|
---|
Hlavní menu |
---|
| |
---|
|
---|
Kniha návštěv |
---|
| |
---|
|
---|
Webmaster |
---|
| |
---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 10.3.2006 Vojtíšek se prostě bojí...Dnes jsem přišel z práce velice pozdě - o půl šesté. Po jedenácti odpracovaných hodinách. Výrobní linka prostě
musela jet, i kdybychom nad ní strávili celou noc - toť slova vedoucího. A vypadalo to v jednu chvíli opravdu ošklivě - na
servis z Německa. To je ovšem problém, v pátek odpoledne. I v Německu je to stejné. Kdo ví, kdy by se tu technik
vyloupl. Ani nevím, jakým zázrakem se nám nakonec práce podařila. Uff, ještě teď trpím. Po zaklapnutí víka notebooku
jsem kolegům předvedl velice vítězný výskok na znamení radosti. Podařilo se mi totiž přelouskat německy psané texty.
To víte, díval jsem se naposledy technikovi od Forda(Přesněji řečeno od KOCHA) přes rameno a podařilo se
mi zahlédnout naprosto tajné heslo pro zevrubný servis. Huráá, už tančím vítězný tanec kolem ohně. ;-)
Sotva jsem otevřel vchodové dveře, Martinka mi běžela v ústrety,"Tatínků, huráá, už seš konečnéěéě domá, to nám
jistě sundáš kufry, viď?" Proč ne. Marťa i Vojta se už moc těší na jarní prázdniny. Odjíždějí v neděli vlakem směr
Slovensko. Zítra jedeme s dětmi do Hradce a v neděli ráno je všechny vezeme do blízkého města na vlak. V souvislosti s
odjezdem balila Dana dětičkám kufr. Právě proto jej Martinka požadovala sundat dolů ;-)
Včera jsem si stěžoval na nové sněžné přívaly. Noc nám však připravila překvapení v podobě prvního doteku jara. Po
ránu teplota nad bodem mrazu a hustý déšť. Kdyby si tak chtěl odnést ty hromady sněhu.Těšíme se marně. Hned zítra,
či pozítří má vše zmrznout a před domem nastane další klouzačka. Grrr :-(
Jelikož dětičky tráví většinu času doma, nezbývá, než je nějak zabavit. Na prvním snímku vidíte takové hraní. Vojtík
lumpík vysype hračky a kdo v tom má pak chodit. Opičí se po Martince, popadla ho touha stavět vlastní domečky. Staví
a staví, jenomže coby stavební materiál kolikrát končí vysypané plastové bedýnky ;-)
Podívejte se dnešní druhou fotku. Zvěčnil jsem pro Vás Martinčinu nástěnku, umístěnou nad jejím psacím stolem.
Tak tohle bych nakreslit nedokázal. Martinka nechodí týden do školky a tak se činí. Obzvláště ta poslední - spodní
veverka se jí náramně povedla, viďte? :-)
Dětičky se těsně před usnutím dožadují tzv. mazlení. Zatímco si Martinka užívá miminkovského chování v
náručí(Uff, uff, celkem slušný záběr - když byla onehdy v zabalovačce, vážila o něco méně a nohy jí také tak
netrčely). Zato Vojtík vyloženě nesnáší chování naležato. Prostě se bojí. Má se najednou moc rád a nevyhledává
vyšší pozice. To je na jednu stranu velké plus - drží se při zemi.
Verze pro tisk...
15.2.2006 Zase sněží...To je hrůůzáá - zítra očekáváme mrznoucí déšť, oblevu a ono začalo na tu solidní, možná půl metru vysokou
sněhovou pokrývku, bez varování a znovu sněžit. Už jsme před chviličkou zametali znovu násep na dvorku. To bude vody,
až to všechno roztaje. A sněhová vánice nepolevuje :-(
Odpoledne jsem Martinku vyzvedl zcela neplánovaně ze školky sám. Dana se totiž během našeho telefonického
rozhovoru, právě odhodlávala k cestě do školky spolu s pokašlávajícím Vojtíkem. Celkem silné poryvy větru, roznášející
prašan ji příliš nepřesvědčovaly. No problem, já právě dokončil v práci jednu velkou a důležitou akci(Jednalo se o
zprovoznění elektrického rozvaděče s elektronikou) a tak jsem navrhl,"Já se stavím pro Martinku cestou z práce!"
Dana neskrývala svoje nadšení a ani Marťa, o hodinku později. Sotva mě spatřila ve třídě, už mi visela kolem
krku,"Tatínků, co tady děláš? Já sem tak ráda, že seš tady pro mě!" To potěší, viďte? :-)
Dana mi po návratu domů sdělovala,"Tak si to představ, Vojtíšek složil Martinčino puzzle ze 48 kousků!" No tedy.
Maminka mu přitom pomohla s pouhými pěti kousky. Zlepšuje se, chlapec jeden ;-)
Vojtíšek je skvělý "dojížďák". Abych Vám vše vysvětlil - když Martinka něco dobrého nechce, hned se o to hlásí
Vojtík. Kupříkladu dnes - Martinka si odložila lízátko do mističky, zatímco Vojtík to svoje doblízal. Chvíli před večeří se
ptal, ukazuje na Martinčino lízátko,"Matinka už todlé necé?" Už už se po něm sápal. Kdepak, Marťa by se čílila ;-)
Závěrem mám pro Vás jednu perličku - o víkendu jsem na horách natočil celkem slušné video, nejenom z oslavy
neteřinčiných narozenin. Kupříkladu v neděli dopoledne jsme bobovali v jedné zasněžené ulici. Den předtím se tam jely
dětské bobové závody. Dole je však silnice, po níž tak jednou za deset minut projede auto. Martinka byla poučena, že
má na řiditelném bobu zatočit do hromady sněhu, aby na silnici nevlítla. Jak vše dopadlo, zhlédnete na internetovském
videu. To by možná už bylo na nějakou soutěž, nemyslíte? ;-) Klikněte si ZDE. Video je vyrenderováno v kodeku MPEG1 a jeho
velikost činí 900kB.
Verze pro tisk...
16.2.2006 Jak Vojtíšek ztratil botu na sněhu...Počasí nás dnes opravdu překvapilo. Těžko říci zda mile, či nemile. V každém případě u nás nepršelo a navečer vše
lehce přimrzlo. Zato sněhu napadlo od včerejšího večera dobrých dvacet centimetrů. Sypalo se to lehce až do čtvrté hodiny
odpolední. Rozhodně je letos překonán sněžný rekord z roku 2001, tedy registrovaný na našich stránkách. Momentálně
přituhuje, tak doufám, že sníh vydrží.
Zatímco Vojtíšek po obědě spinkal, Dana se vydala se sněžnou lopatou prohazovat příjezdovou cestu. To mám hodnou
manželku, viďte? Já doházel pouze kousek k hlavní silnici. Vojtíšek se však posléze doma probudil a jeho první krůčky
směřovaly po sundání preventivní plínky na nočník. Pěkně se vykakal a Dana tak mohla slyšet skrze pootevřené dveře náramný
křik,"De jéé mojéé maminkáá, já máám bobéék mamíí!" Ani moc nebrečel ;-)
Kolem třetí hodiny nadešel čas na vyzvednutí Martinky ze školky. Zatímco Dana vešla do šatny, Vojtíšek zůstal venku
sám. On má totiž velkou zábavu - vleze si na ocelový kolotoč a točí se kolem dokola. Nahoru si sám a bez problémů vyleze.
Až potud žádný problém. Ten nastal vzápětí. Jak mi povídala Dana, najednou se otevřely dveře a v nich stál Vojtíšek s jednou
zimní botou v ručičce. Bosou nohou tlapal ve sněhu a hlásil,"Maminkó, bota mě padlá!" Co se dalo dělat, punčocháčky měl
mokré. Dostal botu zpět a už všichni tři šupajdili směrem k domovu ;-)
Martinka mi navečer líčila návštěvu dvou kouzelníků ve školce. Ti mimo zcela jasné kouzlení předváděli i jiné dovednosti.
Kupříkladu žonglovali s různými předměty - s talíři a noži. Však se Marťa snažila předvádět žonglování s jedním
balónkem,"Tatínku, dívej, já právě džongluju s míčkem!" Mno, celkem jí to šlo, s jedním. Marťa hned pokračovala s
výkladem,"Tatínku, máme se to prej učit jenom s míčkama, v žádným případě si na to nemáme brát nože a talíře. To by to
dopadlo, viďte? ;-)
Co se týče školky, mi Dana vysvětlovala jeden velice plusový bod, který získal Vojtíšek minulý týden během školkového
navštěvování. Naučil se mýt si důsledně ručičky po každém jídle. Školka je prostě fajn a příklady vrstevníků táhnou. Jenom
dobře :-)
Verze pro tisk...
17.2.2006 Znáte scoubidou ?...Bezprostředně po návratu domů se mě Vojtík ptal,"Taťkó, de máš autóó?" Kde by, stálo ve stodole. Vojta po mém
vysvětlení pokračoval,"Aháá, maminkó, taťká má autó ve todole, zajél tam!" A že mu to dalo. Včerejší téměř suchý sníh,
dostal dnes v noci a časně ráno dosti zabrat. Lilo jako z konve. Navíc ta teplota kolem čtyřech stupňů rozhodně nepřidá.
V takové tající břečce se mi zajíždělo opravdu nepěkně. Vyšlo to až na druhý pokus, s rozjezdem téměř padesát metrů.
Co se dá dělat, když to je do zatáčky a do kopce ;-)
Martinka poslední dny sama stele postýlky. Stačí dětem zavelet,"Už je čas, bežte si udělat postýlky!" Na ta slova
se vrhnou spolu s Vojtíškem na peřiny uskladněné v ložnici. Popadnout je a dotáhnout do pokojíčku, je pak dílem
okamžiku. Martinka se dnes hnala s peřinami do pokoje ostošest,"Tatínku, my se tady teď zavřeme a uděláme
překvapení!" Opravdu, sotva se dveře zatahovačky rozhrnuly, my mohli spatřit překrásně ustlané postýlky. Martinka už
sama a bez problémů dokáže navléct prostěradla :-)
Vojtíšek se po obědním spinkání velice nepěkně probudil. Dokonalá negativní nálada. Hned začal brečet,"Mamí, já
necí távat! Já nepudů za Maťkou do kolkýý! Já nebudů tadýý!" Prostě ne ne a ne. Když to na Vojtu příjde, tak to stojí za
to ;-)
Jenom se podívejte na druhou fotku. Takhle šikovná je maminka. O víkendu si půjčila od tety na horách knížku
Velká kniha o Scoubidou. Momentálně zkouší všechny možné vzory z výše jmenované publikace. Už jí
bužírky docházejí a já jich prapůvodně zakoupil pro Martinku slušný balík. I Martinka se činí - již dokáže bez problémů
uplést hranatý profil ze dvou přeložených bužírek. Tak, teď už víte, čím se doma bavíme. Následuje odkaz na knihu SCOUBIDOU :-)
Verze pro tisk...
18.2.2006 Ohromný sněžný bunkr, kombinovaný s tobogánem...Obleva bohužel pokračuje i u nás. Přes noc sice maličko přituhlo, jenomže přes den se do sněhu opřelo sluníčko spolu
se čtyřmi plusovými stupínky. Ze střechy teklo, ale sníh tam prozatím zůstává. I přes tání Martinka žadonila,"Půjdeme ven na
sních?" Proč ne. Vojtíšek si po ránu přispal, proto ho Dana po obědě nenutila k pobytu v postýlce. Raději jsme vypadli na
zahrádku. Po proházení cestičky se nám podařilo dostat půlmetrovým sněhem až ke starému bunkru - ten jsme stavěli někdy
v lednu. Já popadl lopatu a začal na něj kupit dosti solidní hromadu. Materiálu je dost, žádný problém. Uff, to jsem si máknul.
Po navršení zbývalo vyrubat uvnitř hromady místnost s vchody na tři strany. Na vršek více než metr a půl vysoké hory vedou
navíc schůdky a zpředu to má i klouzačku, bohatě užívanou Vojtíškem jezdícím po prdelce a Martinkou na lopatě. To Vám
bylo zábavy. Děti se řádně rozmáchaly a o půl třetí jsem velel k ústupu domů. Sníh přitom není vyloženě mokrý - u nás neprší.
Je prostě celkově povolený. Snad to ještě chvíli vydrží :-)
Martinka vlastní prapodivnou hračku z časopisu Medvídek Pů. Jedná se o klapající pusu se zuby, ovládanou přes tyčku
takovým klešťovým mechanismem. Prostě, když Vám něco zapadne za postel, máte reálnou šanci to vytáhnout výše
popisovaným zařízením. Tak se alespoň po obědě snažil Vojtíšek vytáhnout zpoza gauče naházené tam magnetky.
Bezvýsledně. Já se ho ptal,"Vojtíšku a kde má ta pusinka horní zuby?" Někam vypadly - odlepily se. Nikdo nevěděl, kam
zapadly. Marťa je posléze našla v pokojíčku a vítězoslavně mi je ukazovala,"Tatí, tady mám ty zubý od tý tlamy! Koukej je do
tý tlamy přilepit, ať zase nevypadnou!" Kam na ty výrazy chodí, že? ;-)
Vojtíšek je pěkně zvídavý a rád se zanoří do problému. Dnes například před sprchováním zkoumal na zemi běžící
elektrické topení - etaviro. Chvíli koukal zpředu - testoval ručkou teplý vzduch. Pak zařízení obrátil a opět ručkou sahal na
nasávací mřížku. To několikrát zopakoval, než se tázal,"Taťkó, de se to teplo dělá?" Tak to mě dosti překvapil. V necelých
třech letech, takovéhle výzkumy? ;-)
Verze pro tisk...
19.2.2006 Víte, proč mají velcí psi velkou boudu ?...Obleva pokračovala i dnes. Dokonce se přidalo sluníčko, sníh tak mizel rovnou před očima. Bohužel, stále ho zbývá
moc. I Martinku vyhnalo slunečné počasí ven. Před obědem žadonila,"Tatínku, půjdeme na chvíli ven na zahrádku? Já se
budu klouzat na bunkru!" Horší to bylo s Vojtou. Jak ho jenom dostat ven? Dana s ním mívá podobné trápení. Dnes si
rozdělal puzzlíky a povídal,"Jetě nemůžu jít, musím do dodělát!" Jakmile nás však spatřil oblečené, už šupajdil na
chodbu se oblékat. Při návratu domů se něco podobného opakovalo taktéž. Pro změnu,"Já nemůžu jít na oběéd!" Dostal
jsem ho až větou,"Vojtíšku, my sníme všechny knedlíčky!" Vojta odstartoval a křičel,"Já už důů, já budu hamát nelíčký!"
Knedlíky, to je něco na Vojtu :-)
Venku se děti honily prolézáním skrz chodby bunkru a jezdily po všech možných částech těla z jeho vrcholu. To
Vám bylo křiku a radosti. Bohužel, velice mokrý sníh udělal své a já děti hnal po necelé hodince domů řádně
promáchané. Ještě předtím se mi podařilo rozšířit bunr o další místnost. Třeba to ještě zmrzne, i když tendence počasí
nevyznívá příliš optimisticky.
Po obědě nešel Vojtík spinkat. Není divu, ráno se probral po sedmé hodině a zalezl si k nám pod velkou peřinu.
Znovu vytuhl a my tak vstávali až někdy v devět. Hrůůzáá, viďte? Naštěstí ještě měli v samoobsluze rohlíčky k snídani.
Po obědě se nechal Vojtík horko těžko přemluvit a my všichni vyrazili na kratičkou procházku. Všude tekla voda a
sluníčko se neskutečně opíralo. Děti si stěžovaly,"To nejde jít, sfítí nám liníčko do očičék!" Aby ne, na bílých pláních.
Martinka cestou komentovala velkou psí boudu u nedalekého domu,"Maminko, víš proč musej mít velký psi velkou
boudu? No přece, aby se nepraštili do hlavy, když vstávaj!" Dobré, že? Já se smál, až mi uklouzly nohy. Jen tak tak
jsem to ustál :-)
Verze pro tisk...
20.2.2006 To je ale divnej počítač...Dana se odpoledne doklouzala s čerstvě probuzeným Vojtíkem pro Martinku do školky. Obleva pokračuje velice
mírným tempem. Potud v pohodě, až na ten led před domem. Děti si ještě zařádily na zahrádce ve sněžném hradu a
mám ten pocit, že už tam dlouho stát nebude. Co se dá dělat, jaro je velice příjemné roční období. Už je cítit ve vzduchu
:-)
Jak vidíte na první fotce, děti si spolu občas neskutečně vyhrají. Kupříkladu hrají domino, pexeso či skládají puzzle.
Dnes Marťa vymyslela něco nového,"Vojtíšku, já ti budu hrát divadlo. Hezky se posaď na židličku a koukej se!" Vojta
vydržel sledovat s němým úžasem Martinčino představení minimálně pět minut. I mne samotného překvapil svojí
trpělivostí ;-)
Teď tu máme trochu nostalgie. Jelikož jsem si konečně úplně aktivoval svůj účet v on-line aukční síni Aukro, naskytla se možná příležitost k prodeji zcela nevyužívaného
osmibitového počítače Atari 800XE. Hned ho tam po vyzkoušení nabídnu. Před lety stálo podobné zařízení nekolik tisíc v
Tuzexu a dnes by se to možná dalo zpeněžit celé tak za pět stovek. Je to škoda nevyužít a dá se to programovat mimo
jiné v jazyku Basicu. Kdeže jsou ty časy, kdy jsme z magnetofonových kazet nahrávali do počítače suprové hry - jedna
měla velikost i 40kB ;-) To je dnes jedna fotka na internetu. Sotva Vojtíšek spatřil starý stroj, už se po něm s Martinkou
sápal,"Taťkó, to je náš počítač?" Martinka hned Vojtu odstrčila od klávesnice,"Já si chci taky psát jako Vojta!" Posléze
se poněkud zarazila,"Taťkó, a todle je celej počítač? Úplně celej? To není jenom klávesnice? A kde se do toho
koukalo?" Co se dalo dělat, moje vysvětlování pokračovalo,"Víš, Martinko, to se připojovalo k televizi!" Marťa nechápavě
zakroutila hlavičkou,"Teda tati, to je ale moc divnej počítač!" To mi připomíná skladbu zpívanou Michalem Tučným -
prodavač,"Kdyby v roce dva tisíce... A dětem líčí babička, jak vypadala elpíčka a co byl vlastně starý gramofon!" Jak
vizionářské, viďte? S těma počítačema je to zrovinka tak ;-)
Verze pro tisk...
21.2.2006 Spadla nám střecha, respektive sníh ze střechy...Uff, hned na začátek si musím mírně stěžovat - není nad zimní radovánky. Obzvláště, zaspíte-li po ránu do prace.
Ještě, že, disponuji volnou pracovní dobou a nějaká sněhová překážka na příjezdové cestě mne nerozhází. Tedy alespoň
teoreticky. Prakticky zbývalo odházet lehce přimrzlou hromadu sněhu, spadnuvšího ze střechy stodoly, zvící dobrých
čtyř metrů. I teta, čerstvě po noční mi přispěchala na pomoc. No, nakonec jsem do práce zase tak pozdě nepřijel. Ve
čtvrt na sedm(Obvykle se snažím na šestou). Dana se prý moc dlouho rozhodovala, zdali neprobudí o půl
sedmé i Martinku, abych ji autem dovezl do školky. Přesně dle tohoto scénáře máme najet od září, kdy Dana nastoupí
do práce a pojede do Velkého města autobusem chvíli po páté. To aby mohla odpoledne vyzvednout
Martinku za školky, neboť moje povolání a kvalifikace má značně nejisté termíny návratu domů, což jste jistě sami
postřehli ;-)
Dana mi během oběda telefonovala,"Chci ti jenom oznámit, že před chvílí spadla druhá lavina ze střechy obytné
části našeho domu, právě na dvorek!" Dana již delší dobu hlídá děti, aby nechodily samy na dvorek, neboť bychom je
pak z podobné laviny velice těžko živé vyhrabávaly. To není žádná sranda. Je tam toho po spadnuvší lavině na příjezdové
cestě nejméně šedesát centimetrů. Grr. Abych zajel s autem do stodoly, musel jsem se lopaticky a růčo proházet
sněhem. Navíc bylo nutné každou lopatu expedovat mimo dvorek, neboť už není sníh kam skládat. Teď už se jenom
hrozíme, aby sníh ze stodoly nespadl na stejná místa a přes víkend nezmrzl. To bychom v neděli, po návratu od babičky
dědy, asi těžko vyházeli. Takový je holt život ;-)
Během mého házení, těsně před příchodem Vojtíška a Martinky ze školky(Vojta tam byl dnes pouze na
odpoledne a choval se tam jako doma), se najednou na zasněžené cestě objevil pán od PPL a přinesl mi
reklamovanou a vyměněnou DVD vypalovačku od Alzasoftu. Jaké to překvapení, namísto nového kusu do velkého
počítače, jsem se dočkal dražší a minaturnější DVD vypalovačky do notebooku. Už jim ji vracím, co já s rychlou
vypalovačkou do notebooku. V životě bych si ji nekoupil. Už čekám, až pošlou adekvátní náhradu naší rok staré, a zlaté
mechaniky.
Verze pro tisk...
22.2.2006 Sněžné mantinely - jde to, ale dře to...Sněhový bunkr se skluzavkou nám na zahrádce přes noc pěkně zmrznul. Jeho konstrukce se znatelně zpevnila a
dětičky se po návratu ze školky dožadovaly jeho návštěvy. Jak Martinka, tak i Vojtíšek se škrábali nahoru nahoru a po
bříšku, hlavičkama napřed sjížděli umělý svah. Jezdilo to dnes opravdu pěkně. Však jsem pro vás vyfotil první foto
mobilem.
Padání sněhu ze střechy se pozastavilo, spolu s táním sněhu. I přesto je ranní vyjíždění s autem značně náročné.
Není divu, kolem více než metrových bariér je potřeba hlídat deseticentimetrový odstup, aby náhodou nedošlo k
nežádoucímu odření laku. Jde to, ale dře to ;-)
Vojtíšek se doma dožadoval jisté hračky - jedná se plastovou motorku s raketami. Ty rakety mají na koncích
špunty a dá se s nimi střílet právě z té motorky. To jsme vyhráli loni na dětském karnevalu. Vojtík obcházel kolem skříně
a žadonil,"Já bysem tělá motoků! Dáš mi motoků na sčílení?" Já však oponoval,"Vojtíšku, něco chybí!" Vojta hned
zareagoval po klučičím,"Já bysem těél!" To mi nestačilo,"Ne, ještě něco jiného, když něco chceš!" Vojta pochopil a
sepjal ručky,"Posím posím, já bysem těl!" Umí, když chce, viďte? ;-)
Zatímco Vojtík s velkým nadšením nabíjel rakety do střílen a následně jimi zasahoval roztodivné cíle, Martinka se
ho ptala,"Vojtíšku, chceš modelínu na hraní?" Vojta se nenechal odbýt a vedl i nadále svou,"Ne já sčílím! Teď nemůžu!"
Naprostá pravda. Na Vojtíkovi je znát, že kluci mají v genech zcela jiné hry než holky. Vojtu baví hry, jenž Martinka brala
pouze okrajově. Rád si hraje s autíčky, střílí ze všeho možného, zajímá se o veškerou techniku, nářadí a má i jistou
zálibu - bleskurychlým pohybem nám rozhazuje rozehrané hry. Dnes jsem si například hrál s Martinkou Dámu a Vojtík
nám hru překazil nejméně třikrát. V rozhodujícím okamžiku čtvrté hry jsem si ho raději vzal za krk na koně, aby nedosáhl
na hrací plochu. Ovšem, dáma je značně problematická, co se týče ukončení. Nevím ani, jak se to stalo, ale Martinka
disponovala třemi dámami a já pouze jednou. Honili jsme se po šachovnici ostošest. Až Marťa ustoupila, a dala mi
všanc své dvě dámy. Já obětoval tu svoji a prohrál. Jinak bychom se honili po hrací ploše až do božího rána ;-)
Verze pro tisk...
23.2.2006 Malý záškodník Vojtíšek...Martinka se mě, jako poslední dny snažila zapojit do společenských her. Proč ne. Začali jsme hrát šachy. Nu což,
zlikvidoval jsem nadšenou Marťu šach-matem během pár minut. To se mi to hraje proti slabému soupeři, viďte? Jenom ať
si nezvyká, na snadné výhry. Martinka hned povídala,"Tatínku, ty šachy sou nějaký složitý! Raději si zahrajeme Dámu.
Ta je rozhodně lehčí!" Byla. Marťa mě dosti drtila, než přiběhl náš záškodník Vojtík. Rázným rozmachem pravé ručky
rozmetal hrací kameny do širokého, dalekého okolí. Lumpík jeden ;-)
Dnešní druhou fotku jsem pořídil těsně před odchodem domů, na televizní Kouzelnou školku. Z levé, obytné části
spadla předevčírem velká sněhová lavina. V úžlabině a nad stodolou sníh stále drží. A držet bude, neboť venku mrazí až
praští. Navíc má znovu sněžit. Jaro je prozatím v nedohlednu. Fotku jsem použil i coby podklad pracovní plochy, pod Win
XP, na počítači i domácím serveru. Martinka se hned tázala,"Tatínku, proč máš na těch počítačích zase jinej obrázek?"
Proč by ne, já rád přizpůsobuji pracovní plochy venkovní atmosféře. Působí to uklidňujícím dojmem. Prostě a jednoduše -
rád se kochám. To jistě znáte ze skvělého filmu - Vesničko má středisková ;-)
Dnes jsem opět zkoušel přenést Martinčino video z analogových kazet S-VHS do digitální podoby, následného
střihu a vypálení na DVD. Kdo se má koukat na ty malé kazety se spoustou dlouhých záběrů a zrněním mezi, že?
Přiznám se bez mučení, já to neskoukl v kuse nikdy. Jenomže od dědy zapůjčený video převodník Dazzle DVC-90 odmítal s naším domácím počítačem fungovat(Škubavý obraz a
problémový přenos videa do PC). Bohužel, počítač je málo výkonný a přitom se jedná o přetaktovaný stroj s
velkou pamětí a harddisky. Až dnes, jsem otestoval převodník na pořádném počítači - DELL Optiflex - Pentium IV - 3GHz
+ 1GB paměti. Chodí to jako víno a už mám zdigitalizovanou první analogovou kazetu. Martinka sledovala záznam a
přitom ukazovala na sebe, coby miminko,"Taťkó, todleto je Vojtíšek, viď?" Posléze se na scéně vyloupla dnes již
osmiletá neteřinka Petruška a Marťa hned hlásila,"Todleto sem já, viď?" Jak byla překvapená, když jsem věci uvedl na
pravou míru. To už není pravda, probírat se takovými historickými záznamy. A já je po té dlouhé době podrobně analyzuji
a stříhám do výsledného DVD formátu. Dosti dobrý zážitek ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
---|
Aktuálně |
---|
| |
---|
|
---|
Rodinné stránky |
---|
| |
---|
|
Odkazy |
|
|
|