 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 24.1.2006
Zařizování Vojtíškova cestovního pasu...Těsně po obědě jsem opustil pracoviště a vydal se s rodinou směrem Velké město. Dana potřebovala k
zubařce a na Vojtíška čekaly nějaké nezbytnosti.
Zatímco Dana vystoupila u své zubařky, my zamířili s Vojtíkem do města. Měli jsme tak jedinečnou možnost spatřit
na vlastní oči potupný odtah posledního, do rána pojízdného Pendolina, zpátky směr Praha. Tisková zpráva je ZDE.
Vojtíšek hned zamířil prstíček tím směrem a nadšeně jásal,"Tatí dívééj mašinká, taková hezká!" Hezká je, jenom kdyby
ještě vozila cestující. Není to žádná legrace, když nevíte, na které mezi zůstanete mezi Prahou a Ostravou stát ;-)
Podobný, ovšem levnější, a možná i spolehlivější vlakový projekt rozjíždějí i Bělorusku. Jedná se však o dieselovou
soupravu. Pokud Vás to zajímá, klikněte SEM.
Já zajel s Vojtíkem k panu fotografovi. Vojtíšek se úplně sám posadil na otáčivou židli, nasadil úsměv číslo tři a bez
známek nejmenšího odporu si nechal pořídit celkem šest záběrů. Z nich jsme vybrali jeden povedený. Pan fotograf nám
posléze za stovku předal čtyři průkazkové fotky. To víte, děti si na jarní prázdniny vezme děda s babičkou a pojedou
někam do zahraničí. Vojtíšek proto nutně potřebuje pas. Má to však jeden háček. Na pasovém nás nejprve odkázali na
matriku, abychom nechali Vojtíškovi ověřit státní občanství. Je to prý uzákoněno od loňského roku. Nic však není
jednoduché - z našeho Velkého města je potřeba poslat všechny doklady na centrální matriku do
Ještě většího města. Takže teď budeme čekat týden na ověření a pak měsíc na pas. Stíháme to jen tak tak,
s odřenýma ušima ;-)
Chození po Velkém městě zvládal Vojtíšek s vypětím sil. Není divu - metrové bariéry podél ulic a navíc
všudypřítomný led a sníh. Vojta co chvíli uklouzl a ležel na zemi. Přitom si nahlas stěžoval,"Taťkó, já sem padláá. Au au,
to to bolí!" To víte, zima a chodníky jsou posypané pouze sporadicky ;-)
Nastalo další rozloučení s maminkou, neboť Dana spěchala projednávat do firmy novou práci na počítači. Vojtíšek
mi cestou domů, přesněji řečeno ke školce, v autě usnul. Doslova a jako špalek. Po vytažení z auta se sunul na zem a já
ho v náruší donesl bezvládného až do školkové šatny. Tam Vojtík procitl,"De to sem? Já necí do kolký za Maťkóů!" Po
chvíli se rozkoukal a to jsem mezitím vytáhl Marťu ze třídy. Martinka se velice podivila,Taťko, jak to, žes pro mě přišel?"
Překvapení. Hned mi povídala,"Tatínku, my sme dnes nebyli vůbec venku. Zato sme si konečně promítali ty pohádky.
Paní učitelka přinesla z domu svoji starou promítačku a ta konečně fungovala!" To je dobře. Možná bych také, kdesi na
půdě vyštrachal starou dětskou promítačku značky DIAX 3(Stála stodvacet korun) :-)
Verze pro tisk...
 25.1.2006
Vojtík se už moc těší do školky...Mrazy konečně polevily a dnes po ránu na nás čekalo o deset stupňů více. Zato se rozfoukal nepěkný vítr, takže při
bezvětrné dvacítce nám bylo lépe. Ještě že Vojtíšek nemusel po ránu doprovázet do školky Danu s Martinkou. Hlídala ho
totiž teta. Jakmile se však Vojtík trochu dostane z kašle a rýmy, poputuje do školky za s Marťou. Prozatím na pět dní v
měsíci, ale na celý den. Žádné po o. Jenom ať si zvyká. Sám se moc těší a neustále nás přemlouvá,"Já bysem tělá už jít
taky do kolký s Maťkóů!" ;-)
Vojtíšek si navečer vytáhl z poličky domino. Vše vysypal a pak skládal kostky na hromadu. Já hned přiskočil a
začal Vojtíka učit, jak se to hraje,"To musíš dávat kostičky stejnýma obrázkama k sobě!" Můj výklad postačil a výsledek
vidíte sami. Vojtík skládal a skládal, naprosto pečlivě. Zbývá už jenom jedna prkotina - naučit se pravidla a můžeme hrát.
Když ono je to těžké - jakmile si rozehrajeme partii s Martinkou, Vojta hned přiběhne a kostičky rozhází. Takhle máme
šanci, že se zapojí do hry :-)
Navečer si děti spolu tak nahlas hrály, až z toho šla Daně hlava kolem. Není divu, když má pracovat na počítači.
Ono se při takovém programování musí přemýšlet a já se v takovém dětském rámusu sotva soustředím kupříkladu na
počítačový střih videa. Martinka opět vymyslela hru, že jsou s Vojtou někde v Africe a kolem nich se hemží samé šelmy.
Však Vojtík neustále pobíhal a křičel na celé kolo,"Matí, sem nechóď, tady sou lefy, samý velký!" Pokud nevíte, co jsou
to lefy, počkejte na vysvětlení. Stejně jako Martinka, Vojtík nazývá jednoho lva lvem a jak je jich více, jsou to přece
lefy, ne? Čeština je holt relativně složitá ;-)
Martinka se najednou během hry zamyslela,"A tati, to ty lvy ze ZOO převážej na zimu do teplých krajů? Jako do Afriky?"
Jasně, ptáci přece odlétají do teplých krajů, proč by nemohli lvi? ;-) Já jí vše vysvětlil,"To víš, lvi jsou v zimě zavřeni v těch
domečkách, kde se jim topí!" :-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
25.1.2006 21:20:14 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
V souvislosti se včerejším kolapsem posledního Pendolina jsem na Internetu narazil na velice zajímavý text ke skladbě Z Opavy z Opavy, rychlík jede do Prahy - zpívanou původně Luďkem Sobotou :
Z Ostravy, z Ostravy jede Pinďa do Prahy všichni mají obavy kam dnes dojede. Nestaví, nestaví, skoro nikde nestaví, ale když sám zastaví dál už nejede. Z topení, ze dveří, z motorů se blýská strojvůdce bezmocně do kompjútru tříská Ten kdo k nám nastoupí dobrodružství podstoupí a než v cíli vystoupí moc zážitků získá.
Náhradní soupravy do Ostravy do Prahy jezdí dnes bez obavy a bez zpoždění. Neklopí, neklopí, zato v zimě zatopí, na wécé vám nebrání, ani z něho ven. Talián s úsměvem pokutičku platí, režisti jásají: "Režijka zde platí" Substráte otravný když chceš jet do Ostravy neznič nám poslední kus - máš Žlutý Autobus!!!
Dobré, že? :-)
Mám tu ještě jeden Internetovský názor - klikněte si ZDE ;-) | |
 26.1.2006
Martinka má moc ráda Litchi, a my také...Odpoledne mne přešla trpělivost a já konečně vymontoval z počítače rok a čtvrt starou DVD vypalovačku. Její
zmetkovitost dosáhla nepřijatelné meze. Abych Vám nastínil situaci - v poslední době jsem musel vyházet pěknou řádku
nedopálených DVD. Navečer se mi povedlo vyrobit poslední čtyři kusy videa z babiččiných osmdesátin a tím mechanika
skončila. Už je zabalena a hned zítra ji reklamuji u Internetového obchodu Alzasoft. Uvidíme, jak se staví k reklamacím. Balíček ovšem musí nejprve doručit Česká pošta ;-)
Vojtíšek je pěkný mlsoun, abyste věděli. Po páté hodině se Dana pustila do přípravy naší večeře - langošů. Sotva
nasypala mouku do robotu, už vedle ní stál Vojtík a žadonil,"Maminkó, já bysem tělá taky salámek!" Dana se
ohradila,"Ale Vojtíšku, já tady žádný salámek nemám!" Vojta se zamyslel a hned si věděl rady,"Ale tady něco voní, já
bysem to těláá!" Vojta totiž poslední dobou následuje svůj nosánek, podobně jako ten pán v reklamě na auto Škoda ;-)
V souvislosti s reklamovanou vypalovačkou jsem dohotovil poslední videa. Posléze jsem celý projekt pouštěl na
našem novém DVD přehřávači v kuchyni. Děti bedlivě sledovaly řádění z doby před čtrnácti dny(Na babiččiných
osmdesátinách). Vojtíšek pojednou přiběhl do ložnice a vyloženě žadonil,"Já bysem těl ohlíčéék!" Kdeže vše
viděl? Přece na videu. Děti tam před obědem z hladu okousávaly suché rohlíčky. Jak mi to říkala Dana,"Vojtíšek
dopoledne sleduje Krtečka. Jakmile má Krteček lízátko, chce ho také Vojta. Pokud má Krteček banán, má ho Vojtík
také!" :-)
Martinka si navečer pomlaskávala. Zajel jsem totiž do supermarketu Plus a tam zakoupil téměř třicet deka jejího
oblíbeného ovoce Litchi(Česky Liči). Vojtíšek to nemusí, jenomže Martinka se může po něčem podobném
utlouct. Já také a Dana jakbysmet :-)
Pomalu usínající Marťa právě zaperlila. Ptala se,"Maminkó, tatínku, která voda je najzdravější? Ta z kohoutku, nebo
ta z vodovodu?" Obě jsou přece z kohoutku, ne? ;-)
Verze pro tisk...
 27.1.2006
Řádění na zledovatělém sněhu...Dnes se mi konečně podařilo odejít dříve z práce. To víte, ve firmě se neustále něco buduje a já vymýšlím, co by se
dalo zlepšit. Ale dosti práce. Já si to domů přihasil těsně po třetí odpolední a celkem bez problémů s autem vyjel po ledu
na dvorek a do stodoly. Není divu, včera jsem vše posypal zbytkem starého štuku z pytle. To není zcela ideální, neboť
obsažené vápno, barví vše na bílo ;-)
Vojtíšek dnes odpoledne opět nechtěl ze školky. Dosti se šprajcoval a Dana mi navečer sdělovala,"Až Vojtíšek
přestane úplně kašlat, tak ho do školky na celý den dám!" Proč ne, když se tolik těší. Vojtíšek se totiž cítí značně mimo
dění, neboť po ránu putuje Marťa do školky a pokaždé se vrací dosti nadšená z dětského kolektivu. To je jenom dobře.
Jak sami vidíte na fotce, dětičky se během vracení ze školky praly o popelnici. U nás je vyvážejí jednou týdně a to v
pátek. To Vám byl boj. Vojtíšek chtěl jít hot a Martinka čehý. Nakonec s popelnicí práskli o led a já ji po dětech dotáhl
vlastními silami k domu. Následovalo sjíždění svahu nacházejícího se za domem, na plastových lopatách. Přitom máme
dosti značné starosti o Martinku, neboť to bere až z vrcholu a zmzlý sníh je dosti rychlý. Vše dopadlo na výbornou a
Marťa dosti dobře řídila. Nenarazila ani do domu, ani do fotbalistické umyvárky. Vše šlo těsně kolem. Vojtíšek se také
pokusil o sjezd, jenomže posléze konstatoval,"Mě to nejdéé, jedíít z kopcéé!" není divu - nedržel řádně lopatu a obrátil se
dvakrát kolem dokola. To se mu nelíbilo ;-)
Zítra na nás čeká na blízké sjezdovce sjezd na čemkoliv. Však nás tam před chvílí zval pan starosta prostřednictvím
bezdrátového rozhlasu BOR. Pojedeme tam ,
ale žádné zvláštní sněžné vozidlo nevlastníme. Alespoň se děti mimo soutěž pobaví ;-)
Zíráte na dnešní druhou fotku? Nic u nás nevybuchlo, ani dětský pokojíček nenavštívili zloději, jak by se na první
pohled mohlo zdát. Martinka mi navečer sdělovala,"Víš tatínku, tu jednu bednu sem vysypala já a tu druhou Vojta. Já sem
mu to řekla, abych si měla z čeho postavit dům pro panenky. Hezké, jenomže dětičky musely všechno uklidit do
Večerníčku. To už problém byl :-)
Verze pro tisk...
 28.1.2006
Odpoledne na místní sjezdovce...Dnešní mrazivé a překrásně slunečné odpoledne jsme strávili na velkém kopci, respektive na místní sjezdovce.
Konala se tam totiž soutěž ve sjezdu na čemkoliv. Mohli jsme tak na vlastní oči spatřit roztodivná vozidla, jako například
sovětský tank na sáňkách, či hospodský stůl i s židlemi. Ovšem, jít tam s Vojtou bylo, značně o nervy. Kdyby tak chtěl
jít po svých. S sebou jsme dětem vzali pouze sáňkovací lopaty a tak se Vojta nedal táhnout. Co chvíli mu podklouzly
nožky a on se vleže na zemi čílil,"Mě to kouzló, já nemůžu ťapát! Já nepudu dál!" Ani pak na kopci nechtěl jezdit ze
svahu. Martinka přitom svištěla jako o závod. Museli jsme jenom dávat dosti pozor na lyžaře a snowborďáky - sníh je
umrzlý a tomu odpovídaly i sjezdové rychlosti. My se raději pohybovali napravo od vleku, tam jich tolik nejezdilo.
Odpoledne se vydařilo. Vše jsme završili návštěvou chaty pod vlekem a dali si něco na zahřátí. Martinka slupla
jeden párek v rohlíku a tvářila se náramně spokojeně. Není divu, na párek se těšila od oběda. Když šli onehdy na chatu
se školkou, dali si stejné menu. Při pohledu z okna ven na lyžaře, si Dana posteskla,"Měli jsme vzít Martince lyže s
sebou!" Marťa by se bývala mohla učit lyžovat. Obzvláště, když se na sjezdovce prohánělo pár dětí, možná i mladších
než Marťa. Pěkně pluhem, v klídku, brázdily bez hůlek strmý svah, aby mohly vzápětí nasednout na vlek.
Hned zítra napravíme zásadní nedostatek - chybějící Martinčiny lyže. Pojedeme na sjezdovku znovu. Přestože se
nachází na horním konci naší obce, pojedeme raději autem. Místní komunikace je totiž ledovatá a posypaná inertním
materiálem, to na sáňky není. A Vojtík má přece velké problémy dojít těch zbývajících čtyřista metrů ;-) Dana je
momentálně značně nahlodaná a po ránu bude chtít z půdy přinést svoje staré lyže a přazkáče. Já bych si také přinesl
svoje lyže ze sedmé třídy - Artis Variant, jenomže disponují šroubovanými hranami a to bych se na zmrzlém sněhu
nechytal. Vždyť i někteří snowbordisté situci komentovali - museli jet strmý svah značně ha hranách. Já si raději vezmu
kameru a vše natočím. To bude bezpečnější ;-)
V úterý skončilo na trati poslední provozuschopné Pendolino, to jistě víte. V ten samý den jsme s Vojtíškem
zahlédli jeho odtah do Prahy. Bohužel ne zpředu, tak se teď, jako my, pokochejte fotkou s novým řešením softwarových
problémů výše jmenované soupravy ;-) Odkaz je ZDE.
Verze pro tisk...
 29.1.2006
Vojtíšek jel poprvé na lyžích...Hned po ránu jsem podnikl velkou výpravu do temných zákoutí naší půdy. A víte, že se slídění vyplatilo? Paprsek
baterky odhalil v jednom místě větší množství sjezdových lyží - mimo jiné i ty moje staré artisky. Na těch se tedy na
sjezdovku odvážit nemohu - mají odlepenou skluznici, šroubované hrany a nebezpečné lankové vázání. Druhým
exemplářem, vyneseným na světlo boží jsou staré jasanky s vázáním kandahár. Mno, možná až pojedou lyžaři na
historických lyžích, budou dobré. Jako třetí jsem objevil staré dětské lyže - metr dlouhé. U nich byly i hůlky. Sláává,
Martinka má hůlky, když ty svoje menší darovala Vojtíškovi :-)
Daně jsem z půdy snesl její lyže Elánky s duralovými hůlkami. Nestála na nich minimálně deset let. Však jsem jí
povídal jednu hlášku z komedie století S Tebou mě baví svět. Zní takto,"Na tvým místě bych si ty rosiňoly
nebral!" Ojojoj, málem jsem nestihl utéct ;-) Dana to však brala s humorem a dál zbavovala lyže stoletého nánosu
pavučin a špíny. Přesto o svých schopnostech maličko zapochybovala. To když jsme balili věci do auta a odjížděli na
horní konec obce na sjezdovku,"Mám vzít s sebou průkazky zdravotního pojištění? To aby jsme to měli jednodušší při
odvozu do nemocnice!" Sbalila je, preventivně :-)
Po příchodu k vleku se Martinka nechala přesvědčit a předvedla pár sjezdů. Když ono se jí samotné nějak nechce.
Prozatím ji nenutíme příliš zatáčet, čí jezdit v pluhu. Jenom ať si na jízdu nejprve zvykne. Po Martince otestoval svoje
dřevěné lyžičky i Vojtík. Jak se na ně hnal, byly první kroky spíše zklamáním,"Taťkó, nejedé to, kouže tóó!" Přišlo i pár
pádů, veskrze dozadu. Marťu v takovém případě podrží vysoké přazkáče. I přesto se pomalu sunul za mnou, já ho táhl
jako chvíli předtím Marťu za hůlky(Marťa to používá jako vlek). Mno, ono to časem půjde. Všichni jsme pak
sledovali jednu malou holčičku - mohla být stará asi jako Vojtík, která jela s tatínkem na vleku až nahoru(Měl ji
mezi nohama). Nahoře si ji následně uvázal na takový popruh, aby mu neujela a pak pomalu brázdili rychlý sníh v
tandemu.
Dana si zakoupila permanentku na deset jízd a jela otestovat, zdali nezapomněla lyžovat(Sjela to
čtyřikrát). Skutečně ne, jenom si stěžovala na přemrzlý sníh. Když ona jela dolů velice rozvážně. Žádné raketové
tempo jako snowborďáci, či někteří šílenci na karvingových lyžích. Jeden takový málem smetl děti u dojezdu k vleku - jak
chtěl zabrzdit na poslední chvíli, vyplo mu vázání a ztratil jednu lyži. Pak už letěl jako dělová koule. Jen tak tak nás minul
,a i jiné okolostojící ;-)
Co říci závěrem? Dětem se na sjezdovce líbilo, Daně jakbysmet. Jenom já si asi budu muset zakoupit nějaké lyže,
abych se znovu naučil jezdit. Přece jenom mě nebaví jenom tak koukat na ostatní(A filmovat.) Naposledy
jsem na tom stál v prváku, což bylo někdy před dvaceti lety. Je to možné? Je. Vždyť jsme se v té době s Danou poznali
;-)
P.S.: maličko jsem zvětšil formát fotek. Můžeme si to dovolit. Na placeném hostingu nám totiž zvedli diskový prostor z 1GB na 3GB. To
potěší, viďte? Vás jistě také ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
29.1.2006 22:03:38 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Přidávám jedno video z Martinčina lyžařského sjezdu. Kvůli přenosové náročnosti jsem jej smrsknul na pouhých 800kB. Omluvte proto jeho horší kvalitu. Klikněte si ZDE. |
29.1.2006 22:25:15 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Tý jó, Pendolino má už svůj vlastní portál na Internetu. Klikněte si ZDE. ;-) |
30.1.2006 8:18:36 Lucka (holky 9 a 7) vrad(zavinac)volny.cz
Tak jste mi vlili s Danou optimismus do žil - v sobotu se s holkama chystám na hory, naposledy jsem stála na lyžích přesně před 20 lety (prvák na gymplu). Údajně se to nezapomíná, no nevím, ale po vašem článku jsem mírný optimista. Pro holky to bude premmiéra, tak se snad ve zdraví vrátíme :-)). |
30.1.2006 9:43:32 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Tak si to ve zdraví užijte. My bychom se také asi ještě dlouho neodhodlali, ale mít sjezdovku za humny je opravdu velké lákadlo :-) | |
 30.1.2006
Trocha historie z mého lyžování...Z práce jsem se dnes navrátil celkem včas. Dokonce se mi podařilo zaběhnout do školky, za Danou a dětičkama.
Dana totiž šla s Vojtou vyzvednout Martinku. Jak následně pochodovali naši dva miláčci domů, vidíte na prvním fotu.
Vojta se čílil, že mu ledová cesta klouže a Martinka spěchala na televizní Kouzelnou školku. Tam se dozvěděla od
Majdy a Františka, jak vyrobit masku z papíru. Co myslíte, že jsem s nimi posléze provozoval? Vyráběl karnevalové
masky. Vyříznutý papír od hlavy medvídka Pů zabavil Vojtík a celkem mu improvizovaná maska seděla, nemyslíte? Viz
obrázek č.2
Vojtíšek se po návratu zvenku sháněl po své oblíbené svačince,"Maminkó, tatínků, já bysem tělá jogutéék!" Dostal
tedy jogurt Prince s kuličkami(Mimochodem, pod víčky se nachází pokaždý jeden puzzlík. My už máme těch
pravých horních rohů nejméně pět. Pokud Vám chybí, ozvěte se ;-) ) Vojtík si však jogurtek otevírá sám a dnes se
celkem vydatně řízl alobalem do levého palečku. Vzápětí si stěžoval,"Tatíí, mě to bolíí!" Následovala otázka,"Chceš to
zalepit náplastí s obrázkem?" Nedůvěřivý Vojtík hned hlásil,"Nené, necí, mě už to nebolí!" To se opakovalo ještě párkrát.
Dana odjela po půl sedmé na cvičení a dětičky požadovaly pustit DVD Tom a Jerry na novém přehrávači. Až došlo
na díl v němž se hraje golf. Tom se marně snaží odpálit míček a při té příležitosti vyhloubí pěknou díru zemi. Vojtík
jásal,"Podívej maťkó, má takovou kuličkůů!" Marťa ho hned opravovala,"To není jenom taková kulička, to je pinpongovej
míček, přece!" Kdepak, pinpongovej :-)
Ještě mi dovolte malou poznámku k mým starým lyžím. Já nikdy k lyžování veden nebyl, až jednou došlo v sedmé
třídě na povinný lyžařský výcvik. Naši mi koupili výše jmenované lyže Artis Variant a na ně bylo přešroubováno historické
vázání po nejstarším bratrovi. Pata lanková z kandaháru a vpředu jakási "bezpečnostní" špička od firmy Massag. Jenom se sami podívejte na foto. Lyže jsem
měl v sedmé třídě 185cm dlouhé, prý aby mi nějakou dobu vydržely, když už stály čtyři stovky. K tomu bazarové
šněrovací lyžáky. Není divu, že jsem byl s podobným vybavením terčem všeobecného posměchu. Jak rád bych se rozjel
na sjezdovku, jenomže učitelé byli soudní a na větší kopec mě raději ani nepustili. To samé v prváku - lyžoval jsem
tenkrát v Peci maximálně na Smrku, tam to ještě není žádný pořádný sešus. Prostě a jednoduše, toužím po pořádném sjezdu
na pořádných lyžích, či žehlicím prkně - tedy snowboardu. Uvidíme ;-) Naše děti bych tedy nechtěl podobným způsobem omezovat ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
31.1.2006 12:30:40 Lucia
A čo manželka cvičí? Aerobic? Má môj obdiv, že má takú skvelú výdrž a chuť ešte večer cvičiť. Pozdravujem. |
31.1.2006 12:34:54 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Přesně tak, jezdí na aerobic. Prý si během té hodiny odpočine od dětí - a mně ;-) |
31.1.2006 13:31:19 Pavla
Zdravím celou vaši rodinku.
Už dlouho se každý den bavím příběhem z vašeho domácího kruhu a teď jsem se konečně odhodlala vám také prozradit jedno naše tajemstvíčko. V červenci, pokud bude všechno v pořádku, budeme mít miminko. Bude to naše první, tak jsme trošku nervozní, ale právě příběhy Vojtíška a Martinky mě naplňují optimismem, že také všechno pěkně zvládnem a že i u nás nebude o vtipné příběhy nouze.
Ještě jednou vás všechny zdravím a přeji pevné zdraví. |
31.1.2006 13:57:24 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Určitě to zvládnete a rozhodně se nudit nebudete ;-) Díky, dobrých zpráv není nikdy dost :-) | |
 31.1.2006
Připravujeme velkou akci Kulový blesk...Odpoledne probíhalo ve školce odpoledne předškolkových dětí. Sotva Vojtík procitl, už stál u
domovních dveří a chtěl běžet do školky za Martinkou. Tak moc se těšil na děti a hračky. Sotva pak zahlédl Martinku ve
třídě, už se k ní hnal a hned si padli kolem krku. Prostě scéna jak z Telenovely ;-) Že by se přece jenom měli rádi? No,
někdy to moc přesvědčivě nevypadá, obzvláště, když se perou jako koně. To byste koukali, jak Vojtíšek vrací Martince
údery. Snažíme se je trochu usměrňovat, ale pokaždé nejsme nablízku :-)
Po čtvrté hodině se nedalo nic dělat, Vojtík se musel rozloučit. Putoval do auta. Jste zvědaví, kam směřovaly naše
kroky, pardon, kola? Do blízkého městečka, podívat se na koberce. Sháníme dětem do pokojíčku něco nového, veselého
a hlavně teplého. Už máme vybráno, jak vidíte na fotce. Ne však s modrým podkladem, je to ve skutečnosti světle hnědé.
Ale postavičky sedí. Na jarní prázdniny totiž plánujeme velkou akci - malování a vůbec celkové zkulturnění pokojíčku.
Bude na to týden času - děti jedou s babičkou a dědou na týden na Slovensko. To bude doma klííídek ;-)
Následuje pár hlášek. Martinka se během cesty autem ptala Dany,"Mami, víš jakej lék z lékárničky vypne bolest
hlavy?" Dana se zamyslela,"Saridon, ne?" Marťa zajásala,"No jó, to je von! Ten bysem právě potřebovala, protože mě z
Vojty bolí hlava!" No comment :-)
Po večeři děti vyžebraly pár sladkostí. Vojtíšek si následně stěžoval,"Mamí, mě to lepí!" Dana se znepokojeně
tázala,"Co lepí?" Vojtík křičel,"No pusinká, pecé!" Aby ne, když ji měl ulepenou od sladkostí. Rodičové se následně
váleli smíchy po zemi :-)
Před chvílí jsem děti přivedl z koupelny a hupky šupky do postýlek. Vojtíšek se jako obvykle tázal s ručkama
sepnutýma,"Taťkó, můžu bejt u Matinky, chvilku? Posím posím!" Proč ne, hned zaplul pod Martinčinu peřinku. Všemu
ovšem předcházelo sprchování. To je Vám paráda. Pustím sprchu a děti vlezou do sprcháče. Zbývá za nimi zavřít
sprcháčové dveře a je vystaráno. Ven nenastříkají a tam ať si provádějí, co chtějí. A víte, že se opravdu umyjí? :-) Během
následného utírání do osušky za námi přišla Dana a ptala se Vojtíška,"Víš jak se jmenuje maminka od kuřátka?" Vojta
nezaváhal,"No pecé lepičká!" Dana pokračovala,"A jak se jmenuje tatínek?" Vojtík se zašklebil,"Pecé adéék!" Ano,
tatínek je opravdu Radek ;-)
Jedna perlička závěrem. V souvislosti s výběrem koberce poučením od paní prodavačky přišla Marťa před chvílí do
ložnice za mnou a nožkou testovala špatně položený koberec,"Ten koberec je tady položenej blbě, víš, tati? Ten se musí
přilepit, jinak klouže. Ještě štěstí, že drží tím nábytkem!" Ou ou, to je i na mne moc a padám, padám ze židle :-)
Verze pro tisk...
 1.2.2006
Konečně doma sušíme vzduch...Děti se právě vrátily spolu s maminkou ze školky. Vojtík hodnotil velice šílené inverzní počasí, venku panující,"Není
tam na zahádce tavičká, je pod níchem a ledéém! Je to tam celý posypaný, taťkó!" Má naprostou pravdu. Sluníčko na
nás od neděle nevykouklo. Ach jo, co se dá dělat. Nic. Zato všechny stromy vypadají jako od Dědy Mráze, z kultovního
Mrazíka ;-)
Dana se po převléknutí posadila na postel v ložnici a sledovala funkci nové sušičky vzduchu - viz další odstavce.
Děti dostaly za úkol, samy se převléknout. Právě hotová Martinka se však na sedící maminku zahleděla a hned ji
kárala,"Mamí, co tam jen tak sedíš a nic neděláš?" To jsou věci, člověk si ani na vteřinku nemůže pohovět :-)
Před Večerníčkem Martinka žadonila,"Tatínku, dáš mě mlíčko ohřátý bez jahody?" To je velice zajímavé. Jakmile
se děti zakoukají do televizní obrazovky, pořád něco chtějí. Nevšimli jste si toho? Já se však nedal,"Martinko, vždyť si
mlíčko umíš ohřát v mikrovlnce sama!" Marťa protestovala,"To sice jó, jenomže sem malá a nedošáhnu na hrníček!" Ale
dosáhne - hned si přitáhla k lince židli a z ní v pohodě hrneček ze skříňky vytáhla. Otevřít ledničku a nalít si mlíčko bylo
dílem okamžiku. A pak že to nejde ;-)
Dnes nám spediční služba Ravi expres dovezla přes
Internet objednanou sušičku vzduchu. Celkem nutně ji potřebujeme, neboť stěny našeho dvěstě let starého domu jsou
sice nahozeny sanačními omítkami, přesto prostupuje vlhkost do místností. Důsledkem jsou po ránu mokrá okna,
zatuchlé skříně a plesnivějící kožené věci. Vlhkost kolikrát přesahuje 70%. Roztomilá mašinka už za mými zády vesele
pracuje a co chvíli je slyšet odkapávání zkondenzované vody do pětilitrové nádrže. To bude pohodička, obzvláště na
podzim a na jaře, kdy je situace nejhorší. Teď když mrzne, ukazuje display hodnotu 56% relativní vlhkosti vzduchu.
Ještě jedna poznámka - zařízení sice disponuje příkonem 390W, avšak pracuje na principu ledničky a z výdechového
otvoru fouká teplejší vzduch, tak to i trochu přitápí :-)
Verze pro tisk...
 2.2.2006
Na děti zítra čeká speciální vyšetření v nemocnici...Odpoledne jsem měl doma neskutečné ticho. Tedy, kromě sušičky vzduchu, ta mi vrní za zády v ložnici. Na třetí
stupeň větráku vydává hluk 63dB(Měřeno aplikací Hlukoměr v mobilu - ve vzdálenosti jeden metr). Na
poklidné spinkání to jistě není. Jenomže, když to má trochu v domě proluftovat, nějaký výkon ten větrák musí mít ;-)
Ale abych se vrátil ke klidu - Dana odešla s dětmi za kamarádkou a jejími dětmi. Dětičky se hned vrhly do společné
činnosti - udělat z dětského pokoje kůlničku na dřív ;-) Ani jsem tam nemusel být, vím co dokáže pouhá Martinka s
Vojtou.
Dana se vrátila domů se zbytkem rodiny těsně po šesté hodině. Měla tak akorát čas na uvaření si kotle čaje a
odchod na pravidelné cvičení. Chodí na aerobic v pondělí a ve čtvrtek, abyste byli v obraze. Již s předstihem se mě
ptala,"Uvaříte si večeři sami? Jednalo se o plánovaný chléb ve vajíčku. Sama Martinka se mne po příchodu domů
preventivně ptala,"Tatínku, a umíš doopravdy vařit? Dokážeš dnes k večeři uvařit ten chleba?" No jasně. Když onehdy
trávila Dana na rizikovém těhotenství s Martinkoiu téměř dva měsíce v nemocnici, vařil jsem si sám. A ono to šlo. Bez
větších problémů ;-)
Dana jela na horní konec obce za kamarádkou s Vojtíškem na kočárku - golfáči. Není jiné možnosti, jak se dostat
po místní komunikaci na ona místa. Zledovatělá a inertním materiálem posypaná vozovka není zcela ideální pro jízdu na
sáňkách. Sotva doma Vojtík slezl z kočárku, už mě upozorňoval,"Tatínku, tam venku je tma! Komín na teše je pod
níchem, já ho nevidím!" Komín je opravdu zasněžený :-)
Sotva Martinka vběhla do ložnice k počítačovému pracovišti, už hlásila,"Tatínku, teď si budu já hrát hru Krtečka!"
Nedá se nic dělat, o druhý počítač s Vojtou bojuje. Dana jim přes den hrát nedovolí a ode mne mají také svoje limity.
Jelikož Martinka běhá častěji na malou, Vojta hned zaujme její pozici a nemíní Marťu pustit zpět. Proto se Martinka tak
hlásí o místo ;-)
Co nás čeká zítra? Dana jede na desátou do Velkého města k zubařce a zařídit Vojtíškovi výrobu
pasu. Já se zatím uvolním z práce ve dvanáct a zajedu pro Marťu do školky. Půjde po o. U sousedů vyzvednu Vojtíška a
hurá do města. Tam na děti čeká ultrazvukové vyšetření srdíček, v místní nemocnici. Je to dosti nutné, neboť teta umřela
právě na zástavu srdce kvůli vrozené vadě. Prý to může být dědičné. Dana již podobné vyšetření prodělala. Doufáme, že
vše dobře dopadne.
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
24.1.2006
25.1.2006
26.1.2006
27.1.2006
28.1.2006
29.1.2006
30.1.2006
31.1.2006
1.2.2006
Ještě jedna poznámka - zařízení sice disponuje příkonem 390W, avšak pracuje na principu ledničky a z výdechového
otvoru fouká teplejší vzduch, tak to i trochu přitápí :-)
2.2.2006
- 
24.5.2007
