 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 4.11.2004
Smolné odpoledne...?Nevím, jak by se dalo nazvat moje dnešní odpoledne. Rozhodně patřilo mezi ty smolnější. Jenom si představte, vše začalo mojí cestou z práce domů. U benzínové pumpy nejprve nefungoval stojan, takže musela zasáhnout obsluha. Tím se odstartovala série průšvihů. Těsně před odbočkou k domovu jsem si stačil všimnout ručičky teploměru trčící v zakázané oblasti přehřátí. "I což, těch pár metrů dojedu!", řekl jsem si. Dojel jsem, jenomže se ztrátou chladicí kapaliny. Evidentně odešel termostat. A to jsem žil v bláhové představě, že vlastníme nové auto. Bylo nové, jenomže před čtyřmi roky. Po poradě s kolegou mi nezbylo nic jiného, než se zanořit pod vůz. Po zoufalé demontáži domnělého termostatu jsem zjistil, že tam žádný není. Grrr!!! ;-( Následovala půlhodinová montáž zpět a velice jednoduhé vyjmutí termostatu nalézajícího se nahoře. Alespoň zkušenost pro příště. Cožpak znám novou Felicii? U naší staré škodovky stovky se jednalo o běžný úkon ;-)
Jak jsem se šel domů umýt, vyběhl z kuchyně Vojtíšek a křičel samou radostí,"Jéé, táta táta, tam!" Musel jsem ho mírně zklamat,"Já tam ještě musím. Zaboha nemůžu najít víčko od nádobky s chladicí kapalinou!" Dana se ptala,"Příjdeš už domů? Za chvíli mám jít cvičit!" Mno, automechanik nejsem a ani jím být nechci. Kvůli tomu jsme před narození Martinky zakoupili nové auto. A vidíte? Už není nové. Ztracené víčko bylo posléze objeveno a já se mohl konečně přesunout domů :o)
Co myslíte, vybral jsem si katastrofy na deset let dopředu? Nikoliv. Chtěl jsem vyfotit Vojtíška a za tím účelem zoufale mačkám tlačítko na digiťáku. Na displeji se objevila hláška CF card error. Dobré, že? Prý odešla paměťová Compact Flash karta. Zrovna vysokokapacitní, za nemalou cenu. To snad ne! No, naštěstí ji srovnalo zformátování. Blik blik blik a už jsem pro Vás vyblejsknul Martinku hrající hru na počítači za Vojtovy asistence a pak i Vojtíška foukajícího bublifuk. Ovšemže jenom jako ;-)
Během naší večeře se Dana přichystala k odchodu na cvičení. Dětičky se s maminkou většinou loučí stylem,"Je čas udělat mamince pápá, je čas udělat mamince pápá!" A přitom mávají jako Teletubbies(Nebo Teleblbbies? ;-) ) No, Martinka dnes narozdíl od Vojtíška nemávala. Musela totiž v pracovně dohrát na počítači hru Hledá se Nemo. Je však pro ni prozatím složitá, takže i rodičové se občas zapotí :-)
Po vykoupání jsem děti nakrmil jejich užíváním. Vojtíšek dostal na lžičce zoubkový prášek Zymafluor, rozpuštěný v čajíčku a Martinka na lžičku kapky proti kašli Sinecod. Pak už zbývalo jenom přečíst pohádku na dobrou noc a spinkat. Myslíte si, že usnuli před Daniným příchodem? Ani náhodou. Vojtíšek mi čtyřikrát rozrovnal postýlku a pokaždé se strašlivě divil, cože se to s jeho matrací stalo. Následně povídal,"Ja ja ja ja, táta táta, tama tam, jáááá jáá, tutututůů!" Když jsem se ho snažil přikrýt, kopal vleže na zádíčkách nožičkama a peřinku pokaždé odkopl. Následovalo zakrývání očiček ručkama a výskání,"bububu, kuk!" Vojtíšek začíná pěkně povídat, viďte? ;-)
Verze pro tisk...
 5.11.2004
Vojtíšek je malý čtenář...Martinka trávila další den zavřená doma, spolu s Vojtíškem a maminkou. Nedá se nic dělat, musí se léčit. Stále kašle, jenomže s většími mezerami a kašel již nezní tak hrozivě. Snad se z toho do příštího týdne dostane. V pondělí nás čeká kontrola u paní doktorky a následně jedeme k zubařce. Pondělí bude skutečně náročné. Navíc má začít sněžit a také se ochladí. Kdo by to byl v listopadu řekl. Počasí nás poslední dobou až neskutečně šetřilo ;-)
Doma mě uvítalo nepřeberné množství hraček, roztroušené po podlaze dětského pokojíčku. Vojtíšek v nich šlapal a co chvíli padal na zem, neboť chůze v takovém terénu není žádný med. Po chvíli obrátil svoji bednu s hračkami, jak vidíte na první fotce(Snažím se učit fotografovat digiťákem s vypnutou automatikou, takže tato úvodní fotka byla exponována bez blesku, s nastavením citlivosti filmu na ISO 400. Výsledek celkem jde, jenom se zvyšuje zrnění v obrázku). Dana chvíli sledovala Vojtovo počínání a pak prohlásila,"Vojtíšek má asi pocit, že je tu přílišný pořádek!" No, neřekl bych. Během chůze k kuchyně do ložnice jsem se snažil na nic nešlápnout, jenomže jedna potvora zelená kostka se mi zakamuflovala na zeleném podkladu dětského koberce. Já na ni šlápl. Au au au, to to bolíí! Vojtíšek se na mě soucitně zahleděl a opakoval,"Au au au!"
Dětem jsem přivezl z nákupů i jedno Kinder vajíčko. Spravedlivě se podělily. Vojta dostal jednu polovinu čokolády a Martinka druhou. Hračku zabavila jako obvykle Martinka, jenomže ona ji stejně omrzí a Vojtíšek se jí dříve či později zmocní. Představte si to, již podruhé jsem měl šťastnou ruku a vytáhl z krabice vajíčko s druhým agentem - krtkem. Právě na ně jde v televizi reklama, takže mě Marťa může opravovat,"Tatínku to sou Superagenti, ne jenom agenti!" :o)
Před koupáním děti uklízely příšernou hračkovou spoušť. Martinka nalezla i pár plastových lžiček. Hned je komentovala,"To sou takový specijální žičky a mám je z dovolený z Mallorky. Ty se nesměj mejt v myčce, to by změkčily celý!" Hned jsem si po jejích slovech vzpomněl na jednu scénu ze skvělého filmu Pelíšky, od Hřebejka - jistě znáte - plastové lžičky lžičky z NDR se roztečou v horké kávě a Bolek Polívka prohlásí,"To bych rád věděl, kde soudruzi z NDR udělali chybu!" ;-)
Po úklidu se Vojtíšek stále sápal na poličky s hračkami. Úplně nejvíce ho fascinují knížky. Z komínku srovnaných exemplářů si většinou vybere ten nejspodnější. Následuje pád všech knih na podlahu. Vojtíšek se pak usadí na zem a v klidu si prohlíží obrázky. Je to takový náš malý čtenář. Když si ho například Dana vezme ráno k sobě do velké postele, Vojtíšek většinou seskočí, odběhne do obyváku pro nějaké knížky a pak šupky dupky zpátky do postýlky. A tam si je čte :o)
Verze pro tisk...
 6.11.2004
Děti se těší na Vánoce...Sotva se Martinka po ránu probrala, hned nám začala vykládat o vánocích,"Až se na vánoce probudíme, takdle ráno, tak bude na stolečku stát stromeček, jóóó? Ježíšek ho pšinese!" To je na jednu stranu hezké, ale my stále řešíme dilema, kam ten stromeček šoupneme. Byt máme maličko přerovnaný a v kuchyni-obyváku příliš místa nenaleznete. Martinka si hned věděla rady,"Tak to dáme stromeček do našeho pokojíčku. Čeba na můj psací stoleček, nebo ho Ježíšek dá do stojáku na zem!" No, nevím. Zbývá nám minimálně měsíc a půl na přemýšlení.
Nyní mi dovolte malý komentář k dnešním fotkám. Jsou opět focené bez použití automatiky a blesku. Dana navečer doskládala puzzle, které jsem jí zakoupil před čtyřmi lety k vánocům. Martinka jí pomáhala, takže nám teď zbývá ho slepit. V případě našeho prvního puzzle jsem zakoupil originální lepidlo od Ravesburger, ale bylo příliš drahé a připomínalo mi normální Herkules. Takže jsme v dalším případě riskli použití disperzního lepidlo Herkules, mírně ho naředili vodou a natřeli jím puzzle z přední strany. Bílý nádech se po zaschnutí ztratí a puzzle je slepeno. Já se Martinky ptal,"Tak co Marti, slepíme to puzzle, nebo si ho maminka složí ještě jednou? Martinka hned bránila maminku,"Nené, honem ho slepíme!"
Dopoledne, těsně po snídani jsme jako celá rodina napochodovali na Obecní úřad k volbám. Děti samozřejmě ještě nevolily, takže mírně rozptýlily volební komisi. Před odchodem na úřad jsem nesl Vojtíška v náručí jako miminko. Kupodivu nic nenamítal. U botníku jsem se optal Martinky,"Tak co, je Vojtíšek miminko?" Martinka se zamračila a odpověděla,"Není! To není žádný mimino, to už je Vojtáá!" :-)
Naše dětičky nestihly za celý den rozházet všechny hračky. Zázrak! Jakmile však byla Martinka upozorněna na výše uvedenou skutečnost, hned zapojila všechny svoje síly a Vojtíška. Během chvíle se nedalo normálně projít přes dětský pokojíček. Co naplat, děti musely dohnat nepořádek, to se nedá nic dělat :-)
Martinka začala navečer žadonit,"Tatínku, pustíš mi na počítači to kreslení pro děti?" Myslela tím normální Windowsovské malování. Za chvíli se zabrala do práce, jenom občas přiběhla s prosbou,"Dáš mi tam novej papír? Já to neumím!" Martinka dostala školení, jak má kliknout na nový papír a ten starý zavřít bez uložení. Jenomže se stále nemohla trefit na správný řádek. Až za ní přišla Dana a Marťa jí postup osvětlila,"Maminko, to musíš tady nohóže nalevo kliknout na todle psaní a pak na ten žádek nahože. No a tady vtom okně klikni na to prosčední a je to!" No vidíte, už to umí. Když ještě neumí číst, musí klikat popaměti :o)
Martinku zaujala těsně před Večerníčkem vysílaná reklama. Děti tam ošetřovaly miminka jako opravdová - Baby Anabel. Martinka hned spustila,"Maminko, já bysem chtěla k vánocům taky takovýdle miminko bejby Anabel!" Dana však namítla,"Ale Martinko, vždyť už máš svoje šušu!" Martinka se nedala,"Ale já bysem chtěla tu Anabel. Pavlínku by si moch nechat Vojta a vozil by ji v kočárku!" Vojtíšek se má, takovou pozornou ségru, viďte? ;-)
Co říci závěrem? Přečtěte si zcela nový článek s titulem Kouzlo Vánoc, nalézající se v rubrice Doma. Inspirovalo mě nedávno propuknuvší předvánoční šílenství ;-)
Verze pro tisk...
 7.11.2004
Bratrstvo fialových jazyků... ;-)Zítra na nás čeká relativně náročné pondělí. Já vstávám jako obvykle před půl šestou do práce, ale dlouho se tam neohřeju. Ptáte se proč? V devět hodin odjíždíme k paní doktorce s Martinkou na kontrolu. Řeknu Vám, Martinka nic moc. Na to, že bere dvakrát denně antibiotika na lžičku a navíc i kapky proti kašli, chrchlá stále nepěkně. Možná se frekvence kašle poněkud snížila, jenomže intenzita zůstává prakticky beze změny. Marťa vykašlává a již poněkolikáté se stalo, že se rozkašle večer v postýlce a následně i vyblinká. Jako včera, v jedenáct hodin :-(
Od dětské doktorky frčíme pro změnu k zubařce, respektive k jejímu manželovi. V souvislosti se zubní prohlídkou jsme se po dnešní večeři pobavili. Babička nám totiž minule přivezla domácí borůvkovou marmeládu a my dnes večeřeli Martinčiny milované palačinky s výše jmenovanou marmeládou. Jak asi vypadaly po takové kvalitní mňamce naše pusy a jazyky Vám snad ani nemusím popisovat. Jak jsme na sebe plazili fialové jazyky, Vojtíšek se náramně bavil. Jenomže on dopadl úplně stejně, jenom nechtěl plazit na povel. Zítra se podívá dětská doktorka Martince do krku a jistě se zděsí z té podivné barvy. Nebo už ne? ;-)
Jak jsme trávili dnešní ošklivě podzimní - předzimní den doma, Vojtíšek se neustále zdokonaloval v mluvě. Začíná rozvazovat a velice ochotně opakuje některá kraťoučká slůvka. Před jídlem mlaská a říká,"Mňam mňam, ham ham!" Jakmile příjdu do místnosti, hned na mne ukazuje a povídá,"Táta, táta, tam!" Na kočičku na obrázku, nebo hračkovou ukazuje,"Mňau, mňau!", na miminko,"Mimi mimi!" Naprosto bezkonkurenční jsou však Vojtíškovi oblíbenci - pejskové. Je zcela jedno, zdali se jedná o pejska živého či obrázkového. Vojtíšek piští radostí a volá,"Baf baf baf baf tam!" Jenom máma povídat nechce. Jedině tak v ohrožení a nesnázích křičí,"Mamíí!" :o)
Martinka dnes znovu objevila svého pejska Beníčka - vidíte ho na první fotce. Dostala ho k Vánocům, to jí ještě nebyly dva roky. Martinka se ho tehdy příšerně bála a měla z něj amok. Bližší podrobnosti si přečtěte přímo ve vánočním článku. Pejsek štěkal a chodil. Záměrně používám minulý čas, neboť dnes namísto štěkání vrčí(Přeskakují ozubená kolečka) a na chození je již invalida. Beníček má totiž zlomenou přední nožičku, nebo spíše rozbité plastové převody. Martinka do něj chtěla po více než roce a půl strčit baterky a hned se Beníček stal její hračkou číslo jedna. Dokonce i šušu Pavlínka je odsunuta prozatím na druhou kolej. Vojtíšek se může z pejska zbláznit. Neustále se ho snaží Martince brát a křičí,"Baf baf baf baf!" Ale to už znáte :o)
Divíte se, co je to za žíznivou čáru na druhé fotce? No přece Vojtíšek běhá tak rychle, že chvílemi není vidět ;-) Ne ne, to jen digiťák bez blesku vykazuje dlouhé expoziční doby ;-)
Verze pro tisk...
 8.11.2004
Martinka má další antibiotika...Dnešní dopoledne čekala na Martinku kontrola u paní doktorky. Jak jistě velice dobře víte, Martinka již čtrnáct dní nepěkně kašle a její stav se nelepší ani po týdenním užívání antibiotik. I když Dana včera povídala,"Tak se mi zdá, že přes den Martinka téměř nekašlala. Jsem zvědava na noc!" No, Martinka nás nezklamala. Po desáté hodině se zakuckala a vyblinkala. Celou noc pak prokašlala a co chvíli budila Vojtíška. Ach jo :-(
Doktorka si vzala Martinku hned do parády. Více než minutu jí luxovala hrudníček a záda stetoskopem. Martinka měla dýchat silněji a slaběji. Až poté paní doktorka prohlásila,"Teda Martinko, když ty začneš marodit, tak to stojí za to. Nic zvláštního tam neslyším, v krku nic není, ale přesto kašleš ošklivě!" Jaký je verdikt? Martinka má zůstat minimálně další týden doma a dostala předepsaná jiná antibiotika. Jedná se velice účinný přípravek, jenž se bere pouze po tři dny a jehož účinnost dlouhodoběji přetrvává. Už víte o co se jedná? Je to Sunamed Forte sirup. Já to měl kdysi také předepsané(Ovšem ve formě tří tablet) kvůli zlepšení spermiogramu, neboť se doktor v hradecké nemocnici chytal úplně všeho. To už pár let je, daleko před narozením Martinky ;-)
Ještě mi dovolte jednu perličku - jak se doktorka dívala Martince do krčku, rozhodně nepřehlédla včera borůvkami zbarvený jazyk. Hned se ptala,"Tedy Martinko, od čeho máš tak fialový jazyk?" Martinka odpověděla,"Vod borůvkovýho džemu, byl takovej kvalitní!" :o) Od dětské lékařky jsme nejeli k zubařce, jak jsem Vás včera mylně informoval. K té se máme dostavit až ve středu. Dana chytře naplánovala další návštěvu u očařky, neboť sídlí ve stejném komplexu. Martinka u ní totiž byla na jaře a tenkrát se doktorce zdálo, že na jedno očko hůře vidí. Po půl roce se Martinka předvedla naprosto bezchybně. Vyfasovala takový hřebínek ve tvaru E a musela ho polohovat dle ukazovaných obrázků. Žádný problém. Martinku čeká po nějaké době ještě jedno vyšetření, neboť Dana nosí brýle. Pro jistotu.
Do oční ordinace napochodovala pouze Martinka v doprovodu Dany. Vojtíšek zatím řádil za mojí asistence v čekárně. Jak vidíte na fotce, četl si noviny, nějaké i roztrhal a hlavně běhal po místnosti. V jednu chvíli zakopl o imaginární překážku, či co, a rozplácl se jak dlouhý, tak široký na lino. Opodál sedící pán se velice vyděsil, jenomže Vojta vstal, oplácal si ručičky a s ledovým klidem prohlásil,"Bááác!" a běžel dál :o)
Odpoledne jsem si vzal Vojtíka na zahrádku. Pomáhal mi hrabat a nakládat listí. No, chvíli ho plnil správným směrem za země do kolečka, jenomže posléze obrátil a vyprázdnil půlku kolečka zpět na travičku. Prostě a jednoduše - pomocník k pohledání. Dokonce i hrabal dětskýma hrabičkama, jenomže si je nebezpečně položil na zem. Co myslíte, šlápl na ně? Jistě, a netrvalo to dlouho. Hrábě Vojtu praštily a Vojtíšek se s nimi popral. Přece se jenom tak nedá ;-)
Vojtíšek se opět zdokonalil v mluvě. Navečer na mě co chvíli volal zřetelné,"Tatíí, tatíí!" Jejej, to to potěší :o) Jinak povídá ostošet, jenomže prozatím svojí řečí ;-)
Verze pro tisk...
 9.11.2004
Vojtíšek řekl celou větu...Dnes jsem se měl navrátit z práce pokud možno dříve. Dana totiž potřebovala zaběhnout do školky a vyzvednout fotografie. Školku před nedávnem naštívila firma Prestiž foto a vyfotila nejenom naše miláčky, v různém provedení. Do rámečků, pak do kalendáře na příští rok a také spoustu jiných fotek. No, zas až tak levné to nebylo, ale co by rodiče neudělali pro své dětičky ne? ;-)
Jakmile Dana odešla, Vojtíšek se začal shánět po svých knížkách. Svoje místo mají v policovém výklenku a Vojta razí jednu zásadu - pokaždé potřebuje tu spodní knížku, nalézající se třeba pod deseti dalšími. Uchopí ji, cukne a celý komínek se řítí k zemi. Ani dnes nezklamal. Po chvíli s vítězným výkřikem třímal v ručce tu správnou, s kuřátkem a slepičkou. Pak už se usadil do kouta a četl si. Ozývaly se jenom jeho komentáře,"Kokoko, kokokodák, kokokodák!" No jo, Vojtíšek umí napodobit slepičku :o)
Vojtíšek dnes řekl svoji první celou větu. Nebo alespoň já ji slyšel na vlastní uši. Stalo se to tak - dětičky si hrály v pokojíčku. Roztahovaly hračky po celé zemi, neboť se hlavně Vojtíškovi zdálo, že toho doposud s Martinkou rozházeli málo. Já se prohnal skrz pokoj do ložnice a při té příležitosti se mi podařilo nepěkně zakopnout o nočník. Vojtíšek hned běžel do kuchyně za Danou. Já jenom spatřil jeho nataženou ručičku s prstíčkem zabodnutým do mě. Hned vysvětloval mamince, cože se mi přihodilo,"Táta bááác!" Lepší se, že? :o)
Během večeře Vojtíšek celkem průměrně zlobil. Jakmile zhamal svoji kašičku, vyfasoval rohlík. Párkrát do něj kousl a pak ho mrštil směrem na dlažbu. Celkem obvyklá činnost s věcmi, které již nechce. Následoval udivený proslov,"Báác!?" Na ta slova reagovala Martinka,"Tak Vojtovi podejte ten rohlíček, ždyť ho chcé!" To nemá cenu, hned by zahodil zpět.
Dana se po večeři sbalila a běžela za kamarádkou, vrátit knížky. Martinka se jí před odchodem ptala,"Kam deš maminko?" Dana z legrace odpověděla,"Už vás mám dost. Jdu si odpočinou k tetě!" Martinka její vtip příliš nepochopila a a následovalo pár jejích,"Cóó? Próóč? Ale my nezlobíme, móóc!" Vojtíšek mamince zamával a víte že dětem maminka ani trochu nescházela? Až po koupání se všichni shledali :o)
Zatímco datluji do klávesnice, Vojtíšek vedle skáče v postýlce a baví se. Chcete vědět jak? Postaví se a postupně vyhází všechny tři plyšové hračky přes žbrlení na zem. Pak na mě volá,"Tatíí báác, tatíí báác!" Já mu je seberu a celá akce se během půl minuty opakuje. Ohromná zábava, že? Martinka mi občas vypomáhá a před chvílí přiběhla za mnou,"Tatínku, moh bys Vojtovi ty hračky taky sbírat? Já už sem mu je sebrala tolikrát!" Na ta slova mi ukazovala ručku s pěti nataženými prstíčky :-)
Verze pro tisk...
 10.11.2004
Kaskadér Vojtíšek...Dětičky se vedle v dětském pokojíčku pomalu uklidňují, ale usínat se jim prozatím nechce. Martinka se co chvíli objevuje ve dveřích a klade roztodivné otázky. Do toho řádí Vojtíšek ve své postýlce. Buď ji vsedě rozebírá na matraci, deku a prostěradlo, nebo v ní rajtuje, až postýlka jezdí dopředu a dozadu. Drak jeden ;-)
Dopoledne jsem se uvolnil ze zaměstnání a zastavil se doma pro zbytek rodiny. Na některé z nás totiž čekala návštěva u pana zubaře. Kromě Vojtíška jsme se v ordinaci vystřídali všichni. Nejprve se dostala na řadu Martinka, ale té pan doktor pouze prohlédl zoubky. Konstatoval jediné - ani jeden kaz a zoubky má Martinka pěkné. Sama mi pak vysvětlovala,"Já mám ty zoubky takový hezký, ale ony mi stejně vypadaj až půjdu do školy!" To má naprostou pravdu, neteřince Petrušce už rostou nové. A Petruška chodí do druhé třídy.
Cestou autem Martinka sledovala pozorně okolí. Přitom jí neunikla jedna skutečnost, jak nám po chvilce sdělovala. Přesněji řečeno, ptala se,"Maminkó, proč sou některý domečky postavený z cihel a jiný jenom z malty?" Hmm, opravdu podivné. Jestli ono to není tím, že spousta domů postrádá fasádu. Snažil jsem se Martince celou záležitost vysvětlit,"Téměř každý dům je postavený z cihel a na nich je nahozená malta - omítka. Podívej se támhle na ten, jak má místy vidět cihly!" Marťa pro změnu hledala a vyjmenovávala domy s padající omítkou :o)
Odpoledne jsem se v práci zdržel a tak jsem měl čest spatřit po návratu domů, čerstvě nabouraného Vojtíška. Představte si, spadl za běhu bradičkou na hranu plastové nádoby, nalézající se v tu chvíli mezi změtí hraček. Au au, to to bolelo. Vojtíšek si sedřel kůžičku a rána mu trošku krvácela. Naštěstí se brzy oklepal a řádil dál.
Spolu s Danou mi pak Vojta předváděl svoji novou slovní zásobu. Dana se ho ptala,"Vojtíšku, jak dělá pejsek?" Vojtíšek odpověděl,"Baf baf baf!" "Jak dělá slepička?" "Kokokodák!" "Jak dělá kočka?" "Má, mňau!" Navíc dokáže ještě pojmenovat svoje boty na chození do koupelny - to jsou pipinky, tedy,"Pipí, pipí!" Úplně nejraději však Vojtíšek opakuje všemožná slova po Martince. Asi bude co nevidět povídat.
O Vojtíškově nepoučitelnosti, co se pádů týče, svědčí i další příhoda. Tak nějak jsem si k Vojtíškovi přičichl a následně ho odtransportoval na přebalovák. Kakanec v plínce se nedal přehlédnout. Sotva jsem mu sundal špinavou plínku, Vojtíšek se otočil na bříško, hodil nožky přes okraj a už by skákal nacvičeným stylem na podlahu. Což o to, z gauče to má v pohodě, zato z přebalováku by letěl metr vzduchem. Nebojte se, chytil jsem ho ;-)
Na dnešní druhé fotce vidíte obrázek holčičky, vytvořený před nedávnem Danou, coby výzdobu dětského pokojíčku. Na druhé straně průchodu z kuchyně se nalézá i Vojtíškův obrázek kluka. Včera Dana přidala do mráčků nové fotky dětí :o)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
15.11.2004 12:34:40 Martina L.
a dělaly se fotky podle obrázku nebo byla dřív fotka? - Martinka totiž jakoby tý holčičce z oka vypadla!:o) |
15.11.2004 14:52:25 Radek
Dříve byl ten obrázek, je okopírovaný dle předlohy z takové knížky se vzory. | |
 11.11.2004
...zajíc na vůz nakládá, myška našlapuje...Dnešní nádherně slunečné a teplé počasí vylákalo Danu s dětmi na kratičkou procházku. Pomalu obešli malé kolečko a navraceli se domů těsně po mém příjezdu z práce. Zítra si možná podobného dne neužijeme, jenomže na druhou stranu na nás čeká zcela odlišný program. Však mi ho Martinka navečer nastiňovala,"Zejtra jedeme k babičce. Já už se tak těším taky na Petrušku a Danielku. Petruška mi minule nakazovala co si mám s sebou pšivýst, tak to už mám sbalený támdle v Pavlínčiným ruksaku!" Skutečně, hned vedle chou chou Pavlínky se skví naducané zavazadlo. O víkendu se prý má dle meteorologů počasí pokazit, respektive má konečně nastat zima. Děti tak jako tak zůstanou s největší pravděpodobností doma.
Zato na nás rodiče čeká přemýšlení a mírná obíhačka několika obchodů. Jenom tak jezdit do Hradce se nám příliš nechce a takhle alespoň využijeme příležitost. Ač si to nechceme přiznat, do Vánoc pojedeme k babičce a dědovi už jenom dvakrát. Příliš času nám nezbývá a kdy jindy máme takovou možnost vyrazit někam bez dětí za vánočními nákupy, ne? ;-)
Po svačince jsem Daně sdělil, že bych šel na zahradu dohrabat tu ohromnou hromadu listí. Dana se mě optala,"Vezmeš si ještě Vojtíška s sebou? Na jednu stranu může zůstat doma, vyvětral se až až!" Tak v tomhle měla naprostou pravdu. Vojta běžel na procházce celou cestu zpět za kočárem a tlačil ho ze všech sil. Co chvíli ho však rozptylovalo roztodivné domácí zvířectvo. Není divu, že každou chvíli vykřikoval,"Baf baf baf, mňáu mňau, kokoko, kokokodák!" Hlavně slepičky a kohoutci patří momentálně mezi jeho žhavé favority :o)
Vojtíšek nakonec zůstal po zralé úvaze doma, neboť chci-li listí dohrabat ještě letos, je Vojtíškova přítomnost nežádoucí. Ne že by se mi s ním nějak špatně pracovalo, to tedy ne. Jenomže Vojtík občas pracuje opačným směrem a listí vykládá z kolečka zpět na zem. Martince se však cosi na mém přístupu nezdálo a položila mi otázku,"Tatínku, a kdo ti bude nakládat, když tam budeš pracůvat sám?" Dobrá starost, jenomže já si hned věděl rady,"Víš, Martinko, já si vypůjčím zajíce od sousedů a on mi bude nakládat. Jako v té říkance!" Martinka se hluboce zamyslela a pak spustila,"Ale ale to nejdé, pšecé!" On se neumí postavit na ty zadní dvě nohy a taky neumí chytit do ručiček ty moje malý hrabičky. To by si musel vzít ty maličkatý z písku a ty sou už uklizený na půdě, pšecé!" Marťa vzala moji větu smrtelně vážně, jak vidíte. Však se na mě hned vrhla, jenom co jsem jí pověděl,"Ale Martinko, já jsem si z tebe dělal legraci!" ;-)
Dana odjela navečer na cvičení a Martinka si vzpomněla na film Doba ledová,"Tatínku pustíš mi ten film na počítači?" Proč ne, DVDíčko hned putovalo do mechaniky a bavil se i Vojtíšek. Jak se objevila Krysoveverka s žaludem, málem spadl smíchy ze židle. On se totiž přestal i držet okraje stolu. Tenhle film se dětem moc líbí :o)
Vojtíšek mi dnes večer před příchodem Dany neusnul. Cupital po postýlce a neustále vykřikoval,"Tatí, táta, mamí mamí, baf baf, nenene, není, báác!" Co myslíte, víte co chtěl říci? Vojtíškovi přece spadl pejsek přes okraj postýlky. Podotýkám, přes více než půlmetrový okraj. Vojta si totiž nejprve vyhází hračky ven, pak se diví a chce je sbírat. Dnes se bavil až do deváté hodiny a počkal si na podvečerní mlíčko od maminky ;-)
Verze pro tisk...
 12.11.2004
Náš malý čtenář...Vojtíšek v noci na dnešek velice nepěkně zlobil. Něco ho trápilo a neustále řval. Kdyby jenom řval, on se vyloženě vztekal na tu bolest. Jak ho Dana položila, hned provedl prudký obrat tělíčkem na bříško a při té příležitosti se mu podařilo zranit Danu v obličeji. Cukal s sebou a kopal nožkama. Dana se nevyspala a já jakbysmet. Cestou k babičce by se mi hodily zápalky pod víčka, neboť mi sledování silničního provozu dělalo obrovské problémy.
Hned na první hradecké křižovatce u Lídlu se doposud spící Vojtíšek poprvé probudil. Martinka také ožila a hned se začala ptát,"Maminkó, můžu tatínkovi uvázat nějakýho plyšáčka na to zrcátko, tam vepšedu?" Dana však nesouhlasila,"Nené, tam se nesmí nic věšet, Tatínek by neviděl na cestu!" Martinka se zamračila,"Ale já to viděla, že tam jiný ty hračky maj!" Příklady táhnout, to se nedá nic dělat ;-)
Hned po příjezdu k babičce se čerstvě probuzený Vojtíšek vrhl na nepřeberné množství časopisů a reklamních letáků ze všemožných supermarketů. Spolu s Danou jsme bránili v jeho činnosti, neboť si letáky bude minimálně babička s dědou číst. Včera si Vojta přečetl podobný stoh u nás doma a po půl hodině nebylo co řešit. Všude na zemi zůstávala šílená spoušť ve formě zmačkaných papírových koulí. Vojtíšek je náš malý čtenář, viďte?
My se s Danou vydali na předvánoční nákupy bez dětí. Babička si mezitím užívala jejich přítomnosti. Začala strojit Vojtíška na ven a v tu chvílí zazvonil nějaký zákazník, jdoucí pro plynovou bombu. Babička vyběhla a zanechala napůl oblečeného Vojtu sedíc v křesle. Jaké bylo její překvapení po návratu - Vojtík seděl na stejném místě a vítězoslavně ukazoval babičce čerstvě vytažené tkaničky z obou bačkůrek. Dokáže je i sám navlékat do dírek, jenomže prozatím naprosto chaoticky. Při té příležitosti si vzpomínám na podobnou situaci z uplynulého týdne - Vojtíšek si vytáhl tkaničku z bačkůrky a Martinka se mi nabídla,"Tatínku, já to umím navlíknout zpátky!" Proč ne, po chvíli se vrátila s pečlivě navléknutou tkaničkou, jenomže pokaždé po obvodě a žádná se přitom nekřížila. Martinka si stěžovala,"Podívej tatínku, ono to nedělá žádný kžížky, to je ňáký divný. Von má Vojta ty tkaničky celý divný!" :o)
My se zatím s Danou bavili v Carrefouru a Tescu. Pro děti už máme nějaké dárky nakoupené, ale byla to pořádná fuška. Mnou vyhlédnutý DVD přehrávač mezitím prodali(Jednalo se geniální asijský výrobek - čte úplně všechny diskové formáty a přitom byl velice levný - kupovat nic drahého nemá smysl, kdoví jaký standard bude aktuální za dva roky ;-) )
V HyperTescu nás zaujal jeden mladý pár, ochutnávající nějaké fit musli tyčinky. Mladík se ptal,"Hmm, je to dobrý. Opravdu je možný vyhrát v tý soutěži auto? A bude to auto červený, až ho vyhrajeme? My bychom chtěli jenom červený!" Jeho starosti bych chtěl mít :-)
Následoval náš návrat k babičce a dětem. Ufff, nechápu, jak může někdo trávit celé dny nakupováním ;-)
Verze pro tisk...
 13.11.2004
Vojtíšek je bez plínky?...Navdory všem předpokladům prospal Vojtíšek v klidu celou noc. Žádné buzení se, křik, kopání a jiné vylomeniny, jenž prováděl poslední dny, se protentokrát nekonaly. Jinak by nás asi babička vyexpedovala domů. Vojtíšek se tedy probudil až k ránu a tvářil se spokojeně.
Úplně nejhodnější ze všech čtyř dětí je jednoznačně Vojtíšek. Zatímco holky v dědečkově pracovně řádí, až se klepe celý dům, Vojta si zaleze do koutka obyváku a čte si. Z police vytahá pokud možno všechny knihy a pak si pečlivě obrací jejich stránky. Dokonce se bleskurychle naučil ovládat televizi a musíme před ním schovávat ovladače, jinak provozuje blik zap, blik vyp a znovu dokola. Televize by podobné zacházení nemusela dlouho vydržet. Vojtíšek je vůbec maximálně zručný v ovládání různých spotřebičů. Například u počítače sám popadne myš a sleduje její pohyb na monitoru. Tento úkon jsem nemohl o mnoho starší Martinku naučit dlouhou dobu. Já jí pokaždé vysvětloval,"Martinko, jezdi tady po podložce myší a na monitoru se ti bude hýbat ukazovátko myši. Marti, teď táhni myší nahoru!" Na ta slova Marťa doslovně popadla myš a zvedla ji z podložky směrem vzhůru. To je přece logické, ne? ;-)
Navečer nastal čas na Vojtíškovo vykoupání. Tak jsem mu pověděl,"Vojtíšku, jdeme se koupat?" Na moje slova vystartoval Vojta na jistotu směrem ke koupelně. Rozumí každému slovu. Včera jsem při koupání exceloval pro změnu já. Se mnou se v koupelně nacházel i švagr koupající Danielku a nějak jsme se spolu zakecali(Takže nejenom ženy jsou upovídané ;-) ). Jak tak povídám a nemyslím, podařilo se obléknout vykoupaného Vojtu do pyžamka bez plenky. Všiml jsem si toho až při odchodu. Vojtíšek naštěstí mezitím čůrat nepotřeboval a já ho na druhý pokus oblékl správně :o)
Martinku celý den zlobí sedmiletá neteřinka Petruška. Neustále jí povídá nějaké nesmysly a Martinka, chudák čistá duše jí to věří. Jako například ji Petra strašila,"Martinko, já si vezmu tvoji šušu Pavlínku k nám domů, jóó?" Martinka za námi přiběhla s pláčem,"Vona si Petruška chce vzít moji Pavlínku domů!! Próóč?" A tak to jde celý den. Není divu, že je z dětí babička hotová a Danu také bolí hlava. Jak děti nemohou ven, je to problém :-(
V dopoledních hodinách se mi podařilo v Hypernově objevit DVD přehrávač za solidní cenu dvou tisíc. Takže máme o jeden společný vánoční dárek postaráno. Přehrávač zvládá úplně všechny formáty, včetně mnou používaného SuperVCD(V tomto vyrábím cédéčka z digitální kamery). Navíc se v něm dají přehrávat fotky na cédéčku a filmy v DivX. Super. Děda mě hned poslal také pro jeden a já tak měl možnost zakoupit úplně poslední kus.
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
4.11.2004
5.11.2004
6.11.2004
7.11.2004
8.11.2004
9.11.2004
10.11.2004
11.11.2004
12.11.2004
13.11.2004
- 
24.5.2007
