|
---|
Hlavní menu |
---|
| |
---|
|
---|
Kniha návštěv |
---|
| |
---|
|
---|
Webmaster |
---|
| |
---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4 25.1.2005 Martinka pusinku nezavře. Víš to?...Po včerejším úrazu na sáňkách se Vojtíšek velice rychle oklepal a dnes by šel nejraději znovu jezdit na
kopec(Pusinka se pomalu hojí a rána vypadá o poznání lépe). Bohužel, musel bych dříve přijít z práce. Snad
zítra. Dana si odpoledne vzala děti na zahrádku, kde řádily ve sněhu. Jak mi Martinka následně líčila,"To je tatínku takovej
suchej sníh, tím se nezamáčíme!" Aby nebyl, vždyť po ránu u nás mrazilo celých dvanáct stupňů. Navíc hlásí meteorologové
další sněhové přívaly, tak si na ráno preventivně připravuji lopatu na sníh.
Vojtíšek sledoval spolu s Martinkou Kouzelnou školku v televizi(To je jeden z pořadů, jenž nás nutí
vrátit se zvenku před čtvrtou hodinou). Dnes dávali jako druhou pohádku kreslený seriál o slepičkách. Vojtík skákal,
výskal a prstíčkem namířeným na obrazovku ukazoval,"'Íííí, tam jé, tam je pipíí!" Po chvíli se objevila i myška. Vojta nezaváhal
ani na chviličku,"Jůůů, taký myššš, myššš!" Dana se musela smát. Vždyť se Vojtíšek naučil slovo myš teprve
před pár dny. Více nás překvapilo, že myš poznal :-)
Martince jede pusinka v jednom kuse. Nejhorší je, že si kolikrát nemůžeme s Danou ani nic v klidu povědět. Snažíme se
sice Martinku okřikovat,"Martinko, když se spolu baví tatínek s maminkou, mlč, abychom tě nemuseli překřikovat!" Martinka
pokývá hlavičkou na znamení souhlasu. Jenomže neuplyne ani půlminuta a už jede znovu naplno,"Podívej se tatínku, co sem
Vojtíškovi postavila. Víš to? Pro Vojtu to totiž musí bejt na tahání, to autíčko. Víš to? Další s kolečkama se už postavit
nemůžou, protože nemáme další kolečka. Víš to?" Opravdu slovní spojení Víš to? začíná překračovat jisté meze.
Možná se Marťa zklidní chozením do školky, jenomže to prozatím nezabírá. Ba naopak, jako by ve školce načerpala pozitivní
energii a tu si ji doma vybíjela na nás ;-)
Dana se navečer pokoušela motivovat Vojtíška k sezení na nočníku. Vojta totiž stále kaká a čůrá do plenek. Povídala
mu,"Vojtíšku, nechceš se vyčůrat do nočníčku?" Vojta porozumněl a hned si nočník přinesl. Jenomže na něj sedl v plenkách.
Tak tohle by nešlo. Dana ho svlékla a milý Vojtíšek trůnil asi tak pět minut. Avšak bezvýsledně. Zato komentoval, cože se do
takového nočníku dělá,"Tam tam bobeky, bobeky!" :-)
Po Večerníčku jsem si vzal jako obyvkle děti do mycí linky, tedy koupelny. Marťa se obden s Vojtou cachtá ve vaně. A
měli byste vidět, jaký má na Vojtíška vliv a jakým mu jde vzorem. Již delší dobu předvádí Vojtíkovi, jak se má správně ponořit
pusinka a nosánek do vody a pak bublat. To je totiž jeden z nácviků správného dýchání do vody při plavání. Martinku jsme
podobné věci učili až mnohem později. Vidíte? Vojta vše zvládl na roce a půl. Do vody bublá ostošest a má ze svého výkonu
náramnou radost :-)
Verze pro tisk...
26.1.2005 Bobeky nejsou bebeky, nebo jak to vlastně je?...Přes noc u nás maličko nasněžilo a tento trend pokračoval po celý den. Navíc foukal silný vítr a mrzlo. Z toho důvodu
jsme odpoledne pouze zašli pro Martinku do školky a pak na sáňkách dojeli honem do tepla domova. Na kopec to rozhodně
nebylo. Jak vidíte na fotce, táhl jsem děti na Martinčiných plastových sáňkách. Ty jsou velice praktické a jejich nostnost 35 kg
děti právě splňují. Ani náhodou nejsou pro tatínka ;-)
Dana mi cestou ze školky vysvětlovala, co Martinku čeká ještě tento týden. Poprvé pojede s dětmi na plavání do
vzdálenějšího města. Marťa by se tam původně nedostala, neboť neabsolvovala kvůli nemoci celý kurz, jenomže ve městě s
velkou slávou zprovoznili opravený bazén. Stalo se tak v prosinci a prý ho budou znovu zavírat, neboť došlo k nějaké technické
závadě. Plavání bylo přesunuto již na tento pátek a mají tam jet všechny děti. Z toho důvodu si Marťa dnes vyzkoušela plavky
a může se těšit na cachtání v malém bazénu.
Po svačince se Dana zeptala dětí,"Nechcete takhle náhodou jablíčka? Martinka zvolala,"Jóó, chceme!" Nato vystartoval
Vojtík s dlaní otevřenou,"Takýý, takýý!" Dostal celou a oloupanou půlku. To máte tak. Dostane-li Vojtíšek jablíčko nakrájené na
čtvrtky, postupně je z mističky vytahá, olíže a nakouše. Dohromady je pak nesní. Avšak v případě půlky ji prostě celou sní. My
už víme, jak na něj :-)
Vojtíšek chtěl otevřít velký kbelík s kostičkama. Pak už ho jen popadl nad hlavičku a s radostným výskáním na sebe
vyklopil. Marťa zase lepila ze špejlí podivně dlouhé klacky. Zeptal jsem se jí,"Copak to je, Martinko?" Marťa odpověděla,"To
sou udice na chytání rybiček, pšecé. To nevíš?" No, nevím. Navíc prý mají na konec provázků přijít magnety na ryby. Ve
školce prý takové mají. Jenomže na umělé ryby. Marťa pokračovala,"Ryby se chytaj za pusinku pšecé. Až já budu velká, až já
budu maminkou, tak si koupím takovej velikej magnet a budu chytat ryby v rybníce!" Ahá. Musel jsem Martince vysvětlit, že
se ryby chytají na háček a ne na magnet ;-)
Včera jsem popisoval situaci, kdy Vojtíšek komentoval používání nočníčku slovy,"Bobeky bobeky!" Dnes běžela před
Večerníčkem reklama na cereální tyčky Be-Be. Vojtíšek skákal jako včera a vykřikoval,"Bebeky bebeky táám!" Prstíčkem
ukazoval na obrazovku. Dana na mě volala,"Podívej, on Vojta včera neříkal bobeky, ale to má spojitost s tou reklamou. Já ho
pozoruji už delší dobu!" Jakou spojitost mají bobky se sušenkami Be-Be nám Vojta pověděl ke konci reklamy,"Tam bebeky,
ee ee!" ;-)
Po vykoupání Vojtíška obléknu a vypustím na podlahu se slovy,"Vojtíšku, běž za maminkou do kuchyně!" Sám pak
uklidím a vypustím vanu. Vojta běží, jenomže ho od maminky dělí zavřené dveře do kuchyně. Ani se je nenamáhá otevírat.
Prostě se před ně postaví a začne volat specifické,"Mamííí, mamíí!" Dana přiběhne a otevře mu. Dnes vběhl do kuchyně a
ukazuje na Danu zvolal,"Tady jéé, mamí!" :-)
Verze pro tisk...
27.1.2005 Předškolkové odpoledne ve školce...Odpoledne se Dana vrátila s dětmi domů trochu později, neboť ve školce probíhalo odpoledne předškolkových dětí. A to si
Vojtíšek přece nemohl nechat ujít, ne? I když si zpočátku jenom maloval u stolečku. Nejprve fixou, než si ho všimla paní
učitelka a podala mu pastelky. Malováním se Vojtíšek zabavil na celou hodinu. Až pak se osmělil a vyrazil do terénu, přesněji
řečeno za ostatními dětmi. Závěrem dováděl na skluzavce, končící v bazénu s míčky. Dokázal si sám vylézt nahoru a pak frčet
směrem do balónků. I když zkoušel i drápání se po skluzavce opačným směrem. Přesně jako kdysi Martinka :o)
Dana se ptala Martinky, cože dnes pila ve školce. Marťa odpovídala,"Nóó, měli sme taky tu rozteklou
zmrzlinu a ta mi nechutnala!" Já se hned ze zvědavosti ptal Martinky,"Jakou rozměklou zmrzlinu?" Prostě jsem byl
mimo mísu, nebo jak se dnes říká, úplně out. Dana mi hned vše vysvětlila,"Víš tímto termínem nazývají ve školce
mlíčko s vanilkovou příchutí. Asi, aby to děti raději pily!" Ahá, tak se věci mají. Jak je vidět, na Martinku si nepřijdou. Když
něco nechce, tak to nechce ;-)
Dana mi doma povídala,"Víš jak se Vojtíšek raduje, když se mu něco hezkého podaří? Ne? No, směje se a tleská si
ručkama!" Tak to jsem ještě neviděl. Zato se mi podařilo zhlédnout jiný Vojtíkův výkon - sami ho vidíte na fotce. Židle nebyla v
dosahu, zato se opodál válel obrovský kbelík na kostičky. Vojta si ho sám ustavil u poliček a pak na něj i vylezl. Když si
jenom představíte, jak z kbelíku spadne mezi hračky, brr. Nemůžeme Vojtíka přece stále hlídat, ne? Jakmile jsem ho z kbelíku
sundal, Vojta se chvíli čertil a ve zlomku vteřiny stál opět na vrcholu. Dokonce i slézt umí sám. Ne, jak byste si mysleli
pozadu. Vojta se pěkně otočí a na kbelíku posadí. Pak už jen zavýskne a seskočí pěkně nožkama napřed. Tohle by mu šlo.
V souvislosti s předchozím vystoupením jsem si vzpomněl ještě na jeden výkon. Vojtíšek dnes poprvé a sám dotlačil židli
na předem určené místo a pak na ni vylezl. Přesně jako Martinka. Však to má od ní odkoukané. Před večeří toužil po nějakém
mlsu, tak popadl židli a za ohlušujícího kvílení a rachotu způsobeného poskakováním nožiček po dlažbě, dotlačil židli k lince.
Vylézt na ni je pro Vojtíka dílem okamžiku, Vojta skákal vestoje na židli a natahoval se na mikrovlnku,"Tam tam jóó!" To by
tedy nešlo, nejprve večeře, potom mls. Dana se mezitím chystala na cvičení, proto jsem Vojtíškovi uvařil kašičku sám. Než ji
však stačil sníst, my se s Danou před jejím odchodem domlouvali na chodbě. Najednou se z pokojíčku ozvala dunivá rána a po
ní překvapivě nenásledoval Vojtíškův brek. Plni obav jsme vystartovali do pokoje. Jste zvědaví, co jsme spatřili? Vojtíška
zápasícího s ležící kolečkovou židlí. To víte, snažil se ji přetlačit přes práh a přitom ji shodil. Uff, takhle nás lekat ;-)
Před Večerníčkem si Martinka hrála na počítači slepice, přesněji řečeno oblíbenou hru Moorhuhn Jagd.
Včera jsem ji stáhl z Internetu, našel jsem celkem hezké stránky s downloady, jenomže jsou celé psané azbukou. Pokud si
chcete oživit výše uvedenou abecedu a stáhnout si hry, klikněte na běloruské stránky Tochka.by. Vojtíšek byl ze hry zcela nadšen.
Skákal u počítače vedle Martinky, prstíkem ukazoval na monitor a vykřikoval,"Jůůů, tam támdle pípí, pipí, bum!" No, jo,
Martinka střílela slepice ostošest ;-)
Verze pro tisk...
28.1.2005 Po měsíci u babičky a dědy...Dnes jenom krátce - po více než měsíční pauze se nalézáme na návštěvě u babičky a dědy. Martinka šla ze školky po o a já z práce jakbysmet. Pak už nám nic nebránilo jet směrem na Hradec.
Včera jsem Vám naznačoval, že se měla Martinka zůčastnit plaveckého kursu se školkou. Měli jet všichni a pokud by se někomu nechtělo do vody, mohl zůstat na souši. Martinka nám neustále naznačovala,"Moje kamarádka nechce do vody, tak já zůstanu s ní a nepůjdu do vody taky!" Jste zvědaví, zdali se nakonec namočila? To víte že ano. Dokonce i s kamarádkou. Však nám vyprávěla,"Jájá sem tam plavala v tom malým bazénu s dětma. Taky sem plavala na destičce ve tvaru žáby. Moc se mě tam líbilo!" Ještě příští úterý a dost. Více plaveckých akcí školka prozatím nechystá. Přece jenom pobyt v bazénu něco stojí a také doprava autobusem do téměř dvacet kilometrů vzdáleného města není právě levná.
Po příjezdu do Hradce jsme s sebou vzali prababičku a společně vyrazili babičce naproti k vlaku. Vojtíšek tlapal statečně po svých a došel až na půl kilometru vzdálené nádraží. Tam se na mě začal sápat a pak s sebou demonstrativně plácl do sněhu. Od té chvíle jsem ho musel nést buď jako pytel blech pod paždí, nebo na koníčku. Ještě že je okolo Hradce pouze pár centimetrů sněhu a šlo se mi dobře. To není jako u nás.
Sotva jsme došli zpátky k babičce, děti se vrhly na kočku. Vojta volal,"Jóó, čičíí, mňáůů!" Kočka se po chvíli zachovala dle pravidla - Kdo uteče, vyhraje. Zdrhla. Vojtíšek stál celý zkoprnělý a Martinka volala na celé kolo,"Jéjé, kočka vytekla skrz plot!" Kdepak, nevytekla, utekla ;-)
Vojtíšek všechny u babičky překvapoval svými dovednostmi. Hlavně mluvením. Vojtíšek totiž dokáže pojmenovat zvířátka jejich hlasovým projevem,"Tady jé mňau, baf baf, bůůů, mééé!" Jenomže od tohoto týdne pojmenuje i jedno zvířátko skutečným jménem,"Tady jé myššš!" Pak už jen šokoval babičky skládáním klasických dřevěných kostek s obrázky na sebe. Jak Vojta říká, staví,"Komíí!" K velkému překvapení postavil komín z devíti kostek a to i několikrát po sobě. Takže se rozhodně nejednalo o nějakou náhodu.
Verze pro tisk...
29.1.2005 Vojtíšek u slepic...Dnešní mrazivý a překrásně slunečný den vyhnal děti ven na dvoreček. I přes malou sněhovou nadílku v okolí Hradce se dosytosti vyřádily. Holky neprve zavřely Vojtíška do ohrady se slepicemi. Samy se pak k němu připojily. Chudinky slepice. Všechny se před Vojtíškem schovaly do kurníku a Vojta je marně vyhlížel dírou. Ukazoval do průlezu a volal,"Tam tam pipí, kokó!" Mno, od Dany jsem to pak schytal, prý nemáme Vojtíškovi dovolovat lézt ke slepicím, neboť za chvíli dosáhne na kliku a bude slepice pouštět ven. Navíc je země bez mrazu slepicemi rozšlapaná a rozměklá slepičáky. Ne jako dneska, při mínus pěti ;-)
Vojtíšek s sebou začal před polednem plácat na zem. Nevím zdali ho přestalo bavit stát, ale rozhodně jsem ho pokaždé postavil a Vojtíšek si okamžitě sedl do sněhu. Pak si neteřinka Danielka usmyslela, že bude na sněhu provozovat andělíčky. Jak se Vojtíšek jejího nápadu chytil, vidíte jasně na fotce. Takhle jsem ho přece nemohl nechat válet se ve sněhu. Vždyť by nastydl. Následoval tedy rychlý přesun domů. Odpoledne pak po podobném výstupu jsem Vojtíka naladil na jinou činnost,"Vojtíšku, půjdeme zaparkovat auto na dvorek?" Vojta radostně vykřikl,"Jóóó!" a rozeběhl se k bráně. Já ji otevřel a Vojtík už už cloumal klikou ode dveří. Velice si liboval v sezení na předním sedadle. Užívá si to, podobně jako Martinka(Ta se mnou pro změnu doma zajíždí do stodoly). Dnes jsme ujeli těch pár metrů na dvorek a Vojtíšek stále bez hnutí seděl na sedadle. Tak jsem ho vysadil. Ojojoj, to nebylo to pravé ořechové. Vojtíšek se ihned rozbrečel a sápal se zpět na kliku auta. Asi si myslel, že pojedeme dále ;-)
Psaní u babičky a dědy v nastalém mumraji je značně náročné. Za mými zády řádí neteřinka Petruška s Danielkou a k tomu jim dopomáhá i Martinka. Vojtíšek již spí v ložnici. Holky tady řádí jako ve dne a hodiny přitom ukazují devátou večerní. Včera usnuly až někdy po desáté. A to díky Petřině panické hrůze z pavouků. Včera totiž nalezla na palandě jednoho malého pavoučka sekáče. To Vám bylo křiku a Petra nechtěla do postele. Navíc pak všechny probudila ráno v sedm. Potvůrka jedna ;-)
Verze pro tisk...
30.1.2005 Ach, ty nedělní návraty domů...Včera večer, při přetahování fotek a článku na web mě pobavila Martinka spolu s neteřinkou Petruškou. Holky se právě
dohadovaly, která má koho ráda. Petruška povídala,"Já mám ráda Tutiho Frutiho!" Jedná se prý o nějakého kluka. Martinka
trumfovala,"Tak to já mám ráda taky takovou Martinku, jako sem já!" Petruška se začala smát,"Jéjé, ona má ráda holku! Víš
co seš Martinko? To seš teda lesba!" Petruška chodí do druhé třídy, takže je znalejší, ale i přesto mě celkem překvapila. Ještě
že se Martinka neptala na význam toho slova. Ale ono to jednou přijde a zeptá se ;-)
Dopoledne jela Dana s dědou do Makra a o děti jsme se starali spolu se švagrem. Martinka se Dany ještě před
odchodem ptala,"Maminko, do Makra děti nemůžou, že jó?" Po odsouhlasení se dala velice neochotně do oblékání. Vojtíška
oblékla babička a nebýt toho, že jsem Martince trochu pomohl, byla by se do oběda ven nevypravila. Přitom jim paní učitelky
ve školce s oblékáním nepomáhají. Prý jenom, když jsem do tuhého. Martinka se prostě někdy oblékat chce a někdy nechce
;-)
Dnes jsme se s dětmi vypravili na delší výlet, až k velkému písáku. Vojtíšek tak překonal svůj osobní rekord, neboť minule
chtěl nést po podstatně kratší trase. Ťapal a ťapal, až doťapal k zamrzlé vodní hladině. Děti se hned chtěly rozeběhnout po
ledu, jenomže jsme je zastavili. Preventivně, vždyť se jedná o nedávný těžební prostor a hloubka vody dosahuje hezkých pár
metrů. Prověřením tloušťky ledu jsem dospěli k číslu čtyř centimetrů. Nic moc. Pod dospělými led nepraskal, ale přesto bych
písák nepřešel. Vojtíšek se také snažil vběhnout na ledovou plochu, jenomže on led ještě nezná. Poznal ho a natvrdo. Hned
mu ujely obě nožky a spadl na prdelku. Ještě štěstí, že si nosí padák, tedy plínku. Vůbec nebrečel a snažil se vstávat. No,
byla s ním legrace, jako s kozou na ledě. Tu mu ujížděla levá nožka, tu pravá a zase se rozplácl jak dlouhý, tak široký na led.
I přesto znovu statečně vstával :-)
Podvečerní návrat domů se neobešel beze spánku jednoho našeho miláčka v autě. Víte kterého? Přece Martinky.
Vojtíšek totiž spinkal po obědě, takže nejunavenější po celém dni a hlavně víkendu byla právě Marťa. Usnula již na konci
Hradce. Zato Vojtíšek celou cestu povídal, zpíval si a přitom muchloval Martinčinu čepici s bambulí. Těsně před naší vesničkou
jsem se Daně svěřil se svými obavami,"Co myslíš, bude Martinka po probuzení zase brečet?" To je totiž její specialitka.
Jakmile usne v autě a my se ji snažíme budit v blbém spánkovém úseku, pokaždé je nevrlá a brečí. Dnes tomu bylo nejinak.
Ještě před finálním odjezdem do stodoly jsem se snažil Marťu přivést k plnému vědomí, bohužel bezůspěšně. Když se pak na
místě probudila, natahovala ručky a žadonila,"Tatínku, odneseš mě dovnitš? Mě je strašná zima. Béé!" Plačící Martinku jsem
odnesl domů jako mimino a Marťa ještě na chodbě vzlykala,"Mě je zimá!" Stačilo říci,"Ale Martinko, tady je teplíčko!" Marťa
hned obrátila,"Maminkó, mě je strašný teplo!" Ty nedělní návraty nám dávají zabrat ;-)
Verze pro tisk...
31.1.2005 Sněhová kalamita? Kdepak...Dnešní počasí se nám opravdu předvedlo. Poprvé jsme zažili opravdové zimní radovánky, alespoň co se jízdy na sněhu
týče. Jak již jistě víte, dnes měla paní doktorka tahat Vojtíškovi steh na pusince a také já si měl zajet k zubařce, neboť jsem v
sobotu musel navštívit hradeckou zubní pohotovost. Prostě samé a samé radovánky. Ještě že alespoň Martinka trávila den ve
školce. Nyní však pěkně popořádku.
Již během mého odjezdu z práce začalo sněžit. Než se Dana s dětmi připravila, sněžení přešlo ve slušné chumelení. Po
cestě pak zesílilo. Mě sníh na silnici nevadí, ba právě naopak - vyžívám se v jízdě po bílých cestách. Jenom na nich nesmí být
moc sněhu, abychom náhodou nezapadli. Tak, konečně jsme ve městě a já se přesunuji k zubařce, zatímco Dana se zbytkem
osazenstava do své firmy na krátkou návštěvu. Vojtíšek tam k velkému překvapení všech sám sbagruje svého snídaňového
Bobika. Právě včas, neboť vytáčím Danu - jsem hotov. Jedeme k dětské doktorce. Vojtíšek se raduje,"Jůůů, tam tam tůů tůů!"
Dana ho však krotí,"Ale Vojtíšku, nepojedeme daleko, jenom k paní doktorce!" To je však Vojtíškovi jedno, hlavně že se auto
hýbe ;-)
Paní doktorka si Vojtíška zkoumavě prohlíží,"Hmm, má to hezky zahojené, jenomže příště se raději zastavte u mě. Mám
tu takové tkáňové lepidlo, tím bychom Vojtíška napravili celkem bezbolestně i bez šití!" To je sice hezké a Dana hned
namítá,"No jo, jenomže se nehoda stala Vojtíškovi po půl čtvrté a nikdo na středisku, již nebyl v dosažení. Proto jsme jeli na
šití do nemocnice!" Tak tak, svatá pravda. Paní doktorka se psychicky připravuje na odstříhnutí nitě, zatímco Dana drží Vojtíka
vleže za nožičky, sestřička za ručičky a tělíčko. Na mě zbyla hlavička. Než Vojtíšek vykřikne podruhé,"Mamíí!", je hotovo.
Sestřička povídá,"Vojtíšku, už tam nic není!" Vojtíšek přestává křičet a udiveným hláskem se ptá,"Neníí?" Je v pohodě. Honem
Vojtu oblékáme razíme si cestu sněhem zpátky k naší milované vesničce. Sněží hustě a místy má i zimní obutí našeho vozu
co dělat, abychom nehrabali rozměklý sníh. Ona se totiž teplota drží na bodu mrazu. Ouha, co to? Za sousední vesnicí stojí
napříč policejní Felicie a dva policisté odklánějí dopravu. Jedu k nim a ptám se,"Co se děje?" Policista odpovídá,"Ále, silnice je
neprůjezdná kvůli bouračce a kamiónům v kopci!" Já však namítám,"My jedeme jenom do vesnice. To se ale potom asi
nedostanu do práce, že ano?" Policista přikyvuje a my jedeme vstříc kalamitě. Co myslíte, vracel jsem se nakonec na
objížďku a zajížděl si minimálně patnáct kilometrů, nebo jsem riskl normální cestu a dal přednost zkušenostem? Druhá
odpověď je správná. Cesta se dala normálně s obtížemi projet(Po ránu je kolikrát horší). Přitom v rádiu hlásili
katastrofické scénáře minimálně ještě jednu hodinu ;-)
Vojtíšek poznal význam dalšího slova. Jedná se o slůvkomoje. Již včera se při koupání s přetahoval s
Martinkou o vaničku od Ramy. Křičel,"Mojéé, mojéé!" Martinka na druhé straně vedla svou,"To je moje vanička, ne Vojty!" Tady
to vidíte, začínají první hádky. A to doslova slovní :-)
Verze pro tisk...
1.2.2005 Zimní radovánky nejen pro děti...Od včerejška napadlo tolik vhlkého sněhu, že jsem se odpoledne nedostal s autem do stodoly. Něco podobného se stalo
letos poprvé. Nezbylo mi nic jiného, než nechat auto před domem a chopit se lopaty na sníh. Děti se chystaly jít domů, ale
moje práce je přesvědčila k prodloužení si pobytu venku. Sníh z celého dvorku vytvořil hromadu vysokou na metr třicet. Hned
jsem dostal nápad. Do hromady stačilo vydlabat dutinu a iglů je na světě. Však si ho Martinka hned vykoušela,"Podívej tatínku,
to je takovej dům pro eskymáka!" Dana jí však upřesnila jeho rozměry,"To ne, spíš bouda pro eskymáckýho psa!" Přesně tak.
Jeden pejsek, jménem Vojta tam hned napochodoval. To Vám bylo radosti. Sněhu je dost a celkem jsem jeho množství pocítil
při následném zajíždění autem do stodoly. Mám to do kopce a do zatáčky. Na předním sedadle auta přistál Vojtíšek a vedle
něj si vlezla Martinka. Kdo by hádal, že zajedeme až na třetí pokus? To víte, auto musí mít rychlost a tu se mi povedlo nabrat
až od hlavní silnice(Při třetím pokusu), což je cca. padesát metrů. Ani zimní gumy si neporadí s těžkým mokrým
sněhem. Auto je nakonec pod střechou. Dětičky se přitom velice pobavily ;-)
Po svačince jsem si naplánoval instalaci nového počítačového IDE kabelu k CD romce. Od té doby, co jsou v počítači dva
harddisky, mi chybí jeden konektor do CD mechaniky. Druhý kabel totiž disponoval jenom jedním. No a nová DVD combo
vypalovačka má problémy s hrami na CD. Rozhučí se naplno a pak usne. Když hra znovu požaduje data, nemůže se probrat a
zkouší načítat třeba našestkrát. To už se například Klubíčku nelíbí a hra vytuhne. Celý problém se dá řešit nějakým softwarem
optimalizujícím rychlost vypalovačky, jenomže jednodušší bylo zprovoznění starší CD mechaniky. Podobnými neřestmi netrpí a
to je prosím 56-ti rychlostní. Huráá, Marťa si může konečně zahrát Klubíčko, což si dosytosti dopřála. Jak jinak, než za
Vojtíškovy asistence.
Jak jsem na zemi rozebral počítač kvůli instalaci kabelu, Vojtíšek odhodil všechny hračky a s radostným křikem se hnal
ke mě,"Jůů, todle jóó!" Hned se jal prstíčky zkoumat vnitřek bedny. Jedna věc ho zaujala naprosto maximálně - větráček na
masivním procesorovém chladiči. Točil s ním a výskal, až prach lítal všude kolem. Doslova, neboť větrák luxuje a zachytává
spoustu nečistot. Zbývalo nastavit priority mechanik a harddisků na společných kabelech - pomocí drobných
přepínačů(Switchů). Za tím účelem jsem si přinesl naklepávací baterku. Vojta se jí hned zmocnil a když jsem ji
po něm požadoval, křičel jediné,"Néé, to je mojééé!" Hezké, že? Od víkendu si vše přivlastňuje ;-)
Martinka si mezitím psala na kus papíru ,"Tatínku, jak se píše Martinka a Vojta? Budeš mi to žíkat? A teď jaký písmeno
po M? A teď jaký písmeno po á? A teď jaký písmeno po er? A teď jaký písmeno po té?" Uff, až mi z ní šla hlava kolem. Do
toho jsem s Vojtíškem na klíně nastavoval v Biosu nové umístění disků a instaloval Martinčina cédéčka. Uff, taková práce dá
velice zabrat. Tak jsem se Martinky zeptal,"Martinko, budeš zticha? Ty si asi nechceš hrát Klubíčko na počítači, že ano?"
Martinka zavrtěla hlavičkou,"To tedy nechci!" Měli byste vidět, jak změnila názor po zkušebním spuštění Klubka. Hned
žadonila a za chvíli seděla u klávesnice. Potvůrka jedna ;-)
Verze pro tisk...
2.2.2005 Tady je očíí....Dnes po ránu čekalo na všechny včasné vstávání a následující odchod do školky. Martinka totiž jela s ostatními dětmi na
místní sjezdovku, jezdit na pekáčích. Moc se na celou akci těšila a večer nemohla usnout. Ostatně, jako každý večer. Vojtíšek
poslední dobou vyzunkne svůj hrneček s čajem a kolikrát spí již ve čtvrt na devět. Zato Martinka je vzhůru ještě v devět.
Po návratu z práce na mě čekalo další prohazování čerstvě napadnuvšího sněhu. Přitom mi hlavou blesk nápad - co
takhle postavit ještě jedno igů na dvorku? Proč ne, mokrý sníh jsem nosil lopatou na hromadu a po chvíli tam stála metr a půl
vysoká hromada. Zbývalo už jenom zhutnit vršek lopatou a pak vydlabat vnitřek. Právě se vrátila Martinka a radostně
volala,"Jůů tatínku, to je domeček pro mě, viď? Tadyten velkej je můj a ten malej Vojty. Takovej mu stačí, je ještě malej!" Sotva
zhodnotila domečky ze sněhu, začala žadonit jako kolovrátek,"Tatínku, najdeš lyže? Tatínku, najdeš lyže na půdě?..." Co se
dalo dělat, zašel jsem se na půdu po lyžích podívat. Jedná se o takové staré celodřevěné lyžičky s řemínkovým vázaním. Na
první seznámení se se sněhem plně dostačující. Však si Marťa v jednu chvíli vyzkoušela i funkci bezpečnostního vázání.
Přesněji řečeno - po jedné havárii vyskočila z boty. Ta zůstala pevně připnuta k lyži. To víte, Martinka viděla dopoledne lyžaře
jezdící na vleku a sjezdovce. Sama si myslela, že je to brnkačka. Jenomže se rozjela od vrat na cestu a po dvou metrech už
žehlila prdelkou sníh. Prozatím naštěstí padá dozadu. Také lezení nahoru do mírného kopce jí dávalo zabrat. Není divu, vždyť
jsem celou plochu žádně vyhladil odhrnutím sněhu. Martinka prostě vypadala a padala, jako snowborďáci z nového
stejnojmenného českého filmu. Více času trávila na zemi, než na nohou. Jenomže to chce čas a trénink ;-)
Vojtíšek také nezůstával pozadu. Pokud právě neboboval, pomáhal mi se stavěním iglů. Svojí malou lopatkou dlabal sníh
a moc ho práce se mnou bavila. Dnes se teploty držely nad bodem mrazu, ale od zítra má mrznou. Proto jsem tak spěchal se
stavěním.
Už včera jsme si všimli, že Vojtíšek přebírá kde co slyší. Začal totiž velice pěkně děkovat. Jakmile něco dostane - třeba
mls(Jak říká,"Bobón!"), Vojtíšek pronese zřetelné ,"Kujíí!" a běží pryč. Roztomilé, že? Dnes mě navíc při nesení v
náručí objal ručičkama kolem krku. Ojojoj, takovéhle tulení se potěší. Před koupání dokonce objímal i Martinku. Ta z toho byla
v sedmém nebi a neustále opakovala,"Podívej se tatínku, Vojtíšek mě objímá. To mě má rád, viď? Já ho pšitulím taky!" A už se
objímali společně :-)
Po vykoupání jsem oblečenému Vojtíškovi obouval jeho boty na cestu do koupelny a zpět, jedná se o
hafáky) - tedy bačkůrky ve tvaru pejsků. Vojtíšek mi na jednoho ukázal a prstíčkem nalezl očka. Povídal,"Tady je
očí!" Nato se otočil ke druhému hafákovi a jeho očka okomentoval trošku jinak,"Tady taky očíí!" Každý den se Vojtíšek učí
nová a nová slůvka :-)
Verze pro tisk...
3.2.2005 Néé, to je mojéé !...Dnešní den přinesl pár novinek. Ať už se jednalo o ranní sněhovou nadílku, či Vojtíškovo mluvení. Ten sníh mě opravdu
překvapil, i když ho připadlo slabých osm centimetrů. Silnice se klouzaly, prostě ranní zimní pohoda ;-)
Po obědě opět probíhalo odpoledne předškolkových dětí. Vojtíšek si maličko přispal, takže se ve školce objevil spolu s
Danou až kolem třetí hodiny. Hodinku se rozkoukával a když nastal čas k odchodu, nejraději by zůstal. Normální to stav. Jak
mi doma líčila Martinka, Vojtíšek se s dětmi rozloučil hlasitým,"Detýý ahój!"
Nastal čas na Vojtíškovu opožděnou svačinku. Zatímco si Martinka pustila v televizi Kouzelnou školku,
Vojtíšek se šel se mnou umýt na chodbu. Se smíchem ukázal na Martinčin výkres ze školky,"Jůů tam, mimí tam jéé!" Tím
jeho vystoupení neskončilo. Prstíčkem mi ukázoval na světlo nad zrcadlem a pak na vypínač,"Tatíí, tam blik, jóó?" Rozsvítil
jsem tedy světlo a Vojta výskal,"Blik, jóó!" :-)
Vojtíšek byl posléze umístěn do své židličky u velkého stolu. Pomalu bagroval jogurt a najednou začal prskal. Není divu -
vadily mu borůvky. Nezbývalo nic jiného, než jogurt dojíst a zkusit jiný - protentokrát čistě vanikový od Prince. Jenom
bonbónky ve víčku Dana schovala. Jinak by se Vojta živil bonbónky a jogurt by dozajista nechal ležet ladem. Známe své lidi,
ne? Bohužel, Vojtíšek však nedojedl ani druhý jogurt. Na dně kelímku zanechal tak čtyři lžičky. Dana se totiž mezitím zeptala
Martinky,"Martinko, chce si dát kiwíčko?" Vojta hned zahodil lžičku a už ukazoval prstíčkem směrem k lince,"Jóó, kiví takýý!"
Jogurta jsem dostal já. Dana rozpůlila Martince kiwíčko, aby si ho mohla vydlabat lžičkou a Vojtíškovi podala kiwi nakrájené na
talířku se lžičkou. Já se však talířku chopil a jakoby jsem si vstrčil lžičku s jedním kouskem do pusy. Měli byste vidět Vojtíka.
Hned vystartoval, sápal se po mě a křičel,"Nééé, to je mojéé!" Zajímavé. Jak to, že tahle Vojta nekřičí, kdy jím jeho jogurt? Asi
má kiwi raději ;-)
Martinka sledovala Večerníček - dávají Křemílka a Vochomůrku. Vojtíška televize příliš nebere, proto se
věnoval jiné činnosti. Z pokojíčku dotáhl velký hrací koberec s motivem silnic a domečků. Rozložil ho na kuchyňské dlažbě
hned vedle gauče a běžel mě tahat za nohavici. To aby se pochlubil svým výkonem,"Tatíí, kokééj!" To jsem tedy koukal. Na
koberci se totiž hned uvelebila spolu s Vojtíškem i Martinka.
Martinka mi během koupání vyvětlovala jednu záležitost,"Víš kdo to sou piráti, tatínku? Ty žijou na móži a plujou na
takový velký lodi. Jenomže to sou pěkný zločinci a zlodějové. Na ně tam musej zavolat policajti. Ty policajti naskočej na svoji
loď, dohoněj piráty a pak ty lodě pšivážou k sobě, aby mohli ty piráty odvýst do vězení. Víš to?" Už je mi to jasný ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
---|
Aktuálně |
---|
| |
---|
|
---|
Rodinné stránky |
---|
| |
---|
|
Odkazy |
|
|
|