 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4 5
 15.7.2005
Známe přece své lidi...Milý Vojtíšek usíná poslední dobou s hračkou, jako stvořenou pro postel. To byste neuhodli, jedná se o demontovatelné
nákladní auto s nářadím. Vojtík si tak leží, hlavička mu padá, víčka se zavírají a přesto neopomene kladívkem v ručičce bušit
do auta. Asi se snaží přehlušit podobný hluk, vydávaný mojí klávesnicí u počítače ;-)
Vojtíšek usnul včera také s autem a Dana mu ho po posléze zabavila. Jaké bylo její překvapení po ránu. Sotva Vojtík
otevřel očka a promnul si je, hned volal,"De je moje autóó?" To je pamatovák, viďte? :-)
Dnes se počasí opravdu překonalo. Teplota lámala rekordy a teploměr začal klesat z tropických hodnot až někdy po
osmé hodině večerní. Není divu, že jsme strávili odpoledne cachtáním se v bazénu. Dana se snaží předopalovat před
dovolenou u moře. Ona jediná se z nás nejhůře opaluje. Děti naštěstí zdědily můj fototyp, takže jsou celkem v pohodě. I přesto
se všichni mažeme krémem na opalování a večer pak i krémem po opalování. Sluníčko už není to co bývalo za mlada,
respektive mám na mysli ztenčenou ozónovou vrstvu :-(
Co se týče dnešního pobytu v bazénu, vše probíhalo naprosto v pohodě. Dětičky si natolik vystačí, že je v klidu můžeme
nechat ve vodě o samotě. Obě dvě mají samozřejmě nafukovací křidýlka a Vojtíšek již delší dobu nezahučel samovolně pod
hladinu. Takže v pohodě. Bohatě stačí na ně dohlížet ze břehu. Vojtíšek činí velké pokroky, dnes se například
úplně sám položil na hladinu a snažil se plavat. Dobré to znamení, hlavně že se nebojí.
V souvislosti s předchozím odstavcem mě napadla ještě jedna událost. Navečer jsem roztopil gril, abychom si připravili
večeři. Jak vidíte na fotce, jednalo se o naložené kuřecí plátky. Mňam. V jednu chvíli jsem si musel ze zahrady odskočit a
zanechat děti o samotě. Však se mě Dana ptala,"Kde jsou děti?" Já jí odpověděl,"To je v pohodě, zanechal jsem děti samotné
na zahrádce samotné, s napuštěným bazénem a roztopeným grilem! To jsem ale nezodpovědný otec, viď?" Kdepak. Děti si
bazénu ani nevšimnou, natož aby do něj oblečené skákaly. Ke ke grilu se Vojtík navíc nepříblíží na dva metry,"Taťkó, tam to
páálíí!". Známe přece své lidi, ne?
Verze pro tisk...
 16.7.2005
Tatínek dokáže také zlobit, jenom si nemyslete...Dnešní, zprvu krásný den jsme strávili občasným cachtáním se v bazénu. Tedy jak kdo. Já zatím pracoval na něčem
zcela jiném. V jednu chvíli jsem potřeboval namíchat maltovou směs z pytle. Jako první u mě stála Martinka s konví vody v
ručkách,"Já ti tatínku budu lejt vodu do toho kbelíku, jóó?" Proč ne, lila. Vojtíšek se mezitím sháněl po nějaké konvi, jenomže
žádnou neobjevil. Začal se tedy s Marťou prát o jedinou dostupnou konvičku. Rvali se opravdu jako koně. Dana nevydržela a
nabídla dětem nové vodní pistole, zakoupené před nedávnem v supermarketu. Čekali jsme jenom na tu správnou příležitost.
Ovšem tatínek jejich radost příliš nesdílel. Copak Vojtík, ten prozatím nedokáže zmáčknout kohoutek, aby mu voda stříkala.
Martinka je v pohodě, jenomže pro změnu zápasí s pumpováním hnacího vzduchu do pistole. Z toho důvodu mi značně
zpestřovala jak dopolední, tak i odpolední činnost. Už jsem téměř alergický na její větu,"Tatínku, napumpuješ mě tu pistoli?"
Co pět minut. Grrrrr ;-)
Těsně před obědem jsem vzal děti poprvé do bazénu. Odpoledne se totiž mělo zkazit počasí. Řádili jsme a stříkali po
sobě vodními pistolemi. Vtom přišla Dana, doposud vařící oběd. Mě nenapadlo nic inteligetnějšího, než na ni, coby oblečenou
stříknout vodu. Takovou reakci bych nečekal ani ve snu. Dana se na mě velice rozzlobila. Není divu, moc výchovné to nebylo.
Příště začnou děti po mém příkladu stříkat vodu na kolemjdoucí. Ach jo, ten tatínek, také dokáže zlobit ;-)
Při odpolední svačince si děti nabraly z talířku moc dobrou buchtu. Vojtíšek se však zachoval tak, jak je zvyklý. Dlabe a
dlabe. Jakmile však třímá v ručce zbytek, hned ho předá některému z rodičů. Následně si vezme kus nový. On prostě nemíní
dojíždět zbytky ;-) V jednu chvíli si Vojtík přestal všímat svého talířku, tak se ho Dana zeptala,"Vojtíšku, můžu si
vzít ten tvůj kousek?" Vojtík hned zavrtěl hlavičkou a protestoval,"Nené, to je moje buta! Budu ještěé hamát. Nech to ležet!"
Takováhle formulace překvapila i Danu,"Takhle mluví dvouleté dítě? To snad ani není možné!" Kam na ty výrazy chodí, že? I
když mě dnes překvapil svým vyslovováním velice těžkého českého písmenka ř. Doslova pověděl,"Deme na hřiště? Spadla mi
čelist a chtěl jsem repete. Vojtíšek se v tom okamžiku kontroloval, proto ř neřekl. To musí přijít samo :-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
16.7.2005 22:48:27 Lucia
Netreba si sypať popol na hlavu, pri ich šikovnosti a inteligencii by na to ľahko prišli aj sami :-) Inak ďakujem za pozdrav v mene všetkých rodákov a o mesiac nech to bude na tej vašej dovolenke v ťažkej pohode. |
17.7.2005 21:56:26 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Máte pravdu, děti jsou opravdu vynalézavé. Mimo to existuje příklad starších dětí - dnes byl u nás na zahrádce Martinčin kamarád ze školky a hned stříkal po Martince a Vojtíškovi z pistole. Na moje napomenutí začal mířit na boty. Víte, že se Marťa docela bavila? Utíkala a nechala se honit :-) | |
 17.7.2005
Jedli jsem k obědu zajíčka, nebo kočičku ?...Vojtíšek během dne několikrát slovně exceloval, čímž nás dohnal až ke smíchu. Není divu. Při obědě sám vybagroval talíř
polívčičky a pak již netrpělivě čekal na maso s bramborovými špalíčky. Dana neopomněla okomentovat právě masíčko,"To je
Vojtíšku ze zajíčka!" Vojtík hned opadl stehýnko, začal ho okusovat a přitom i prohlížet,"Tady je zajíček. Depak je zajíček,
tadý, vidím ho. Zajíčků, králíčků!" Dana Vojtíka maličko opravila,"Vojtíšku, to celé je ze zajíčka a uvnitř masíčka je kostička!"
Vojtíšek si však vedl svou,"No jó, tadyto je kočička, pejsek, né zajíček!" Až jsem Daně ve smíchu položil otázku,"Copak jsi
nám to k obědu vlastně upekla?" Prý na 100% zajíčka ;-)
Po obědě jsem velice špinavého Vojtíka popadl a donesl ho na chodbu k umyvadlu. Cestou jsme se ještě na sebe
podívali do velkého zrcadla. Sotva se Vojtík zahlédl, hned radostně volal,"Dívéj, mám pinavou hubu, teda pusinku!" Málem jsem
ho přitom upustil na zem kvůli smíchu. Vojtíšek se na mě ohlédl a prohlásil,"To nemůžeš taťkó!" :-)
Odpoledne k nám přijely babičky, děda a prababička. Jak jste si jistě v kalendáři všimli, Martinka dnes oslavila svůj
svátek. Všichni jí pogratulovali a předali dárečky. Martinka si hned k sobě přitulila vytouženou věc - malého ponyho s
kartáčkem na vlasy. Česacího koníčka má vyhlédnutého již delší dobu z televizní reklamy. Vojtíšek se při
rozbalování dárků maličko čílil - on ještě řádně nechápe, proč Martinka dostala dárky a on ne ;-)
Oslavě svátku předcházelo Martinčino poslouchání rádia právě v okamžiku, kdy tam moderátorka gratulovala všem
Martinám. Martinka hned povídala,"Jejej, oni tam přejou tetě Martině z ameriky!" Já ji však upozornil,"Ale Martinko, ty máš
také svátek, vždyť se jmenuješ Martina!" Martinka zavrtěla hlavičkou,"Kdepák, já sem přece Martinka. Teta z ameriky je
Martina. To je přece rozdíl!" A mám to ;-) Jinak tetě přejeme za Velkou louži také vše nejlepší k svátku :-)
Jelikož nedaleko nás vznikla nová asfaltová silnice, Vojtíšek se tam jel projet na traktoru, repektive natrénovat šlapání.
Děda si ho přivázal na provázek a pomáhal Vojtíškovi rozpohybovat traktor. Pomalu, ale jistě se Vojtík učí šlapat sám.
Slává, Český Telecom dosáhl svého slibu a k dnešnímu dni nás odpojil ze sítě. Tím skončily vysoké měsíční platby. Od
této chvíle jsme závislí pouze na vysokorychlostním internetu přes bezdrát, mobilním telefonu a pevné lince internetového VoIP
telefonu FAYN. Pro známé se vlastně nic nemění, pouze číslo pevné linky.
My vše pocítíme hlavně na nižších nákladech :-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
18.7.2005 20:10:33 Teta Martina
Dekuji za prani k svatku. I ja preju Martince vsechno nejlepsi k svatku a Vojtiskovi vsechno nejlepsi k narozeninam. |
18.7.2005 20:51:37 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Dííky, už jsem dětem blahopřání vyřídil :-) | |
 18.7.2005
Překrásně slunečný den na koupališti...Dnešní den jsme si opravdu náležitě užili. Já ho trávil doma, neboť jsem si na tento týden naplánoval svoji první celistvou
dovolenou. Dle předpovědi počasí však mělo být hezky pouze dnes, od zítra se počasí pokazí. Na jednu stranu se nezlobím,
neboť jsem poslední tři dny pracoval na svařování konstrukce nad místem budoucího parkování jízdních kol. Bylo vedro a tak
jsem si vzal na sebe pouze tílko. Bohužel, svařovací oblouk vydává i UV záření, takže vypadám z čelního pohledu značně
legračně. Alespoň tak to posoudila Dana,"No, máš na těle červeně vypáleno tílko!" Je to tak, mohu potvrdit :-(
Včera jsem Vám zapomněl sdělit jednu novinku, co se Martinky týče. Marťa si totiž za Daniny pomoci poprvé zavázala
tkaničku u boty. A znovu a znovu. Už to umí sama a bez problémů. To je novina, že? :o)
Jakmile se Vojtíšek po obědě vyspal, naložili jsme všechny nezbytné věci do auta a vyrazili do sousední vesničky na
veřejné koupaliště. A že je o co stát - za vstupné 30 Kč na dospělou osobu nás uvítala neskutečně čistá voda, příjemné a
klidné prostředí, občerstvení a bůhvíco ještě. Všichni jsme se náležitě vycachtali a Martinka sama plavala za pomoci křidélek i
na hloubku, kde nedosáhla na dno. Sama, neboť zatáhl jsem ji tam já, se zlou jsem se potázal. To Vám bylo křiku, že se ji
snažím utopit ;-) Ale vážně - zdokonaluje se.
Vojtíšek se zprvu zdráhal, neboť ta vodní plocha zcela jednoznačně nekorespondovala s našimi osmi kubíky vody v
bazénu na zahrádce. Jenomže se po chvíli osmělil. Snažil se plavat, ale co chvíli si lokl vodičky. Najednou se však na scéně
objevila paní ředitelka naší školky spolu s rodinou. V tu chvíli k ní vystartovala horda dětí. Není divu, naše vesnice tu měla
značné zastoupení. I Dana komentovala celou událost,"Jenom se podívej, paní ředitelka má okolo sebe snad půlku školkových
dětí. A to jsou prázdniny!" Martinka se předváděla, seč mohla. To už psychicky nevydržel Vojtíšek a začal na břehu volat,"Já
ci takýý do vodičký, plaváát!" No nic, dostal křidýlka a už tam se mnou putoval. Nejenom že se položil na hladinu, ale na mé
pobízení začal i kopat nožičkama. Kupodivu se pohyboval dopředu. Už uplaval sám nejméně dva metry. Ovšem do chvíle, než
ztratil rovnováhu a otočil se kolem své osy. To Vám byl bleskurychlý obrat na zádíčka. Těsně před potopením jsem Vojtíka
zachytil. Uff, štastně to dopadlo. Vojtíšek už umí plavat s křidélky :o)
Na dnešní druhé fotce je zachycena Martinka zezadu v letu. Skákala ostošest s ostatními dětmi za břehu bazénu. Už jí
vůbec nevadí, zahučí-li hlavičkou až pod hladinu :o)
Verze pro tisk...
 19.7.2005
Umí tatínek uvařit večeři ?...Dana odjela kolem čtvrté hodiny s kamarádkou do lesa na borůvky. A že jich natrhala dva půl litru(Teď už víte, od
čeho má Vojtík na druhé fotce fialovou pusinku). Já mezitím trávil podvečer s dětičkama sám. Jak jinak, než prací. Co
více jsem si mohl přát. Možná trochu klidu ;-) Ale ne, Martinka stříkala vodu do míchačky a Vojtíšek nabíral písek. Děti mi
pomáhaly dokončit jednu dávno rozpracovanou akci na dvorku. Vojtíšek se v jednom okamžiku vrhl pod kolečko a celý
rozčilený ukazoval,"Dívééj taťkó, tam jé neček. Jó, je tam neček!" Plazil se po čtyřech, jenom aby odtamtud vyhmátl šnečí
ulitu. Martinka však zachovala chladnou hlavu a Vojtíkovi vysvětlovala,"Vojtíšku, tohle není šneček. Když to neleze, tak je to
jenom ulita, víš?" Vím. Jenomže Vojtíšek se nechtěl s podobným vysvětlením spokojit. Zamračil se a protestoval,"Nemůže bejt
kulitá!" Hotovo. Martinka se smála,"Hehehe, von Vojtíšek neříká ulita, říká kulita, hahaha!" No, já se smál také. I přes čerstvé
zranění - podařilo se mi natvrdo praštit ocelovým předmětem do nehtového lůžka levého palce. Auauau, toto bolíí! Ještě teď.
Když tak sleduji tu borůvku pod nehtem, už se v duchu chystám na operaci. Od bolesti pomůže jediné - odvrtání nehtu, aby se
snížil tlak tekutiny pod ním. Kolegu onehdy poslali na zubní, aby mu doktorka vrtačkou odvrtala nehet. Já zkusil vrtačku na
plošné spoje s vrtákem o průměru milimetr. A víte, že to jde? Sice se máte maličko rádi a vrtání vlatního nehtu dá zabrat, ale
jde to. Už jsem podobnou akci několikrát opakoval. To víte, nešikovné maso musí pryč, nehet stejně sleze a vyroste nový ;-)
Dosti drastického výkladu, vraťme se odpoledni. Dana se navrátila až těsně před osmou, proto jsem po šesté hodině
Vojtíka i Martinku oprášil od cementu a z botiček a oblečení jim vysypal písek. Zbývalo odbahnění, umytí a vysušení ;-) Poté
jsem velel,"Vojtíšku, jdu ti uvařit kašičku a ty se Martinko také připrav, budeme mít chleba se šunčičkou!" Martinka se však
zašklebila a celkem mě dostala,"Tatínku, ty nám dáš chlebíček se šunčičkou, protože nic jinýho uvařit neumíš, viď?" Grr,
tohle jsem nečekal. Umím uvařit, když chci. Naposledy jsem podobnou činnost provozoval, když se měla narodit Martinka a já
musel přes měsíc doma hospodařit sám. Jiná věc ovšem je, že jakmile není Dana doma, máme studenou večeři. I Martinka si
toho všimla :o)
Závěrem děkuji jedné naší věrné čtenářce od Brna, za milý e-mail. Něco podobného si člověk přečte moc rád, obzvláště v
té záplavě spamů na mailovém serveru. Ještě jednou moc díky :-)
Verze pro tisk...
 20.7.2005
Vojtíšek už nechce chodit na nočník...Dnešní článek píši již v dopoledních hodinách, neboť bezprostředně po obědě odjíždíme do Krkonoš. Noc strávíme u
švagrové a zítra na mě čeká v jednom nejmenovaném závodě větší programovací akce. Takže nevím, zdali se zítra dostanu k
notebooku. V každém případě se v pátek vracíme domů.
Vojtíšek moc rád luxuje podlahu takovým malým akumulátorovým vysavačem. Je schopen ho vyvrčet až do úplného vybití.
Jenom ho poslední dobou popadla jistá věc, neboť co minutu volá,"Musíme vysypat do koše!" Kdepak, vysavač disponuje
pytlíkem a nemusí se vysypávat každou minutu ;-)
Vojtíška honíme co chvíli na nočník, neboť již nějakou dobu nenosí přes den plínku. Stačí se ho zeptat,"Vojtíšku, chceš
jít na nočníček?" Vojtík většinou odpoví,"Necí na nočníčku!" V případě že se nakonec milostivě prohlasí, hlásí,"Deme čůát na
áchod!" Jako dnes před obědem. Tak jsem ho popadl a posadil na prkýnko. To Vám bylo radosti. Hned se vyčůral. Takový
velký záchod je totiž rozhodně zajímavější než nočník. Čůrání je slyšet a navíc se dá spláchnout. Tak se mi zdá, že budeme
moci za chvíli odložit i nočník ;-)
Děti mi dopoledne pomáhaly s prací na dvorku. Zatímco mi vojtíšek zabavil nejoblíbenější nářadí - akuvrtačku, Martinka
rozhrabávala písek, neboť hledala ukrytou myš. Akuvrtačka Vojtíška moc zajímá - vrčí a pomocí šroubovacího nástroje se dá
do všeho dloubat. Navíc si s ní Vojtík neublíží.
Verze pro tisk...
 21.7.2005
Když vane vítr z hor...Včerejší odpoledne jsme dojeli až k tetě do Krkonoš. Já si oblékl tričko a kraťasy, ideální to oblečení do hor. Proč ne,
vždyť je léto. Včerejší podvečerní procházku vanul studený vítr z hor a dnešek celý propršel s teplotou kolem dvanácti stupňů.
Nic moc. Ještě že jsem strávil celý den prací v jedné nejmenované firmě ve Svobodě nad Úpou. Sice smrádek, ale teploučko
;-)
Musím se ještě vrátit ke včerejší podvečerní procházce, neboť obzvláště Vojtíšek zlobil. Nejprve se snažil rozbít
kamenem výlohu firmy vyrábějící dřevěné hračky. Dětičky před ní skákaly a ukazovaly na hračky,"Jéé já cí tu mašinků, toho
klauná!" Neteřinka Danilka několikrát vyskočila přes zeď a narazila hlavičkou do výlohy, až to zadunělo. Jak jsem ji okřikoval,
vpravo naběhl Vojtík a mrštil kámen do skla. Rána to byla pořádná a výloha vydržela. Okamžitě ode mě dostal přes prdelku.
To se přece nedělá, co ho to napadlo?. Že by Vojtík tolik toužil po hračkách? ;-)
Aby toho zlobení nebylo málo, holky pobíhaly po okolí chodníku a Vojtíšek se od nich nechal vyhecovat. V jednu chvíli
vyběhl po svahu až do bezprostřední blízkosti silnice. Ojojoj, tohle jsme neodhadli. Co dělat v takové chvíli? Jestliže pro Vojtíka
nedoběhnu, dostane se až na silnici. Na druhou stranu - vyběhnu-li za ním, pochopí Vojtíšek celou situaci jako hru a s
nadšením začne zdrhat. Zdánlivě neřešitelná situace, že? Já zvolil druhou možnost. Jak se dalo předpokládat, Vojta zavýskl a
hnal se přes silnici. Chytl jsem ho až u dělicí čáry. Z pravé strany v tu chvíli brzdilo auto, naštěstí v bezpečné vzdálenosti. V
těchto místech jsou prý všichni místní zvyklí na děti okolo silnice. Vše dobře dopadlo a na Vojtíškovu prdelku dopadla moje
pravačka. Podruhé. Vojtík se cítil natolik uraženě, že sebe brek vyloženě tlačil. Snad si vzal ponaučení. A my také.
Naše děti si dle Daniných slov neuvěřitelně přidaly polívčičku k obědu. Jako první Marťa, bezprostředně následovaná
Vojtíškem. U Vojty by nás to až tolik nepřekvapilo, neboť bagruje polévku s chutí. Zato Marťa mívá spoustu řečí kolem. V
pondělí dostala kupříkladu zeleninové rizoto, coby druhý chod. Téměř se ho nedotkla. Při odnášení talíře neopomněla
podotknout,"Ale maminko, tohle jídlo je přece jenom k večeři!" Nakonec má pravdu, rizoto míváme normálně k večeři :o)
Verze pro tisk...
 22.7.2005
Naše malá kouzelnice...Dnešní dopoledne jsme trávili na horách, tedy v Krkonoších u tety. Všechny čtyři dětičky spolu řádily, až se to vydržet
nedalo. Po včerejšku se venku dokonce vylepšilo počasí a když jsme těsně po obědě odjížděli, obloha místy vykukovala modře
a občas i svítilo sluníčko. To samé se nedalo říci doma. Pršelo a pršelo. Ani jsme nos ven nevystrčili. Prostě a jednoduše -
počasí na houby :-)
Bezprostředně po příjezdu domů nás přišel navštívit pan soused. Prý šli dnes na houby a domů přinesli na padesát
pravých hříbků. To je něco, tolik jsem jich nikdy pohromadě neviděl. Já i Dana jsme nažhavení a jistě nebudeme moci dospat
rána, neboť hned dopoledne razíme do lesa. Alespoň si vyzkoušíme, jak se Vojtíšek bude chovat v lese. Poběží pěkně po
svých a po důkladné instruktáži by mohl sbírat i houby. Přece jenom k nim má z nás čtyřech výškově nejblíž ;-)
S Vojtíkovým odmítáním nočníčku to nebude až tak žhavé. Mám na mysli článek, v němž jsem popisoval Vojtíkovo
chození na záchodovou mísu. Kdepak, dnes si těsně po večeři překvapivě řekl na nočník zcela sám,"Já ci čůůat!" Jakožto
nejbližší osoba jsem mu svlékl kalhoty a slipy. Po posazení se okamžitě vyčůral. Následovala obvyklá věta,"Sem hodnej!"
Netrvalo ani pět minut a volal znovu,"Já ci čůůat!" Tak jsem se ho zeptal,"Opravdu chceš Vojtíku čůrat?" Vojtíšek zavrtěl
hlavičkou,"Nené, kakat ci!" Opravdu, vykakal se. Navíc se už umí následně ohnout, opřít ručkama o podlahu a přitom vystrčit
prdelku, abychom ho mohli utřít. Opravdu hodnej kluk. Takhle se nám vykonávání tělesných potřeb moc zamlouvá ;-)
Neteřinka Petruška pilně učila Martinku kouzelnické dovednosti. Však mě Marťa před chvílí zatáhla do pokojíčku a jedno
kouzlo vyzkoušela i na mé osobě,"Taťkó, teď zavři oči a nedívej se. Já vezmu jednu pastelku, šoupnu ji do pytlíku a ty musíš
po hmatu poznat, jakou má barvu!" Sice jsem zpočátku protestoval, ale bylo mi to prd platné. Jak mám poznat barvu po
hmatu? Povídám,"Je to černá, modrá, zelená...?" Martinka jenom odpovídala,"Tahle to není!" Po desáté barvě jsem
nevydržel,"Martinko, podívala jsi se sama na její barvu?" Martinka se zamyslela,"No, já nevím. Já vlastně nevím jaká barva to
je!" Aha, pak se má tatínek snažit :o) Jednalo se o modrou.
Na dnešní a jediné fotce se dětičky právě věnují křečkům u tety. Vojtíšek se nezdráhal a sahal na ně ostošest. Chudáci
křečci, měli se co bránit. Tedy útěkem, ne kousáním. Vojtíšek výskal, drže přitom křečka v ručičce,"Dívéj, mám myšáká!" :-)
Verze pro tisk...
 23.7.2005
Na houbičkách...Jak jsem naznačoval již včera, náš dopolední plán zněl zcela jasně - nasnídat se, obléknout a hurá do lesa na houby. I
přes všechna preventivní opatření se nám podařilo do lesa zavítat až na desátou hodinu. No, na sobotu nic moc. Na vesnici se
lidé přece budí se slepicema, ne? Jenomže my žádné slepice nemáme ;-)
Vojtíšek se podobné akce zůčastnil poprvé v životě. Ihned zabavil Daně její košík a už ho nepustil. Kráčeli jsme lesem,
sbírali houby a Vojtíšek chtěl do svého košíku také nějaké. Jenomže jsme mu tam hříbky raději nedávali. Není divu, jak tak
Vojtík vláčel košík lesem, co chvíli zakopl o nějaký kořen či větev. Následoval držkopád, při němž Vojtíšek vyhodil košík do
vzduchu, až se jeho obsah rozlétl do okolí. Následovalo bědování,"Moje houbičky, sbíat musí, padla já!" Vojtíšek vše sesbíral a
o pár kroků později spadl znovu. Není divu, po lese běhal sám. Vojtíšek nás nakonec velice mile překvapil, neboť jsme v
neznámém terénu šlapali dvě hodiny a on vydržel. Když píši o neznámém terénu - v těchto místech jsme nikdy na houbách
nebyli. Málem se nám podařilo zabloudit, nebýt jednoho hodného houbaře a pak i sluníčka. Jakmile vyšlo zpoza mraků, bylo
nadmíru jasné, kterým směrem se vydat. Stačí se přitom podívat na hodiny v digiťáku a není co řešit. Já si totiž doma
zapomněl mobil s vestavěným digitálním kompasem. Nakonec se nám podařilo dojít zpátky přímo k našemu autu. Největší
radost však projevoval Vojtík - křičel na lesy,"Jéjéj, tam jé autó našé! To je moje autóó, moje autóó, tam jééé!" :-)
Žádné klíště se do nás naštěstí nezakouslo, a hub jsme našli opravdu hodně. Jak vidíte na druhé fotce, všechny jsem je
před čistěním rozložil na kuchyňské lince. Zleva to jsou suchohřiby s hnědou hlavičkou, následují tři pravé hřiby, pak hromádka
slizkých klouzků a napravo leží v nejpočetnější skupině muchomůrky růžovky. Mezi nimi se krčí i jedna muchomůrka
pošvatka. Mňam. Z růžovek Dana uvařila moc dobrý guláš k večeři a zbytek si usmažíme k zítřejšímu obědu. Všechny
hříbečky jsem rozkrájel a umístil do sušičky. Už se vše suší. Martinka se navečer nadlábla růžovkového guláše a moc si ho
pochvalovala. Vojtíšek dostal pouze omáčku s brambůrkama. Přece jenom by děti do tří let houby neměly. I přesto ochutnal
jeden kousek a moc si pomlaskával,"To je moc dobvá houbička!" :-)
Dnešní první fotka ukazuje děti s košíky v ručkách. Právě stojí před obřím mraveništěm. Neco podobného jsem ještě v
našich lesích nespatřil. Mravenci nanosili hromadu jehličí vysokou snad metr a půl. Opravdu impozantní dílo.
Verze pro tisk...
 24.7.2005
Vojtíškovo usínání...Martinka odpoledne žadonila,"Tatínku, pojedeme se projet na kolech? Vždyť jsi nám to tuhle slíbil!" Proč ne, jenomže
Martinka chtěla jet velice daleko. Nejsme si příliš jistí, zdali by došlapala i zpět. A tom by mohl být kámen úrazu. Její kolo, se
šlapáním natvrdo není navíc příliš vhodné na jízdu do kopce a z kopce. Dnes jí například při rychlém šlapání směrem dolů
spadl řetěz. Ještě že má na pravačku zadní čelisťovou brzdu. I tak Marťa celou záležitost řádně obrečela. To víte, řetěz jí
spadl poprvé a ona si myslela, že to už nepůjde spravit. Šlo to ;-)
Dnešní večeři jsme si uvařili na grilu. Dana zkusila Vojtíškovi nepřipravovat obvyklou mléčnou kaši a Vojtík s námi
vyfasoval nejprve pár kousků ogrilované cukety a pak nepohrdl ani makrelou. Ani se nemohl dočkat jejich dopřipravení.
Obskakoval gril v uctivé vzdálenosti a volal,"Támdle sou ybičký, budu hamat ybičký, ham ham mňam!" Kupodivu jedl, dokud
bylo co. K Vojtíškovi se samozřejmě připojila i Martinka, takže jsme měli s Danou plné ruce práce. Mám na mysli vybírání
kostiček z masa pro děti. Martinka je schopná zbylé kosti vyseparovat, ale u Vojtíka bychom něco podobného taději
nezkoušeli ;-)
Vojtíšek poslední dobou velice zajímavě usíná. Většinou pozdě a ráno brzo vstává. Obzvláště, má-li tatínek zrovna
dovolenou, nebo v sobotu či neděli. To aby si taťka náhodou nepřispal. Vojtíška už nemusím plácnout přes prdelku, aby se
odebral do svých peřin, on se tam přesune sám. Jenomže je schopen během večera natahat pod peřinu spoustu hraček. Pak
není divu, že po ránu nalezneme v jeho postýlce velký plastový traktor, dřevěné rozebírací auto, či jiné hračky, vyloženě vhodné
do postele na spaní. Dnes si tam Vojtíšek přinesl Martinčino miminko chou chou - Pavlínku. Nejprve ji zapnul aby mluvila a
pak s ní cosi kutil. Pak následovala dutá rána, jako by něco spadlo na podlahu. Vojtíšek vykřikl,"Nóó, padlo miminkó!" Poté se
objevil ve dveřích do ložnice a v ručkách třímal Pavlínčino oblečení,"Mám todle miminka katě!" Po mém pobídnutí vystartoval
zpět do postele. Po chvíli ticha bouchly dveře jedné skříňky a ani ve snu by mě nenapadlo, že si Vojtík do postele přestěhuje
celou přepravku s oblečením pro panenky. Už se v něm rochnil a hledal Pavlínce jiné oblečení. Jak vidíte, Vojtíšek si kromě
autíček pohraje i s panenkama :o)
Hodiny ukazují téměř desátou a Vojtík se v pokojíčku stále muchluje s Pavlínkou. Jak mu tak usnula, neopatrně do ní
strčil a milá Pavlínka propukla v pláč. Já hned vystartoval a Páju vypnul. Vojtík mi vysvětloval,"Todle je miminkó. Ono bečí,
víš?" Vím, ale také vím kolik je hodin ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4 5
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
15.7.2005
16.7.2005
17.7.2005
18.7.2005
19.7.2005
20.7.2005
21.7.2005
22.7.2005
23.7.2005
24.7.2005
- 
24.5.2007
