 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 15.3.2005
Taťkó, bobek necíí !...V noci na dnešek jsme prožili divokou noc, respektive Dana s Vojtíškem. Vojta se začal po jedenácté večerní budit.
Kdyby se jenom budil, on si sedal, stavěl se a hlavně řval. Jinak se jeho hlasové projevy snad ani nedají nazvat. Skákal v
postýlce a nic nedal na Danino konejšení. Tak to šlo co chvíli až do rána. Ve čtvrt na sedm navíc procitl úplně a hlásil zpoza
žbrlení,"Maminkó, knížku!" Lumpík jeden. Možná ho něco trápí, ale co? Jediné co nás napadá jsou zoubky, jenomže já na ně
Vojtíkovi sahal předevčírem po vykoupání a nic. Vojtík se jenom smál a dokonce mě ani nekousl. A to je co říct ;-)
Obleva pokračuje i u nás. Sice jsem se po ránu vzbudil do mrazu lehce pod bodem mrazu, ale teplota velmi rychle
vystoupala až nad plus šest. Sluníčko vypaluje do všeho sněhového díry. Chudáci sněhuláci na zahrádce, chudák veliký bunkr
a hlavně chudinky dvě jablůňky. Ještě nikdy se nám nestalo, že by je zajíci ohryzali. Bohužel, zima byl krutá a zajíci se
odvážili až do středu vsi. Oba dva nízkokmeny postrádají značnou plochu kůry a jsme moc zvědaví, zdali přežijí :-(
Po návratu ze školky se Martinka i s Vojtíškem vrhli na zbytky klesajícího bunkru. Jak sami vidíte na fotce, sněhu je
všude ještě dost. Až příliš. Už aby vše roztálo a ukázala se zelená travička. Já dnes ani nemohl zajet autem na dvorek, prostě
to nešlo. Ani zimní pneumatiky si neporadí se zatáčkou v kopci a rozměklou vrstvou sněhu, zvící solidních dvacet centimetrů.
A to jsem nájezd po celou zimu řádně prohazoval ;-)
Vojtíšek řádil na bunkru a sjížděl skluzavku pěkně po bříšku a nožkama napřed. Martinka jakbysmet, jenom zvolila
obrácenou metodu - po prdelce. Jak asi děti vypadaly, Vám jistě nemusím líčit. Oblečení mokré durch, takže nám nezbývalo
nic jiného, než celé osazenstvo nahnat domů. Zítra už na zahrádku nepůjdeme, neboť celá stavba hrozí postupným zřícením.
Dokonce i tatínek se propadl na místě, kde před týdnem stál zcela v pohodě. Jaro se prostě hlásí o svoji nadvládu.
Navečer běhal Vojtíšek po pokojíčku a prohlašoval cosi o bobku. Dana se ho optala,"Vojtíšku, chceš opravdu dělat
bobek? Tatínek tě posadí na nočníček!" Hned jsem naběhl a Vojtíka odchytil. Milý Vojtíšek se mi vycukal a zdrhl směrem k
ložnici. Přitom opakoval,"Taťkó, bobek necíí!" Ahá, tak je to. Mohl by ale naučit chodit na nočníček. Vždyť už má na věk.
Jenomže to chce čas ;-)
Martinka se pojednou zamyslela a překvapivě se nás otázala,"Mamí, že se Křečkovi už určitě probudili?" Pokud nevíte o
jakou rodinu se jedná, tak je to párek křečků u švagrové. Děti tam strávily spolu s Danou celý týden. Více dozvíte ZDE ;-)
Verze pro tisk...
 16.3.2005
Téma dne - nechcííí! ....Nevím jak pokračuje jarní tání sněhu u Vás, ale před domem nám ho zbývá stále velice silná vrstva. Dokonce tolik, že
jsem málem ani nedojel od hlavní silnice k domu. O vjezdu na dvorek a do stodoly si mohu nechat jenom zdát. Dnes mi
dokonce běžela v ústrety Martinka, neboť chtěla zajet se mnou až do stodoly. Já ji bohužel neviděl. Marťa za mnou běžela
marně a celou záležitost náležitě obrečela,"Ta-tíí-nku, já já sem chtě-lá jet s te-bou!" Bohužel, snad po neděli.
Vojtíškova dnešní verbální komunikace stojí a padá na jediném slůvku - Nechci. Dle Dany ho používá od
časného rána. A to v každé situaci. Já měl možnost zaslechnout na vlastní uši jeho odpolední svačinku. Za prvé se náš
mladej nechtěl jít mýt. Tak jsem ho tam za hlasitých slovních protestů dotáhl. Pak po příchodu do kuchyně
volal,"Bobika, nechcí!" Já ho však důrazně upozornil,"Ale Vojtíku, dnes nemáme Bobíka, nýbrž pribináčka. Podívej se, támhle
se na tebe z kelímku směje kočička!" Vojta popadl lžíci a bagroval, jako by nedostal týden najíst. Tohle je to jeho
Nechcíí Po svačince většinou touží po sladké odměně ve formě nějakého malého odměřeného množství
bonbónků. Dnes nás Vojta překvapil, neboť prohlásil,"Jóó, zhamala bobika, bombónky nechcíí!" To jsou věci. Vojtíšek ještě
dodal,"Taťkó, maminó, uméjt dolůů!" Tohle už Vám překládat nemusím, viďte? ;-)
Děti dostaly k Vánocům společný dárek - mikrověž s CD přehrávačem a tunerem. Celá sestava trůnila až do dnešního
odpoledne na nízké skříňce u Martinčinýho psacího stolu. Vojtíška věž mimořádně zajímala, proto trávil dlouhé
chvíle(Někdy i půl hodiny) vestoje na otáčecí židli. Přitom zkoumal a mačkal všechny knoflíky. Věž má přitom
dálkové ovládání, jenomže proč by se Vojtík spokojil s nějakým očucháváním na dálku, když může zblízka, ne?
Dnes přetekl náš pohár trpělivosti. Vojtík totiž popadl jednu reprobednu a snažil se ji přinejmenším shodit na zem. A dost.
Honem jsme s Danou provedli bojovou poradu a věžičku přemístili do jedné výše položené Martinčiny police. Ta se nachází ve
výklenku a Vojtíšek na vrchní polici dosáhne stěží. Však to sami vidíte na fotce. Přitom bez problémů vložíme cédéčko pod
vrchní odklápěcí kryt. Sotva byl přesun hotov, Vojtíšek přiběhl do pokojíčku a žadonil,"Jóó tadý putit Dádu!" On totiž nechce
poslouchat nic jiného, než Dádu Patrasovou. Jaké však bylo jeho zjištění, když na obvyklém místě věž nenalezl. Vojtík se
však otočil za zvukem a spatřil sestavu na svém novém umístění. Hned se čílil,"Nechcíí rádijo tam, néééé!" Chvíli trvalo, než se
zklidnil a nakonec se spokojil s dálkovým ovládání. Musí si ho nastudovat, aby mohl pouštět písničky ze země, ne? ;-)
Martinka včera zhlédla v televizní Kouzelné školce Michala Nesvadbu a jeho vyhodnocování visaček na dveřní kliku.
Martinka se tvářila strašně zklamaně a proto se dnes honem vrhla na tvoření vlastní visačky. Vyrobila hned dvě a povídala
mi,"Tak mám dvě. Já je pošlu Michalovi do školky a až je bude chtít příště, určitě se mu budou líbit?" Jenom nevím, zdali bude
Michal ze školky ještě někdy v budoucnu vyhlašovat podobnou soutěž. Kdo zaváhá... ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
16.3.2005 22:28:15 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Podívejte se trochu jinak na právě probíhající soutěž Česko hledá Superstar. ZDE. Já osobně fandím Alimu. Pokud ovšem přesvědčí nekompromisní porotu v českém zpěvu. Držím palce. | |
 17.3.2005
Jak to bylo s Kinder vajíčkem...Vojtíšek strávil dnešní odpoledne ve školce, konalo se totiž odpoledne předškolkových dětí. Hrál si a tak moc se mu ve
školce líbilo, že po čtvrté hodině nechtěl domů. Brečel a bránil se. Nedalo se nic dělat, všechny děti šly domů s rodiči. Navíc
se měl náš mladej nasvačit. Dana se tedy vydala s Vojtíškem na kočárku a Martinkou jdoucí po svých, směrem k domovu. Na
sáňky můžeme pro tuto zimu zapomenout. Sníh taje a je ho všude spousta. Dokonce i na bočních nesolených silnicích. Z
toho důvodu nemůže Dana pustit Vojtíka jenom tak na zem, upadl by do vody a rozmáchal by se.
Teta přinesla odpoledne nákup z města. Když jeli do supermarketu, zakoupili i pro nás nějaké akční položky. Mezi nimi
byla i Kinder vajíčka. Martinka se hned o vajíčko hlásila. Dana zvolila obvyklou taktiku - vajíčko rozpůlila, polovinu čokolády
dostal na mističku Vojtík a zbytek Martinka. Hračku mají společnou. Hezké, že? Jenomže dnes se Marťa čílila,"Já mám málo
čokolády. Ať mi dá Vojta tu svoji, já mu nechám hračku!" Nedalo se nic dělat, Dana sáhla pro druhé vajíčko, aby se děti
nehádaly. Už se nenechají jenom tak odbýt ;-)
Vojtíšek mi navečer předváděl jednu svoji dovednost. Na podlaze měl rozloženy stěny krychle s otvory. O co jde, vidíte
sami na fotce. Vojtík s velikým zaujetím bere jednu kostičku po druhé a strká je do správných otvorů. Sem tam se sice
dostane do úzkých a zlobí se, jenomže není divu. V sestavě se totiž nachází jedna elipsa širší a druhá užší, takže se musí
obě strčit do správných otvorů Vojtík se však snaží dostat tu širší do užšího otvoru a ono tam nejde. Potvora jedna ;-)
Vojtíšek začal v jednu chvíli nahlas volat svoje oblíbené,"Běšž, běšž, běšž!" Dana jeho povídání komentovala,"Copak,
Vojtíšek vyhání Martinku? Chce aby někam odešla?" Nedalo mi to a nakoukl jsem. Představte si to, Vojta odháněl velký
gymnastický míč. Jak ho slovně popohnal a ručně odstrčil, balón se mu po nějakém předmětu pokaždé vrátil zpět. To víte,
chvíli trvalo, než Vojtík celou situaci zanalyzoval ;-)
Nastal čas na úklid hraček. Vojtíšek začal rovnat kostičky pěkně do krabičky. Když chce, umí uklízet hračky. Zato
Martinka prohlásila svoje obvyklé,"Já nemusím uklízet, já sem si s žádnejma hračkama nehrála. To Vojtá!" Ahá, jenomže
Martinka si před hodinou jezdila s autíčkama. Prostě se jenom vymlouvá ;-)
Verze pro tisk...
 18.3.2005
Velká voda je tady...V noci na dnešek poprvé nepřituhlo a oteplení se projevilo na značném úbytku sněhové pokrývky a následné zvýšení
hladin potoků a řek. Obzvláště potok u silnice jsem odpoledne přejížděl po mostku, pod nímž tekla voda až těsně u okraje.
Jelikož venku začalo pršet, situace se možná ještě více zdramatizuje. Už aby to bylo pryč. Myslím tím sníh.
Hned po mém příjezdu domů, Dana navrhla,"Co kdybychom šli na procházku? Mohli bychom se při té příležitosti podívat,
jak se zvedá hladina v potoce!" Proč ne, děti hlasitě souhlasily. Vojtíška jsem naložil na kočárek, neboť by se v mokrém
sněhu jistě rozmáchal. Mimo to jsme procházeli po mostku přes potok a hrozivě se valící voda by Vojtíška jistě přitahovala.
Dokonce i Martinka se šla na vodu podívat k okraji mostu. No, prozatím se zaplavují okolní zahrady. Voda snad už začala
kulminovat a po ránu se snad dostanu do samoobsluhy pro čerstvé rohlíčky bez větších problémů. Sami uvidíte ;-)
Martinka dnes nešla do školky, neboť včera vykazovala mírně zvýšenou teplotu. Nejedná se však o nic vážného - s
největší pravděpodobností jde o důsledky spouštějící se rýmy. Jenomže Dana byla z obou dětí, nacházejích se doma, celkem
mimo. Prý se neustále o něco hádaly a co chvíli něco požadovaly. Není to jednoduché. Vojtíšek navíc dopoledne pomaloval
jednu stěnu. Myslíte si, že pastelkami? Kdepak, chyba lávky. Jablíčkem a celkem důkladně. I já se po návratu z práce zhrozil.
Martinka prý Danu volala,"Maminkó, pojď sem honém. pojď se podívat na Vojtůů!" Bohužel nevolala příliš důrazně, takže Dana
napochodovala do pokojíčku s obvyklým ledovým klidem. Úsměv jí však na tváři zmrl, neboť takovou spoušť si nepředstavovala
ani v nehrůznějším snu. Kdepak, přeháním. Stejně bychom mohli vymalovat. Nebo raději převěsíme nástěnku? Poradíme se ;-)
Vojtíšek používá poslední dny skvělou hlášku. Jedná se o situaci, kdy něco právě dojde, či nenalezne-li něco na svém
místě,"Tatínku, není-je!" Skvělé, že? A to slyšíme každou chvilku.
Dnes jsem narazil na jednu zajímavost. Toužíte i Vy po vlastním pasu Internetové Republiky? Stačí, abyste si klikli na
stránku http://www.scrolllock.nl/passport/. Zkuste zadat
svoje jméno do formuláře a následně vyhledat, zdali náhodou už nejste registrováni v databázi. Server je dosti vytížený, takže
budete asi chvíli čekat. Výsledek však stojí za to, jak sami můžete posoudit na mém pasu. Dokonce i podobizna sedí,
nemyslíte? Pro všechny kdož neovládají angličtinu - monkey je opice, v tomto případě opičák ;-) Pas má jenom dvě vady na
kráse - tvůrci doposud nepostřehli, že již neexistuje Československo a za druhé jejich formulář nebere háčky a
čárky. Ovšem za pobavení to stojí, ne? :o)
Včera jsem zažil po ránu menší šok. Zazvonil mi mobil a na druhém konci se ozvalo,"Dobrý den, já jsem redaktor
týdeníku Reflex a chtěl bych se Vás na něco zeptat. Máte chvilku?" No, nevím jak Vám, ale mě redaktoři z významnějších
novin běžně nevolají. Po mém chvilkovém zalapání po dechu následoval dovětek,"Víte, já jsem našel Váš server a sháním
kontakty na mgr.Novotnou, pokračovatelku paní Ludmily Mojžíšové. Já o ni totiž píši článek. Mohl byste mi poradit?" Což o to,
poradil jsem jako jsem mohl. Jedná se o tento článek
nalézající se na našem webu.
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
21.3.2005 8:25:54 Lucka + 2 holky vrad(zavinac)volny.cz
Radku, máme četné zkušenosti s fleky od jablek na stěně a vždycky mi pomohlo nastříkat je (například pomocí nádobky od okeny) Savem. Během chvilky byly pryč. Z Brna zdraví Lucka |
21.3.2005 8:34:17 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Díky za radu. Hned odpoledne to vyzkouším. Jenom nevím, zdali to ještě půjde. Vojtík totiž pomaloval minimálně metr čtvereční a fleky za víkend nepěkně vyzrály - jsou krásně do hněda ;-) | |
 19.3.2005
Velikonoce v zimě? Ne ne ne...Včerejší nejčernější předpoklady, co se velké vody týče, naštěstí nezískaly reálnou podobu. Voda v potoce kulminovala
někdy kolem osmé hodiny večerní a naštěstí přestalo pršet. Výsledkem bylo pár zatopených sklepů a zahrad. Nejvyšší stav
vody jsme zažili během katastrofálních záplav na Moravě v roce
1997.
Martinku trápí od čtvrtka začínající rýma. Z toho důvodu a také kvůli teplotě nešla v pátek do školky. Preventivně, neboť o
nic nejde. Teplotu měla Martinka naštěstí jenom ve čtvrtek. Dnešní dopoledne strávila a doma a a odpoledne jsme si vyšli na
procházku. Ale o tom až dále. Vojtíšek se totiž v dopoledních hodinách pustil do skládání velkých dílů pěnového puzzle. Jedná
se segmenty se skládačkami autíčka, letadla, lodě, raketoplánu a mnoha dalších. Vojtík pokaždé dílky rozhází a pak je se
soustředěným výrazem ve tvářičce skládá zpět. A že mu to jde. Až mi spadla čelist z jeho dovednosti. Puzzle je z jedné
strany zrnité a z druhé hladké. Jasný to znak správné strany. Zatímco Martinka kdysi skládala puzzlíky hrubou stranou
navrch, Vojtíšek zvolil opačný postup. Snaží se opravdu ze všech sil. Dana jeho činnost komentovala,"Vojtíšek je opravdu
šikovnej. Když to nejde silou, zkusí to ještě větší silou a výsledek se dostaví. V tom má naprostou pravdu. Vojtíkovi se kolikrát
povede vložit dílek i opačně ;-)
Poslední dobou jsou u nás ve velkém kurzu jablka. Ani je nestíhám kupovat a natož abych si nějaké zakousl. Jako dnes
po snídani. Vojtík sdlábl více než třetinu rohlíku a pak se po vypuštění na zem dožadoval přídavku,"Tatínku jabíčko, jóó
jabíčko!" Co jsem mohl dělat. Oloupal jsem jednoho Goldena a čtyři dílky umístil na talířek. Vojta ho popadl a utíkal s ním ke
stolečku. Představte si to, s Martinkou se ani nerozdělil. Snědl celé jablíčko sám. Jenom kdyby dojídal dílky beze zbytku. Ale
to on ne. Jakmile drží v ručice poslední sousto, zahodí ho na stůl a v horším případě i na zem. Lumpík jeden ;-)
Těsně před obědem se šla Martinka vyčůrat na velký záchod. Vojtík vystartoval za ní a pak mi stoje u mísy povídal,"Tam
tam jóó bobek!" Milého Vojtíka jsem svlékl a posadil ho na prkénko. Jenomže se nic nedělo. Vojta křičel,"Dolůů!" Následovalo
položení na přebalovák a zpětné navléknutí plínky. Vojtíšek přitom sledoval strop a posléze mi ukazoval na jedno zhasnuté
světlo,"Koukééj, tady nenííjéé blik!" Je Vám to jasné? To světlo totiž normálně během večerního koupání svítí. Vojtíšek začíná
velice pěkně skládat věty ze své skromné slovní zásoby.
Martinka také nezůstává pozadu. Již v týdnu ve školce se všichni začali připravovat na Velikonoce. Martinka si odnesla
vyfouknutá vajíčka k nějaké tvořivé činnosti a v pondělí na děti čeká cesta autobusem do sousedního městečka. Tam se prý
má uskutečnit akce s jejich školkou - přesněji řečeno vynášení Morany a její následné vhození do řeky. Pak už i u nás
nastane jaro. Jaro přichází i tak, více můžete zhodnotit na druhé fotce. Martinka se k celé záležitosti vyjádřila velice
zajímavě,"Ale maminko, to sem ještě nikdy neslyšela, že by byly Velikonoce teď v zimě!" Jenom se nebojte, sníh roztaje ;-)
Verze pro tisk...
 20.3.2005
Velikonoční perníčky...Vojtíšek to víkendové vstávání, mírně řečeno přehání. Dnes například procitl o půl sedmé. Dana ho zuby nehty držela u
nás v posteli. Po Vojtíškově obvyklém proslovu,"Mamí, knížky!", mu Dana přinesla nějakou literaturu s obrázky. Vojtíšek si ji
prohlížel a co chvíli měl nutkání odběhnout do pokojíčku za spinkající Martinkou,"Mamíí, Martí stávat!" Dana ho však
přemlouvala,"ale Vojtíšku, Martinka ještě spinká!" Chyba lávky, těsně po půl osmé na nás vykoukla probuzená Martinka. To
nemůžou spát o víkendu déle? Ne ;-)
Při snídani si Vojtíšek chtěl mazat doma upečený chlebíček sám. Celkem mu to šlo, nemyslíte? Dokonce sdlábl téměř
vše, co si namázl sýrem Kiri. Díky časnému vstávání se nám podařilo poprvé zhlédnout celý dětský pořad Edův
pohádkový balík na ČT1. Náš nespavec Vojtíšek však byl před polednem tak unavený, že si sám lehal na polštář a
povídal,"Pi děťkátko spi!" Jasné to znamení nejvyšší zdrchlanosti. Cédéčko Spi děťátko spi, chce totiž pouštět denně před
spaním.
Velikonoce se kvapem blíží a tak mě Dana upozorňovala,"Měl bys Vojtíška naučit nějakou koledu, když už půjde s
tebou. Musíme najít nějakou krátkou, tu by se mohl naučit!" Proč ne. Zprvu mi na mysl přišla jedna opravdu velice krátká
koleda. Jistě ji znáte - Koleda, koleda bum, dejte Fernet, nebo Rum! Mno, o její vhodnosti pro Vojtíka by dalo
hodně polemizovat. Proto zvítězila jiná - Koleda, koleda tetičko, darujte mi vajíčko! Ta zní lépe, viďte? Já se ji
následně pokoušel Vojtíka naučit. Vojta sice párkrát opakoval,"Koleda, koeda!", jenomže po chvíli zakroutil hlavičkou a
zaprotestoval,"Nené, nechci vajíčko!" No jo, však ono to půjde ;-)
V souvislosti s Velikonocemi se Dana v pátek pustila do pečení perníčků Jako jinak, než za vydatné dětské pomoci.
Dana vykrajovala, Martinka jakbysmet a Vojtíšek také nechtěl zůstat pozadu. Jenomže holkám práci spíše kazil. Proto
vyfasoval vlastní hroudu těsta a mohl se v ní matlat dle libosti. A že si příležitosti užil. Zbývalo perníčky ozdobit polevou.
Martinka se moc těšila na zdobení, takže jsme od včerejška neslyšeli nic jiného, než,"Maminkó, kdy už půjdeme zdobit ty
perníčky? Já bysem je už chtěla dělat!" Dnes dopoledne se konečně dočkala. Jak sami vidíte na fotce, mamince šlo zdobení o
něco lépe. Ani Martinka však nezůstávala pozadu. Však ona se postupem času zdokonalí. Jenom Vojtíška jsem musel držet v
ložnici u počítače, neboť jinak seděl u jídelního stolu a nakousával perníčky ve velkém. Kousl do jednoho, vrátil ho mezi ostatní
a vše se opakovalo s novým perníčkem. Zlobidlo jedno, Vojtovo ;-)
Vojtíšek mě navečer vyloženě šokoval svojí dovedností ve skládání puzzle. Vylezl na otáčivou kancelářskou židli a sundal
si z police Martinčino dřevěné 12-ti dílné puzzle s motivem Krtečka. Vojtíšek si velké dílky rozložil na koberci a začal se bavit.
Ani ne za čtvrt hodiny na mě volal a provozoval vítězný tanec kolem svého výtvoru. Bez cizí pomoci poskládal všechny dílky do
sebe. Honem jsem běžel za Danou, abych jí pověděl tuto novinu. S ledovým klidem mi povídala,"Vojtíšek to puzzle skládá
často a já mu přitom nemusím příliš pomáhat!" Jenomže dnes ho Vojta zvládl sám. Pokud si chcete záhrát trochu jiné
Krtečkovo puzzle on-line, kliknětě si na odkaz. Pokud používáte webový prohlížeč Mozilla Firefox, jako my, musíte mít staženou podporu jazyka
Java. Best enjoy, tedy hodně zábavy ;-)
Verze pro tisk...
 21.3.2005
Vynášení Morany...Na Martinku dnes čekala ve školce velká událost. I proto se nemohla ani rána dočkat. Jste zvědaví, cože se u nás dělo?
Školkové děti odjely před polednem do sousedního městečka a tak spolu se spřátelenou školkou vynášely Moranu. U řeky ji všichni přítomní zapálili a za recitace
předem naučené básničky skončila letošní Zima v řece. Jaro má konečně cestu volnou. Pro Martinku byla celá akce
ohromným zážitkem a myslím si, že nejenom pro ni. Neustále nám doma vykládala, cože se tam dělo. Očička měla přitom
navrch hlavy a pusinku také nezavřela. Jak je vidět, paní učitelky se ve školce moc činí :o)
Nastal čas na odpolední svačinku. Dana se právě vrátila s dětmi z blátivé procházky. Převlékl jsem Vojtíka a Martinka
mezitím zvládla převlékací proceduru sama. Sotva Vojtíšek spatřil nabízeného Bobika, hned mi povídal oblíbenou průpovídku
posledních dní,"Tatíku, Bobika necíí! Todle néé!" Po chvilkovém přemlouvání souhlasil,"Jó Bobika, děkujů!" Vidíte, jak už umí
poděkovat? Celkem mě překvapil, chlapec jeden. Normálně totiž děkuje stylem,"Kujůů!" Ale snaha tam je, a ta se cení ;-)
Jéjej, to jsem si na něco vzpomněl. Včera při koupání se Vojtíšek celkem nepěkně vztekal. Ale teď hezky popořádku -
milý Vojtík právě naléval se soustředěným výrazem ve tvářičce, vodičku kelímkem do mističky. Já však nutně potřeboval
opláchnout Martince vlásky od šampónu. Proto jsem Vojtíkovi kelímek na chvíli zabavil,"Vojtíšku, já ti kelímek hned vrátím!"
Kdepak Vojtík, začal se vztekat a přitom provedl svůj oblíbený výstup - mlácení hlavou o tvrdé předměty. V obyváku například
praští hlavičkou o podlahu a pak se diví, že taková rána bolí. Jenom si to představte - ve vaně se také divil. Praštil hlavou o dno
vany, jenomže zapomněl, že ve vaně může být i voda. Hlavička mu zmizela pod hladinou s pěnou navrchu. Vojtíšek se posléze
vynořil a prskal jako křeček. Já také vyprskl, ale smíchy ;-)
Navečer jsem na počítači řešil jeden velký problém. V práci chodím na angličtinu a ke staší učebnici existuje pouze
obyčejná audiokazeta. Z toho důvodu jsem se rozhodl, dostat nahrávku do elektronické podoby, abych pak mohl konverzaci
poslouchat z počítače, či přehrávače MP3. Jelikož už doma nemáme žádný klasický kazeťák, nezbývalo nic jiného, než zajít
do dílny a vyštrachat poslední fungující monofonní kousek. Pak už jen stačilo vyrobit propojovací kabel mezi kazeťákem a
vstupem zvukové karty v počítači. Nahrávka je překvapivě kvalitní. Konečně jsem si zazálohoval nahrávku na perspektivnější
médium, než je klasická kazeta. Jak vidíte, Vojtíšek se snažil celý proces přenosu zvuku monitorovat po svém. Seděl na židli
a poslouchal. Sice měl přitom nějaké připomínky,"Tatínku, tady jéé počítač, jóó, mačkat čudlíčky!" Já mu dám, mačkat nějaké
čudlíky ;-)
Verze pro tisk...
 22.3.2005
Nechci dělat kuku !!...Dopoledne jsem telefonoval Daně. Ta mi hned sdělovala příčinu Vojtíkova hlasitého křiku a povídání,"To je hrozný. Celou
dobu je Vojtík v klidu a sotva popadnu telefon, hned chce po mě lézt a přitom křičí. Lump jeden!" Po chvíli hovoru podala Dana
telefon i Vojtíškovi. Jenomže Vojtík se bránil zuby nehty,"Nechcí, nechcí!" Tak tohle slůvko zvládá na jedničku. Při každé
příležitosti ;-)
Naše dětičky se po svačince nepěkně porvaly. V televizi právě běžela Kouzelná školka. Dana se přesunula
na zahrádku, aby sebrala voňavé prádlo. Vojtíšek ukazoval na nějaký obrázek mašinky a nahlas povídal,"Tam jé, ššš ššš ššš
ššš!" Martinka se však čílila,"Tatínku, von chce Vojta abych byla zticha, proto na mě furt dělá to pšš pšš pšš!" Já ji maličko
opravil,"Martinko, to nedělá proto, aby jsi byla zticha!", jenomže Vojtík zašiboval znovu. To už Marťa nevydržela a rozběhla si
proti Vojtíkovi. Uštědřila mu řádný žďuchanec a pokládala věc za vyřízenou. Ne však Vojta. Nenechá se přece mlátit, ne? Pro
změnu vzal Martinku útokem on. Propleskl ji na střídačku zleva a zprava, pěkně přes tvářičky. Marťa něco takového nečekala
a rozbrečela se. Nebýt mého včasného zásahu, porvali by se jistě jako koně. Dana mi pak večer sdělovala svoje
obavy,"Vojtíšek si stále méně nechává líbit postrkování od Martinky. Brzy se začnou nepěkně rvát!" My Martinku kolikrát
varovali, aby Vojtíkovi neubližovala. Jenomže ona si nedá říci ;-)
Během večeře Vojtíšek také exceloval. Jenomže nejprve nechtěl jít ke stolu. Nezbývalo nic jiného, než ho popadnout do
náruče a odnést k umyvadlu, za použití mírného náslilí. Vojtík se mrskal jako štika na suchu a křičel. Hned jsem ho zvedl k
zrcadlu a povídal mu,"Vojtíšku podívej se na sebe, kuku!" Vojta se podíval a nahlas protestoval,"Nechcí děáát kuku!" Je Vám
to jasné? Rozhodně však přestal brečet. O pár minut později prosil u stolu o knížku. Sám jíst kašičku nechce a bez knížky se
nenechá ani nakrmit. Povídal mi,"Tatínku, nížku s méďou!" Sotva ji obdržel, hezky poděkoval,"Děkujůů!" Jenomže knížka
milého Vojtíška po chvíli omrzela. Podal jsem mu tedy opodál ležící Martinčinu stuhu. Sotva ji Vojtíšek zmerčil, hned ji odmítal
se slovy,"To néé, to je Maťkýý!" Pokud nevíte koho je stuha, tak slůvkem Maťka Vojta myslí Martinku. On ji tak oslovuje :o)
Včera jsem zmiňoval svoji snahu o nahrání angličtiny z kazeťáku do počítače. Dnes se mi konečně podařilo na Internetu
objevit skvělý program, umožňující zpracování zvuku z libovolného vnějšího zdroje, jeho následný střih, úpravy a výsledný
export do MP3. Sice výsledný produkt šumí a kolísá stejně jako audiokazeta, jenomže je konečně v počítači. Komfortní
program Audacity je navíc v češtině a zcela zadarmo. Naleznete ho na těchto stránkách - audacity.
Verze pro tisk...
 23.3.2005
Odpoledne bez maminky...Zatímco se právě snažím napsat dnešní článek, dětičky namísto spinkání vedle v pokojíčku řádí. Přesněji řečeno -
Martinka se snaží oblékat svoji barbínku a Vojtíšek nacvičuje svlékání vrchní části oděvu. Opravdu mu to jde. Při oblékání mu
pokaždé přehodíme vrchní díl pyžamka přes hlavičku a Vojtík si do rukávků sám nastrčí ručičky. No a v postýlce je schopen si
vytáhnout ručky zpět a zbytek přetáhnout přes hlavu. Šikovnej to kluk. Jenomže by měl spát. Navíc teplota panující v
pokojíčku, zdaleka nekoresponduje se spinkáním bez pyžamka.
Vojtíšek už zdaleka není to nevinné děťátko. Dnes nám dokázal, že dokáže svádět lotrovinky na jiné, v tomto případě na
Martinku. Na koho také, viďte? Ozvláště, když má svůj veliký vzor právě v Martince,"Tatínku já nebudu uklízet hračky, já sem
si s nima nehrála. Ty vytahal Vojtá!" I Martinka, jenom si nemyslete. Jenomže hezky popořádku - odpoledne jsem přijel z
práce dříve, aby se Dana mohla nachystat na odjezd do Velkého města. Potřebovala totiž zařídit nějaké
neodkladné věci. Vojtíšek právě procitl a tak následovalo jeho oblékání. Sotva se jeho nožičky dotkly země, Vojtík vyběhl s
velkým řehotem směrem k přistavené židli. Kdeže se ta židle nalézala? U regálu s hračkami a hrami. Vojta vytáhl dřevěné
domino a jal se ho vytahovat z krabice. Najednou objevil podivnou kostičku. Ukazoval ji mamince a vysvětloval,"Kokéj, tady jé
kočička! Jééjéé!" Dana se na obrázek zahleděla. Skutečně, kočička, jenomže pomalovaná Vojtíkovou pastelkou. Hned se
Vojty ptala,"Kdopak tu kostičku pomaloval?" Vojtíšek buď zapomněl, nebo řekl zcela záměrně,"Maťkáá!" Přece Martinka, ne?
;-)
Dana odjela, já ustrojil Vojtíka a usadil ho na sporťák. Vzhledem k bahýnku, rozkládajícímu se všude před domem, není
jiné volby. Ve školce jsme vyzvedli Martinku. Jak mi Dana povídala chvíli předtím, Vojtíšek chtěl po ránu zůstat ve školce,
spolu s Martinkou. Jak jinak si vysvětlit jeho požadavek na přezutí do bačkůrek. Bohužel, ještě nemůže. Je zapsán až na nový
školní rok. Navíc by ho paní učitelky jistě nechtěly na opatrování ve dvaceti měsících a s plínkou na prdelce.
Martinka nesla velice opatrně svoji tašku se zobcovou flétničkou, notami a dnes navíc i s malovanými kraslicemi. Donesla
je domů vcelku, jenomže o jejich rozbití se postaral Vojtík těsně před večeří. Martinka neplakala nad rozbitými střepy, naopak
v klidu prohlásila,"To níc Vojtíku, to nevadí!" V lecčem je zlatá, viďte? ;-)
Martinka má doma nacvičovat správné dýchání do flétničky pomocí bublání brčkem do vody. Bublala po svačince a pak
vysvětlovala právě se navrátivší Daně,"Maminko, musíme bublat do vodičky jako blázni!" Já zprvu ztuhl, ale prý jsem špatně
slyšel. Správná formulace zněla,"Jako v lázni!" Asi bych si měl nechat profouknout uši ;-)
Téměř tři měsíce se neobjevil žádný nový článek v rubrice doma o pečení chleba v domácí pekárně. Není divu, my pekli
celou dobu dle osvědčených receptů. Až v týdnu se Dana pustila do experimentování. Podívejte se na nový recept. Navíc si v supermarketu PLUS právě
můžete zakoupit domácí pekárnu chleba od firmy GM Electronic, za slušnou cenu. Tím jim ovšem nechci dělat reklamu ;-)
Verze pro tisk...
 24.3.2005
Jak je to s tím zakázaným ovocem ?...Děti se po ránu probudily chvíli před sedmou hodinou. I přesto se Martince nechtělo jít do školky a neustále maminku
přemlouvala, aby tam nemusela. Martinčina nejlepší kamarádka totiž ve čtvrtek a v pátek do školky nešla a nejde. Právě kvůli
tomuto faktu se Marťa šprajcovala. Nakonec ji Dana do školky odvedla a odpoledne jsme byli svědky přesně opačného
problému. Martince se pro změnu nechtělo jít domů. Jo jo, občas to s ní není jednoduché. A bude hůř ;-)
Včera se Vojtíšek sápal na poličku s hrami, stoje přitom na otáčivé židli. Tak jsem hračky a hry posunul maličko z
dosahu. Jenomže Vojta se dnes snažil dosáhnout na hry ze všech sil. Dokonce při tom málem spadl ze židle. Dana mě
upozorňovala,"Podívej, neměl bys Vojtíškovi schovávat věci. To máš jako s tím zakázaným ovocem. Ještě spadne a natluče
si!" Vojtík nakonec nespadl a dokonce se mu podařilo krabičky s hrami ukořistit. Nedá se svítit, je šikovnej. Dokonce po chvíli
zamíchal rozebraná puzzle do sebe. My je pak s Martinkou před večeří složitě třídili.
Dana vytáhla po svačince svůj sešit s rozkreslenou zahrádkou. Každý rok si pečlivě zaznamenává, kde se co a na jaký
záhonek nasázelo. To aby byla příští rok v obraze. Jenomže takový sešit má i jinou vypovídací hodnotu. Dokumentuje
prapůvodní rozlohu zemědělsky obdělávané půdy. Rok od roku se plocha zmenšuje a zmenšuje. Zato travní plochy přibývá a
přibývá, což pociťuji na častějším vynášení sběrného koše od sekačky. Rozhodně již nepěstujeme brambory, neboť nám je
naposledy přemnožení slimáci
sežrali. Marná to práce. Zatímco jsme v roce 1995 začínali na rozloze jenž vidíte na fotce, letos počet záhonků
nepřesáhne 9. A to menších. Jak moc jsme se divili v roce 1993 na návštěvě u známých v Belgii,"To nic doma nepěstujete?"
Vídíte, a jsme na tom stejně :o)
Než se Dana vrátila večer ze cvičení, děti stačily usnout. Vojtíšek zabral relativně brzy, s největší pravděpodobností se
ukolébal zpěvem. Jak již jistě víte, před spaním chce pustit cédéčko s ukolébavkami. Pak sedí v postýlce, poslouchá a zpívá
spolu s přehrávačem,"Hají bejí koně v zejí! Pi děťkátko pi, oči sfý!" Mohl bych ještě chvíli pokračovat. Přitom se neustále
zdokonaluje a písniček umí více a více. Dokonce se naučil i koledu na pondělní koledování. Učili jsme ho jednu krátkou -
Koleda koleda tetičko, darujte mi vajíčko!. Když Vojtíšek chce, povídá,"Koeda koeda vajíčko tetičko!" Po
vykoupání mi ji takhle pěkně odrecitoval. Teď jde jenom o to, zdali ji bude říkat v pondělí na povel. O tom těžce pochybuji ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
15.3.2005
16.3.2005
17.3.2005
18.3.2005
19.3.2005
20.3.2005
21.3.2005
22.3.2005
23.3.2005
24.3.2005
- 
24.5.2007
