 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 3.2.2006
Celkem náročné vyšetření v nemocnici...Jistě jste zvědaví, jak jsme dopadli dnes, těsně po poledni v nemocnici. Všemu ovšem předcházelo dosti složité a
přesně naplánované cestování - vše dokonale vymyslela Dana ;-) Tak tedy - Dana odjela autobusmo o půl desáté do
Velkého města k zubařce a za nákupy. Vojtíka pohlídala moc hodná teta od sousedů a já se zatím v práci
bavil. Mimo drátování nutných změn v elektrorozvaděčích se mi podařilo najít kýžený kontakt na servis speciálních
tiskáren EPSON a hlavně poslat někam jednoho obchodního zástupce. Uff, celkem rušné dopoledne. Následoval oběd a
frrr, cesta domů. Zbývalo zastavit se pro Marťu ve školce a poté vyzvednout Vojtíka od sousedů. To nebylo až tak
jednoduché, neboť Vojtík čul v cestě do nemocnice nějakou levárnu a tak se vzpíral,"Já necí jít od tetý, já nemůžu jet
autém!" Nu což donesl jsem ho domů v náručí a tam se obě děti převlékly z kombinéz do slušnějšího oblečení.
Ve Velkém městě jsme se sčuchli s Danou u nemocnice. Čím blížeji se Vojtíšek nacházel směrem k
nemocnici, tím více protestoval,"Já nemůžu sám ťapát, já tam necí jít!" Není divu, nedávný pobyt v nemocnici, kapačky,
píchání injekcí a pobyt na dětském oddělení JIP má stále v živé paměti. Marné bylo naše přesvědčování. Nakonec jsem
Vojtu násilím dotáhl až do čekárny ultrazvukového oddělení. Tam se nás ujal velice milý a mladý pan doktor se
sestřičkou. Nejprve zalehla na postel Marťa a nechala si důkladně ultrazvukově vyšetřit srdíčko. Abyste tomu rozumněli -
z Daniny strany se může jednat o vrozenou srdeční vadu, na níž umřela teta a ještě další z rodiny. Pan doktor však
neshledal žádné abnormality. Marťa si ještě nachala nasadit na ručky, nožky a hrudníček elektrody od EKG. Vojtík vše
sledoval, až na něj došla řada. Ojojoj, to Vám bylo křiku. Ani za nic nechtěl zalehnout na postel. Svíjel se jako had.
Křičel,"Já tadýý necí býýt mamíí!" Sestřička proto podala Daně lahvičku s gelem a mě následně instruovala, kam mám
Vojtíškovi sám připnout kterou elektrodu na příslušnou končetinu(Nic na tom není, vše je barevně
rozlišeno). Vojtík si kupodivu nic z těla nestrhával. Nakonec se nám společnými silami podařilo natočit celkem
slušné EKG. Alespoň pan doktor se tvářil dosti spokojeně. Ale co by mohl chtít, viďte? ;-)
Následný ultrazvuk už Vojta skousl v pohodě. Neustále sledoval barevný monitor a komunikoval s panem doktorem.
Srdíčko má v naprostém pořádku a my se můžeme těšit za dva roky nashledanou. Docela se nám ulevilo. Vám také,
že? ;-)
Dnes jsem vlezl na blog Iva Lukačoviče - zakladatele Seznamu.
Najdete tam odkaz na beta-verzi map. To je bomba, jenom se tam podívejte. Stačí vyhledat Vaši obec, poté přepnout do
režimu leteckého snímku a nastavit maximální přiblížení. Nic nevadí, že je snímkování tři roky staré. To jsou detaily. I
naše čistička odpadních vod je před domem vidět. Pro vstup do testovací stránky nové Seznam mapy si klikněte ZDE.
Verze pro tisk...
 4.2.2006
Dobrých zpráv není nikdy dost - myslím to upřímně... ;-)Venku nám začalo dopoledne sněžit a napadlo asi pět centimetrů prašanu. Jelikož se právě vyjasňuje, do rána jistě
krutě přituhne. Půjdu ještě zkontrolovat čističku odpadních vod, aby náhodou do rána nezamrzla. Dětem, ani nám se
nechtělo jít ven, takže jsme strávili podmračený den v teple domova.
Před nedávnem jsme umyli velký šlapací traktor a přitáhli ho dětem do pokojíčku, aby se zdokonalovaly v jeho
ovládání. Vojtík se má naučit šlapat, abychom ho mohli na jaře začít trénovat v jízdě na kole. Traktor mu sice dal zabrat,
ale už umí přejet místnost na délku. Super. Marťu jsem pro změnu pozoroval předevčírem, kdy dostala za úkol traktor
uklidit pod akvárkový stoleček. Pozadu se tam vejde s pěticentimetrovou mezerou. Marťa zasedla za volant a šikovným
najížděním si, precizně zacouvala do "garáže". Ani o jednu nohu neškrtla. Zčerstva by mohla jít do autoškoly. Až mi
spadla čelist. A já, co to tu onehdy nacvičovala :-)
Dopoledne za mnou přiběhly děti a Vojtík v čele prosil,"Taťkó, posím posím, můžeme malůvat vodovkamá!?" Proč
ne. Rozpoznat Vojtovy vodovky od těch Martinčiných je strašně jednoduché. Zatímco Marťa má černou barvičku téměř
netknutou, Vojta maluje prakticky vše načerno. Že by to odráželo jeho náladu? Kdo ví. Rozhodně mi v jednu chvíli
ukazoval nějaký černý flek,"Tady je tatínku autó, ale je sovaný!" Aha, schovaný. Moje otázka zněla,"Vojtíšku, kde má to
auto kolečka?" Dana mi odpověděla,"Ale ono mělo kolečka, než je Vojta zamaloval!" Vojta přisvědčil,"Jó, má kolečká
sovaný, má je v níchu!" To by musel být nepěkně špinavý sníh. Brrr ;-)
Dětičkám jsem před polednem ukázal jedno kouzlo s balónkem. Nafoukli jsme tři exempláře a já jeden umístil nad
výdechový otvor nové sušičky vzduchu. Balónek tancoval volně ve vzduchu téměř tři minuty. To se dětem moc líbilo a
zavěšovaly svoje balónky ostošest. Ohromná to zábava :-)
Během podvečerního mytí se mne Martinka ptala,"Tatínku, a žijou ještě draci?" Já jí odpověděl,"Víš, draci se živili
princeznami a ty už nejsou. Tak draci vyhynuli!" Martinka se čílila,"A voni ty draci doopravdy žili? Nežrali princezny,
vždyť je pokaždý osvobodil Honza, nebo princ. Ten vzal meč a usekal drakovi všechny hlavy!" Tak to vidíte, je v obraze ;-)
Jak jsem tak sledoval začátek Televizních novin na ČT1, z úst mi vyšla jediná slova,"Dobrých zpráv není nikdy dost!
Vypínám to!" Není divu - v Egyptě se z blbosti lidské potopila
loď plná cestujících, muslimové nám málem vyhlašují válku a desítky lidí ušlapali na filipínském stadiónu. Kde jsou ty pozitivní zprávy? No přece na eMartince ;-)
Verze pro tisk...
 5.2.2006
Já jsem to neudělal, to tatínek...Dnešek jsme opět strávili v teple domova. Co se dalo dělat. Rtuť v teploměru spadla po ránu opravdu hodně hluboko
a přes den se jí nahoru příliš nechtělo. Děti si hrály v pokojíčku a Marťa si hrála na miminko, jak sami vidíte na fotce.
Nastal čas oběda. Já popadl Vojtíka a donesl ho ke kuchyňskému stolu. Sám totiž jít nechtěl,"Já nemůžu jít hamát
polífků!" Během posazování na židli natáhl levou ručku a ta se trefila rovnou do talířku. Pláác! Jakoby zázrakem se
polévka příliš nevylila a přežil i talíř. Naštěstí to také nebylo horké. Hned jsem Vojtu káral,"Tedy Vojto, to se nedělá!"
Vojtíšek se velice dobře bránil,"To sem neudělala já, tos udělal ty, tati!" Aha, to jsou mi věci :-)
Oběd pokračoval i nadále ve veselém duchu. Vojtík dlabal, až se mu boule za ouškama dělaly, ale Martinka
protestovala,"Já už nebudu jíst!" Dana přišla s geniálním nápadem,"Martinko, když nechceš jíst, tak spočítej, kolik lžic
polévky ti na talířku zbývá!" Martinka začala bagrovat a každou lžíci započítala,"Jedna, dvě, tři...!" Najednou byl talíř
prázdný. Tomu se říká super nápad ;-)
Martinka trochu kašlala, proto raději zůstala doma i odpoledne. Jako na potvoru za mnou přišla a povídala,"Tatínku,
mě by se zrovna dneska chtělo lyžovat. Jenomže já nemůžu ven!" To jsou mi věci. Abyste tomu rozumněli - minulou
neděli na sjezdovce lyžovat nechtěla. Dalo mi to hodně přemlouvání, aby na lyže vlezla. Pak ale jezdila celkem v pohodě.
Potvůrka jedna ;-)
Navečer jsem se pustil do opravy našeho, sice starého, ale stále relativně fungujícího zesilovače(Je mu už
třicet let). Bohužel, po takové době vyschly kondenzátory a přístroj se špatně zapíná. Vojtíšek hned přiskočil a
spravoval spolu se mnou. Jeho prstíček neustále ukazoval na nějakou součástku,"To to je todle, taťko?" Moje odpověď
zněla,"Tohle je kondenzátor, tohle potenciometr...!" Takových nových součástek. Vojtíšek se ptal hezky dlouho. Až
tatínka hlava brněla ;-)
Ještě malá poznámka - Dana právě v kuchyni sleduje nový seriál Místo v životě - novácké pokračování
čétéčkovského Místo nahoře. Co jsem jen očkem zahlédl pár scén, tak se mi oproti předchozím dílům z
ČT1 příliš nezamlouvá technika práce s kamerou. Mám na mysli dosti neklidné scény, přejíždění z postavy na postavu, atd. Prostě, domácí video natáčené z jedné ruky s vyklopenou obrazovkou. Nejsem žádný filmový kritik, je to čistě můj názor, ale celé to na mě působí rušivě. Autoři jistě dobře vědí, proč zvolili
výše popisovaný postup, ale tady šlápli vedle. Možná se na to dívám trochu z jiné strany, než běžný divák - vzhledem ke svým pokusům o
natáčení a následný střih amatérského videa ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
5.2.2006 22:18:39 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Já Vám s tím Pendolínem asi nedám pokoj. Nedá se nic dělat, dráhy jej zakoupily za peníze daňových poplatníků, a výsledek je značně rozpačitý. Dnes jsem se opravdu hodně zasmál nad naprosto dokonalým článkem. Takhle bych chtěl také psát. Holt, kdo umí, ten umí. ZDE to je ;-) | |
 6.2.2006
Vojtíšek byl dnes poprvé ve školce na celý den..Tak, a dnes mám pro naše věrné čtenáře velké překvapení. Až do včerejšího večera bylo na celou věc uvaleno
přísné informační embargo. S úderem půlnoci vše padlo(Já stejně spal a do rána nic nemohl napsat). Dana
se již týden připravovala na odeslání Vojtíška do školky spolu s Martinkou. Na jednu stranu není divu, když po ránu
dovedou Marťu do třídy a Vojtíšek se šprajcuje,"Já bysem tělá taký do kolký!" Tohle provádí již několik týdnů. Ani se mu
nedivím, když Marťa zůstane mezi tolika dětmi a hračkami. Vojtík pak musí trávit chvíle s maminkou o samotě a
hračkami, které má již dávno na jedničku zmáknuté ;-) Prozatím bude chodit na pět dní v měsíci a pěkně na celý den.
Jenom ať si školku vyzkouší naostro, když po tom tolik touží ;-)
Vojtík po ránu málem nemohl ani dospat. V okamžiku stál připraven vedle Marti na svou velkou akci. Jakmile se ve
školce přezul, už si to mastil za dětma do třídy. Martinka ho následovala. Abyste byli v obraze - naše školka je suprově
věkově promíchaná, takže naši miláčkové chodí spolu do jedné třídy. Což je velmi rozumné, nerozlišovat děti dle věku.
Dana se posléze vracela poprvé do prázdného domu. Něco podobného s Martinkou nezažila, neboť tou dobou brečel
Vojtíšek doma, coby miminko. Prý z toho dnes měla velice rozporuplný pocit. Nakonec se ani nezastavila - luxovala,
stírala a i jinak uklízela. Však jsem si té čistoty všiml hned po návratu domů. Jindy totiž Dana uklidí a milý Vojtík stačí
do odpoledne nadělat spoustu nepořádku ;-)
Těsně před třetí odpolední se Dany zmocnily opět podivné pocity a tak raději vyrazila směr školka. Jaké to
překvapení. Nenejenom, že se jí Vojtíšek nevrhal kolem krku, on hned prohlašoval,"Maminkó, já ještě nemůžu domů jít,
já si musím hvát!" Na ta slova ukořistil letadlo, s nímž ho Dana po pětačtyřiceti minutách odnesla pod paží do šatny. Co
myslíte, líbilo se Vojtíkovi ve školce? No jasně, líbilo. Hned zítra si vše zopakujeme pro velký úspěch znovu. Vojta je opět
natěšený. To je dobře. Velice mile prý překvapil i paní učitelku - za celý den se mu nemusela příliš věnovat a sám si hrál.
Dokonce byl pochválen i co se jídla týče. Jak mi říkala Dana,"Já bych chtěla být mouchou a zaletět se do školky
podívat!" Tomu se snad ani nedá věřit ;-) No, jenom, aby coby moucha v patnáctistupňovém mrazu nezmrzla. Stačí, že
mi před chvílí telefonovala,"Přijedem ze cvičení později, píchly jsme kolo u auta!" :-)
Jak jsem komentoval novácký seriál Místo v životě již včera, bezprostředně po jeho skončení(A měl z toho do
rána trauma, zdali se mi to náhodou jenom nezdálo), dnešek mne nezklamal. Na Novinkách vyšel článek a stačí
si pod článkem přečíst jadrné komentáře na práci kameramana. Opravdu se nejednalo o šílený sen. Zlatá Česká televize
a její profesionálně natočené Místo nahoře(V případě Novy se prý jednalo o umělecký směr dodávající
akčnost). Klikněte si ZDE ;-)
Verze pro tisk...
 7.2.2006
Vojtíšek podruhé ve školce a sněhová kalamita ?...Vojtíšek dnes opět šel do školky. Dana si to vymyslela hezky - Vojta odchodí v kuse celý týden. Má nárok na pět
dní v měsíci. Co bude dále, je ve hvězdách. Však jí včera babička do telefonu povídala,"A co bude Vojtíšek dělat další tři
týdny doma?" No, nevím nevím. Já navrhoval řešení,"Asi budeš muset nastoupit do práce!" Kdepak, Dana pracuje zatím
doma přes Internet a do práce se chystá až v září.
Vojtíškovi se dnes ve školce velice líbilo. Vše vyprávěl Daně, která se za dětičkama vypravila kolem třetí hodiny do
školky. Protentokrát zvolila lepší metodu - do třídy nešla a na děti ze dveří zavolala. Vojtík jí běžel v ústrety a nahlas
volal,"Maminkó, mě se ve kolcé líbilo, líbilo se mi ve kolcé!" Uvidíme do budoucna, ale v případě Vojtíka nebude
pravidelná docházka do školky žádným problémem. Vidíme to i u Martinky - dětem se ve škoce prostě líbí. Paní učitelky
prostě vědí, jak na děti zapůsobit :-)
Vojtíšek mi po návratu referoval,"Taťkó, ve kolcé máme autodáhu a já sem ji tavělá!" Naprosté nadšení. Vojtíšek si i
dnes hrál ve školce bez nějakých výraznějších podnětů od paní učitelky. A Martinka se o Vojtíška také velmi stará. Jako
by se zhostila úlohy uvaděčky do školky. Vše mu trpělivě vysvětluje a neustále Vojtu obskakuje. Hotová ošetřovatelka ;-)
Venku od časných ranních hodin sněží, sněží a sněží. Cestou do práce, v Pracovním městě a cestou
z práce se všude v kopcích zastavovaly kamióny. Dalo jim pořádnou práci, aby vyjely. Odpoledne pak kamióny tahal v
nedalekém městečku do kopce traktor. Tím by se dalo obstojně živit - zimní vytahovač kamiónů ;-) Není divu, když
silničáři nestíhají. Domů jsem se navíc musel proházet, neboť mi pluh hodil pěknou bariéru na příjezdovou cestu. Tu
prohazovala během dopoledne Dana, to aby se doma nenudila bez dětí ;-) Jsem zvědav, co na mne čeká během ranní
cesty do práce ;-)
Na druhé fotce máte možnost zhlédnout naši příjezdovou cestu. Málem už není kam házet sníh. Snad už si dá paní
Zima pokoj. V pátek máme jet za švagrem - neteřinka Danielka slaví svoje narozeniny. Cesta do Krkonoš může být
krutá, proto mi Dana neustále klade na srdce,"Nezapomeň do kufru přibalit lopatu na sníh a mohl by ses podívat i po
sněhových řetězech!" Že by? No, dnes by se občas i hodily. Něco s tím uděláme. Deme do hor ;-)
Verze pro tisk...
 8.2.2006
Mokrý sníh, to je zábava...Včerejší překrásný prašan se přes noc změnil v hromadu mokrého sněhu. Chodit se v tom nedá, jak je to hluboké a
jezdit už vůbec ne. Ještě, že jsme včera s Danou proházeli příjezdovou cestu. Po ránu dokonce i pršelo. Právě před
odchodem do školky. Dana dětem sdělila,"Vezmete si do školky deštníčky, ano?" To bylo radosti. Jenomže než se
vypravili, déšť přešel v chumelení a tak dětičky pochodovaly s deštníky i ve sněhu ;-)
Vojtíškovi se ve školce opět moc líbilo a každému na potkání vykládal,"Já sem kolcé hvála s autodáhou, tavělá sem
autodáhu a jedila autíčkama!" Mno, Vojtíšek si velice nerad zvyká v mluvě na to, že je kluk. Když on má neustále před
sebou velký vzor - Martinku. Jakmile ho však upozorníme,"Vojtíšku, jak to říká kluk?" Vojta se zakření a povídá,"No pecé
jedil!" Ono to jednou dopadne, jenom se nebojte ;-)
Po návratu ze školky nechtěly děti jít domů a raději mi pomáhaly odklízet sníh před domem a na dvorečku.
Martinka lopatou a Vojtík hrabičkama. Hrabal a hrabal, až vyhrabal díru. Marťa pro změnu stavěla sněhuláka, jak vidíte
na první fotce, focené mobilem. Po čtvrté se mi je konečně podařilo nahnat domů(Začínala totiž Kouzelná
školka) a děti povídaly mamince,"Maminkó, já sem dělalá ve níchu dííůů po myšičkůů, víš? Já zase stavěla
sněhuláka z mokrýho sněhu!" Překřikovali se jeden přes druhého :-)
Jakmile děti večer umyji a obléknu(Kdepak, bejvávalo, dnes to zvládají téměř sami), následuje podání
prášků na zoubky Zymafluor a hupky dupky do postýlek. Vojtíšek se poslední dobou velice mile
ptá,"Tatínku, můžu u Matinky být, chviličku?" Kdeže, se ptáte? Přece u Martinky v postýlce. Včera se posléze Marťa
nakvartýrovala k Vojtovi. Já na ně nakoukl a už zněla Vojtíkova otázka,"Může Maťká u mě být?" Proč ne, oni nakonec
stejně usnou každý ve svém ;-)
Tak si to představte, v poštovní schránce ležel dopis adresovaný na moje jméno. Po jeho otevření mi doslova spadla
čelist. Neuvěřitelné - zvyšují nám přídavky z 241 Kč na 245 Kč na jedno dítě! Dana bezprostředně reagovala,"To jsou
tedy pěkný humoristi!" Dobrá je i ta poslední věta, že máme použít peníze výhradně na potřeby dětí. No jo, Marťa si
spolu s Vojtou mohou zakoupit o jedno lízátko měsíčně více. Ti se mají, viďte? ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
9.2.2006 16:56:54 Marta
Máte pravdu, tyhle perličky mě vždy velmi pobaví. Já jsem například dostala poukázkou k vybrání 5,-Kč. Taky jsem nevěděla jestli se mám smát nebo plakat. Samo, že jsem jim to nechala, já bych se na poštu s tím styděla jít. :-) |
9.2.2006 18:33:45 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
To máte pravdu. Na moji adresu například chodí každý rok úroková poukázka na téměř vybranou poštovní vkladní knížku. Já se prostě neodvážím na poštu, nechat si připsat roční úrok 2 Kč. Mno, možná za dvěstě let, by z toho mohl být solidní balík ;-)Dana mi přitom kolikráte říkala, abych ji zrušil. Asi mi nic jiného nezbude :-) | |
 9.2.2006
Jedeme opět do hor...Vojtíšek se zítra chystá na svůj poslední školkový den v tomto měsíci. Holt už má svůj pětidenní limit vyčerpaný. Ze
školky je vyloženě nadšený a kolegové v práci mi málem ani nevěří, že tam šel hned napoprvé na celý den a týden bez
breku. Je to tak. Jenomže Dana si maluje nástup do práce až od září. Vojtíšek to musí příští dny doma vydržet ;-)
Těsně před Daniným odchodem na cvičení se Vojtíšek nebývale tulil,"Já ci pinkát, mamí!" Dana se podivila," Vždyť
ještě nebyl Večerníček, ne?" Vojtíšek vedl svou,"Býl, já už ci pinkát!" Dana se natěšovala,"Tak to budeš jistě spát, až
přijdu ze cvičení, viď?" Vojta však zavrtěl hlavičkou,"Ne ne né, nebudů!" A víte, že svůj slib splnil? :-)
Děti půjdou zítra ze školky po o a já z práce jakbysmet. Čeká na nás daleká cesta autem do Krkonoš. Jedem ke
švagrové na návštěvu. V sobotu oslavíme neteřinčiny čtvrté narozeniny. Ovšem, na dopoledne chystáme ještě výpravu na
blízkou sjezdovku. Uvidíme, jak se nechá Martinka zviklat. Neteřinka Danielka totiž už jezdí na lyžích celkem obstojně.
Není divu, chodí se školkou na výcvik. Třeba se Martinka nenechá zahanbit a vleze i na dětský vlek. Uvidíme, popíšeme
nafilmujeme a nafotíme. Také uvidíte, nechte se překvapit ;-)
S největší pravděpodobností se uvidíme až v neděli. Jedeme do Krkonoš, jak už jsem avízoval a v pohraničí není
signál na CDMA připojení přes Eurotel data express. V notebooku mám navíc nefunkční telefonní modem(Kdy já
se naposledy připojoval přes pevnou linku - vždyť už více než rok máme WiFi připojení a pevnou linku jsme dávno zrušili,
telefonujeme daleko levněji přes Internet), takže budu na víkend mimo připojení na Internet. Musíte to vydržet.
Pokud nezapadneme(Dle švagrových slov, u nich napadlo asi tak šedesát centimetrů nového sněhu - lopata do
auta to jistí, alespoň doufám. Sněhové řetězy nemáme ;-) ), v neděli nashledanou a na viděnou. Určitě pro Vás
vyblejsknu nějakou zasněženou idylku ;-)
Na druhé fotce vidíte Vojtíška, jak se chce přiblížit taťkovi. Bušil totiž do kalkulačkové klávesnice na dětské
pokladně. Přitom volal,"Já už taký píšu na počítači jako taťkáá!" Tak to vidíte, můj nástupce :-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
10.2.2006 11:39:09 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Už se to blíží. Právě jsem se vrátil z oběda, jdu se převléknout a frr z práce po o. Jedeme do Krkonoš, takže jsem moc zvědavý na tamnější silnice. Na internetu varují, aby nikdo do hor raději ani nevyjížděl. Ke švagrovi to je naštěstí po relativně hlavní silnici. No, uvidíte, respektive si přečtete v neděli. Pokud ovšem nezapadneme ;-) | |
 12.2.2006
Na návštěvě u Krakonoše...Sláává, konečně se nacházíme doma. Na horách(V Krkonoších) se nám moc líbilo i přes nepříliš
dobré počasové podmínky. Abych vám to přiblížil - včera jsme si na dopoledne malovali návštěvu nedalekého sjezdového
areálu. Bohužel, foukal silný vítr a co chvíli sypala hustá sněhová přeháňka. To pro Martinku na lyžařské učení není.
Dnes by to asi šlo, jenomže se přihodily jiné věci, jenž Vám dále popíšu.
V páteční popoledne jsme vyjeli směr Krkonoše. V rádiu varovali - nejezděte do hor. My máme na Felicii zimáky
pátým rokem, už moc "neberou" a navíc jsem nezakoupil sněhové řetězy(Sněhová lopata však byla do kufru řádně
přibalena). Nač také, vždyť cestu znám a kolikrát to bývá horší u nás po ránu, při cestě do práce. Navíc -
kdybychom náhodou úplně zapadli, stačí zavolat švagrovi a on by pro nás přijel. Jinak je potřeba jet opatrně a ohleduplně
k ostatním řidičům. Žádný problém. Dětičky spokojeně pochrupovaly ve svých sedačkách, dokud se někde za Červeným
Kostelcem neprobraly. Pak už vše šlo, jako v animovaném filmu SHREK 2. Jistě to znáte - oslík se donekonečna
ptá,"Kdy už tam budém?" Shrek odpovídá,"Oslíku, jedeme do království za sedmero horami a to snad hovoří za vše, ne?"
Martinka provozovala po zbytek cesty obdobnou činnost,"Kdy už tam budem?" Grr, na jednu stranu se ti naši miláčkové
těší na cestu a oslavu neteřinčiných čtvrtých narozenin, ale na tu druhou se jim dlouhá cesta nezamlouvá ;-)
V sobotu jsme se prapůvodně chystali do blízkého sjezdového areálu. Jenomže nám nepřálo počasí a Vojtíšek
navíc poněkud zvadl a byla u něho diagnostikována zvýšená teplota. Radeji zůstal doma. Včerejší odpoledne proběhlo ve
znamení velké oslavy narozenin neteřinky Danielky. Oslava ze zdařila a byla zakončena rozkrájením velkého dortu - ve
tvaru ryby, vlastnoručne vyrobeném tetou. Však Vojtíšek obcházel již hodinu předtím kuchyní a žadonil,"Já už mám
hlad!" Aby neměl, těšil se na ten krásný dort ;-)
Dnešní dopoledne se zdálo dosti krátké a strávili jsme jej opět na bobech a saních. Protentokrát bez Vojtíka.
Jenom si povšimněte včerejších fotek - na první se Vojtíšek čílí,"Tatínků, já už bysem tělá domů, stašněé padáá ních!"
Proto zavírá očka. Nakonec vydržel ještě mnoho jízd. Na druhé fotce si pak povšimněte, jak nám zmizel z pohledu les na
kopci. Úplná vánice - za zmínku stojí také detaily vyčuhujících plotů okolo ulice, v níž jsme bobovali. Včera odpoledne se
v tomtéž koridoru konaly dětské závody na bobech. Ovšem bez naší účasti ;-)
Chvíli po dnešním obědě následovalo balení. Já doběhl nastartovat auto, vyházet ho ze sněhu a už nám nic
nebránilo v cestě domů. Vzápětí usnuvší dětičky však procitly kousek za Úpicí a další kus cesty jim byl dosti dlouhý.
Martinka se jakž takž zabavila, jenomže Vojta neustále vykřikoval,"Maminkó, já už tady neci býýt!" Co mu však zbývalo
;-)
Pár kilometrů před domovem najednou Vojtíšek zvolal,"Já počebuju čůůááát! Já ci čůát na tavičku!" Dana ho mírně
zklamala,"Ale teď nikde není travička, jedině na sníh!" Vojtík souhlasil,"Já ci čůát na ních!" Navzdory preventivní plínce
jsem zastavil na jedné autobusové zastávce a Vojtíšek se skutečně vzorově vyčůral. Není nad praktický nácvik, viďte? ;-)
Zbývalo se proházet čerstvým sněhem k domu, obdobně jako sedláci kaší v pohádce Hrnečku vař. Docela mi ta, více než půlhodinová činnost dala zabrat. Když my už málem nemáme, kam ten sníh na dvorku házet :-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
13.2.2006 9:07:25 Lucka (holky 9 a 7) vrad(zavinac)volny.cz
Dobrý den,
dočítám Vás po návratu z Jeseníků a dovolím si malou poznámku. Od letošního roku není omezen pobyt dětí, jejichž maminky jsou na mateřské dovolené, na pouhých 5 dnů, ale děti mohou chodit každodenně (ale tuším jen na 4 hodiny). Lucka |
13.2.2006 10:57:00 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Mno, tohle nám moc nepomůže. Minulý týden musela Dana nosit Vojtíška odpoledne ze třídy téměř násilím. A to s nimi šla domů i Martinka. Vojtíšek by určitě nešel domů po čtyřech hodinách strávených ve školce. Jediné schůdné řešení je na celý den, na pět dní v měsíci. Prozatím. Dana chce totiž od září nastoupit do práce. | |
 13.2.2006
I maminky můžou bejt někdy nešikovný...Dana měla obvyklé dilema,"Co si dnes dáte k večeři?" Přesněji řečeno, měla říci dáme, neboť dnes nešla na
obvyklé cvičení. Důvod je celkem prozaický - prý snad přetížená střecha tělocvičny a možné obavy z jejího pádu. Co
bychom si tak mohli jiného tuto zimu představit. V noci na dnešek spadla téměř nová střecha na rodinném domku. Byla
opravdu téměř nová, alespoň co se krytiny týče. Jinak ty trámy, nic moc. Jenom se podívejte SEM.
Ale abych nezamlouval nadnesené téma, Martinka si dnes vymyslela k večeři lívance. Dana je doposud smažila
pouze jablkové. Proto nahlédla do chytré kuchařky a umíchala na robotu řídké těsto. Přitom se mě ptala,"Není to nějaký
řídký?" Kdepak, kvasnice po chvíli vykonaly svoji práci, těsto nabylo na objemu a zhoustlo. Již první lívanečky se tvářily
nadmíru jedle. Já neodolal a do jednoho se zakousl. Už se vzduchem neslo,"Hmmmm, chutná to jako lívanec!" Martinka
se vedle v pokojíčku zamračila a hned kárala taťku,"Tatíí, když to chutná jako lívanec, tak to přece JE lívanec, néé?!" Má
pravdu. Sice předtím chlácholila Danu, kvůli roztrhanému lívanečku,"Ale to nevadí, že se ti to nepovedlo, i maminky
můžou bejt někdy nešikovný, to nííc, to se stává!" Dobrá útěcha, že? Jenomže Marťa sama ochutnala a už se za ušima
oblizovala,"Mňam, to je vopravdu hodně dobrej lívanec! Skoro jako ve školce!" Však jich s Vojtou sbušili opravdu hodně.
Vojtík s marmeládou a Martinka s cukrem a skořicí :-)
Dana komunikovala telefonicky navečer s babičkou. Ta se prý dotazovala na dopravu k naší plánované letní
dovolené. Letíme v srpnu kamsi ke středozemnímu moři a cestovka nabízí dopravu z Hradce Králové na letiště do Prahy
za "pouhých" 400 Kč na osobu a cestu. Včetně toho nejmenšího prcka Vojtíka. Tak si to spočítejte. Čtyři dospělí plus
čtyři děti a cesta zpět. Šílená částka, že? Loni jsme zaplatili za stejnou cestu Tranzitem kompletně dva tisíce. Musíme
opět někoho takového sehnat.
Vojtíšek se dnes do školky nedostal, mimo jiné i pro svoji zvýšenou teplotu. Není o co stát, venku je opravdu hodně
sněhu. Situaci lze přirovnat době před pěti lety. Jenom se podívejte na náš článek a fotky. Nejhorší,
je, že má celá idylka skončit za pár dní. Prý se nepěkně oteplí a přijde obleva. Hrůůzá! To bude bláta a vody :-(
Verze pro tisk...
 14.2.2006
Vynalézavá Martinka...Na Martinku dnes odpoledne čekala cesta do Pracovního města, přesněji řečeno, do velké školy. Já z
onoho města přijel do školky, tam vyzvedl Danu i s Marťou a pak následovala otočka zpět. Nedá se nic dělat, my
nemáme vše takzvaně u nosu. Ve škole naše kroky směřovaly do logopedické poradny. Je totiž nejvyšší čas, Martinku
řádně naučit vyslovovat sykavky. Nejvyšší čas mám na mysli v tom smyslu, že jí ještě nezačaly vypadávat mléčné
zoubky? Toho je potřeba využít, že? ;-)
Na dnešní první fotce Martinka práve dokončuje svůj geniální vynález,"Tatínku, musíme tady mezi těma dvěma
postelema natáhnout špagát. To je jako trolej pro tuhle tramvaj!" No jo, tramvaj na setrvačník jí onehdy přivezl děda
odkudsi ze zahraničí. Jenomže tramvaj v žádném případě nechtěla sledovat sběračem nataženou trolej. Stavěla se na
všemožná boční kola, neustále zavěšena za špagát. Marťa si zoufala,"Tatínku, ještě by to něco chtělo!" Aby ne, já jí
pomohl,"Chtělo by to ještě koleje, po nich tramvaje jezdí, že jo?" To mi bylo nakonec odsouhlaseno,"No jasně, koleje
nemáme!" :-)
O víkendu mi děda přivezl na zapůjčení takovou malou věcičku, sloužící pro převod analogového videozáznamu na
digitální. Jmenuje se DAZZLE. Zakoupil ji před nedávnem v Makru, za pouhé dva tisíce. Balení obsahuje kromě
převodníku i ostré CD se střihovým programem Pinnacle Studio 9, které používám pro střih digitálního videa. Honem
honem jsem vše pozapojoval a nainstaloval. Jenomže, ouha. další pokusy mi nepřidaly na optimismu. Jak jsem se těšil
na Martinčiny miminkovské záběry, konečně pěkně sestříhané na DVD. Kdo se kdy kouká na dlouhé minuty natočené
na klasickou véháesku, že? Abych Vám vše vysvětlil - po dlouhém boji o přenos zvuku do PC jsem zkolaboval na velkém
množství ztracených obrazových snímků. Výsledný obraz je značně trhavý. Není divu - kvůli kompresi videa a tím i
zmenšení objemu dat se přenáší každý čtrnáctý snímek a mezitím se vše dopočítává. Vypadnou-li dva, či více, je
výsledkem "dopočítání" dosti zřetelný škubanec v obraze(V případě předchozího boje o přenos digitálního videa za
vše mohl pomalý harddisk. Ten je ovšem v tuto chvíli až proklatě rychlý ;-) ). Musím prolézt Internet, zdali mi
někdo nepomůže.
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
3.2.2006
4.2.2006
5.2.2006
6.2.2006
7.2.2006
8.2.2006
9.2.2006
12.2.2006
13.2.2006
14.2.2006
- 
24.5.2007
