 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 15.11.2004
Maminka objevila tatínkovu hlavu...Mezi největší domácí události proběhnuvší od včerejšího večera bezesporu patří objevení tatínkovy hlavy. Cože? Zděsili jste se? Že by tatínek ztratil hlavu? Ano ztratil, jenomže ne ten opravdový od Martinky a Vojtíška, nýbrž jeden takový placatý dřevěný ze skládačky. Vše začalo před více než osmnácti měsíci. Proto si nejdříve přečtěte starý článek, naleznete ho ZDE. Až do včerejšího večera patřilo zmizení hlavy mezi největší záhady, i když se nevylučovala možnost jejího případného odhození do odpadkového koše. Vojtíšek šel například před několika dny vyhodit kelímek od jogurtu, jenomže do koše odhodil nerezovou lžičku a v obyváku se objevil se špinavým kelímkem :o)
Ale co to plácám, vždyť Vy jste jistě moc a moc zvědaví, cože se událo včera večer. Tak tedy - v obyváku(Dnešním dětském pokojíčku) se původně nalézal počítačový stolek. Při nedávné přestavbě bytu jsme ho předisponovali na jiné místo. No a právě stolek použila tatínkova hlava coby trojského koně pro převoz z obyváku na chodbu. Ten placatý kousek překližky zapadl do jednoho zákoutí u kolečka a setrval na oněch místech celých osmnáct měsíců. Nebýt Vojtíška a jeho cloumání se stolečkem stojícím na chodbě, hlava by se hned tak objevila. Dana včera při čištění zubů najednou vykřikla,"Mám ji, hele, tatínkova hlava je na světě! A já ji objevila!" Hurá, zase jeden příběh s dobrým koncem ;-)
Jak jste jistě postřehli, Martinčin zdravotní stav se příliš nelepší. Stále kašle, i když s menší intenzitou. Minulý týden ve středu dobrala antibiotika Sunamed, takže Dana raději zatelefonovala naší doktorce. Bylo jí však sděleno, že zlepšení může nastat až do deseti dnů, takže případná návštěva u doktorky je plánovaná na čtvrtek.
V souvislosti s Martinčiným kašlem mi Dana telefonovala,"Zkus se zastavit v lékárně a kup Martince sirup Bronchicum a čaj na kašel!" Zkusil jsem a uspěl na celé čáře. O víkendu v Hradci mi totiž lékárník tvrdil,"Ten sirup snad už ani nevyrábějí, nemáme ho. No a o tom čaji jsem v životě neslyšel!" Jak vidíte, v mém Pracovním městě se nachází informovanější lékárna. I když pravdou zůstává, že ten čaj Leros Baby na kašel s fotkou Kateřiny Neumannové a dcerky Lucinky je naprostou novinkou. Jenomže Martince čaje právě z této řady moc chutnají.
Chcete vědět, co dnes provozoval Vojtíšek? Dle Daniných slov maličko zlobil. Neustále otevíral nějaká dvířka v kuchyni a zkoumal obsah skříněk. Mimo to povídá nová slůvka. Na vlastní ušiska jsem slyšel, jak opakoval po Daně,"Čajíček, čajíček!" Odpoledne během procházky neustále volal babičku,"Babí babí babí!" Martinka také nezůstala pozadu, i když mluvení zvládá dávno. Vynikla v oblasti konstruktérské. Jak vidíte na první fotce, zkřížila velice důmyslně sporťák od šušu Pavlínky, s její autosedačkou. Tu šoupla pěkně dospod a díky svému vynálezu vezla dvě miminka naráz. Nahoře větší chou chou a dole čerstvě narozené mimi. Praktické, že? ;-)
Verze pro tisk...
 16.11.2004
Kterak Vojtíšek do vody nakonec nezahučel...Jak jste si jistě všimli, nechal jsem eMartinku v titulu webu maličko zapadat sněhem(K tomuto účelu a i k úpravě fotek využívám skvělý a hlavně bezplatný program Gimp. Jde se Linuxový editor s mnoha možnostmi, emulovaný na platformě Windows. Jak praví český překlad programu - Gimp běží na Vašem okenním systému ;-) ). Mnozí se jistě diví že předčasně, ale včera ráno jsem jel do práce poprvé po sněhu. A to na letních pneumatikách, neboť jsem prozatím nepřehodil kola na vozidle(Zítra na to letím). O půl šesté jsem odjížděl od nás ze vsi na suchu a těsně před Pracovním městem mě uvítalo celkem husté sněžení. Letos poprvé ;-)
Po příchodu z práce mě uvítala nejprve Martinka,"Tatínku, máš pro mě něcó? Čeba Kindrvajíčko?" Měl jsem a hned nastoupil Vojtíšek s pusou našpulenou. Čekal na jednu štípanou a přitom opakoval radostné,"Táta, táta, tatí!" Není to roztomilé?
Následovala svačinka při Kouzelné školce v televizi. Dana mi po chvíli sdělovala jednu novinku,"To je zajímavé, máme pět samostatných gaučových křesel. Jakmile si však sednu na jedno z nich, hned se o něj mohu dělit s dětmi!" Skutečně. Pokud mi nevěříte, zhlédněte první fotku :o)
Martinka si navečer lepila u svého psacího stolu. Pečlivě vystřihovala drobné fotografie z TV magazínu a ty pak lepila na papírky. Povídala mi,"Já si lepím takový obrázkový noviny, víš?" Věděl jsem, jenomže nadešla doba úklidu hraček a já jí jedny noviny omylem zmačkal a vyhodil do koše. Martinka je zoufale hledala a já je posléze našel,"Martinko, velice se ti omlouvám, já jsem si ty tvoje noviny spletl s odpadky!" Martinka se na mě zahleděla a klidným hlasem odpověděla,"Ale to tatínku nevadí, já si to narovnám!" Ufff, to mi spadl kámen ze srdce ;-)
Vojtíšek pro změnu skládal velké pěnové puzzle. Jak vidíte na druhé fotce, dokáže bez problémů umístit do obrázku lokomotivy kolečka a okno. Takovéhle soustředěné hry ho začínají pomalu ale jistě bavit.
Při dnešním koupání jsem si vzpomněl na jednu historku ze včerejšího podvečera. Dana měla sice cvičení zrušeno, ale dohodla se s kamarádkami a společně si někam vyrazili. Nastal čas koupání . Já přezul Vojtíška do jeho oblíbených pipinek, o nichž povídá,"Pipíí pipíí!" Po přesunu do koupelny se Martinka začala svlékat a Vojtíšek se nahýbal nebezpečně přes okraj vany, chtějíc dosáhnout na hračky. Já ho sice varoval,"Vojtíšku, spadneš tam!", ale Vojta nedbal mé, dobře míněné rady. Co myslíte, zahučel tam? No jasně, zahučel. Já se vteřinku předtím ohlédl a v tu chvíli slyším zoufalý křik. Otáčím hlavu a spatřím jediné - Vojtíška vzpírajícího na ručkách nad vodní hladinou. Vojta křičel a přitom mrskal nožkama ve vzduchu. Držel se statečně a do vody nakonec oblečený nevletěl. Já ho zachránil a svlékl. Snad si z toho vezme ponaučení, i když o tom značně pochybuji. Na jednu stranu se jednalo o báječnou zábavu, nebo ne? ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
16.11.2004 21:56:14 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Tak tohle je opravdu hustý. Klikněte si na weblog naší kamarádky žijící v USA a přečtěte si něco o úrovni amerického zdravotnictví. Kamarádka bourala v jednom z největších světových měst na motorce a byla převezena na pohotovost. Zde je část první a zde druhá. |
18.11.2004 20:11:05 Martina
Ahoj Radku... To je pekne, ze se ti moje historky libi, ja bych je radsi sice nemela, ale aspon je o cem psat ;-) Moc vas vsechny zdravim. Ahoj |
18.11.2004 20:16:59 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Ahoj Marti, také Tě moc pozdravujeme a jsme moc rádi, že jsi přežila tu pohotovost ;-) Jinak my moc zdraví nejsme, ale o tom již píšu dnešní článek :-) | |
 17.11.2004
Martinka stále kašle...Dnešní počasí se opravdu předvedlo. Já trávím sváteční den doma a venku je stále zamračeno, zima a déšť. Psa by nevyhnal a děti jakbysmet. Já tam však musel, přehodit kola u auta - za zimní. Jak jsem tak heveroval, šrouboval a dofukoval, moje myšlenky se vrátily o více než čtyři roky dozadu. Tenkrát jsme před Martinčiným narozením kupovali nové auto v jednom nejmenovaném autosalonu. Po zaplacení první leasingové splátky - tedy akontace na dřevo, mě prodejce dovedl k nádherně nablejskanému, svítícímu a blikajícímu vozu. Celá ta paráda však měla po chvíli dohru. Prodejce usedl za volant, já vedle něj a on se rozhovořil,"Tak, nastartujeme, já vyjedu s vozem ven se salónu a pak si vůz převezmete. Startuje se zde!" Na ta slova otočil klíčkem, jenomže namísto zvuku startéru pohasla celá ta světelná show. Prodejci dokonale zamrznul jeho profesionální úsměv. Znovu a znovu zkoušel startovat, jenomže akumulátor měl dosti těch předváděček. Tak jsme vystoupili ven, prodejce se mi omlouval a po chvíli dorazil jeho kolega. Společnými silami jsme pak auto roztlačili a nastartovali. Kolega si neodpustil jednu uštěpačnou poznámku,"To je věc, že? Vy si koupíte nové auto a první jízda je s roztláčením. To nic, akumulátor se dobije. Kdyby jste s tím měl problémy, zastavte se a my tam dáme jiný!" Naštěstí nebylo třeba ;-)
Po ránu nás Vojtíšek mile překvapil. Chvíli postával u televize v podivně strnulé pozici. Dana hádala,"Tak se mi zdá, že Vojtíšek tlačí!" Jakmile se Vojta vztyčil, Dana se ho ptala,"Vojtíšku, máš v plínce bobek?" Vojta hned přitakával,"Bobek bobek!" Dana pokračovala,"A kdepak máš ten bobek?" Vojta nezaváhal ani na chviličku, ohlédl se dozadu a dlaní se začal oplácávat po zadečku. Je Vám to také jasné? ;-)
Vojtíšek pomáhal mamince při vaření oběda. Tedy alespoň svojí přítomností. On se poslední dobou velice zajímá o šuplíky v kuchyňské lince. Úplně nejvíce ho fascinuje ten, který vidíte na fotce. Okřikování nemá smysl, Vojtíšek se bleskurychle vrací na místo činu. Martinka si totiž do šuplíku přidala svoje dětské náčiní na vaření(To kdyby chtěla s maminkou vařit) a Vojtíšek jí ho musí, co chvíli kontrolovat.
Martinčin zdravotní stav se stále nelepší. Před týdnem dobrala druhá antibiotika, protentokrát Sunamed a nic. Kašle stále nepěkně a tento stav se táhne téměř čtyři týdny. Zítra jedeme v každém případě k paní doktorce. Jsme moc zvědaví, co nám poví protentokrát. Dana přitom neskrývá obavy, aby se nejednalo o něco vážnějšího. Například astma nebo něco podobného. Jinak se Martinka jeví celkem v pohodě a teplotu také nemá. Jenom když začne blbnout, například s Vojtíškem a běhá přitom, zadýchává se a kašle. Uvidíme zítra. Snad to bude dobrý, držte nám palečky :-(
Verze pro tisk...
 18.11.2004
Cože, vy ještě spíte pod normální peřinou?...Hned na úvod bych Vám vysvětlil, co je to vlastně ta normální peřina. Jedná se o běžnou prošívanou deku, plněnou klasickým husím peřím. Jenomže dle slov naší doktorky se jedná o nejhorší místo, kde se shlukují roztoči a alergeny. Takhle reagovala na Danin popis Martinčiných problémů,"Martinka se rozkašlává večer v posteli a to potom i kolikrát blinká!" Doktorka si totiž Marťu pořádně poslechla a Martinka je podle ní zdravá. Jiná situace je ovšem s tím šíleným kašlem. Již včera jsem se zmiňoval o možném astmatu a doktorka tuto variantu zcela nevylučuje. Co si budeme namlouvat - babička na astma trpí a já mám pro změnu neléčenou sennou rýmu(Když ty moje problémy trvají v průměru tři týdny a to se dá vydržet). Takže nějaké dědičné predispozice tu jsou a k tomu stačí jistý spouštěcí mechanismus(Takzvaná shoda blbých náhod ;-) ), aby se astma rozvinulo. Jednou možnou příčinou je například zakoupení nového nábytku do dětského pokojíčku, jenž se tak nápadně shoduje s nastoupením Martinčiných problémů. Ta vůně novoty u dřevotřískových desek není nic jiného, než uvolňování chemických látek z lepidel, kterými jsou piliny sklíženy do desek. Jenomže, co naděláte. Je to všude kolem nás. Další možné příčiny lze hledat mezi roztoči a plísněmi. Já totiž vše studoval na Internetu ;-)
Doktorka Martince předepsala již loni vyzkoušený sirup Claritine a pak i nějaký lék na astma. Jedná se o tlakový dávkovač s názvem Aldecin a k němu příslušný dětský aplikátor AeroChamber. Jak to funguje? Martinka si nasadí náustek na pusu a nosánek. Pak rovnoměrně dýchá a my jí vstříkneme aerosol z nádobky do aplikátoru. Marťa ho pěkně vydýchá. Na dávkovači je vše obrázkově vysvětleno, jakoby dýchal medvídek a Martinka vůbec vše bere naprosto vážně a hlavně zábavně. Však dnes Dana odešla na cvičení a já s Marťou před koupáním prodýchával. Ona mi přitom moc pomáhala a hlavně vysvětlovala správný postup,"Tak tatínku, už je to dobrý. Já si teď musím odběhnout vypláchnout pusinku, aby se mě v ní nenadělaly boláčky. Víš, to se musí, žíkala mi to maminka!" Martinka je v těchhle věcech dobrá, všemu rozumí :o)
Ani zbytek naší rodiny není zcela zdráv. Já od včerejška trpím také kašlem a po ránu jsem téměř nemluvil. Hrůůza, v našem hlučném provoze. Vojtíškovi se pro změnu spustila rýma, takže mu dnes přes den téměř nechutnalo jíst. Až při večeři sdlábl talíř kašičky a ode mne skousnul pár kousků knedlíku s vajíčkem.
Jak jsem již psal, Dana odjela na cvičení a my zůstali doma sami. Jak jinak, než k velké radosti dětiček. Před Večerníčkem jsem Martince přikazoval,"Martinko, jestli se chceš dívat na večerníček, uklízej hračky!" Víte co na to Martinka? V klidu prohlásila,"Když mě se dnes tatínku ňák uklízet nechce!" Hezké, že? ;-)
Závěrem komentář k fotkám - na první vykoupané děti sledují oblíbený seriál Datel Woody. Druhá ukazuje výplň našich nových peřin a polštářů. Na radu doktorky jsme zajeli odpoledne do Vesny, zakoupit nové peřiny a polštáře s náplní z dutých vláken(I pro rodiče). Prý je máme vyměnit všechny. Stalo se a Martinka si novu lehkou a hřejivou peřinku moc pochvaluje :-)
Verze pro tisk...
 19.11.2004
Víte jak chutná mateřské mlíčko?...Dnešní bláznivé počasí se náležitě předvedlo i u nás. Sice příliš nesněžilo, zato foukalo neskutečně. Dana se v dopoledních hodinách chystala s dětmi na malou procházku, jenomže než se všichni stačili přestrojit, spustila se ohlašovaná vichřice s velice nepříjemným deštěm. Navíc se citelně ochladilo. Já tou dobou jel s firemním pick-upem do elektrotechnického velkoobchodu a vítr mě málem sfoukl do příkopu(Momentálně u nás začíná mrznout. Letos poprvé).
Dana po ránu Martince aplikovala lék proti astmatu(Pokud nevíte o čem je řeč, přečtěte si včerejší článek). Tlakovou nádobku s aerosolem však zmáčkla v momentě Martinčina nádechu. Ojojoj, to se Martince nelíbilo. Prskala jako křeček a křičela,"Já už to nechcíí!" Dlouho jí to prvotní nadšení nevydrželo, že? Příště si Dana dávala pozor a Martinka již prodýchala aerosol v pohodě.
Vojtíšek chce většinou po jídle v sedačce odkšírovat. Pak kšíry zkoumá, tahá si je přes hlavičku a následně i zpět. Dana jeho činnost kolikrát komentovala,"Teda Vojtíšku, aby jsi se těma kšírama neuškrtil!" Vojta je však samá legrace. Dnes mi předvedl, kvůli čemu trénuje tolik trénuje. Po Večerníčku jsem si vzal děti jako obvykle na koupání a Vojtíšek mi při svlékání mikiny sám pomáhal vytahovat ručky z rukávů. Na závěr popadl celou mikinu a stejně jako předtím kšíry, si ji bravurně přetáhl přes hlavičku. Bomba. Po svém výkonu se zatvářil jako king a čekal na slova chvály. Však se mu jich dostalo, jenom si nemyslete. Je zkrátka moc šikovnej ;-)
Martinka po přečtění pohádky a uložení do postele žadonila,"Tatínku, prosím, já chci čajíček ohřátej a bez brčka!" Vojtíšek se postavil a skákaje ve své postýlce zřetelně opakoval,"Ci čajíček, ci čajíček!" Když jsem mu ho podal, Vojta prskal a křičel,"Nééé!" Jasný důkaz toho, že jenom bezmyšlenkovitě opakuje. Ale se skvělou výslovností ;-)
Dana mezitím nakojila Vojtíška a Martinka si neospustila jednu svoji specialitku. Přišla s ní nedávno,"Maminko, dáš mi taky ochutnat mlíčko? Jenom maličko na lžičku!" Sotva lžičku polkne, hodnotí kvalitu mateřského mlíčka,"Hmmm, moc dobrý ho Vojtíšek má. Je takový banánový!"
Závěrem se vracím ke včerejšku. Dana šla navečer cvičit a přitom důsledně nezamkla skříň v ložnici. Nachází se hned naproti počítačovému pracovišti. Vojtíšek zmerčil nedovřená dvířka já ho přistihl právě v okamžiku, kdy nakukoval dovnitř. Na tom by nebylo až tak nic divného, jenomže už už sahl po dece, zakrývající nezabalené vánoční dárky. Ty jsou připraveny pro Ježíška. Málem došlo k jejich prozrazení. Ufff, takový maličkatý kousek chyběl ;-)
Verze pro tisk...
 20.11.2004
Letos poprvé na sněhu - a pořádně...Dnes po ránu nás čekalo za okny milé překvapení. Zatímco ještě včera pršelo, příroda se najednou pokryla více než deseticentimetrovou vrstvou sněhu. Nejedná se o konečný údaj, venku totiž stále sněží. Alespoň že nás nezasáhla vlna orkánu, jenž včera a dnes zpustošila sever Moravy a hlavně slovenké Tatry. Proti takové síle větru však není žádné obrany a proto jsem rád, že nás to minulo. V roce 1994 se něco podobného událo i u nás a tehdy náraz větru zbořil čerstvě postavenou štítovou zeď na našem domě a navíc shodil kupu tašek ze střechy. Proto není o co stát :-(
Martinka si po ránu vzpomněla na svoje kdysi oblíbené Teletubbies. K nám do postele si přinesla hrající Lálu a žadonila,"Tatínku, pustíš mi po snídani ty Teletabísky? Vždyť je máš nahraný tam na videjů!" Proč ne, pustil jsem je. Martinka zírala na televizi a očividně se bavila. I Vojtíška zaujaly ty legrační postavičky. Pro mě však bylo nejhorší přetrpět jednu hranou scénku, kde děti malují modrou barvou. Během pětiminutového klipu jsou schopné zopakovat slovo modrá modrá nejméně stokrát. Děti se možná tímto stylem barvy naučí, ale chudáci tatínkové ;-)
Po obědě Vojtíšek putoval do postele spát a my s Martinkou vyrazili do sněhové vánice, babičce naproti k vlaku. Sněžilo, teploměr ukazoval teplotu na nule a vůbec se nezdálo, že by venku panovala taková zima. Ovšem až na cestě po záhumenní se do nás opřel řádně studený vítr. Oba dva jsme šlapali po sněhu tuto zimu poprvé a Martinka si co chvíli stěžovala,"Tatínku, počkéj, já už sem zase spadlá. Po tom sněhu se nedá chodit, furt to klouže!" Aby ne, Marťa táhla celou cestu v ručičkách sněhové koule vyhrnuté pluhem a tak padala bez opory natvrdo. Cesta opravdu nic moc. Vítr totiž tvoří místy závěje. Babičku jsme potkali na půli cesty. V Hradci prý sníh moc nedržel a tak si vyrazila v nízkých botách. Nedalo se nic dělat, cestu od vlaku ke vsi musela přetrpět broděním se v hlubokém sněhu.
Mezitím se Vojtíšek vypinkal a Dana ho oblékla do kombinézy. Mohl se tak letos poprvé projít po sněhu. Jeho reakce byly zpočátku více než radostné. Pouze do chvíle, než s Danou došli k hlavní silnici. Dál Vojtíšek jít nechtěl. Dana proto shrnula dnešní zkušenost do jedné věty,"Nedá se nic dělat, když někam půjdeme, musí Vojta do kočárku!" Jinak by nikam nedošli. Aby si Vojta zvykal, tak jsem ho závěrem mírně zkouloval a následoval přesun do tepla domova.
Po šesté hodině nastal čas k odvozu babičky na nádraží do sousedního městečka. Martinka chtěla jet s námi. Celou cestu sněžilo, vítr vál sníh a silnice zářila bělobou. Cestou k nádraží po uježděném sněhu se ukázala kvalita zimních pneumatik. Auto drželo stopu naprosto přesně. Babička povídala,"Jeď pomalu, ať nedostaneme smyk!" Já si zkusil maličko přibrzdit a klouzali jsme dobrých dvacet metrů(Ovšem plně pod kontrolou, stačí odšlápnout brzdový pedál). Babička mi málem vystoupila za jízdy z auta a Martinka radostně volala,"To je dobrý tatínku, jeď ještě rychlejc!" ;-)
Jistě se divíte, že se Martinka dostala ven, když stále kašle. Dnešní procházka jí udělala očividně dobře. Dokonce má pěkně červeňoučké tvářičky. Paní doktorka na ní při poslední kontrole neshledala žádnou nemoc. Jak již jistě víte, jediné podezření má na astma a tak s Martinkou poslední dny řádně foukáme léky a prodýcháváme. Vojtíšek má prozatím obyčejnou rýmu. Zato my rodičové nemohli po ránu ani promluvit, trápí nás totiž jakési zahlenění. Hrůůza, takhle nemocná rodinka, viďte? Už abychom se z toho dostali a Martinka mohla do školky. Kdyby alespoň Vojtíšek chtěl v noci spát. Jenomže to on ne. Usne před devátou a v jedenáct už je vzhůru. Pak vydrží brečet a vytrapovat až do jedné hodiny, jako v noci na dnešek. Chudák maminka, pořádně se nevyspí ;-)
Verze pro tisk...
 21.11.2004
Sáňky v listopadu?...Martinka stále kašle. Prozatím se její stav příliš nelepší. Zítra tedy Dana zatelefonuje paní dokotorce a domluví se na dalším postupu. Až na ten kašel, se Marťa zdá v pořádku. Jiná situace však nastává ráno, Marťa začne kašlat, jako například dnes. Kašle a kašle a přitom se zapomíná nadechnout. Jakmile jí dojde vzduch v plicích, Martinka propadne panice, začne lapat po dechu a pak křičí,"Maminkó, já nemůžu dejchat!" Prostě a jednoduše to takhle dál nejde. Martinka by se už ráda vrátila do školky mezi děti. Každou chvíli nám vypráví jak ve školce obědvají a co dělají. Po ránu si například oblékla zástěrku, jakou nosí ve školce.
Po snídani si děti vymručely půlhodinku venku. Přes noc napadlo něco sněhu a tak jsem z půdy snesl Martinčiny plastové sáňky. Z kopce frčely naprosto skvěle. Chvíli jezdila Martinka sama a pak jsem za ni posadil i Vojtíška. Vojta však bral celou záležitost naprosto vážně a jeho kamenný výraz to jenom potvrzoval. Na sáňkách jel z kopce vlastně poprvé a tak si musí pomalu zvykat. Zato na sněhu je jako doma. Po sáňkování jsem chtěl s dětmi postavit na zahrádce sněhuláka. Sníh je však přemrzlý, takže nejdou válet koule. Proto jsme je tvarovali pomocí kbelíkové formy. Kupodivu se nám podařilo uplácat podivného sněhuláka, něco mezi robotem a kluky z květináčů(Bill a Ben z Kouzelné školky). Jeho životnost však nepřekročila dobu několika minut, neboť přiběhl Vojtíšek a objal ho. Naše dílo se zhroutilo a já ho ani nestačil zvěčnit digiťákem. Vojtíšek se následně vrhal do sněhu po hlavičce, válel se v něm a vůbec rochnil. Taková spokojenost. Vojtíšek se bavil ještě jednou věcí. Já plácal malé sněhové koule a házel jsem je na dřevěnou stěnu stodoly. Koule se s hlasitou ranou rozplácávaly a zanechávaly bílé skvrny. Vojtíšek výskal radostí, po každém zásahu ukazoval na stěnu a volal,"Bááác!" ;-)
K obědu nám Dana připravila pečené kuře. Dokonce i Vojtíšek sezobl něco masíčka. Martinka mě v souvislosti s jídlem po obědě překvapila. Povídala mi,"Tatínku, to kuřřátko bylo moc dobrý!" Ano, opravdu, krásně vyslovila ř. Její kamarádka ze školky nacvičovala výslovnost ř právě na slově kuřátko. Jak vidíte, i Martinka to dokázala. Přitom ještě před nedávnem neuměla pořádně ani r. Teď se v jeho výslovosti vyloženě vyžívá. Například slovo traktor zavrčí, až její výkon komentujeme,"Tedy Martinko, tohle byl nastartovanej traktor!" :o)
Nejem Martinka se zdokonaluje v mluvě. Dnes i Vojtíšek lecčím překvapil. Navečer jsem mu povídal,"Vojtíšku, chceš čajíček?" Vojta se otočil jako na obrtlíku a se slovy,"Ci čajíček!", vystartoval do kuchyně pro čaj. Napil se a lahvičku vrátil na místo. Totéž zopakoval několikrát. A my se do něj snažíme čaj lít horem dolem, jenomže Vojta ho většinou nechce. Snad se to teď zlepší :o)
Verze pro tisk...
 22.11.2004
Vojtíšek je malý noční trapič...Včerejší zimní idylka se i nás pomalu vytrácí. Teploty od večera nesestoupily pod bod mrazu a do rána navíc začalo pršet. Sníh pomalu, ale jistě mizí. Ještě že si děti včera dosytosti užily první sněhové nadílky. Jenom na Martince zanechalo včerejší sáňkování jisté následky. Navečer se k nám začala tulit a skutečně, měla teplotu. Sice jenom zvýšenou, ale měla. Na jednu stranu jsme rádi, Martinka totiž čtyři týdny kašle bez zjevné příčiny. Přitom stále bez teplot. Takhle je vidět, že tělo začíná provozovat nějakou obranu. Nevím, zdali je to důsledek, ale Martinka za celý dnešní den kašlala zcela vyjímečně. Dana stejně zatelefonovala dětské doktorce a sdělila jí nové skutečnosti. Máme se ukázat ve středu.
Vojtíšek nechtěl včera večer usínat, jak už je jeho zvykem. Při večeři je přitom schopen zívat a s pusinkou dokořán budit dojem náramně ospinkaného dítěte. Stačí však, aby byl po vykoupání a nakojení vyexpedován do své postýlky a rázem ožije. Pochoduje kolem žbrlení, vyhazuje co mu příjde pod ručičky a nahlas si povídá. Nejdříve po půl deváté to zalomí, jenomže většinou hlavičkou na opačnou stranu a na peřince, namísto pod ní. Nezbývá nic jiného, než ho prostě otočit do správné polohy a přikrýt. Pokud se Vojtíšek nachází v první fázi spánku, můžete si s ním dělat co chcete. Běda však, má-li Vojta již něco naspáno. O podobný experiment se včera večer pokoušela Dana. Jste zvědaví proč? Odpověď je zcela jednoduchá. Daně stačilo přejít kolem spinkajícího Vojty a mírně zavětřit. No jo, kakanec v plínce. My nechali Vojtíška usnout a nezkontrolovali ho. Do rána by s nadílkou v plínce nevydržel, ty opruzeniny bych mu nepřál. Dana proto Vojtíška přebalila a on procitl. Jak se dalo předpopkládat, pak už spát nechtěl. Jeho specialita - neustále vstává, skáče, drže se za okraj postýlky a křičí. Takhle vytrapoval delší dobu a Dana na jeho řádění neměla už sílu. Sama zápasí se svým kašlem.
Po ránu mě po příjezdu do Pracovního města uvítala zářící vánoční výzdoba. Ulice svítí a na náměstí i veliký strom. Tak už to začalo. Advent sice začíná až v neděli, ale i přesto jsem dnes preventivně vytáhl první várku žároviček na venkovní stromy a začal ji zkoušet. Jak jinak než s dětmi. Vojtíšek mi pomáhal rozmotávat zamuchlané žárovičky a pak se nad nimi rozplýval,"Jééé, týjóó, ííí!" Hlavně když svítily. Záměrem celé akce bylo označení vadných žárovek a pak jejich následná výměna. Martinka přiběhla také a ukazovala na krabičku pod stolem,"Tadyto je tatínku trasfomátor? A je v něm taky blesk?" Jak jí vysvětlit princip transformátoru? Naštěstí je tu Večerníček O Makové panence a namáčení zlobivého blesku do medu,"Víš Martinko, ten transformátor udělá udělá z takového velkého bleska Ámose malinkatej medovej. A ten už pak nikomu neublíží!" Martinka, zdá se pochopila. Žárovičky na ven by měly být v každém případě zapojené přes transformátor na malé napětí ;-)
Verze pro tisk...
 23.11.2004
Jenom ten digitální foťák je opravdovskej, tatínku...Po svačince jsem se pustil do hraní si s dětmi. Rozdělali jsme kyblík s kostkami a začali je skládat. Já postavil letadlo pro Vojtíška a on s ním pak běhal po bytě za hlasitého vrčení,"Brrrr, vrrr!" Tedy R neříká, ale vrčí. Jako správný kluk ;-) Martinka nechtěla zůstat pozadu a sestrojila vlatnoručně monstrum, jenž vidíte na fotce. Jedná se prý o nejmodernější prototyp supertajného vrtulníku, v němž by se rád svezl i James Bond. Však se o něj zajímal i Vojta. Přitom upustil svoje letadlo a to havarovalo na zemi, roztříštěno na tisíc kousků. Netrvalo dlouho a Vojtíšek za mnou napochodoval do ložnice k počítači. Všechny trosky v náručí a bědoval,"Alalala bác tam, vodeeete, týjo. Ho lalala bác, táta!" Je Vám to také jasné? Vojtíšek chtěl spravit havarovaný stroj. Já se sice tou dobou učil angličtinu, ale té Vojtově řeči příliš nerozumím. Vy snad ano? ;-)
Martinka se pustila do skládání puzzle, jenž jsme dostali kdysi od známých z Belgie. Je celkem složité, skládáte zvířátka z překližky do jednoho velkého pole. Vše natěsno a bez nápovědy. Jenomže Martinka zřejmě disponuje fotografickou pamětí a skládá puzzle naprosto s přehledem po paměti. Sice občas musí zkoušet, zdali tam tvary na sebe zapadají, ale jinak v pohodě. Jakmile měla dílo hotovo, žadonila,"Tatínku, vyfoť mě!" Já popadl její foťák na hraní, zmáčkl ho a blik. Blesk bleskl, ale jelikož se jedná o náš starý automat, není v něm film. Martinka se tvářila nespokojeně,"Né, tímdle, ten je jenom jako, ten není opravdickej!" Snažil jsem se ji přesvědčit o opaku,"Je pravej, jenom se do něj musí dát film!" Martinka však kroutila hlavičkou,"Není pravej, vždyť se z něj nedaj přetahůvat fotky do počítače, pšecé!" Tak to vidíte, má pravdu. Martinka je holt jiná generace - digitální. A to jsem před dvaceti pěti lety považoval za utopii slova jedné písničky od Michala Tučného Prodavač,"Až v roce dva tisíce ... a dětem líčí babička, jak vypadala elpíčka a co byl vlastně starý gramofon!" Tenkrát neexistovalo kvalitnější médium než černá gramodeska a dnes? Jedině CD :o)
Po Večerníčku jsem si vzal jako obvykle děti do vany na koupání. Což o to, Martinka se umí svléknout a také si sama vleze do vany. Vojtíška musím odstrojit já(I když mi poslední dobou vydatně pomáhá) a pak ho šoupnout přes okraj vany do vody. Onehdy však přehodil nožičku sám a už tam chtěl skákat střemhlav po hlavičce.
Dnes však měl Vojtíšek v plínce nadílku ve formě kakance. Jak jsem mu myl prdelku navlhčenýným hadříkem, Martinka žadonila,"Tatínku, ukážej mi ten Vojtovej kakanec?" Nejenom že jsem jí ho neukázal, já si dokonce dovolil plínku zabalit a hodit na chodbu s výkřikem,"Pozór bombá, smradlavá!" Martinka začala plakat a nebyla k utišení. Až se na ni přišla podívat Dana, kráčejíc pro plenku,"Co se ti stalo, Martinko?" Martinka vzlykala,"Když já sem chtěla vidět ten kakanec, bůů!" To je neštěstí, viďte ;-)
Počasí se opravdu zbláznilo. Po ránu pršelo a všechen sníh zmizel. Do zítřejšího rána má naopak mrznout. Takže nám nezbude nic jiného a oblékneme zpátky zimní bundy. V dopoledních hodinách se máme ukázat s dětmi u doktorky, takže sledujte naši zítřejší aktualizaci.
Verze pro tisk...
 24.11.2004
Tohle nebyl Ježíšek, neměl kšídla, pšecé...Během dopoledne jsem se na chvíli uvolnil ze zaměstnání a spolu s rodinou sfrnknul do Velkého města k paní doktorce, s Martinkou na kontrolu. Jste zvědaví, jak jsme dopadli? Celkem dobře. Martinka je dle doktorky zdravá. Alespoň na první pohled a na první poslech. Rozhodně kašle méně. Léky proti astmatu jí máme podávat ještě do konce příštího týdne. Pak uvidíme. Dana se doktorky optala,"Chtěla bych Vám položit jednu otázku. Neměla by Martinka absolvovat nějaké bližší vyšetření ohledně podezření na astma?" Paní doktorka nás však uklidnila,"Já bych to prozatím tak černě neviděla. Na to je dost času. Prozatím necháme Martinku v klidu a uvidíme, jak se s tím vyrovná!" Podzim před dvěma lety jsme rozhodně prožili dramatičtěji. Martinka prodělala zápal plic a pak celý podzim promarodila se záněty průdušek.
Na závěr rodinné seance paní doktorka konstatovala,"Koukám, že kašlete všichni. Jakpak je na tom Vojtíšek?" Jediný Vojta se tvářil v pohodě. Jak se zdá, hned tak něco ho nerozhází(Že by to bylo kojením? Martinka se odstavila přibližně v jeho věku, výše popisovaným zápalem plic). V klidu a pohodě se trápí svojí rýmou a sem tam si zakašle. Zato Dana vyloženě trpí silným kašlem. V noci na dnešek si dokonce vzala Codein, aby alespoň trošku spala. Já zatím vypadám nejlépe, i když kašel přetrvává :-(
Počínaje včerejším dnem, se mi naskytla další dobrá zkušenost s nakupováním přes Internet. Vybral jsem si na stránkách obchodu Alzasoft jednu DVD vypalovačku. Budu ji mít pod stromeček. Mechanika umí pálit všechny formáty CD a k tomu i vysokorychlostně DVD(I dvouvrstvá vysokokapacitní DVD. Vše i se softwarem Nerem přišlo na dva a půl tisíce, včetně dopravy. Včera dopoledne jsem objednal a dnes před obědem ťukal u našich vrátek maník od PPL. To je fofr, viďte?
V souvislosti s dovezeným dárečkem excelovala Martinka. Sotva jsem nakoukl po příjezdu z práce na chodbu, už si to děti přihasily a Martinka mi hlásila,"Tatínku, byl tady jeden pán a pšivez ti jeden balíček. Až se pševlíkneš, rozděláme ho spolu, jóó?" Dana však Martince cosi nadnesla,"Ale Martinko, ten dáreček má tatínek asi od Ježíška. Přinesl mu ho trochu brzy. Budeme ho sami muset trochu zabalit a za měsíc dát pod stromeček!" Martinka se zamyslela a rozhodně nesouhlasila,"Nené, ten pán nebyl Ješíšek, to poznám!" Tak jsem jí optal,"Třeba to byl Ješíšek?" Martinka kroutila hlavičkou,"Nené, ždyť neměl fousy a kšídla. Byl to jenom obyčejnej pán a pšines dárek od Ježíška. Kdyby to byl Ješíšek, tak by pšiletěl takdle!" No jo, nakonec má pravdu. Copak by se Ježíšek nechal zaměstnat u PPL? :-)
Vojtíškovou nejoblíbenější hračkou se stalo původní Martinčino odstrkovadlo. Jde totiž rozmontovat a to se Vojtovi moc zamlouvá. Pochoduje co chvíli po kuchyni a v ručičkách radostně třímá volant, přední kolečka, či zadní opěrku. Tatínek také rád všechno rezebere, aby pochopil činnost té které věci ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
15.11.2004
16.11.2004
17.11.2004
18.11.2004
19.11.2004
20.11.2004
21.11.2004
22.11.2004
23.11.2004
24.11.2004
- 
24.5.2007
