 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 7.3.2005
Očkování u paní doktorky...Vojtíšek včera usnul i bez Martinčiny přítomnosti. Sice si musel vyslechnou cédéčko s ukolébavkami až do konce a ještě
navíc rozebral celou postel. Abyste tomu rozumněli - stáhl z matrace prostěradlo a pod ním se nalézající osušku. Zato po ránu
křepčil ve své postýlce od časných hodin. Dana si ho vzala k sobě a Vojtíšek hned volal,"Mamí knížku!"
Před osmou hodinou jsem se dopravil z práce domů, neboť Vojtíška čekalo další očkování proti obrně na lžičku. Až na
silný vítr, vyplazující sněhové jazyky přes silnici, se dalo jet celkem bez problémů. Řeknu Vám, už nás ta zima nebaví. Stále
sněží, mrzne a vůbec je to dlouhé. Teď taky - venku to fičí a sype se drobný prašan. To zase budu muset po ránu prohazovat
výjezd ze dvora. Ale zpátky k očkování. U zdravotního střediska nás kromě hromad sněhu uvítalo i přeplněné parkoviště. To
víte, když se očkuje proti obrně, doktorky si zvou více dětí najednou. Vojtíšek se hned rozběhl k plné čekárně. Tam už nás
vítalo předsunuté pracoviště - stolek u něhož sestřička aplikovala očkování čekajícím dětem. Po několika miminkách na řadu
přišly děti přibližně Vojtíškova věku. První odmítalo lžičku nabízenou sestřičkou a tak nastal menší křik. Další děti ve frontě
znejistěly a při aplikaci křičely také. My jenom pozorovali Vojtíka, pomalu ustupujícího vzad a klidícího se za roh. Obavy se mu
zračily v očkách, jenomže nakonec vše proběhlo v klidu. Dana si totiž vzala sama lžičku a Vojta bez problémů pusinku otevřel.
Ani nepípl. To už si ode mne brala doktorka přihlášku do školky. Přitom se mírně podivila,"Cože, to už jde Vojta do školky?"
My ji uklidňovali,"Zatím ne, případně až za rok. Jenomže musí být zapsaný na celý školní rok!" Paní doktorka povídala,"Jenom
si nemyslete, ono to uteče. Za chvíli budete Martince pořizovat školní brašnu!" Tak to je pravda. Martinka nám nějak moc
rychle vyrostla ;-)
Dana mi odpoledne předváděla, co se Vojtíšek nového naučil. Vojta chtěl totiž po mamince opět malovat kočky,"Mamí
mňaukůů, tadýý!" Dana se však otázala,"Ale Vojtíšku, jak se to správně říká? Co je tady?" Vojtíšek odpověděl,"Tady jé
ko-čič-ka!" Dana pokračovala,"A jak dělá kočička?" Vojtík si hned věděl rady,"Mňaůů mňaůů!" Do třetice předvedl, jak se na
kočku volá,"Kočiči, čiči čiči!" Dokonalé. Opakuje naprosto všechno. V televizi právě dávali reklamu na Monte od
Zotta. Vojta ji zaslechl a už povídal,"Montý!"
Ještě před reklamou bylo potřeba televizi zapnout. Měla jít Kouzelná školka, tak Vojtíšek pochodoval s ovladačem po
kuchyni a opakoval,"Kolku jóó? Kolku tadý blik!" Než dořekl poslední slůvko, televize se skutečně zapnula. Kdyby sama,
Vojtík ji nahodil dálkovým ovladačem. Až moc dobře umí různá zařízení zapnout a vypnout ;-)
Verze pro tisk...
 8.3.2005
Vojtíškova uklízecí mánie...Dnes po ránu jsem se opravdu musel do práce proházet, respektive hlavně na dvorku. Ze šikmých střech se celou noc
sypala sněhová nadílka, činící po ránu solidních dvacet centimetrů. Pomalu už nemám kam sníh házet. Těch deset centimetrů
před domem šlo projet a Dana je pak za Vojtíškovy pomoci dopoledne proházela.
Dana zkusila dopoledne uvařit Vojtíkovi Sunar. Jenomže milý
Vojtíšek se o mlíčko nejprve živě zajímal a pak ho nechtěl z hrníčku ani ochutnat. Až z lahvičky ucucnul, jenomže stejnou
rychlostí vše letělo z pusinky nazpět. Přesněji řečeno na podlahu. Až navečer se napil o něco více. Jenomže přitom mávl
ručkou a zbytek Sunaru skončil na dlažbě. Ojojoj, taková pohroma. Vojta sledoval louži ze židle a celou situaci
komentoval,"Tam jéé míčko bác. Ty ty ty!" Pokud jste to nepoznali, jednalo se o výchovné sebepokárání ;-)
Chcete vědět, jak Vojtíšek večeří? Hned na úvod Vám povím - žádná sláva. Vůbec nechce jíst sám. A to se před večeří
hlásí,"Jóó, tam je kaše. Ham!" Sotva ho posadím ke stolu(Po umytí ručiček, samozřejmě), Vojtík volá,"Tam jó,
méďu!" Chce podat takovou plastovou knížku pro mimina. Na každé stránce tam medvídek jede v jiném dopravním prostředku.
Vojtíšek se nechá krmit kašičkou a přitom obrací listy. Každý obrázek okomentuje,"Tadý je autó. Tadý ššš. Tadý tadlo. Tadý
koló!" Poznali jste auto(Nebo i autobus), mašinku, letadlo a kolo? Jenom kdyby chtěl jíst mléčnou kašičku sám.
Ale to Vojtík ne ;-)
Vojtíšek se mimo jiné zůčastní každého úklidu. Občas se mu nepozdává nějaký nepořádek, proto si zavelí a běží do
kuchyně pro smetáček a lopatku. Občas vytáhne i velký smeták a zametá ostošest. My jenom trneme, aby dlouhou násadou
něco nesundal z kuchyňské linky. Třeba něco skleněného, či porcelánového. Z toho důvodu mu zametání smetákem
zakazujeme.
Navečer telefonovala babička, aby zjistila co je u nás nového. My ji také vyzpovídali, neboť hoříme zvědavostí, jak děda
zvládá tři holky na prázdninách. Jenom si představte - nejmladší Danielka hovořila s Danou a pak se otočila kamsi na
Martinku,"Martinko, teď sem povídala s maminkou tvojí. Já sem si ji teď půjčila!" Babička se posléze ptala Marti,"Martinko,
chceš povědět mamince, kde jste s dědou byli?" Martinka však zaprotestovala. Prý že nám všechno poví až doma. Jak sami
vidíte, vůbec jí nechybíme. Alespoň naoko ;-)
Verze pro tisk...
 9.3.2005
Tam sou kulinýýý !...Vojtíšek dnešním dnem slaví svoje dvacetiměsíční narozeniny. To je velký kluk, viďte? Někteří jsou však jiného názoru, jako například včera mladá laborantka v naší firmě,"Vojtíškovi je devatenáct měsíců? Jejej, to je ještě malý miminko!" Kdepak mimi, lump to je. Navečer krmil Martinčino miminko šušu Pavlínku. Pustil jsem mu ji, aby mluvila. Vojtíšek se z toho mohl zbláznit, neboť Martinka má normálně šušinku vypnutou. Sotva Pavlínka usnula, Vojtíšek na ni ukazoval a křičel,"Maminó, tatíku mimíí spíí!" Pavlínku i nakrmil, jak vidíte na fotce.
Odpoledne se Dana vydala spolu s Vojtíškem na procházku. Přestal poletovat sníh a nic nebránilo odchodu. Vojtíšek se střídavě vezl na saních a střídavě šlapal po svých. Více než půlmetrová vrstva sněhu je naštěstí po cestách udupaná. Vojtíšek běžel vedle sáněk a co chvíli volal na vzdalující se maminku,"Mamíí počkééj!" Cestou sbíral sněhové koule a pokládal je na sáňky místo sebe,"Tady jóó, kulinýý!" Tak už víte, jak Vojtík pojmenoval sněhové koule - kuliny :-) Až cestou zpět se zatáhlo a následoval taková sněhová vánice, že do dveří na chodbu vešel nejprve malý sněhuláček, následovaný velkým. Hádejte, kdo to byl? No přece Vojtík s Danou. Vojta ukazoval na sníh a čílil se,"Tam jéé, tudí to!" :-)
Vojta objevil v pokojíčku závěsy zakrývající poličky s hračkami. Jsou na nich letadla s medvídky. Postaví se nadšeně před závěs a do zblbnutí ukazuje,"Tam jé tadlo!" Tadý je tadlo, tadý je taky tadlo!" ;-)
Dana se poslední dny pokouší Vojtíškovi nabízet Sunar v lahvičce. Vojtík se zprvu raduje a pak bílou tekutinu plive. Nepije ho. Na večer mu lahvička ležela na stole a Dana prohlásila cosi o mlíčku. Vojtík hned vystartoval a po chvíli třímal lahvičku se Sunarem,"Tady jéé míčko. Míčko néé!" Na ta slova odnesl Sunar na kuchyňskou linku. Pak se vrátil pro druhou lahvičku s čajem,"Čajíík jóó!" Následoval hluboký nácuc. Takže mlíčko nechce. Už je jako ten lampasák z jedné povídky od Šimka a Grossmana - Ze zásady nepil mléko, neboť se mu zdálo málo zelené :o)
Již minulý týden jsem psal o testování internetového telefonování Fayn na našem počítači. Jelikož vše fungovalo bez větších problémů, v pondělí jsem objednal USB telefon s aktivací. Dnes ho dovezla DPD až do domu. Už to máme nainstalovaný a první hovor se již také uskutečnil. Nejprve kamarádovi do sítě Fayn(To je neomezeně zadarmo a pak i babičce na pevnou linku. Velikou výhodou se jeví účtování po vteřinách a také zajímavá cena - ve špičce 1Kč a mimo špičku 0.65Kč za minutu v rámci kraje. Zrušíme pevnou od Telecomu a hotovo. I Vojtíškovi se nový telefon moc zamlouval. Co chvíli se sápal po sluchátku a povídal přitom,"Tady je halóó!" Po zvednutí sluchátka se totiž na monitoru objeví telefonní přístroj a to se Vojtíškovi moc líbí ;-)
Verze pro tisk...
 10.3.2005
Další pánská jízda...Všichni se už moc těšíme na naši Martinku. Tak nějak nám doma schází její povídání. Sice ji pomalu ale jistě zastupuje
Vojtíšek, jenomže to prozatím není ono. Jak nás dnes telefonicky informovala babička, zítra navečer je máme u nás očekávat.
Přijedou všichni, včetně dědy, Martinky a dvou neteřinek. Už se moc těšíme :-)
Zima ne a ne skončit. I když by nemusel sníh roztát příliš rychle. Z toho mají hrůzu vodohospodáři a hlavně obyvatelé
zátopových oblastí. Ti první pomalu, ale jistě vypouštějí přehrady a těm druhým nezbývá nic jiného, než se modlit. Snad vše
dopadne dobře, vždyť i kolega z práce neskrývá svoje obavy - řeka teče velice blízko jejich příbytku. Abych Vám pravdu řekl,
zima začala příliš pozdě a už se mi také moc nezamlouvá. Včera jsem jel do práce po zasněžené a kluzké vozovce a dnes
tomu bylo nejinak. Navíc mě moc navnadila naše kamarádka žijící v USA - na svém weblogu zveřejnila překrásnou fotku z
Vánoc strávených v Jihoafrické republice. Kliknětě si ZDE. Také bych se raději vyvaloval na pláži poblíž teplého moře. Něco podobného plánujeme na léto,
jenomže ne do Jižní Afriky ;-)
Vojtíšek se neustále zdokonaluje ve verbální komunikaci s okolím. Sotva uvidí někde psaný text, hned na něj ukazuje a
povídá,"Tady jéé pět, jó pět!" Vojtíšek totiž umí vyslovit svoji první číslovku. Od koho si myslíte, že to má? No přece od
Martinky. Ta neustále něco počítá a Vojtíšek její počínání bedlivě sleduje. Navečer jsem si s ním prohlížel jednu novou knížku
s titulem Můj první obrázkový slovníček. Vojtíšek prstíčkem ukazoval a komentoval obrázky,"Díívej tady jéé
mňauka, tady jéé kočička!" Skutečně, byla tam kočka. Položil jsem Vojtíškovi otázku,"Kdepak má ten kluk pastelky?"
Vojtíšek se nerozmýšlel ani vteřinku, prstíček zabořil do správného místa a radostně volal,"Jóó tady jéé!" Mé tázání
pokračovalo,"Copak ten kluk maluje?" Vojta si hned věděl rady,"Kytiků, tadýý!" Skutečně, kluk maloval kytičku. Takových
příkladů by se našla ještě pěkná řádka. Vojtíšek se velice rychle rozpovídává a doplňuje slovní zásobu.
Jelikož Dana odjela na cvičení, po večeři jsme si s Vojtíškem střihli pánskou jízdu. Vojta se choval velice vzorně. Nastal
čas na koupání a tak jsem našemu mladému oznámil,"Vojtíšku, jdeme se koupat? Hezky si zuj bačkůrky a natáhni si hafáky!"
Vojtíšek po chvíli nalezl ťapací hafáky a pak se usadil do kouta, snaže se rozšmodrchat na dvojito zašněrované bačkůrky. Po
chvíli marného zápasui začal volat o pomoc,"Nejdéé taťkó! pomóóc!" Co se dalo dělat, naklusal jsem a Vojtíškovi bačkůrky
rozvázal :-)
Verze pro tisk...
 11.3.2005
Martinčin návrat domů...Dana mi komentovala Vojtíškovu celodenní činnost,"Všiml jsi si, že Vojtíšek nevytahal prakticky žádné hračky? Po celý
den mu stačí pastelky a papír!" Skutečně, ten náš malý umělec maluje nejraději u malého konferenčního stolku v
kuchyňo-obyváku. Stůl je krytý sklem, takže Vojtík nemůže způsobit žádné větší škody. Kdybyste viděli, jak dokáže jedním
tahem malovat kolečka. Až zíráme v němém úžasu. Na závěr se Vojtík pokouší vykouzlit tužkou jakási dvě očička. Pak je i
okomentuje,"Tady jéé očíí!"
Vojtíšek se dokáže zabavit nejenom malováním. Kolikrát ho zajímají různé technické věci. Je přece kluk, ne? Například
jsem navečer začal stříhat další video na počítači. Zbývá mi dokončit jeden narozeninový film pro kamarádku. Vojtíšek
okamžitě zaujal moje místo a snažil se myší spustit přehrávání. To se mu posléze podařilo. Přece jenom myš osluhovat umí.
Pak se na něj šla podívat Dana. Hned na mě volala,"Pojď se na něco podívat!" Proč ne. Spatřil jsem Vojtíška soustředěně
klikajícího na plochu s běžícím videem. Naklikl nabídkové menu a pak zkušeně levačkou zmáčkl tlačítko Esc, tedy eskejp.
Menu zmizelo a Vojtíšek nadšeně prohlásil,"Jóó!" Celý postup opakoval kolem dokola, takže se nejednalo o žádnou náhodu.
Dana mě hned upozorňovala,"Tak si myslím, že by jsi si měl vytvořit ve Windowsech nového uživatele a pokud bude počítač
běžet přes den kvůli telefonu, tak by děti neměly mít práva na přístup do diskových jednotek. Aby jsi se náhodou nedivil!" V
tomhle má naprostou pravdu. Budu s tím muset něco udělat ;-)
Když už jsem zmínil Vojtíkovu obsluhu písíčka, nemohu opomenout i další spotřebiče. Dana se musí mít na pozoru a
neustále kontrolovat nastavení regulátoru teploty na automatce. Jinak by se mohlo prádlu něco stát, neboť má-li se prát na
čtyřicet, tak by mu devadesát rozhodně nesvědčilo. Vojtík dnes pro změnu zatočil i regulátorem teploty na kuchyňské troubě.
Dana ji dala předehřát a Vojtíškovi se zdálo, že špatně. Nebojte se, na rozpálené sklo si nesáhne, to přece pálí,"Taťkó, páálí!"
Ovšem za ten regulátor jsme ho vyhubovali, jenomže vezme si z toho Vojta ponaučení? To sotva, lump jeden ;-) Dana mu
povídala,"Dostaneš na prdelku! víš kde ji máš?" Na ta slova se Vojtík začal plácat po svém jednorázovém padáku,"Tadýý!"
Hlavně že to ví ;-)
Navečer přijel děda, babička a všechny tři holky. To Vám bylo řádění. Vojtíšek se hlasitě vítal s Martinkou. Holky křičely
jedna přes druhou a sdělovaly nám dojmy z prázdnin. Prý se jim celý týden s dědou moc zamlouval. Zato děda vypadá značně
zdrchlaně ;-)
Verze pro tisk...
 13.3.2005
Vojtíšek a Guinessova kniha rekordů...Dopoledne od nás odjížděla babička s dědou a neteřinkami. Jak již jistě víte, včera nám přivezli Martinku z prázdnin. Hned po ránu nás čekala další sněhová nadílka. Napadlo minimálně deset centimetrů mokrého sněhu. Není divu, za celý den teplota nespadla pod bod mrazu. Jaro se evidentně hlásí o svoji vládu a nás čeká obleva. Meteorologové dokonce předpovídají teploty až osmnnáct stupňů nad nulou! Není to nějak moc? Všude plno sněhu, brrr. Hlavně aby ta voda stihla odtéct pryč bez větších škod. Nemyslím u nás, my bydlíme na kopci ;-)
Abychom si užili sněhu, vzal jsem děti dopoledne ven. Martinka se hned rozeběhla směrem na zahrádku. Prý aby zkontrolovala náš sněhový bunkr. Stál tam, pouze na něm trůnila vrstva sněhu. Tak jsme ho začali dostavovat. Po několika postavených zdech a slupech získal bunkr rázem vzhled slušné zříceniny hradu. Vojtíšek se snažil mezitím klouzat dolů po skluzavce, jenomže mu to po mokrém sněhu nešlo. Zato se obě děti rozmáchaly až na kůži.
Na odpoledne Dana naplánovala výlet autem do jedné mediálně známé vesničky. V jaké to souvislosti? Místní se rozhodli postavit obřího sněhuláka. Jak sami vidíte na fotce, podařilo se jim to. Agentura Dobrý den prý zapsala výtvor do Guinessovy knihy rekordů, coby nejvyššího sněhuláka v České republice. Je vskutku impozantní - i s kloboukem měří přes deset metrů. Na opodál se nacházejícím parkovišti se střídaly auta a lidé obcházeli stavbu kolem dokola. Dětičky se odvážily vylézt na nejnižší kouli a klouzaly se dolů. I Martinka neodolala a zůčastnila se. Jenom Vojtíka jsme nechtěli pouštět nahoru. Jistě by si natloukl.
Po návratu domů se schylovalo k dalšímu rekordu. Abyste tomu rozumněli - Vojtíšek právě hamal u stolu svačinku. Tak nějak se předklonil a bylo na něm znát, že tlačí bobek. Dana se hned tázala,"Vojtíšku, ty kakáš?" Vojta prohlásil,"Jóó, bobek!" Dana nezaváhala ani na vteřinu. Bleskurychle postavila Vojtíka na židličce a zkontrolovala mu plínku,"No, ještě tam nic nemáš. Honem na nočník!" Posadila svlečeného Vojtíka na nočníček a světe div se, on se poprvé v životě vykakal někam jinam než do plínky! To Vám bylo radosti. Rodičové se nad Vojtíkovým výkonem jen jen rozplývali Vojtíšek také neskrýval svoje nadšení. Však on na to příjde, že je příjemněší odložit bobek do nočníčku a ne do plenky ;-)
Verze pro tisk...
 13.3.2005
Zima se stále nevzdává...Dnes jsme se po ránu probudili do ještě zasněženějšího dne. Přes noc totiž připadlo deset centimetrů mokrého sněhu.
Hrůůza. To už není žádná legrace. Vždyť je téměř půlka března. Když vidíme ty hromady sněhu, bude ještě hodně dlouho
trvat, než vše roztaje. Abychom si užili té bílé nadílky, dopoledne jsme s dětmi sáňkovali a stavěli velikánský bunkr před
domem.
Odchodu ven předcházelo řádění doma. Martinka si malovala a vystřihovala u stolu. Vojtíšek se v nestřeženém okamžiku
zmocnil jednoho jejího fixu. Pomaloval papír a sebe. Více škody již nestihl napáchat, neboť na mě Dana volala,"Honem běž
Vojtíkovi zabavit ten fix!" Což o to, fix jsem zabavil, jenomže Vojta si prohlížel svoje ručičky značně poskvrněné modrou
barvou,"Tadýý umééjt koukéj!" No jo, jenomže jak umýt narychlo fix? Ručky jsme drbali mýdlem, avšak bez viditelného
výsledku. Vojtík si je neustále prohlížel a komentoval,"Umééjt!" Jak mu to vysvětlit? Naštěstí na celý problém posléze
zapomněl ;-)
Vojtíšek mi dopoledne pomáhal se stavbou bunkru. Co chvíli se zmocnil lopaty na sníh a pokoušel se dlabat do hromady
sněhu díru. Pak po mě chtěl plácat sněhové koule,"Taťkó, kulinýý, jóó?" Já ho mírně opravil,"Ale Vojtíšku, to nejsou kuliny, ale
kuličky!" Od té doby neřekne jinak, než kuličky. I jiná slova povídá stále dokonaleji. Už neříká autu
tutů. Používá správný výraz auto. Takových příkladů bych nalezl celou řadu. Dokonce i Martinka mě po týdnu
stráveném u babičky a dědy velice mile překvapila. Snad je to vlivem neteřinek s nimiž neustále komunikovala, jedno je však
jisté - Martinka plně ovládla říkání Ř. Ještě před týdnem se jí povedlo vřadit ř sem tam, zatímco dnes hovoří zcela
plynule.
Před koupáním se děti pěkně rozjely v pokojíčku. Vojtíška zaujal míč a hrál s ním následující hru. Popadl ho, vyhodil až
nad hlavičku a celou činnost komentoval,"Jóó hop, kulululůů, bác! Tak to šlo stále dokola. Martinka si začala s druhým míčem
kopat a volala,"Já si tady kopu s míčem. Já budu taky kopat jako Péťa!" Abyste tomu rozumněli - Péťa od sousedů hraje
fotbal ;-)
Pokud jste včera večer čekali na aktualizaci, dočkali jste se jí až dnes dopoledne. Důvodem je výpadek bezdrátového
Internetu, jehož činnost nám obnovili až po poledni. Já se po ránu musel připojit nouzově přes vytáčenou linku. Až ji zrušíme,
taková možnost již nebude. Nic totiž nefunguje stoprocentně ;-)
Verze pro tisk...
 14.3.2005
Spi děťátko spi, zavři očka svý...Dnes k nám přišlo jaro, respektive obleva. Hned po ránu vysvitlo sluníčko a opřelo se do hromad sněhu svými ostrými
paprsky. A že má sílu. Ze střech kapala voda a na silnicích se tvořily kaluže. Sníh prozatím taje velmi pomalu. To se ovšem
nedá říci o sněhu před domem. Tam se neděje nic významného. Sluníčko v ta místa nezabloudí a tak se máme na co těšit.
Rozhodně se za chvíli nedostanu s autem na dvorek.
Vojtíšek mě hned po příchodu domů vítal s kyblíčkem kolíčků na prádlo v ručičce,"Koukéj, tady sou kolíč-ky!" Opravdu, a
jak se už Vojtík umí vyjadřovat, to je neskutečné. Dopoledne se mnou například hovořil přes telefon. Sice na moje první otázky
příliš nereagoval,"Tak co Vojtíšku, udělal jsi už po ránu bobek? Vojtíšku je tam s tebou maminka?" Odpovídal na ně téměř
shodně - mlčením. Až na závěr mi pověděl jedno slůvko,"Ahój!" Hezké, jenomže včera odpovídal babičce na podobné otázky
naprosto spontánně. To chce ještě čas a Vojtík pak pusu nezastaví, obdobně jako Martinka ;-)
Když už jsem zmínil Martinku - dnes šla poprvé po prázdninách do školky. Moc se jí tam prý líbilo a vyprávěla nám o
malování kraslic. Bílé skořápky si přinesla do školky již před prázdninami. Popisovala svoji činnost,"Víš tati, já sem na ty
vajíčka dělala takový tečky látkou a ty se rozmazávaly. Já sem jich udělala pěknou spoustu a vajíčka mám celý duhový!" Už
se na ně těším, až je uvidím. Jelikož se Velikonoce nezadržitelně blíží, děti se ve školce začaly učit i nové koledy. Martinka
nám jednu plynně odříkávala. Zase nějakou novou, tu neznám. Tatínek by se dle maminčiných slov měl také nějakou naučit,
když už půjde s dětičkama na koledu ;-)
Děti si moc oblíbily poslouchat před spaním nové cédéčko s ukolébavkami. Obzvláště Vojtíšek. Jakmile ho šoupneme do
postýlky, hned křičí,"Jóó, pi detátko pi, aui očka sfý!" Hezky umí slova, viďte? Dokonce i melodie sedí. Že by Vojtíšek
projevoval silnější hudební sklony než Martinka? Uvidíme za pár let ;-)
Vojtíšek umí i jiné věci. K Vánocům dostal takové dřevěné puzzle - do správných otvorů se tam mají zastrčit postavičky
zvířátek. Ke každému zvířátku se navíc v pravé liště nachází tlačítko. Pokud jej zmáčknete, ozve se elektronický hlas zvířátka.
Celkem věrohodně. Vojtíšek si moc rád puzzle skládá a dnes navečer pojmenovával spolu s Danou vše, co vidí,"Todleto jéé
kočička, todletó je koko, to jéé kykyrykýý!" Kočičku umí opravdu dokonale, jedná se totiž o Vojtíškovo nekmilejší zvířátko.
Aby ne, viďte? ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
7.3.2005
8.3.2005
9.3.2005
10.3.2005
11.3.2005
13.3.2005
13.3.2005
14.3.2005
- 
24.5.2007
