Stránky miminka,neplodnost,zajímavosti o dětech

 Hlavní menu
 NOVÝ BLOG
  - úvodní stránka
 ODKAZOVNÍK
  - naši partneři
 TĚHOTENSTVÍ
  - naše bříško Vojtíšek
 VOJTÍŠEK
  - novinky - deníček
  - míry a váhy
  - moje první...
 MARTINKA
  - novinky - deníček
  - Martinka po narození
  - míry a váhy
  - moje první...
 NAŠE NEPLODNOST
  - něco o rodičích
  - Martinka
 NEPLODNOST - léčba
  - metody IUI,IVF
  - metoda p.Mojžíšové
  - lidstvo má problém
 ARCHIV ČLÁNKŮ
  - deníček
 FOTOALBUM
  - naše fotografie
 ODKAZY
  - katalog odkazů
 DOMA
  - domácí pekárny chleba
  - u nás doma
  - rekonstrukce domu
  - písková filtrace bazénu
 WEBMASTER
  - vývoj eMartinky
 FAQ
  - co je to eMartinka?

 Kniha návštěv
- Napište nám
- Přečtěte si

Poslední zápis:
8.7.2006  10:58:29



 Webmaster
Pište nám na adresu dopisy@emartinka.cz

WEBMASTER
© LTX 2001 - 2017
Radek Lehký
Tel: 602138084
ICQ: 297193369

Veškeré dotazy a technické připomínky mi adresujte na
webmaster@emartinka.cz


Vyberte si články podle Martinčina věku(měsíce):
  9  10  11  12  13  14  15  16  17  18  19  20  21  22  23  24  25
  26  27  28  29  30  31  32  33  34  35  36  37  38  39  40  41  42
  43  44  45  46  47  48  49  50  51  52  53  54  55  56  57  58  59
  60  61  62  63  64  65  66  67  68  69  70  71  72  73  74  75

Zobrazit stránku:  1  2  3  4  

Marťa jede s Petruškou z kopce :o)15.1.2005
Martinka oslavila čtvrté narozeniny...
Dopoledne nám Dana povídala,"Tak děti, měly byste jít na chvíli ven. Odpoledne budeme oslavovat Martinčiny narozeniny a nikam se už nedostanete!" Proč ne, jediným dobrovolníkem z řad dospělých jsem byl nakonec já, ale to mi vůbec nevadilo. Alespoň jsem si na vlastní kůži vyzkoušel, jaké je to mít čtyři děti na procházce ;-)
Při podobné akci před rokem jsme popadli sáňky, boby a vyrazili jezdit na kopec. Letošní zima nám však žádné podobné radovánky nenaskýtá, takže Danielka popadla roloped, Martinka mašinku na tahání a nejstarší Petruška takové vozítko, na němž se dá jezdit z kopce. Takže holky nakonec jezdily. I Vojtíšek, ale ten pro změnu na svém kočárku(Ovšem ne z kopce). Úplně nejlepší svah na podobné řádění naleznete za naším domem, takže se holky střídaly a frčely dolů. Danielka drandila na rolopedu. Viděla nás i jedna okolojdoucí paní a ta mi povídala,"Tedy, vy ale máte nervy. Já bych se na takové ježdění nemohla ani dívat!" Kdepak, zase tak nebezpečné to nebylo. Holky sem tam spadly a já byl za jejich zablácené oblečení mírně pochválen. Co se dá dělat, když není sníh, ne? ;-) Celá rodinka u dortu  :-)
Odpoledne proběhla oslava Martinčiných čtvrtých narozenin. Martinka se převlékla do šatiček a po chvíli již přijímala gratulace s dárečky. Více fotografií Vám později přinesu ve fotoalbu. Martinka dostala mimo jiné otočnou kolečkovou židli k psacímu stolu. Pořídili jsme jí normální velkou pro dospělé, neboť ji lépe využije. Židle se dá nastavit i pro Marťu, takže žádný problém.
Závěrem bych vám přiblížil kam mi včera zmizel kabel od foťáku. Nejprve se omlouvám dětem za křivé nařčení, neměly s tím nic společného. Dnes dopoledne jsem kabel zoufale hledal. Nebyl v peřiňáku, ani nikde na skříni. Až po půl hodině se najednou Dana zvedla a zmizela kdesi v ložnici. Netrvalo ani pět minut a už stála ve dveřích,"Copak mi dáš za ten kabel?" Coby, pusu. Víte kde ležel? V Danině skříni. Asi ho tam nevědomky uklidila s nějakými věcmi ;-)

Verze pro tisk...

Přidat komentář...

15.1.2005   18:52:32   Jarmila Č
   
Jé, je. Vám to ale na té společné fotečce moc sluší!!! Přeji Martince všechno nejlepší a hlavně ať si užívá pohodové dny plné lásky svých nejbližších! Pa Jarmila Č.


Vojtíšek sbírá kamínky na cestě :o)16.1.2005
Martinka se učí psát...
Včerejší oslavování Martinčiných narozenin, zakončil těsně před šestou hodinou podvečerní ohňostroj. Stejně jako každým rokem jsem od Silvestra schoval pár římských svící. Děti se ustrojily, švagr popadl Vojtíška a následoval přesun na dvorek. Odtamtud jsme vypálili všechny svíce proti ztemnělé obloze. Vojta se neprve mírně bál, ale po pár ranách už výskal radostí a prstíčkem mířil na létající barevné ohýnky,"Tam tam íííí, páálí, páálíí!" Ještě dnes dopoledne mi ukazoval na vypálené papírové trubky a komentoval je,"Tam pálíí, bum bác!"
Vojtíšek nás během společné odpolední procházky velice překvapil svojí mluvou a reakcemi. U jednoho domu na horním konci naší obce mají velikého psa vlčáka. Pokaždé když jde někdo kolem, pes s velikou radostí vyskočí na plynovou budku u plotu(Takzvanou HUPku, tedy Hlavní Uzávěr Plynu). Z ní pak pěkně zvysoka štěká. Kdyby chtěl skočit tak skočí, ale to on ne. Vojtíšek ho pobaveně sledoval z kočárku a volal,"Jůů tam baf baf baf!" Poté psa k našemu překvapení nabádal,"Hop, hop!" Pes naštěstí neposlechl a plot nepřeskočil ;-)
Znovu Vojtíšek exceloval během cesty zpět. Už se nechtěl vézt na kočárku, proto byl sesazen a tlačil prázdný kočár sám. To mu jde celkem dobře, jenom řídit musíme my. Pro větší zábavu si Vojta nechal na nožní brzdu kočárku zaháknout mašinku na kolečkách a táhl ji také. Najednou proti nám kráčí starší manželé a my je s Danou zdravíme,"Dobrý den!" Vojtíšek se po nich ohlédl a zcela zřetelně pozdravil,"Ahóój!" Paní se na něho obrátila a opětovala pozdrav,"Ahoj! Ty ale krásně tlačíš kočárek!" :-) Martinka píše  :-)
Navečer se Martinka bavila procvičováním psaných textů. Nevím co pak bude provozovat ve škole, ale doma ji moc baví učení se písmenek. S největší pravděpodobností ji hodně motivuje seriál uváděný v Kouzelné školce - Hrajeme si s písmenky. Tam se děti v každém díle naučí jedno nové písmenko z abecedy. Dnes si Marťa vzala papír, pastelku a už žadonila,"Maminko, jak se píše Martinka? Dana jí diktovala jednotlivá písmenka a Marťa je zapisovala,"Tak já píšu K jako Krtek, A jako Alenka, T jako traktor!" Skutečně napsala svoje jméno. Pak psala další - Ondra, Lucka, Radek, krtek. Mohl bych pokračovat ještě dále, ale i tohle stačí. Sama složitější slovo nenapíše, ale jakmile jí ho rozložíme na písmenka, není co řešit :-)
Zatímco si Martinka procvičovala abecedu, Vojtíšek na malém stolečku maloval různé patvary. U něho nás překvapuje hlavně jeho dokonalé držení pastelky v ručičce. Martinku jsme museli správné držení tužky učit a Vojta na to přišel sám. Možná si bere dobrý příklad od Marti. Děti si spolu moc rozumí a dokazovaly mi to i během podvečerního koupání. Dnes jsme si měli umýt vlásky a tak já Vojtíkovi hlavičku namočil. Po aplikaci dětského šampónu se mojí role zhostila Martinka a důkladně Vojtíškovi vlásky prodrbala. Vojta se vyloženě bavil. Smál se na Marťu, culil a držel bez hnutí. Jakmile pak přišla na řadu Martinka, Vojtíšek pro změnu vydrbal hlavu jí. On vůbec kolikrát bez varování vyklopí Martince na suché vlásky plný kelímek vody a Martinka se následně rozbrečí. Jsou to prostě naši malí miláčkové ;-)

Verze pro tisk...

Přidat komentář...


Vojtíšek leze na židli :o)17.1.2005
Vojta nás neustále něčím překvapuje...
Vojtíšek dnes udělal velikánský ppokrok a značně si tím rozšířil obzory. Chcete vědět o čem mluvím? Pozorně čtěte dále. Stalo se to dopoledne - Dana právě cosi kutila na chodbě a vtom uslyšela Vojtíškovo zoufalé volání,"Mamí, mamí, mamí!" Zpočátku mu nepřikládala žádnou větší váhu, jenomže se ozvala i v kuchyni sedící Martinka,"Maminkó, Vojtá tě volá!" Dana si honem pospíšila a během chvilky stála na prahu dětského pokojíčku. Jenom si představte Vojtíška - stál na sedáku židle postavené u poliček a nemohl nožkama pořádně našlápnout. Maminka ho honem zachránila. Nemyslete si však, že by Vojtík z židle neslezl. On nám podobný sekok nožkama napřed převedl odpoledne. V dopoledních hodinách se chtěl Daně pochlubit, jakej je šikovnej kluk. Jenomže tím Votíškovo lezení na židle neskončilo, spíše naopak.
Po svačince, behem níž mi Dana vyprávěla o Vojtových kaskadérských kouscích, si Martinka přinesla svoji novou hru Žížaly a položila ji na okraj stolu. Vojta ji hned zmerčil a už už se na ni sápal. Já popadl krabici a postavil ji doprostřed stolu v domnění, že tam bude v bezpečí. Jak hluboce jsem se mýlil, mi Vojtík po chvíli ukázal. Sami vidíte na úvodní fotce, jeho lezecký styl nemá chybu. V takovémto zápřahu vydržel několik minut a nakonec se na židli dostal. Následoval vítězoslavný pokřik a už se vrhal na Martinčinu hru. Jedině z Vojtíškova pádu na zem máme strach. Jinak se nedá vůbec nic dělat. Pokrok je pokrok. Závěrem jsem ještě potěšil Danu,"No, za chvíli si Vojtíšek přistrčí židli k oknu a vleze na parapet. Nebo bude jako kolegův syn pochodovat po kuchyňské lince a z horních skříněk pak rabovat porcelánové nádobí!" Tak hrozné to doufám nebude. Jenomže kluci jsou kluci. Martinku by něco takového nenapadlo. Nebo se snad v holčičkách mýlím? ;-) Martinka si postavila psíka z Vojtíškových kostek  :-)
Martinka dostala ke čtyřletým narozeninám velkou bednu s opravdovými kostičkami Lego. Hned si stavěla nějaké věci dle předlohy. Jenomže Vojtíšek by si nejraději skládal z drobných kousků také. Neustále pochodoval kolem Marti a natahoval se po kostičkách,"Taký, tam!" Jenomže my mu je nechceme příliš dávat, neboť by je Vojta jistojistě roznosil po bytě a poztrácel. Dílo zkázy by pak dokonal tatínek, neboť jakmile vytáhne hadici od centrálu, luxuje hlava nehlava, hračka nehračka. Sem tam něco zarachotí v hadici a mohlo by se jednat i o Lego kostku. Stačí, že dětem luxuji pastelky. Dlouhá tužka by se sice měla zaseknout v zásuvce, neboť za ní se nalézá ostré koleno. Já však pokaždé vycucl krátkou pastelku a ta kolenem proletěla až do vysavače v dílně. A kdo se v tom má hrabat? ;-)

Verze pro tisk...

Přidat komentář...


Vojtíšek coby princ Krasoň ;-)18.1.2005
Mamíí, mamíí, pomóóc !!!...
Navečer přišel sousedovic Péťa a pohrál si s dětmi do sytosti. Vojtíšek se sám zpočátku zabavil u velkého stolu s novými Martinčinými kartami - kvartetem. Dana sice jevila zpočátku o karty obavy, jenomže Vojtíšek je netrhal a navíc celkem šikovně přerovnával. Dokonce i Martinka byla svolná,"No jó, von si může Vojtá pohrát s mýma kartama!" Vojtíška však hra přestala po půlhodince bavit a zapojil se do společných her.
Martinka nás všechny lákala,"Tatínku, zahrajeme si na ryby?" Já hned nadšeně souhlasil,"No jasně. Budeme od teď všichni mlčet jako ryby!" Martinka se však zaškaredila,"Ale néé! Takdle se na ryby nehraje!" Dana nakoukla z kuchyně,"Martinko, to by bylo moc hezké, kdyby jste všichni svorně mlčeli!" Mno, podobné teorie patří spíše do oblasti utopie a sci-fi. Martinka se dala do vysvětlování,"Jeden z nás bude žralok. Ostatní děti sou rybičky a ten žralok je žere. Jakmile je sežere, musí se ty ryby chytit za ruky se žraloky a už sou taky žraloci!" Takhle se prý děti baví ve školce. I když si myslím, že si Marťa některé pasáže trochu přibarvila. Ve školce na sebe například nesmějí jako střílet. Marťa si však včera z Lega postavila pistoli. Povídala,"Tady mám pistol a du si něco zasčelit!" Netrvalo dlouho a vrátila se z lesa. V ručce třímala plyšovou lišku a držíc ji za ocas mi ji podávala,"Na tatínku. Zasčelila sem lišku, upečeme si ji k večeži!" Kam na to ty děti chodí? ;-)
V předchozím odstavci jsem nakousl problematiku školky. V této souvislosti mám jednu novinku - paní doktorka konečně Martince povolila pravidelnou docházku. V pondělí nastupuje. Jak jistě víte, Martinka prokašlala poslední měsíce a uzdravení se ne a ne dostavit. Kašel konečně ustal, takže není důvodu, aby Marťa zůstávala doma. Obzvláště, když se do školky neskutečně těší. Dana si alespoň odpočine, neboť na Marťu poslední dobou doléhá ponorková nemoc. Tato situace se naštěstí poslední dny poněkud zlepšila, a to hlavně díky procházkám. Inverzní počasí koncem roku zmizelo a nastaly příjemnější dny. I když mrazivé a bez sněhu. Divná to Zima, brrr :-( Koupáníčko koupání  :-)
Martinka po mě chtěla oloupat mandarinku. Já ji nakousl dle svého zvyku zuby a jal se ji následně loupat nehty. Martinka se zamračila a kárala mě,"Teda tatínku, takdle se to nedělá, kousat mandarinku. Bude tě bolet bžíško. To musíš oddrápnout tím svým ostrým drápem a né pusou!" No vidíte, rodičové musejí jít příkladem, jinak to není žádná výchova, že? ;-)
Víte jak volá Vojta, děje-li se mu nějaké příkoří? Jednoznačně,"Mamíí mamíí!" Pokud je nablízku maminka, startuje vytyčeným směrem. Jenomže když Vojtíška vytáhnu z vany, promění se v kluzkého hada a snaží se mi vycukat z pevného stisku a plácnout s sebou jako ryba zpět do vody. Jenomže já nepustím a navíc si dovolím Votíka položit na osušku a sušit ho. Jenom si to představte. Vojtíšek nemůže takové příkoří přenést přes srdíčko, proto volá zplna hrdla,"Mamíí mamíí!" Kdyby mohl, přidal by i slova,"Mamíí, táta mě tráápíí!" Kdepak, netrápí, Vojta nemůže pobývat ve vaně půl hodiny. Stačí však, abych hodil přes Vojtíkův obličejíček osušku, už se směje a vykukuje na mě,"Tatíí, kuku!" No vidíte, žádné trápení ;-)

Verze pro tisk...

Přidat komentář...


Děti na bobu :o)19.1.2005
Sněhová nadílka...
Včerejší večer jsem trávil s dětičkama sám, neboť se Dana hned po uložení dětiček do postýlek vydala na návštěvu ke kamarádce. Tam šla v silném mrazivém větru a zpátky ji pro změnu doprovázelo sněžení. Sice moc sněhu nenapadlo, ale po ránu to stačilo na bobování a také na menší silniční kalamitku. Kdo by v lednu čekal sníh, že? Cestou do pracovního města mě totiž jako obvykle čekala fronta kamiónů, netroufajících si sjet z prudkého kopce dolů(Ani se jim nedivím, pod kopcem je ostrá pravotočivá zatáčka). Silnici po ránu ještě nikdo neposypal. Ne jako včera, kdy naše auto dostalo spršku soli ze sypacího vozu, nesmyslně ošetřujícího suchou silnici ;-)
Sotva se Martinka probudila a zmerčila sněhovou nadílku, hned žadonila,"Maminkó, půjdeme ven bobovat? Já už se těším!" Hned po snídani šli. I Vojtík se poprvé projezdil na svém novém bobu. Asi dvakrát se pořádně vyválel ve sněhu, jenomže si z toho nic nedělal. Všichni tři tak strávili dopoledne dvě a půl hodinky venku. To samé i odpoledne, po Vojtíškově vyspinkání. Já přijel z práce právě včas, abych ještě děti vyfotil společně v jednom bobu. Pak už následovala zběsilá jízda při níž jsem děti vyklopil v zatáčce. Vojtík zapadl obličejíčkem do sněhu a rozbrečel se. Dana mě upozorňovala,"Vojta je ještě malej na takovéhle kousky. Začne se bát a nebude chtít na bobu jezdit!" Než to dořekla, seděl Vojta zpátky ve vozidle a chtěl tahat. Když nastal čas k odchodu domů, nemohl jsem ho z bobu dostat. To víte, že brečel ;-) Vojtík se sápe na pastelky  :-)
Doma se hned po svačince vrhl na malování si pastelkami. Martinka dostala pod stromeček novou velkou sadu nelámavých pastelek. Vojtovi tak připadly Martinčiny staré. Hezky to Dana vymyslela, viďte? Jenomže předevčírem měl Vojtíšek možnost seznámit se osobně s novými pastelkami, pořádně si je ohmatat a od té chvíle už jiné nechce. Dnes si je na Daně vyloženě vybrečel, takže už je mají dětičky společně. Vojta je naštěstí neláme a kreslí s nimi ostošest.
Martinka před spaním vyzvídala, jakže se vlastně dělá knížka. Já jí povídal,"Tu knížku Martinko, vytisknou v tiskárně!" Marťa pokývala hlavičkou a spustila,"No jó, to já sem viděla na jednom obrázku takovou tiskárnu k počítači. To voni to z počítače vytisknou takovou omalovánku a tu pak barvičkama vymalujou. Až ji vymalujou tak pod ní nalepěj takovej tvrdej papír a knížka je hotová. Že jó, že to takdle dělaj ty knížky? Já si taky musím nějakou knížku namalůvat!" Proč ne, ať se baví ;-)
Vojtíšek se i dnes díval na Kouzelnou školku a seriál Bill a Ben. Jakmile uslyší hudbu, tancuje před televizí a zpívá spolu s ní,"Ben ben bil, tam jůů, ben ben, takýý!" Obdobně reaguje na Martinčin oblíbený seriál Datel Woody. Pořad se objeví na obrazovce a Vojtík skáče radostí,"Jůůůů tam vůdy vůůůdy, date wůůůdy!" Hezky se nám rozkecává, viďte? ;-)

Verze pro tisk...

Přidat komentář...


Martinka si prohlíží svoje školkové výtvory :o)20.1.2005
Nezvykle klidný Vojtíšek. Jak je to možné?...
Dnešní den se oproti včerejšku nesl ve znamení ranní sněhové vánice a následně nepředstavitelného lijáku. Pršelo po celý den a sníh se proměnil v těžkou a mokrou kaši. Kdyby už tak chtělo přijít jaro. Žádnou pořádnou zimu jsme si neužili a o takovéhle extrémy jistě nikdo nestojí :-(
Těsně před polednem si paní doktorka objednala Vojtíška na osmnáctiměsíční prohlídku. Po důkladném prověření Vojtíškova stavu ho shledala zdravým a hodným dítětem. Překvapil ji i svým vzrůstem - za půl roku se Vojta vytáhl o sedm centimetrů, takže momentálně měří 87cm. Po posazení na váhu známe i další údaje - 11,85kg. Vojtíšek se nebránil ani změření obvodu své kebulky - 51cm. Jako pověstnou třešničku na dortu vytáhla paní doktroka závěrem injekci s vakcínou proti spalničkám, příušnicím a černému kašli. To už se Vojtík spokojeně netvářil. Ba co víc - po vpíchnutí jehly do stehýnka začal natahovat. Měl jsem ho co držet. Vojta se nakonec zklidnil a doktorka nás chlácholila,"To bude v pořádku. Po téhle injekci nejsou většinou žádné problémy!" Jak velice se mýlila si přečtěte v dalších odstavcích ;-)
Cestou domů autem Vojtíšek komentoval semafory ve městě,"Jůů tam, blik. Blik takýý!" Martinka nám povídala,"Víš co znamená červená, maminko? To znamená stát!" Dana se jí optala,"A co znamená zelená?" Marťa bleskurychle odpověděla,"To je pšecé, že můžou auta jet!" Také jsem si také přisadil,"A co oranžová, Marti?" Martinka vyhrkla,"No to jé, že maj jet rychle!" Dana vyprskla smíchy a málem vypadla z pásů. Rázem se Martinky tázala a přitom v sobě dusila smích,"Kde jsi to slyšela, Martinko?" Marťa prohlásila jediné,"V televizí, pšecé. Tam to žíkali!" No jo, viděla správný film. Tuším, že se něco podobného objevilo ve filmu Starman - Zelená znamená jet, červená stát a oranžová - jet velmi rychle. Spousta řidičů toto pravidlo používá, viďte? ;-) Vojtíška bolí nožička po očkování :-(
Dana odešla po třetí hodině do školky, neboť se dnes konal rodičák. Maminky se potřebovaly dohodnout na spoustě věcí a mimo jiné i na letošním školkovém výletě. Sotva Dana odešla, Vojtíšek se rapidně zhoršil. Seděl na zemi a neustále volal,"Mamíí, mamíí mámo!" Snažil jsem se ho chlácholit, ale kdepak. Při pokusu o postavení Vojta kulhal na píchnutou nožičku a s pláčem opakoval,"Bolíí, bolíí!" Alespoň na Kouzelnou školku se koukal bez křiku. Ach, jo :-(
Po chvíli jsem Vojtíška uložil do vodorovné polohy na gauči, a přikryl ho dekou. Naprosto nezvykle ležel bez hnutí a očkama upřeně pozoroval televizi a v ní běžícího Shreka. Občas se zachichotal nějaké zajímavé scéně a v této poloze vydržel až do příchodu Dany. Ta z něho byla naprosto hotová. Čekala leccos, ale tohle? Dokonce ani na cvičení nešla, aby mi tu Vojtík neprořval celý podvečer. Dana si však věděla rady. Na lžičku nalila dávku Ibalginu sirup a podala ji Vojtovi. Vojtíšek usnul na gauči a probral se až před Večerníčkem. Světe div se, spolu s ním vstal úplně jiný člověk. Evidentně mu odtrnulo a Vojtíšek dokonce začal chodit. Sice dosti komicky kulhal, ale pohyb to byl. Uvidíme, jak bude v noci spinkat.

Verze pro tisk...

Přidat komentář...


Dětičky spolu tvoří u stolu :-)21.1.2005
Džus s bublinkama? Co je to?...
Martinka před chvílí zalezla do postele. Netrvalo dlouho a ozval se její hlásek,"Tatínku, problém!" Já se jí ptal,"Co se děje, Martinko?" Marťa pokračovala?"Nó, moje pežiná. Je nějaká zlobivá a rozčepejžila se až na zem. Potvora jedna!" Co se dalo dělat, společnými silami jsme ji narovnali. Doufám, že dá do rána pokoj. Ne Marťa, peřina přece ;-)
Dana mi po svačince vyprávěla o Martinčině nalévání si džusu z krabice do skleničky. Pokud očekáváte nějaké katastrofické scénáře, ani nečtěte dál. Zase tak hrozné to nebylo, Martinka jenom Daně hlásila,"Maminkó, já nemám ráda takovej džus s bublinkama!" Dana se podivila,"Ale Martinko, v džusu přece nejsou žádné bublinky!" "Ale sou!",tvrdila MArťa. Dana se zvedla a šla prozkoumat sklenici s džusem. Skutečně, Martinka měla pravdu. Džus kypěl životem a ode dna se vznášely vějíře maličkatých bublinek. Počkat ještě pár dnů a vznikl by dobrý základ pro vypálení super pomerančovice. Není divu, džus ležel otevřený na lince již pár dní. Ještě že Martinka nemá příliš ráda bublinkaté vody :-)
Jste zvědaví na Vojtíškův zdravotní stav? Po včerejším očkování ho začala bolet levá nožička, což dává najevo občasným stěžováním si,"Bolíí, bolíí!" Pak zatne zoubky a odkulhá jako starý vysloužilec. Bolest mu však nebrání v lezení na židličku, jak můžete vidět na první i druhé fotce. V noci na dnešek spinkal naprosto ukázkově, jenom po ránu topil jako kamínka. Dostal tedy další dávku sirupu a po celý den řádil bez zábran. Není mu však dobře, po uložení do postýlky hned usnul. Normálně v ní řádí minimálně půl hodiny ;-) Vojtíšek se sápe na poličku :-)
Vojtíšek si během dne zdatně rozšiřoval slovní zásobu. K obědu prý měl,"Kedlíky!" Tímto slůvkem mě vítal doma z práce. Předtím však použil svoje oblíbené,"Čááůů, ahóój!" Ovšem nejlepší perličku mi předvedl po svačince. Já nesl Vojtíka umýt k umyvadlu na chodbu. Vojta se jako obyvkle postavil na stoličku a začal plácat ručkama do vodního proudu. Pak zastrčil ukazováček do kulaté díry umyvadlového přepadu. Povídal mi,"Tadý, mňau, mňau!" Snažil jsem se uvést věci na pravou míru,"Ale ne, Vojtíšku, tady nebydlí kočička. V té díře žije myš!" Tak jsem kdysi balamutil Martinku. Vojta hned zavýskl a na celé kolo volal,"Tam je myšššš, myšššš!" V tom ššš se vyloženě vyžíval, neboť tak přece dělá mašinka, ne? A tu Vojta zvládá napodobit na jedničku s hvězdičkou. Jenom škoda, že už dnes mašinky pouze vrčí ;-)
Navečer k nám přišel Péťa od sousedů. Pohrál si dosytosti s dětmi a pak hurá na Internet. Když už ho máme neomezený, tak proč to nevyužít. Vojtíšek co chvíli běžel Péťu k počítači zkontrolovat. Nakoukl na něj, zaculil se, vykřikl,"Jééé, hihihi!" a zmizel v pokojíčku. Když se pak před večeří Péťa loučil, Vojtíšek na něj od stolu mával a křičel,"Ahóóój, ahóój, pááá!" Tohle umí dobře. S každým se loučí. A nejenom Vojta. I Martinka se co chvíli ptá Dany,"Maminko, deš dneska na cvičení?" Že by se děti těšily na chvíle strávené s tatínkem? Kdo ví ;-)))

Verze pro tisk...

Přidat komentář...


Stavíme sněhuláky :o)22.1.2005
Konečně napadl sníh - zima je tu...
Včera, těsně před jedenáctou hodinou najednou venku zahřmělo. Dana povídala,"To vypadá na bouřku, něco podobného předpovídali v Počasí!" Opravdu, jenomže při bouřce normálně prší. Venku se ženili všichni čerti a přes sněhovou vánici nebylo možné dohlédnout na druhou stranu dvorka. Přes noc u nás napadlo asi deset centimetrů mokrého sněhu, takže nám nic nebránilo ve stavbě sněhuláků. Vojtíšek i Martinka byli ustrojeni a vyexpedováni spolu se mnou před dům.
Čerstvý sníh byl díky teplotě nad bodem mrazu jako stvořený pro koulení koulí. Martinka se opřela do práce s plnou vervou a vykoulela velikému sněhulákovi hlavu. Já se lopotil s velkou spodní koulí a pak mi dalo zabrat vzpírání tá menší tělové. Sněhulák stojí a na výšku měří metr osmdesát. Martinka mu hned musela postavit menšího kamaráda a Vojtíšek se mohutnými rozběhy snažil shodit velkého sněhuláka na zem. To se mu naštěstí nepovedlo, dali jsme si na sněhulákovi záležet.
Po obědě šel Vojtíšek spinkat a Martinka žadonila,"Tatínku, pustíš mi toho Šreka?" Proč ne, dívala se až do konce. Právě když běžely titulky, se Martinka tázala,"Maminkó, kdypak už to skončí? Tak vypneme to končení a vyndáme cédéčko?" Martinka se prostě nechtěla dívat na titulky. Jenomže to podala po svém ;-) Pohled na sněhové pláně :-)
Odpoledne s námi na sníh vyrazila i Dana. Přestalo sněžit a mokrý sníh pomalu přituhával. Ještě při našem odchodu na kopec by se daly koulet koule na sněhuláka. Po návratu však nikoliv. Za tu hodinku a půl spadla teplota z jednoho stupně nad nulou na bod mrazu. Martinka táhla svůj nový bob a Vojtíšek provozoval to samé. Jenomže se v jednom místě začal zaobírat slepičkami a Dana s Marťou nám utekly. Co se dalo dělat, naložil jsem Vojtíka na bob a běžel za holkama. Vojtíšek se vozí rád a dal mi to vzápětí najevo. Při pokusu o sesazení z bobu protestoval a brečel. Zkusil jsem mu utéct, aby za mnou musel běžet, ale kdepak. Vojta se trucovitě posadil do sněhu a nic s ním nehlo. Tak jsem ho na kopec dotáhl. Tam už jezdil spolu s Marťou ze svahu. Radoval se, výskal a neskrýval své nadšení ze sněhové nadílky. Což o to, dolů fofroval pěkně, jenom do kopce nechtěl chodit. I když asi dvákrát vylezl spolu s Marťou po svých a bez protestů. Klesající teplota a silný vítr nám však daly zabrat. Nedalo se nic dělat, následovala poslední jízda a hupky dupky do tepla domova. Sníh má vydržet i v následujích dnech, takže dnešní ježdění z kopce nebylo jistě poslední :-)
Vojtíšek Daně předvedl divokou noc - řádil v postýlce, brečel a nebyl k utišení. Neustále vstával a nechtěl spát. Co mu přelétlo přes nos, se jenom dohadujeme. Já spinkal nerušeně a není divu, že je Dana z takového řádění značně unavená. Dnes snad bude spát(Tedy Vojtíšek) - to chození po venku a ve sněhu ho muselo zmoct. Uvidíme. V každém případě již spinká, narozdíl od Martinky. Ta se nemůže dočkat pondělního školkového dne. Vždyť tam půjde poprvé od vánoční besídky.

Verze pro tisk...

Přidat komentář...


Připravit ke startu... :o)23.1.2005
Vojtíšek se blížeji seznamuje se sněhem...
Vojtíšek se i dnes dosytosti vyjezdil na sněhu. Dopoledne jsme šli na kopec pouze s boby. Jenomže nastal obvyklý problém - Vojta nechtěl běhat do kopce. Se zarputilým výrazem ve tvářičce seděl v bobu a nemínil se zvednout. Jako by chtěl říci,"Tatínku, vytáhni mě nahoru!" Já se nechtěl dát a vysadil jsem Vojtíka na zem. Měli byste slyšet ten řev. Vojtíšek se vztekal a nakonec s sebou plácl demonstrativně do sněhu. Martinka táhla bob do svahu a volala na mě,"Nech ho tam tatínku seděét. Von si bude Vojta hrát se sněhem a my zatím můžeme jezdit!" To by tedy nešlo, vždyť by nastydl. Mno, kopec jsme sjeli třikrát a dost. Stejně se blížila doba oběda.
Po vyspinkání se k nám přidala i Dana a opět následoval přesun na kopec. Já si honem zaběhl na půdu pro Martinčinu lopatu - jediné dětské jezdítko, jenž unese i váhu dospělého, tedy mne. Dana se musela smát, jenom mě zahlédla a povídala,"Já myslela, že přineseš sáňky!" Proč ne, honem jsem pro ně skočil. Sáňky jsou to historické, dětské a doma dělané. Však je na nich na první pohled poznat, že prodělaly pár karambolů. Dodělávané ocelové výztuže a jedna plechová trubková spojka hovoří jasně. I přesto sáňky v pohodě uvezou tatínka s Vojtíškem. Sice se mírně mačkáme a sáňky se při jízdě vlní, jenomže jinak sviští s větrem o závod. Hlavně na nich může Vojta sedět a nechat se tahat. Na bobu je přece jenom v bližším kontaktu se zemí a tudíž by mohl snázeji prochladnout. Nabízel jsem jednu jízdu Daně,"Nechceš se také svézt s Vojtíškem?" Dana však rezolutně zamítla,"Ani náhodou. Já k sáňkám nemám důvěru. Když jsem byla malá, šeredně jsem se vybourala a teď na ně už nesednu!" Ahá, Dana raději popadla lopatu a k velkému nadšení opodál stojících rodičů několikrát sjela kopec. Já ji totiž naladil, neboť jsem na lopatě jezdil loni se švagrem. Jenom se nebojte, ani já nezůstal pozadu. Při druhé divoké jízdě na lopatě přes skokanský můstek mi zalezl sníh hluboko za vestu a musel jsem se vyklepávat. Děti se samozřejmě radovaly s námi ;-) Vojtíšek na sáňkách :-)
Vojtíšek pak jezdil i na bobu. Již v dopoledních hodinách jsem si ho riskl pouštět z celého kopce. Sníh je měkký a v nejhorším případě by se v něm Vojta vyválel. Jenomže odpoledne došlo k poněkud rychlejšímu rozjezdu a Vojtíšek se z neznámých příčin naklonil na stranu. Pak už jenom následoval přemet a milý Vojtík přistál obličejíčkem v měkkém sněhu. Žádná sláva, rozbrečel se. Není divu, vždyť jste to také jistě zažili. Honem jsme osušili obličejíček a otřeli slzičky. Vojtíšek se rozesmál, neboť opodál havaroval jeden kluk na lyžích. Pak nasedl na bob a prohlásil jediné,"Tam tam!" Prstíček zabodl na vrchol sjezdové dráhy. Vojtíšek se tedy seznamuje se sněhem. Dokonale ;-)

Verze pro tisk...

Přidat komentář...


Naši zasněžení sněhuláci před domem :o)24.1.2005
Nehoda občas není náhoda...
V noci na dnešek u nás připadlo něco kolem deseti centimetrů čerstvého sněhu. Po ránu mi nezbývalo nic jiného, než se lopatou proházet k vratům, podobně jako sedláci skrz pohádkovou kaši z hrnečku. Dana mě po ránu telefonicky upozorňovala,"Měl by jsi alespoň jednou přijít z práce dříve, abychom mohli jít všichni sáňkovat na kopec!" Vzal jsem si její slova k srdci a tím, dá se říci, se spustila celá lavina následných událostí.
Jak už jsem naznačoval - kdybych bezprostředně po hodině angličtiny neodešel z práce, kdybych nespěchal domů, abychom mohli jít na kopec, nemusel Vojtíšek prodělat svoje první šití ve svém krátkém životě. Mám-li použít klasickou větu, tuším z filmu Knoflíková válka - Kdybych to byl býval věděl, tak bych tam byl býval nechodil ;-) Nepředbíhejme však sled událostí a berme vše pěkně popořádku.
Dana radostně uvítala můj brzký návrat z práce,"Zatím se s Vojtíškem připravte a já skočím pro Martinku do školky!" To se hezky řekne, jenomže mě mezitím zazvonil mobil a šéf potřeboval schválit jednu investici. Dana se právě vrátila a spatřila Vojtíka pobíhajícího doposud bez kombinézy. Tak ho obléklasama já mezitím s Marťou připravil sáňky. Vojtíšek po chvíli vyběhl ven a už už na ně radostně naskakoval. Pomalu se blížíme ke zlomovému bodu dnešního dne. Jenom si to představte - rodinka naladěna na skvělou zábavu a děti rozesmáté. Já uchopil provázek od sáněk a rozjel je z kopce. Najednou však vidím Vojtíškovy klouzající ručky a pak už jen bác! Vojta padá na dřevěnou tyčku vpředu na sáňkách. Honem ho zvedám a co vidím - nad levým rtem se rýsuje asi půl centimetrů hluboká a krvácející rána. Uch, zvedá se mi žaludek a očividně blednu. Strachem a obavami. Vojtíšek brečí, jak jinak. Já celý bledý podávám Vojtu Daně a ta s ním běží na chodbu. Po umytí rány studenou vodou přestává Vojtíšek krvácet, pak i brečet a ránu si olizuje jazýčkem. Po konzultaci se sousedkou to vidíme jasně - Vojtíšek musí do nemocnice na šití. Já bych tam jel v každém případě, neboť na tři milimetry rozšklebená rána se jen tak sama nezahojí. Honem nesu Vojtíka do auta a on radostně ukazuje na Martinku, jdoucí se sousedy na kopec,"Nééé tů tů, tam jóó!" Pro nezasvěcené - Vojtíšek nechce jet do nemocnice, naopak by šel jezdit na sáňkách. Drsný to chlapec ;-) Sešitý Vojtíšek se snaží čůrat do nočníčku. Bezvýsledně  :-)
Celou cestu autem a pak i během čekání na uvolnění malého chirurgického sálu se Vojta tváří nadmíru spokojeně. Neustále na něco ukazuje a já ho nosím po chodbě. Rána ho už zřejmě vůbec nebolí, nebo se přetvařuje. Konečně nás volá pan doktor. Zkoumá Vojtíka a povídá,"To nic, to bude v pořádku. Uděláme jeden steh!" Na sál však spolus Danou nemůžeme a proto čekáme na chodbě. Dana trpí spolu s Vojtíškem. Zevnitř se ozývá křik a hlasité volání,"Mamííí, mamíí!" Ani ne po minutě se vynořuje sestřička a podává nám sešitého Vojtíka,"Už je to v pohodě!" Vykukuje pan doktor a radí,"Hlavně ho hlídejte, aby si steh nevykousl!" To se lehce řekne, ale hůře udělá. Vojta si naštěstí steh zkoumal pouze jazýčkem a pak prohlížel v zrcadle. Ukazoval mi ho,"Tady jéé bóó, bác!"
Netrvalo ani pět minut a Vojtíškovi se vrátila jeho spokojená nálada. Dana mi pak doma povídala,"Když jsi včera napsal na Internet, na jakých starých sáňkách Vojtu vozíš, jenom tam dnes hezky napiš, co se mu stalo!" To víte, Dana má k sáňkám velikou nedůvěru, již od svého dětství. Jenomže, když by Vojtíšek nespadl dnes na sáňkách, zítra by se třeba zřítil ze židle. Nechci nic přivolávat, ale s dětmi přece nemůžete trávit každičkou chviličku a zachraňovat je v každé nebezpečné situaci. To přece nejde, ne? ;-)

Verze pro tisk...

Přidat komentář...

25.1.2005   13:21:33   Věra
   
Cítím s Vámi a dobře vím, jak Vám v danou chvilku bylo. Můj syn měl zlomenou klíční kost, několikrát šitou hlavu, nohu v sádře a taky mu strhávali nehet, když si skřípl prstík.Jednou jsem s ním šla do ordinace a trpěla spolu s ním, když jsem se skácela tou hrůzou na zem. Probrala jsem se až na bílém lůžku s mokrým hadrem na čele a vedle mě stál můj synek se sešitou hlavou a papíry od doktora v ručičce- samozřejmě s úsměvem.Od té doby jsem do ordinace nešla.Zdravím a přeji Vojtíškovi brzké zahojení.

25.1.2005   20:29:40   RAdek
   radek(zavinac)emartinka.cz
Díky za podporu ;-) Dnes jsem telefonoval hradecké babičce a líčil jí včerejší karambol. Celá se zhrozila,"Musíte dávat na děti větší pozor!" Odpoledne pak jsem vše líčil Daně a ta mi povídala,"Já si myslím, že nejvíc v šoku jsi byl právě ty!" No, asi má pravdu ;-)


Zobrazit stránku:  1  2  3  4  

 Aktuálně
Doma - Novinky
24.5.2007
 (95754) Nové čerpadlo k pískovému filtru......
21.11.2006
 (31774) Djerba - výlet na pirátské lodi...
03.10.2006
 (7839) Jak je to s alkoholem v Tunisku...

Webmaster

27.2.2006
 (33713) Analogové video na DVD...

 Rodinné stránky
MojeMiminko.cz - vše pro Vaše nejmilovanější
moje-miminko.cz
Mimísek.cz - dovolené s dětmi, plavání, tábory
Mimísek.cz
Hubnutí.mimísek.cz - cvičení na hubnutí pro ženy
Hubnutí.mimísek.cz
ČeskýKutil.cz - internetový hobby magazín pro celou rodinu
CeskyKutil.cz - inspirace pro vaší zahradu
Triberusky.cz - Bazárek u tří berušek
Triberusky.cz
Emimino.cz
vše o dětech, rodina...
eMIMINO.cz
Rodina.cz - rodina, děti a více zajímavostí
Rodina OnLine
Sexus.cz - o sexu konečně slušně
Sexus.cz


 Odkazy
Quick klubko -
klubko maminky a děti
Klubko maminky a dětičky
AltaVista.com -
portál - vyhledávač
AltaVista
Google.com -
vyhledávač - umí česky
Goooogle
Yahoo.com -
portál - vyhledávač
Yahoo!
Geocities.com -
Yahoo! - webhosting
Tvoje místo na netu
msn - Atlas.com -
portál - vyhledávač
Atlas
Quick.cz -
portál - vyhledávač
Rychlejší než šnek
Seznam.cz -
portál - vyhledávač
Najdu tam co neznám




© LTX 2001 - 2017  Všechna práva vyhrazena
Kontaktujte nás na: webmaster(zavináč)emartinka(tečka)cz nebo dopisy(zavináč)emartinka(tečka)cz


[CNW:Counter] TOPlist