkem a Vojtíškův křik mě neprobere. ;-)
Zatímco Dana kojila v ložnici Vojtíška, já četl Martince pohádku. Marťa mi poté povídala,"To je skvělý, von tady bude Vojtíšek spinkat se mnou. V každým pokojíčku sou teď dva. Tady v dětským dva malý a v ložnici dva velký!" :o)
Chcete vědět, jaká je momentální situace vedle v dětském pokojíčku? Hodiny ukazují za deset minut devět a děti ještě nespí. Martinka leží v posteli a svítí si lampičkou-pejskem. Naproti v koutě skáče Vojtíšek ve své postýlce a vypadá naprosto čile. Křikem provokuje Martinku a ta mu odpovídá. Už jsem je musel mírně zpacifikovat, jenomže bez většího úspěchu. Snad se do půlnoci unaví a usnou ;-))
Ještě jednu perličku na závěr - Martinka nám povídala o spaní ve školce,"Tam v tý školce máme takový malinkatý postýlky. Až já pudu do školy, tak tam budu po obědě spinkat na velký posteli. Oni tam maj ve škole velký postele!" Museli jsme ji zklamat. Ve škole postele nejsou. Dokonce ani v práci, i když by si to někteří moji kolegové moc přáli ;-)
Verze pro tisk...
 17.10.2004
Dáte si Bobika...? ;-)Jste zvědaví, jak Vojtíšek přečkal první samostatnou noc v pokojíčku? Dana jeho spaní po ránu zhodnotila,"Vojtíšek spal celkem v pohodě. Rozhodně se nebudil více, než je u něho obvyklé. Probral se celkem čtyřikrát a o půl druhé vyžadoval kojení!" Jenom kdyby lépe usínal, ale to se snad časem srovná. Včera již Martinka spokojeně chrupala a Vojta usnul až někdy kolem půl desáté. Dnes jsem Vojtíška vyfotil sedícího v postýlce. Jak jsem již psal - prostrčí nožky mezi tyčky a nemůže se pak z této polohy dostat. Křičí a křičí ;-)
Před obědem jsem vzal děti na půdu. Potřebovaly se trochu vyvětrat. Já zahájil úklid a Martinka s Vojtíškem mi pomáhali. Celkem slušně, neboť za půl hodiny posbírali rozsypané matičky a šroubky. Vojtíšek dokonce svoji plechovku po naplnění zpětně nevysypal.
Vojtíšek se vůbec začíná projevovat jako šikula a kolikrát nás překvapí svojí pracovní činností. Dana například při vaření oběda vysypala na zem trochu mouky. Vojta hned běžel na druhý konec linky, z věšáčku strhl hadr a tím pak pečlivě utíral podlahu. Sotva mouku rozmetl do větší plochy a tím pádem přestala být viditelná, podal hadr Daně. Pěkný pomocník, viďte? :o)
Po Vojtíškově vyspinkání jsme využili celkem slušné počasí a šli na procházku. Dana konstatovala,"Dnes je po týdnu konečně hezky. Neprší a nefouká vítr!" Absence větru však vadila Martince, neboť naše kroky směřovaly k tetě - měla pro Martinku krásného papírového draka s novým logem Rádia OK. Přivezla ho ze včerejší drakiády od pardubického Globusu. Martinka by nejraději draka hned vyzkoušela, jenomže to kvůli bezvětří nešlo.
Vojtíšek se mezitím zabavil tetiným pejskem - yorkšírským teriérem. Neustále za ním běhal a na celé kolo vykřikoval,"Baf baf baf, baf baf baf!" Nedalo se však nic dělat, teta měla jet do práce. My tedy pokračovali směrem na hřbitov, zapálit svíčky. Martinka se dnes začala vyptávat na podrobnosti o hřbitově,"Tatínku a to tam v tom hrobečku ležej všichni, co tam sou napsaný?" Po obdržení kladné odpovědi se zamyslela a vypustila z pusinky jednu perličku,"No a mohli by z tý země ještě vylýzt zpátky? Šli by vyhrabat?" Dana se měla co držet, aby nevyprskla smíchy,"Ne, Martinko, opravdu by nemohli!" Martinka na to,"A próóč by nemohli? Vždyť by vyhrabali tu hlínu!" Dana pokračovala,"Nemůžou Martinko, vždyť už jsou mrtví!" Martinka však nechápala,"A próč sou mrtví, to je někdo zasčelil?" Tak dost, končím s tímto lehce morbidním tématem. Nevím, zdali jste někdy museli podstoupit podobný dialog se svými dětmi, ale občas nevíme, co Martince odpovědět ;-)
Nastal čas odpolední svačinky. Dana se zahleděla do ledničky a optala Martinky,"Martinko, dáš si smetanového Bobíka s čokoládou nebo jogurt?" Martinka chtěla jogurt a tak Bobík připadl na Vojtíška. Dana mi ho podávala se slovy,"Dáš Vojtovi Bobíka?" Já pouze dodal,"Bobika!" To stačilo, abychom se s Danou na sebe podívali a vyprskli smíchy. Ptáte se proč? Může za to vtipná televizní reklama na portál Centrum. Že jste ji ještě neviděli? Pokud ne, klikněte si na její popis. ;-)
Verze pro tisk...
 18.10.2004
Bombónek musím, protože sem byla hodná...Odpoledne se mi podařilo přijet z práce o pět minut dříve, než se Dana vrátila s Vojtíškem a vyzvednutou Martinkou ze školky. Já hned popadl Vojtu a jal se ho přezouvat a následně i převlékat. Jak tak svlékám mikinku a punčocháčky, marně hledám Vojtovy ponožtičky. Jenom tak z legrace se ho ptám,"Vojtíšku, kdepak máš ponožky?" Jenomže Vojtík pohotově odpověděl,"Páááá!" a natáhl ručku směrem k přebalováku. Že by se jednalo o jasnou odpověď? Jeden nikdy neví. Kolikrát stačí Vojtíška nějak zaúkolovat a on běží zcela na jistotu. Dosti věcem již rozumí.
Na jedné z dnešních fotografií se rozkládá Martinčin obří dům, postavený mezi přebalovákem v pokojíčku a Vojtíškovou postýlkou. Martinka se do něj vejde spolu s Vojtíškem a několika panenkami. Domeček navíc disponuje i vyhlídkovou terasou, zde představovanou přebalovací skříňkou. Martinka na ni prostě přes židli vyleze. Vojta naštěstí ne ;-)
Dnešní podvečer jsem měl děti na povel opět já. Však musely poslouchat a Martinka měla hračky uklizené málem již před Večerníčkem. Dana se po návratu ze cvičení divila,"Co jsi s dětmi provedl, že spí? Vždyť MArtinka spala odpoledne ve školce!" Ani Vám nevím, prostě usnuly ;-)
Co však jejich usnutí předcházelo, Vám povím na následujících řádcích. O půl sedmé se Dana s dětičkama rozloučila,"Pá pá, ahoj!" Vojta mával jako o život a poslal Daně jednu dálkovou pusinku. Následovala večeře, během níž jsem Vojtíška za mléčnou kašičkou navíc dokrmil suchou rejžičkou ze svého talíře. Martinka se po jídle zamyslela a povídala,"Já už nemusím sirupek tatínku, viď, protože nekašlu. Taky už nemusím kapičky do nosu, protože už nemám rýmu. Musím ale bombónek!" Já na to,"A proč zrovna bonbónek?" Martinka vyhrkla,"Nóó, protože sem byla hodná, né?" :o)
Po Večerníčku a momentálně vysílaném Oštrozokovi se děti přesunuly do koupelny. Martinka mi hlásila,"Tatínku, já se musím strašně rychle umejt. Já si do vodičky vlezu a já si tam vůbec nechci hrát, abych byla honem umytá a mohla se koukat na datla vůdyho(Woody Woodpecker)!" Martinka s oblibou sleduje tento druhý večerníček na Primě. Pak už šupajdili do postýlek. Jenomže mezitm telefonovala babička z Hradce. Celou tu dobu se mi zdálo, že Vojtíšek nějak mlaská a chvílemi i kucká. Nepřikládal jsem jeho projevům velkou důležitost. Jaké však bylo moje překvapení po příchodu do pokojíčku. Víte co provozoval potmě v postýlce? To byste neuhodli. Cucal Martinčin gumový skákací balónek. Jedná se o takzvaný hopík. Kde ho Vojta sebral je mi záhadou. Vždyť byla postýlka čistá. Nebo ne? Hned jsem se ptal Martinky,"Martinko, nevíš něco o hopíkovi ve Vojtově postýlce?" Martinka se dušovala,"No nevím. Jak ho moch Vojta objevit pod tím polštářkem, to teda nechápu!" Rozhodně se s nimi neudíme ;-)
Na závěr jsem Vám natočil a připravil kraťoučké video o Vojtíškově tlačení kočárku. Kočárek je speciálně složený pro jízdu velkou rychlostí ;-))
Verze pro tisk...
 19.10.2004
Zase ty zoubky...Dnes jsem si s rodinkou příliš nepobyl. Chcete vědět proč? Já jel hned po ránu do Vsetína, objednat velký motor na italský převíjecí stroj. Dana věděla o mém pozdnějším návratu z práce, takže si naplánovala návštěvu u kamarádky. Martinka i Vojtíšek se k tetě moc těšili, neboť si mohli pohrát také se svými dětskými kamarady. Jenom ty Martinčiny řeči. Aby jste tomu rozumněli, Martince se občas některé věci nelíbí a chtěla by je řešit po svém. Ale abych Vás již déle nenapínal - jednalo se o termín odchodu. Pokud například přijde Dana pro Martinku do školky buď po o, nebo normálně, Martinka se většinou táže,"Maminkó, pročs pro mě pšišla tak brzo?" Jakmile naopak někde tráví více času, její otázka zní,"Maminkó, pročs sme tady už dlouho?" A to nemusí být u tety jako dnes, tam se jí přitom moc líbilo. Martinka je totiž věčně s něčím nespokojená ;-)
Vojtíšek se v noci na dnešek konečně zklidnil a předvedl neuvěřitelné spinkání Šest hodin v kuse. Poprvé se probral o půlnoci, Dana ho nakojila a Vojta usnul jako špalek. Jeho další vstávání proběhlo až o šesté ranní. Vojtíšek prostě není Martinka, ta spinkala v jeho věku klidně i celou noc. Jenomže výše popsaný výkon vejde do historie, neboť se jednalo o Vojtovo první pořádné spaní, od přesunu do dětského pokojíčku :o)
Abych však Vojtíška stále jenom nechválil, dnes pořádně zlobil s jídlem. Dle Daniných slov nesnědl nic pořádně. Já ho krmil pouze kašičkou při večeři. Povím vám, žádná sláva. Normálně bagrujeme, dokud miska nezeje prázdnotou. A dnes? Vojtíšek po pár soustech upustil lžičku a předvedl mi názorně funkci bagrového drapáku ponořivšího se do kašičky. V našem případě ovšem použil levou ručičku. Překvapením jsem ztuhl a než přišla příležitost k zásahu, Vojta stlačil otevřené prstíčky pod hladinou v pěst. Kaše vytékala mezi prstíky, řeknu Vám, dosti šílený pohled. Tak dost, další pokusy o krmení byly stornovány. Pročpak asi Vojtíšek nejí? No, jistou příčinou by mohly být lezoucí zoubky - trojky. Již včera se Vojtíšek projevoval značně nevrle a rozladěně. Dana mi o zoubcích cosi naznačovala a já pak zkusil Vojtíkovi po vykoupání sáhnout na prořezávající se pravou horní trojku. Au au, se zlou jsem se potázal. Vojtíšek mě málem kousnul a znatelně s sebou škubl. Tak jsem mu před spaním namazal dásničky mastičkou Calgel. Ozvalo se,"Mlasky mlasky!" a Vojta usnul.
Po večeři mi Vojtíšek za Daniny asistence předváděl svoje poznávání zvířátek v obrázkové knížce s titulem Moje první knížka. Dana povídala,"Vojtíšku, kdepak je pejsek?" Vojta hned zabodl pravý prstíček do obrázku samostatného pejska a levým našel na obrázku celého parku druhého. Hned radostně volal,"Baf baf baf!" Stejně dokáže nalézt i kočičky a jiná zvířátka. Na ně prozatím žádné zvuky nevyluzuje :o)
Verze pro tisk...
 20.10.2004
Záhada ztracených hraček pokračuje...Na Vojtíška dnes po ránu čekalo očkování Trivivac. Z toho důvodu jsem se musel na chvíli uvolnit z práce. Martinka s námi nejela, neboť chodí do školky, ale to Vy jistě víte ;-)
V čekárně u paní doktorky stálo již mnoho maminek a dětiček. Na středisku totiž ordinuje více dětských doktorek, takže je očkování pojato pokaždé jako živelnější akce. Na parkovišti není kde zaparkovat a celá budova, včetně chodby se hemží dětmi. Konečně jsme se dostali na řadu a já napochodoval do ordinace s Vojtíškem v náručí. Dana za námi nesla Očkovací průkaz. Radost v držení Vojtíška mi klidně přenechává. Zatímco si doktorka připravovala injekci, já bavil Vojtíška hračkou, nalézající se na stole - dřevěným datlem, datlujícím kmen stromu. Vojta se smál a výskal, pouze však do chvíle, než mu jehla vjela do levé ručičky. "Aůůůů, uááá!", Vojtíšek začal natahovat. Nic ho neuklidnila náplast s obrázky. To Martinka by si jí považovala jinak ;-) Sestřička se s námi rozloučila,"Tak ahoj, Vojtíšku. Na osmnácti měsících se ozvěte. Vojtíšek by měl přijít na kontrolu!" Tak to vidíte. U Martinky jsme takovéhle informace dostávali písemně a u Vojtíška je vše jinak. Vidíme to i doma. U druhého dítěte se to tak nebere. Mám pravdu, nebo ne? ;-)
Po příjezdu z práce jsem se právě potkal se zbytkem domů se vracející rodinky. Martinka vystartovala k autu a naskakovala na spolujezdcovo sedadlo se slovy,"Tatínku, já pojedu vedle tebe do stodoly! Jóó?" Bohužel však práskla dveřmi Vojtíškovi takříkajíc před nosem. Vojta chtěl jet také, což dal najevo hlasitým pláčem. Nedalo se nic dělat, usadil jsem ho vedle sebe. Včetně šušu Pavlínky. Jak vidíte na fotce, dětiček sedělo vedle mne nepočítaně. Taková jízda na zakázaném místě je holt zážitek ;-)
Zatímco jsem navečer uklízel nepořádek na půdě, Dana se dole v kuchyni zlobila na Vojtíška. Ptáte se proč? Vojtíšek se totiž hrabal ručičkama v odpadkovém koši. Na tom by nebylo nic divného, jenomže on se snažil do koše vyhodit hračku. To je právě ono(Sledujte velkou pátrací akci z doby před více než dvěma lety. Klikněte si ZDE.). Delší dobu(Již několik let) sledujeme tenčící se počet kostiček. Koš je jediná cesta, kudy by se mohly ztrácet. Přece nebudeme prohrabávat každý odpadkový pytel, nebo ne? ;-)
Martinka vyhrabala po večeři svoji starou plyšovou rybku. Hned nám ukazovala její barvy,"Podívej se maminkó, tady je rybka červeno - žlutě prouhatá a tady je i modrá!" Zeptal jsem se jí,"Jakou má ještě Martinko barvu?" Martinka se zahleděla na očka rybky a pokračovala,"Aháá, ještě je tady bílá a černá. Ona je ta rybka takový sčíbarevná, víš?" Skvělý výraz, viďte? Jakmile má něco více jak tři barvy, pro Marťu je to jednoznačně sčíbarevné :o)
Na gauči ležela Martinčina rozložená knížka. Jednalo se o takovou anglickou počítací, od tety Martiny z Ameriky - One green frog(Jedna zelená žába). Na konci je na stránce hodně červených berušek. Jedna z nich má však zelenou barvu. Martinka na ni ukázala a ptala se,"Proč je tahle zelená?" Dana z legrace odpověděla,"Protože není zralá!" Martinka vtip nepochopila,"Cožé? A proč berušky taky zrajou?" :-)
Verze pro tisk...
 21.10.2004
Znáte Michala z Kouzelné školky?...Jakmile se Martinka odněkud vrátí a převléká se, nastanou problémy. Tu si najednou neumí zout botičky a tu naopak stáhnout punčocháčky. Dnes s přišla z chodby za Danou a nahlas si stěžovala,"Podívej maminko, já si todle tričko neumím svlíknout! Ty mi kupuješ takový trička!" Dana poznamenala,"Co ti sluší, viď?" Martinka však její názor nesdílela,"Néé, takový co nejdou svlíkat pšes hlavů!" Dana pokračovala,"Víš co? Příště vystříhnu díry do pytle od brambor a budeš ho nosit!" :o)
Martinka sledovala odpoledne televizní Kouzelnou školku. Dnes ji uváděla Majda a Dana Marťu navnadila,"Martinko, víš to, že příští týden bude ve městě vystupovat Michal z Kouzelné školky?" Martinka zajásala, jenomže po chvíli se zamyslela,"Ale jak se dostane z tý televize, z tý kouzelný školky ven?" Dana jí vysvětlila, jak se věci mají. Mimo jiné i to, že na Michala jde s Marťou a já doma pohlídám Vojtu. Já však naoko spustil,"Já chci taky vidět Michala, bůůů!" Martinka mě hned začala chlácholit,"Nebuď smutnej tatínku. Až se vrátíme, tak pohlídáme Vojtu a ty tam můžeš jít sám!" Hmm, sám asi na Michala z Kouzelné školky nepůjdu ;-)
Dana vypnula televizi a po chvíli na mě volala do ložnice,"Tak se mi zdá, že Martinka opravdu ví, kde je nalevo a napravo. Není divu, každou chvíli to s ní trénuji. Například,"Martinko, kde máš pravou ručičku? To je ta, co v ní držíš pastelku!" Marťa mě pak doplní,"Ta druhá je pšece levačka, víš to tatínku?" Tohle by tedy zvládala, ještě musíme vypilovat pojem,"Podívej se napravo, nebo nalevo!" Martinka se dnes otáčela naopak. Stačí však říci,"Nalevo je za levou ručkou!" A jde to. Musíme přece trénovat přecházení silnice. Martinka musí vědět, že se má při jejím přecházení ohlédnou nejprve doleva a pak doprava. Do školy totiž bude chodit přes hlavní silnici.
Před koupáním nastalo velké uklízení hraček. Martinka popadla jednu ze svých panenek nalézajících se na zemi a kárala ji,"Teda zlobilas. Tak to budeš muset zůstat doma a já si tě pšivážu na todle vodítko!" Na ta slova navlékla panence na krk smyčku stužky. Poslouchat se musí ;-) Vojtíšek pro změnu nespolupracoval. Sice zpočátku nanosil půl kyblíčku kostiček, jenomže pak kbelík popadl a obsah si vysypal na hlavičku. Raději uchopil madlo kočárku od šušu Pavlínky a drandil s ním po pokoji. Po úklidu jsem se snažil Vojtíška přesvědčit, aby kočárek pustil,"Vojtíšku, pojď jdeme se koupat!" Vojta však třímal kočárek dál. Tak jsem ho podal do náruče a co myslíte? Vojtíšek držel kočárek i ve vzduchu. Jenom tak se ho nemínil vzdát. Tohle provozuje zcela běžně.
Martinka se dnes nechtěla koupat s Vojtíškem, pouze si umyla obličejíček, vyčistila zoubky, předvedla nám jak dělá kapr(Na fotce) a odběhla do kuchyně sledovat další díl datla Woodyho. Já mezitím Vojtíška vytáhl z vody a utíral ho. Při té příležitosti jsme vyzkoušeli menší konverzaci. Vojtíšek totiž začal dělat na pejska z Pampers plínky,"Baf baf baf!" Tak jsem mu povídal,"Vojtíšku, řekni táta!" Vojta začal,"Táta tata tata tata!" Já změnil téma,"Vojtíšku, řekni máma!" Vojta však zavrtěl hlavičkou a spustil,"Nenene nenene nenene!" Docela si popovídáme, viďte? ;-)
Verze pro tisk...
 22.10.2004
Martinka bude vydělávat spoustu korunek...Ještě v práci před polednem, mi zazvonil mobil. Na druhém konci se ozvala paní z prodejny, odkud jsme si objednali nábytek do dětského pokojíčku. Konečně, jenomže já potřeboval nejdříve dokončit nastavování složitého elektronického zařízení, pohánějícího stroj. Až kolem jedné hodiny nastal čas k odchodu ze zaměstnání.
Doma na mě čekala oblečená Martinka, ze školky odešla takzvaně po o. Vojtíšek spinkal v pokojíčku a Dana měla již všechny věci připravené. Ptáte se jaké? My totiž plánovali odjezd k babičce a dědovi. Zbývalo jen počkat na náklaďák s nábytkem, abychom mohli odjet. Nábytek se musel zaplatit, takže jsem na poště vybral nějaké finance. Martinka vyzvídala,"Koupil tatínek nějaký korunky na ty skšíňky?" Dana odpověděla,"Ale Martinko, peníze se nekupují, ty se musí vydělat v práci!" Martinka má vůbec s penězi různé záměry,"Já bysem chtěla jet za tetou Martinou do Ameriky!" Dana jí na to odpověděla,"Ale Martinko, to stojí moc korunek!" Martinka má hned jasno,"Ale tak to musí tatínek vydělávat víc korunek! Až já budu velká, až budu maminkou, tak budu pracůvat. Já budu vydělávat hodně korunek na Ameriku!" Proč ne, viďte? ;-)
Čekali jsme a netrpělivost narůstala s každou minutou. Martinka obcházela místnost a co chvíli se ptala,"Kdypak už pšijedou pánové s těma nábytkama? A kdypak už pojedem k babičcé a dědečkovi?" Pak přišla a v ručičce třímala lhvičku s mlíčkem od chou chou Pavlínky,"Tatínku šla by tadle lahvička rozdělat?" Já odpověděl,"Nešlo!" Martinka zkoušela dál,"A co kdybych to rozdělala nějakýma kleštěma z dílny? Nebo bysme do toho mohli bouchnout kladívkem, že jóó?" Tak to tedy ne.
Konečně před čtvrtou hodinou zazvonil můj mobil(Já ho kontroloval každých pět minut, zdali má signál, neboť u nás doma Eurotel téměř nejde a chodím telefonovat na dvorek). Huráá, přijel dopravce s nábytkem. Spolu s ním vystoupil z kabiny i jeho závozník - pejsek, kříženec jezevčíka s bůhví čím. Ovšem překrásný pes a hned začal skákat kolem nás. My mezitím začali stěhovat první skříňky do pokojíčku. Pes běžel za námi, k velké Vojtíškově radosti. Jakmile ho zahlédl, hned se za pejskem hnal. Křičel na celé kolo,"Baf baf baf baf baf baf!" Pes běžel na dvorek a Vojtík za ním. Dana ho musela držet(Tedy Vojtu ;-) ). Zato Martinka projevovala před hafanem náležitý respekt. Přece jenom nemá ke zvířátkům přílišnou důvěru. Nábytek jsme postupně nanosili do pokojíčku a zhruba ho ustavili. Martinka jásala a prohlížela skříňky. Vojtíšek přišel po chvíli na systém otvírání šuplíků a též prováděl jejich inventuru. Jeden koutek pod oknem jsem pro Vás vyfotil. Jedná se o Martinčin psací stůl a nízkou skříňku vedle. Dana však po chvíli zavelela,"Tak děti, oblékat a jedeme k babičce!"
K babičce jsme nakonec šťastně dojeli s téměř čtyřhodinovým zpožděním. Tak jsme tu! ;-)
Verze pro tisk...
 23.10.2004
Vánoce v červenci?...Tento víkend u babičky a dědy patří po dlouhé době k těm více pracovním, pominu-li minulou Akci řepa. Čekalo na nás hnojení a rytí záhonů, úklid starého dřeva a hlavně vyklízení půdy. Po dnešním ránu se nám velice dobře pracovalo, neboť nás Vojtíšek probouzel již po páté hodině. Něco ho s největší pravděpodobností trápilo, neboť brečel a nebyl k utišení. Ani usnout nemohl. Normálně spinká u babičky v ložnici, takže se ani děda pořádně nedospal.
Dopoledne jsem Martince navrhl,"Pojedeme na nákup? Potřebuji zakoupit něco v OBI a potom bychom se zastavili v hyperTescu!" Martinka zajásala,"Jóó, pojedu s tebóu!" Po příchodu do OBI Martinku, vyloženě překvapil veliký vánoční stromeček. Křičela na celé kolo,"Jéé, podívej seé tatínku, tady už maj vánoce! Jak tóó?" Opravdu, předvánoční šílenství již začalo. Hrůůza ;-) Jenomže jak mohu myslet na vánoce a přitom běhat po venku spoře oděn za svitu sluníčka? Nevím. Zdá se mi, že předvánoční šílení začíná rok od roku dříve. Vždyť koleda Nesem Vám noviny zněla z reklamy v rádiu již začátkem července. Brrr ;-))
V Tescu se Martinka opět nechala posadit na nákupní vozík. Sice již nesplňuje hmotnostní limit - na vozíku píší maximální zatížení 15kg a Martinka váží 16kg. Takže se nejedná o žádné velké přetěžování. Jenom ji zvednout mi dělá problémy. Martinka trčí na všechny strany, je samá ruka a samá noha. Kampak se ztratilo to malinkaté miminko. I Vojtíšek nám nějak povyrostl. Martinka tedy zhlížela na všechny z výšky nákupního vozíku a navigovala mě,"Póď pojedeme k támdletomu méďovi, já si poslechnu cédéčko!" Zajel jsem ke stojanu s dětským cédépřehrávačem. Martinka si nasadila sluchátka a zklamaně prohlásila,"To je Štaflík a Špagetka, to znám. Jedeme k dalšímu!" O kousek dále se objevily stolky se sličnými děvami, nabízejícími ochutnávky. Marťa zajásala,"Honém, zajedeme na zmrzlinu. Tatínku, já bysem si dala támdle zmrzlinku!" Abyste tomu rozumněli, Martinka minule snědla na ochutnávce tři kelímky zmrzliny. Po prvním jí Dana povídala,"Martinko, běž zpátky ke stolku a vyhoď kelímek do koše. Martinka se vrátila zpátky s dalším kelímkem. A znovu. Pokaždé si vyprosila novou várku. Martinka se neztratí, viďte? Dnes však nikde žádnou zmrzlinu nenabízeli.
Po obědě nás čekalo rytí zahrádky. Malá Danielka se ptala,"Copak budeme dělat? Pudeme na písek?" Teta ji mírně zklamala,"Ne, vždyť je venku zima. Budete vozit hnůj na kolečku!" Daninka se na ni udiveně zahleděla a povídala,"Cožéé, hnůj? Fůj, takovej bobek!" No, nakonec hnůj nevozila, tohoto úkonu se zhostil strejda spolu se mnou. Žádná zima se však nekonala, vždyť jsem ryl na sluníčku v kraťasech a tričku.
Po odpolední práci jsem se myl v koupelně. Dana zavolala Vojtíška domů a pak se sama vrátila ven. Vojta mezitím pochodoval po chodbě v botách a svojí činností zaujal tetu,"Vojtíšku, copak tady děláš? Kdo tě sem pustil? A kde máš tátu?" Vojtíšek napřáhl ručičku a prstíčkem ukázal směrem ke mě. K velkému překvapení vypustil z pusinky cosi, co znělo naprosto přesvědčivě,"Tam je!" Že by už začínal mluvit? Uvidíme ;-)
Verze pro tisk...
 24.10.2004
Kterak Vojtíšek zlikvidoval dědův počítač...Navečer jsme se ve zdraví navrátili z hektického víkendu, stráveného u babičky a dědy. Velká práce na nás teprve čekala. Bylo potřeba vybalit věci, uklidit je do skříní, do spíže uložit vajíčka od prababičky a také naporcovat jednoho králíka. Prostě, znáte to. Do toho se Vojtíšek snažil pomáhat a co chvíli nosil nějakou část nákupu. Martinka se neustále pletla pod nohy se svojí novou stoličkou, neboť testovala, kam z ní dosáhne. Stoličku jí zakoupila Dana, aby si Marťa nemusela k policím neustále stěhovat velkou židli a neotloukala s ní nový nábytek. Nyní se dostávám k další činnosti - po příjezdu jsem ještě pořádně ustavil všechny skříně dovezené v pátek. Pak už jen zbývalo vsadit poličky na svá místa a já hlásil hotovo. Na Danu čeká zítřejší vytření vnitřků a postupné přetěhování Martinčinýho oblečení. Marťa totiž byla zklamaná, neboť si původně myslela, že do skříní přijdou její hračky. Však se ptala,"Tatínku a proč zrovna do tědlech skšíní má pšijít oblečení?" Nedá se nic dělat, na hračky mají police ve výklencích ;-)
Vraťme se ale o pár hodin zpátky, přeněji řečeno do dnešního rána. Sotva se děti nasnídaly, hned začaly vymýšlet nějaké lumpárny v dědově pracovně. Nejprve si na Martinčin popud holky postavily domeček. Jak jistě víte, Martinka ničím jiným poslední dny nežije. Sotva se vrátí ze školky, hned musí stavět domeček. K velké Vojtíškově radosti, jak jinak. Děda pustil holkám počítač a na něm i oblíbené Klubíčko. Jenomže milý vojtíšek předvedl podruhé svůj um. Abyste tomu rozumněli - včera přišel k zapnuté bedně a zcela neomylně zapíchl prstíček přesně na tlačítko Reset a zmáčkl ho. Dnes provedl to samé. Jenomže si Daninka právě hrála s Klubíčkem a tak přiběhla do kuchyně s brekem,"Voj-tí-še-k, můůj božéé, von nám vypnul počítač. Bůůů, bééé, můj božéé, von nám ho vypnůůl!" Posléze se ve dveřích objevila nejstarší Petruška a referovala, cože se to v pokoji stalo,"Víte, Dáňa shodila Votíška na trampolínu a von jí za to vypnul počítač!" Hmm, že by tohle Vojta dokázal? Asi ano. V každém případě děda po chvíli hlásil,"Tak ten počítač nechce naskočit. Neustále hlásí chybu disku!" Vojtíšek ho vypnul důkladně ;-)
Dopoledne jsem dostal děti na dozor já. Holky se bavily po svém a Vojtíšek vozil na náklaďáku jedno z miminek. On si vůbec rád hraje s panenkami a chová je jako miminka. Holky pro změnu vymýšlely lumpačiny. Pokud něco chtěly, posílaly za dědou nejmladší Danielku,"Běž Daninko za dědou, tebe on poslechne!" Jsou mazané, viďte? Daninka je opravdu dědova nejoblíbenější ;-)
Po obědě měl Vojtíšek jít spát, abychom mohli jet za babičkou do Hradce. Jenomže on to vycítil a najust nechtěl zabrat. Odvedle se ozýval smích a po chvíli vyšla Dana,"To je hrozné. Namísto spaní na mě Vojta juká a povídá - Mama, bububu - kuk!" Hezké věci jsme ho naučili, viďte? ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
15.10.2004
16.10.2004
17.10.2004
18.10.2004
19.10.2004
20.10.2004
21.10.2004
22.10.2004
23.10.2004
24.10.2004
- 
24.5.2007
