 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 25.11.2004
Dospěláci přece umí všechno...Po svačince se Vojtíšek chopil své nejoblíbenější hračky posledních dnů - rozebraného Martinčina odstrkovadla. Používá z něj pouze volant a přední nápravu. Volant drží a běhá ohnutý s kolečky na zemi. Dana jeho činnost komentovala,"Vojtíšek by asi potřeboval vrazit mezi nápravu a volant kousek násady od smetáku, aby nemusel běhat tak v předklonu!" Asi ano. Jinak se Vojta předvádí jako zdatný demontér čehokoliv. Martinka si pečlivě sestavuje hračky z Kinder vajíček a Vojtíšek jí je naopak rozebírá. Dnes se zmocnil takového divného psa s vtulí na ocase a rozložil ho dokonale, na všechny rozebiratelné díly. Jednotlivé části sice do pusinky nestrká, zato je dokáže bez větších problémů zašantročit. Mnoho hraček již není jeho přičiněním kompletních(Na druhé fotce jsou k vidění všichni krtčí Super agenti z vajíčka. Dnes Martinka obohatila svoji sbírku o ten hruškovitý bagr s krtkem uvnitř) ;-)
Zatímco Vojta řádil s hračkami, Martinka již seděla připravena u velkého stolu. Jste zvědaví, cože prováděla? Rozložila svoje nové karty Černý Petr a volala na celé kolo,"Tatínku, maminkó, já už si chci zahrát!" Hra se musí hrát minimálně ve třech a Vojta nepřipadá v úvahu. Sice nás Marťa neustále uhání o hraní prší, jenomže se nejdříve musí naučit černého petra. Po hře, v níž mimochodem prohrála maminka, začala Martinka žadonit,"Tatínku, namaluješ mě takovoudle omalovánku? Je to jednoduchý!" Já se zahleděl na předlohu a vůbec mi nepřipadala jednoduše. Navíc jsem nikdy neexceloval v kreslení,"Ne, je to moc složitý, Martinko!" Martinka se na mě udiveně zahleděla,"Ale tatínku, ty seš dospělej, pšecé. A dospělý uměj všecko namalůvat!" Tak a mám to. Přece jenom jsem se musel o malování pokusit. A víte, že nedopadlo zle? ;-)
Již třetí den dávají v televizi zcela nový Večerníček O Kanafáskovi. Martinka ho napjatě sleduje a Vojtíšek jakbysmet. Dnes Marťa po jeho skončení protestovala,"Maminkó, ten Kanafásek je nějakej krátkej!" Rozhodně není, jenomže Marťu baví více, než předchozí Káťa a Škubánek :o)
Není tomu tak dávno, co jsem Vám popisoval Martinčino první slovo se skutečným Ř. Doposud povídala jenom svoje kuřátko. Jenomže si před chvílí vzala do postele malou panenku coby žačku a sama se ujala role učitelky. Marťa,"Dnes se budeme učit Ř, jako kuřřátko! Opakuj po mě!" "Kužátko!" "Ne, takhle ne, pěkně kuřátko!" "Kuřřátko!" "Dobže a teď opakuj řeka, řepa, kopřiva!" Bohužel, panence ta slova příliš nešla. A to se za ni Martinka snažila mluvit ze všech sil ;-)
V noci na dnešek trpěla kašlem nejvíce Dana a také se nejméně vyspala. Vojtíšek se navíc hlukem budil a pak sám nechtěl očka zamhouřit. Snad se nám konečně podaří zahnat nemoc pryč. Nebo máte nějaký zaručený recept na šílený kašel, jenž byste Daně poradili? (Pro nezasvěcené - Dana stále Vojtíška kojí ;-) )
Verze pro tisk...
 26.11.2004
Jak vyfotit lidské štěně?...Dnes jsem na Internetu nalezl jednu starší záležitost, značně mi připomínající moje focení a filmování dětí. V tomto případě nevidím přílišného rozdílu mezi dětmi psími a lidskými. Následuje slibovaný článek.
Jak vyfotit štěně: Vyndej z krabičky nový film a vlož ho do foťáku. Vyndej krabičku štěněti z tlamy a hoď ji do koše. Vyndej štěně z koše a vykartáčuj mu z kožíšku lógr a šlupky od brambor. Zvol si vhodné pozadí na focení. Připrav si foťák. Najdi štěně a vyndej mu špinavou ponožku z tlamy. Posaď štěně na připravené místo a běž k foťáku. Najdi štěně. Jednou rukou nastav foťák a druhou nalákej štěně na piškotek. Utři otisk čumáku na čočce foťáku. Zavři kočku do ložnice a ošetři škrábance na čumáku štěňátka. Popelník a časopisy dej zpátky na stolek. Drž pískací hračku nad hlavou a pokus se na štěněti vyloudit nějaký slušný výraz. Najdi si brýle a vylov foťák zpod pohovky. Rychle vyskoč, čapni štěně a řekni,"Ne, čůrat budeš venku!" Zavolej partnera, aby Ti pomohl při úklidu. Namixuj si dvojité Martini. Pohodlně se usaď a řekni si,"Zítra začnu mé psí mimino učit SEDNI!"
Jak je to s našimi dětmi? Vojtíšek si právě s velkým zaujetím hraje s kostičkama. Popadnu kameru do ruky a odkrývám objektiv. Než stačí kamera naběhnout, Vojta zbystří pozornost. Jakmile se rozsvěcí červené světýlko, už se řítí vstříc objektivu. Bác, následuje náraz hlavičkou do kamery. Pro názornost se podívejte na krátký sestřih videa.
Martinka mi odpoledne s velkým nadšením ukazovala svůj nový časopis Méďa Pusík. Hned na druhé stránce jsem se musel tak trochu rozčílit. Jenom si to představte - na obrázku Santa Claus a oni ho nazývají Mikulášem. Tak tohle mě dokáže pokaždé namíchnout. Nic nemám proti Santovi, ale pojmenovávat ho coby Mikuláše nebo Ježíška mi přijde krajně nevhodné. Vždyť se tímto stylem jenom blbnou děti. I Martinka ukázala na obrázek a prohlásila,"Todle pšece není Mikuláš, ten nosí bílou čepici a ne takdle červenou. To tam maj špatně. Todleto je pšece ten americkej Ježíšek, ten jak se menuje, nevím!" Přesně tak, naučme se nazývat věci pravými jmény ;-)
V souvislosti s časopisem chtěla Martinka vystřihnout prostřední dvoustranu z tvrdého papíru. Na ní se totiž nacházely dvě skládanky - krabičky na vánoční dárky. Marťa sama popadla svoje nůžky a vystřihovánku bleskově obstříhla po svém. Je až nebezpečně rychlá a dokonalá, co se stříhání týče. Já po ní doladil nějaké detaily a krabičky jsou na světě.
Před spaním Martinka vyfasovala svůj obvyklý hrneček s čajíčkem. Chvíli ho pila, a pak za mnou přišla do ložnice k počítači s menší reklamací,"Tatínku, ten hrníček je nějakej divnej. Celou mě polil a i pyžamko a já sem teď taková nějaká mokrá!" To je ale potvora, ten hrneček, viďte? ;-)
Včera jsem Vám popisoval Vojtíškovo běhání za volantem a přední nápravou z odstrkovadla. Abyste i Vy byli v obraze, prohlédněte si torzo vozítka na druhé fotce :o)
Verze pro tisk...
 27.11.2004
Vojtíšek vypije i ohřátou vodu - bez odmlouvání...Martinka se po ránu nakvartýrovala k nám do velké postele. My tam už měli Vojtíška, jenomže on tolik nekope jako Marťa. Co chvíli nám uštědří nějakou ránu dlouhýma nožkama. Dana ji kolikrát upozorňovala,"Martinko, buď trochu opatrná, bolí to!", až ji Marťa nepěkně kopla do břicha. Hned byla vyexpedována na své ležení, jenomže s brekem,"Jájá sem to nechtělá, bůů. Za to můžou ty moje nezbedný nožičký!" Hmm, tedy nožky a ne Martinka ;-)
Nastal čas snídaně. Zvládnout vše připravit a usadit děti ke stolu, dá celkem zabrat. Ve fofru jsem naházel pytlíky s čajem do hrníčků a Vojtíkovi nasypal granulovaný čaj Čajánek Siláčekdo lahvičky. Sotva začala vřít voda, vše jsem zalil a Vojtíškovu lahvičku přemístil do dřezu na vychlazení. Vojtíšek mezitím pojedl něco rohlíku se sýrem a žadonil,"Čajíček!" Jak jsem mu ho podával, zdála se mi barva tekutiny uvnitř lahvičky podezřelá, ale Vojta provedl nátisk na hubičku lahvičky a pil a pil. Během chvíle vytáhl půlku jejího obsahu. Až po snídani padl můj zrak na druhou lahvičku s nasypaným granulovaným čajem. Takže já Vojtíškovi připravil ohřátou vodu a on ji v klidu a statečně vypil. Martinka by mi ji už dávno vrátila, jenomže Vojta neumí mluvit ;-)
Vzhledem k zítřejšímu začínajícímu Adventu, se i u nás začíná objevovat vánoční výzdoba. Vždyť i Martinka se nemohla dočkat zdobení adventního věnce, jenž měla Dana naplánované na odpoledne, bezprostředně po svačince. Martinka dojedla jeden kousek bábovky, odstrčila prázdný talíř a na Daninu výzvu,"Chceš ještě jeden kousek, Martinko?", reagovala slovy,"Maminko, nechci. Už budeme zdobit ten věneček?" Holky věneček ozdobily, za vydatné Vojtíškoy asistence(Věneček je letos proveden v klasické červené barvě. Loni nás okolnosti donutily změnit jeho barvu na modrou, neboť v obchodě nikde neměli červené svíčky). S ním není taková práce žádná legrace, to mi věřte. Buď pochoduje kolem stolu, na všechno se natahuje a křičí. Jakmile ho vezmete na židli, plazí se pro změnu po stole a snaží se kdeco udrapsnout.
Zatímco holky tvořily výzdobu v kuchyni, já se uchýlil do dílny a vyspravil žárovičky na venkovní strom. Jelikož je mám doma dělané, žárovičky se mění pomocí páječky, a to venku nejde. Hned zítra je chci pověsit, jenomže to by nesmělo pršet. Po celý dnešní den totiž lilo jako z konve.
Ke sledování Večerníčku Martinka požadovala svoje ohřáté mlíčko do hrníčku. Kočku), tedy jahodový nápoj do mléka s vyobrazenou kočkou si Martinka nabírala sama. Jenomže při výše uvedené operaci vylila trochu mlíčka. Hned se čílila,"Já sem to nevylila, ten hrníček je asi děravej!" Kdepak díra v hrníčku, Martinka ho vylila :o)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
27.11.2004 20:53:28 Jarmila Č.
Ahojky rodinko!
Vaše stranky jsou naprosto super!
Již skoro rok jsem neměla přístup na net a tudíž jsem ani nemohla sledovat eMartinku a musím se přiznat, že to bylo naprosté utrpení! Moc jste mi chyběli! Osobně se sice neznáme, ale přirostli jste mi k srdci! Teď se snažím dohnat "ztracený čas" a čtu si veškeré články a prohlížím fotečky. Chtěla bych poděkovat, za tak nádherné "čtivo" a moc bych si přála, aby jste byli nadále spokojení a šťastní, protože to pak jsou šťastní i Vaši čtenáři!
Držte se a ještě jednou děkuji! Jarmila |
27.11.2004 22:12:23 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Dííííky :o) | |
 28.11.2004
Vánoční stromy před domem...Dopoledne jsem si vzal děti ven. Konečně přestalo pršet a mě se naskytla jedinečná příležitost na montáž venkovního vánočního osvětlení. Dana se udiveně ptala,"Vážně chceš s nimi tahat žárovičky?" Vojtíška snad uhlídám, aby nezpůsobil nějaké škody. Což o to, uhlídal jsem. Nejprve jsme připravili bednu s tranformátory(Na první fotce) a pak už mi Martinka pomáhala rozvěšovat žárovičky na menším stromku pod okny. Na vrchol přišla zrenovovaná hvězda a Martinka se nad ní rozplývala,"Jéjé, to je ale hezká a červená hvězdička. Takovou bys moh tatínku vyrobit i domů!" Jenom se podívejte na druhé foto, jak hezky svítí(Nebo do fotoalba, klikněte ZDE).
S dalším stromem nastaly menší komplikace. Na jedličku totiž věším žárovky, jenž nám onehdy přivezla Martina z USA. S napájením není problém, transformátor přeměňuje našich dvěstětřicet voltů na stodeset. Horší je to se stářím žárovek. Letos svítí pátou zimu. Na stromě je nechávám pokaždé rozsvícené od začátku Adventu až do Nového roku. Pár žároviček z celkového počtu 600 již popraskalo a hlavně zoxidovaly kontakty. Takže já dnes odpoledne přes hodinu vytahoval žárovičky z patic, prostříkával je čističem na kontakty a vracel zpět. Na zemi vše krásně svítilo, jenomže jak jsem pověsil všechny čtyři díly na jedličku, asi tři úseky zůstávají potmě. Nedá se nic dělat, příští rok už nepůjdou použít. I přesto se Martinka dívala z okna na rozsvícené stromy a výskala radostí,"Já už sem vidělá ten krásnej stromečék, ten je moc hezkej!"
Vojtíšek s námi stále více komunikuje. Občas zavede i slušný dialog. Při svačince se ho Dana ptala,"Vojtíšku, chceš bábovku?" Vojta na to,"Bábo, bábo!" Dostal kousek a ten spokojeně žmoulal. "Napiješ se čajíčku?", pokračovala Dana. Vojta však rezolutně prohlásil,"Nené, čajíček!" I přes protesty si ho nakonec vzal. Navíc co chvíli volá,"Táta, táta!" Dana Vojtu testovala,"A co kdyby jsi konečně říkal i máma?" Tohle slovo si však Vojtíšek velice šetří. Raději řekne,"Mami, mamí!" Vykazuje náběh na slovo maminka, viďte? :o)
Vojtíšek si navečer nalezl jednu velice zajímavou a hlavně pekelně hlučnou hračku. Už mu bylo málo tlačit před sebou odstrkovadlo, či jiné vozidlo s kolečkama. Prostě a jednoduše tlačí plastovou stoličku. Obzvláště na dlažbě se mu jízda zamlouvá. Stolička drnčí přes spáry a chudáci rodičové se ani nedomluví.
Martinka by měla dnes večer brzy usnout. Jste zvědaví, cože ji čeká po ránu? Jde po měsíci marodění poprvé do školky. Sice jsme se dlouho rozmýšleli, jenomže Martinka se na školku vyloženě klepe a navíc jedou zítra s dětmi do divadla. Zdali půjde v úterý, je prozatím ve hvězdách, ale do pátku ji čeká minimálně ještě mikulášská besídka. O to ji přece nemůžeme připravit, ne? ;-)
Verze pro tisk...
 29.11.2004
Vojtíškovo hopsání, aneb Neváhej a toč...Martinka se dnes zůčastnila dopoledne ve školce. Málem ani dospat nemohla, jak se těšila na očekávané divadelní představení. Dana si ji vyzvedla po O. Příště se Marťa chystá mezi děti v pátek, po obědě totiž proběhne mikulášská besídka a Martinka je zvána na její dopolední nacvičování.
Vojtíšek mi navečer předvedl neuvěřitelnou věc. Na zemi v pokojíčku ležel nafouknutý balónek. Stejně jako předchozích čtrnáct dní si ho Vojtíšek příliš nevšímal. Až do dnešního dne. Najednou se na něj začal štelovat prdelkou a balónek před ním stále uhýbal. Vojta ho pozpátku tlačil až ke stěně. Tam na něj v pohodě usedl. Už už jsem čekal ránu po dopadu Vojtíškových dvanácti kil. Jaké však bylo moje překvapení - balónek vydržel! Kdyby jenom přetrpěl sezení, Vojta na něm začal provádět psí kusy. Skákal, hopsal a do toho si nahlas zpíval. Já zatím žhavil digitální kameru. Ještě jeden výkřik do kuchyně,"Danuš, pojď se honem podívat na Vojtu!" a oko jsem pevně přilepil na hledáček. Dana přiběhla a sledovala divadlo spolu se mnou. Kamera tiše vrčela, Dana stála u dveří s pusou dokořán, Vojta hopsal na nafukovacím balónku a najednou Práásk!!!, balónek pod Vojtou s ohlušující řachou pukl. Já se tak lekl, že jsem málem zahodil kameru a Vojtíšek začal brečet. Ne však dlouho, po chvíli si přitáhl velký skákací míč a snažil se na něj nasednout a pokračovat v hopsání. Dobré, že? Dana si hned prohlížela videozáznam a povídala,"To je skvělý, pošleme to do televize? To by se mohlo líbit v Neváhej a toč!" Proč ne, zítra zkusím přetočit originální, asi dvouminutový záznam na VHS kazetu. Abyste se také pokochali, střihl jsem pro Vás osmisekundový klip s nejpodstatnější částí. Kvalita je Internetová a soubor má velikost přibližně 700kB. Tak neváhejte a sledujte, klip se nachází ZDE. Co myslíte, mohli bychom ve výše uvedeném pořadu uspět? :o)
Martinka usnula po návratu ze školky, na obyvákovém gauči. Dana prý zjistila, co na ni platí. Stačí Martince pustit cédéčko namísto televize a Marťu povídání, či písničky uspí. Není divu, že nechce zabrat právě teď, o půl deváté večerní. Sedí na posteli, lampičku rozsvícenou a vykládá mi,"Tatínku, ty nevidíš, že moje šušu Pavlínka znova kaká? Musím nechat rozsvíceno, aby sem jí pak mohla utřít zadeček pšecé. Mám já to s ní ale trápení. Ani spát mě nenechá!" Starostlivá mamina, viďte? ;)
Vojtíšek nechal pro změnu Danu již druhou noc vyspat. Sám spinkal celou noc a nevyžadoval kojení. Kdyby jenom se chtěl konečně umoudřit. Tímto stylem se mlíčko od maminky minimalizuje na několik chuťovek během dne ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
29.11.2004 22:10:34 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Pro upřesnění - těch Vojtíškových chuťovek není opravdu mnoho. Maximálně jedna po obědě ;-) |
30.11.2004 19:58:18 Jarmila Č
Ahojky rodinko!
Já myslím, že to video stojí opravdu za účast v nějaké soutěži! Musím přiznat, že jsem se dost zasmála! Ale chudák Vojtíšek, muselo ho to určitě vylekat!
Příjemný večer přeje Jarmila |
30.11.2004 20:13:16 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Video už posílám, za chvíli si budete moci přečíst kam ;-) | |
 30.11.2004
Můžou miminku vypadat zoubky?...Vojtíšek dnes odpoledne překvapil Danu. Právě se všichni vrátili z procházky a Dana ho svlékala. Na chvíli si odběhla po něco na chodbu a Vojtíšek se mezitím rozhodl oblečení uklidit. Je přece pořádkumilovný kluk, ne? Popadl celou hromadu, otevřel si správný šuplík pod přebalovacím pultem a oblečení tam šoupl. Prudkým pohybem ručky zabouchl šuplík, jenomže co to? Jedna nohavice, potvora, čouhala ven a znemožňovala dovření šuplíku. Vojta si věděl rady, vytáhl šuple ven, nohavici vpravil do jeho útrob a znovu s ním praštil. Protentokrát úspěšně. Dana se vracela právě včas, aby spatřila závěr a vítězoslavný Vojtíškův pohled,"Podívej se mami, jakej sem dobrej!"
Jak jsem psal v předchozím odstavci, Vojtíšek rád uklízí. Například se chce napít z lahvičky, ale jak ji odtrhne od úst, následuje její otočení dnem vzhůru a kropení třeba stolu. Dana na Vojtu houkne,"Vojtó, tohle se nedělá!" Vojtíšek položí lahvičku, výstražně vztyčí ukazováček, počne jím hýbat a přitom povídá,"Ty ty ty!" Sotva skončí se samokáráním, odběhne k lince pro utěrku a po návratu šůruje desku stolu, až se z něho pot leje :o)
Martinka mi vypravovala, jak moc se těší do školky. Dnes si dala oddychový čas doma a zítra děti čeká výlet autobusem do vzdálenějšího města. Mají v plánu návštěvu výrobny vánočních ozdobiček a pak i jedné pekárny. Marťa si navečer hrála a koupala svoji šušinku Pavlínku a snažila se mě přemluvit, abychom jejímu miminku zakoupili opravdovské plínky. Až doposud totiž balila miminko chou chou do starých Vojtíškovýh plenek. Jenomže Vojta povyrostl a v těch jeho nynějších se Pavlínka ztratí. Po vykoupání Marťa ošetřovala svoje miminko a povídala mi,"Tatínku, já musím oblíknout Pavlínce tadyto pyžamko, když už je tak moc nemocná. Vypadnul jí totiž jeden zoubek, víš? A to bolí!" Hmm, chudák miminko. Ještě mu ani pořádně nenarostly mléčné zoubky a už začínají padat ;-)
Jistě jste si ve včerejším článku prohlíželi videoklip - Vojtíška skákajícího na nafukovacím balónku. Odpoledne jsem přehrál celý záznam z originální digitální kazety na VHS. Následovalo její zabalení a doplnění adresy, jak sami vidíte na fotce. Kazetu posílám hned zítra směrem Ostravská televize, do pořadu Neváhej a toč. Před lety v tom samém pořadu zvítězil kamarád, natáčející naši svatbu. Možná znáte klip s rozbíjením nerozbitného talíře, následně zdolaného kladívkem(Á, teď mě došlo - zkusím ten svatební klip sejmout kamerou z televizní obrazovky a pak datově zmenšit ve střihovém programu. Možná by šel zveřejnit na internetu. Já totiž nemám jinou možnost, jak dostat film z klasické VHS kazety do počítače).
Vojtíšek je stále ukecanější. Měli jsme tu odpoledne návštěvu a Dana jí chtěla předvést Vojtíškovo mluvení,"Vojtíšku, jak dělá ptáček?" Vojta se na ni otočil a s dokonalou výslovností pověděl,"Ptáček?" Pěkný papouch je ten náš Vojta, viďte? ;-)
Verze pro tisk...
 1.12.2004
Vánoční ozdoby a exkurze...Martinku odvedla Dana po ránu do školky. Na děti hned po ránu čekal výlet do výrobny vánočních ozdobiček a také exkurze do pekárny. Jak se Martinka normálně loudá s oblékáním, dnes stála připravená k odchodu po pár minutách. Tak moc se těšila na výlet.
Dana si Martinku vyzvedla ze školky po o. Na celý den půjde po prvé až v pátek(Po měsíční absenci způsobené podivnou nemocí). Marťa se vrátila domů plna dojmů a v ručce třímala igelitový pytlík se třemi skleněnými kouličkami. Dana se jí hned ptala,"Martinko, nechceš abych ty ozdobičky raději vzala?" Marťa nechtěla a kupodivu žádnou nerozbila. Přesněji řečeno - až do příchodu na chodbu. Marťa sáhla pro jednu kouličku do útrob igeliťáku a ty zbylé dvě pustila na zem. Křááp, jedna z nich pád na dlažbu nepřežila. Taková škoda, zvláště když se na jedné z nich skvěla cedulka s cenou 1,95 euro. Martinka se však tvářila spokojeně,"To nevadí, vždyť mám ještě dvě!"
Cestou z práce směřovaly moje kroky na poštu, nalézající se v Pracovním městě. Proč asi? Kvůli odeslání videokazety, přece(Nevíte o čem je řeč? Klikněte si ZDE). Paní za přepážkou si ode mne kazetu vzala a její oči hned zaregistrovaly adresáta - pořad Tak neváhej a toč v České televizi. Následovala zvědavá otázka,"Copak asi uvidíme v televizi?" Já však zdrženlivě odpověděl,"To se ještě uvidí, třeba se to nikomu líbit nebude!" Paní se však usmála,"My se tedy necháme překvapit, pane Lehký!" To víte, malé město ;-)
Vojtíšek již ví, co znamená slůvko Pálí. Sice ke svému zjištění nedošel tak drastickým způsobem jako onehdy Martinka(Pokud chcete vědět, jak se Martinka poprvé a pořádně spálila, klikněte si na starší článek), ale ví to. Pochoduje například k rozpálenému sklu trouby a již zdálky volá,"Páá, páá, pááíííí!" Následně se ho zlehka dotkne a konstatuje to samé. Nebo stačí, abych vojtíškovi pustil při mytí teplejší vodu a už slyším,"Páááííí!"
Co se týče jídla, nemůžeme si ve Vojtíškově případě stěžovat. Vojta dostane k obědu polívčičku na talířku. Popadne lžíci, nahne se nad talíř a už bagruje, dokud lžíce nenarazí na suché dno. To samé provozuje s druhým jídlem. Nevím jak si vysvětlit, že podvečerní mléčnou kašičku nechce sám jíst. To se ode mne nechá nakrmit a přitom ještě zlobí namáčením si prstíčků do kašičky. Večeři praktikujeme následujícím způsobem - nejprve nakrmím Vojtu kašičkou a až potom začne Dana servírovat na stůl naše jídlo. Dnešní buřtguláš si dal i Vojtíšek, respektive spíše samotnou omáčku. Dostal ji do hlubokého talířku a dlabal, až se mu boule za ouškama dělaly. Vidíte? Umí jíst sám ;-)
Závěrem doplním menší komentář k fotkám. Na první se Vojtíšek sám položil na velký gymnastický míč a takhle si lebedil. Martinka pro změnu skládala puzzle ze 160-ti kousků - sama složila postavičky ze seriálu Včelka Mája. Dana jí pomohla pouze s rámečkem a pak s okolní nevýraznou travičkou. Martinka jistě dostane nějaké puzzle od Ježíška, takže bude mět na čem trénovat :o)
Verze pro tisk...
 2.12.2004
O kocourovi, který se neuměl mýt...Odpoledne probíhalo ve znamení cesty do Velkého města. Dana si měla vyzvednout opravené brýle a my všichni byli zvědaví na vánoční výzdobu náměstí. Rozhodnuto, jedeme. Cestou autem se Martinka začala oblizovat. Dana jí povídá,"Martinko, neolizuj se!" Martinka však protestuje,"Ale kočička se pšece takdle olizuje, protože se tak mejé. A já se taky meju!" Já však Martince začal vypravovat o našem prvním kocourovi, kterého jsme dostali před deseti lety, krátce po přestěhování z města,"Martinko, my měli kdysi kocoura, který se vůbec nechtěl mýt. Navíc si liboval v ležení na uhlí, takže byl neustále černý jako bota!" Dana se na Marťu obrátila,"Skutečně. A tatínek toho kocoura jednou koupal a pak ho sušil fénem!" Přesně tak - kocour se nechal vykoupat celkem v pohodě, jenomže jak jsem na něj namířil vrčící fén, sekl po mě drápy a utekl. Fén nepřežil pád na zem a já pro změnu přežil hluboké a krvavé zranění. Martinka mě hned kárala,"Tos mu tatínku neměl strkat hlavičku pod vodů. Měls ho vykoupat jako se koupe miminko, pěkně opatrně!" Nene, já kocourovi opravdu nestrkal hlavu pod vodu, zvířátka mám rád a netrápím je. Tedy, až na ten fén ;-)
Po příjezdu do Velkého města se od nás Dana oddělila, kráčejíc pro opravené brýle. Naše kroky zamířily na náměstí. Pokud ovšem mohu nazvat Vojtíškovo cupitání chozením. On v podstatě jde, jenomže kam chce. Tuhle ho zaujme jedoucí auto a nejraději by za ním skočil na silnici a tuhle zase svítí nějaká světýlka. Chvíli jsem ho táhl, jenomže nakonec nezbývalo nic jiného, než ho poponést. Na náměstí nás uvítala bohatá světelná výzdoba, veliký vánoční smrk, stánky, pódium, zvonice a hlavně dvě atrakce pro děti. Jednalo se o kolotoč a elektrický vlak, viditelný na velkou vzdálenost. Jak mašinka drandila po kruhových kolejích, zpod jejího podvozku vyšlehávaly oslnivé záblesky elektrického oblouku, to jak o sebe třely sběrače proudu. Vojtíšek stál, pusinku dokořán a pozoroval jiskření. Martinka hned žadonila,"Tatínku, já bysem se chtělá projet v mašince a taky na kolotoči!" Mezitím se objevila Dana a ptala se Marti,"Tak co, na čem se chceš svézt? Vyber si jednu atrakci!" Marťa se rozhodla pro kolotoč. Do jednoho autíčka jsem šoupl i Vojtíška, pěkně vedle Martinky. Po focení se kolotoč rozjel a my mohli pozorovat proměny Vojtíškovy vyděšené tvářičky:
- Vojtíšek se tváří překvapeně, kolotoč nabírá na rychlosti
- Vojtíšek se mračí a natahuje
- pomalu pookřává a chytá se volantu - první záblesk úsměvu
- Vojtíšek se culí na celé kolo a volantem kroutí jako Michael Schumacher
- v nejlepším kolotoč zastavuje - Marťa seskakuje a Vojta se chytá pevněji volantu
- nedá se nic dělat, odtrhávám to malé klíště od autíčka, s menšími projevy nespokojenosti ho stavím na zem
Vojtíšek jel na kolotoči úplně poprvé ve svém životě, takže se vlastně jednalo o jedinečnou událost :o)
Po vykoupání a přečtení pohádky, Dana kojila Vojtíška. Moc mlíčka prý už nemá, takže Vojta saje jenom ze setrvačnosti. Dokonce si prý i stěžuje. Tahá, tahá a co chvíli se pouští prsu se slovy,"Neníí, neníí!" No co, když nebude, tak nebude. Vždyť už ho Dana kojí pěknou řádku dní ;-)
Martinku zítra čeká celodenní pobyt ve školce. Ani usnout nemohla, jak je natěšená. Dopoledne mají nacvičovat a odpoledne se půjdeme podívat na jejich mikulášskou besídku.
Verze pro tisk...
 3.12.2004
Mikulášská besídka s čerty...Odpoledne probíhalo horečné nakládání věci do auta a následný přesun do školky za Martinkou. Konala se tam mikulášská besídka a Martinka ji od rána s dětmi pilně nacvičovala. Ke školce jsme dojeli pěkně autem, abychom pak mohli odfrčet směrem Hradec, k babičce a dědovi.
Ve školce se Vojtíšek přezul a už běžel do třídy. Já si mezitím připravil kameru a digiťák. Po chvíli konečně přichází paní ředitelka,"Můžete prosím udělat uličku, aby děti mohly přejít?" Proč ne a vzápětí se všechny děti přesouvají, držíc se za ručičky ve formaci dlouhého hada před sedící diváky. Snažím se filmovat, jenomže kamera vypovídá službu - ukazuje orosení. Potvora jedna, vždyť venku nemrzne. Bleskové řešení problému spočívá ve vyjmutí kazety a pak i akumulátoru. Konečně kamera běží a já sleduji Martinku, zpívající a recitující. Tedy, buď se za dopoledne vše naučila, nebo zdatně klape pusinkou naprázdno.
Pásmo písniček a říkanek pomalu končí. Do ticha najednou zaznívá Martinčin překvapený hlásek,"Paní učitelko, já sem se zapomněla pševlíknout!" Skutečně, Martinka si nevzala připravenou sukni. Narozdíl od ostatních dětí zůstala ve své zástěrce. Paní učitelka ji chlácholí,"Ale Martinko, to nevadí!"
Předstupuje paní ředitelka,"Následuje opravdová mikulášská nadílka!" Její slova zanikají v hlasitém zvukovém projevu dvou čertů,"Blblblbl blllll!" Za čerty vchází Mikuláš s andělem. Mají co dělat, aby se čerti hned nevrhli mezi diváky. Čerti se klidí do ústraní a co chvíli škádlí Mikuláše, z čehož mají děti náramnou radost. Mikuláš drží Knihu hříchůa postupně vyvolává děti. Představte si to, o každém dítěti ví, jak zlobí. Ptá se i Martinky,"Tak jsem slyšel, že občas zlobíš svého brášku. Je to pravda?" Martinka přikyvuje,"No jó, ale jenom maličko!" Že by opravdu čerti poslouchali za dveřmi a nakukovali domů oknem? Jak jinak by Mikuláš o všem věděl, viďte? (Záhada není až tak záhadná - po příchodu do školky měli všichni zůčastnění rodiče za povinnost sepsat nějaké ty hříchy na papír) ;-)
Jste zvědaví, zdali se Vojtíšek nebál? Vůbec. Na čerty ukazoval prsíčkem a volal,"Mňaů mňau mňau!" No jo, čerti mu asi připomínali kočky. Asi těmi rohy na hlavě. V každém případě čekala nadílka i na Vojtíška a on šel nebojácně s maminkou k Mikulášovi. Mával na něj radostně a povídal,"Pápá pápá pápá!" I na čerty zamával(Martinka si předtím šla pro nadílku k Mikulášovi úplně sama, jak vidíte na první fotce).
Nadílka končí a čerti utíkají pryč. Ještě stihnou vběhnout mezi děti a za hlasitého,"Bllblbl blblb, hudry hudry!", prásknou do stolu a pryč. Několik dětí se rozbrečelo a s nimi i Vojtíšek.
Cestou autem k babičce se Vojtíšek vyloženě nudil. Není divu že kňoural a vztekal se. Dana ho bavila různými úkoly. Například,"Vojtíšku, jak dělá mašinka?" Vojta hned odpověděl,"š š š š š š!" Umí, viďte? Ta pravá zábava nastala až v Hradci. Tolik světýlek na stromech nenechalo Vojtíška klidným. Ukazoval na stromy plné žároviček a nadšením vykřikoval. Také se mi pro Vás podařilo nějaké vyfotit - během stání na semaforu u vjezdu do Ulrychova náměstí(tzv.Ulrycháku).
Verze pro tisk...
 4.12.2004
Copak asi provozují děti u babičky...?Dosti často nás Martinka překvapuje svojí pamětí. Co ona si všechno v té hlavičce nenaskládá. Před třemi týdny tu s Petruškou sepisovala a vybírala různé hračky do dopisu pro Ježíška. Přesněji řečeno, Petra opisovala téměř polovičku katalogu hraček z Tesca. Martinka nám včera vysvětlovala, cože si minule vybrala a jak se která věc jmenuje,"Já bysem maminko chtěla pod stromeček tu vopici Ranga Tanga, pejska Bobbyho, sladký polštářek s Nemem(To je hlavní hrdina filmu Hledá se Nemo) a pšebalovací pult pro miminko!" Všechno rozhodně dostat nemůže a s tou opicí se Ježíšek ještě rozmyslí(Tedy už rozmyslel) ;-)
Po ránu nás Vojtíšek rozesmál svojí imitací dědy. Nevíme, zdali to bylo cílené, ale vypadalo to tak. Vojta se totiž rozběhl po chodbě směrem ke vchodovým dveřím. V tu chvíli se otevřely a v nich stanul děda. Vojtík provedl otočku jako na obrtlíku a už kráčel před dědou pěkně doširoka s vyšpulenám bříškem a pusinkou. Zrovinka jako děda. Já se smál a málem spadl ze židle. Povídám Daně,"Podívej, Vojtíšek opravdu předvádí dědu!" :o)
Po snídani se k opuštěném kuchyňskému stolu přiblížil Vojtíšek. Já ho sledoval zpoza rohu. Vojta popadl ostrý nůž a pomocí něho píchal do igeliťáku s rohlíky, až se mu ho povedlo na nůž napíchnout. Pak se na mě otočil s jasným vítězstvím ve tvářičce a pytlík přitáhl k sobě. Jak vidno, už nemůžeme nikde nic na stolech nechávat. Co Vojta chce, to nakonec dostane. A to za použití všech dostupných prostředků ;-)
Martinka si u babičky moc vyhraje se svými dvěmi sestřeničkami. Jenomže jak si hrají, Vám chci přiblížit na jednom příkladu. Odpoledne spolu zalezly k dědovi do pracovny a nebylo o nich slyšet. Až se najednou objevila Martinka coby vyslanec a zaplula do koupelny. Jako pravý tajný agent opatrně vykoukla na chodbu a plížila se pomalu při zdi. Jenomže my ji spatřili s částečně namočeným ručníkem v ručce. Dana se jí ptala,"Co to máš, Martinko?" Marťa zrychlila a skočila do pracovny. Pak se její nevinná tvářička objevila znovu a povídala,"Nííc nemám!" Když po chvíli provozovala stejnou činnost, Dana to psychicky nevydržela a tázala se znovu,"Na co máš ten mokrej ručník?" Marťa stihla za běhu odpovědět,"No ten já mám, na co ho mám? No my ho počebujeme pšecé, na něcó!" a zmizela za rohem. Raději nevědět, co holky provádějí ;-)
Neuběhlo ani půl hodiny a z pracovny zaznělo Martinčino hlasité,"Já sem ale hezkej debil!" Kdo myslíte, že jí tohle chvíli předtím vykládal? No přece nejstarší neteřinka Petruška. Chodí už do druhé třídy a Martinka ji má za velký vzor. Co řekne Péťa, je svaté. Netrvalo dlouho a Petruška vymyslela další hru,"Holky, budeme si hrát na schovávanou, jóó? Já budu počítat a vy se zatím schovejte ve velký skříni!" Holky tam vlezly nic netuše a co myslíte, že s nimi Petra provedla? Zamkla je uvnitř. Vyhrají si spolu, viďte? ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
25.11.2004
26.11.2004
27.11.2004
28.11.2004
29.11.2004
30.11.2004
1.12.2004
2.12.2004
3.12.2004
4.12.2004
- 
24.5.2007
