 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
24.12.2004
Štědrý večer nastal...Tak a máme to za sebou. Myslím Štědrý večer, rozbalování dárečků a rozzářené dětské oči. Vše dopadlo na výbornou, žádný stres. A Martinčiny postřehy? Těsně po rozbalení posledního dárku prohlásila,"Ježíš, jak to moh Ježíšek všechno slyšet? A pšinýst mi dárky který sem chtělá?" Nebo,"Martinko, který dárek se ti nejvíce líbil?" Martinka na to,"No pšecé opice Ranga Tanga!"
Jednu společnou fotku naleznete v albu, další přibudou až po příjezdu od babičky a dědy :-)
Verze pro tisk...
 25.12.2004
Bramborová nadílka...Martinka den před Štědrým dnem velice zlobila. Proto mi Dana včera povídala,"Zabalíme Martince brambory, aby si z toho vzala nějaké ponaučení?" Proč ne, hned po obědě jsem popadl krabici a naskládal do ní něco brambor. Pak už jen zbývalo dáreček zabalit a hotovo. Jste zvědaví, jak se Martinka tvářila při rozbalování? Čtěte pozorně dál ;-)
Ježíšek se snažil umístit krabici hned na kraj celé hromady pod stromečkem, jenomže po ní Marťa sáhla až napodruhé. Zatímco trhala papír, povídala,"Jů, todle bude určitě ten pejsek Bobby!" Sotva odtrhla poslední kousek obalu, konstatovala,"Jé, to je ještě jedna lampička, jako má tatínek!" Krabice totiž byla od lampičky. Marťa otevřela víko a na chvíli ztuhla. Poté ze sebe vypravila,"To sou brambory. Asi sem zlobila. To níc, uvažíme si je k obědů!" Poté se vrhla na další dárky.
Daně zazvonil mobil - volala nám babička. Martinka si v jednu chvíli telefon vzala a popisovala, cože dostala za dárky,"Já sem babičkó dostala tu vopici Rangu Tangu. Nó, pejska Bobbyho sem nedostala, na to sem nebyla dost hodná!" Jak je vidět, ty brambory měly alespoň nějaký výchovný efekt.
Brambory jsem odnesl na chodbu a tam mi je Marťa před koupáním ukazovala,"Podívej se, tady mám ty brambory co sem dostala. Musíme je uvažit a zhamat. No jó, někdo určitě taky zlobil a dostal uhlí. Aspoň mají čím topit!" Vzala to sportovně, viďte? ;-)
Dnes dopoledne jsme se sbalili a odjeli k babičce s dědou. Unavený Vojtíšek usnul v autě a po zastavení jsme řešili dilema - máme Vojtu probudit, nebo ho necháme prospat v autě? Já zvolil variantu číslo tři. Ta spočívala v opatrné demontáži celé autosedačky z pásů a její následný transport do ložnice. Se spícím Vojtou, samozřejmě. Vojtíšek pak spinkal u babičky ještě půl hodinky :-)
Verze pro tisk...
 26.12.2004
S Vojtíškem se rozhodně nenudíme...Noc na dnešek proběhla ve znamení vášní a bouřlivé atmosféry. Aby Vás déle nenapínal, o její průběh se postaral
Vojtíšek a jejími dalšími aktéry se stala babička s Danou. Já chrupal nerušeně dál a vůbec mě nebudil Vojtíškův řev a křik. Asi
ho něco trápilo a přitom se každou chvíli budil. Jak jinak si vysvětlit křik a bouchání hlavičkou a postýlku :-(
Když už jsem nakousl téma mlácení hlavičkou o tvrdé předměty, Vojtíška poslední dobou chytla takováhle mánie.
Jakmile se začne vztekat, padne na podlahu jak dlouhý tak široký a už buší hlavičkou o zem. Pokud se jedná o koberec, je to
celkem v pohodě. Jenomže včera před odjezdem k babičce a dědovi se Vojtík rozplácl v kuchyni na dlažbě a hlavou párkrát
praštil o tvrdé dlaždičky. Au au, to to bolelo. Vojta se pak rozčílí ještě více a je schopen udeřit znovu. Podobné chování ho po
chvíli přejde, jenomže si včera zúůsobil na čelíčku nepěkné znamení ve formě modřiny. Vypadá, jako bychom ho tloukli. No,
nedá se nic dělat a musíme doufat, že ho takovéhle manýry přejdou.
Během snídaně mě celkem zabavila neteřinka Danielka. Táhla dědu do obyváku a přitom žadonila,"Dědečků, já chci
činky do pokojíčku donýst!" Děda se udiveně tázal,"Na co je tam chceš?" Daninka věděla své,"No có, budu je tam hamat!"
Děda se nedal,"Činky se přece nehamají, Daninko!" Dáňa dědu dorazila,"A próč?" "S nima se přece cvičí!" pokračoval děda.
Daninka vyhodila poslední trumf,"No jó, když se nedaj hamat, budu s nima cvičit!" S takovým množstvím dětí se děda
rozhodně nenudí ;-)
Po snídani za mnou přišla Martinka a rozvíjela svoji teorii o lihových nápojích,"Tatínku, že je to pravdá, že když chceš už
pšestat růst, tak se napiješ čeba vína, nebo píva a je to. Pšestaneš růst, jako ten Maxipes Fík, když vypil pívo, že jó? Proto
děti nemůžou pít žádný takový pívo, aby náhodou nezůstaly malinkatý!" :-)
Těsně po šesté hodině jsme se navrátili z cest, přímo od hradecké babičky, u níž jsme strávili celé odpoledne. Děti se
moc těšily domů k dárkům, neboť si jich prozatím příliš neužily. Chvíli na Štědrý večer a pak včera po ránu. Martinka odložila
opičku a hned se vrhla na plstové vaření a Vojtíšek pro změnu zkoumal vsvého štěkacího pejska na baterky. Nastal čas na
koupání a děti zalehly do postýlek. Opice Ranga Tanga momentálně spinká v krabici vedle postele a Marťa se o místo pod
peřinou dělí s chou chou Pavlínkou(Oblečenou do nových šatů), či jiným miminkem. Zatímco děti pomalu usínají -
ani se jim nedívím, že nechtějí zabrat, cestu z Hradce prospinkaly ve svých autosedačkách - já půjdu naistalovat novou DVD
vypalovačku, kterou mi přinesl Ježíšek. Konečně budu moci vyrobit DVDíčka se záznamy z kamery.
Verze pro tisk...
 27.12.2004
Kdo si hraje, nezlobí...Děti se hned po ránu vrhly na svoje nové hračky. To víte, když jsme pětadvacátého odjeli k babičce a vrátili se až včera,
bylo co po Ježíšku dohánět. Martinka začala svými vodovkami,"Maminkó, můžu vyzkoušet tadyto duhový malůvání?" Hned si
namočila molitan ve vaničce a dala se do tvoření. Duhové malování(Rainbow Art) však vyžaduje určitý cvik v
namáčení si plochého molitanového štětce. Martinka zpočátku barvy více míchala než nanášela, jenomže nikdo učený z nebe
nespadl. Ono to časem půjde. V souvislost s Martinčiným malováním mám ještě jeden postřeh. Děti nemohou prozatím ven a
tím značně narůstá spotřeba papírů. Marťa je schopná za půl hodiny vodovkami zmalovat i deset kousků. Až doposud jsme
měli hromadu starých firemních hlavičkových papírů, jenomže ta se povážlivě tenčí. Navíc se do malování pastelkami pustil s
vervou i Vojtíšek.
Už je to tak, děti stále nemohou jít ven. Až ve středu se máme objevit u paní doktorky, aby nám sdělila konečný verdikt.
Prozatím se všichni zdají lepší a již tolik nekašlou. Na druhou stranu není o co stát, myslím tím o chození ven. Dnes se po
celý den nevyjasnilo, pršelo a sněžilo při teplotě jednoho stupně nad nulou. Hrůza, počasí se asi zbláznilo :-(
Náš lumpík Vojtík nám pomáhá konzumovat vánoční cukroví, jenomže ho více vyplive, než pozře. Jak povídala
Dana,"Dokud jsem perníčky navrchu neozdobila, Vojtíšek je jedl celé. Teď ohryže polevu a perníček nechce!" Přesně tak, dnes
odpoledne chtěl i linecká kolečka, z nichž vykusoval prostředky s viditelnou marmeládou. Zbytek vracel pěkně na hromádku.
Dana mu ukazovala jeden kousek po druhým,"Chceš Vojtíšku dojíst tenhle zbytek?" a Vojtíšek pokaždé zavrtěl hlavičkou a
vykřikl hlasité,"Nééé!" Dana zkusila jinou otázku,"Vojtíšku, chceš bonbónek?" Vojta vyhrkl,"Jóó!" Je to lump, viďte ;-)
Odpoledne si Martinka vytáhla svoji další hračku - registrační pokladnu i s dopravníkem na zboží, včetně váhy a čtečky
čárového kódu. Vše je jenom jako, ale pípá to, červeně bliká, pás se točí a pokladna počítá coby kalkulačka. Za tu cenu i nás
překvapila. Martinka se usadila v kuchyni u velkého stolu, rozložila kolem sebe plastové zboží, nás podělila penězi a my s
Danou k ní museli chodit nakupovat. Vojtíšek pouze konzumoval, co jsem mu následně z nakoupených potravin uvařil. Marťa
totiž dostala pod stromeček i sadu nádobíčka i s vařičem v kufru ;-)
Vojtíšek se pro změnu bavil svými novými kostičkami. Jak vidíte na fotkách, vrhli se na ně i s Martinkou. Středně velký
pytel obsahoval 300 kostiček od českého výrobce a ty se dají krásně spojovat se staršími Martinčinými, francouzké
provenience. Stavěla Dana, stavěl jsem i já a Vojtíšek se naopak snažil bořit. Dana navečer přinesla prázdný maxikbelík od
patnáctikilového balení prášku Persil a myslela si, že se do něj kostky vejdou. Ani náhodou, nevešly a zbatek musel přijít do
kbelíku číslo dvě ;-)
Já se také bavil jedním vánočním dárečkem - do počítače jsem namontoval novou DVD vypalovačku a snažil se s ní
naučit pracovat. Což o to, něco zkopírovat není problém, já hlavně potřebuji vypálit všechny záznamy z digitální kamery. Už
bych chtěl konečně sestříhat všechny Vojtíškovy klipy od jeho narození, až po současnost.
Verze pro tisk...
 28.12.2004
Také jste vyzkoušeli domácí pekárnu chleba?...Vojtíškovi je znatelně lépe a je to vidět hlavně na jeho přístupu k jídlu. Při svačince sám dlabal vanilkového Bobíka, až se
mu boule za ouškama dělaly. Vůbec jsem si ho nemusel všímat. Sotva lžička narazila na dno, Vojtíšek se sám
ohlásil,"Čajíček, čajíček!" Dostal lahvičku, jenomže čajíček příliš nechtěl. Dana mu proto podala krabičku s brčkem. Vojta
hned reagoval a natahoval se po pitíčku,"Pitíko, pitíko!" :-)
Po dopoledním pobytu v práci(Stěhovali jsme zpátky vybavení dílny, neboť tam probíhalo malování a pokládání
lina), jsem se zastavil v supermarketu a mezi jinými věcmi zakoupil několik balíčků sušených kvasnic. Jste zvědaví, k
čemu jsme je potřebovali? Nebudu Vás již déle napínat - Dana dostala od Ježíška velkou domácí pekárnu na chleba. Pokud si kliknete na odkaz, ukáže se Vám
zcela stejná pec se značkou ETA. Jenomže my ji máme z předvánoční akce Intersparu a značky AFK. Nesrovnatelně levnější,
jenomže oba typy zcela jistě vyrábí stejný asijský výrobce. Vím jak to chodí ;-) No a právě dneska jsme ji poprvé vyzkoušeli na
obyčejném pšeničném chlebu. Stačilo jen přečíst návod a do nádoby s nepřilnavým povrchem postupně nasypat a nalít
všechny suroviny, včetně sypkých kvasnic navrch. Dana zmáčkla jeden z osmi programů a pak už jen nastalo velké divadlo,
jak jsme se přetlačovali u okénka pícky. Ponejvíce Vojtíšek - jakmile spatřil někoho zhlížejícího do útrob stroje, natahoval se a
zoufale volal,"Mamí, mamí koukát!" Pec suroviny zahřála, prohnětala, nechala vykynout(Vrstva kynoucího těsta stoupala
jako kaše v pohádce Hrnečku vař, takže Dana nakonec psychicky nevydržela a do těsta mírně píchla prstíky - možná proto se
vršek propadl), aby nakonec spustila pečení na nastavenou středně propečenou kůrčičku. Na vrchnějším obrázku se
Vám naskytne pohled do útrob pícky po dokončení pečení a na dalším hotový a nakrojený chléb. Mńam! Řeknu Vám, domácí
pekárna na chléb je teda věc. Opravdu nás velice mile překvapila. Čerstvý, nadýchaný a křupavý chlebíček, bez chemických
přísad nám k večeři moc chutnal. Snědli jsme ho přes půlku bochníku. Napoprvé to nebylo vůbec špatné. Další zkušenosti
Vám popíši v některém z dalších článků :-)
Jak jsem Vám již popisoval v předchozím odstavci, po návratu z práce na mě čekal oběd a bezprostředně po něm se
Martinka zahleděla na hodiny a prohlásila,"No jó, Kouzelná školka bude až za čtyži hodiny!" Opravdu, zcela přesně. Dana se
zarazila a tázala se,"Ja jsi na to přišla, Martinko?" Marťa nám v klidu vysvětlovala,"No, podívám se na hodiný a vidím, né?"
Snad už nezná hodiny? Částečně ano., ale to není všechno. Poslední dobou dávají v Kouzelné školce seriál Hrajeme si
s písmenky. V každém díle se děti seznamují s jedním písmenkem z abecedy. Není pak divu, že Martinka dumá a
nahlas povídá,"Maminko, kominík začíná na Ká, viď? A Sněhulák na Es. A Radek na Er!" Stále více se dostává do problému a
stále více písmenek dokáže napsat na papír. Málem se již podepíše. Jenomže , co bude provozovat ve škole, když zvládne
psaní dříve? Podobné je to s počítáním. Martinka dostala loni dětské člověče nezlob se, s obrázkovou kostičkou. Jaký obrázek
hodíte, na ten máte doskákat. To však už Marťu nebaví. Dnes jsme házeli obyčejnou kostkou a počítali políčka. I
Martinka. Prý se musí naučit počítat. Tak to vidíte ;-)
Verze pro tisk...
 29.12.2004
Děti jsou téměř v pořádku...Dopoledne jsme všichni odjeli do Velkého města k paní doktorce. Ta si děti prohlédla a Martinku vyškrtla ze
stavu nemocných. Sice ještě maličko pokašlává, ale o nic vážného se prý nejedná. Má už jen užívat přírodní bylinný sirup. Do
školky by teoreticky mohla jít tak za čtrnáct dní. Zato Vojtíšek není ještě zcela v pořádku. Až dobere antibiotika, snad se vše
srovná. Prozatím se na první pohled projevuje jako naprosto zdravé a čilé dítě, o čemž se dočtete v dalších odstavcích :-)
Vojtíšek si již sám pouští novou věž, která se nachází na skříňce v dětském pokojíčku. Dětem ji přinesl Ježíšek. Má
dálkové ovládání, takže ho Vojta vyloví ze šuplíku a se soustředěným výrazem v tvářičce mačká čudlíky. Jakmile se display
rozzáří a z reprobeden se ozve hudba, Vojtíškova tvář se zalije blaženým výrazem a Vojta hrdě ukáže na svoje dílo. Pak
zastrčí ovladač zpátky do šuplíku. I Martinka se má co učit, neboť sama žadonila,"Tatínku, ukaž mi jak se to pouští, já to
ještě neumím tak jako Vojtá!" Jenom cédéčko se musí měnit napřímo, bez dálkového ovládání ;-)
Vojta je jak z gumy. Běží z pokojíčku do kuchyně, tam vyskočí na gauč, provede přemet přes polštáře, sedící Danu a
skočí zpátky na zem. Následuje prudká otočka, smyk v zatáčce a Vojta se řítí zpět do pokojíčku. Tam podleze pod
hrazdičkou, či židlí a řádí dál. Není divu, že na něho Dana před koupáním sahala a zděsila se,"Teda Vojtíku, ty seš úplně
splavenej. Dej se chvíli do klidu!" Co myslíte Vojtík? Hned řádil dál. Po uložení do postýlky pak skákal jako pérák. Prostě a
jednoduše dělá dřepy s velice rychlým vztyčením. Já ho šel uložit se slovy,"Vojtíšku, koukej už ležet!" Více jsem bohužel
nestihl. Následovala příšerná pumelice Vojtovou hlavičkou pod zuby, přesněji řečeno pod bradu. Au au, ještě jsem se z té
zákeřné rány nevzpamatoval. Vojta se na mě udiveně zahleděl a pokračoval nerušeně v zábavě. Děti toho vydrží rozhodně více,
než dospěláci ;-)
Musím se Vám s něčím pochlubit. Po předchozí instalaci ježíškovské DVD vypalovačky do domácího
stroje jsem dnes vyrobil svoje první DVDíčko ze záznamů stažených z digitální kamery. Huráá!! Kvalita disku nemá chybu,
obraz vypadá úplně stejně jako při přehrávání originální nahrávky přímo z kamerové kazety. Záznam z kamery sestříhám a pak
vyrenderuji. K následnému sestavení videosekvencí, tvorbě menu a vypálení používám software dodaný spolu s vypalovačkou,
tedy Nero Vision. Jak vidíte na fotce pořízené z televizní obrazovky - Nero Vision krásně sestaví úvodní menu s případným
podmenu kapitol jednotlivých klipů. Následná navigace na DVD přehrávači je jednoduchá a není žádným problém nalistovat na
disku třeba oslavu Martinčiných narozenin. Teď už zbývá jen strávit mnoho hodin a dnů, než všechen materiál
zpracuji(Šest devadesátiminutových kazet DIGITAL 8).
V souvislosti s výrobou DVD, pro Vás mám ještě jednu historku. Vojtíšek bedlivě pozoroval moje snažení a já mu v jednu
chvíli pustil klip, v němž křičí,"Kap kap kap!" a snaží se hupsnout do vany za kaprem. Jakmile Vojta zahlédl výše uvedenou
scénu, hned volal,"Kapv kapv kapv!" a ukazoval směrem ke koupelně. Poté vystartoval vytyčeným směrem. Já běžel za ním a
mohl tak sledovat Vojtíškovo zkoumání prázdné vany a následný monolog,"Tam, kapv není!" Bodejť by byl, já hned Vojtu uvedl
do reálu,"Vojtíšku, vždyť už jsme kapra snědli, zhamali jsme ho!" Vojtíšek prohlásil jediné,"Kapv, ham ham!" :-)
Verze pro tisk...
 30.12.2004
Odpolední pánská jízda...Odpoledne se Dana vydala spolu s Martinkou ke kamarádce. My s Vojtou zůstali poprvé doma sami. Vojtíšek o všem
zpočátku nevěděl, neboť po obědě spinkal. Já ho hodinku předtím uspával. To jsem si tedy dal. Vojta ne a ne usnout. Nechtěl
ležet pod dekou, neustále ji odkopával, točil se na bříško a sedal si. Pak na mě zkoušel různé výskání, brek, řev, smích,
culení se a různé jiné lotrovinky. Spát ne a ne. Sice zíval, ale očka byla stále otevřena dokořán. Asi po půl hodině snažení
jsem začal přemýšlet o potupné prohře a chystal se jít za Danou, aby Vojtu zkusila uspat svými prostředky. Když v tom,
ouha, Vojta položil hlavičku na matraci a začal tuhnout. Neuběhlo ani pět minut a už chrněl. Já si ještě nahonem prohlédl na
počítači výsledky mé dopolední práce, neboť jsem musel znovu stáhnou veškerá videa z kamery a nastříhat vše naostro v DVD
kvalitě(Nejhorší je renderování, tedy komprimování videa, což zabírá 100% výkonu počítače a strašně moc času).
Takže mám v tuto chvíli hotový Štědrý den a předvánoční besídku ve školce. Celé dohromady to nemá více jak sedmnáct
minut, což je přesně ono. Od takového klipu, jen tak někdo unuděn neodejde. Navíc kvalita výsledného disku značně převyšuje
běžné televizní vysílání, což nemá chybu, včetně stereofonního zvuku ;-)
Vojtíšek byl po celé odpoledne neskutečně hodný. Nechal mě pracovat na počítači. Pouze v jednu chvíli přiběhl a volal,
tahaje mě přitom za rukáv,"Tatí tatí, kapv kapv, tam!" Tak jsem šel. Vojta mi podával pastelku a ukazoval na prázdný papír.
Hned jsem mu namaloval jednoho kapra. Vojta zavýskl,"Kapv kapv, jóóóó!" Okamžitě zabodl prstíček do jiného prázdného
místa,"Taky kapv, taky kapv!" Já se otázal,"Sem chceš taky kapra, Vojtíšku?" Vojta vykřikl,"Jóóó!" Namaloval jsem tedy
druhého. Vojta skákal radostí,"Kapv jóóó!" A tak je to pořád. Vojtíšek chce neustále něco malovat. Sám pak popadne pastelku
a snaží se naše dospělácké výtvory vymalovat, respektive přemalovat. Ale že si pokecáme, viďte? ;-)
Během odpoledne s Vojtíškem jsem na počítači stříhal video ze školkové besídky. Vojtíšek mi koukal přes rameno a
jakmile zahlédl maminku, hned startoval na chodbu a křičel,"Mamí mamí, není!" Bodejť by byla. Vojtíšek si na ni hned
vzpomněl. Od té chvíle se netvářil až tak spokojeně. Asi po hodince za mnou přiběhl znovu, vzrušeně mi cosi vypravoval a
ukazoval směrem ke kuchyni. No jo, ozývaly se odtamtud podivné zvuky. Tak jsem se šel podívat na pekárnu chleba, která
poskakovala po lince. Dana ji totiž před odchodem naplnila surovinami a naprogramovala odložený start. Pro dnešek zvolila jiný
recept - na selský pšeničný chléb. Těsto bylo během mísení poněkud hutnější, takže jak se ta kilová koule válela po vnitřku
pečící vany, dělalo to trochu rámus. Chleba se však upekl zcela automaticky, a to zcela na jedničku. Jenom se podívejte na
fotku. Dokonce i kůrka vznikla na povrchu. Hned po ránu ho ochutnáme ke snídani :-)
Jak jsem tak stříhal video ze Štědrého dne, neunikla mi jedna Martinčina hláška. Ona totiž pozná spoustu písmenek z
abecedy a speciálně písmenko M, jako Martinka. Ovšem v jednu chvíli popadla jeden dáreček a utíkala s ním k Daně. Přitom
volala,"Maminkó, podívej, todleto je M jako Moje!" Dobré, že? ;-)
Verze pro tisk...
 31.12.2004
Kocour v mrazáku... ;-)Dnes opravdu jenom krátce - děti od rána řádí a ve všech lotrovinkách vyniká především Vojta. Po ránu nám Dana
povídala,"Děti, měly byste dostat nějaké ovoce!" Já hned Vojtíkovi ukázal mandarinku,"Vojtíšku, chceš mandarinku? Vojta
přikývl,"Jóó!" Já pokračoval,"Nebo banán?" Následovalo vrtění hlavičkou,"Nééé?" Ahá, tak se věci mají. Marťa mi poradila,"Dej
Vojtovi jablíčko, on ho hamá. Já totiž chci taky jabko!" Hlavně že si rozumíme a domluvíme se, ne? ;-)
U oběda rozbil Vojtíšek svůj plastový - melaminový talířek. V pořadí již druhý. Jste zvědaví, jak se to stalo? Zcela
jednoduše, Vojta už nechtěl jíst polévku, tak prudkým pohybem převrátil obsah talířku na stůl a zbytkem mrštil na zem. Lump
jeden, takhle se vztekat. Občas mívá podobné nápady. Co naplat, já ho plácl přes ručku, aby si pamatoval, že se takovéhle
věci nemají dělat.
Zbytek oběda dávala Dana zamrazit. Právě se chystala popisovat igeliťák před jeho vložením do mrazáku a přitom začala
hloubat nad délkou televizního pořadu Bohouš, jenž právě skončil. Hned se zarazila,"Ježišmárjá, já na ten pytlík málem
napsala Bohouš!" No, u nás by to nebylo nic zas tak neobvyklého, když jsme ještě měli kocoura, Dana mu dávala zamrazovat
odřezky masa a na pytlík psala jednoznačné - kocour. Vidět to někdo nezasvěcený, jistě by váhal takové maso
použít. Co kdyby ;-)
Martinka žadonila celé odpoledne,"Maminko, tatínku, já bysem si chtěla hrát nějaký hry!" Vytáhla Černýho Petra a
začala rozdávat karty podle sebe,"Já to musím rozdat požádně, aby nikdo neměl dvě stejný karty!" To víte, že si karty
prohlížela. Při té vší pečlivosti si ponechala Černého Petra. Víte kdo nakonec prohrál? Tatínek ;-)
Tak a už je to tady. Dneškem končí rok 2004, takže bych chtěl Vám, našim věrným čtenářům popřát do nového roku vše
nejlepší, hodně lásky a pohody. Končící rok nás bohužel poznamenal katastrofou nebývalých rozměrů. Mám na mysli
zemětřesení v Indonésii a následné vlny tsunami. Stále se zvyšující počet obětí nahání hrůzu a rozhodně se nejedná o
konečné číslo. Příroda dokáže být krutá, proto buďme alespoň my, lidé na sebe hodní.
Verze pro tisk...
 1.1.2005
Vojtíšek se seznamuje s počítačem...Vítám Vás na našem serveru i v novém roce 2005. Tak jsme přežili Silvestra a věci s tím související. Ještě že nefunguje
rčení Jak na Nový rok, tak po celý rok, neboť by mě jinak po celý rok bolela hlava. To víte, my trávili včerejší
večer s Danou doma sami(Dětičky poslušně chrupaly od půl deváté) a Dana moc bublinky o půlnoci nemusí.
Takže víceméně celá láhev šampusu zbyla na mě. Potom se není co divit ;-)
Jak se Vojtíšek zdokonaluje v mluvení, stále více komentuje naši činnost. Jako například při obědě. Sotva Dana
vyškrábala poslední zbytky jídla z talíře, Vojtíšek hned natahoval prstíček a volal,"Mamí, není!" Dana okomentovala jeho
slova,"Ano Vojtíšku, maminka už nemá, zato ty máš plný talířek. Koukej hamat!" Přesně tak, Vojta dnes jedl o něco lépe než
včera, jenomže se opičil po Martince. Není nad to, mít dvě děti ;-) Abyste tomu rozumněli - Martinka se nípala v polévce a na
lžíci naskládala všechen hrášek z talíře. Jakmile ji zahlédl Vojta, hned bouchl lžíci do talířku a provozoval to samé. Martinka je
totiž Vojtíškovým největším vzorem. Jak jinak, že?
Odpoledne Martinka žadonila, abychom jí četli z knížky říkanku Když jsem já sloužil... Dana jí však
povídala,"Martinko, vždyť to umíš sama a kromě toho tam máš obrázky a podle nich víš, jak to jde po sobě!" Martinka se tedy
pustila do recitování. To víte, že to uměla. Jenom mě překvapila svou bezvadnou výslovností písmenka Ř.
Povídala,"A to kuřře krákoře, běhá po dvože...!" Pouze ve dvou slovech vyslovovala ř, ale ono se to časem poddá. Vím jak jsme
na vojně v Hlohovci trápili slovenské kolegy,"Řekni pepř!" Rodilý Slovák řekl buď,"Pepš!", alebo,"Korenie!" ;-) Když už jsem u
toho Slovenska - dostal jsem rozkaz od jednoho východňára,"Choď do jedálne a uprác tie omrvinky!" Nevím, zdali se to takhle
píše, ale já nevěděl, která bije. Přitom jsem měl pouze uklidit drobečky v jídelně. Neuklidil ;-) Nebo rázný rozkaz
velitele,"Behomkukrom!" Slováci utíkali směrem ke keřům, zatímco my z Česka zmateně stáli a nevěděli, co máme dělat. A ty
jazykové bariéry se stále prohlubují, v létě o dovolené na Slovensku jsme neměli absolutně problémy komunikovat s místními.
Zato kolegovy holky občas něčemu nerozumněly.
Před koupáním se Vojtíšek ztratil v ložnici a nebylo po něm vidu, ani slechu. Raději jsem ho šel zkontrolovat, neboť tam
běžel zapnutý počítač. Co myslíte, že Vojta prováděl? Stál u klávesnice a se soustředěným výrazem ve tvářičce sledoval
monitor. Na něm si ve střihacím softwaru Pinnacle studio pouštěl a zastavoval přehrávání klipu staženého z kamery. Já totiž
chvíli předtím stříhal záznam Martinčiny mikulášské besídky. Vojta přišel na ovládání programu klávesnicí, neboť mi vedle
stojící Martinka hlásila,"Tatínku, von Vojta to umí ovládat. Sám si mačká klávesu a pouští si to!" Ještě že si po skončení práce
nezapomínám ukládat rozdělané projekty. Ale Vojta je skutečně šikula, prozatím žádné problémy nezpůsobil. Dokonce zvládl i
pouštění nové věže v dětském pokojíčku pomocí dálkového ovládání. Takové věci prozatím neumí ani Martinka. Kluci se holt
více zajímají o techniku ;-)
Verze pro tisk...
 2.1.2005
Vojtíšek si rozšiřuje obzory...Venku zuří ošlivé počasí a my za celý týden ani pořádně nevystrčili nos ven. Není divu, kdybych citoval klasika -
Tento způsob zimy, zdá se mi... Jeden jediný den, a to ještě vloni, se dalo sáňkovat. Od té chvíle je neustále
inverze, zataženo, teploty nad nulou a do toho prší. Občas sice i zasněží, jenomže copak to má nějaký smysl? Ve středu
máme jet k doktorce a ta by mohla Vojtíškovi konečně povolit chození ven. Snad se i počasí umoudří :-(
Zatímco Vojtíšek po obědě spinkal, my se s Marťou pustili do stavění velikánské věže z nových kostek. Martinka se pak
snažila upevnit na její vrchol ještě pár kostek a musela si pod nožičky vzít nejprve stoličku a pak i kbelík. Stavba se nám velice
povedla, jak vidíte na fotce. Jenomže se mezitím Vojta probral. Tak jsem ho převlékl a vypustil na zem. Myslíte si, že se
Vojtíkovi věž líbila? No jasně, sotva ji spatřil, zavýskl a vzal ji útokem. Během zlomku vteřiny nebylo co řešit :o)
Pomalu se přiblížil čas na svačinku. Dana nám radila,"V ledničce si vyberte nějaký jogurt!" Tak jsme se tam šli s Vojtou
podívat. Ptám se ho,"Vojtíšku, chceš tenhle jogurt?" Vojta jenom zakroutil hlavičkou a z jeho úst zaznělo jasné,"Nené!" To
samé u druhého a třetího. Až při pohledu na čtvrtý jogurtek prohlásil,"Jóó, ham, ham!" Bohužel, zase tak jednoduché to s
Vojtou není. Posadíte ho ke stolu, položíte před něj jogurt se lžičkou a tím to hasne. Vojta ho v lepším případě ochutná a
prohlásí,"Nene!", v horším se ho pokusí hodit na zem(Pak převezmeme iniciativu my a Vojtíka lžičkou nakrmíme).
Vzpomínáme na časy, kdy Vojta jedl sám(Právě odpoledne jsem stříhal video z léta a v několika záběrech mám
zachyceného, vzorně hamajícího Vojtíška). Poslední dobou se s jídlem nějak pohoršil. I když se může jednat o
přechodný stav, způsobený prodělanou nemocí. Vždyť už mu pomalu začíná chutnat i vánoční cukroví. Už si ho moc neužije,
dojídáme zbytky ;-)
Navečer Vojtíšek objevil kouzlo stoličky pod nohama. Asi tak půl hodiny se snažil dosáhnout na nějakou krabici,
nalézající se na Martinčině psacím stole. Pak odběhl a v ručkách třímal malou stoličku. Přirazil ji ke stolu, jednoduše na ni
vystoupl a už se ozýval vítězný pokřik. Huráá, ze stoličky se dá dosáhnout až na druhou stranu stolu. Bomba! Vojta se hned
pustil do zkoumání Martinčiných pokladů - nůžtiček, složeného puzzle a nějakých knížek.
Já se připravuji na zítřejší pracovní den. Jaký bude, vím naprosto přesně. Po odstávce rozjíždíme obrovský provoz a tak se
asi ve dvě hodiny odpolední domů nedostanu. Nedá se nic dělat, každopádně se večer zase ozvu ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
3.1.2005 16:52:38 Veronika Kučiaková cukrarka(zavinac)pobox.sk
Toto patri k clanku zo dna 1.1.2005.
No keby som vedela ,ze ste boli u nas v Hlohovci na vojne tak by som vam skorsie napisala.Iba chcem vediet ci sa vam na vojne pacilo a ake mena si pamätate,lebo moj tatino tam robil- mal na starosti kucharov,ale podla toho v akom utvare ste bol.
S pozdravom Veronika Hlohovca v SR |
3.1.2005 17:47:11 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
No, já byl na vojně v přelomovém období 89-91 a do Hlohovce mě převeleli po přijímači z Nového Města nad Metují. Číslo útvaru Vám raději říkat nebudu, ale kasárna se nalézala přímo ve městě a sloužili jsme na vysílači - troposférickém uzlu(Takových osm parabolických antén na kopci nad městem - dnes už tam nejsou). Nevím, zdali víte kde, ale jezdili jsme na kopec přes Bojničky - ve vesnici doleva na polní cestu. V Hlohovci se mi líbilo a obzvláště na vysílači - obklopovaly ho vinice ;-) | |
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
25.12.2004
26.12.2004
27.12.2004
28.12.2004
29.12.2004
30.12.2004
31.12.2004
1.1.2005
2.1.2005
- 
24.5.2007
