 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 4.4.2005
Vojtíšek sedá na nočník se stále větší jistotou...Chvíli po druhé hodině mi Dana telefonovala do práce. Její hlas zněl natolik znepokojivě, že jsem pojal důvodné podezření
na nějaký domácí průser. Že by Vojtíšek? Kdepak, jednalo se o domácí pekárnu na chléb. Dana mi hlásila,"Co mám dělat?
Právě vypnuli na deset sekund proud a v pekárně se vymazal aktuálně běžící program. Chleba zrovna začínal kynout!" Ne že
bychom tuto eventualitu již neprobírali. Máte totiž možnost nalistovat program, nikoliv se v něm pohybovat a započít tak v bodě
přerušení. Až tak dokonalé to není. Proto jsem Daně poradil,"Nech to vykynout a pak pustíme program na pečení!" Po návratu
domů se chleba ke kynutí příliš něměl. Aby ne, ve studené pekárně. Proto jsem zapnul podvakráte na dvě minuty pečení a pak
ho vypnul. Během půl hodiny chléb dokynul následně i dopekl. bez problémů. No, příště abychom si pořídili i k pekárně na
chléb záložní zdroj, tzv.úpéesku, neboli UPS ;-)
Těsně po dnešní svačince, Vojtíšek sledoval televizní pořad Kouzelná školka. Po chvíli se zarazil a
vyděšeně volal,"Nočník, honéém!" Dana vystartovala,"Vojtíšku, chceš na nočník?" Já ji předběhl a Vojtíka svlékl i z plínky.
Bobek mu doslova čouhal ven, takže následovalo posazení na nočníček a vykonání velké potřeby. Vidíte jak se Vojtík lepší?
Už dokáže rozpoznat potřebu. Teď to jenom doladit a můžeme plínky zrušit. Vždyť za celý den spotřeboval pouze jednu
jedinou. I čůrání hlásí se stále větší jistotou.
Po sváče jsme se přesunuli na zahrádku, kde jsem dětem vyráběl obří dřevěné pískoviště. Jak sami vidíte, Vojtíšek
zatloukal hřebíky stopadesátky ze všech sil. Já zatím nařezal pomocí maflíku všechna prkna na míru. Teď už jen
vše zabrousit, natřít a objednat multikáru písku. Děti se opravdu moc těší :o)
Dana odjela na cvičení a Martinka začal meditovat, až mi z ní šla hlava kolem. Ptala se,"Až já budu velká, tak se budu
moct o Vojtíška starat, viď, tati? Budu mu dávat jídlo a budu ho převlíkat, že jó?" Ne ne, musel jsem ji mírně zklamat,"Ale
Martinko, až ty budeš velká, Vojtíšek si rozhodně vystačí sám!" Martinka pokračovala,"No jó, já už brzo pudu do školy. Bude
to na jaře, ne na podzim. o ještě budeme jednou ve školce hrabat listí a dělat z něj hromádky pro ježečky, aby měli kde
spinkat přes zimu, že jó, tati?" Ufff, Martinka myslí na všechny, že ano? ;-)
Marťa požadovala těsně před Večerníčkem,"Tatíí, naloupneš mi tudletu mandarinku tímdle nůžem? To musíš nožem, ne
jako ty zubama, to se nedělá, říkala to maminka! Tatí, neměl bys loupat madarinku nad košem!" Já se ptal,"A proč?"
Martinka mě kárala,"Nóó, protože to uvidí Vojta a pak bude koš rabůvat, bude z něj tahat odpadky!" Nemám to jednoduché,
viďte? ;-)
Před chvílí se dětičky konečně dostaly do postýlek. Vojtíšek popíjí čajíčku a poslouchá svoje oblíbené
cédéčko Pi děťkátko spi. Zato Martinka mi přinesla svého pejska - dalmatina - lampičku a žadonila,"Tatínku,
vyměníš mi ty baterky a dáš mi tam nový z nabíječky? Žádný problém, vybitá sada putovala do automatické nabíječky.
Martinka se však namísto spinkání plazila s lampičkou po zemi a cosi hledala. Vojtíšek ji káral,"Maťkó, to néé, hají jóó!" Jak
sami vidíte, naše Maťka je pod kontrolou ;-)
Verze pro tisk...
 5.4.2005
Děti se perou kvůli blbostem...Hned zítra po ránu mě čeká cesta do Prahy. Ptáte se kam, jedu? Na chvíli se naše auto promění ve služební vozidlo a
dopravím sebe, plus dva kolegy, do PVA
Letňany. Ode dneška se tam totiž koná elektrotechnický veletrh Amper 2005. Pokud máte stejnou cestu, můžeme se tam potkat ;-)
Po svačince se Dana vypravila spolu s Martinkou trochu uklidit na hřbitov. Vojtíšek zůstal do opatrování u mě na
zahrádce. Jak již jistě víte, stavíme velké dětské pískoviště. Do té malé plastové mušle se již loni nevešel Vojtíšek najednou i s
Martinkou. Dnes mi zbývalo doříznout maflíkem jedno
sedadlo z velké fošny. Vojtíšek mi opět asistoval a zdatně strkal hřebíky stopadesátky do předvrtaných dírek. Jakou měl včera
radost, když mu hřebíky zalézaly do dírek téměř bez klepnutí kladívka. Aby ne, když se za dírkama doposud nenalézalo prkno
;-)
Jelikož jsem pro výrobu pískoviště použil staré a nehoblované fošny, obrousit je bylo nezbytné. Za tímto účelem jsem
použil vrtačku se šmilgrpapírovým kotoučem. Vojtíšek byl odehnán kvůli šílené prašnosti. Doběhl si proto na dvoreček a tam si
vybral jednu z Martinčiných hraček - plastové kolečko. To Vám bylo radosti. Sice zpočátku nevěděl, jak se takové kolečko
ovládá. Stačilo však malé zaškolení a po chvíli už Vojtík drandil za kolečkem, jako by se nechumelilo. Co chvíli zaběhl na
dvorek, aby se po chvíli vynořil s nákladem v kolečku. Tu mi přivezl šroubovák, tu například metr svinovák. Prostě ho ježdění
zaujalo. Pouze do chvíle, než na zahrádku přiběhla Martinka. Zcela nekompromisně prohlásila,"Vojtíku, to kolečko je moje a já
du jezdit!" Co myslíte, že následovalo? Křik, brek a menší fackovačka. Prostě taková bitva, co neměla vítěze, ani poraženého.
Pouze dvě brečící děti. Ach jo, rvou se kvůli blbostem, viďte? ;-)
Konečně se děti uklidnily a Martinka vyklidila pole. Žadonila,"Tatínku, pověsíš mě houpačku tam vysoko a rozhoupeš
mě?" Martinku totiž stačí rozhoupat a pak už si jí nemusíme všímat. Houpání ji naučila starší neteřinka Petruška. Já mezitím
dobrousil celé pískoviště a na plac přinesl velikou plechovku s barvou Luxonol, odstín palisandr. Sotva Vojtíšek zmerčil barvu,
už se k ní hnal. Než jsem ho stačil zadržet, sáhl celou ručkou přímo do barvy. Hned ji vytáhl a čílil se,"Tatínku, koukééj,
umééjt!" Barva šla naštěstí otřít hadrem. Pak si ještě Vojta podvakráte sáhl na čerstvě natřenou plochu a tím jeho přibarvení se
skončilo. Pak už si dával pozor a pískoviště obíhal obloukem :o)
Vojtíšek dnes velice zlobí s pitím. Během dne několikrát vycákal čajíček z lahvičky a pít pořádně nechce. Lump jeden.
Dopoledne mu Dana nabídla lahvičku a pak běžela provozovat jinou činnost. Po chvíli se jí nepozdávaly zvuky, vycházející z
kuchyně. Skutečně, Vojtík stál u konferenčního stolku a obrácenou lahvičkou bouchal do skla. Čaj tekl po stolku, zatékal pod
sklo a kapal na podlahu. Prostě a jednoduše - úplná spoušť. Nic nepomáhá občasné plácnutí přes ručičky, to mi věřte ;-)
Dana mi před chvílí kladla na srdce,"Nemám žádnou inspiraci. Co budeme zítra večeřet? Zkus něco vymyslet!" To je
těžké ouha, ouha. Neznáte nějaký generátor jídel na příští den? Pokud ano, ozvěte se ;-)
Verze pro tisk...
 6.4.2005
Vojtíšek bez plínky ?...Dnešní den mi dal opravdu zabrat. Hned po ránu jsem totiž odjel spolu se dvěma kolegy do Prahy, kde se v PVA Letňany
konal mezinárodní elektrotechnický veletrh Amper 2005. Což o to, až do Prahy ubíhala cesta v pohodě. Problémy nastaly při
příjezdu do Černého mostu, neboť až po semafory jsme popojížděli po třech autech téměř hodinu. Šílené. Ještě že jsem
minulý čtvrtek vyměnil na chladiči čidlo spínající ventilátor. Jinak bych naše auto jistojistě uvařil. Na veletrhu se pohybovalo
ohromné množství lidí a není divu, že nás chození značně unavilo.
Tak si to představte, Vojtíšek strávil celý podvečer bez plínky. Však mu Dana povídala,"Tak co Vojtíšku, že je to lepší
bez plínky na zadečku?" Vojtíšek se totiž polední dobou bez problémů vyčůrá při posazení na nočník a také několikrát kakal.
Zcela jistě začal svoji potřebu ovládat. Sice ne na sto procent, ale jistý pokrok je vidět na první pohled. Dana tedy podnikla
následující test - vyškolila Vojtíška,"Vojtíšku, když budeš potřebovat čůrat, řekni si a půjdeš na nočník!" Vojtíšek bez námitek
souhlasil,"Jóó, tadý nocníček!" Až do koupání vydržel, aniž by si počůral oblečení. Před koupáním jsem ho svlékl a než byla
puštěna voda, Vojtík trůnil na hrnečku a provedl malou potřebu. Hned na čůrání ukazoval a chlubil se,"Dívééj, koukéj, hodnéj
jóó!" Pochválit se tedy umí, viďte? Však má za co :o)
Navečer jsem šel relaxovat na zahrádku. Bylo totiž potřeba otočit budoucí pískoviště a natřít ho i zvrchu. Vše je
připraveno a mě nezbývá nic jiného, než objednat multikáru písku. To není žádný problém. Jde jenom o to, vzpomenout si :-)
Večerní usínání u nás probíhá značně hlučně. A dlouho. Zatímco se Martinka spokojí s přenesením do postýlky v náručí
jako miminko, Vojtíšek kráčí ke své postýlce většinou po svých. Marťa pak žadoní,"Tatínku, prosím, přikreješ mě? Já
potřebuju přikrejt i tady dole, tam to musí bejt pěkně srovnaný, ta peřinka, víš?" No jasně, vím. Zato Vojtíšek řádí ostošest.
Neustále hopsá v postýlce a volá,"Maminkóó, tatínků, tatínkůů, pomóóc!" Copak se mu děje? Nic zvláštního, Vojtíšek leží na
bříšku a křičí. Prostě vyžaduje přítomnost jednoho z ročičů. Tak to tedy ne! Tahám Vojtíka z postýlky, preventivně ho plácnu
přes zadeček a ukládám ho do postele. Kupodivu, ono to zabralo, utěšuji se. Bohužel, ne nadlouho. Vojtíšek sedí v postýlce
pro změnu svlečený a volá,"Mamí, tatí nocník, nocník, nocník!" Dana mi z kuchyně napovídá,"Pokud takle volá, posaď ho na
nočník!" Provedeno, jenomže Vojtíšek sedí, sedí a nic. Jenom sleduje televizi. Že by nový způsob, jak nás dostat? Kdepak,
něco málo ze sebe přece jenom vytlačil ;-)
Verze pro tisk...
 7.4.2005
Ve školce jako doma,neboli, jako ryba ve vodě...Dnes se konalo ve školce odpoledne předškolkových dětí. Dana tam zavítala spolu s Vojtíškem. Jak mi říkala po
návratu,"Vojtíšek je ve školce takové tiché dítě. Sotva se vrátíme domů, hned začne povídat a to velice nahlas. Ovšem dobrý
byl příchod - sotva jsem Vojtíkovi sundala boty, hned se rozběhl do třídy a nadšeně všechny zdravil Dobý den.
Možná ne dokonale, ale bylo mu rozumnět. Po chvíli jedna maminka pronesla směrem ke své ratolesti Chceš
napít?. Vojtíšek zaslechl klíčové slůvko a chtěl napít také. Hned se hnal k várnici s čajem a snažil se sám natočit jeden
hrneček. Když on chce poslední dobou všechno dělat sám. Musela jsem mu pomoci a největším zážitkem se stalo následné
házení použitého hrníčku do koše. Z něj se hrníčky umejí k dalšímu použití. Jenomže Vojtíkovi se vhazování špinavého
hrnečku natolik zalíbilo, že se snažil do koše naházet i všechny čisté!" No jo, Dana musela Vojtíškovi mírně bránit v této
činnosti ;-)
Po návratu domů se Vojtíšek projevil svým hláskem. Cucal totiž lízátko a bylo naprosto nezbytné, umýt mu před
jogurtovou svačinkou ručičky. Tak jsem mu ho zabavil. Ojojoj, to si tatínek dovolil. Vojtíkovi se hned koulely po tvářičkách
slzičky a zoufale volal,"Ta-tí-n-ku, lízátko, lí-zát-ko!" Jak se dalo předpokládat, Vojtíškovo stěžování si netrvalo ani deset minut.
Však známe svoje lidi, ne? :o)
Dana odjela navečer na cvičení, takže jsem děti ukládal opět sám. Po osprchování a osušení Vojtíška, následovalo jeho
zabalení do plenky pampers. Zrovna dnes se na její přední straně objevila hlava koně. Tak jsem ji Vojtíkovi ukázal a na celé
kolo zaržál jako kůň,"Yhyhyhyý, frrrrrk!" Vojtíšek se mohl smíchy umlátit. Hned mě popoháněl, Tatínku ještěéěé, yhyhýýý!"
Tak to šlo stále dokola. Tatínek se málem naučil mluvit koňsky a Vojtíšek před spaním procitl. Samostatně se oblékající
Martinka navíc začal rozvíjet svoji teorii, co se jarní přípravy kola týče,"Tatínku, musíme připravit kolo, abysme mohli někam
vyjet. Maminka mi říkala, že mi máš dát vejš to sedátko. Jenomže maminka mi říkala, že to je sedlo a to je přece špatně.
Správně se tomu má říkat sedátko, nééé?!" ;-)
Dám Vám hádanku. Víte co můžete očekávat, volá-li na Vás právě usínající Vojtíšek z postýlky,"Tatínku, koukéj pupík,
tadý!" ? No také jsem něvěděl. Pouze do chvíle příchodu k postýlce. Dívám se a co nevidím? Vojtíšek sedí na peřince,
pyžamko má rozepnuté a svléknuté. Nadšeně mi ukazuje pupík. Šikula, viďte? ;-)
Závěrem se pokochejte fotkou právě dokončeného a nezapískovaného pískoviště. Včera jsem celou konstrukci dotřel
lazurolem v odstínu Palisandr. To proto, aby vše ladilo s houpačkovým monstrem. Děti se už nemohou dočkat, až si uplácají
svoji první bábovičku ;-)
Verze pro tisk...
 8.4.2005
Co je to, blejt blejt ?...Po svačince jsme se všichni přesunuli ven. Počasí nic moc a po celou dobu pobytu na oněch místech se nad naše hlavy
přesouvala studená fronta, zakončená vydatným deštěm. A to v rádiu poovídali cosi o jaru. Kdepak, zima nám musí
připomenout, že odešla teprve před nedávnem :-)
Dana rozhrnovala záhonky na zahrádce a já spolu s dětičkama trochu uklízel na dvorku. Po vyklizení přístavku přišla řeč i
na motorovou sekačku. Bylo nezbytně nutné zkontrolovat stav svíčky, vyměnit olej a vyčistit vzduchový filtr. Stejně jako každé
jaro. Letos mi poprvé pomáhal Vojtíšek a bylo na něm vidět, jak by se do celé akce vrhl nejraději sám. Před vypuštěním
starého oleje jsem sekačku nastartoval, aby se prohřála a Vojtíšek skákal po celou dobu radostí. Sotva motor chcípl, Vojtík na
něj ukazoval a volal,"Taťkó tam ještěéé brrrmm jóó, brrrm!"
Dana za námi po chvíli zašla,"Tak co nepůjdeme ustříhnout tu plachtu na pískoviště?!" Proč ne. Před lety jsem zakoupil
velkou zakrývací plachtu. Ta se právě hodila na výrobu zákrytu nového pískoviště. Přece jenom je nutné ochránit písek před
nájezdy koček ze sousedství. Jak sami vidíte, nakonec zvítězila varianta plachty na jedné straně přišroubované lištou a na
druhé zahakovací pomocí prádelních gum. Jenom kvalita plachty nic, moc. Vojtíšek zbylý kus během chvilky protrhl. Takže se
stejně budeme muset poohlédnout po něčem pevnějším. Nemáte nějaký nápad?
Těsně před Večerníčkem měly děti za úkol uklidit hračky v pokojíčku. Martinka se jako obvykle šprajcovala,"Tatínku, já
sem si ale s těma hračkama nehrála, ty vytahal Vojtáá!" Zajímavé, já viděl Martinku roztáčet káču. Hned jsem jí
povídal,"Martinku, ukliď tu káču, hrála jsi si s ní!" Martinka zaprotestovala,"Ale tatínku, to není káča přecé! Tomu se přecé říká
blejt blejt!" Ahá, Martinka jistě myslí Beyblade. Což o to, je to podobné, jenom ten název mírně zkomolila ;-)
Vojtíšek se za celý den pořádně nevykakal. Dana ho kolikrát posazovala na nočníček, řka,"Vojtíšku, uděláš bobek?"
Kdepak Vojtík, měl na starosti zcela jiné věci. Až večer, po uložení do postýlky začal tlačit ze všech sil. Nemá to jednoduché,
neboť toho za celý den moc nevypije. O přítomnosti bobku ve Vojtíškově plínce mě zcela neomylně přesvědčil nos. Jak
Martinka kolikrát komentuje Vojtíškovo rozbalování před koupáním,"Teda Vojto, ty ale páchneš. Fůůj!" Vojtíšek mi dnes na
dotaz,"Tak co Vojtíku, máš bobek v plínce?", hrdě odpověděl,"Jóó, mám. Tadyý bobék, jóó. Fůůůj hambáá to jéé!" Hlavně že
ví, co provedl ;-)
Verze pro tisk...
 9.4.2005
Příklady táhnou....Dnešní den se nesl ve znamení cestování. A to vše proto, že si hradecká babička zlomila v týdnu kotník a tak nemohla
přijet za námi. Tak nějak, jak se to říká o Hoře a Mohamedovi ;-) V každém případě bychom stejně strávili den zavřeni doma.
Od rána nechutně prší a nepřestalo po celý den. Na druhou stranu je deště potřeba, neboť sníh zmizel velice rychle a půda
kvapem vysychá. Včera se Dana snažila rozhrabat zbylé záhonky na zahrádce, avšak bez většího úspěchu. Hlína je ztrvrdá na
kámen.
Bezprostředně po obědě jsme se všichni naložili do auta vyrazili směr Hradec. Jak se dalo předpokládat, Vojtíšek usnul
jako první. Marťa stále ne a ne zabrat. Nakonec usnula, jenomže až těsně před Hradcem. Spala jako obvykle - s hlavičkou
zvrácenou vzhůru a pusinkou otevřenou. Přesně ta správná poloha, aby se jí do pusinky od stropu spustil pavouk. Brr. Hrozná
to představa. Jak jsem však někde na Internetu četl, člověk prý za rok spolkne ve spánku osm pavouků. Brrr ;-)
U babičky se Vojtíšek předváděl v celé své parádě. Mám na mysli chování a vztekání. V jednu chvíli pak objevil na velkém
stole zbylé velikonoční cukroví. Hned se na ně sápal,"Takýý, tatínků!" Dostal jeden kousek. Jenomže sotva ho Vojta dojedl,
hned žadonil,"Oméjt, omééjt!" Jasné to znamění potřeby umýt ručičky. Tak jsme se došli umýt. Jenomže jakmile Vojtíšek
dorazil do obyváku s čerstvě umytýma ručičkama, okamžitě hlásil,"Tatínku, ještěéé, chcíí!" Dostal další cukrovíčko. Po něm
chtěl znovu umýt a celý koloběh se opakoval. Ještě šestkrát. Nezdá se Vám Vojtíšek až přehnaně čistotný?
Jelikož se hradecká babička kvůli zafáčované noze nikam nedostane, zajeli jsme s Martinkou do Intersparu. Sotva jsme
do obchodu vkročili, Martinka pusinku nezavřela. Povídala a povídala. Někteří nakupující se nad jejím výkonem až pozastavovali
;-) Mimo nákupu pro babičku se nám podařilo objevit i žlutý dětský stolek spolu s židličkama. Konečně si dětičky spolu vyhrají
uprostřed pokojíčku a nebudou se stěhovat do kuchyně. Alespoň v to doufáme. V každém případě se po příjezdu domů
Martinka hned ke stolku posadila a Vojtík ji následoval. Obdivuhodně se naučil nasedat do křesílka. Holt, příklady táhnou ;-)
Půl hodinky po večerním uložení do postýlek se Martinka zvedla a prohlásila,"Já se du vyčůrat, jóó?" Proč ne. Jenomže
Vojtíšek si hned vzal příklad od své starší sestřičky,"Tatínku, takýý nočníík!" Co se dalo dělat, Vojtíka jsem vytáhl z postýlky a
posadil ho na nočník. Plínka navléknutá po vykoupání, doposud nanavlhla, takže se Vojtíšek bez problémů vyčůral do
nočníčku. Přitom se samozřejmě pochválil,"Hodnéj jóó, tadý čůůal do nočníčku!" Hodnej sice byl, jenomže se na nočník
neustále posazoval. Tak dost, po čtvrt hodině jsem Vojtu násilím zvedl a zabalil ho do plínky. Dana jeho výkon hodnotila,"No,
Vojtíšku, měl by jsi si takhle říkat po celý den, ne až když máš spinkat!" ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
10.4.2005 0:47:44 Teta Martina
O tech pavoucich jsi to myslim cetl tady: http://mp.bloguje.cz/61257_item.php Jinak vsechny vas zdravim a babicce do Hradce preju brzke uzdraveni. Kdy se podivam do Cech je ted nejak nevyresene, ale moc se mi po vas vsech styska. Deti rostou jako z vody. Ahoj | |
 10.4.2005
Vojtíšek dokáže i zlobit...Odpoledne se maličko umoudřilo počasí a přestalo pršet. I přes relativní zimu jsme si vyšli na menší procházku. Martinka
hned vymručela jízdu na kole a Vojtíšek se vezl na sporťáku. Jinak bychom nikam nedošli. Cestou jsme se zastavili u
kamarádky a naše děti si pohrály s jejich. Vojtíšek je pokaždé zcela hotový z pejska. Co chvíli ho hladí. Jenom v jednom
okamžiku pejsek oblízl Vojtíka přes rty. Vojta hned ucukl a volal na celé kolo,"To néé, bolíí bolíí, fůůj fůůj!" Jako obvykle se
spletl. Oblíznutí rozhodně nebolelo. To máte tak - když Vojtíkovi začnu umývat ručičky a pustím studenou vodu, Vojtík hned
křičí,"Néé, to palíí!" :o)
Zatímco si Martinka hrála s kamarádkou ze školky na pískovišti, Vojtíšek postával nedůvěřivě opodál a sledoval dění. Po
chvíli se však rozkoukal a také řádil na písku ostošet. Zmocnil se dětského kolečka a začal s ním přejíždět lávku přes potok.
Je taková z ocelových rohoží a bez zábradlí. Při chůzi je pod nohama vidět skrz rošt na vodu. To však Vojtíkovi evidentně
nevadilo. My jenom měli strach, aby náhodou nesletěl do vody. Kupodivu se mu to nepodařilo. Zato sledoval pejska, pijícího
vodu z potoka,"Díívééj, tam jé bafká, pes, dívej, hamá vodičku!" :-)
Po svačince jsme se ještě jednou vydali ven. Na hřišti se hrál fotbal a také se tam měli objevit známí. Martinka se sama
oblékla a zřejmě cosi Vojtíškovi povídala, neboť on za mnou přiběhl a s očkama navrch hlavičky mi vysvětloval,"Taťkó, Vojtu
obíkat, jóó?! Maťká poídala!" Aha, je Vám to také jasné? Martinka Vojtíkovi povídala, že ho mám také obléknout. Vojtíšek tvoří
hezky věty, že? ;-)
Po pozdním vykoupání se děti konečně dostaly do svých postýlek. Vojtíšek však evidentně spát nechtěl, proto velice
zlobil. Jste zvědaví, jak může takový hodný kluk zlobit? Zcela jednoduše. Jakmile se nachází v postýlce, žadoní,"Tatínku,
maminkóó, čajíčku čajíčku!" Tak mu podáme lahvičku s čajem. Vojtíšek ucucává ze sosáčku a po chvíli čaj položí skrz
postýlkové žbrlení na židli. Většinou. Ne však dnes. Martinka na mě najednou volala,"Tatínku, honéém, podíívej. Vojta cáká s
čajem!" Otočím se co nevidím - Vojtík sprchuje otočenou lahvičkou povlečení. Hned jsem mu ji zabavil plácl Vojtíka přes
prdelku. To však není vzhledem k plínce jednoduché. Až na druhý pokus se přestal smát a vykřikl,"Jaůů!" Avšak po chvíli se
začal znovu zubit. Lump jeden. Dana mu postýlku převlékla. Pro nás je to velké poučení - Vojtík dostane napít a lahvičku mu
zabavíme. Však jsem to po chvíli vyzkoušel. Vojtík zatoužil znovu po čajíčku. Chvíli předtím stačil vyhodit peřinku přes okraj
postýlky,"Todle necíí!" Pak pochodoval s lahvičkou u pusinky a nepil. Při pokusu o zabavení se čílil,"Néé tatíí, jetě máálo!" Po
třetím pokusu mě odkázal směrem do kuchyně,"Tam tatí hačí s maminkou!" Večer se nenudíme, viďte? ;-)
Verze pro tisk...
 11.4.2005
Náročný večer...Dana nás navečer opustila a odjela na cvičení. Ještě předtím však uvařila večeři, kterou jsme dlabali, zatímco se
převlékala. Nastal čas k odchodu. Dana se loučila,"Tak ahoj a nezlobte tatínka!" Vojtíšek však hned startoval za Danou a
žadonil,"Maminkó, pusůů!" Dana mu jednu vlípla na tvářičku. Vojtík hned děkoval,"Děkujů!" Což o to, slušňák on je. Kolikrát i
kolemjdoucí venku pozdraví,"Dobý den!" Dnes se za odcházející Danou hnala i Martinka. I tatínek se přidal,"Já taký, pusůů!"
:o)
Po večeři se Martinka odebrala na záchod. Jak tak dřepěla, Vojtík běhal okolo ní. Hlásila mi,"Tatínku, nebój, von je Vojta
tady se mnou, dávám na něj pozor!" Uklidněn Martinčinými slovy, jsem se odebral do kuchyně. Po chvíli se začalo přibližovat
podivné klapaní a za ním vykoukl Vojtík. Třímaje v ručičce štětku na čištění WC, s ní bouchal do dlažby, až to cákalo. Fujj ;-)
Po chvíli štětku zvedl a uchopil ji za štětiny druhou ručkou,"Taťkó, dívej!", znělo vítězoslavně. To tedy koukám. Následuje
rychlá akce. Vojtíkovi nejprve vyčiním a pak ho nesu zpátky do koupelny. Dlažba je všude pocákaná. Martinka na moji
otázku,"Víš co je tohle, Martinko?", v klidu odpovídá,"To je přece štětka na čištění záchodu, to ty nevíš, tatínku?" Grrr, skřípu
zuby a mlčím. Někdy je to lepší ;-)
Následuje mytí v koupelně, čištění zoubků a já si už v duchu maluji ten klid a to ticho. Žádné se kupodivu nekoná. Sotva
je Vojtík uložen do postýlky, už chce čajíček. Konečně ho pije a já zatím čtu Martince jeden příběh z knihy Ferda cvičí
mraveniště. Než však dočítám odstavec, Vojtík už skáče v postýlce a na celé kolo piští,"Taťkó, taťkóó pusť, pi
dětkátko, pi. Jóó, puť pi děťkátko piíí!" Přes jeho křik nemůžu číst. Tohle fakt po náročném pracovním dni nejde. Beru jeden z
polštářků a hážu jím směrem na Vojtíka. Bohužel, polštářek míjí cíl. Vojta hned vstává a ukazuje na místo dopadu za
postel,"Dívej, to né, to né panečku, to néé!" Martinka se svíjí smíchy ve své postýlce,"Tatí, von říká panečku, hihihi!" Tak dost.
Jdu si sednout k počítači. Do zvukové kulisy ukolébavek Spi děťáko spi a jiných, buším do klávesnice. Sice se
odvedle ozývá hlavně Vojtíšek,"Nejde tóó, ach jóó!" Nebo ,"Pomóóc, táto, pomóóc!" Vydržím, já vydržím. Hodiny právě ukazují
20:45 a odvedle zní pouze CD přehrávač. Že by už spali? Jdu na výzvědy...
...že já tam chodil. Jak se tak skláním nad Vojtíka, abych zjistil zdali už má zavřená očička, ozývá se,"Taťkóó, kuk!"
Vojtíšek se řehtá na celé kolo. On si ze mě snad dělá legraci, nebo co :-)
Verze pro tisk...
 12.4.2005
Umí Vojtíšek počítat na prstíčkách ?...Vojtíšek snad umí i počítat. Jak jinak si vysvětlit, že si před spaním v postýlce najednou natáhl ručičku dlaní vzhůru a
druhou ručičkou ukazoval na prstíčky. Přitom si povídal,"Tady jé či, pět, nic!" Jenom si nemyslete, Vojtík prozatím neví co říká.
Všechno má okoukané od Martinky. Ta už umí delší dobu počítat do dvaceti a prstíčky počítá bez větších problémů. Dle
Daniných slov si Vojtík kolikrát počítá i během chůze po schodech,"Deme, či pět či pět!" Jinak - Vojtíšek už chodí po
schodech, drže se za jednu ručičku bez problémů. Dokonce i ťape nožkama na střídačku. Nahoru i dolu, což mi odpoledne ve
městě několikrát předvedl.
Do města jsme vyjeli všichni společně, bezprostředně po mém brzkém návratu z práce a hlavně po vyzvednutí Martinky
ze školky. Vojtíšek se jí už nemohl ani dočkat,"De jéé Maťka?" Martinka konečně vyšla ze dveří a Vojtík radostně pištěl,"Tam
jéé Maťká, dívej taťkóó!" Konečně jsem mohl nastartovat a my se následně vydali strmou silnicí od školky, směrem na hlavní.
Vojtíšek během jízdy z kopce volal,"Pomóóc. pomóóc!" Já nevěděl o co jde, ale Dana se smála,"Tohle mi Vojtíšek dělá
pokaždé, jedeme-li z tohoto kopce a on sedí na kočárku po směru jízdy!" On se totiž Vojtíšek má moc rád. Tuhle jsem s ním
běžel v náručí z kopce a Vojtík mě mírnil svým vyděšeným křikem,"Tatínku pomalůů, pomóóc!" :o)
Ve městě jsme se rozdělili na dvě skupinky. Přesněji řečeno na dámskou a pánskou. Dana odešla s Martinkou
nakupovat boty a oblečení pro Marťu. Já zamířil spolu s Vojtíkem na kontaktní místo Telecomu, tedy Telepoint. Prostě a
jednoduše, potřebujeme konečně zrušit pevnou linku. Telecom nám za ta léta levnější a neomezené připojení na Internet
nenabídl. Konečně máme i u nás bezdrát. Telefonujeme také po síti, přes IP telefon Fayn. Nikde na Internetu jsem však
nenašel, jak postupovat při rušení linky, takže jsme se šli zeptat. Stačí prý poslat žádost o zrušení do Brna. Ostatní se vyřídí
do měsíce. I toho zapůjčeného aparátu se zbavíme a nebudeme ho muset házet z okna a do kontejneru na plasty, podobně
jako v reklamě od T-mobile ;-)
Verze pro tisk...
 13.4.2005
Táta starý sviňuch... ;-)Hned po ránu nám přivezli včera objednaný písek na dětské pískoviště. Martinka mi po mém návratu z práce
hlásila,"Tatínku, přivezli nám písek takovou multikárou!" Kde jsou ty časy, kdy Martinka nazývala ono vozidlo
muzikárou, viďte? ;-)
Více než polovina písku putovala do dětského pískoviště. Martinka ho vozila na kolečku a Vojtíšek se přidal alespoň
holýma ručkama a nakládal na plastovou Tatrovku ostošest. Jakmile se na korbě objevilo slušné množství písku, hned vše
vyklopil na trávník. Já však exceloval. Po naložení velkého kolečka mi zbývalo vyjet po nakloněné rovině, tedy prknu do
pískoviště. Dovezl jsem nejvíce písku, heč ;-) Vešlo se tam slušných osm koleček. Děti tedy mají co roznášet po zahradě,
nemyslíte? ;-)
Nastal čas svačinky a Vojtíšek se po snězení jogurtku naplno vrhl do veliké hromady písku u cesty(Já ji pak odvezl
na dvorek, zpracujeme ji jinak, ve formě malty a betonu). Vojtíšek lezl po písku, klouzal z něho po bříšku dolů a za
chvíli se mohlo mamince o čistém oblečení jenom zdát. Skutečně, Vojtík se neskutečně zřídil. Dana jeho činnost
okomentovala,"Vojtíšek si konečně nalezl náhradu, adekvátní hromadám sněhu!" V tom má naprostou pravdu ;-)
Sotva se písek nacházel na svém místě, tedy v pískovišti, Martinka se hned hlásila,"Tatínku, dojdeme na půdu pro ty
hračky na pískoviště? Já už bysem si ráda hrála na písku!" Co se dalo dělat, došli jsme tam. Martinka mě opravdu překvapila.
Zatímco ještě loni se bála jít po strmých a rozbitých schodech sama a chtěla snést, letos je sešla po svých. Opravdu, roste a
roste :-)
Martinka vysypala hračky na pískoviště a povídala Vojtíškovi,"Vojtó, tady máme hračky, deme si hrát, jóó?" Tohle ovšem
nemusela dvakrát opakovat. Vojtíšek během vteřinky zdolal obrubu pískoviště a už plácal bábovičky. Jak sami vidíte na druhé
fotce, takovéhle řádění se mu moc zamlouvalo.
Martinka mi před koupání opět ukazovala roh u sprchového koutu, kam bůhvíodkud lezou takové ty placaté hmyzácké
sviňky. Nevím, zdali jste v obraze, ale jedná se o takové pásovcovité potvůrky o délce tak deset milimetrů. Snažil jsem se o
nich cosi nalézt v Google, avšak bezvýsledně. Její pravé jméno je
bohužel jiné. To však nic nemění na faktu, že se Marťa soustředila na hmyzáky a pak povídala,"Podívej se tatínku, tady je celá
sviňuší rodinka. Maminka sviňucha, táta sviňuch a jejich malinkatý sviňušátko! Viď, tatí?" Celkem mě rozesmála. Tak pavouků
se bojí, neboť je naočkovaná od starší neteřinky Petrušky. Zato sviňky by málem chovala v postýlce :o)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
4.4.2005
5.4.2005
6.4.2005
7.4.2005
8.4.2005
9.4.2005
10.4.2005
11.4.2005
12.4.2005
13.4.2005
- 
24.5.2007
