 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 25.3.2005
Víte kdo vymyslel přechod na letní čas ?...Dopoledne jsme si s Danou telefonovali. Hned jsem se dozvěděl nejnovější
zprávy, co se Vojtíška týče. Jenom si to představte, probudil se v šest hodin a
už vůbec nechtěl spinkat. Předchozí procitnutí probíhalo o půl hodiny předem,
jenomže ho Dana ještě na chvíli přemluvila kojením. V šest se Vojtík rozhodl s
konečnou platností vstávat. Dana mi v této souvislosti položila otázku,"Víš kdo
vymyslel přechod na letní čas? Nevíš? Přece ten, kdo má malé děti. Vojtíšek se
vlastně na přesun připravuje dopředu. Jednoduchou kalkulací mi vychází, že v
neděli vstane až v sedm hodin. Hezky si to malujeme, viďte? Nechte se překvapit
;-)
Po mém brzkém návratu z práce a Martinčině odchodu ze školky po
o, následoval náš přesun k babičce a dědovi. Autem, jak jinak. Cestou
jsme se všichni zastavili v hradeckém Carrefouru - Vojtíšek nutně potřeboval
nové boty. Ty jsme posléze zakoupili až v Tescu. Cestou do prvního obchodu se
nám podařilo chytit odpolední městskou špičku a neustálým popojížděním v
kolonách jsem si až ve vyšším parkovacím patře Carrefouru všiml ručičky
teploměru, trčící na hodnotě 110 oC. Ojojoj, musím sehnat nové
čidlo, spínající větrák na chladiči. A to se jedná o čtyři roky staré vozidlo.
S Vojtíškem normálně do supermarketu nejezdíme, takže seděl na vozíčku jako
hříbeček. Pozoroval šrumec kolem a po celou dobu se nezmohl ani na slůvko. Jako
by zapomněl mluvit. Normálně totiž jezdím nakupovat já po práci a pokud se právě
nacházíme u babičky v Hradci, necháváme děti, hrát si s neteřinkami. Jen ať si
užijí, vždyť se vidí jednou za tři týdny.
Na delší článek bohužel nemám podmínky, neboť za mými zády řádí obě
neteřinky spolu s Martinkou. Nedá se to. Právě Vám posílám dnešní aktualizaci
přes dědovo připojení CDMA, tedy Eurotel data express :o)
Verze pro tisk...
 26.3.2005
Kdeže udělali soudruzi z Číny chybu ?...Nejmenší neteřinka Danielka si včera přivezla novou hračku - plyšového velikonočního zajíčka. Na tom by nebylo nic až tak zajímavého, kdyby zajíc po zmáčknutí vydával nějaké rozumné zvuky. Mimochodem, víte jak dělá zajíček? Jak to předvádíte svým dětem? V každém případě ten Danin zajíček zcela neomylně kváká jako kachna. Však se po ránu babička divila,"Daninko, jak může králík kvákat?" Dana ji hned uklidňovala,"Od té doby, co do něj zašili kachní strojek!" Aha, položme si otázku - kde tedy udělali soudruzi z Číny chybu? ;-)
Po snídani jsem Vojtíškovi navrhl,"Tak co, pojedeme na nákup?" Vojtík souhlasil. Martinka zůstala doma s neteřinkami, přece jenom si holky spolu krásně vyhrají. Pokud se ovšem právě neperou. Nejstarší Petruška holky komanduje a určuje hru. Dnes si holky například hrály na hrdiny seriálu Medicopter. Létaly s vrtulníkem a zachraňovaly zraněné. Jak jinak, než že zraněnou hrála nejmladší Danielka ;-)
Vojtíšek se velice hlasitě projevil již v hyperTescu. Právě jsme vybírali nějakou skleničku z umělé hmoty(Pro koho jiného, než pro Vojtíka. Vojtíšek spatřil talířky s motivy z filmu Hledá se Nemo. Hned radostně vykřikoval,"Tam jé, kapká, jóó, dívej séé!" Pokud nevíte co je kapka, tak tímto sloganem Vojtíšek pojmenovával již vánočního kapra ve vaně. Od té doby je vše kapka. Ryba jako ryba, ne?
Po Nemovi se Vojtíšek zaměřil na obrázek vedle - žraloka Bruce. Tescem se ozval hlasitý křik,"Uááávááváááááá, tam jééé!" Jo jo, žralok je opravdu hrozivý a Vojtík vložil do svého hlasového projevu všechnu energii. Aby toho nebylo málo, v druhém krámě, tedy OBI se při odchodu radostně loučil se všemi pokladními,"Ahóóój čáááůůů!" Přitom na ně neopomněl mávat obouruč :o)
Vojtíšek spal u babičky poprvé na posteli, respektivě na malém spartakiádním lehátku vedle postele babičky a dědy. Až doposud jsme mu pokaždé rozkládali uavřenou dětskou postýlku. Všichni jsme byli zvědaí, zdali se Vojtíšek v noci neprobudí a neuteče. Kupodivu spinkal zcela v pohodě. To se ovšem nedalo říci po obědě. Nejprve se ho snažila Dana udržet ve vodorovné poloze. Bezúspěšně. Nastoupil jsem já. Bohužel, ani moje výsledky nevedly k Vojtíkově usnutí. Neustále se obracel na bříško a snažil se rabovat vitrínu s knížkami. Vrcholem pak bylo přelezení na velkou postel a blikání světlem,"Jóó, blik sfítí, jóó blik není!" Poté Vojta zmerčil telefon. Popadl sluchátko, mačkal klávesy a do toho povídal,"Halóó, halóó!" Na spinkání to rozhodně nevypadalo. Až babička vytrvala a Vojtíška uspala. Sice se přitom čílil a brečel, jenomže spánek nakonec zvítězil :o)
Verze pro tisk...
 27.3.2005
Vojtíšek je konečně odstaven...Noc na dnešek proběhla poněkud divoce. Pokud se právě neprobouzela v dědově pracovně malá
neteřinka Danielka, probíral se v ložnici Vojtíšek. Není divu, že se Dana co chvíli budila a po
ránu trpěla značným spánkovým deficitem. Vojtíška s největší pravděpodobostí trápilo bolavé
bříško, neboť po večeři splácal pár věcí dohromady. To víte, musel od každého ochutnat.
Po obědě jsem se psychicky obrnil a šel na babiččinu prosbu vraždit králíky. To víte, dlouhou
dobu nás babička přemlouvala a nikdo se k výše uvedené činnosti neměl. Strejda je už moc starý a
tak jsem nakonec žezlo převzal já. Kapra prý také praštím také sám, takže není žádný problém.
Nedá se nic dělat, takový je život ;-) Děti po chvíli přišly ven. Sotva Martinka spatřila prvního
králíka, přesněji řečeno maso namočené v kbelíku, hned jásala,"Jéjé, tady je králíček, to si
dáme, mňam mňam!" Zato Vojtíšek mě překvapil ještě více. Martinka ho cestou informovala,"Tam je
Vojtíšku zajíček!" Vojtíšek přiběhl až ke mě a ručičku vstrčil do kbelíku s krvavými zbytky.
Prstíčkem ukazovala a jásal,"Dívééj, kokééj, tam jéé zajíček jóóó!" To Vám bylo radosti. Opusťme
však raději toto morbidní téma ;-)
Jenom si to představte, Vojtíšek se dnes dvakrát vyčůral na nočníček Poprvé po vyspinkání a
podruhé po návratu domů zvenku. Pokaždé však jásal spolu s námi,"Jéjé, dívej, tady jéé bobek!".
Však on velice brzo přijde na to, že je podstatně příjemnější, vykonat potřebu do nočníčku a ne
do plínky.
V souvislosti s dnešním přesunem času na letní se Dana s konečnou platností rozhodla -
Vojtíšek bude odstaven. Až do pátku dostával jedno kojení denně. Jenomže je už velký kluk, ne?
Kupodivu se včera i dnes o kojení nehlásil.
Navečer jsem dětem i sobě upletl pomlázky, takže nám zítra nic nebrání v odchodu na koledu.
Vojtíšek mi kolikát přinesl provázek, nebo šípací kleště,"Tadý tatíku, né dětí, náá!" On moc
dobře ví, že takové věci dětem do rukou nepatří :-)
Verze pro tisk...
 28.3.2005
Koleda, koleda...Jak již jistě víte, Vojtíšek začal poslední dobou chodit na nočníček. Od včerejška můžeme s jistotou potvrdit, že se
vyčůrá zcela vědomně. Po několikerém posazení se totiž vyčůral prakticky okamžitě. My ho hned chválili,"Vojtíšku skvělý,
hodnej kluk!" Dnes se Vojtík po ránu vykonal potřebu, pak sesedl z nočníčku, obličejíček vstrčil pomalu do jeho útrob a po
kontrole hladiny zvolal,"Hodnééj, jóó hodnééj!" Hlavně že se umí pochválit, viďte? ;-)
Na dnešní dopolední koledu jsme se vypravili v hojném počtu. Mezi hlavními účastníky samozřejmě nesmím opomenout
jmenovat sebe, Vojtíška a dědu. Navíc se k nám připojily všechny tři holky. Neteřinka Petruška se zprvu hodně rozmýšlela,
neboť je už celkem velká. Nakonec šla a málem ji vyflákali koledníci jedoucí kolem na bicyklech. Naštěstí spěchali, takže
unikla jenom o vlásek. Vojtíšek velice brzy pochopil princip koledování. Koledu sice nerecitoval, zato do vyflakovaní vložil
veškerou energii. Pomlázka se mu v ručičce jen jen kmitala. Sice ji pak v jednom nestřeženém okamžiku zahodil a já se pro ni
musel vracet dobrých sto metrů, ale jinak v pohodě. Většinu cesty ušel za mým krkem, jak sám Vojtíšek povídá,"Tatíku na
koěéé!" :-)
Cestou po vesnici si všichni vykoledovali tolik sladkostí, že je Dana nemohla ani uložit do spíže - prostě se tam nevešly.
Martinka navíc objevila v jednom příkopě vnitřek Kinder vajíčka, přesněji řečeno hračku v uzavřeném vajíčku. Někdo snědl
čokoládu a vnitřek zahodil. Naše děti však zajímá právě ta hračka, takže se nález stal Martinčiným největším zážitkem dne ;-)
Jak sami vidíte na fotce, Vojtišek se odpoledne pustil do třídění bot. Z tašek vytahal jak naše, tak přidal i botičky obou
neteřinek. Pěkně je vytřídil dle velikostí a hlavně je spároval. Jakoby si chtěl otevřít krámek s botami. Boty má Vojtíšek rád,
když někam jdeme, tak je hned chce obout. Povídá,"Tatíku, maminko botý, bundu a pičku!" Pokud si nejste jistí významem
posledního slov, podám Vám vysvětlení. Nejedná se totiž o nic jiného, než o čepičku. Vojta jí prostě říká pička ;-)
Cestou domů se oba dva naši miláčkové řádně prospinkali v autě. Není divu, po tak náročném dni. Doma je pak čekalo
překvapení ve formě změněného pořadu na TV Prima. Až do včerejška totiž dávali více než půr roku příhody Datla Woodyho.
No a dnes bez varování začal nový seriál Pišta a Fišta. Zatímco se Martinka divila, Vojtíšek skákal na gauči
radostí,"Díívej tam jéé myška, myška!" Maslím, že se mu bude nový seriál zamlouvat :o)
Verze pro tisk...
 29.3.2005
Pro Vojtíška je mnoho věcí fůůj...Dnešní nádherně jarní počasí, nás odpoledne vylákalo ven. Kam jinam, než na zahrádku. Po zimě si zaslouží menší
úpravy. Mimo jiné jsem loni pozapomněl zrýt záhonek pro rajčata, takže jsem se s dětmi soutředil právě na onen kousek
půdy. Bylo nutné záhonek zrýt a hlavně pohnojit takovým přírodně fermentovaném hnojivem z pytle. Smrdí to ovšem příšerně,
kam se hrabe Vojtík s pokakanou plínkou. Takové hnojivo by se dozajista dalo používat coby biologická zbraň. Přitom 100%
přírodně odbouratelná, čili ekolologická :-)
Jak vidíte na fotce, Vojtíšek nic nedbal zápachu a nabíral z pytle plné lopatky. Ty mi následně sypal do brázdy za rýčem.
Za chvíli přišla Martinka a u pytle nastala tlačenice. Nezbývalo nic jiného, než nasypat pytel do kolečka. To už se děti pěkně
podělily o dávkování hnojiva. Jenom sousedi se kamsi postupně vytratili od plotu. Že by ten zápach? Já po půlhodince práce
nic necítil. Asi i díky přípravě v práci. Odpoledne jsem totiž zapojoval elektronický rozvaděč poblíž vany s ohřátou kyselinou
sírovou a její výpary dají řádně zabrat.
Vojtíškovi se práve venku moc zamlouvá. Hned startuje pro lopatku, "Jóó, patků jóó, tatínku, Maťkóó, stůůj!" Ano ano,
počkáme na Vojtíška. Rozpovídáno má ovšem náramně. Stále více tvoří celé věty a hlavně mu velice dobře rozumíme. Možná i
proto, že je náš ;-)
Dana zakoupila před nedávnem pytlík se semínky řeřichy. S Martinčinou pomocí je zasela do buničiny umístěné na dně
plastové vaničky. Po pečlivém zalévání roste řeřicha opravdu jako z vody. Dnes ji Dana po večeři přinesla do kuchyně,
abychom společně ochutnali čerstvou bylinku. Dana vytrhávala rostlinky z minipařeniště a žvýkala je, Martinka jakbysmet.
Jenom Vojtíšek zelené rostlinky odmítal. Po ochutnání prvního sousta totiž rezolutně prohlásil,"Nené, fuj todlé, fuj!" Už se
nenechal přesvědčit k další degustaci. Já ochutnal také a řeknu Vám, celkem to jde. Na posypání chleba třeba s tvarohovou
pomazánkou, jako stvořené :o)
Vzhledem k blížícímu se konci měsíce, panuje v naší republice daňové šílenství. Jak už je v Česku zvykem, každý
nechává daňové přiznání na poslední chvíli. Včera povídali v rádiu cosi o tom, že ještě padesát procent lidí ho nepodalo.
Myslím samozřejmě všechny ty, jimž nepodává přiznání zaměstnavatel. Vím o čem mluvím, neboť i já patřím mezi onu
zmiňovanou padesátku hříšníků. Tedy procentní padesátku. Dnes se mi do ruky dostalo hotové přiznání a hned zítra ho jdu na
finančák podat. Pozdě, ale přece ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
30.3.2005 17:16:17 Veronika z Hlohovca redbrock(zavinac)centrum.cz
Dakujem velmi pekne. A aj u vas su slnecne dni. Cez den mame aj 18 stupnov a rano ked idem do prace o 4.30 hod mame rovnu 0. Pozdravujem celu rodinku. Pa pa | |
 30.3.2005
Zresetovat počítač je tak snadné...Odpoledne k nám přišla na návštěvu teta s dětičkama. Martinka i Vojtíšek si najednou měli s kým hrát. Však toho
náležitě využili. Vojtíšek se hned předváděl a vylezl na židli u poliček v dětském pokojíčku. Co následovalo potom, by se dalo
nazvat menší pohromou. Všechny karty a kartičky letěly k zemi. Do toho nějaká puzzle, řeknu Vám, pěkný mišmaš. Vojtíšek
vše rozmíchal, zamíchal a zacupoval. Jen ať si rodičové užijí. Tatínek se postupně učí skládat puzzle na čas. Ani Vojtíšek
však nezůstává pozadu. Jak sami vidíte na druhé fotce, toto puzzle s Krtečkem je schopen poskládat za pár minut. A co víc -
úplně sám. Nikdo mu nemusí asistovat. Dnes předvedl svoji dovednost tetě a ta se moc divila. Však je čemu.
Po šesté hodině nastal čas k odchodu. Návštěva se rozloučila a Dana odběhla na zahrádku posbírat suché prádlo.
Povídala nám,"Vojtíšku, tatínek ti uvaří kašičku a hezky se zatím nahamejte!" Což o to, jenomže Vojtík pochopil Danina slůvka
poněkud jinak. Tak nějak se mu nepozdávalo, že Dana mizí spolu s odcházející návštěvou. Že by se maminka nechtěla už
vrátit? To néé! To tak nenechám!!! Jakmile si Vojtíšek promyslil celou věc, už startuje směrem ke vchodovým dveřím. Cestou
otevírá dveře z kuchyně na chodbu, tahaje přitom za kliku . Dobrý. Následují ty z chodby do přechodové komory . Pak i
venkovní. Huráá, jsem venku! Vojtíšek křičí z plných plic,"Maminó, maminóóó!" Maminka se ozývá ze zahrádky,"Vojtíšku, já
jsem tadýý, hned příjdu!" S tím se však Vojtík nemíní smířit. Znovu a znovu mi zdrhá na násep. Až do chvíle, co se Dana
objevuje ve dveřích. To je Vám úleva. Maminka si to rozmyslela a vrací se. Super ;-)
Uklidněný Vojtíšek odbíhá do ložnice a šplhá se na otáčivou židli u počítače. Naprosto ztichne, takže se Dana po chvíli
znepokojeně ptá,"Kde je Vojtíšek? Není ho slyšet!" Dělám si srandu, čili legraci,"Vojtíšek šel znovu na násep!" Dana
nakukuje k počítači a uvádí věci na správnou míru,"Nené, sedí u počítače a právě ti čmárá propiskou do sešitu!" Tak to tedy ne!
Startuji a sešit Vojtíkovi zabavuji. Vidím však zcela jinou činnost. Víte čím se Vojtík zrovna baví? To byste neuhodli. Se
soustředěným výrazem ve tvářičce zasunuje správně kabel od digiťáku do USB konektoru na čelní stěně počítače. Dokonce si
i zatleská. Teda, šikula jeden. Jásám. Pouze do chvíle, než náš šikula zmákčne tlačítko RESET. Píp a počítač restartuje.
Vojtíšek znovu skáče na židli a tleská si,"Hodnééj!" Tak to ne! Lump je to, a velkej ;-)
Navečer přišla Silva od sousedů, aby Daně vytvořila melíry na hlavě. Vojtíšek jí hned ode dveří vyprávěl, cože se u nás
dělo při večeři,"Jojó, tam tam vajíčko hamal, není není zhamala. Tytyty, jó nedelá, tyty, jóó!" Pochopili jste? Ani Silva ne,
proto Dana tlumočila,"Víš, Vojtíšek dnes jedl vajíčko. Celkem ho sdlábl, jenomže zbytek naházel na podlahu a to se opravdu
nedělá, tytyty!" Ovšem, věta je to pěkná, že? ;-)
Verze pro tisk...
 31.3.2005
Sourozenecké dělení...Podvečer trávíme opět sami, Dana totiž odjela na cvičení. Dětičky se navečeřely a bezprostředně po odchodu od stolu
začala Martinka žadonit,"Tatínku, já bysem chtěla nějakej mls!" Hned se hnala ke spíži. Vojtíšek její manévr zaregistroval,
neboť jeho zraku nic neunikne. Už už skákal vedle Martinky a křičel,"Jóó, taký bonbónek!" Co se dalo dělat, podal jsem
Martince pytlík s želé rybičkami. Marťa ho rozstřihla a zavolala na Vojtu,"Vojtó, dones mi dvě mističky!" Vojtík vystartoval a
skutečně, po návratu třímal v každé ručce jednu misku. Marťa rozdělila rybky a hned mi hlásila,"Taťkó, já sem Vojtovi dala
jenom málo, protože je malej! Já sem si sobě dala hodně, protože si jich už můžu dát kolik chci!" Tomuhle se říká
sourozenecké dělení ;-)
Ještě jsem si vzpomněl na jednu příhodu z večeře - Vojtíšek nechce jíst mléčnou kašičku sám, proto ho krmíme. Během
této činnosti se musí Vojtík něčím zabavit. Dnes si kupříkladu prohlížel takovou miminkovskou plastovou knížku. Ona zase tak
miminkovská není, neboť učí děti poznávat tvary, barvy a různé předměty. Já ji otočil až na poslední stránku a ptal se Vojtíška
s prstem zabodnutým do autíčka,"Vojtíšku, je tohle letadlo?" Vojta se hned čílil,"Neníí, néé todlé!", ukázal na obrázek letadla
a pokračoval,"Tady jéé tadlóó!" Stejné to bylo i s dalšími obrázky. Pokaždé ukázal na správný. Dana naše počínání
komentovala,"Tak co Vojtíšku, tatínek tě trápí, viď?" Co trápí, učí. Takhle alespoň vidím, že Vojtíšek poznává věci s naprostou
jistotou ;-)
Před koupání jsem Vojtíka jako obvykle upozornil,"Vojtíšku, najdi si botičky hafáky!" Během chvíle je objevil a radostně
vykřikoval,"Jó, deme koupát, bublinký, jóó!" Kdepak, žádné koupání, dnes se myjeme. To spočívá ve vyčištění zoubků, otření
obličejíčku a prdelky žínkou. Pak už jen natáhnout pyžamko a hotovo. Vojtíšek si ještě předtím stahoval v pokojíčku bačkůrky.
Přitom ukazoval na okno a povídal,"Támdle tam tadlo letí, není je, je pyč už není, jéé, neníí!" Chcete to přeložit? Vojtíšek
povídal něco v tomto znění,"Támhle venku na obloze létají letadla. Právě žádné neletí!" :-) Popadl jsem Vojtíkovy bačkůrky a
jednu po druhé hodil na přebalovák. Basketbalista ze mě jistě nebude - jedna spadla na zem. Vojtíšek na ni ukazoval a
jásal,"Jůůů botická, támdle padlá!" Všímá si, viďte? :o)
Poznáte, co se nalézá na této fotce? Nejedná se o nic jiného, než o Martinčin noční stolek. Dominantně na něm svítí
pejsek Dalmatin a to modré v pozadí není nic jiného, než pravá Marťanská propiska z velkého balení vitamínů - Marťánků. Martinka se právě chystala spinkat a v tuto
chvíli již tvrdě chrní. Vojtíšek jakbysmet :-)
Verze pro tisk...
 1.4.2005
Jedeme do hor II...Dnes jsme se těsně po poledni přesunuli do Krkonoš na návštěvu ke švagrovi. Zítra totiž bude nejstarší neteřinka Petruška slavit svoje narozeniny a my jí pomůžeme sníst velký dort ;-)
Dana naplánovala cestu hned po obědě a to zcela záměrně. Vojtíšek tou dobou spinká, takže zabral, sotva se auto rozjelo. Spal a spal do té doby, než jsme v jednom městě pomalu popojížděli kvůli traktoru. Martinka na něj ukazovala,"Podívej, támhle jede velikej traktor!" Po vyslovení klíčového slova traktor, Vojtíšek procitl. Hned křičel,"Jůů taktór dívééj támdle jéé!" Traktor je bezesporu Vojtíškovo neoblíbenější vozidlo. Aby ne, vždyť u nás na vsi se jich vyskytuje více než dost. Jeden takový stojí nedaleko za domem a Vojtíšek si ho chodí kontrolovat. Sotva se k němu na procházce přiblížíme, už volá,"Támdle je taktóór!" :o)
Netrvalo dlouho a v dalším městě jsem ocenil svoji včerejší předvídavost. Popojíždějící kolona aut nám dala pořádně zabrat. Jak již jistě víte, minulý pátek jsme v Hradci málem uvařili auto, díky nefungujícímu čidlu spínajícímu větrák na chladiči. Včera jsem zakoupil nové čidlo a do Felicie ho zabudoval. Díky tomu jsme v dnešní zácpě auto nezavařili.
Zatímco u nás sníh už roztál, tady na horách je ho celkem dost. Jak vidíte na druhém obrázku, těsně před cílem jsme stavěli v jedné horské a zasněžené vesničce. Cesta se za Trutnovem kroutí jako had a Martince neudělalo takové krouhání zatáček dobře. Přestala komunikovat a mírně zbledla. Dana se jí hned s obavami ptala,"Martinko, je ti špatně? No tak povídej!" Martinka mlčela a po třetí otázce konečně prohlásila,"Jóó!" Tak jsem dupl na brzdy a Martinka se posléze vyvenčila. Žádné blinkání se naštěstí nekonalo a my dojeli do cíle v pohodě.
To jsem Vám ještě nepsal - Vojtíšek umí kromě čůrání a kakání na nočníček i další novou dovednost. Začal smrkat. Již delší dobu se ho snažíme přesvědčovat k této činnosti. Až někdy v týdnu jsem mu přidržel u nosánku papírový kapesníček a Vojta foukl. Super. Měl z toho náramnou radost a pokus zopakoval. Jakmile se vysmrká, hned se musí pochválit,"Hodnéj, jóó!" Vojtíšek tím pádem odmítá odsávačku.
Verze pro tisk...
 2.4.2005
Vojtíšek na koni...Překrásně slunečné počasí nás dopoledne vyhnalo ven s dětmi, na procházku po okolí města. Po vystoupání za město se nám naskytl úchvatný pohled na hory směrem do Polska. Dětičky se honily mezi zbylými hromadami sněhu. Myslím holky, Vojtíšek ťapal pomalu za námi. Opravdu pomalu, neboť je právě ve věku, kdy ho nesmírně zajímají roztodivné věci. Pojednou si dřepne na bobek uprostřed silnice a prstíčky se rýpe v kamínkách. Povídá,"Dívej tady kamínky!" Takhle jsem ho nechal sedět na cestě a mával na něj z padesátimetrové vzdálenosti,"Ahoj Vojtíšku! My jdeme!" Jak myslíte, že reagoval? Zamával nám,"Pá pá!", a v klidu se hrabošil dál. Nedalo se nic dělat, musel jsem se pro něj vrátit. Jenomže jít nechtěl,"Nené necí, na koněé jóó!" Vojtíšek putoval na moje ramena pěkně za krk. Moc se mu líbí takovéhle cestování. Doma jsem pak Daně vysvětloval,"Víš, on Vojtíšek nechtěl vůbec jít. Téměř celou trasu se nesl na koni!" Dana povídala,"On moc dobře ví, s kým jde. Se mnou pochoduje pěkně po svých. Já bych ho za krkem rozhodně nenesla!" Mě ovšem Vojtík za krkem příliš nevadí. Pouze v jednu chvíli mě překvapil - při procházení mezi stromy jsem měl jisté obavy o jeho zdraví. To aby ho nějaký klacek nesejmul. Vojtík ukazoval kolem sebe a komentoval průchod mezi větvemi,"Tady jéé tyčka, tady taky tyčka, dívéj!" Snažil jsem se ho opravit,"To není tyčka, to je klacek, větvička!" Kdepak, Vojtíšek se nemínil své tyčky jenom tak vzdát ;-)
V jedné vzdálenější ohradě pobíhali koně. Vojtíšek radostně ukazoval a volal,"Dívééj, tam jéé koníček!" Jenomže když jsme posléze potkali jiného koně pěkně zblízka, Vojta nás přesvědčoval,"Koukéj tam jéé pes, pes!" Kdepak, to by byl velice obrovský pes :-)
Cestou zpět vedly naše kroky kolem lesíku se studánkou. Neteřinka Petruška se chtěla napít, tak nalákala Martinku. My s Vojtíkem šli také, jenomže se mi podařilo zanechat holky chvilku o samotě. Naše milá Martinka si účelem nabrání vody klekla do bláta. Příšerně si zamazala kalhoty a bundu. Mezi dětmi jasně zvítězila. Dana ji doma kupodivu nepochválila,"Teda Martinko, vždyť nebudeš mít nic čistého na pondělí do školky!" Dana přitom netajila již v zimě svoje obavy,"Až sleze sníh, bude se Vojtíšek jistě všude válet, jak je zvyklý na sněhu!" Jak vidíte, Vojtíšek je v pohodě, v blátě se rochní naše Martinka ;-)
Po obědě proběhla oslava osmých narozenin neteřinky Petrušky. Všichni se chystali, až na oslavenkyni. Maminka se ji snažila popohnat,"Petruško, honem se převlékej. Nevidíš, že jsou už všichni hotoví?" Petruška argumentovala velice přesvědčivě,"No jo, ale vy nemůžete začnout slavit, dokud nebudu hotová, ne?" Naprostá pravda. Na fotce se právě Vojtíšek pouští do překrásného dortu, který pekla teta - jednalo se o hlavu koně :-)
Verze pro tisk...
 3.4.2005
Co je to, vaůů vaůů vaůů ?...Děda si hned po ránu vybalil svého notebooka a začal na něm pracovat. Sotva ho zmerčil Vojtíšek, už stál u dědy a
žadonil,"Dědó počítač tady jóó! Kubíčko tam vaůů vaůů vaůů vaůů!" Děda zprvu nechápal, cože to Vojtíšek požaduje. My ho
trošku navedli,"Dědo, Vojtíšek chce na počítači pustit cédéčko s hrou Klubíčko!" No jo, přesně tak. Když program Klubíčko II.
vypínáte, stačí najet nad lištu s autory a při každém zobrazení nového titulku se z počítače ozve hlasité,"Vaůů!" Vojtíškovi se
to moc líbí a proto říká Klubíčku trochu neobvykle. Děda prohlásil,"Tak já si od tety zapůjčím cédéčko a hru ti pustím, jo?"
Vojtíšek nadšeně skákal,"Jóó, kubíčko jóó děda pinese cédéčko!" Konečně se Vojtíšek dočkal :o)
Vojtíšek se poslední dobou naučil bát. Jak jinak si vysvětlit, že jsem ho od malička vyhazoval nad hlavu až ke stropu a
nic. Vojtíšek byl pokaždé v pohodě. Včera jsem ho jenom zvedl do výšky před zraky babičky a dědy. Ptáte se co následovalo?
Vojtíšek ztuhl a s vyděšeným výrazem v očičkách volal,"Pomóóc, pomóóc!" Sundal jsem ho samozřejmě dolů. Dana jeho
volání komentovala,"Vidíte? Vojtíšek moc dobře ví, kde má tohle slůvko použít!" :o)
Další bojácný výstup mi Vojtíšek předvedl odpoledne. Bezprostředně po návratu z Krkonoš následovala svačinka a po ní
přesun na zahrádku. Venku svítilo sluníčko a dalo se chodit v tričku, takže jsme společnými silami dohrabali listí v zadní části
zahrady. Ještě předtím se Martinka tázala,"Tatínku, je už dost teplo na houpačky a houpací žebřík?" Po odsouhlasení se
radostně rozběhla do stodoly a po chvíli se už vracela s kýženými předměty. Já jí je pověsil. Marťa hned zaujala místo na
houpacím žebříku a houpala se sama. Vojtíšek pro změnu napochodoval k houpačce a volal,"Tatínků dolů taky houpat jóó?"
Tím dolů samozřejmě myslí nahoru. Tak jsem ho posadil a rozhoupl. Jakmile však houpačka nabrala větší rozkmit, následoval
Vojtíškův ustrašený křik,"Nenéé, tatíků to jéé móóc!" Tak to vidíte, Vojtíšek se loni houpal pomalu od dorazu k dorazu a teď
tohle. Dana nás uklidňovala,"Však on si Vojtíšek na houpačku znovu zvykne!" Asi na tom něco bude ;-)
Na zahrádce mi dětičky pomáhaly s jarním úklidem. Jak jsem již naznačoval, hrabali jsme loňské listí vzadu na
zahrádce. Martinka prohlásila,"Já to nebudu hrabat, jdu pro lopatu!" Skutečně, po chvíli se vrátila s lopatou, pytlem plastových
kostek a několika vozidly. Jak sami vidíte na fotce, děti si užívaly prvního dne s hračkami venku.
Na závěr ještě jednu zajímavost. Viděli jste již cukrovou vatu v krabičce? Pokud ne, klikněte si na odkaz. Vyrábí to jedna polská firma a několik kelímků děti ochutnaly o
víkendu. Doslova se o vatu popraly. Mňamka se dá normálně zakoupit v Polsku a v příhraničí :o)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
25.3.2005
26.3.2005
27.3.2005
28.3.2005
29.3.2005
30.3.2005
31.3.2005
1.4.2005
2.4.2005
3.4.2005
- 
24.5.2007
