 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 3.1.2005
Co všechno se dá pověsit na vánoční stromeček?...Dana odjela před sedmou hodinou na cvičení a já zůstal doma s dětmi. Vojtíškovi, ani Martince taková změna vůbec
nevadí, spíše naopak. Vojta si navíc odpustí kojení po koupání. I když Vám povím, poslední dobou stagnuje a pomalu se sám
odstavuje. Mlíčko už asi neteče jako před rokem a tak pokaždé nechá i Martince. Martinka totiž pokaždé žadoní,"Maminko,
dáš mi mlíčko na lžičku?" Proč ne, Martinka má jednu lžičku mateřského mlíčka jako lék před spaním ;-)
Sotva děti uložím do postele, Martinka žadoní,"Tatínku, dáš mi čajíček, do hrníčku s Mikulášem, ohžátý a s brčkem
červeným, nerozžmoulaným?" Vojtíšek se hned Martinčiny průpovídky chytil a chtěl to samé,"Čaíček tam tam!" Podal jsem
mu tedy jeho lahvičku se sosáčkem. Vojta se napil, jenomže mi nechtěl lahvičku dobrovolně vrátit. Po chvíli přetahování a křiku
jsem mu ji v postýlce nechal. Hlavně aby si čaj nevylil na prostěradlo. Kupodivu se choval slušně ještě něco čaje
vypil(Martinka se kdysi také ududávala pitím čaje, jenomže kolikrát usnula a lahvičku zabořila sosáčkem do
polštáře.). Já mezitím zasedl k počítači a po chvíli mě probral Vojtův křik,"Tatí, taí, čaíček!" Nakouknu do dveří a vidím
Vojtu podávajícího mi lahvičku. Hodnej kluk, viďte? :-)
Právě jsem si vzpomněl na Martinku a její včerejší dozdobení vánočního stromku. Marťa se ptala Dany, zdali by mohla na
stromek přidat svoje vlastnoručně vymalované a vystříhané ozdoby. Jak jinak, než z papíru. Dana svolila, jenomže netušila, že
Marťa po větvích rozvěsí mimo ozdobiček i různé vánoční malůvky ve formátu A4 a k tomu na některé větvičky napíchá i
rozstříhané trubky od toaletního papíru. Sotva se Dana přišla na Martinčino dílo podívat, hned jej komentovala,"Martinko, na
stromek se přece nevěší celé výkresy. Ještě že jsi tam nanavěsila ty trubičky od papíru!" Ale kdež, maminka si jich jenom v
první chvíli nevšimla. Marťa nakonec musela některé z ozdob vrátit zpět do krabice ;-)
Dnešní velice náročný a pracovní den jsem vcelku přežil, jenomže jsem si za celý den pořádně neposeděl. Tu nechtěla
naskočit technologická síť, támhle vypadly pojistky, či se z elektronického řídícího systému ztratil program. Aby ne, došla
zálohovací baterie. My to říkáme stále - tyhle vánoční a letní odstávky strojům vůbec nesvědčí. Nedá se nic dělat, lidé si
odpočinout potřebují ;-)
Vojtíšek byl celý den nevrlý a vztekal se pro každou pitominku. Aby ne, vždyť se nedostal tři týdny pořádně ven. Snad ve
středu, uvidíme co nám poví paní doktorka. Vojtíšek se zdokonaluje v komunikaci - stačí abych se například přitulil k mamince.
Hned se na mě vrhá, sápe se na Danu a volá,"Takýý, takýý!" Ale vždyť je maminka i moje, ne? ;-) Nebo Vojta přiběhne, táhne
nás za nohavici a volnou ručičkou kamsi ukazuje. Přitom volá,"Tam tam!" Nedá se nic dělat, musíme jít, jinak nás Vojtíšek
stáhne z kalhot :-)
Dnešní fotky popisují podvečerní činnost. Martinka si pročítala svoji novou knížku. Počítají se v ní různé věci a zvířátka. A
Martinka počítá moc ráda, deset věcí pro ni není problém. Zato Vojtíšek včera přišel na stoličku pod nohy a tak se dostane i na
místa dříve nedostupná. Dnes navíc málem vylezl na okenní parapet - jak jinak, než přes opěradlo gauče :-)
Verze pro tisk...
 4.1.2005
Velké vítání...Sotva jsem dnes přijel domů, hned za dveřmi slyším,"Jéjé, tatínek pšijél!" Otevřely se dveře, Martinka mi skočila do
náruče a chytla se mě kolem krku. To už vidím jásajícího Vojtíška, jak se snaží dostat z vysoké židle, postavené u jídelního
stolu. Dana mu pomáhá a Vojta se na mě sápe namísto Martinky. Sotva se trošku pomuchlujeme, rozebíhá se proti mě Dana.
Aniž by mě varovala - hop a skočila mi také kolem krku. Doslova, po vzoru dětí, ani se nohama země nedotýkala. Tak jsme se
za velkého řehotu dětí, postupně přivítali ;-)
Martinka začala jako obvykle tancovat kolem nákupní tašky a mého kufříku. Přitom povídala,"Tatínku, pšinesl jsi nám
něcó dobrýho? Čeba Kinder vajíčko?" Kdepak, nic, děti mají plnou spíž sladkostí ještě od Mikuláše. Přesto jsem Martinku
potěšil. V kufru se totiž nacházela hromádka počítačového traktor-papíru. Dnes už na něj nikdo netiskne a mě se válel ve
skříni. Martinka zajásala,"Maminkó, podívej sé, takovej naskládanej papír, to si budu moct dělat knížečku lepolerovou!"
Kdepak, papír uschováme a děti ho budou dostávat na příděl. Jinak by ho mohl Vojta popadnout za jeden konec a roztahat
celý po domě. Dětičky totiž mají nevídanou spotřebu papíru. Když si Marťa například zasedne k malování s vodovkami, je
schopná na svá umělecká dílka spotřebovat i deset papírů. O Vojtíškovi nemluvě, ten je pro změnu pomaluje pastelkami. A
řeknu Vám, pastelky se naučil držet v pravačce tak, jak se mají :-)
Po svačince mi Dana referovala, cože přes den prováděli. Vojtíšek jí prý po ránu zdrhl z velké postele, ale poté si vlezl k
Martince do její. Dětičky se zachumlaly do peřiny a vydržely si v klidu prohlížet knížky. Vojtíška poslední dobou přestaly bavit
ty s tvrdými stránkami. Raději se sápe po Martinčiných knížkách pro větší děti. To víte, příklady táhnou. My jenom trneme
strachy, aby ho náhodou nenapadlo trhat listy z nových knížek. Jenomže Vojtíšek se naučil otáčet stránky celkem šetrně.
Dana mi posléze popisovala Vojtíškovo šibalské schovávání se na chodbě. To máte tak - na druhé chodbě(Přesněji
řečeno kotelně, neboť se tam před pár lety nacházel kotel na uhlí a momentálně na stěně visí plynový) Dana suší prádlo
na takovém kovovém skládacím sušáku. Pro Vojtíška není větší zábavou, než zalézt pod prádlo a jukat na nás. Dnes tam
Daně zalezl též. V místnosti je světlo ovládané pohybovým spínačem, takže najednou zhaslo. Vojta se krčil v prádle, ani nedutal. Až to Daně přišlo divné.
Nakoukla tam a Vojta na ni s řehotem vybafl. Legrácky má rád. A víte, kdo ho to učí? Přece tatínek ;-)
Navečer jsme se s Danou hrabali na Internetu a hledali nějaký recept na další domácí chléb, o němž se dočtete v příštím
odstavci. Dětičky se okamžitě přestěhovaly za námi do ložnice. Martinka řádila s Vojtou ostošest. Oba dva si spolu moc
rozumí, hlavně co se lumpáren týče. Vojtíšek okamžitě rozsvítil obě lampičky nad postelí za hlasitého,"Tam blik!" Poté se s
Marťou rochnili v chlupaté přikrývce.
Jelikož se nám pomalu, ale jistě hromadí zkušenosti s pečením chleba v naší nové domácí pekárně, rozhodl
jsem se do budoucna založit zvláštní sekci, zabývající se právě tímto tématem. Prozatím sice máme upečeny pouhé tři
chleby, ale všechny nám moc chutnaly. Každý byl přitom zcela jiný. Dana již započala s archivací vyzkoušených receptů a
poznámek na disku počítače. Zítra se chystá upéci čtvrtý výtvor, protentokrát by se mělo jednat o míchaný celozrnný chléb s
cibulí. Nebojte se, o popis nepřijdete. Škoda jenom, že se přes Internet nedá poslat chuť a vůně ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
4.1.2005 23:22:16 Jarmila.Č Jarmila.Cudova(zavinac)atlas.cz
Ahojky rodinko!
Hmmmm, to jste mě ale nalákali na ten chlebíček. Hned jsem referovala manželovi, že tu pekárnu prostě musíme mít. Naprosto souhlasím se založením "chlebové" sekce s receptíky, postupy a zkušenostmi! Paráda!
Mějte se krásně a ať vám chlebíček chutná!
Dobrou noc!
Jarmila Č. |
4.1.2005 23:31:48 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Díky za chválu. S novými stránkami velice pospíším, neboť mě domácí pekárna chleba více než překvapila. Prozatím si alespoň prohlédněte snímek mého pracoviště, pořízený ve 2320 :-)
 | |
 5.1.2005
Moudřejší ustoupí...V dopoledních hodinách jsme navštívili s dětmi doktorku, jak jsem již předem avizoval. Martinka je podle ní v pořádku a
Vojtíšek jakbysmet. Jenom ta naše Marťa stále kašle, ale zdá se, bezdůvodně. Na kašel má brát ještě sirupek a do budoucna
uvidíme. Když už nic jiného, paní doktorka navrhovala nějakou alternativní léčbu. Ať tak či onak, Dana se s Vojtíškem a
Martinkou konečně dostala odpoledne ven.
Navečer se u nás zastavila sousedka a já jí pouštěl DVD s fotkami. Na jeden disk se vešel první rok mého fotografování -
od narození Vojtíška, což je celkem 4,6 GB dat a to činí cca 7500 fotek. Za jeden rok slušný výkon, že? Vojtíšek bedlivě
pozoroval přehrávání fotek na DVD přehrávači a očička z televizní obrazovky nespustil. Jakmile zahlédl sebe přineseného z
porodnice, ukazoval na obrazovku a udiveně povídal,"Mimi, tam!" Jednou však pochopí, kdo je to miminko. Stejné to bylo i s
Martinkou ;-)
Martinka si s Vojtou občas velice pěkně hraje. Jindy zase Vojtíškovi bere hračky a Vojta se jich samozřejmě nechce
vzdát. Moudřejší ustoupí, proto Vojtíšek přenechá Martince hračku a jde si nalézt něco jiného. Jenomže milá Martinka opět
nutně potřebuje to, s čím si zrovinka Vojta hraje. Tak mu hračku znovu zkusí vzít. Tak tohle je moc i na Vojtíka, proto se začne
bránit. Přetahuje se s Marťou, jenomže nemá dost sil. Marťa vítězí. Chachá, nemyslete si, že by Vojtíšek jenom tak z boje
utíkal! Nikoliv. Couvne pár kroků, sklopí hlavičku a bere Marťu útokem po vzoru berana. Martinka takový úder nečeká, proto se
kácí na zem. Plácne Vojtíka a už se to mydlí. Ani je od sebe nestačíme odtrhávat. Přitom Marťu každou chvíli varujeme, že až
Vojtíšek povyroste, bude ji vše vracet, ale ona nás nebere vážně ;-)
Martinka před chílí usnula(Asi jí odpolední procházka udělala dobře) a Vojtíšek také podezřele ztichl. Chvíli
jsem do klapotu klávesnice poslouchal jeho pohodové povídání a pak na něj nakoukl. Víte co prováděl? Natáhl se z postýlky na
vedle stojící přebalovák a z jeho vrchu sebral všechno svoje oblečení na ráno a zkoumal ho. Dokonce i jednu bačkůrku měl v
postýlce. Jenomže ouha, co to? Kde je tkanička? Vojtíšek pochopil co asi hledám, proto natáhl ručičku a s nevinným
hlášením ,"Tady!", mi tkaničku podal. Lumpík jeden, spinkat by měl ;-)
Včera jsem cosi naznačoval o dnešním pečení chleba, respektive o experimentování s dalším receptem. Dana připravila k
večeři těstovinový salát a k němu jsme měli mít právě výše zmiňovaný čerstvý chlebíček. Jaký? Po zevrubném prozkoumání
internetových receptů jsme jeden vybrali. Já koupil ve městě pšeničnou celozrnnou mouku a tak ji Dana namíchala půl na půl s
hladkou obyčejnou(Konečně měl chleba tmavší barvu). Do pekárny přišly ještě další ingredience, včetně
nakrájené cibule, neboť se mělo jednat o chléb cibulový. Celkem se povedl, jenom vody bylo moc a tak se střed bochníku
maličko propadl(Alespoň takhle to popisují odborníci - jestliže je těsto příliš řídké, hodně vykyne a po zahájení fáze
pečení se střed propadne). Ale voněl a chutnal nádherně. Pomalu pracuji na slibovaných stránkách o pečení chleba, tak
se těšte, recept tam zveřejním :-)
Verze pro tisk...
 6.1.2005
Voni tam furt maj toho Santa Clause!...Před večeří jsem si jako obvykle vzal Vojtíška na chodbu, za účelem umytí ručiček. Před jídlem se to musí, takže ať si
zvyká, chlapec jeden. Vojtíšek několikrát zatleskal, pak zafofroval ručkama a já se mohl jít převlékat. Maličko jsem ho
navnadil,"Vojtíšku, pojď, půjdeme hamat!" Vojta hned zavýskl a prstíček zabodl směrem k jídelnímu stolu,"Jóó, tam ham!"
Jeho nadšení však bylo víceméně hrané, neboť se pak nechtěl kašičky ani dotknout. Projevuje se u něho tzv. problém
první lžičky. Nevím, zdali vědecké publikace něco podobného popisují, ale projevuje se následovně - do Vojtíška musíte
dostat první lžičku víceméně násilím. Jinak vrtí hlavičkou a křičí,"Ne ne ne!" Nebo se vším křápe a zlostně se mračí. Jakmile
však polkne první lžičku, další si nechá strkat do pusinky bez problémů. Kdyby tak už chtěl dlabat sám. Ale to on ne ;-)
Dana odjela opět na cvičení a pro mě začal po večeři podvečerní maraton. Normálně dělá některé věci Dana, takže toho
musím stihnout za dva. Opláchnout Vojtíška, utřít stůl, pod stolem sesbírat poházené kousky jídla, lžičku a setřít. Pomalu se
blíží Večerníček, takže honím děti, aby začaly trochu uklízet hračky. My s Marťou je na jedné straně rovnáme a Vojtíšek na
opačné znovu rozfofrovává. Takový je život. Lump jeden ;-)
Začíná Večerníček. Vojta už sedí na gauči, aby mohl sledovat medvědy. Jenomže Martinka má vedle v obyváku plné ruce
práce. Narovnala si obrovitou hromadu všemožných věcí a navrch položila pár plastových brambor z vaření. Povídá mi,"Tatínku,
todle je takový ohniště a já si v něm peču brambory k večeži. To je jenom jakó, nebój, já to nebudu zapalovat doopravdy!" To
tedy doufám. Znovu volám na Martinku, jenomže se ozývá pouze,"Jóó, slyším, ale mám ještě moc práce!" Marťa konečně
přichází, právě aby shlédla posledních pár záběrů a konečné titulky. Udiveně se ptá,"Tatínku,. proč už to končí?" Nemíní se
příliš smířit se skutečností, ale co se dá dělat, viďte? Uff, ještě urovnat pár hraček, Martince podat sirup, Vojtíkovi šoupnout do
pusinky prášek na zoubky a hotovo. Jdu si na chvíli sednout k počítači, neboť mě zrovna něco napadlo. Jak jistě víte, pracuji
na nové sekci našeho serveru - bude se zabývat pečením chleba v domácí pekárně. Když jsem onehdy vymýšlel a programoval
eMartinku, Neznal jsem ty věci, jak se nechat upéct v peci ;-) Vše jsem vymyslel zbytečně složitě, takže
jakékoliv rozšíření určitých částí není až tak jednoduché. Už to mám na domácím serveru odladěné, takže už jenom zbývá
napsat první článek. Těšte se :-)
Děti jsou vykoupané, dokoukané na Datla Woodyho a uložené do postýlek. Už asi spinkají. Jak tak buším
do kláves, vzpomněl jsem si na jeden Martinčin komentář - seděli jsme právě u večeře a z rádia se ozvala reklama na
Eurotel,"Ahoj, já jsem Santa!" Pokračuje to ještě dále, ale nebudu jim tady dělat zadarmo reklamu, že? Martinka najednou
vykřikla,"Voni tam furt maj toho Santa Clause! Voni to furt pšetáčej pšed Vánoce, to dělaj špatněé! Ždyť už žádný Vánoce
nejsóu, tak proč to dělaj!" Jistě uznáte, že je Martinčino rozhořčení na místě. Vánoce přece skončily a nejenom že nás
reklamami někteří hostili již od léta, ono se to nakonec potáhne po celý rok. Kdyby Marťa uměla telefonovat, jistě by jim do
rádia zavolala ;-))
Verze pro tisk...
 7.1.2005
Čudlíky, to je něco pro Vojtíška...Po návratu z práce jsem doma nikoho nezastihl. Všichni se momentálně necházeli na návštěvě. Vrátili se až těsně před
večeří a Martinka začala honem dohánět hraní si doma. Nejinak Vojtíšek. Po chvíli vylezl na křeslo a z něj si podal Martinčinu
hru - do plata s dírkami se strkají takové malé čudlíky a fungují jako mozaika. To bylo něco pro Vojtíka. Dokonce i Martinka
nás velice mile překvapila, neboť Vojtíškovi hru ponechala a ještě nám hlásila,"To von si Vojta může hrát s těma malinkatýma
čudlíkama, viď mami? To von je nebude strkat do pusinky, že jó?" Má pravdu, nemáme strach, že by Vojta něco polykal či
jenom tak strkal do pusy. To už by se dávno nesměly všude po poličkách a po zemi válet kousky různým Martinčiných hraček
z Kinder vajíček. Vojtíšek se hrou naprosto zaujal. Seděl si na koberci a prstíčky opatrně umisťoval čudlíky do dírek. Opravdu
šikula. V jednu chvíli se mu zdálo, že na práci málo vidí, proto přiběhl za mnou do kuchyně. Ukazoval směrem na vypínač a
volal,"Tatíí, tam blik!" Pro jistotu následovala moje otázka,"Opravdu chceš rozsvítit světlo, Vojtíšku?" Vojta vykřikl,"Jóó, blik!"
Tak jsem udělal blik a Vojtíšek se jal nerušeně pokračovat v započaté činnosti. Ovšem toho křiku před večeří. Nechtěl ani
slyšet, že by se vzdal hraček. Já mu násilím rozevíral ručičky a tahal z nich čudlíky, neboť jich měl v každé nepočítaně.
Nakonec se nechal přemluvit, ovšem s křikem ;-)
Martinka chtěla pro změnu hrát před večeří Černého petra. To jsem jí rozmluvil, neboť Dana potřebovala připravovat večeři
a na Černého petra jsou zapotřebí minimálně tři hráči. Marťa se však nevzdala. Odešla k poličce, chvíli tam něco štrachala a
pak se vítězoslavně vrátila s dětským pexesem,"Podívej tatínku, todle můžou hrát jenom dva!" Hned začala rozkládat kartičky
po stole. Pak se ozvalo,"Tatínku, póóď, už je to rozdaný a já už hrála první!" Opravdu mě překvapila. Před Marťou se skvěla
hromádka šesti uhádnutých karet. Jak jí mám tohle věřit? Marťa se chlubila,"Podívej, jak mě to jde!" Hmm, šlo jí to až
podezřele dobře. Obehrála mě. A to se ještě čílila,"Podívej tatínku, ty nedáváš pozór, proto máš těch karet málo!" Příští hru
jsem rozdal sám a skóre se rázem obrátilo. Potvůrka jedna, na mě si nepřijde ;-) Normálně ji více nechávám vyhrát, ale
podvádět se nemá, že? ;-)
Vojtíšek všechno komentuje. Dívali jsme se na Večerníček - dnes začal nový Bubáci a hastrmani. Vojta
spatřil kozu a volal,"Tam tam bůů!" Dana ho opravila,"Ne Vojto, to je přece méé!", jenomže koza s sebou mezitím sekla na
zem. Vojtíšek znovu ukazoval a volal,"Bác!" Půl hodinu nato jsem si vzal děti na mytí do koupelny. Vojtíšek běžel napřed a tak
mě hned po příchodu do místnosti začal komandovat,"Tatí, tam tam!" Ukazoval na elektrické topení. Sehnul se a zvedl ze
země zástrčku. Podával mi ji a druhou ručičkou ukazoval na elektrickou zásuvku,"Tam tam, taký!" Jakmile jsem vidlici umístil
do správné zásuvky a etaviro vrčelo, Vojta se otočil jako na brtlíku a už mířil prstíčkem na protiskluzové podložky, visící na
šňůře,"Tam tam!" Ani jsem nestihl umístit jednu podložku na dno vany, Vojta už za mnou skákal a netrpělivě vykřikoval,"Tatí,
tam tam, taký!" Chtěl, abych podal i druhou podložku. Vidíte? Už to začíná. Takhle honit tatínka. Sotva jsem Vojtíka po
vykoupání vytáhl z vody a ustrojil ho, už stál na zemi a chtěl všechno věšet zase zpátky. Vojtíšek je takový náš malý pořádník,
rád vidí věci na svých místech. Ovšem, kromě svých hraček ;-)
Verze pro tisk...
 8.1.2005
Počasí se zbláznilo...Po ránu mě děti probudily, tak jsem popadl Vojtíška a běžel ho převléknout. Jakmile se oblečený Vojtíšek objevil ve
dveřích do kuchyně, už prstíkem ukazoval na potemnělý vánoční stromeček,"Blik není, blik není!" Pak se vyškrábal na gauč a
hledal na lince dálkový ovladač, jímž rozsvěcíme žárovičky na stromečku,"Tam blik blik!" Já tedy popadl ovladač a zmáčkl
správný knoflík. Stromeček zazářil v celé kráse a Vojtíšek tancoval okolo,"Jóó!" :-)
Martinka vypadala po ránu dosti rozčepýřeně. Dana se jí ptala,"Martinko, česali jste se s tatínkem?" Jako obvykle ne.
Jenomže nám někam zmizel hřeben. Martinka prohrabala všemožné kouty a ne a ne ho najít. Pak prohlásila skvělou větu, po
níž jsme v sobě dusili smích,"No jóo. Hžeben není. Asi mu narostly nožičky a utek pryč. To se stává!" :-)
Stromečku si dnes děti příliš neužily. Dana rozhodla,"Odstrojíte stromeček?" Proč ne, vždyť se k nám mají příští týden
sjet návštěvy a budeme oslavovat Martinčiny čtvrté narozeniny. Mimo to potřebujeme místo, abychom je měli kam na noc
uložit. Martinka s Vojtíškem mi pomáhali, ale i přesto jsem nejvíce škody způsobil sám. Podařilo se mi rozbít dvě skleněné
kouličky. Jedna byla Danina oblíbená. Ježíšek nám bude muset příští rok přinést nové. Letos nám také naposledy přinesl
ozdobený stromeček na Štedrý den ráno. Na Martinku totiž zapůsobila neteřinka Petruška, neboť jí vypravovala o tom, že jim
Ježíšek přinese pokaždé samotný stromeček a holky si ho s maminkou dopoledne ustrojí, aby se Ježíšek mohl navečer vrátit
s dárky. Není divu - jak to jinak chcete provozovat v malém činžákovém bytě. Martinka má tedy jasno,"Pšíště nám Ježíšek
pšinese v noci stromeček samotnej. Já už se těším na zdobení!" Možná to bude pro děti větší zábava, ale o tom si přečtete až
za rok ;-)
Dnešní pohled z okna znamenal jediné zjištění - počasí se nadobro zbláznilo. Sluníčko svítilo, ptáčkové zpívali a teploměr
vystoupal na dobrých deset nad nulou. No jasně, přišlo jaro. Kdyby to tak chtěla být pravda, jenomže zima se jistě hned tak
nevzdá. Nezbývalo nic jiného, než využít překrásného počasí a vyrazit s dětmi na procházku.
Dana se optala Vojtíška,"Vojto, chceš jet na kočárku?" Vojtíšek hned vykřikl,"Jóó!" Tak jsme ho naložili. Jenomže po
několika minutách se k madlu kočárku tlačila Martinka,"Maminkó, můžu Vojtíka tlačit?" Dana jí tedy snížila rukojeť a v tu chvíli
se dal Vojta do vystupování. Když může tlačit Martinka, proč by nemohl i on, viďte? Tak jsme ho sesadili a Vojtíšek celou
cestu tlačil kočárek. Jenomže jak vidíte na fotce, děti se o tlačení chvílemi i praly. To víte, buď brzdil Vojtíšek a Martinka táhla,
nebo naopak. Shodnout se neuměli.
Vojtíšek se před večeří zabral do skládání Martinčina puzzle. A víte, že mu to docela šlo? Nechci Vás tady překvapovat a
hovořit o geniálním dítěti - Vojtíšek se vyloženě vykašlal na obrázky. Opatrně přebíral kousky z překližky polepené obrázky a
zkoušel, pasují-li do sebe. Podařilo se mu jich téměř polovinu zasunout do sebe a vytvořit tímto stylem jakýsi patvar. Nu což,
Vojtík se tvářil navýsost spokojen a já pak zažil horké chvilky při rozebírání, neboť jsem nechtěl Martince puzzlíky rozlámat ;-)
Dana Martince v týdnu vysvětlovala, jak to bylo s ničivou vlnou tsunami v Asii a nešťastnými rodinami. Martince to
neustále vrtá hlavičce a před chvíli za mnou přišla k počítači,"Tatínku, ta vlna byla taky na Mallorce? Tam co sme byli s
babičkou a dědou na dovolený?" Já Marťu uklidnil,"Ne na Mallorce nebyla, ale zasáhla třeba Indii!" Martinka se
zamyslela,"Ahá, v Indii bydlej ty indiáni, viď?" Snažil jsem se uvést věci na pravou míru,"Kdepak, indiáni žijou v americe, tam
co teta Martina!" Marťa vytáhla posledního trumfa,"To není pravda tatínku, ždyť indáni bydlej kousek odtud ve stanech na louce
pod hradem, ždyť sme je tam v létě viděli!" No, má pravdu, přes léto tam probíhá dětský indánský tábor. ;-)
Verze pro tisk...
 9.1.2005
Vojtíšek se popvé sám svlékl - z pyžamka...Vojtíšek s námi nechtěl po ránu trávit čas ve velké posteli. Raději seskočil a řádil v dětském pokojíčku. Když se pak na
chvíli vyskytl u nás, Dana konstatovala,"Vojtíšku, měl bys zůstat pod peřinou, vždyť máš studené ručičky, nejsi ještě
převlečený!" Já se z legrace obrátil na Martinku,"Martinko, nechceš jít Vojtíška přebalit a převléknout?" Martinka se trochu
bránila,"Nené, vždyť já to ještě neumím!" Dětičky se přesunuly do pokojíčku a uhnízdily v Martinčině posteli. Dana mi
povídala,"To jsem zvědava, zdali se Martinka pustí do svlékání Vojtíška. Pokud ano, Vojta bude jistě řvát!" Jelikož se žádné
nepatřičné zvukly neozývaly, ze zvědavosti jsem vstal. Na zem pak položil deku a na ní Vojtu. Martinka dostala instrukce,"Tak
můžeš začít!" Marťa se potila, ale úkol zvládla na jedničku. Vojtíka svlékla, sundala mu plenku, zadeček otřela vlhčeným
ubrouskem. Jenom s nasazováním čisté plínky jsem jí asistoval a Marťa následně Vojtu oblékla. Povídala přitom,"To je úplně
jednoduchý, von mi Vojtá pomáhá!" V tom má naprostou pravdu, Vojtíšek sám strká ručičky do rukávů a dokáže si mikinku
přetáhnout přes hlavičku. Za chvíli se bude kompletně převlékat sám :-)
Po obědě jsem se Daně nabídl,"Víš co, já jdu uspat Vojtíška!" To jsem ovšem netušil, že se z pokusu o usínání vyklube
půlhodina a to mě ještě přijde vysvobodit Dana, aby se sama trápila ještě dobrých dvacet minut. Vojtíkovi se vůbec nechtělo
usínat. Když se mi zdálo že zabírá, probral se znovu a s křikem. Zkusil jsem mu nabídnou medvídka. Medvídek v tu chvíli
plachtil vzduchem a Vojta řval,"Nééé méďu!" V jednu chvíli si sahal do pusinky a volal cosi jako,"Kapky, kapky!" Lezou mu
horní zoubky trojky, proto jsem mu je namazal kapičkami. Tím problémy neskončily. Vojta se kroutil, brečel a opakoval,"Maíí,
maíí, maíí!" Nenapadlo mě, že volá maminku. Když mě pak Dana vystřídala, pro změnu volal tatínka. Vyloženě nevěděl, co
chce. Možná příčina Vojtíškových problémů se ukázala při jeho následném přebalování - v plínce se nalézaly tuhé bobky. Vojtu
asi trápilo bříško a zácpa :-(
Po Vojtíškově vyspinkání následovalo naše bleskové ustrojení se a přesun ven. Vytáhlo nás sluníčko, jenomže včerejší
jarní počasí rázem zmizelo. Sluníčko se postupně schovalo za mraky a fičel protivný vítr. Vojtíškovi se vůbec nechtělo ťapat po
záhumenní čelem proti větru. To víte, já Danu přemluvil, abychom nebrali na procházku kočárek. Že prý Vojtu případně ponesu
na koníčku. Tak jsem si ho posadil za krk a tím začaly problémy, neboť pak Vojtík nemínil běžet po svých. Jakmile jsem ho
sundal, hned brečel, blokoval mi cestu a snažil se škrábat po mojí nohavici. Dana mi povídala,"Tady to máš. Já raději půjdu na
procházku s kočárkem!" Nedalo se nic dělat, musel jsem s ní souhlasit. Pro příště žádné nošení.
V souvislosti s dnešní procházkou jsem si vzpomněl na včerejší. Jak Martinka, tak i Vojtíšek sleduje všudypřítomné
kočky a pejsky. Vojta co chvíli ukazuje a volá,"Tam tam mňau!" Tam baf baf!" Včera právě volal na kočičku u jednoho domu.
Martinku však zaujalo něco úplně jiného. Najednou ukazovala kamsi nahoru a povídala,"Podívejte se, támdle visí něco
zabitýho!" Vzhlédli jsem k výšinám a skutečně - hned vedle ptačího krmítka se houpal kousek loje pro sýkorky ;-)
Jak si tu v klidu buším do klávesnice, dětičky vedle v pokojíčku ztichly. Usnuly, řekl jsem si. Nakouknu a co vidím? Snad
mě nešálí zrak? Ne ne, Vojtíšek sedí potichu v postýlce a je úplně nahatý. Sám si svlékl pyžamko. Poprvé ;-)
Verze pro tisk...
 10.1.2005
Pročpak ta miminka popisujou?...Dana nám před odjezdem na cvičení připravovala večeři - jablkové knedlíky. Martinka vyfasovala na talířek tři a strašně se
čílila,"Já je nechci tči, já je nesním!" Dana ji upozornila,"Ale Martinko, tatínek ti rozkrájí jenom jeden a ty dva pak můžeš vrátit!"
Marťa souhlasila. Jenomže snědla jeden a chtěla rozkrájet druhý. Pak i třetí. Já se jí zeptal,"Ale Martinko, vždyť jsi chtěla
jenom jeden knedlíček a najednou sníš tři. Jak je to možný?" Marťa se bránila,"Nené, já je chtěla po jednom a ne všecky
najednou na talížek!" Ahá, to se podívejme ;-)
Před Večerníčkem jsem vydal rozkazy,"Tak děti, budeme uklízet. Na ta slova se Vojta pustil do sbírání kostek a házel je
do obrovského kbelíku ostošest. Já ho chválil, jenomže asi přechválil. Sotva zbývaly sebrat dvě kostičky, Vojta kýbl popadl a s
ohlušujícím rachotem vysypal kostky zpět na podlahu. Tohle dělá pokaždé, když ho nehlídáme. Martinka měla uklízet také a
opravdu mě celkem poslouchala. Sice přitom měla řečí jak co má a nemá udělat. Nakonec vše jakž takž uklidila. Já však ještě
objevil v kuchyni pod konferenčním stolkem její tepláčky a ponožky,"Martinko, běž si uklidit oblečení a pěkně ho narovnej, je
naruby!" Marťa se bránila,"Ale já to neumím uklidit, já nejsem žádná uklízečka. Já sem jenom vyndávačka!" ;-) Dostala mě,
jenomže oblečení si umí sama obrátit, ne že ne.
Děti mám opět na starosti sám a tak jsem si před chvílí říkal, že jsme snad na nic nezapomněli. Pohádka před spaním je
přečtena a Vojtíšek řádí ve své postýlce. Jenomže co to? Vojta skáče, ukazuje prstíčkem na přebalovák a křičí,"Tam tam
joubky bombónek ham!" Skvělá věta, že? A poznáte, cože mi vlastně Vojtíšek chtěl sdělit? No jasně, na přebalováku ležela
tuba s prášky Zymafluor na zoubky. Vojtíšek vyžadoval svůj práškový bonbónek. Vždyť když jsem navečer
podával Martince její sirupek proti kašlání, Vojtíšek šteloval pusinku a žadonil,"Takýý, ham!" Ne ne, léky nejsou na mlsání ;-)
Martinka se po Večerníčku zahleděla na televizní obrazovku a sledovala ji s otevřenou pusinkou. Velice ji zaujala reklama
na portál Seznam - právě narozená miminka tam popisují emailovými adresami a povídají slogan Seznam - email na celý
život. Sotva show skončila, Martinka se ptala,"Tatí a proč je popisujou? To byl Vojta taky podepsanej, když se narodil?
Já bysem chtělá domů taky takový miminko, ale podepsaný!" :-)
Děti se tak nemohou dočkat příchodu Dany ze cvičení, že raději ani nespinkají. Vojtíšek najednou ztichl a přestavte si to,
rozepnul si nohavičky u pyžamka a vyvlékl nožky. Tak jsem mu je vrátil na místo a netrvalo ani pět minut a Vojta seděl v
postýlce nahatý. Lumpík jeden, přišel na skvělou věc. Když jsem ho podruhé oblékal, hrozil prstíčkem a káral se,"Ty ty ty, ty
ty ty!" :-) Martinka si pro změnu hraje v posteli s panenkami a prozatím vypadá zcela neospale. Asi se oba miláčkové s Danou
dnes ještě pozdraví ;-)
Vojta se vysvlékl ještě jednou a právě asi usíná. Stihli jsme to, Dana se vrátila za deset minut devět a děti právě spinkaly
pět minut ;-)
Verze pro tisk...
 11.1.2005
Další adept na Česko hledá Superstar... ;-)Odpoledne k nám přišla návštěva a Vojtíšek se předvedl, jaké dokáže být hodné dítě. Doběhl si do šuplíku kuchyňské
linky pro lžičku a už se sápal po ledničce pro Bobika. Pak už jen zasedl za pomoci Dany ke stolu a bagroval a
bagroval, až se mu boule za ouškama dělaly. Jak poslední dobou nechtěl nic jíst sám, zase se vrací k normálu. Prostě a
jednoduše překonal nějaké divné období. Vždyť navečer snědl polovičku mléčné kaše sám. Kdybych mu ji podobně nabídl
ještě před týdnem, přinejmenším, by talířek i s obsahem přistál na podlaze.
Před večeří návštěva odešla a po hrajících si dětech zbyla v dětském pokojíčku značná spoušť. Nezasvěcený by jistě
horempádem volal policii, neboť by měl podezření na loupež. Kdepak, to byly jenom děti. Naštestí se jim nepodařilo vyházet
vše z polic a poliček, beden a bedýnek. Dana Martince hlásila,"Až se navečeříte a dokoukáte na Shreka, půjdete s Vojtíškem
uklízet. Všechny hračky budou na svých místech!" Pak se zarazila a povídala mi,"Tedy, na svých místech není to pravé. Vždyť
Martinka uklízí hračky každou chvíli jinam!" Naprosto s ní souhlasím. Martinka si například z hraček postaví oheň - vše nahází
na hromadu a pak si na jeho vrcholku opéká brambory a jinou zeleninu ze své kuchyňky. Samozřejmě plastovou ;-)
Vojtíšek si poslední dobou rád zpívá. Písničky má oposlouchané z Martinčiných cédéček a hlavně od samotné Martinky.
Jak jinak si vysvětlit bezvadnou intonaci a interpretaci skladeb. Vojtíšek se například posadil k miminkovské hrazdičce se
zavěšenou hračkou. Houpal s ní a k tomu zpíval,"Houpy houpy, kocka koupy!" To poslední slůvko používá i před odchodem na
podvečerní koupání. Nebo Vojtíšek běhal, točil se dokola a prozpěvoval,"Koo koo, nýnký, a yhy ýnský, bááác!" Stejnou sloku
opakoval několikrát, takže se v žádném případě nejednalo o náhodu. Jenom asi neví, o čem vlastně zpívá. Vojtíšek je vůbec
hudebněji nadanější než Martinka. Jakmile pustíme Martinčinou cédéčko s dětskými písničkami typu Pec nám
spadla, Vojtíšek stojí před skříňkou s přehrávačem a tančí. Pohupuje se v kolenou a nebo běhá dokola :-)
Dana pekla v domácí pekárně další chléb, protentokrát vyloženě k večeři. Včera jsem se dohodli na vyzkoušené receptu
pšenično-žitného chleba. Jenomže se ve spíži nalézají dva stejně vypadající pytlíky s moukou. Na jednom se však píše
Celozrnná pšeničná mouka a na druhém Celozrnná žitná mouka. Podstatný rozdíl, že? Dana chtěla
do pece nasypat žitnou a zaměnila ji za pšeničnou. A víte, že to vůbec nebylo špatné? V každém případě Vám obě variace
popíši v naší nové rubrice, zabývající se recepty a pečením ;-)
Vojtíšek se i dnes jednou svlékl z pyžamka. Jenomže oprávněně, neboť jakmile Martinka dostala čajíček na noční stolek,
Vojta hned křičel svoje oblíbené,"Čajíček čajíček!" Dostal ho, a vzápětí si zlil pyžamko. Tak si ho svlékl , skákal v postýlce s
pyžamkem v ručičce a volal,"Mamíí, mamíí!" Až ho zachránil tatínek a navlékl mu pyžamko se složitějším zapínáním. Pro
dnešek se už nesvlékne. Alespoň v to doufám. Jenomže Vojtíšek je sice malej, ale šikovnej ;-)
Tak si to představte - Vojtíšek se opravdu nesvlékl. Jenomže když nešlo pyžamko, našel si jiný objekt zájmu. Tím se
stalo prostěradlo a pod ním se nalézající osuška. Lump jeden.
Verze pro tisk...
 12.1.2005
Když příjde hlad, není co řešit...Dana odjela odpoledne do Velkého města za nákupy. S dětmi jsem bohužel nemohl jít ven, neboť ošklivě
pršelo. Zima nám letos dává pořádně zabrat. Nikoliv však mrazy a sněhem, nýbrž blátem, deštěm a teplotami vysoko nad
bodem mrazu. Hrůůza :-(
O půl čtvrté jsem zavolal na Vojtíška,"Vojtíku, chceš si dát něco ke svačince?" Ani jsem nemusel otázku opakovat, Vojta
hned skákal u svojí židličky a volal,"Jóó jóó, hamíí!" Že by měl opravdu hlad? Z ledničky jsem vytáhl čokoládového
Bobíka(Přesněji řečeno Lipánka - jenomže oba dva smetanové krémy disponují stejně tvarovaným kelímkem) a
plácl ho rozdělaný před Vojtíška. Povídám mu,"Tady máš Vojtíšku bobika!" Vojta se na mě zahleděl a opakoval,"Bobek,
bobek!" Opodál sedící Martinka se začala smát,"Jéjé, Vojta žeknul bobek namísto bobík! Cheché, to je legracéé! Ale vždyť von
ten bobík vypadá vopravdu jako bobek, je taky hnědej!" No, ještě že Vojta nemá takovou představivost. Dobrou chuť, Vojtíšku
;-)
V ložnici se mi mezitím dotvářelo DVDíčko(Vypaloval jsem jedno ukázkové z kamery na víkend - na oslavu
Martinčiných čtvrtých narozenin mají přijet návštěvy) a tak jsem zanechal Vojtíška samotného bagrovat čokoládový
krém z kelímku. Sotva uběhlo pár minut, už se z kuchyně ozývalo hlasité,"Není, není!" Skutečně, Vojtíšek vyškrábal kelímek
do posledního zbytku. Jak vidíte, když chce, dokáže jíst sám. Zato při večeři jsem před něj postavil talířek s mléčnou kaší a
Vojta jenom kroutil hlavičkou,"Ne ne ne!" Alespoň se nechal nakrmit.
Po večeři nastal čas, aby si dětičky uklidily v pokojíčku ten příšerný nepořádek. Jenom považte - jak mám projít do
ložnice, když není kam šlápnout. Všude samá kostička. Dokonce i Vojtíkovi se podestýlka vymstila, neboť se velice rychle
rozběhl za mnou a také velice rychle přistál na zemi. Nedalo se nic dělat, zavelel jsem,"Vojtíšku, pojď uklízet kostky!" Světe
div se, Vojtík popadl veliký kbelík a už běhal po místnosti jako čamrda. Šup kostičky do náruče, šup s nimi do kýblu, otočka a
pro další. Za chvíli nebylo co řešit. Vojta přiběhl s víkem a ukazoval mi, jak ho správně narazit na vršek kbelíku,"Tatí, tady tak!"
No jo, rád se poučím. Bum a hotovo. Hodnej Vojtíšek ;-)
Dětičky vedle konečně ztichly, snad už spinkají. Dana dožehlila v kuchyni prádlo a tak jsem se šel na ni podívat. Hned se
mě ptala,"Tak co, spinkají?" Já nakoukl zpět a zčerstva referoval,"Vojtíšek už spí. A Martinka také. Objímá svoji šušu
Pavlínku. A Pavlínka spinká v autosedačce!" Dana se překvapeně optala,"Ona má Martinka v posteli autosedačku?" Přesně
tak, vždyť to povídám ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
3.1.2005
4.1.2005
5.1.2005
6.1.2005
7.1.2005
8.1.2005
9.1.2005
10.1.2005
11.1.2005
12.1.2005
- 
24.5.2007
