 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 5.5.2005
Jak funguje nová písková filtrace k bazénu ?....Odpoledne jsem velice spěchal z práce domů. Jste zvědaví proč? Odpověď je jednoduchá - Martinka měla ve školce
besídku ke Dni matek. Hned jsme naložili Vojtíka na golfáče a vypravili se s Danou směrem školka. Začátek besídky v 15:15
nás sice zanechává v němém úžasu, ale i v Pracovním městě používají stejný čas. Že by to bylo někde
domluveno? A co u Vás, začínají besídky v jiném čase? Napište ;-)
Značně zadýchán spěchem a pak i chůzí do vrchu jsem se chopil kamery. Jenomže, udržte to bez stabilizátoru obrazu.
První záběry rozklepané a jakmile nastoupila Martinka coby kůzlátko v pohádce o vlkovi a kůzlátkách, kamera ukázala orosení
kazety a vypověděla službu. Grr, i technika je proti mně ;-)
Závadu se podařilo odstranit osvědčenou metodou - stačí vytáhnout kazetu ven a kameru resetovat odpojením
akumulátoru. Pak si dá kamera říci a spolupracuje.
Dnes jsem venku otestoval funci nového pískového filltru společně s originálním čerpadlem od kartušové filtrace. A víte, že
čerpadlo stačí? Sud je zvrchu nasfouknutý, ale hromada křemičitého písku funguje bezvadně. Jenom namísto bazénu musel
posloužit starý plechový hrnec. Pro více informací si klikněte na nový článek.
Chvíli před večeří si naši dva miláčkové začali stavět nový domeček. Martinka k tomuto účelu nejraději používá poličku s
hračkami. Ty vyhází na hromadu a pak, světe div, se. Kdo to má uklízet? Dnes vysypala Vojtovy hračky z plastové bedny a do
ní následně zalezla. Dělala ze sebe šnečka s ulitou. Jenomže Dana nakoukla do pokojíčku a spráskla ruce,"Chudák tatínek.
On to s vámi bude uklízet. Ten bude mít radost!" A víte, že měl ;-)
Dana odešla během večeře na cvičení. Dětičky se s ní nadšeně loučily,"Maminkó, čaůůů, ahóój!" Není divu, když jim
tatínek v klidu pustí nějakou pohádku z DVD. Dnes sledovaly Shreka. Prostě a jednoduše si maminčiny nepřítomnosti
užívají(Pssssst, tiše, vždyť maminka si čte každý den nový článek ;-) )
Po umytí v koupelně nastal čas k přesunu do postýlek. Vojtíka jsem uložil a po něm i Martinku. Po přečtěni pohádky
následovalo puštění cédéčka z přehrávače. Dnes jsem Martince navrhl,"Víš co? Dnes pustí něco táta. Volím ukolébavky!"
Vojtíšek po prvních tónech vítal cédéčko s nadšením,"Jóó, pi dětkátko pi! Halí belí, koně zelí!" Trefil jsem se mu do noty, že?
;-)
Verze pro tisk...
 6.5.2005
Kterak Vojtíška nechtěl pustit pejsek...Po ránu Vojtíšek probudil Danu zoufalým voláním. Jak jistě víte, již čtrnáct dní spinká na velké posteli. Dana měla
zpočátku obavy, aby Vojta náhodou nespadl z postele na zem. Není divu, postel je široká a Vojtík se v ní točí na všechny
strany. Z toho důvodu umisťujeme na zem preventivně nadvakrát přeloženou ovčí přikrývku. To aby Vojtíšek spadl do měkkého.
Dnes po ránu spal otočen o devadesát stupňů, hlavičkou ode zdi. Dana byla probuzena Vojtíkovým voláním,"Padáám, padáám,
pomóc!" Dana vystartovala a skutečně - Vojtík měl hlavičku již ve vzduchu :o)
V dopoledních hodinách si Dana potřebovala zajít ke gynekoložce a já pro změnu nemusel do práce. V naší firmě totiž
probíhá třídenní odstávka výroby. Nic nám tedy nebránilo v odjezdu do Pracovního města, kde se mimo firmy v
níž pracuji nachází i ordinace. Řeknu Vám, počasí je hrozné. Teplota nepřesáhla deset nad nulou, pršelo a obloha se mračila
ze všech sil. I Vojtíšek měl odpovídající náladu. Neustále se kvůli něčemu vztekal a dělal si vše po svém. Zatímco Dana odešla
k doktorce, já s dětmi nakupoval v zelenině. V tom krámku u Vietnamců nezavírají vchodové dveře, proto mi Vojtík nejméně
šestkrát zdrhl ven. Není to jednoduché, neboť jsem potřeboval napytlíkovat rajčata, papriky, cibuli a další zeleninu. Martinka mi
pomáhlala a posléze i Vojtíšek. Popadl nějaká rajčata a ta mu vyklouzla na zem. Nejméně čtyři kulaťoučké exempláře se
zakutálely pod regál. Lump jeden, hned jsem ho musel odchytit ;-)
V souvislosti s odjezdem do města jsem si na něco vzpomněl. Vojtíšek se nám poslední dobou velice rozkecává a tvoří
souvislé věty. Co nás však uvádí v němý úžas je přesné oslovování. Jak používá správně osoby. Před odjezdem se nás všech
ptal,"Pojedemé autém?" Pak se obrátil na Danu,"Maminko, pojedeš autém?" Nakonec povídal sám za sebe,"Pojedu autém,
jóó?" Zvládá to dobře, viďte?
Vojtíšek byl před chvílí uložen do postele a má již spinkat. Jenomže namísto ležení běhal po pokojíčku. Dana se na něj
šla podívat a při té příležitosti jí Vojtíšek povídal,"Tady maminko můžeš hajat! Hajííí!" Dana se uložila vedle Vojtíka na širokou
postel. Vysvětlovala mi,"Tohle by se Vojtíkovi líbilo!" Vojtíšek se hned ozval,"Jóó, líbilo!" Aby ne, jenomže to by tatínek musel
spát buď sám, nebo naopak s Martinkou ;-)
Hodiny ukazují chvíli po deváté večerní a Vojtík narozdíl od Martinky doposud nespí. Alespoň už leží v posteli. Před chvílí
se ozvalo zoufalé,"Pejsků néé, nejde tóó, pomóc!" Ze zvědavosti jsem se šel na zápasícího Vojtíka podívat. Víte co se mu
stalo? To byste neuhodli - plyšový pes má na hlavě smyčku na zavěšení. Vojtík skrz ní prostrčil ručičku, jenomže zpátky mu
to nešlo. Proto ty scény ;-)
Verze pro tisk...
 7.5.2005
Vojtíšek jel poprvé na opravdovém koni...V noci na dnešek si Dana dosytosti užila Vojtíška. Abyste tomu pozorumněli - Vojtíšek se v temné noci probral a
prohlásil jediné,"Nebudu už spinkat!" Kupodivu dostál svého slibu, takže se Dana na hodinku uložila vedle něho do postele.
Vojtíšek ji nadšeně zval,"Maminkó, tady hají, jóó?"
Dnes se v naší malé vesničce konala Akce roku. Sjela se necelá dvoutisícovka lidí, což je v tomto
zamračeném a deštivém počasí více než překvapivé. Odpoledne jsme spolu s dětičkami vyrazili na místní fotbalové hřiště.
Právě tam celá akce probíhala. Hromada lidí se velice zamlouvala jak Martince, tak i Vojtíškovi. Martinka se po chvíli zapojila
do her s ostatními dětmi, známými ze školky. Ani jsme o ní nevěděli. Zato Vojtíšek si našel jinou zábavu. Pokaždé se na mě
zašklebil a vyběhl směrem ze hřiště domů. Ještě na rohu na mě šibalsky zamrkal. Jako by chtěl říci,"Tatínku, chyť si mě!"
Přesně tak se i zachoval, běžel od hřiště směrem pryč. Po celé odpoledne zdrhal směrem domů. Jakmile však nastal čas ke
skutečnému odchodu domů, udál se veliký zlom. Vojtíšek chtěl naopak běhat na hřiště. Jakoby to měl celé otočené ;-)
V rohu hřiště postávali dva menší koníčkové. Přijeli na nich dva dospěláci. Sotva je Vojtíšek jedoucí na plastové motorce
zaregistroval, hned se k nim hnal,"Dííívééj tatínku, támdle je koníček!" Majitel jednoho z koňů se hned ozval,"Klidně si ho
můžete pohladit. A pokud chcete mladého posadit a vyfotografovat, není problém!" Hned jsme nabízenou možnost využili.
Vojtíšek se v sedle pohodlně uvelebil a nechal se svézt v mírném kolečku na hřbetě koníčka. Sotva s ním paní zastavila, ptala
se ho,"Tak co, líbílo se ti svezení?" Nadšený Vojtíšek prohlásil,"Jóóó!" Paní pokračovala,"A chtěl by jsi takového koníčka
domů?" Vojtík nezaváhal ani na chvilku,"Jóó, koníčka!" Poté jsem paní popisoval, jak se Martinka přibližně ve Vojtíškově věku
svezla na velkém koni, spolu s jednou indiánkou - v indiánském táboře pod hradem. Hned mi bylo nabídnuto svezení za menší
úplatu a to v podstatně delší vzdálenosti. Což o to, jenomže Martinka nechtěla.V žádném případě se nenechala přesvědčit.
Prostě se už příliš bojí ;-)
Celé odpoledne se nám náramně vydařilo. Počasí změnilo názor a oproti původní předpovědi se nad naší oblastí mraky
protrhaly a ukázaly modrou oblohu s hřejícím sluníčkem. Prostě pohodička. Já si dokonce svlékl i bundu a zůstal v tričku.
Vojtíšek se v jednu rozjařenou chvilku snažil odjet ze hřiště na motorce. Jenomže cesta je dosti z kopce a Vojtík navíc kousal
z prvačky želé hada od tety. Myslíte si, že držel řidítka obouruč? Ani náhodou. Velice šikovně brzdil nožkama a řidítka si
podržel pouze levačkou. Šikovnej to kluk ;-)
Verze pro tisk...
 8.5.2005
Počasí se asi zbláznilo...Včera jsem si myslel, že nemůže být horší počasí, než jaké panovalo. Dnešek nás však přesvědčil o pravém opaku. Od
rána pršelo a teploměr nepřelezl osm nad nulou. Na horách prý dokonce napadl nový sníh. Brrr, my už chceme jaro, sluníčko
a teplíčko ;-)
Vojtíšek má rád lízátka. Jakmile je po jídle, dnes například po snídani, hned šmejdí okolo spížové skříně a sápe se na její
dveře,"Tatínku, lízátko!" Bohužel, dnes jsme ho museli zklamat. Dana povídala,"Vojtíšku, nemáme žádné lízátko. Musíme
nějaká koupit!" Vojtíšek se zamyslel a odpověděl,"Není lízátko. Není doma lízátko, koupit!" Poté se rozběhl ke koši a zkoumal
pohledem jeho obsah,"Není lítátko, dala do koše, hodila do koše!" Aha, Vojtíšek včera vyhodil prázdný papírek od lízátka do
koše. Nenechte se zmást tím hodila, ale Vojtík se takhle oslovuje jako holčička :o)
Kvůli nevlídnému počasí jsme dnes ani nevystrčili nos z domu. Dětičky se tedy musely zabavit samy. Martinka si hrála s
Vojtíškem(Nebo naopak?) a pojednou prohlásila,"Tatínku, tady něco strašně smrdí. Asi Vojta!" Opravdu, v plínce
měl pěkné nadělení. Hned jsem mu položil obligátní otázku,"Vojtíšku, copak máš v plínce?" Vojtík se počal plácat po prdelce
a opakoval,"Tady je hambá, fůůůj fůůůj, smrdí to!" Hlavně že je v obraze. Kdyby si tak chtěl říkat na nočník, jenomže to on
prozatím ne. Kvůli omezení pachových následků již Vojtíka dávno nepřebalujeme v pokojíčku. Putuje pěkně do koupelny a tam
mu pokakanou prdelku kolikrát i omyjeme studenou vodou. Jako dnes. A myslíte si, že to Vojtíkovi vadí? Kdepak, v žádném
případě ;-)
Jakmile něco dostane Martinka, chce totéž Vojtíšek. To samé většinou platí i v opačném případě, jenomže Martince lze
leccos vysvětlit. Vojtíkovi bohužel ještě ne. Z toho důvodu dostávají stejného Jupíka na pití, či stejnou krabičku pitíčka. Aby si
svoje pití identifikovali, Dana je popisuje fixem. Vojtíkovi velké V a Martince velké M. Marťa si kolikrát sama napíše ML. Dnes
jsem šel mýt Vojtíka na chodbu a tam se na pračce nalézalo Martinčino pití. Vojta se na lahvičku podíval, prstíkem ukázal na
písmenko M a povídal,"Todle není Vojty, Todle je Matinky!" Na první pohled by se zdálo, že Vojtík umí číst, viďte? On prostě ta
dvě písmena jasně rozezná. Vždyť Martinka také celkem brzo hledala v textu písmenko T. Komentovala ho,"Podívej se
tatínku, tady je takový kladívko!" :o)
Závěrem mi dovolte komentář k fotkám. Na té první snídá Vojtíšek rohlíček s Nugetou. Ani se moc nezamaže, viďte? No a
na druhé jsou zachyceny následky dopoledne doma. Děti vytáhly co mohly. V pokojíčku se nedalo ani došlápnout na zem ;-)
Verze pro tisk...
 9.5.2005
Bojím , bojím, se...Vojtíšek se poslední dobou opravdu bojí. Víte čeho? To byste neuhodli. Od málem pádu po hlavičce směrem z velké
postele se bojí ulehnout i na zádíčka. Například ho vezmeme do koupelny za účelem přebalení z pokakané plínky do čisté.
Levačkou držím Vojtíka pod zádíčkama a přitom podepírám hlavičku, aby se nebouchl. Prostě takový zvyk z dob, kdy byl
bezvládné miminko. Jenomže Vojtík během pokládání propadne v amok a křečovitě se drží pokládající ruky. Přitom začne
vydávat hlasité zvukové projevy, zakončené slovy,"Bojíím, padnůůůů!" Kampak by spadnul, vždyť ho držíme. To samé
provozuje Daně i při pouhém položení na posteli. V této sousvislosti mi Dana povídala,"Měli bychom Vojtíškovi co nejdříve
zakoupit malá plovací křidélka, aby se v bazénu alespoň maličko otrkal. Čeká ho o dovolené velké plavání v moři. Něco na tom
bude, neboť ještě loni si Vojtíšek plavání v našem bazénu užíval a letos se možná bude bát. Uvidíme ;-)
Poslední dobou jsem řešil pár problémů - jak dostat audiozáznamy z klasických kazet do nějaké modernější podoby. To
víte, novou mikrověž v dětském pokojíčku jsme záměrně pořizovali bez kazeťáku. Audiokazetám je již odzvoněno. Nejprve
jsem zkoušel nahrávat zvuk přes zvukovou kartu do Windowsovského Záznamu zvuku. Ale ouha, ta aplikace umožňuje
zaznamenat pouze fragment o délce jedné minuty. Hledáním na Internetu se mi podařilo objevit skvělý Freeware audioeditor AUDACITY. Jedná se o super software, neboť
pomocí něj stáhnu analogový zvuk do počítače a pak mám možnost jeho střihu, úprav a exportu do formátu MP3, či WAW.
Následně z něj bez problémů vyrobím i klasické audio CD, pomocí Nera.
Vojtíšek má právě menší problémy s usínáním. Není divu. Po celý den ho trápí rýma jako trám. Navečer šla Dana na
cvičení a Vojtíšek se mi stále zdál bez teplot. Až před koupáním ztuhl, skelným zrakem hleděl před sebe a nepromluvil ani
slůvko. Jasné to znamení zvýšené teploty. Nedalo se nic dělat, po umytí jsem mu aplikoval jeden čípek Paralenu. Martinka
celou proceduru sledovala a vyzvídala,"Tatínku, co to Vojtíkovi provádíš?" Hned jsem ji informoval,"To víš, podávám Vojtíškovi
čípek, aby se mu ulevilo. Když jsi byla malá, říkávala jsi namísto čípek šípek!" Martinka se rozesmála. Vojtíšek si nechal
čípek aplikovat, jenomže po uložení do postele neskutečně obživl. Takhle se mu ulevilo poprvé za celý den, Dle Daniných slov
byl po celou dobu ukňouraný a rozmrzelý. Přitom bez teplot. A večer? Plný sil a života. Jásal, skákal po posteli a sděloval
mi,"Tatínku, nebudu spinkát!" Takhle má vypadat nemocné dítě? To snad ne -)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
9.5.2005 23:02:56 Zdenka
Dobrý den, chci vám jen říci, že jste to s tím Vojtíškovým spaním ve velké posteli poněkud přehnali. Vždyť je na to ještě moc malý a jeho reakce to potvrzují. Chcete mu přivodit trauma? Vím, že se budete obhajovat, že už je přece "velký kluk", ale věřte mi, není. Navíc to jeho usínání..... Bude s tím mít problémy i do budoucna. Měl by usínat v klidu a ne donekonečna běhat po pokoji, až padne únavou. |
10.5.2005 6:34:39 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
No, on by Vojtíšek usínal v klidu, kdyby ho Martinka neustále neprovokovala. Jenomže na něj neustále dělá nějaké opičky a Vojtíšek na ně reaguje. Třeba i tím, že seskočí z postele. |
10.5.2005 9:04:05 Jarmila
Dobry den.Taky se mi to zda trochu brzo na velkou postel.Nase deti spaly v postylkach do 3let.Na druhou stranu,to musi kazdy vedet nejlepe,co je dobre pro jeho dite.Ja bych napriklad pri prvnim priznaku teploty urcite hned nezacinala s medikaci.Teplota je prirozena obrana organizmu a pokud nejsou zrovna "ctyricitky" a netrva dele nez tri dny,je skoda ji potlacovat.A divim se,ze jiz neni Vojta proti Paralenu imunni.A pozor-paralen muze poskodit jatra.Kdyz uz nechcete,aby dite melo teplotu,staci mu obleknout mokre podkolenky a pres ne jedny suche.Ucinek zarucen!Mejte se fajn.Jarmila |
10.5.2005 20:28:46 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Nemohu jinak, než reagovat na komentáře. Vojtíškovi zase tak často Paralen nepodáváme. Včera jsem se tak prostě rozhodl, neboť dle zkušeností - nepodáme-li mu ho před spaním, probudí se pozdě v noci s vysokou teplotou. A s tím bojím bojím to nebude zase tak žhavé. Dnes například na přebalováku vleže nevyváděl, naopak si vše se smíchem užíval. I Martinka se kdysi nebála za krkem na koni a dnes se nenechá ani zdvihnout. Děti prostě přijdou do období, kdy se začnou bát ;-) |
11.5.2005 14:04:29 Kristina
Milý Radku, plně s Vámi souhlasím. Děti prostě mají různá období, kdy se něčeho bojí. Tyto strachy přijdou a po chvíli odejdou.
Myslím si, že vy oba dobře víte, jak na tom vaše dítě je a sami nejlépe rozhodnete, co je pro ně nejlepší - jak s postýlkou, tak s paralenem.
Musela jsem reagovat, protože se mi zdá nefér, aby vám někdo vyčítal, že jste něco přehnali nebo neodhadli. Svým dětem dáváte tolik lásky a péče, že se jím dá závidět :-).
Mějte se krásně a přeji jaro plné pohody. Kristina |
11.5.2005 14:23:21 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Díky a také zdravím :o) |
12.5.2005 17:19:14 Martina
Tak ja taky zareaguju - hlavne na ty mokre podkolenky. Kdyz me byly asi 4, matka se rozhodla resit mou horecku zabalenim do mokreho prosteradla a pak do deky. Jak to dopadlo si uz nepamatuju, ale je to jedno z nejvetsich prikori co se mi kdy staly. Ten pocit, jak me balila si pamatuju do dnes a byl fakt hnusny! Ty podkolenky mi to silne pripomenuly. Takze ono na vsem je neco! Myslim, ze Radek s Danou jsou skveli rodice a jejich konani je vzdy podlozeno logikou i vyzkumem dostupnych informaci. |
12.5.2005 21:18:39 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Také díííky Martino. Schválně jsem příspěvky nemazal(Tedy, ještě nikdy jsem nesmazal žádný příspěvek, i když se mi vůbec nezamlouval). Kritika je většinou osvěžující. Zdravíme Tě do NYC ;-) |
15.5.2005 18:22:00 jarmila
Chudinko Martino,s tim prosteradlem jsem to zazila taky a proto jsem mym detem davala mokre podkolenky,coz je podstatny rozdil.Samozrejme,ze rodice i deti jsou nejperfektnejsi na svete,ale aby byli vsichni jeste perfektnejsi,musime jim obcas poradit.Skoda,ze to pan Radek bere jako kritiku a ne radu.Miru zdar! | |
 10.5.2005
Dlouhý mobilní telefonát...Vojtíškovi od včerejška opadla teplota a zůstala mu pouze hustá a zelená rýma. Prý je mnoho dětí
nemocných. Není divu, když nám počasí blázní s venkovními teplotami. Dnes například na mnoha místech i přituhlo :-(
Vojtíšek se dnes během usínání chová zcela jinak než včera, pomalu nám usíná. Díky tomu mohu psát s větším klidem ;-)
Vojtíšek sice usíná bez většího řádění, jenomže jsem ho šel před chvílí zkontrolovat. Ten smrádek se nedal na dva metry
přečuchnout. Jasné to znamení bobku v plínce. Moje otázka zněla,"Vojtó, co to máš v plínce?" Vojtišek hned
zareagoval,"Fůůůj, hambá to jé. Teda fůůj!" Během přebalování v koupelně přidal ještě jednu větu,"Fůůůj, smdíí to!" Aby ne,
takový kakanec. A do čisté plínky. Votíšek poslední dobou bohužel stagnuje s chozením na nočník. Ale ono to jednou příjde
;-)
Odpoledne mi zazvonil mobil. Telefonovala Dana a já tou dobou právě trávil krušné chvíle s notebookem na výrobní hale.
Zlobil jeden elektronický pohon stroje a já se tu potvoru od Siemensu snažil pomocí počítače naladit. Představte si to, volal mi
vlastně Vojtíšek. Dle Daniných slov toužil po lízátku a já mu ho o víkendu slíbil. Dana povídala,"Já ti předám Vojtíška, on by
chtěl něco koupit!" Po chvíli se ozval Vojtík,"Lízátko koupit, jóó!" Tak takhle jsme si popovídali telefonicky poprvé. Když ono
šlo o tak důležitou věc, že? :-)
V sobotu jsme na místním fotbalovém hřišti dětem zakoupili nafukovací balónky. Drahé byly jako mrcha a moc jim
nevydržely. Vojtíkovi se balón vyfoukl během jedné hodinky a Martinka ten svůj pustila směrem k nebi. Dnes se Marťa
pokoušela z toho Vojtíkovýho odstřihnout provázek, abych ho pak pusou nafoukl. Sama stříhala nůžtičkama a podle toho celá
akce dopadla. Balónek maličko nastřihla. Já jí povídal,"Martinko, tenhle nepůjde nafouknout, jsou v něm díry!" Marťa odběhla a
po chvíli se vracela s náplastí na nafukovací PVC hračky,"Podívej, todle je takový specijální lepení na balónky, to půjde!" Já
však musel Marťu maličko zklamat,"Ale ne, balónky nejdou lepit. Tohle je na takový ty nafukovací hračky!" Martinka se
zamyslela a její tvářička se posléze rozjařila,"No jó, ale todle je přece taky taková hračka!" To je těžké vysvětlování, ale
balónek z gumy je jiný než ten z PVC ;-)
Jak vidíte na druhé fotce, Vojtíšek serval z ložnicové skříně dětský metr. Ještě chvíli předtím ho Dana stihla změřit a
došla k jednoznačnému závěru - Vojtík měří přibližně devadesát jedna centimetrů.
Stále ještě řeším otázku slunečního kolektoru na ohřev bazénové vody. Mám připravený deskový radiátor. Kolega mi však
povídal o sousedovi - ten má střechu na jižní stranu. Nahoře u hřebenáčů se nalézá dlouhá trubka s dírami. Z nich prýští voda
přímo na rozpálené tašky. Ohřátá voda je sbírána okapem a vracena do pískového filtru u bazénu. Geniální, že? Takový
přirozený sluneční kolektor s minimálními náklady. Dana ho okamžitě kometovala,"To musí mít pěkně omytou střechu, že?"
Určitě mají a navíc si chladí vzduch na půdě :o)
Verze pro tisk...
 11.5.2005
Vojtíšek boural s autem...Pokud se detailně zahledíte na Vojtíškovu fotografii, zcela jistě Vašemu zraku neniknou dva výrazné šrámy na
obličejíčku. Mám na mysli ten čerstvý pod levým očkem a druhý pod pravým. Ten se už pomalu vytrácí. To víte, v pondělí
Vojtíšek nezřízeně vyváděl v posteli. Pochodoval po ní a v jednu chvíli mu ujela nožička. Následoval pád na pelest. Brečel
pořádně, jenomže mi nebyl schopen vysvětlit, kam se praštil. Až po chvíli se rána vybravila. No a dnes Vojtík provozoval svoji
oblíbenou činnost - popadne nějaké kolové vozidlo, opře se o něj ručkama a tlačí ho v předklonu před sebou. Přitom
samozřejmě nekouká na cestu. Dnes popadl takový plochý dřevěný vozík a rozjel se s ním na plné kule. Jenomže mu ujely
obě ručky a Vojtík dopadl obličejíčkem na hranu vozíku. Vše jsem viděl ze vzdálenosti dvou metrů, ale karambolu se prostě
nedalo zabránit. To Vám byly slzičky jako hrachy. Vojtíšek se pěkně vymódil, viďte? ;-)
Vojtíškovi dnes nechutná jíst. Za vše může s největší pravděpodobností jeho rýma. Nebo za tím vězí něco jiného. To víte,
i muži mají své dny ;-) Se snídaní zlobil, s obědem také a co se týče svačinky, jsem si vyzkoušel na vlastní kůži.
Sotva byl Vojtík usazen ke stolu a vyfasoval bryndák, už už se sunul zpátky na zem. Přitom hlasitě protestoval,"Nebudu
hamat. Nebudu nebudu, du pyč!" Seskočil ze židle a mastil od stolu. To víte, že jsem do něho jogurtek nedostal. Vojtík se
usadil u stolu na jiném místě a s chutí sbaštil polovinu perníčku s marmeládou. Na mlíčko a mléčné výrobky dnes prostě nemá
chuť :-)
Dana mi po svačince ukazovala Vojtíškovy malířské výkony. Sama sice namalovala sluníčko, jenomže Vojtík mu krásně
dokreslil očička a nos. Pak vybarvil medvídkovi bříško. Začíná se stále více zaměřovat na vymalovávání objektů. Mezi další
dovednosti se řadí skládání puzzlí všeho druhu, ale to Vy jistě dávno víte. Na druhé fotce lze spatřit Vojtíškovu novou knížku.
Na pravé straně se vždy nachází stránka s puzzle. V knize celkem čtyřikrát. Vojtík ho samozřejmě skládá, ale mezi největší
zábavu patří vybouchání všech puzzlí z knížky a jejich následné zamíchání. Naštěstí je na každém dílku z druhé strany
rozlišovací znak ;-)
Děti dostaly večer velký úkol - pokud možno rychle usnout, aby se na zítra vyspinkaly a chtělo se jim po ránu vstávat.
Ptáte se, cože se děje? Martinku čeká školkový výlet do jedné malé ZOO. Jedou tam vlakem, takže se jedná o veliký zážitek.
No a Dana se rozhodla jet s nimi. Vojtíšek se samozřejmě zůčastní také. Nevím, zdali to nějak souvisí se zítřejším výletem,
ale Vojtíšek během usínání nelezl z postele dolů a bez problémů usnul. I Marťa je dnes ve své posteli nějak podezřele klidná.
Tedy, momentálně už oba dva spinkají ;-)
Verze pro tisk...
 12.5.2005
Zdánlivě neřešitelný problém - hokej vs. Večerníček...Včera jsem Vám popisoval, jak si Vojtíšek způsobil čerstvé zranění pod levým očkem. Spadl přes dřevěné auto. Aby toho
nebylo málo, po dnešní svačince se v nestřeženém okamžiku vyšplhal na zapovídané místo - naši velkou postel v ložnici. Není
nad skákání v hromadě našich a navíc i dětských peřin. Navrchu leží přikrývka z ovčí vlny, prostě paráda. Vojtíška dnes zaujal
jiný objekt - na poličce se nalézající cibulová kytička v květináči. Popadl ji za list a v tom ouha, to Vám byla rána. Rovnou
mezi očka. To že Vojtíšek dostal ránu květináčem rovnou do nosu, jsme zaregistrovali až po uklizení té hrozné spouště. Hlína
se rozprostírala na prostěradle, na peřinách, na Martinčiných peřinkách a i na Vojtíškových. Dana je začala honem oprašovat a
pokládala je na zem, pěkně na hromadu. To byl zcela jasný impuls pro děti - Martinka zavýskla,"Vojtó, póď, dem si stavět
bunkr pod počítač!" Na ta slova se oba dva miláčkové zavrtali pod psací stůl, jak vidíte na první fotce. Prostě a jednoduše, z
Vojtíkovy nehody se nakonec vyklubala náramná zábava ;-)
Jistě Vám neunikl dnešní hokejový zápas Česko - USA. I my s Danou ho sledovali. Pomalu se blížil konec a ani v
prodloužení zápasu se nic podstatného nestalo. Měly následovat samostatné nájezdy na branku, jenomže v tu chvíli došlo ke
zdánlivě neřešitelné situaci. Martinka si totiž postavila hlavičku,"Maminko, já chci se dívat na Večerníček. Je novej a ten já
musím vidět!" Škoda, že máme jenom jednu televizi. Ale řádně placenou, to Vám povídám. I když uvídíme, zdali také po nás
nebude Česká televize vymáhat nějaké nezaplacené účty
za pomoci vymahačské firmy BSP, o nichž nevíme(Takhle dopadl i kolega). V každém případě se Dana snažila
Martinku přesvědčit,"Ale Martinko, ten hokej je důležitější než Večerníček!" Martinka se však rozplakala. Co se dalo dělat.
Zatímco se Večerníček nahrával na video, my v neklidu dokoukali vítězství našich nad američany. Hurááá, díííkýý! Aby nám to nebylo líto, Vojtíšek se během
závěrečných minut zápasu ještě několikrát projel na odstrkovadle po kuchyňské dlažbě. To je Vám nářez. Hrbolatá plastová
kolečka na dlažbě lomozí, že není slyšet vlastního slova. Dětičky pak v klidu zhlédly svůj Večerníček. Dana se poté přesunula
ke kamádce a my tak dnes usínali sami. A víte, že v klidu a pohodě? Možná i díky dnešnímu dopolednímu výletu se školkou
do ZOO. Zůčastnila se ho totiž i Dana s Vojtíškem. Cestování vláčkem a následná prohlídka zvířátek na zámku děti vyloženě
nadchla. Paní hraběnka se o svoji malou ZOO náležitě stará a dětičky si tak mohou prohlédnout pštrosy, pávy, emu,
vietnamská prasátka, morčátka, roztodivné ptactvo a bílé jeleny. Určitě se v ta místa ještě jednou a sami rozjedeme. Někdy v
léte, to ještě uvidíme :-)
Verze pro tisk...
 13.5.2005
Užovky? Néé, u Žofky...Martinka si přinesla do kuchyně malou gumovou pískací kostku. Na kostce jsou čísla, jenomže maličko špatně. Součet
dvou protilehlých strany by měl dát dohromady sedm. V tomto případě něco podobného neplatí. Dana se hned Marti ptala,"Tak
co, umíš pojmenovat ta čísla na kostce?" Martinka zavrtěla hlavičkou,"Kdepák, neumím!" Dana ji zkoušela dále,"Najdeš
alespoň jedničku?" Martinka přikývla a ukazovala na jedničku. Poté pokračovala,"Tady je jednička, tady je dvojka, tady trojka,
tady čtyřka a tady pětka!" Postupně došla až na poslední stranu. Tam se ovšem namísto šestky nachází pískací díra,"Když
někdo hodí tuhle stranu, tak vypadává ze hry!", povídal Martinka. A je to, jedná se o velice specifickou a speciální kostku ;-)
Marťa začala pojednou žadonit,"Maminko, dáš mi nějakej bombónek? Já sem ve školce žádnej neměla, vlastně sem
měla jenom pár, asi dva bombónky. Měla sem žížaly!" Dana se z legrace zarazila,"Cože?!? Vy jíte ve školce žížaly?" Martinka
se rozesmála na celé kolo,"Ale néé ty živý ze zahrádky, my jíme takový gumový!!" Dana se znovu podivila,"To jsou mi věci, jíte
žížaly z gumy?" Martinka se smále ještě více,"Ale néé, tydle sou takový želé gumový a voni je v továrně pocukrujou a zabalej
do pytlíku, ty se pak jedí!" Smál se i Vojtíšek :o) Hned mi to připomnělo starého Hurvínka a Spejbla, ještě od Skupy. Mám na
mysli ten příběh, v němž Spejbl vyslýchal Hurvínka, neboť si myslel, že Hurvínek jí hady,"Tak ty jsi dnes jedl užovky?"
Hurvínek oponoval,"Kdepák, já jsem nejedl užovky, nýbrž u Žofky!" Takhle se věci mají. Přesně takovéhle slovní hříčky se
móóc dobře překládají někomu z ciziny, třeba do angličtiny ;-)
Po návratu domů na mě hned vedle počítače čekaly jednotlivé fragmenty, kdysi tak masivního dřevěného auta. Alespoň
jsem si to myslel, když ho onehdy dostala Martinka, tuším že k narozeninám. Jenomže Vojtíšek používá jinou sílu. Dopoledne
nechtěl jít jíst, tak ho Dana popadla spolu s autem v ručičkách. Jakmile se Vojtík nacházel dostatečně vysoko, autem křápl na
podlahu. To se velice snadno rozložilo. To je v pohodě, lepidlo vše spraví. Horší je lepit nějaké plasty ;)
Sotva byl Vojtíšek uložen do postýlky, hned z ní seskočil na zem. Já ho však upozornil,"Vojtíku, kde máš hajat?"
Vojtíšek mi hned ukazoval na místo pod peřinkou a posléze tam i sám zalezl. Pokud se dívám, poslouchá. Stačilo však na
chvíli zalézt do ložnice k počítači a už se z pokojíčku linulo,"Tady je obečení, jóó oblečení. Můžem obíkat, můžem obíkat!"
Běžím tam a co nevidím? Vojtíška svlékajícího si pyžamko. Tak to tedy ne, vždyť ještě není ani půl deváté večer.Žádné
vstávání :o)
Verze pro tisk...
 14.5.2005
Jak je to s tělesnými tresty ?...Ufff, konečně doma. Abyste tomu rozumněli, dnes odpoledne jsme rozhodně neseděli doma, nýbrž jezdili po Hradci a
okolí. Za prvé bylo nutné dovézt sadbová rajčata od jedné babičky, k nám domů na zahrádku. Ještě předtím jsme se zastavili v
hradeckém Tescu, zakoupit kolegovi zlevněnou SD kartu do digiťáku. Martinka běžela se mnou a při té příležitosti jsem ji
vyblejskl na prázdném náměstíčku, hned vedle Tesca. Dana zatím hlídala Vojtíška, neboť usnul během cesty autem. Celou
cestu zakončila návštěva u mého bratra na Novém Hradci. Martinka se pustila do hraní s přibližně stejně starým bratránkem a
Vojtíka jsem musel neustále odhánět od morčátka. Jak vidíte na druhé fotce, nedal té Péťe chvíli pokoje. Nejprve jí přehazoval
zrní do nádržky s vodou. Pak ji i trápil, neboť ji pokaždé uchopil za krčkem a přimáčkl k teráriu. Chudinka morčátko začalo
zoufale pískat. Ne že by mu Vojtík vloženě ubližoval, ale prostě není na takové zacházení zvyklé. Vojtíšek však vesele
volal,"Dívej séé, píská, pískáá!" Vojtík nejspíš pokládal morčátko za pískací hračku. Škoda jenom, že se morče nebránilo
svými zoubky. U kamaráda kousl Vojtíška křeček a Vojtík se pak teráriu vyhýbal obloukem. A vo tom to je, ne?
;-)
Dětičky se vyspinkaly i cestou zpět domů. S Martinkou míváme většinou problémy, neboť probudím-li ji po příjezdu do
stodoly, nechce vystupovat, kňourá a pak ji musím domů odnést v náručí. Dnes jsem nasadil zcela jinou strategii. Pěkně před
domem jsem ji trošku násilím probudil a řekl jí,"Martinko, budeš vystupovat teď, ještě před domem? Pokud ano, vyskoč a
uvidíš Večerníček!" Marťa kupodivu vyskočila a běžela do kuchyně. Vojtíšek byl probuzen poněkud hruběji, jenomže jemu to
prozatím nevadí. Podotýkám - NEVADÍ. Alespoň prozatím. To máte podobné, jako s Vojtíkovým bojím bojím. Dnes ho Dana
obdivovala po umytí v koupelně - Vojtíšek mi stál oblečený na přebalováku a nic mu nevadila hloubka více než metru.
Suverénně pochodoval a smál se na celé kolo. Nebojte se, já ho samozřejmě jistil. Jen ať si zvyká, chlapec jeden ;-)
Závěrem tu mám zprávu pro všechny ty, kdož pochybují o předčasnosti Vojtíškova přemístění do velké postele. Vojtíšek
spinká ve velké posteli podstatně klidněji a za celou tu dobu ani jednou nespadl. Preventivně mu skládáme deku pod
prostěradlo ke kraji. Navíc i večer neběhá a neslézá zbytečně dolů na zem. Takže se jednoznačně jednalo o kladnou volbu. I
když k Vojtíškově zvykání si na postel přispělo i mých pár ran, směřujících na Vojtíškovu prdelku. Dana mi včera povídala,"Ty
si klidně píšeš na Internet, že Vojtíka plácneš přes prdelku, ale vždyť vlastně používáš tělesné tresty. To by se někomu
nemuselo líbit!" Z vlastní zkušenosti Vám povídám,"Jak vidíte, jedna přiměřená a dobře mířená rána pomůže více než sto
domluv!" Teď stačí na Vojtíška maličko zvýšit hlas, a už sám, bez cizí pomoci putuje pěkně pod peřinku :o)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
5.5.2005
6.5.2005
7.5.2005
8.5.2005
9.5.2005
10.5.2005
11.5.2005
12.5.2005
13.5.2005
14.5.2005
- 
24.5.2007
