 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 25.4.2005
Budeme sypat bombónky, néé...Odpoledne pršelo a já se maličko opozdil během práce na detašovaném pracovišti. Po nákupu a návratu jsem konečně
stanul na prahu domova a v ústrety mi zamířil radostně skákající Vojtíšek,"Tady jé, tady jé tatínek!" Tak jsem mu do
natažených ručiček podal krabici s filtry do kávovaru,"Tady máš a dones to mamince!" Vojtík vyběhl za Danou, jenomže v půli
cesty provedl ladnou otočku a zamířil jako střela do pokojíčku. Po opusinkování jsem Daně povídal,"Co myslíš, že s těmi filtry
Vojtík provede?" Než mohla Dana odpovědět, z pokoje se ozvalo radostné Vojtíškovo volání,"Dívééj, jéjéé!" Dana se tam šla
honem podívat. Během chvíle stála přede mnou,"Hmm, tatínek by si měl jít sebrat ze země tu spoušť!" Vojtík vše rozházel po
pokoji. Honem jsem se pustil do sbírání. Vojtík sbíral také. Zato Marťa vyzvídala,"Tatínku, na co vlastně je?" "V tom se
Martinko vaří kafe v kávovaru!" Marťa se zamyslela a stále nechápala. My totiž vaříme kávu v kávovaru pouze, přijede-li
švagrová, či rodiče. Tedy píše vyjímečně. Marťa rázem excelovala,"Ale taťkó, jak se může z tohodle papíru uvařit kaše?" Kafe
či kaše, ne-liž to jedno? Marťa se prostě přeslechla ;-)
Při svačince jsem před Vojtíka postavil jogurt Prince s lentilkami. Minule jsem lentilky otevřel a vysypal je Vojtíkovi rovnou
do jogurtu. Preventivně, aby se v tom nenípal. Jenomže sotva mé ruce dnes uchopily jogurtek, Vojtíšek se ozval,"Jogutek,
bombónky jóó! Budeme sypat bombónky néé! Budeme sypat bombónky néé!" Je Vám to jasné, co Vojtíšek nechtěl? Ta
formulace nás spolu s Danou natolik ochomila, že jsme dusili sborem smích :o)
Po svačince mi Martinka přinesla ukázat obal od čehosi a na něm se skvěly návody v různých jazycích, označené
vlajkami. Mezi nimi se nalézala i slovenská. Marťa do ní zapíchla prstíček a povídala,"Podívej se tatínku, tady je slovenská
vlajka! To vím z tý mojí hry o Krtečkovi. Tam to povídaj, že jsou to vlajky států. A na Slovensku jsme přece byli na dovolený. A
moc se mě tam líbilo!" Tak to vidíte, jaké úspěchy slaví výukové PC programy :-)
Během včerejšího dětského karnevalu se nám podařilo v tombole vyhrát pár hraček. Mezi nimi excelovala taková
stavebnice celkem velké motorky se čtyřmi raketami, zakončenými špunty().
Naprosto dokonalá hračka pro malé děti ;-) Však tam na krabicí píší, že si s tím smějí hrát až od šesti let. Rakety skutečně
létají, a to solidních pět metrů. Sice po balistické křivce(Obloukem, jak jinak), ale stejně by mohly ublížit. Proto
si dnes Martinka střílela pod mým dozorem. Motorka je jinak umístěna na vrcholu skříně, tedy v relativním bezpečí. Marťa
hned přišla na všechny fígly, jak střílet a mačkat knoflíky,"Tatínku, tadytím se střílí. Já budu třílet na plyšový zvířátka, jako to
dělaj v lese myslivci!" Já na to,"Ale Martinko, na zvířátka se jenom tak nestřílí!" Marťa oponovala,"Ale na myši se může střílet,
ne? Stejně se chytaj do pastiček!" :-)
Vojtíšek exceloval ještě jednou - těsně po televizní Kouzelné školce. Martinka totiž přednesla svůj požadavek,"Tatínku,
prosím, dej mě mlíčko ohřátý s jahodou!" Vojtíšek mezitím cucal lízátko, takže jsem se ho neptal. Dana mě však
upozornila,"Já bych se ho optala. Vojtíšku, chceš mlíčko?" Vojtík se od televize ani neodtrhl a prohlásil,"Néé, lízátko mám
jetěéé!" To víte, že se po pár minutách hlásil o svá práva, tedy o mlíčko ;-)
Verze pro tisk...
 26.4.2005
Kam se schovala ňucha ?...Jak jsem Vám psal před nedávnem, v koupelně se nám množí a pochodují takoví hmyzáci - říkáme jim
sviňuchy. Někdo je nazývá sviňkami. Právě jsem se snažil ze všech sil najít na Internetu nějakou
fotku oné potvůrky. Avšak beznadějně. Zadáte-li do Seznamu výraz
sviňka, či sviňucha, vylezou pouze naše stránky. Jak jenom se ten hmyzák může jmenovat opravdu. Nevíte? V každém
případě se jejich výskyt poslední dny znatelně redukuje. To víte, lepší se počasí a přesouvají se ven ;-) Vojtíšek se hned po
příchodu do koupelny žene k rohu poličky u vany, kde se ty potvory vyskytovaly. Šťourá v ona místa prstíčkem a zklamaně
povídá,"Není tam ňucha, není ňucha!" Roztomilý výraz, že :-)
Vojtíšek přišel s dalším zvířátkem, podle něj obývajícím naše domácí prostory. Po Večerníčku jsem se pustil spolu s
Vojtíkem do rozebírání jeho dětské postýlky. Na co také skladovat takovou velikou věc, když spí Vojtík od soboty ve velké
posteli, že? No a právě při té příležitosti mi Vojtíšek ukazoval na jedno vyboulené místo na koberci a povídal,"Koukéj tatínku,
tady jéé, myš. Jó myš!" Také jste se polekali? Kdepak, boule se neposouvala a mimo to, co by u nás doma pohledávala myš,
ne? Naposledy ji tu Dana měla na podzim roku 2000, kdy se myš propasírovala mezerou pod odsunutým prahem ze zadní
chodby. Já byl tenkrát přebírat nové stroje v Itálii a Dana se málem chystala telefonovat mi. I Martinka v bříšku jistě prožívala
menší zděšení. Dana si nakonec s myší poradila. Kdepak, myši jsou u nás doma již minulostí. Bývávaly časy, kdy se tu
proháněly myšky za bílého dne, jenomže to se ještě všude nalézaly dřevěné podlahy s hliněným násypem pod nimi. Dnes už
je všude beton :o)
Odpoledne jsem s dětmi pracoval na dvorku. Já se bavil výrobou nového pískového fitru. Taková písková filtrace je totiž k
bazénu nesrovnatelně lepší naž kartušová. Loni jsme používali tu originální papírovou, jenomže filtr se musel každou chvíli čistit
proudem vody. Jak sami vidíte na fotce, letos připravuji padesátilitrový soudek s náplní dvacet pět kilo křemičitého písku. Přes
noc necháme zatvrdnout silikonový tmel kolem vývodek trubek a zítra nasypu do filtru písek. Vše mám vyfocené, takže v brzké
době napíši o výrobě celého zařízení podrobnější článek.
Zatímco jsem pracoval, děti provozovaly nejrůznější lotrovinky. Martinka si například přinesla šnečka v jedné
bábovičce,"Tady mám tatínku šnečka a to je jeho domeček. Má tam papáníčko, takže tam může bydlet!" Poté vytáhla
chudáčka šnečka ven a postavila ho na šikmou dráhu přes schody pro kočárek,"Tak jeď dolů, vždyť je to z kopce!" Šneček si
však šel svojí rychlostí. Marťa mi ho nechala na starosti a sama si odběhla na hřiště,"Tatínku, já sem tady nechala toho
šnečka proběhnout, jo? Ať ti neuteče!" Řeknu Vám, z toho rozhodně strach nemám ;-) Větší jsem měl ze společného sjíždění
Martinky a Vojtíka na kolečkovém podvozku - viz. první foto :o)
Verze pro tisk...
 27.4.2005
Sám sám sám, jenom sám !...Hned po příjezdu z práce jsem se pustil do dalšího dokončování nové pískové fitrace. Přes noc zatuhl silikonový tmel,
těsnící vývodky trubek ze sudu. Zbývalo nasypat pískovou náplň. Zbytek pytle od předloňska zmizel v padesátilitrovém sudu
jako nic. Musím zakoupit ještě jeden. Vojtíšek skákal radostí a volal na celé kolo,"Tadý tatínku, to tečéé!" Hned se shýbal pro
různé lístky a snažil se je házet do útrob pískového fitru. Měl jsem co dělat, bránit mu v podobné činnosti. Přece si
nezaneřádíme filtr ještě před jeho napojením na bazén, ne? Martinka si chtěla na křemičitý písek sáhnout, proto
žadonila,"Tatínku, můžu si do toho sudu šáhnout?" Poté mi zklamaně sdělovala,"Hmm, nic moc. Já nemám vůbec ráda
takovejhle písek, víš? Je takovej divnej. To si raději hraju na normálním!" Proč ne, tenhle písek je přece jenom křemičitý,
speciálně určený do pískové filtrace bazénu ;-) Jak vypadá takový vnitřek pískového filtru si prohlédněte na druhé fotce.
Nastal čas k návratu domů. Vojtíšek byl posazen na chodbovou lavičku a já ho chtěl jako obvykle svléknout. Ale co to?
Vojtíšek se zamračil a prohlásil jediné,"Né taťkó, sama lezůů!" Na ta slova seskočil z lavice na zem a posléze s velikými
problémy vyšplhal zpět. Ale hlavně sám. O to přece jde, ne? Dana mi vypravovala,"To víš, Vojtíšek chce všechno dělat sám.
Chce se sám svlékat, chce se sám oblékat, jenomže mu to dosti dobře nejde. Pak se vzteká, prostě to opravdu stojí za to!"
Vojtíšek se pomalu dostává do stádia, kdy se bude snažit vše dělat sám. Nedá se nic dělat, vývoj nezastavíme ;-)
Jenom si nemyslete, Vojtíškovo,"Sama!" jsem zaslechl ještě během svačinky. Před Vojtíška sedícího na velké židli byl
postaven jogurtek. Vojtíšek však otáčel hlavičku směrem k televizi. V Kouzelné školce právě cosi povídala babička spolu s
Františkem. Vojtík byl jako v tranzu. Tak jsem popadl lžičku a vpravil mu první sousto do úst. To Vám byla reakce! Vojtíšek se
oklepal a vykřikl,"Nené, taky sama tatínku!" Hned mi rval lžičku z ruky. Poté bagroval po svém. Sám sám sám, jenom sám!
Přesně jako v té televizní reklamě na Škoda auto ;-)
Vojtíškovo usínání ve velké posteli neprobíhá zcela bez problémů. Vojtíšek skáče v peřinách, či ho můžete sledovat při
rolování přikrývky a jejím následném shození z postele. To je Vám legrace, viďte? Není! Včera Vojtíšek řádil opravdu
nesnesitelně. Tak jsem vstal a jednu mu plácl přes prdelku. Jenomže se mi ruka svezla maličko přes plínku, takže to Vojtíka
asi trošku zabolelo. Hned brečel, jenomže tak nějak předstíraně a uraženě. Ukazoval na zcela jiné místo a stěžoval si,"Tady to
bolí, tatínku foukát!" Foukal jsem foukal, jenomže pouze ve Vojtíkově ležaté poloze. A víte, že to plácnutí neskutečně
pomohlo? Vojtíšek se z postele již ani nehnul a v klidu usnul. Spinkal až do rána, přesněji řečeno do čtvrt na osm. Ideální to
stav. Odpoledne se mi pak radostně vrhal kolem krku. Někdy je prostě potřeba přitvrdit ;-)
Verze pro tisk...
 28.4.2005
Nový televizní Večerníček...Dnes se nám konečně maličko vylepšilo počasí. Kdopak je také zvědavý na zamračenou oblohu a teploty kolem deseti
stupňů, že? Už aby přišlo pravé jaro. Meteorologové vyhrožují na příští týden teplotami před dvacet stupňů.
Uvidíme. V každém případě již připravujeme bazén na koupání. Včera jsem dokončil nový pískový filtr a dnes se mi podařilo
sestavit těleso vedle stojícího čerpadla. Teď už jenom čekáme na super letní počasí ;-)
Martinka si s Vojtíškem navečer pěkně hrála. Já se také zapojil a byl svědkem stavění velkého Martinčina domečku z
psacího stolu a deky. Aby Vojtíšek nepřišel zkrátka, Marťa mu přehodila deku přes malý plastový stoleček. Vojtík se tam
zašil a spokojeně vykukoval ven,"Taťkó, podéj nížku! Posím!" Když tak hezky poprosil, proč ne. Sáhl jsem do police a podal
Vojtíškovi knížku. Vojtíšek neopomněl říci ono slůvko,"Kujůů, taťkó!" Umí to hezky, viďte?;-)
Venku se nám mezitím pořádně rozpršelo. Nic trvalého, jednalo se o přeháňku. Jenomže zatímco na jednom konci
pršelo, na druhém vysvitlo ostré slunko a vykreslilo proti mrakům dvě překrásné duhy. Martinka se nad nimi jen jen rozplývala
a Vojtíšek také skákal na parapetu radostí,"Tam tam letí tadlo!" Tak nevím, na co koukal. Letadlo v těch místech rozhodně
neletělo ;-)
V televizi začali dávat nový večerníček. On není zcela nový, dnes začal prvním dílem. Jedná se o velice povedené dílo s
titulem Vydrýsek.
Vojtíšek sledoval zvířátka s naprostým úžasem ve tvářičce a co chvíli vykřikoval, ukazuje přitom prstíčkem na
obrazovku,"Támdle jéé slepičká, myš, ptáček!" Ano, slepička tam byla. Jenomže ne domácí, nýbrž nějaká divoká. Dnešní
první příběh pomalu končil a na pozadí titulků se mihl Vydrýsek bumbající mlíčko z kojenecké lahve. Martinka se posléze
přidala se svými rozumy,"Tatínku že až najdeme někde u potoka takovýhle vydří mláďátko, že mu můžeme taky dát lahvičku s
mlíkem, že jó? To vydry můžou, když sou maličkatý, taky pít mlíčko z lahvičky jako ty lidský miminka, viď?" Jak je vidět, nový
Večerníček se dětem opravdu zamlouvá :-)
Martinka mi před chvílí recitovala další užitečnou říkanku, kterou se naučila ve školce,"Jedno kolo červené, jedno kolo
žluté, jedno kolo zelené, k čemupak to bude? Dáme kola do krabice, postavíme u silnice. Semafor je kamarád, budeme ho
poslouchat!" Hezké, že?
Vojtíšek má dnes opět problémy se spinkáním. Neustále někam a pro něco běhá. Těsně po uložení prohlásil svoje
oblíbené,"Necí spinkát!" Řídí se přesně dle své věty. Během deseti minut si pod peřinku natahal minimálně šest plyšových
hraček. Navíc i nějaká plastová autíčka. Prostě řádil, jako černá ruka. Nedalo se nic dělat, v rámci jeho zklidnění
jsem musel použít tvrdou výchovu, stejně jako včera. Jde jenom o to, aby si Votík zvykl, že nemá běhat po pokoji. Však on si
brzo zvykne na velkou postel, uvidíte ;-)
Verze pro tisk...
 29.4.2005
Co prováděl Vojtíšek s autem ?...Uf, uf uf, právě píši dnešní aktualizaci na notebooku u dědy a babičky. Okolo nás řádí děti. A to doslova, neboť před chviličkou vykopla nejstarší neteřinka Petruška velký míč a ten se trefil rovnou do lustru. Po odrazu skončil přímo na displeji dědova noteboku. Kupodivu přežil jak počítač, tak míč. Jenom neteřinka to ode mne nepěkně schytala. Copak se kope míč v místnosti? Kdepak, to ví i Martinka ;-)
Našemu odjezdu k babičce a dědovi předcházela menší Vojtíkova lotrovinka. Jaká, to jsem zjistil až v Hradci. Jak tak vysedám z auta, můj zrak padl na dveře u řidiče. Jevily se od pohledu značně poškrábaně. Kdosi čímsi podrbal lesklou vrchní vrstvu. A to dosti nahusto. Nejinak dopadly zadní dveře a blatník. Volba pachatele jednoznačně padla na Vojtíka, neboť po mém příjezdu z práce skákal kolem auta,"Taťkó, jedu autém, jedém autém!" Zatímco jsem nakládal a připravoval nezbytnosti, Vojtík zůstal venku sám. Co tam vyváděl, težko říct. Rozhodně se na něj nemůžu zlobit. Lak navíc půjde s největší pravděpodobností zaleštit.
Po příjezdu se Vojtíšek vykakal do plínky. Dana ho smrdícího donesla domů,"Co jsi to provedl Vojtíku? Kakal jsi do plínky?" Vojtíšek se zamračil,"Jóó, fůůůj hambáá!" Děda se také přidal,"Tak co jsi to Vojtíšku sakra provedl?" Vojtík se hned poučil,"Sakva fůůůj!!" :o) Inu, další slůvko do sbírky.
Navečer se děda pustil do skládání nové lavičkové houpačky, zakoupené odpoledne v Hypernově. Martinka pomáhala podávat tyčky a Vojtíšek naopak dědu zásoboval malými šroubky. Kupodivu žádný neztratil. Já se mezitím vrátil z nákupu a před dětmi rozbalil novou rozbrušovačku. Martinka se hned na ni hned vrhla,"Tatínku, já ti to brousítko pomůžu složit, jóó?" Vojtíšek ukazoval na brusku,"Tady jé vrrrm vrrrm!" On moc dobře ví, co vrčí, vždyť s tatínkem pracuje venku. Děda mezitím složil houpačku a Vojtík se dožadoval vysazení na ni,"Dědó, já ci houpy koupy, houpy koupy, kočka nědla koupy kotata hnevala!" Umí, že? :o)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
29.4.2005 20:25:12 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Fotky dnes bohužel nebudou, neboť se nám nedaří připojit se na Internet z velkého počítače přes Eurotel Data express. Připojil jsem se z dědova notebooku a tam bohužel nepřetáhnu fotky na server. |
30.4.2005 17:54:53 Radek radek(zavinac)emartnka.cz
Už to chodí, fotky jsou tuu :o) | |
 30.4.2005
Martinčin karambol...Vojtíšek včera dostal dodatečně k svátku od tety dřevěné puzzle. Okamžitě se dal do jeho skládání. Takovéhle věci skládá
moc rád. Není divu, baví ho to a jde mu to. Doma se začíná pouštět i do Martinčiných složitějších puzzlí. Mimo puzzle dokáže
skládat i obrázkové kostičky. Když chce, samozřejmě. Martinka má totiž jedny velice šikovné - jsou na nich obrázky zvířátek a hlavně
- každé zvířátko je podbarveno jinak. Vojtíšek tak nemá žádný problém v vytříděním kostiček.
Hned po ránu překvapil Vojtíšek babičku svojí novou dovedností. Ptáte se jakou? Svlékáním pyžamka. I my zůstali zírat s
otevřenou pusou. Bez problémů si vytáhl jednu ručku z rukávu, jenomže se snažil pyžamko svlékat směrem dolů. To by nešlo. Dana
mu proto poradila,"Vojtíšku, tu ručičku musíš vytáhnout spodem a pyžamko přetáhnout přes hlavičku!" Více rad nebylo třeba. Po
vrchním dílu si Vojtík bez problémů stáhl i kalhoty. Šikovnej kluk, viďte? ;-)
V jedné věci máme již jasno. Mám na mysli naši společnou dovolenou. Jak jste již jistě postřehli, loni jsme jeli na Slovensko a
Martinka pak odletěla spolu s neteřinkami, babičkou a dědou na Mallorku. Děda však rezolutně prohlásil,"Tři holky na hlídání není to
pravé ořechové. Pokud máme jet i letos, požaduji přítomnost rodičů!" A je to, jedeme my. Švagr totiž nemůže ze zdravotních důvodů.
Dětem dovolenou uhradí děda a my si ji s Danou zaplatíme sami. Jednoduché jako facka. Aha, něco jsem Vám neřekl? No jo, jistě
jste zvědaví, kamže v létě zamíříme, viďte? Takže - poletíme z Prahy a cílem naší cesty je Bulharsko. Na čtrnáct dní do hotelu u
pláže. Sám ještě nevím kam, neboť zájezd objednávala babička. Rozhodně i to letadlo si užiji poněkud jinak, neboť při mojí první a
doposud i poslední cestou do Bulharska v roce 1986 jsme letěli letounem sovětské provenience. Stroj se jmenoval IL-62 a vzadu u
motorů vytvářel pěkný bengál. Nu což, hlavně to že to létalo, ne? Letošní dovolená však bude jistě zajímavější než můj tehdejší pobyt
na Slunečném pobřeží od školy. Rozhodně se malá neteřinka Danielka po ránu ptala,"Tetó a pojede k móóži taky moje maminká?
Néé?!" To bude ještě zajímavé, neboť Danielka se jistě po mamince ještě zeptá. Uvidíme ;-)
Fotky jsou konečně tu. Odpoledne se nám podařilo rozchodit modem CDMA na Eurotel data express. Navíc jsme s dětmi
podnikli menší výlet na místní házenkářské hřiště, kde si Vojta osytosti zajezdil na své motorce. Martinka se navíc pořádně vybourala
na kole. Padla na asfalt a statečně zadržela slzičky. Ani nezabrečela, až u mě na koleně. Ručičky si přitom rozedřela celkem dosti.
Verze pro tisk...
 1.5.2005
Jede jede mašinka II...Včera jsme u babičky a dědy pařili až do devíti hodin večer. Není divu, vždyť jsme grilovali masíčko a poté i pálili
čarodějnici na hranici. Martinka se spolu s Petruškou převlékly do stylového oblečení. Obě dvě holky byste od pravých
čarodějnic nerozeznali. Martinka měla svoji masku(Vyrobila ji Dana) z pátečního pobytu ve školce, neboť se tam
konal čarodějnický rej. Včerejší večer se nám velice vydařil a Vojtíšek se dostal na mytí až někdy po deváté hodině. Jednou za
čas, proč ne.
V dopoledních hodinách udivoval Vojtíšek přihlížející prababičku. Ptáte se čím? Přece skládáním puzzle. Bez problémů
sestavil obrázek z dvanácti kousků. Teta jeho činnost komentovala,"No, jo, Vojtíšek má dosti dobrou představivost!" Vojtík se
nezapomněl pochválit - zatleskal si a výskal,"Jóó, to jóóó, šikovnej!" Poté si počal notovat jednu známou skladbu,"Jede jede
mašinka, z komínka, jede jede mašinka!" Prababička mu pomohla,"Vojtíšku - jede jede do dáli, veze samý...!" Vojtíšek
pohotově doplnil,"Ožalý!" Prababičce doslova spadla čelist překvapením. Vojtíšek to zpívá dobře a víte, kdo ho to
naučil? Přece tatínek ;-)
Děti se před obědem přemístily na dvorek. Nejstarší neteřinka Petruška je všechny komandovala. Na jednu stranu byste
mohli říci, že je všechny hlídá. Jenomže včera například přiběla za námi domů,"Honéém, pojďte někdo ven. Dáňa pustila
slepice a ty se rozutekly po zahradě. Já za to nemůžu, já sem byla úplně jinde, houpala sem Vojtíška!" Co naplat, vyběhli
jsme a po pár minutách už nás pochytané slepice sledovaly skrz pletivo. No a dnes se jí Dana ptala,"Petruško, je tam s vámi
na houpačce i Vojtík?" Petra potvrdila otázku,"Jóó, jéé!" Já však věděl něco jiného a skutečně, Vojtíšek vyběhl z pískoviště
nalézajícím se úplně jinde,"Tady jéé!" Pak jí věřte ;)
Po obědě následoval nejprve přesun k babičce do Hradce a pak návrat domů. Dětičky unavené mimo jiné i dnešním
dusným počasím, usnuly hned za značkou Hradec. Není divu, i nás unavilo to přílišné teplo. Rtuť teploměru vyšplhala na
dvacet tři stupňů, což je pěkný šok. Tvrdě spinkající děti se postupně probraly až doma ve stodole. Já vykládal věci a jako první
procitl Vojtík. Zpocený jako myška se dožadoval přemístění domů,"Taťkó, domů déém!" Ovšem tam na nás čekal další tepelný
šok. Jelikož se přes víkend netopilo, uvnitř bylo necelých osmnáct stupňů. Tak jsme nechali otevřená okna a dveře, aby se
nám nějaké teplo přestěhovalo domů. Jenomže to se nepozdávalo Vojtíkovi a co chvíli dveře zabuchoval :o)
Verze pro tisk...
 2.5.2005
Vojtíšek poprvé u zubaře...V dopoledních hodinách na nás čekal celkem nabitý program. Já se uvolnil z práce a po osmé hodině následoval náš
odjezd do Velkého města. Na Vojtíška čekalo očkování na lžičku a na nás ostatní pak i návštěva u stomatologa.
I Vojtíšek nepřišel zkrátka, dnes se mu na zoubky podívala naše paní doktorka. A že to s dětmi umí. Nejprve je na zubařském
křesle povozí pěkně nahoru a dolu, ukáže jim foukací pistoli se vzduchem a nakonec jim prohlédne zoubky. Vojtíškovi je prý
snad čistím dobře a Martince se mezi zoubky začínají tvořit pravidelné mezírky. To víte, mléčné zoubky již dále nerostou a
dělají si místo na pozdější vypadání. Martinka má vzor v neteřince Petrušce, té začaly mléčné zuby padat v době nástupu do
školy ;-)
K paní zubařce se podívala maminka a nakonec i tatínek. Ten dopadá se zuby z rodiny nejhůřeji. Možná i proto, že se v
jeho rodině v dětství nikdy zuby nečistily a kartáček mu zůstal dlouhou dobu utajen. Podobnou chybu nechceme u našich dětí
opakovat, proto si již od útlého věku drbou zoubky kartáčky ;-)
Po mém příchodu z práce jsme se všichni přesunuli na zahrádku. Překrásně letní počasí nás prostě vylákalo ven. Není
divu, počasí dnes lámalo teplotní rekordy. Já se pustil do letošního prvního sekání všech pozemků. A že toho není málo. Po
nastartování sekačky skákal Vojtíšek nadšením a ukazoval na vrčící stroj. Sotva jsem ho co chvíli za účelem vysypání koše
chcípl(Ten čtyřtaktní stroj), Vojtík skákal ještě více a vykřikoval,"Taťkó, foukát foukát tam tam. Jóó, vrr, hmmmm
hmmmm!" Nedalo se nic dělat, pokaždé jsem směrem k Vojtíkovi pronesl,"No jó, vždyť už startuju!" Následovalo škubnutí za
startovací šňůru a pokračování v načaté činnosti :o)
Vzadu na zahrádce se pojednou před sekačkou snažil zachránit celkem dlouhý had slepýš. Tak jsem ho celkem snadno
chytil. Je potřeba ho popadnout kousek za hlavičkou, ne za ocásek, ten by mu upadl. Zatímco se mi slepýš hadil v dlani, volal
jsem na Vojtíška,"Vojtíku, pojď se podívat, něco tady mám!" Vojtíšek vystartoval a s nadšením pozoroval hadícího se
skorohada,"Koukéj, koukéj, to je žížala!" Né není žížala to je hád, to je had!" Maminka hady přímo nesnáší kvůli tomu
hadivému pohybu, proto na mě přes plot volala,"Nenechávej Vojtíška sahat na tu potvoru. Příště si sáhne třeba na užovku!"
Kdepak, užovku by dohonil stěží. A víte, že si na hada sáhl? Vše vidíte na autentickém fotu ;-)
Před šestou hodinou nastal čas k návratu domů. Dětem se vůbec, ale vůbec nechtělo. Já mezitím vyměnil vnitřní zdvojené
vchodové dveře za dveře se síťovinou proti mouchám. To kvůli větrání. Vojtíšek změnu hned zaregistroval a prstíčky zkoumal
síťku. K tomu si obdivně opakoval,"Todle je lepčí, todle je lepčí, nóó?" Dana však jeho obdivné výkřiky komentovala,"Když on
Vojtíšek říká - Todle je lepší - na spoustu věcí. Ani nevím, kde k tomu přišel!" ;-)
Verze pro tisk...
 3.5.2005
Koukéj, tadlo letí !...Při večeři dostal Vojtíšek jako obvykle mléčnou kašičku. Jakmile ji sdlábl, hned se hlásil o naše jídlo,"Tatínku, maminkó,
taky vajíčko hamat!" Dostal tedy bílek z vajíčka natvrdo(Žloutek mu raději ani nedáváme, neboť ho nechce a plive
ho) a k němu jednu kyselou okurku. Sotva snědl vajíčko, začal s okurkou blbnout. Nacpal si ji do pusinky a pak ladným
obloukem vyplivl na stůl. Přitom svoji činnost komentovat,"Koukéj, letí tadlo!" To už i mě došla trpělivost, Vojtík byl sesazen ze
židle a umyt,"Tedy Vojto, s jídlem se nehraje, jdeš od stolu!" A šel ;-)
V souvislosti s předchozím odstavcem nemohu opomenout Vojtíškovu leteckou mánii. Abyste tomu rozumněli, neustále
vyhledává na obloze bílé čáry od letadel,"Dívej, tam letí tadlo, taťko!" Poslední dobou nemusí letadlo ani vidět, stačí když ho
slyší. Stane-li se tak, Vojtík letadlo zoufale hledá a povídá,"Letí tadlo, není!" Kolikrát nás dovede pěkně dostat. Například jako
tuhle při koupání. Já navlékal Vojtíkovi plínku a Vojta náhle ukazoval na koupelnové okénko,"Támdle tadlo letí!" Já
oponoval,"Ale neletí, žádný letadlo nevidím!" Vojtíšek však trval na svém. Tak jsem se nahnul až k Vojtíkovi a skutečně, letělo
tam. Prostě mu musíme více důvěřovat :-)
Těsně před odchodem do koupelny na večerní sprchování se Vojtíšek zmocnil odstrkovadla - autíčka. Začal na něm
dovádět. Úpně nejlepší je ježdění po kuchyňské dlažbě, to potom rodičové vůbec nic nemají z poslechu televize. A ono to dělá
takový krásný rámus. Jenomže po chvíli Martinka vystrčila Vojtíška z vozidla a sama na něj nasedla. To jste měli slyšet ten
křik. Vojtík si však nalezl jinou taktiku - zabral pro svoji potřebu nejoblíběnější Martinčin kočárek. Jako by chtěl říci,"Když máš
moje odstrkovadlo, já si vezmu tvůj kočárek!" Netrvalo však ani pět minut a zpoza dětského pokoje zaněl Martinčin rozčilený
hlásek,"Ale Vojtó, ty vole tys ji nepřipoutal!" Honem jsem naběhl za nimi a co nevidím - Martinčina panenka se válí po zemi.
Aha, Vojtíšek zapomněl připoutat miminko v kočárku. Jenomže, takováhle silná slova?
Dnešní odpoledne se nám maličko pokazilo počasí a hrozilo deštěm. Pršet skutečně začalo, jenomže naštěstí až kolem
sedmé hodiny. Jinak se nás kapající voda snažila zahnat již po svačince. Dana se posléze přesunula s dětmi domů a já
pokračoval ve své činnosti - na zahrádce jsem svařoval konzole na montáž deskového radiátoru. Ptáte se, k čemu je to dobré?
Podívejte se na fotku. Prostě a jednoduše - ten radiátor, natřený na černo bude sloužit coby sluneční kolektor na ohřev vody v
bazénu. S jakou účinností, Vám povím, až bazén napustíme.V každém případě bych ten radiátor stejně hodil do starého
železa ;-)
Verze pro tisk...
 4.5.2005
Jak to bylo s Měsíčňany ?...Martinka si dnes hrála s Vojtíškem doma. Přitom vzpomínala na víkendové čarodějnice. Držela v ručičce svoji kouzelnou
hůlku s přivázaným provázkem. Máchla jí směrem k Vojtíkovi a jeho autíčku - odstrkovadlu,"Mám kouzelnej proutek a jak na
tebe Vojto ukážu, tak tě proměním v nějaký zvířátko, jóó?" Vojtík naštěstí nevěděl která bije, ale i přesto se prudce odrazil a
mizel z pokojíčku. Provázek se však zahákl za odstrkovadlo. Vojta se snažil ze všech sil odjet, jenomže ho Marťa držela jako
na udici. To Vám bylo křiku, jak se Vojtík čílil. Až jsem je musel běžet od sebe odtrhnout ;-)
Vojtíkovi se nechce večer usínat. Kdyby jenom večer, on zlobí Danu i po obědě. Dnes jsem ho po osprchování posléze i
uložil do postele. Myslíte si, že Vojtík ležel? Ani náhodou. Pobíhal po pokoji a povídal,"Tapy tapy já tapám, taťkó!" Tatínek
ovšem příliš nadšený nebyl. Možná i proto, že právě tou dobou četl Martince jeden příběh z knihy Neználkova
dobrodružství. Tahle kniha ještě jde, ale doposud mi v paměti tkví vzpomínky z dětství na další dílo onoho sovětského
autora - Neználek na měsíci. Pokud jste to nečetli, tak na Zemi žijí všichni malíčci v reálném komunismu,
zatímco na měsíci zuří mezi Měsíčňany těžký kapitalismus. Až jednou tam dojde díky přičinění invaze ze Země k převratu.
Prostě pohádka, co si budeme povídat ;-)))
Vojtíšek vytáhl během usínání ještě jednu zbraň těžkého kalibru. Pojednou seskočil na zem a začal cosi
povídat,"Nočníčku jóó, čůát!" Já však nereagoval. Vojtíka objevila až Dana, jenomže tou dobou už seskočil z nočníku. Nadšeně
ukazoval do jeho útrob,"Tam jé!" Kdepak by bylo, vždyť Vojtíšek seděl na nočníčku v plínce. Prostě se vyčůral do ní. Podobné
praktiky na mě zkoušel i po půl hodince. Protentokrát jsem mu plínku sundal a Vojtík se uvelebil na trůnu. Seděl a dupal
bosýma nožkama,"Dupy dupy děám. Dupy dupy, taťkó!" Lump je to. Seděl na nočníku deset minut a nic. Tedy kromě dupání.
Tak jsem Vojtíka zvedl,"Vojto, dám ti plínku, jo?" Kdepak Vojtík, hned se cukal,"Necí plínků. necí do poteléé!" Takhle se věci
mají ;-)
Dětičky se dnes kvůli nepřízni počasí zdržovaly navečer raději doma. Co chvíli pršelo. Prostě nic moc. Na jednu stranu je
potřeba aby zapršelo. Jenomže na tu druhou jsme se v pondělí a úterý řádně namlsali. Ven jsem šel pouze já a podařilo se mi
maličko překopat naši novou pískovou filtraci k bazénu. Problém byl se vstupní a výstupní trubkou. Napoprvé jsem je vyrobil
příliš malé. Jak vidíte na fotce, momentálně mají rozměr DN32, což přesně sedí na původní hadice od bazénu. Jako první chci
vyzkoušet originální čerpadlo s vyjmutou papírovou kartuší. Bližší článek přinesu ve speciální sekci našich stránek. Tu jsem
vytvořil dnes a můžete si v ní přečíst o našem prvním pískovém filtru - článek je starý téměř dva roky. Jako Vojtíšek :o)
Klikněte si ZDE.
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
25.4.2005
26.4.2005
27.4.2005
28.4.2005
29.4.2005
30.4.2005
1.5.2005
2.5.2005
3.5.2005
4.5.2005
- 
24.5.2007
