 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 25.2.2005
Martinka maluje upíry...Sotva se Martinka po ránu probudila, okamžitě na ní bylo znát moje včerejší upíří školení. Hned zčerstva Daně
povídala,"Maminko, já musím namalovat upíra!" Už se hnala po papíru. Ostatní holčičky malují panenky a princezny. Naše
Martinka upíry. Že nevíte o čem je řeč? Přečtěte si včerejší článek. Na to že Marťa nikdy
upíra neviděla, má slušnou představivost, viďte? Jenom se podívejte na fotku ;-)
Vojtíšek se v noci na dnešek maličko spletl ve volání na rodiče. Normálně se probere a z postýlky se ozývá ,"Mamí,
mamí!" Jelikož však Dana šla včera navečer cvičit, já zůstal s dětmi doma sám. Vojtíšek po uložení do postýlky křičel směrem
do kuchyně,"Mamí, mamí!" Já přiběhl z ložnice a Vojtíškovi pověděl,"Vojtí, maminka je pryč, je pá, víš?" Vojtíšek hned změnil
taktiku,"Tatí, tatínku!" To mu zůstalo i přes noc. Jenomže já v noci normálně spím. Vstávat a utěšovat Vojtíka stejně musela
nakonec Dana. On totiž náš Vojtíšek nespí celou noc v klidu. Ani náhodou ;-)
Odpoledne se Dana vypravila spolu s dětmi ke známým. Já tam za nimi přišel po práci a náš návrat domů se protáhl až
na půl osmou. Dětičky tak měly možnost projet se na saních potmě po silnici z horního konce obce. Sněhu je všude dost a
silnici lemují i půlmetrové bariéry. Však jsme se s Danou shodli - podobná sněhová nadílka(Spíše větší) tu byla
naposledy před čtyřmi lety. Klikněte si SEM. Letos napadl první sníh před šesti týdny a stále drží. To je co říci. A padá a padá. O víkendu nám
navíc meteorologové chystají značné přituhnutí.
Doma se Vojtíšek vrhl na jednu Martinčinu knížku. Jenomže Marťa hned vystartovala a bránila si ji,"Hele to nemůžeš
Vojtó, to je moje knížka. Vona ještě není roztrhaná a von by mi ji roztrhal!" Vojtíšek brečel, jak jinak. Když on si knížky
prohlíží velice opatrně. Pomalu otáčí listy a v žádném případě je netrhá.
Verze pro tisk...
 26.2.2005
Vykoupeme vás ve sněhu...Dnešní ranní vstávání Vojtíšek maličko přehnal. Již o půl sedmé skákal ve své postýlce a křičel,"Dolů tam!" Ukazoval
přitom na naši postel. Pak změnil repertoár,"Tam Martíí!" Prstíčkek měl nasměrovaný k Martinčině posteli. To by se mu líbilo,
probudit takhle brzo Martinku. Však mu probuzení Martinka vrátila. Kdy? Odpoledne. Hodiny ukazovaly třičtvrtě na dvě a
Vojtíšek v ložnici poklidně chrupal. Martinka si vylezla na židli a cosi štrachala ve skříni. Pak začala křičet,"Tatínku podáš mi
papír bez těch puntíků! Jóó?" Pokud to nevíte, papír s puntíkama je starý perforovaný papír do tiskárny - tzv. traktor. Martinka
svým křikem samozřejmě probrala Vojtíška, neboť nás začal bezprostředně volat. Martinka kroutila hlavičkou,"Teda to je divný,
že je Vojtík dneska tak rychle vyspalej, viď?" To je tedy divný, jenomže si Martinka nepřipustila svůj podíl na Vojtově probuzení
;-)
V souvislost s Vojtíškovým spaním mám pro Vás jednu novinku - již týden Vojtíšek usíná bez večerního kojení. Dana mu
přestala mlíčko dávat a on se o něj kupodivu nehlásí. Už jenom ze setrvačnosti dostává mlíčko od maminky někdy kolem páté
hodiny ranní. On se totiž probere a kojení patří mezi nejspolehlivější metody k dalšímu usnutí. Jenomže za chvíli Vojta
nedostane nic. Vždyť už je to velký kluk, ne? ;-)
Odpoledne jsem se opět dostal ke stříhání Vojtíškova a Martinčina videa. Těsně po Vojtíškově narození jela Martinka s
dědou, babičkou a neteřinkou Petruškou letecky na Korfu. Dědu tenkrát trápil pásový opar a Martinka od něj chytla neštovice,
neboť se jedná o stejný virus. Právě z doby odjezdu na Korfu a pak i příjezdu to bylo video. Martinka se dívala, jakou měla
po příjezdu poďobanou tvářičku. Povídala mi,"Tatínku to bylo vod těch příšernejch komárů. Ty mě tak poštípali!" To má pravdu,
jenomže více ji poznamenaly neštovice. Pokud se chcete podívat na starší článek, klikněte si ZDE.
Dětičky se jevily před koupáním jako značně rozjeté. Dana proto Martince povídala,"Víš co? Já vás hodím trošku zchladit
ven do sněhu!" Martinka se ptala,"A próóč?" Já pokračoval,"Martinko, až se svléknete před koupáním, tak se namísto ve vaně
vykoupete ve sněhu!" Celý rozhovor jsem však hodil za hlavu. Připomněla mi ho až Martinka v koupelně. Celá se svlékla a s
nataženýma bačkůrkama žadonila,"Tatínku, já už sem hotová. Kdypak nás už pudeš s Vojtou vyhodit do toho sněhu?" Mno,
možná by si to zasloužili, jenomže my to mysleli z legrace. Však mi Martinka zklamaně povídala,"Ahá, tys to myslel jenom z
legrace, to nebylo doopravdy?" Nebylo :o)
Zatímco píši, vedle z pokojíčku neustále volá Vojta. Koho? Přece,"Tatí hajíí, tatíí, hajíí! Tatíí, tady fuj, tady je fůůj!" To mi
nedalo a běžel jsem se na to fuj podívat. Žádné tam nebylo. Vojtíšek si výmýšlí, neboť se mu nechce spát ;-)
Verze pro tisk...
 27.2.2005
Udeřily silné mrazy...Po ránu se mi s dětmi ven příliš nechtělo. Teploměr spadl poprvé po dlouhé době na sedm stupňů pod bod
mrazu(Zítra se máme na co těšit - meteorologové předpovídají až dvacet. Však teploměr právě ukazuje solidních mínus
čtrnáct). Děti se tedy pustily do tvořivé činnosti v kuchyni na stole. Martinka pronesla svoji oblíbenou větu,"Maminko,
můžu si malovat vodovkama?", ke které přidala dodatek,"Kde mám ty svoje bramborový tiskátka odminula?" Po krátkém
vysvětlení, že tiskátka vydrží maximálně dva dny, došla Dana pro nové brambory. Než byla nová tiskátka na světě, Vojtíšek
vylezl ze židle na jídelní stůl. To aby snázeji dosáhl na vodovky a věci s nimi související. Hned jsem ho transportoval dolů.
Tohle se přece nedělá, ne? ;-)
Dana vytáhla ze skříně vánoční vykrajovátka a pomocí nich vytvořila z brambor nádherná tiskátka. Já zatím u počítače
vytvářel další videa z kamery a slyšel přitom Martinčiny hlášky z kuchyně,"Mamíí, von mi Vojta ty brambory furt kouše! Co s
ním mám dělát?" Martinka si na chvíli odběhla a zanechala vodovky napospas Vojtíškovi. Ten nelenil a rozložil je na jednotlivé
díly. Víčko z pantu zvlášť, vnitřek s barvičkama také a dno jakbysmet. Už jsme očekávali, že se vracející Martinka rozčílí a
rozbrečí, jenomže ona celou věc brala s ledovým klidem,"To níc, tatínek to spraví!" Spravil ;-)
V souvislosti se stříháním videa jsem si na něco vzpomněl - Vojtíšek sledoval sebe coby miminko s velikým zaujetím. Já
mu mohu stále dokola opakovat,"Podívej se, tam je Vojtíšek!" Vojta však skáče před monitorem a prstíčkem ukazuje,"Jóó,
tam je mimí!" Prozatím si nepřipouští, že mohl být tak maličkatý :o)
Ven jsme se dostali až těsně před jedenáctou. Taková hodinka na mrazu bohatě stačí. Všudypřítomný mráz byl naštěstí
vyvážen překrásně zářícím sluníčkem. Až oči přecházely. Zatímco mi Vojtíšek pomáhal vyhazovat čerstvě napadaný sníh před
domem, Martinka se vrhla do oprašování naší bukrové stavby na zahrádce. Pak tam začala s Vojtíkem naplno řádit. Nejprve se
honili skze pět východů bunkru a následovalo lezení po schodech na vrchol a následné sešupy po skluzavce. Vojtíšek ji sjel
nejméně třicetkrát. To bylo radosti a výskání.
Vojtíšek na mě právě z pokojíčku volá,"Tatínku, tatí, bač-kůky, tatí bač-kůky!" Ano jedná se o zcela nové slovo -
bačkůrky. Poprvé ho Vojtíšek vyslovil těsně před oběděm, když jsme se převlékali zvenku. Od té chvíle se v jeho používání
vyloženě vyžívá. Dana konstatovala,"To je hezké, Vojtíšek už umí vyslovit tříslabičné slovo. Jenom aby se takhle předvedl u
paní doktorky, až bude zkoumat jeho pokroky!" Víte, že se nejedná o první tříslabičné slovo? Vojtíšek se již před několika
týdny naučil jiné - bonbónky. Jedná se o moc důležité slůvko, neboť se tahle může postavit pod skříňku se
sladkostmi, ukazovat nahoru a žadonit,"Tatí, bonbónky tam jóó!" :-)
Verze pro tisk...
 28.2.2005
Chřipky a počítačové viry...Nevím, co se to dnes děje na Internetu, ale od čtvrté hodiny odpolední nám nefunguje pevné bezdrátové připojení. Buď se
jedná o následek mrazivého počasí, nebo za tím vězí cosi jiného. Mám na mysli virové útoky(A to nejenom ty
chřipkové). Právě před chvílí jsem toho byl svědkem. Jelikož jsem neměl jinou možnost jak se na síť dostat, winmodem
dostal druhou šanci. Po jeho zašoupnutí do volného PCI slotu si ho WIN XP očuchaly a nainstalovaly. Až potud vše v pohodě.
Problém nastal s jednou věcí - v naší telefonní síti nemůže modem čekat na oznamovací tón, proto jsem vždy ve starších
Windowsech zaškrtl kýžené políčko. Jenomže v XPéčkách je vše jinak. Půl hodiny jsem se s tím mořil a nakonec nalezl
správné místečko. Už jsem v síti. Jenomže za jakou cenu? Po připojení přes anonymní Seznam se do počítače co chvíli cpe
červ Sasser. Antivirák Awast neustále hlásí,"Zablokován útok LSASS Exploit(SXP) z adresy ... IP adresa" Tak tohle se mi za
poslední dva měsíce z pevného připojení nestalo. Už aby to fungovalo :-(
Dosti problémů. Vojtíšek se dnes začal konečně sám mýt. Dana mi povídala,"Vojtíšek zmizel dopoledne kdesi na
chodbě a za chvíli jsem zaslechla jeho volání - umééjt! Tak jsem běžela za ním. Vojta chtěl pouze pustit vodu pákovou baterií.
Ostatní zvládl naprosto sám. Umyl si ručky a tvářičku. Jakmile dostal ručník, osušil se!" Šikula, viďte? Celkem mě překvapil.
Obzvláště, když mi celou proceduru předvedl naživo po svačince.
Martinka mi po návratu ze školky hlásila,"Tatínku, dnes nás tam bylo jenom takdle!" Málem si prstíčky zlámala, jenom
aby mi ukázala osm prstíků. Hmm, prý sousední třída vypadla úplně, až na jednoho. I přesto jde Martinka zítra znovu. Tomu
se neubráníte, já také musím do práce, i když všichni nachlazení a chřipky přecházejí. Jenomže, copak to jde udržet výrobu a
nejít do práce? Bohužel, takový je život ;-) Ještě štěstí, že se prozatím nejedná o chřipkovou pandemii :-(
Vojtíšek včera přišel s dalším skvělým slůvkem(Když on poslední dobou řekne prakticky vše). Během
procházky s babičkou neustále ukazoval vzhůru k nebi na bílé čáry od proudových letadel. Volal přitom,"Dívej, tam je talole!"
To je přece letadlo, jestli jste nepoznali. Při té příležitosti pokaždé vpomínáme na dobu, kdy pod naším oknem volala paní
sousedka na malého Péťu,"Péťo dívej se tam je éro!" Nic proti tomu, jenomže my tenkrát, měštští chalupáři v osm hodin tvrdě
dospávali :o)
Verze pro tisk...
 1.3.2005
Vojtíšek je zapsán do školky...Dnešní odpoledne jsme se přesunuli do školky. Na Vojtíška čekal zápis a mohl by teoreticky začít chodit s Martinkou již
od září. Vše bude záležet na Vojtíkovi - zdali zahodí plínky a začne normálně chodit na nočník. Prozatím se k výše uvedené
činnosti příliš nemá. Občas se nám ho povede posadit včas a Vojtíšek se milostivě vyčůrá. Jenomže, má-li po rozbalení plenku
podezřele teplou, je jasné, že to stihl do ní. A kakat na nočníku? O tom si prozatím můžeme nechat jenom zdát ;-)
Dnes jsem šel do školky i já. Vojtíšek jako obvykle vystartoval mezi děti a hlasitě volal na Martinku,"Martí, Martí!"
Martinka si právě cosi malovala u stolečku, tak si Vojtíšek sedl vedle ní. Popadl pastelky a pustil se do díla. Jedna paní
učitelka obdivovala Vojtovo vzorové držení pastelky,"Teda Vojtíšku, takhle kolikrát nedokážou držet tužku ani předškolní děti.
Kdo tě to naučil?" Nikdo, prostě a jednoduše na to přišel sám. Martinku jsme museli kdysi trénovat. Jenomže příklady táhnou
a Vojtíšek to jistě okoukal od ní.
Paní ředitelka začala s maminkami probírat přihlášky do školky a my tatínkové se přesunuli se svými ratolestmi do
herny. Tam se Vojtíkovi moc zalíbila skluzavka do veliké ohrádky s balónky. Vylezl na skluzavku a s hlasitým smíchem to
sešoupl do balónků. Nejprve chtěl vytahovat ven, jenomže po mém zácviku zvládl přelézat stěnu ohrádky sám. Takže přelezl,
vyšplhal se na skluzavku a hurá do balónků. Stále kolem dokola. Ani pak nechtěl jít domů.
Dana mi vyprávěla o Vojtíkově likvidátorském dni. Hned po ránu vylezl na židli u počítače a počmáral mi jednu odbornou
knihu. No, naštěstí se dá číst. Jako druhou věc rozbil talířek z dětské sady. Jakmile totiž Vojtíkovi něco nechutná, je schopen
máchnout ručkou a talířek i s obědem odhodit na okraj stolu. Dnes pohyb víceméně přehnal a talíř skončil ladným obloukem
na dlažbě. Rozbil se, jak jinak. Jindy je lumpík Vojtík schopen popadnout hluboký talířek s polévkou a obrátit ho vzhůru dnem
na ubrus. Polévku pak ručkou rozmetá. Příšerné. U Martinky jsme něco podobného nezažili ;-)
Verze pro tisk...
 2.3.2005
Co je to mitka a patka? Že by nový seriál Pat a Mat?...Vojtíšek se poslední dobou až nebezpečně zdokonaluje v ovládání počítače. Jakmile zjistí, že před monitorem nikdo
nesedí a bedna přitom vrčí, hned se šteluje na otáčivou židli, vysunuje šuplík s klávesnicí a chápe se myši. Dokáže ji držet
naprosto správně a se soustředěným výrazem ve tvářičce posunuje ukazovátko po obrazovce. Co chvíli si i klikne a to pravým
tlačítkem. Není pak divu, že mu vyskočí sem tam nějaké velice zajímavé okno . Jako dnes - já právě přetočil kamarádce video
z oslavy ročních narozenin syna(Měli od nás zapůjčenou kameru) a natáhl si do střihového programu nový
projekt. Vojtíšek co chvíli hlasitě vykřikoval, neboť poznával známé tváře. Běhal mezi ložnicí a obyvákem, aby si srovnal
záznam se skutečností. Po chvíli zmizel u počítače a já ho vylapil ve chvíli, kdy sahal na velké tlačítko ENTER, maje přitom na
monitoru zobrazeno okno - Opravdu nechcete uložit starý projekt? Tak to tedy ne! Vojtíšek byl
odejit od počítače ;-)
V souvislosti s Vojtíkovým působením u počítače tu mám ještě jednu příhodu - Vojtíšek se včera vyšplhal na židli a před
monitorem zmerčil moji položenou odbornou publikaci Active Server Pages v kostce. Nelenil, popadl propisku a
jal se malovat do knihy. Proč ne, vždyť když pracuji na počítači, mívám Vojtíka posazeného na klíně a on si maluje na
podstrčené papírky. Kdo by tedy odolal takové hromadě papíru, ne? Na jednu stranu si za to můžu sám. Jak mi povídala
Dana,"Vojtíšek si onehdy vzal jednu Martinčinu knihu na prohlížení. Sotva otočil desky, ukázala se mu prázdná plocha. Hned
startoval pro pastelky. To se přece musí využít, ne?" Dana mu tvořivou činnost razantně zatrhla. I Martinka mívá podobné
sklony. Onehdy dávali v televizi Večerníček Pučálkovic Amina. Dana se zmínila o tom, že podobnou knihu máme
na půdě. Hned jsem pro ni doběhl, jenomže milá Martinka měla problémy, neboť illustrace trpěly zjevným nedostatkem barev.
Hned by je začala dobarvovat pastelkami. Proč ne, může. Jenomže tatínek má donést knihu někam na kopírku. Nebo na
scanner? Uvidíme ;-)
Martince se dnes po ránu nechtělo do školky. Její největší kamarádka zůstává po celý týden doma, takže se Marťa
vyloženě šprajcla. Prý nikam nepůjde a hotovo. Na jednu stranu není divu, vždyť naše uzemí zasáhly největší mrazy za tuto
zimu. Teploměr vykazoval během mého odchodu do práce mínus sedmnáct stupňů. Ještě že Felicia startuje. Být to ještě před
lety s naší starou stovkou, tak se o nic nesnažím a jdu rovnou na autobus :o)
Vojtíšek moc rád pomáhá mamince s úklidem. Za tím účelem si od ledničky vyzvedne uklízecí náčiní - lopatku se
smetáčkem. Jakmile dnes odešla návštěva, hned popadl smetáček a letěl do pokojíčku. Ani ne po minutě se Vojtík vracel a
přitom volal,"Tam jéé, patka patka!" Co jiného než lopatka. Jakmile ji třímal v pravačce, ukazoval mi i smetáček,Tadý, mitka a
patka!" Jasně, smetáček a lopatka. to je přece jasné, že? ;-)
Verze pro tisk...
 3.3.2005
Nejezte samotný česnek...Dnes mi konečně došel email s aktivací zkušebního(Týdenního) bezplatného účtu telefonu Fayn. Že nevíte o čem je řeč? Vše vysvětlím. Už když jsme v prosinci
přecházeli z šíleného vytáčeného připojení na bezdrát, naší vizí bylo kompletní zrušení pevné linky Telecomu. Kolega totiž
telefonuje pomocí internetového telefonu Fayn již více než rok. K plné spokojenosti. Stačí zakoupit telefonní USB přístroj,
zdarma stáhnout software a zaregistrovat se. Pak už se jen telefonujete. Za měsíční pevný poplatek 100Kč máte bezplatné
hovory v rámci sítě Fayn a na ostatní sítě jsou ceny také přijatelné(Za předplacený paušál). Navíc získáte "pevné"
číslo ve Vašem regionu, takže známí Vám budou volat na pevnou linku za stejné peníze. Má to jeden háček - neustále
zapnutý počítač, což v našem případě není zase takový problém. Nebo si musíte zakoupit síťový telefon za pět tisíc. Více se
ovšem dozvíte na stránkách operátora FAYN.
K dnešní večeři nám Dana připravila topinky ze zbylého domácího chleba. Řeknu
Vám, mňam, mňam. Děti zastávaly stejný názor, jenomže Vojtík z chleba olízal tavený sýr a zbytek rozcupoval. Pak se sápal
po stroužku česneku. Dana mi povídala,"Nedávej to Vojtovi!" Když to chce, proč mu nedopřát česneku, ne? Vojtíšek popadl
stroužek a šup s ním do pusinky. Kupodivu ho tam nenechal dlouho. Hned prskal a stěžoval si naprosto přesně,"Tatíí, páálíí!"
Další zkušenost - česnek nejíst samotný ;-)
Po večeři telefonovala babička, za níž zítra jedeme. Děda si prý může navzdory chřipkové epidemii vzít dovolenou.
Martinka tedy zůstává příští týden u babičky a dědy. Už si začala balit věci. My s Danou a Vojtíkem pojedeme domů, neboť
na Vojtíška čeká v pondělí očkování proti obrně.
Děti dostaly do užívání nové cédéčko s titulem ukolébavky. To je Vám paráda. Vojtíšek se hlásí již od
uložení do postýlky,"Tatíku, tam halí belí!" Já mu nejprve neporozumněl, jenomže Dana mi problém osvětlila,"Vojtíšku, ty
chceš ukolébavky, viď?" Vojtík, zavýskl,"Jó, olíbacky!" Tak Vám pustím cédéčko a odvedle se line klidná hudba. Vojtíšek
kupodivu neskáče v postýlce, naopak poslouchá a v pokojíčku panuje všeobecná pohoda. Jinak, s tím Tatíku -
Vojtíšek začal Daně říkat namísto,"Maminko!", poněkud odlišně, a to,"Maminó!" Dana se kolikrát ohrazuje,"Ale Vojtíšku, já
nejsem žádná mamina. ale maminka!" Vojtíškovi je to však zcela jedno. I když jeho slova znějí spíše jako,"Mamíí nóó!" Kdo ví,
jak to myslí ;-)
Dnešní fotky zobrazují Vojtíška pracujícího na počítači. A to on zvládá. Na druhé jsem pak zvěčnil pořádek, jaký mi děti
na starém psacím stole rozsévají. Co chvíli přinášejí nějakou hračku a pokládají ji na pracovní desku ;-)
Verze pro tisk...
4.3.2005
Není robot jako robot...Dnešní článek je maličko odlišný - chybí fotografie. Na Internet se totiž připojuji přes dědův notebook a Eurotel data express. Děda nemá nainstalovanou podporu FTP(Připojení, jímž se dostanu přímo na disk našeho serveru), takže nemám jak dostat na server fotky. V neděli se vše změní, pojedeme domů. Jak již jistě víte, bez Martinky. Ta zůstává s dědou a neteřinkami na prázdninách.
Náš odjezd k babičce a dědovi Dana naplánovala na dobu těsně po poledni. Vojtíšek má jít stejně spát, takže se vyspí v pohodě během jízdy autem. Martinka odešla ze školky po o. Já měl v plánu to samé, jenomže na mě čekalo zprovoznění paletizačního robotu, nalézajícího se na balírně v naší firmě. Řídící systém od Siemensu však maličko vzdoroval, takže jsem domů namísto ve dvanáct přijel až ve tři. Doma na mě čekala Dana s dětičkama a všichni se už moc těšili na odjezd. Martinku dokonce začalo bolet i bříško z toho nekonečného čekání.
Zatímco Vojtíšek to bezprostředně po rozjezdu zalomil, Martinka nezavřela pusinku. Hned se dotazovala,"Tatínku, a cos to vlastně dělal v práci, žes pšišel tak pozdě?" Já na to,"Víš, Martinko, já jsem spravoval takovýho velkýho robota, co rovná krabice na paletu!" Martinka se zamyslela a pokračovala,"Aháá, tak to byl takovej robot jako v Kátě a Škubánkovi. Protože rovná ty krabice, tak to má učitě taky tři ruce, aby to stihnul, že jóó?" Já však Martinku musel zklamat,"Víš Marti, on má jenom jednu ruku, zato hodně rychlou!" Martinka se jenom tak nedala,"Ale učitě má taky taky takovou hranatou hlavu se žárovkou na ní, viď?" Opět zklamání,"Martinko, on žádnou hlavu nemá, nepotřebuje vidět, pracuje podle programu!" Nevím jaké máte představy o průmyslových robotech Vy, ale o žádné podobenství s lidmi se nejedná. Prozatím. I když lidští "roboti" ukládali patnácti kilogramové krabice na paletu celý uplynulý den a noc(Museli zaskakovat, jinak bychom museli zastavit výrobu). Měli toho celkem dost. Jedna paleta totiž váží tunu. Každý si pak váží skutečnosti, že ten velký robot funguje.
Večer nadešel čas na vykoupání dětí, respektive pouze Vojtíška. Martinka se měla dle instrukcí pouze umýt. Čistila si zoubky a nabízela Vojtíkovi zubní kartáčky,"Tady máš Vojto i ty starší kartáčky. Já ti tam ddám jed, dva tči kartáčky!" Vojtíšek se podíval do vany a prohlásil jediné,"Jóó, tam jéé jeden pět!" Tedy, to jsem nevěděl, že Vojta už umí počítat. Jak je vidět, od Martinky se dá odposlouchat leccos ;-)
Verze pro tisk...
 5.3.2005
Vojtíšek rád jezdí autem...Právě jsem se zašil na neklidnější místo domu - do komory. To vážně nejde, soustředit se na práci, když za Vámi řádí tři holky. Vyzkoušel jsem si to u dědy v pracovně, během zprovozňování nového počítače. Dědovi totiž zkolabovalo jeho staré PC, na němž si děti hrály hry. Tak jim koupil nový, aby je náhodou nenapadlo používat jeho notebook. Při té příležitosti jsem na velký počítač nainstaloval i FTP přístup a tak se můžete pokochat čerstvou Vojtíškovou fotkou - Vojtíšek se právě raduje z babičinných králíků ;-)
Bezprostředně po snídani dostal Vojtíšek na mističku nakrájené jablíčko. Chroupal jeden kousek a celou misku si přinesl do obyváku. Jak ho zmerčila Martinka, žadonila,"Vojtíku, dáš mě taky jeden kousek?" Vojta si přitáhl misku blížeji k sobě a pak pěkně jeden kousek po druhým nakousal. Martinka si běžela stěžovat do kuchyně,"Maminkó, dáš mě taky jabkó? Vojta si všechny kousky nakousal a já nakousaný nechci!" Lump jeden, přesně ví, co na Martinku platí. Hned si pojistí jablíčka ;-)
Těsně před obědem jsem se sbalil, abych zajel do města pro prababičku. Ještě předtím jsem si naplánoval návštěvu obchodu, za účelem zakoupení nových zimních bot. U starých se mi rozpadla podrážka a vyloženě mi teklo do bot. Sotba můj záměr zpozorovala Martinka, volala,"Tatínku, já chci jet taky s tebou pro babičkůů!" Co se dalo dělat, chvíli trvalo než se oblékla. Ještě že nás nezpozoroval Vojtíšek. Sotva jsme prý odjeli, hledal tatínka na všech možných místech. Bezvýsledně. On se totiž moc rád vozí autem. Jak mi říkal po návratu,"Tatíku, taký autó, tutů jóó?" Martinka si jízdu také užívala a nezavřela během cesty pusinku. S ní si vůbec nemusím zapínat rádio. Zpívá stále lépe a lépe ;-)
Po obědě a Vojtíškově vyspinkání hledala Dana dobrovolníka,"Kdo půjde s dětmi ven? Půjdeš, Radku?" Proč ne. Jenomže s dětmi to nebylo vůbec jednoduché. Vojta neustále lezl ke králíkárně a výskal na její obyvatele. Přitom si klekl do sena a bobků. Ani Martinka s Danielkou nepůsobily zrovna čistým dojmem. Kdeže je ten půlmetr sněhu jako doma. V Hradci a okolí naleznete sotva deset centimetrů a co chvíli se objevují místa bez sněhu. Právě tam je blátíčko a do něj mi několikrát děti zapadly. Maminky je po návratu domů málem ani nepoznaly :o)
Verze pro tisk...
 6.3.2005
Všude dobře, doma nejlíp...Sedě u počítače nemohu pronést jinou větu než,"Konečně doma. Všude dobře, doma nejlíp!" Stálí čtenáři již vědí, že
Martinka zůstala u babičky a dědy. Děda si bere příští týden dovolenou a chystá se zvládnou tři Harpyje ;-), tedy Martinku,
neteřinku Danielku a Petrušku. Holky se mají vrátit domů až někdy v sobotu. To ovšem neznamená, že si děda celou věc
nerozmyslí. Obzvláště se mu divím po dnešním dopoledni - holky totiž řádily až to hezké nebylo. Martinka sebrala Danince
velký gymnastický míč. Dáňa se nerozmýšlela ani minutku - hned kousla Martinku do nožičky. Marťa začala příšerně
řvát,"Pomóóc, Dáňa mě pokousaláá!" Přitom se po Danince ohnala. Bohužel jedna dobře mířená rána přistála na Vojtíškově
tvářičce. Ten se chudák domníval, že ho napadla nejstarší neteřinka Petruška. Co se dělo dále, by dalo na rvačku v němé
grotesce. Málem jsem je nestačil odtrhávat od sebe. Prababička se hned chystala na odchod se slovy,"Teda, já na tohle už
nemám nervy!" Nic zvláštního se však nestalo, vždyť to jsou ještě děti, ne? ;-)
Po obědě se Vojtíšek vyspinkal a nastal čas odjezdu spojený s loučením. Nečekejte ovšem žádné slzy a srdcervoucí
scény. Dana Martince povídala,"Tak Martinko, ahoj a nezlob dědečka, ani babičku!" Marťa pronesla jedinou větu,"Maminko, už
jeďte, jóó?" Tak to vidíte, žádný problém. Ještě by nás hnala pryč. Není divu, Marťa stráví celý týden s holkama, takže se není
čemu divit.
Následovala naše návštěva u babičky v Hradci. Vojtíšek po chvíli objevil pytlík s bonbónky, položený v misce na stole. Už
na babičku volal,"Babí, bonbónky!" Babička přinesla misku a Vojtík dostal bonbónky na příděl. Sotva jich pár snědl, zahleděl
se na svoje ručičky pokryté zrníčky cukru,"Mamíí, uméjt!" Tak jsem ho donesl do koupelny na mytí. Sotva měl ručky čisté,
popadl kousek koláče a ochutnával ho. Jenomže zrada - ručky měl rázem od pískového cukru. Vojtíšek znovu žadonil,"Tatííí,
mamíí, uméééjt!" Kde se v něm vzala ta přehnaná čistotnost? Kdo ví. Dnes měl Vojta mycí den ;-)
Po návratu domů nastal čas na koupání. Já včera zakoupil v Tescu láhev pěny do koupele, tak dnes Vojtík žadonil,"Tatíí,
bubliny, jóóó?" Nalil jsem mu tedy do vany bublinky. To Vám bylo radosti. Vojtíšek nabíral pěnu, házel ji nad sebe a
výskal,"Jóó, bublinký, jóó!" Ani jsem ho z vany dostat nemohl. Ještě že nemusí každý den sledovat v televizi Datla
Woodyho, jako Martinka. To bychom asi nestíhali ;-)
Vojtíšek dnes usíná sám. Pouze jsem mu pustil minivěž s cédéčem obsahujícím ukolébavky. Co myslíte, usnul?
Nakonec ano, jenomže většinu času strávil tancem u žbrlení postýlky, sleduje přitom veliký podsvětlený display věže.
Několikeré položení do vodorovné polohy nesl značně nelibě. Až před devátou hodinou na mě zoufale volal,"Tatíku, hajíí!" Jasný
to povel na položení. Pak už konečně spinkal :o)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
25.2.2005
26.2.2005
27.2.2005
28.2.2005
1.3.2005
2.3.2005
3.3.2005
5.3.2005
6.3.2005
- 
24.5.2007
