 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 4.2.2005
Zítra je u nás masokus...Zítřejší den nás čeká veliká událost. V naší obci se poprvé koná masopustní průvod v maskách. My, jako celá rodina se
chystáme také a Dana po celý týden vyráběla masky. Jednotné pro všechny, jak jinak. Možná trochu netradiční, ale u nás
dlouho žádná tradice nebyla. Martinka se moc těší(Již od minulého týdne povídá,"Budeme mít masokus!" Není zase tak
daleko od pravdy ;-) ) a s největší pravděpodobností s ní půjdu sám na seřadiště, odkud vyrazíme v průvodu za
doprovodu živé hudby na horní konec. Dana se k nám přidá spolu s Vojtíškem u nás. To aby se Vojta nemusel předčasně
odpoledne budit a hlavně - místama není kvůli solení sníh. Sníh jinak určitě vydrží, teploměr venku klesl na hodnotu mínus
deset stupňů. Brrr ;-)
Po odpolední svačince Martinka žadonila,"Tatínku, pustíš mi na cédéčku toho Šreka s kocourem v botách?" Proč ne,
jenomže se jedná o DVDíčko. Zatímco Marťa sledovala televizi, Vojtíšek se pustil do malování si Martinčinými novými
pastelkami. Proč by maloval svýma starýma, že? Jenomže mu je Martinka brala,"Ne Vojto, to je moje!" Vojtíšek nelenil a
snažil se použít svoji nejůčinějšší zbraň - pokoušel se zakousnout Martince do zápěstí. Marťa ucukla a a pastelky hned
upustila. Nedá se nic dělat, musí se s bráchou o věci dělit. Vždyť si kolikrát hraje i s Vojtíškovýma kostičkama. Hlavní je
vzájemná dohoda ;-)
Marťa občas ráda tropí různé lumpárničky. Jako například dnes navečer. Přiběhla do kuchyně a hlásila,"Já sem maminko
dala Vojtovi do vlásků sponky!" Skutečně, Vojtíšek vypadal jako holčička. Já se hned Marti zeptal,"Tak co, je Vojtíšek
holčička?" Martinka zavrtěla hlavičkou,"Není, to se pšece pozná!" "Jak se to pozná?", nedal jsem jí pokoj. Martinka vyhodila
svého trumfa,"No pšecé tak, že já si poznám ty svoje sponký. Ty pšecé nejsou Vojty a proto nemůže bejt Vojta holčička!"
Hotovo, rozseknuto a je to tak ;-)
Jakmile se Vojtíšek nalézá v nesnázích, nekřičí,"Pomóoc, či Hilfé!" Kdepak. Používá jiné volání,"Mamíí!" Poslední dobou
maličko změnil repertoár a to asi kvůli Daniným odchodům na cvičení. Vojtíšek volá maminku, takže mu vysvětlím,"Vojtíšku,
maminka není doma!" Vojta se zamyslí a už volá,"Tatíí!" Hezké, že? Dnes nám Vojtík po svačince zmizel v útrobách dětského
pokojíčku a pak se po chvíli ozývalo zoufalé,"Mamíí, mamíí, tííí, tatíí mamíí!" Honem jsme tam jako milující rodičové naběhli a
cože se nám ukázalo za rohem? To byste neuhodli. Vojtíšek stojící na židli a čile rabující Martinčinu knihovnu. Jenom se
podívejte na druhou fotku. Sotva nás spatřil, jal se skákat a radostně volat,"Jůůů, jééé, hihi!" Přesně jako by říkal,"Jenom se na
mě podívejte. Jakej jsem malej, ale šikovnej!" :o)
Něco podobného předváděl Vojtík i během usínání v postýlce. Dana se šla sprchovat a já si odskočil od computeru do
kuchyně. Vojtíšek natahoval krček seč mohl, ale nedohlédl. Proto volal,"Mamíí, mamíí, mamíí mojéé, mamíí mojééé!" Konečně
se mu podařilo spojit dvě známá slova. Moje totiž používá, kde jenom může. Hlavně v souvislostech s
přivlastňováním si Martinčiných hraček ;-)
Verze pro tisk...
 5.2.2005
Velký masopustní průvod...V noci na dnešek konečně pořádně přituhlo, což se projevilo hlavně na stromech - ojínily se. Není divu - mínus patnáct je
hodně znát. Já doběhl do krámu pro čerstvé rohlíčky ke snídani. Děti se se mnou dostaly ven až před jedenáctou hodinou,
neboť se teploměr konečně vyšplhal nad deset stupňů. Vojtíšek si do té doby maloval Martinčinýma pastelkama. Jakmile si
vezme košíček s barvičkama, hned z něj vytřídí bílou pastelku. Většinou pronese nějaké nesouhlasné slovo. Bodejť by ne,
vždyť je ta pastelka špatná a nemaluje po bílém papíře. Jak to, že ji tam maminka pokaždé vrátí? Vojtíšek totiž není jasně
barvoslepý. Včera dostal víčko od jogurtu Prince a v něm se nalézaly barevné bonbónky. Vojtíšek je pěkně vytřídil a seřadil dle
barviček. To samé kdysi provozovala i Martinka. Pak je popořádku jedl :-)
V puštěné televizi dávali nějaký film se cvičeným šimpanzem. Vojtíšek výskal a ukazoval na opici,"Tam tam, opí je!"
Martinka hned začala rozvíjet svoji opičí teorii,"Víš tatínku, že se opice pši nošení nemusej držet? Ony se drží samy kolem
krku, protože to sou opice. Podívej se na televizi, je to tak!" Ahá ;-)
Dnešní odpolední masopustní průvod se velice vydařil a účast masek byla přímo neuvěřitelná. To i přesto, že se jednalo o
obnovenou tradici po mnoha a mnoha letech. Někteří pamětníci povídali, že poslední průvod šel někdy před válkou, jenomže se
neshodli před kterou. V každém případě se celá akce, včetně následného oslavování v hospodě moc líbila. A to hlavně dětem,
neboť jedním z hlavních pořadatelů byla právě místní školka.
Pro naši rodinu Dana vymyslela jednotné oblečení - sněhuláky. Na hlavu hrnec, na nos mrkvičku a na tělo speciálně ušité
prostěradlo. Dětičky si oblékly bílá trička a hotovo, mohli jsme vyrazit mezi ostatní masopustní maškary. My s Marťou šli
napřed na dolní konec obce, odkud se i s kapelou vycházelo. Vojtíšek se mezitím doma vyspal a s Danou se k nám připojil až
u domu. Průvod kráčel pomalu za zvuků hudby a naše dětičky se měly nejlépe - celou cestu se vezly na sáňkách. V hospodě
na horním konci je čekaly soutěže a následné občerstvení. Samozřejmě i my dospělí jsme nepřišli zkrátka. Grog a svařené
víno nám v takovém mrazu udělalo móc dobře. V hospodě jsme se i ohřáli, děti tancovaly, řádily, honily se a užily si spolu
hodně zábavy. Vojtíšek se zpočátku tvářil nedůvěřivě a nechtěl se nechat postavit na zem, jenomže po chvíli už řádil po celém
parketu jako čamra. Honil se s dětmi a pak i omylem vběhl do náruče nějaké jiné mamince. Že by se spletl? Kdepak, dělal to
naschvál, moc se tím bavil. Porota hodnotící masky pak udělila naší rodině třetí místo za originalitu, neboť jsme ji prý zaujali
jednotným oblečením. Ani se nám domů nechtělo a do toho mrazu obzvláště. Nedalo se však nic dělat, hodiny se pomalu
sunuly k sedmičce.
Doma při koupání se utřený a do plínky oblečený Vojtík náhle vztyčil na přebalováku a s velikým překvapení se zahleděl
do zrcadla. Výskal,"Tam tam taký jééé!" Ukazoval na obraz svých rukaviček, sušících se na radiátoru. Honem otočil hlavičku a
spatřil ten samý obraz v reálu. Takhle nadšeného z dívání se do zrcadla jsem Vojtíška ještě neviděl. Že by konečně pochopil,
jak takové zrcadlo funguje? Kdo ví ;-)
Verze pro tisk...
 6.2.2005
Odpoledne na sjezdovce...Vojtíšek se hned po snídani pustil do zkoumání Martinčiných poliček s hračkami. Za tím účelem si z kuchně přitáhne
židli. Je celkem zajímavé, jak ji dokáže šikovně přenést přes práh. Pak si přistrčí k polici a není co řešit. Pokud ovšem
nepotřebuje slézt s krabicí v ručičce. To pak začne volat,"Mamíí, mamíí, tatíí, tatíí!" Nakoukneme tam a naše otázka
zní,"Copak je Vojtíšku?" Vojta natahuje ručky a zoufale volá,"Hop hop!" Jasně, chce pomoci se skokem. Dana jeho počínání
komentovala,"Vojtíšek má dobrý pud sebezáchovy. S hračkou v ručce preventivně neskáče!" Něco na tom bude ;-)
Při snídani jsme otevřeli další krabičku sýrů Veselá Kráva. Poslední dobou jiný nekupujeme, neboť se uvnitř
nachází samolepky z filmu Shrek 2. Martinka si je pak lepí na noční stolek. Dnes se samolepky zmocnil Vojtíšek a už šupajdil
ke stolku. Ukazoval střídavě na lepku a na prázdné místo,"Tady, sem patčí!" Hezký, další slůvko do sbírky :o)
Odpoledne přijela vláčkem hradecká babička a my jí s Marťou dojeli naproti do sousedního městečka. Riskovat jízdu
autem k naší zastávce se mi sice chtělo, jenomže babička zastávala opačný názor. Nemá totiž ráda přílišné klouzání po
neudržované cestě. Babičku jsme přivezli a doma se nám mezitím probudil i Vojtíšek. Pak už zbývalo naložit do auta boby,
plastové sáňky, děti a babičku. Frčeli jsme totiž na místní sjezdovku, probíhalo tam kromě obvyklého lyžařského a
snowborďáckého sjezdování i odpoledne plné soutěží právě pro děti. Martinka si zaházela míčky do sněhuláka, nosila sníh na
hromadu a pak i jezdila na bobu po vytyčené trase. Vše za sladkou odměnu. Jak jinak. Nějaký ten balíček zbyl i na Vojtíška,
neboť se snažil zapojit do her, seč mohl.
Sněhové podmínky lyžařům přejí, takže se fronta na vleku za celou dobu neztenčila. Martinka jezdila na bobu z bočního
svahu a Vojtíšek také nezůstával pozadu. Do kopce se nechal tahat a dolů frčel jako o závod naprosto sám. Ty plastové sáňky
mají nespornou výhodu oproti bobu - díky profilovaným skluznicím drží krásně směr a nesnaží se Vojtíka shodit při náhlém
zatočení. A to Vojtíšek kolikrát jel docela rychle. Jenomže právě rychlá jízda se mu líbí. Radostně křičí a sotva dojede dolů,
hned volá,"Tatíí, dolůů!" Myslí samozřejmě nahoru. On prozatím používá stejné slovo pro oba směry. Hlavně že si rozumíme,
že? ;-)
Dnešní druhou fotku jsem pořídíl po vylezení na část konce sjezdovky, přesně do místa, odkud jezdily děti závodně na
bobech. Nejprve jsem vyfotil dění dole pod sebou a pak se vrhl střemhlav dolů, na Martinčině lopatě. Babička se mi smála,
neboť jsem dole vypadal jako sněhulák,"Asi by jsi potřeboval nějakou lopatu pro dospělé!" No jo, jenomže kde ji vzít. Řeknu
Vám, blbnout takhle bez dětí, asi bych si připadal dosti blbě. Jenomže takhle se to ztratí. Není nad to, zavzpomínat na dětská
léta ;-)
Dana se po večeři přesunula do ložnice k počítači, v domnění, že si maličko zarelaxuje střílením slepic. Jenomže dětičky
hned zaregistrovaly Danin přesun. Po chvíli se do hlasitých výstřelů ozývalo radostné výskání Vojtíška a neustále Martinčiny
rady,"Maminko, sčílej do toho pavouka tady nezapomeň sčelit do toho strašáka!" Dana se snaží zlomit rekord nějakých 1100
bodů a ne a ne se jí to povést. Hráli jste někdy slepice - Moorhuhn 2? Dá se uhrát větší skóre? Jinak, ta hra jde
stáhnout bezplatně z Internetu a existuje i v novějších verzích.
Verze pro tisk...
 7.2.2005
Vojtíšek zdolal svoji další osmitisícovku...Martinka nechala Vojtíška vylézt na točící kolečkovou židli. Chvíli ho vozila, jenomže pak si odběhla do kuchyně. Vojtíšek
seděl nehnutě na židli a zoufale volal,"Mamíí, tatíí!" Raději jsem na něj nakoukl. Co to vidím? Vojta sedí na židli a volá,"Tatíí
tutůů tutůů!" Nevíte co to znamená? Vojta chce jezdit na židli jako na autíčku. Stejně mě pohání při jízdě autem, stojíme-li
napřiklad u semaforu.
Vojtíšek se dnes navečer velice zdokonalil v lezení na cokoliv. Víte kdo ho to naučil? No přece Martinka. Jak se říká -
příklady táhnou. Martinka si totiž přistrčila židli k přebalováku a pak na něj vylezla. Dana mi z kuchyně radila,"Dej pryč židli a
Martinka zůstane nahoře uvězněná!" Dal jsem na její radu, jenomže Marťa mě celkem překvapila. Než bych řekl švec, skočila
po nožičkách dolů. I Danu dosala svým výkonem. Kde se v ní vzala takováhle odvaha? V každém případě jsme ji pokárali, aby
si náhodou příště něco nezlomila. Vojtíšek stojící opodál se zájmem sledoval Martinčin výstup. Když tam Marťa vlezla znovu,
už stál na židli vedle přebalováku. Což o to, to on dokáže. Dokonce i sám sleze - prostě se posadí a opatrně seskočí. Dana mi
povídala,"Já se jenom bojím, aby se Vojtíšek nevyškrábal až na přebalovák. Ale to on ještě nedokáže!" Její slova však zanikla v
radostném Vojtíškově výskání. To už nám hlásila i Martinka,"Mamí, Vojta vylez až nahoru a úplně sám!" Skutečně, Vojtíšek se
samou radostí mlátil hlavičkou o molitan a řehtal se na celé kolo. Není divu, po takovém výkonu. Netrvalo ani pět minut a
předvedl nám opatrné slezení pozadu na židli. A pak znovu nahoru, dolu, nahoru, dolu. Po čtvrtém nácviku nebylo co řešit.
Vojta vyleze na přebalovák bez mrknutí očka :o)
Dana mi hned se smíchem nastiňovala svoji vizi,"Jenom si představ v létě Vojtíka, jak vyleze na tu houpačkovou šibenici
na zahradě. Co chvíli ho uvidíme sedět na vrcholu. Bude volat - mamíí, tatíí dolůů!" Však Danu smích přejde. V létě bude
Vojtíšek používat daleko bohatější slovník. Jedno však je jisté - nahoru poleze, ať chceme nebo nechceme ;-)
Právě jsem zasahoval vedle u Martinky v posteli. Martinka si totiž vzala s sebou do koupelny svoji šušu Pavlínku. Zatímco
jsem Vojtíška koupal ve velké vaně, Marťa se převlékla, vyčistila si zoubky a pak se pustila do mytí Pavlínky. Stará se o ni
jako o vlastní miminko. Svlékne ji, jakoby vykoupe ve vaničce a převlékne do pyžamka. Pavlínka se má. Jenomže se mezitím
přiblížila doba Datla Woodyho na TV Prima. Marťa prohlásila,"Já dám Pavlínku do zabalovačky až u televize!"
Stalo se. Jenomže neumí zavázat tkanice na zabalovačce, takže jsem musel zaskakovat já. To samé před chvílí v pokojíčku.
Martinka mi hlásila,"Tatínku, závážeš Pavlínku do zabalůvačky? Ona se mi zlobilka jedna vykopala a čouhaly jí nožičky!" Ach
jo, i ty neživé děti zlobí ;-)
Tak, dopisuji dnešní článek a vypínám počítač. Zkusím do bedny zamontovat novou základní desku. Jenom jsem zvědav,
co na tu změnu poví Windowsy. Maximálně budeme znovu přeinstalovávat. Alespoň se nenudím ;-)
Verze pro tisk...
 8.2.2005
Zase ta zvýšená teplota...Vojtíšek včera sám vylezl na přebalovák. Naučila ho to Martinka a já vše zachytil na videokameru. Dnes jsem pro Vás
připravil po delší době video, právě z Vojtíškova výstupu nahoru na horu. Klikněte si ZDE. Soubor má délku 8 sec a velikost 585kB.
V noci na dnešek se Vojtíšek s křikem probudil. Dana na něho sáhla a leknutím málem ucukla. Vojta totiž celý pálil,
neklamné to znamení horečky. Honem mu byla změřena teplota a na displeji teploměru se zaskvěla číslice
38,3oC. Vojtíšek dostal sirup na zmírnění teploty a do rána spal značně neklidně. Chcete vědět, proč měl
takovou teplotu? Naši rodinu zase trápí nějaká rýma. Danu již přes týden podivně škrábe v krku a smrká. Já mám něco
podobného a jedině děti doposud odolávaly. Martinka je zatím v pohodě a Vojtíškovi se po opadnutí teploty spustila rýma.
Snad to nebude nic horšího. Přes celý den pak nedostal žádný sirupek a jeho teplota nepřelezla magickou hranici třiceti sedmi
stupňů. Jenom kdyby chtěl Vojtík trochu pít. Za celý den vycucl sotva stovku čaje, pominu-li nějaké to mlíčko od maminky.
Jenomže to má spíše na chuť, rozhodně ne na doplnění tekutin. Co se však dá dělat, násilím ho pít nedonutíme. Jediné co nás
utěšuje, jsou Vojtíškovy bobky v plínce. Jejich konzistence neodpovídá nedostatku tekutin. Tak dosti bobků, více toto téma
nerozebírejme ;-)
Martinka se navečer učila psát písmenka. K tomuto účelu používala omalovánku vyhranou v neděli při soutěži na sjezdovce. Přitom se jí podařilo napsat
písmenko J opačně. Hned konzultovala problém s Danou,"Maminko, je todle správně?" Po obdržení negativní odpovědi vytvořila
oblouček i na druhé straně a povídala,"Tak je to kotva teda!" Poradí si, že? ;-)
Vojtíšek se před večeří usadil vedle Martinky u kuchyňského stolu a s velkým zaujetím přerovnával Martinčino kvarteto.
Kartičky postupně vyrovnal na stůl a pak je pro změnu vracel do krabičky. Dana jeho počínání komentovala,"Takhle si Vojtíšek
za celý den sám nepohrál!" Přesně tak, jakmile si chce Dana odpočinout, už má vedle sebe Vojtíška s knížkou. Hned
žadoní,"Mamíí, tadýý!" Dana musí číst, jinak jí Vojta nedá pokoje.
V posledním týdnu jsme se namlsali Vojtíškovým samostatným jedením. Ať už mléčné kaše k večeři, či polévky k obědu,
nebo jogurtu k svačince. Polévku teď skoro nejí. Svačinku a večeři si Vojtíšek ode mne nechá milostivě nastrkat po lžičkách do
pusinky. Přitom však musí dostat na stůl několik hraček z kinder vajíček. Jistě namítnete,"To není příliš výchovné!", jenomže
bez hraček Vojta nesní ani lžičku. Ještě minulý týden jedl zcela sám a bez odporu. Však ono se to zase obrátí, v tom nemám
žádný strach ;-)
Vojtíšek začal maličko modifikovat různá slůvka. Zatímco doteď nás pojmenovával,"Mamíí, tatíí, Martíí!", od nynějška
povídá,"Tatíko, mamiko, Martiko!" Zrovna teď mě volá odvedle z pokojíčku,Tatíí, tatíí, mamí, tatíku, tatíku hajíí!" Víte co chce?
Jednoduše položit do vodorovné polohy a přikrýt. Jenomže za dvě minuty stojí a křičí znovu. Lump jeden. Jenomže on se
nakonec unaví a usně.
Poznáte, co se nachází na druhé fotce? Jedná se o Martinčin pracovní pořádek na psacím stole. To předčí i můj pracovní
stůl a to je co říct. V každém případě občas nezaškodí maličko uklidit ;-)
Verze pro tisk...
 9.2.2005
Vojtíškův pobyt v porodnici...Jak se říká - Neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Nebo také Ráno moudřejší večera? V každém
případě jsem Vám včera popisoval, jak je Martinka jediná z nás zdravá. Bum a je to tady. Po ránu se Daně zdála nějaká teplá
a skutečně - vykazovala mírně zvýšenou teplotu. Do školky ji Dana rozhodně neposlala a Martinka zůstane do pátku doma.
Prozatím ještě nemáme jasno, jak to vlastně bude s programem na víkend a příští týden. O víkendu máme totiž jet ke švagrové
na hory a Dana by tam měla s dětmi teoreticky týden zůstat. Uvidíme. V každém případě nám meteorologové příliš
optimistické předpovědi nenastiňují. V pátek se má oteplit a začít pršet. Hrůůůza. Jako by nemohlo to krásné, slunečné a
mrazivě bílé počasí vydržet až do jara, ne?
Po příchodu z práce jsem si vzal děti na starost. Dana totiž měla jít do školky na informativní schůzku, ohledně nových
kurzů hraní na zobcovou flétnu. Martinka se jich samozřejmě zůčastní. Když už nic jiného, tak se alespoň naučí správnému
dýchání. I když Dana dříve na flétnu hrála. Dnes se doma Marťa zaučovala, jak se taková flétnička drží. Pískala ostošest, jako
lokomotiva ;-) Vojtíšek se také sápal na flétnu,"Taký, jóó, takýý!"
Dana se ráda odreagovala mimo domov. Jak mi povídala, dopoledne s Marťou doma nebylo vůbec jednoduché. Buď chce
něco Martinka, nebo naopak Vojtíšek. Jako příklad Vám mohu uvést podvečerní sledování Večerníčku. Sotva Marťa zasedne
ke stolu, už hlásí,"Tatínku, dáš mě mlíčko do hrníčku s muchomůrkou? A s kočkou jahodovou a brčkem nerozžvejkaným?"
Sotva dostane ohřáté mlíčko s jahodovou příchutí, pustím se do uklízení nádobí do myčky a mytí zbytku. Neuplyne ani pět
minut a Marťa žadoní znovu,"Tatíí, prosíím, čajíčej ohžátej do jinýho hrnečku bysem chtělá!" A tak to jde stále dokola ;-)
Sotva Dana odešla do školky, zapnul jsem v ložnici počítač a konečně se pustil do zpracování videa z digitální kamery.
Na šesti kazetách mám vše od Vojtíškova narození. Kameru totiž máme doma o jeden den déle, než Vojtíška. Tak jsem
zasedl k počítači a nastříhal i s titulky první část od narození, do převezení z porodnice. Celkem mě to baví, jenomže stříhání a
následné renderování videa zabere dosti času. Ještě že se po pondělní výměně základní desky, dá na počítači normálně
pracovat, i když mezitím komprimuje video(Zvýšení výkonu je dosti citelné). Vojtíšek mou práci následně zhlédl
na počítači. Jak sami vidíte na první fotce, ukazoval prstíčkem na monitor a křičel radostí,"Jůůů! Podíej tamó, tam jéé mimíí!"
Stejně pak řádil u televize, neboť jsem výsledek své práce vypálil na přepisovatelné DVD a přehrál ho rodině na televizi v DVD
přehrávači.
Martinka odpoledne proležela na gauči a přitom sledovala zajíce Felixe. Až navečer pookřála a přitom se jí zvedla teplota.
Těsně před koupáním jí Dana naměřila 38,7 a Vojtíkovi 37,3. Oba dva dostali na lžičku Brufen sirup a snad se do
zítra zlepší. Rozhodně se jim spustila rýma jako trám. Vzhledem k inkubační době chytili rýmu nejspíše při sobotním
masopustním dovádění. Přece jenom se dostali kontaktu s ostatními dětmi. Jenomže, to se nedá nic dělat.
Verze pro tisk...
 10.2.2005
Čekají před branou zástupy?...Hned na úvod Vás musím uklidnit - děti dnes vypadají o poznání lépe. Martinka si přes den již nelehala na gauč a kromě
mírně zvýšené teploty řádila s Vojtíškem ostošest. Vzhledem k zítřejšímu plánovanému odjezdu na hory, Dana zatelefonovala
tetě,"Tak zítra přijedeme, děti vypadají lépe. Ale s tím příštím týdnem, kdybychom u vás chtěli zůstat, si to ještě rozmyslíme.
Podle toho, jak na tom budou děti v neděli!" Jak vidíte, příští týden možná strávím doma sám. Nechte se překvapit. V každém
případě s sebou beru na hory notebooka a pokusím se připojit(Vytočit) přes šílenou pevnou a vytáčenou linku ;-)
Navečer jsem se znovu s vervou pustil do počítačového stříhání videa. Už jsem se postupně prostříhal přes
první koupání, až k pobytu v nemocnici. Tenkrát tam musela zůstat Dana spolu s Vojtíkem, neboť Vojtík nechtěl pořádně
hamat mlíčko. Pro více informací si přečtěte starší článek. Stříhal jsem a stříhal
a při té příležitosti mě přestalo bavit poslouchat zvuk na sluchátka. Proto jsem vytáhl konektor z reprobedýnky. Vojtíšek coby
miminko, křičel z plných plic. Dana hned vystartovala a po chvíli mi sdělovala,"Tedy, hned jsem se divila, jaký nový repertoár
má Martinčina chou chou Pavlínka. Jenomže mi to došlo až po chvíli. Vojtíšek uměl pěkně křičet, viď?" Není divu, kluci se
vztekají více, neboť je trápí prdíky. To jsme s Martinkou nezažili. Martinka sledovala moji práci na počítači a přitom
vyzvídala,"Tatínku a proč byla maminka s Vojtou v nemocnici? To ji prohlíželi, jestli náhodou nemá v bžíšku ještě jedno
miminko?" Kdepak, to ne ;-)
Dana nám před dnešním odchodem na cvičení uvařila večeři. Pak povídala Martince,"Marti, přines si židli. Je v pokojíčku a
dotáhl ji tam Vojta!" Já se ze zvědavosti zeptal,"A proč ji tam táhl? Vždyť tam už jednu má!" Dana mi vše vysvětlila,"To víš,
Vojtíšek potřebuje židle dvě. U každé poličky, aby si tu jednu nemusel neustále přesouvat!" Ahá, takhle se věci mají :o)
Martinka před koupáním žadonila,"Tatínku, podáš mi tu moji rolničku a pšivážeš ji na provázek. To pšesně máme ve
školce a jakmile paní učitelka zacinká potšetí, tak deme uklízet hračky. Hned zejtra to vyzkoušíme, jóó?" To jsem zvědav,
zdali rolnička dopomůže ke snadnějšímu a rychlejšímu uklízení hraček. On totiž Vojtíšek během uklízení hračky spíše
vyhazuje z beden.
Po vykoupání a zhlédnutí Datla Woodyho jsem dětem povídal,"Tak honem, jdeme do postýlek a spát!"
Martinka mi hned vysvětlovala,"Že jo, tatínku, že všechny děti už dávno spinkaj, viď?" Správně. Tuhle hlášku jsem ji naučil
já,"Martinko, je hodně hodin, koukej spinkat. Všechny děti už dávno spinkají!" Dosti mi to připomíná podobnou větu,
pronášenou jedním šéfem v práci,"Jenom si nemyslete, před branou čekají zástupy!" No, já žádné nevidím. Neslyšeli jste tu
větu také? ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
11.2.2005 6:34:20 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Tak, konečně jsem v práci. Pozdě, ale přece. Odházet tu noční dvaceticentimetrovou sněhovou nadílku dalo po ránu zabrat. A to ještě odjíždíme ve dvanáct hodin do Krkonoš, na návštěvu ke švagrovi. Večer se Vám, doufám, ozvu ;-) | |
11.2.2005
Jedeme do hor...Dnes se Vám hlásím z hor - Krkonoš. Jak jsem ještě po ránu neskrýval svoje obavy ze zasněžených silnic, nakonec se žádné katastrofické scénáře nekonaly. Déšť a teplota dva stupně nad bodem mrazu a rozsolené silnice udělaly svoje. Celou cestu se dalo jet jako v létě. Naštěstí, neboť jsem si od kolegy nakonec nezapůjčil sněhové řetězy a doma nezabalil lopatu. I když mě pak Dana utěšovala,"Kdyby něco, tak máme v kufru Martinčinu lopatu!" No jo, jenomže se jednalo lopatu o na sáňkování a ne na prohazování ;-)
Jak jsem již naznačoval ráno v komentáři, u nás celou noc sněžilo a do rána připadlo dvacet centimetrů sněhu. Nedalo se nic dělat, cestu pro auto jsem si musel proházet. Kdyby bývalo nepřestalo, do Trutnova a dále bychom sotva dojeli. Takhle již kousek od domova dětičky v klidu usnuly. Spinkaly ve svých autosedačkách až do Trutnova. O moc víc sněhu tu nemají, ale i přesto se děti těší na zítřejší řádění na kopci. Martinka i Vojtíšek s sebou mají za tímto účelem plastové sáňky a také pekáče. O lopatě jsem se zmínil již v předchozím odstavci.
Vojtíšek se dokáže kolikrát zabavit celkem prostými věcmi. Například si od Martinky vypůjčí balíček karet(Cestou do hor hráli v rádiu skladbu Balíček karet. Proto jsem si vzpomněl na Vojtíška). Vyleze si na židli u jídelního stolu a pak s velkým zaujetím vyndává jednu kartu po druhé z krabičky. Jakmile i poslední karta leží na stole, Vojtíšek vše přerovná zpět. Zpočátku jsme měli obavy o karty, ale Vojtík je vůbec neničí a neohýbá. Stejné je to s Martinčinými knížkami. Myslíte si, že si chce Vojtíšek prohlížet nějaká lepolera, či knížky s tvrdými deskami pro malé děti? Ani náhodou. Vojta touží po Martinčiných knížkách. Také jsme trnuli obavami o jejich listy. Jenomže Vojtík je šikovný a listy obrací s citem a bez trhání. Šikovnej kluk. Tohle slovo umí také. Povídá,"Kluk, kluk!" Trénuje na své lahvičce se sosáčkem. Z jedné strany hrníčku se nalézá obrázek kluka a z druhé holčičky. Neustále ho obracel a výskal,"Jéjé kluk tady jéé. Jé holký tadý taký!" :o) Jak poslední dny nechtěl Vojtík pít čajíček ze sosáčku, Dana mu ho přelévala do hrníčku s odšroubovaným vrškem. Vojta do sebe klopil jeden hrníček za druhým(Pokaždé ho tam měl nalito cca půl centimetru) a tímto stylem vyzunkl i dvě decky. Dokonce i ta následná potopa nepůsobila příliš děsivým dojmem.
Minimálně dnes a zítra nečekejte žádnou fotku k článku. Foťák jsem sbalil, ale komunikační USB kabel zůstal ležet doma u velkého počítače. Nemám jak dostat fotky do notebooku. S článkem na Internet není žádný problém, neboť se nemusím modemově připojovat přes Telecom. Děda má totiž s sebou svůj notebook i s modemem Eurotel data express.
Verze pro tisk...
12.2.2005
Všude samá myš...Počasí se i v Krkonoších od včerejška rapidně změnilo. Obloha zatažená a od rána to sype a sype. Sníh, co jiného. Dopoledne telefonovala babička z Hradce a tam prý prší. Jaké je to u nás, prozatím nevíme. Zítra odpoledne mají lyžaři na naší sjezdovce naplánovány závody v obřím slalomu. Snad jim to vyjde. I když velice pochybuji ;-)
Dopolední vánice spolu s větrem Danu příliš nepřesvědčila. Z toho důvodu nechala děti raději doma. Teplotu již nemají, pro změnu nepěkně kašlou. Hlavně Vojtíšek. Prozatím se však nejedná o nic vážného. Dopoledne jsme proto strávili doma a jak to mohlo vypadat v bytě tři plus jedna, si jistě dokážete představit sami. Nás šest dospělých mělo co dělat se čtyřmi řádícími dětmi. Dva křečky v to samozřejmě nepočítám. Díky ním měl Vojtíšek poprvé možnost podržet si takovéhle zvířátko v ručičkách. Hnal se po něm s velikým nadšením. Až jsem trnul obavami o křečkův život. Vojta ho totiž chňapl jednou ručkou a druhou mu zakryl očička. Přitom výskal a na celé kolo křičel,"Jóó, jóó, tady jéé myš, myš! Já se ho snažil opravit,"To není myš, to je křeček!" Vojta se však nedal,"Neníí čeček, to jéé myš!" Nebudu ho přesvědčovat, vždyť pro babičku to je taková přerostlá myš se zkráceným ocáskem :o)
Před obědem si děda rozložil na konferenčním stolku svůj notebook a já hned vedle něj svůj. Za chvíli to tu vypadalo jako na nějaké pracovní schůzce. Dětičky žadonily po dědečkovi a chtěly pustit cédéčko s hrami Klubíčko. Aby mohla neteřinka Daninka snázeji obsluhovat computer, děda sáhl do brašny a vytáhl takovou maličkatou cestovní USBéčkovou myš. Dáňa ji hned velice kladně hodnotila a volala na maminku,"Mamí, musíme k našemu počítači koupit taky takovou maličkatou myšku!" Vojta skákal radostí a ukazoval na počítačovou myš,"Tady jééé myš, jóó myš!" Myši ho vyloženě fascinují. Dokonce už umí odříkat i jednu básničku,"Mamíí, tatíí, myš!" Jistě ji znáte, Vojtíšek si tu klasickou maličko zkrátil(Mámo, táto, v komoře je myš) ;-)
Vojtíšek co chvíli prosil dědečka a přitom ukazoval na display jeho notebooku,"Tam tam vaůůů vaůůů!" Nevíte co chce? Přece pustit cédéčko s hrou pro děti Klubíčko. Když Klubíčko ukončujete, na konci probíhají titulky se jmény autorů a Klubíčko vydává hlasité,"Vaůů, vaůůů!" Vojtíškovi se to strašně moc líbí, po celou dobu skáče před počítačem a řičí :o)
Odpoledne proběhla oslava Danielčiných třetích narozenim. Za tímto účelem jsem zajel pro její babičku na samotu u lesa. Doslova, neboť pluh tam projel naposledy někdy po ránu. Po oslavě mi nezbylo nic jiného, než zavézt babičku zpět. Jenomže mezitím začalo pršet, ba co pršet, lejt jako z konve. Sníh se promočil, ztěžkl a já nemohl vyjet zpátky na samotu do kopce. Ke všemu před námi tlačili jedno auto holanďané ke své vesničce a podařilo se jim rozrýt cestu doklikata. Jak tam naše auto vlétlo šedesátikilometrovou rychlostí, následoval náraz vlevo a vpravo do dvoumetrové sněhové bariéry. Babička musela dojít pěšky a já odhrabával zpoza auta sníh holýma rukama a nohama. Vše dopadlo dobře, doklouzal jsem zpět. Celkem dobrá zkušenost - něco podobného se mi doposud nestalo. I zimní pneumatiky jsou k ničemu v takovém marastu- přes třicet centimetrů promočeného a těžkého sněhu. Zítra snad přituhne. Doufám ;-)
Verze pro tisk...
 13.2.2005
Naši živí sněhuláci...Uff, konečně doma.To jste jistě postřehli - dle nových fotografií. V pátek jsem si totiž nepřibalil na cestu do Krkonoš komunikační kabel k dogiťáku, takže se mi na jeho kartě nahromadilo téměř 200 fotek. Hodně jich je ovšem ze včerejší Daninčiny oslavy třetích narozenin.
Dnes jsem přijel domů o půl osmé. Cesta se maličko protáhla, neboť za Úpicí začalo hustě sněžit a silnice se rázem pokryla vrstvou bílého sněhu. Před jedním městem jsem dokonce dostal po brždění z kopce smyk a auto nedobrovolně otočil čumákem na druhou stranu. Nic se naštěstí nestalo a já pomalu doklouzal až domů. Tam na mě čekalo další překvapení. To první jsem si vychutnal v Krkonoších - pluh totiž zahrnul naše auto a já musel těžkou lopatou prohazovat půlmetrový mantinel. Není divu, po celý den hustě sněžilo. Doma jsem pak nedojel ani k domu. Dva stupně nad nulou a přes patnáct centimetrů těžkého sněhu mi daly zabrat. Auto se po velkém úsilí konečně nalézá před domem, dále s ním nezajedu.
Jak sami vidíte na fotkách, odpoledne se maličko umoudřil vítr a tak jsme vzali ty naše draky ven. Přece jenom je ve čtyřech chytaly pěkné roupy. Neteřinka Petruška neustále volala na Martinku,"Martí, poď séém, no tak Martíí!" Kolikrát jsme ji okřikovali, aby nevzbudila vedle spícího Vojtíška. Jenomže to ona ne. Volala a volala. Co myslíte, šla za ní Martinka z obyváku? Kdepak, pouze nám povídala,"Ať si tam Péťa řve. Já schválně nikam nepůjdu, když takhle kšičí!" Celkem nás dostala. Dana se hned Martinky ptala,"A Martinko, když na tebe volám aby jsi přišla, tak používáš stejnou metodu?" K její otázce se Martinka odmítla vyjádřit ;-)
Cestou na kopec seděl Vojtíšek nehnutě na sáňkách a pevně se držel madel. Stejné to bylo i na svahu. Já ho pokaždé vytáhl do půlky, neboť jsme jezdili na celkém prudkém a krátkém kopci. Vojtíšek i přesto dosáhl slušné rychlost a a ni jednou se nevyklopil. Jenomže po dojezdu seděl na sáňkách jako hříbeček a rozhodně nechtěl vstávat a ťapat po svých. Dana ho volala, prosila, však bezvýsledně. Až po chvíli se Vojtík najednou sám zvedl a od té doby na sáňky nesedl. Ptáte se proč? Holky totiž mezitím začaly na kopci řádit bez bobů - skákaly do hlubokého sněhu a válely sudy směrem dolů. Martinka se po chvíli proměnila v živého sněhuláka - ke sněhulákovi měla rozhodně blížeji, než o masopustu minulý týden(Tam jsme šli do průvodu coby sněhuláci). Vojtíšek se tedy vydal na kopec za holkama. Sotva se tam vyškrábal, zkusil běžet dolů. Doslova, neboť po pár krocích zakopl a předvedl nádherný přemet vřed s přistáním hlavičkou a obličejem ve sněhu. Myslíte si, že řval? Kdepak, hned vystartoval zpět na kopec ;-)
Tak, doma strávím celý pracovní týden a v pátek jedu po práci zpět za rodinou na hory. Měl bych je u švagra vyzvednou a přetransportovat domů někdy v sobotu, či neděli. To ještě uvidíme, dle vývinu počasí.
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
4.2.2005
5.2.2005
6.2.2005
7.2.2005
8.2.2005
9.2.2005
10.2.2005
13.2.2005
- 
24.5.2007
