 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 6.3.2006
Skřítek František dokáže děti opravdu moc pobavit...Jak již jistě víte, Martinka strávila dnešek doma. Dana ji raději po celý týden nepošle do školky. To aby byla Marťa
fit na příští týden a dovolenou na Slovensku. Děti už vypadají na první pohled v pohodě. Natolik, že je Dana vzala
odpoledne na zdravotní procházku. Venku svítilo sluníčko na rozlehlé sněžné pláně, vyloženě to lákalo. Obleva se
prozatím nekoná a zima náš už nebaví. To bude vody a bláta, až ta vrstva sněhu povolí! Grr, brr! :-(
Jelikož je silnice na horní konec obce bez sněhu, není možné použít sáňky. Vojtíšek tedy musel ťapat po svých.
Stačilo však zvolit správnou motivaci. Dana dětem slíbila lízátko ve vzdáleném obchodě. Děti ťapaly ostošest. Vojta
zvládl překvapivě cestu tam i zpátky, a to pěkně po svých. Neuvěřitelné. Inu, co by člověk neudělal pro lízátko, že? ;-)
Děti sledovaly těsně po čtvrté hodině odpolední, svoji oblíbenou Kouzelnou
školku. Dnes se na obrazovce objevila Majda spolu s
nepostradatelným skřítkem Františkem. Ten se schoval mezi hračky s maskou medvídka na obličeji a Majda ho marně
hledala. Martinka se řehonila, až málem spadla pod stůl. Takhle se snad u televize ještě nesmála. Vojtíšek nechápavě
kroutil hlavičkou,"Co se dějé, Matí?" Marťa posléze zhlédla výrobu jednoho takového knoflíku z papíru a reflektovala na
Františkovu výzvu,"Svoje výtvory nám můžete zaslat do Kouzelné školky!" Skvělé. Martinka žadonila,"Tatínku, pošleme
to?" No jo, ale na jakou adresu? Chvíli jsme ji s Marťou hledali na Internetu, ašak bezvýsledně. Nakonec jsem zvolil
razantní metodu,"My to pošleme do České
televize a připíšeme, že je to do onoho pořadu!" Co jiného, že? ;-)
Navečer nadešla moje chvíle, na výrobu nových dětských nočních stolečků. V Hornbachu mi sice nařezali lamino
desky na míru, jenomže my chceme některé hrany zaoblené(Tam řežou pouze pravoúhle). To už jsem
musel dodělat sám. Za Vojtíkovy asistence zbývalo přímočarou pilou seříznout kýžené hrany do obloučků, obrousit je
vibrační bruskou a nakonec olepit lamino hranami. No problem. Vojtíšek vše sledoval pěkně z výšky, jak sami vidíte na
titulní fotce :-)
Verze pro tisk...
 7.3.2006
Za všechno může Vojta, nebo ne ?...Hned po ránu na nás čekalo nemilé překvapení - přes noc připadlo tak deset centimetrů čerstvého sněhu - prašanu.
Nedalo se nic dělat, kvůli nové sněhové nadílce jsem musel odpoledne odházet příjezdovou cestu. Jinak bych s autem
nevyjel do kopečka na dvoreček. Jak vypadá náš, jinak celkem prostorný dvorek máte možnost posoudit na druhé fotce.
Už to bílé není kam házet. Dost, my chceme Jaroó :-(
Zatímco naši miláčkové sledovali Kouzelnou školku, já se pustil do lepení hran na poslední lamino desku - materiál
to pro budování dětských nočních stolečků. Vojtíšek mi posléze přiběhl na pomoc. Já tou dobou právě přemýšlel, na
kterou stranu bude stoleček orientován, neboť není možná jeho záměna ve vztahu k poloze postýlek. Vojta neustále
povídal, rozptyloval, až jsem vše důsledně zvoral. Dosti podobné cimrmanovské výpravě Čechů, vedené Karlem Němcem
na severní pól. Také na něj při balení všichni mluvili a on zapomněl vynásobit počet potravin dvěma. Tedy pro cestu na pól
a zpět. Klikněte si na podrobný popis výše jmenované hry - Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem - ZDE Když se nedaří, tak se nedaří :-)
Prostě a jednoduše, se mi podařilo svrtat pomocí speciálních vrutů - konfirmátů, stoleček opačný. Grr! Já byl dosti
zdrchlaný a Dana mi na utěšenou přinesla jednoho panáka, abych to rozdýchal. A víte, že se mi dosti ulevilo? Martinka
utěšovala, seč mohla,"Tatínku, to nevadí, žes to udělal obráceně. Ty to nějak opravíš, viď? Měl sis to napřed hodně
rozmyslet a až potom to vyrobit!" To vím také. Grr ;-) Taková slova potěší, viďte? Poté přišla s novou teorií,"Tatínku, za
všechno může Vojta, viď? Furt na tebe mluvil!" Tak nevím, kdo na mne mluvil víc. Co se dalo dělat, všechny napřesno
svrtané desky jsem musel rozebrat a složit obráceně. Vůbec to spolu nesedělo a tak se vrtalo znovu a vedle. O víkendu
musím zakoupit nějaký tmel na dřevo a přebytečné díry zacpat. Stolek připadl Vojtíškovi, neboť prozatím disponoval
vedle postýlky pouhou židlí. Stolek je celkem vzhledný, že? Koukněte se na první foto. Marťa se už sichrovala na
zítřek,"Tatínku, vyrobíš mi zítra ten můj stoleček?" Jistě, ano. Vše je závislé na mém návratu z práce. Čeká mne totiž
velice složitá náhrada zastaralého italského elektromotoru a elektronikou s tím související. Pokud se vše povede,
získáme moderní náhradu čehosi starého, za poloviční cenu. A hlavně dostupného v tuzemsku. A Vo tom to je, ne? ;-)
Těsně po večeři dostaly děti pytlíček se zbytkem želé bonbónků. To že Vojtíšek počítá jenom tak zpaměti jsme
věděli, jenomže on nás dnes dosti překvapil. Dostal do ručky bonbónky a rozděloval se o ně s Martinkou. Pěkně
vytahoval jeden po druhém a počítal,"Jeden, dva, či, čyži, pět, šest!" Naprosto bezchybně. To nám spadla čelist! Vojta
už málem umí napočítat, kolik nití do desíti :-)
Verze pro tisk...
 8.3.2006
Vojtíšek už běžně komunikuje pomocí mobilního telefonu...Dnešní pracovní den proběhl opravdu náročně. Není divu - aplikoval jsem dosti složité elektronické zařízení na
výrobní linku. Už to šlape a firmě se mi podařilo ušetřit polovinu peněz, kterou by jinak vydala za originální díl z
Itálie(To víte, tzv.náhradní díly jsou nejdražší, neboť jsou dle výrobce nenahraditelné. Opravdu?). Uvidíme,
jak se to projeví na mém osobním ohodnocení na konci měsíce ;-)
Chvíli před odchodem jsem telefonoval domů. Takový telefonát je poslední dobou celkem náročný, neboť mobila od
Dany vyžaduje nejprve Vojtíšek a po něm i Martinka. Vojtík se pokaždé rozpovídá raketovým tempem a já nestíhám
překládat. Zato Martinka mi celkem srozumitelně sdělila,"Tatínku, už jdeš domů? Já se na tebe moc těším a úplně
nejraděj bych už dodělala ten můj stoleček!" Však mi to Dana po návratu dosvědčila - Martinka se moc těšila, že spolu
svrtáme v Hornbachu zakoupené lamino desky na její noční stoleček. Však mi pomáhala ostošest. Šroubovala vruty
konfirmáty imbusovým klíčem, podávala vrtáky a luxovala piliny pomocí centrálního vysavače. Vojtíšek se také snažil
zapojit do pracovního procesu. Vojtík se navíc snaží, co chvíli zmocnit mojí akuvrtačky a vrčí s ní. Je celkem šikovný,
jenomže jakmile by ho napadlo zkusit něco vrtat, nemuselo by to dobře pro onu věc dopadnout. Ve sklíčidle se totiž
nachází ostrý vrták. Vojta už má slíbenou akuvrtačku hračkovou, aby nebral moje hračky. Před večeří nebylo co řešit -
stolečky jsou hotovy O víkendu nechám v Hradci nařezat další lamino desky a postupně zbudujeme dětem na chodbě
botník a další věci. Jenom se nechte překvapit ;-)
Meteorologové vyloženě hrozí, že bude opět sněžit. Klikněte si SEM.
Ne né, jenom si to tam nahoře nechte. My máme sněhu až až. Už to není na dvorku kam házet ;-)
Martinka se za mnou před chvílí přihnala,"Tatínku, pojď se honem mazlít! Je to skvělý, Vojta právě usnul a nebude ti
lýzt při mazlení za krk!" To je pravda. Děti totiž chtějí mazlit před spinkáním obě najednou. A Vojtíšek dned po obědě
nespinkal, tak vytuhl těsně před půl desátou jako špalek ;-)
Verze pro tisk...
 9.3.2006
Sněží a sněží...Už nás ta zima nebaví. Ani náhodou. Po celý den se ten bílý, slušně řečeno, nepořádek sypal z oblohy a na mne
po pozdním návratu z práce čekalo nemilé překvapení v podobě shrnování a následném odhazováním sněhu. Celkem se
mi zčerstva podařilo zaházet čističku odpadních vod - a to je vysoká přes metr dvacet. Sníh už prostě musím házet přes
plot do zahrádky. Naštěstí se jedná o prašan. Však jsem konstatoval,"Letos poprvé, se na planině před Pracovním
městem, tvořily na silnici celkem solidní sněhové jazyky!"
Dana dnes s dětmi ani nos ven nevystrčila. Není divu. Po ránu si všichni tři pěkně přispinkali. Vojtíšek se probudil
kolem sedmé hodiny a nastěhoval se k Daně na mé místo. Tam znovu usnul. Podruhé procitl po osmé a stěžoval
si,"Maminkó, já du na svoji potýlku! Póóď se mnóů!" Dana se tedy přestěhovala. I Marťa stále pochrupovala. Všichni
vstávali až o půl desáté. No, vychutnali si to jako pražáci na vsi, z kultovního filmu Na samotě u lesa, na něž se celá obec chodila dívat,
jak spinkají. Proč ne, že? ;-)
Dětičky mi v pokojíčku připravily neskutečný hračkový bordel. To se nedá jinak nazvat. Za celý den se po zemi
válely kostičky, Lego a spousta dalších vozítek a plyšáků. Víte, co mi Martinka povídala? Vojtík prý potřebuje bedýnky
od hraček na stavební materiál. Spolu z nich totiž tvoří dětské domečky. Nedalo se nic dělat, před Večerníčkem nastalo
velké uklízení, do něhož se po delším přemlouvání zapojil i Vojta.
Po Večerníčku si děti pod mým dohledem udělaly postýlky a už nám nic nebránilo v cestě do koupelny. Po
vytažení Vojtíka ze sprcháče jsem ho sušil v sedě na přebalováku a Vojta pojednou zvolal,"Tatíí, honéém, mrkááát!" No
jo, ta protivná rýma. Já skočil směrem k záchodu a utrhl kousek toaleťáku. Jím jsem Vojtíkovi nosánek utřel a do něj se
Vojta i vysmrkal. Posléze protestoval,"Tatí, todle néé, todle je na zadeček pecéé!" No jo, na jednu stranu má pravdu. Na
tu druhou, papír, jako papír ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
9.3.2006 22:07:31 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Ovšem rým - Pendolino stoji kdesi u Polomi, zamrzly mu všecky cederomy, mě dostal. Stáhnul jsem si tuto skladbu přímo ze stránek známého písničkáře Jarka Nohavici. Najdete ji pod titulem Ladovská zima. Dosti dobrá zábava :-) | |
 10.3.2006
Vojtíšek se prostě bojí...Dnes jsem přišel z práce velice pozdě - o půl šesté. Po jedenácti odpracovaných hodinách. Výrobní linka prostě
musela jet, i kdybychom nad ní strávili celou noc - toť slova vedoucího. A vypadalo to v jednu chvíli opravdu ošklivě - na
servis z Německa. To je ovšem problém, v pátek odpoledne. I v Německu je to stejné. Kdo ví, kdy by se tu technik
vyloupl. Ani nevím, jakým zázrakem se nám nakonec práce podařila. Uff, ještě teď trpím. Po zaklapnutí víka notebooku
jsem kolegům předvedl velice vítězný výskok na znamení radosti. Podařilo se mi totiž přelouskat německy psané texty.
To víte, díval jsem se naposledy technikovi od Forda(Přesněji řečeno od KOCHA) přes rameno a podařilo se
mi zahlédnout naprosto tajné heslo pro zevrubný servis. Huráá, už tančím vítězný tanec kolem ohně. ;-)
Sotva jsem otevřel vchodové dveře, Martinka mi běžela v ústrety,"Tatínků, huráá, už seš konečnéěéě domá, to nám
jistě sundáš kufry, viď?" Proč ne. Marťa i Vojta se už moc těší na jarní prázdniny. Odjíždějí v neděli vlakem směr
Slovensko. Zítra jedeme s dětmi do Hradce a v neděli ráno je všechny vezeme do blízkého města na vlak. V souvislosti s
odjezdem balila Dana dětičkám kufr. Právě proto jej Martinka požadovala sundat dolů ;-)
Včera jsem si stěžoval na nové sněžné přívaly. Noc nám však připravila překvapení v podobě prvního doteku jara. Po
ránu teplota nad bodem mrazu a hustý déšť. Kdyby si tak chtěl odnést ty hromady sněhu.Těšíme se marně. Hned zítra,
či pozítří má vše zmrznout a před domem nastane další klouzačka. Grrr :-(
Jelikož dětičky tráví většinu času doma, nezbývá, než je nějak zabavit. Na prvním snímku vidíte takové hraní. Vojtík
lumpík vysype hračky a kdo v tom má pak chodit. Opičí se po Martince, popadla ho touha stavět vlastní domečky. Staví
a staví, jenomže coby stavební materiál kolikrát končí vysypané plastové bedýnky ;-)
Podívejte se dnešní druhou fotku. Zvěčnil jsem pro Vás Martinčinu nástěnku, umístěnou nad jejím psacím stolem.
Tak tohle bych nakreslit nedokázal. Martinka nechodí týden do školky a tak se činí. Obzvláště ta poslední - spodní
veverka se jí náramně povedla, viďte? :-)
Dětičky se těsně před usnutím dožadují tzv. mazlení. Zatímco si Martinka užívá miminkovského chování v
náručí(Uff, uff, celkem slušný záběr - když byla onehdy v zabalovačce, vážila o něco méně a nohy jí také tak
netrčely). Zato Vojtík vyloženě nesnáší chování naležato. Prostě se bojí. Má se najednou moc rád a nevyhledává
vyšší pozice. To je na jednu stranu velké plus - drží se při zemi.
Verze pro tisk...
 11.3.2006
Slepičky nutně potřebují tatínka...Martinka měla po ránu problémy, jakže je to se slepičíma vajíčkama,"Maminko, jak se vlastně do těch vajíček dostanou
kuřátka?" Dana jí to vysvětlovala už minule. Martinka po lehkém osvěžení pokývala hlavičkou,"Ahá, tak to teda slepičky musej
mít toho kohoutka jako tatínka. Voni se pak maj moc rádi a dávaj si ty slepičkovský pusinky. Potom má slepička vajíčka s
kuřátkama a nejenom na jídlo! Když není tatínek, tak sou vajíčka jenom na jídlo, viď?" Dobře to rozsekla, že? Problému rozumí
;-)
Těsně po oběde nastal přesun do Hradce, za babičkou a dědou. S dětmi zítra odjíždí na týdenní dovolenou na Slovensko.
Ještě uvidíme, zdali si děda zítra začínající dobrodružství nerozmyslí. Obzvláště, když tady kolem nás řádí všechny čtyři
dětičky, výskají a ruší dědu při internetovském bankovnictví. Všechno je však zaplaceno, připraveno a zabaleno, již není cesty
zpět. Vojtíšek je natěšený,"Já se budu koupát ve vodičcé, mám pavací kydýlka!" Pěkně si to užijí v termálním koupališti. Jel
bych také. Dosti bylo Zimy. Což o to, v Hradci nás přivítalo minimum sněhu a jarní počasí. Zato doma ještě po ránu hustě
sněžilo a sněhu jsou všude kupy. Grr :-(
Neteřinka Petruška je pro Martinku autoritou. Na jednu stranu není divu - Petrušce je osm roků. Před čtrnácti dny - při
minulé návštěvě u babičky a dědy, Petruška honila holky ve cvičení sedů lehů. Martinku jsme pak doma přistihli, že v posteli
funí a provádí výše popisované cvičení. Hned to komentovala,"Maminko, já musím cvičit, abych měla takový pevný bříško, víš?"
Poté si běžela sáhnout na to moje,"Tatínku, ty máš ale to svoje bříško takový měkký, měl bys cvičit!" Bohužel, je to pravda.
Prostě a jednoduše, žádný sex-idol nejsem :-)
Verze pro tisk...
 12.3.2006
Děti odjely na Slovensko, aneb sněhová kalamita...Ranní vstávání před cestou na Slovensko proběhlo pro děti celkem v pohodě. Jinak se však zachovalo počasí. K
našemu velkému překvapení se to venku sypalo z oblohy ostošest. Kdeže zůstaly ty včerejší náznaky jara a teploty
kolem plus šesti. Po ránu kalamitka, nového sněhu na deset centimetrů a mráz. Na to, že včera v Hradci sněhu téměř
nebylo, no potěš. Cesta po hradubické silnici do Pardubic proběhla ve znamení všudypřítomného sněhu, bílé a prášící
silnice a klouzání. Jeli jsme maximálně osmdesátkou a to jen v některých úsecích. Děti se samozřejmě bavily
sledováním bílého okolí. Jak se později ukázalo na pardubickém nádraží, nebylo kam spěchat.
Jo, jo, jako za starých časů. Moderní elektronická tabule se skvěla zpožděním a to téměř všech vlaků, jedoucích z
Prahy. I náš tam figuroval - třicet minut. Z tlampačů znělo jasné,"Omluvte zpoždění, způsobené sněhovou kalamitou!"
Původní odjezd deset minut po půl deváté se postupně přesunul za hranici čtvrt na deset. Pouze jeden moment nás dosti
překvapil. "Rychlovlak" SC Pendolino dojel z Prahy chvíli před devátou, a na čas. Jeho fotku máte na dnešní druhé pozici
a vyblejsknul jsem ho ještě v chodu. Slyšte - poprvé v životě jsem ten "zázrak" viděl zblízka. Uvnitř soupravy se nám
podařilo lokalizovat tak maximálně devět lidí. Prostě to zelo prázdnotou. Nastupoval snad jenom jeden člověk a to se
jednalo o jakéhosi čínského podnikatele, jenž se nás chvíli předtím ptal, na kterou kolej to má přijet. Děda nám však
potvrdil, že během týdne je Pendolino dosti plné(Často cestuje služebně z Pardubic do Ostravy). I přesto
se nám zdá nepochopitelné, že ostatní vlaky nabírají nesmyslná zpoždění jenom kvůli tomu, aby si dnes prázdné
Pendolino napravilo reputaci ;-)
Tak, dosti problémům - děti jsme napěchovali spolu s kufry do "našeho" vlaku, nastalo rozloučení a my jeli domů.
Žádný odpočinek nás však nečeká. Po zastavení v Hornbachu následovalo zakoupení materiálu. Ptáte se na co?
Budeme malovat dětský pokojíček. Doma jsme jej celý vystěhovali a do soboty máme co dělat. Však uvidíte,
respektive si přečtete více :-)
Děda nám během cesty předával telefonické informace - odpoledne překročili hranice a dětičky jásaly - dostaly
razítka do svých pasů. Navečer pak dorazili až do místa pobytu. Huráá, jenom ať si dovolenou užijí. Babička s dědou
jsou stejně skvělí blázni. Vzít si čtyři sviště na takovou cestu, to vyžaduje notnou dávku odvahy. A to v to nepočítám
přestup na další vlak v Komárně, kde prý měli na celou akci pět minut ;-)
Verze pro tisk...
 13.3.2006
Stěhujeme, natíráme, malujeme...Dnešek si pěkně užíváme bez dětí. Ovšem, jak se to vezme. Dana dopoledne třídila Martinčin psací stůl a
konstatovala jediné,"To je hrozný, co mají takhle malé děti krámů!" Nedá se nic dělat, je potřeba zminimalizovat
množství všech hraček a jiných nezbytností. Ještě že je Martinka "splachovací" a mnoho věcí přejde slůvky,"To níc
maminkó, já už sem to stejně nepotřebovala, to nevadí!" Na tohle je zlatá. To ovšem neznamená, že by si svých věcí
nevážila ;-)
Neteřinka Petruška nám navečer poslala z dědovýho ručního počítače PDA iMail,"Máme se tu dobře, je zima a
mrzne, Koupání je skvělý!" Toto není doslovná citace, neboť Dana omylem mail smazala. Petrušce se esemeska psala
na PDA dobře, neboť se tam zobrazuje téměř normální klávesnice. To je dobře, že se jim na Slovensku líbí :-)
A co doma? Pracujeme. Já odpoledne zakoupil nový koberec s motivem Cirkus a zítra nám ho na míru nařezaný
dovezou domů. Mezitím se mi podařilo zaplácat všechny díry ve zdech akrylátovým tmelem z kartuše a rozpatlat je
štětcem namočeným do vody. Na větší díry samozřejmě platila klasická sádra. Následovalo natírání roxorových tyčí
Balakrylem(Ty ocelové tyče nám staticky drží přední stěnu, aby se nebortila. Procházejí celým domem v délce
třinácti metrů). Jedna tyč je zelená a druhá sluníčková, jak sami vidíte. Stěny na tom budou podobně. Chceme
totiž, aby vynikla rozmanitost kleneb. O to bude následná malba pomocí válečku a překrývací lepenky náročnější.
Jak vidíte na druhé fotce, po vzájemné domluvě jsem začal natírat i měděné trubičky k radiátoru. Až po osmé vrstvě,
nanesené na ohřáté potrubí to konečně chytlo kýženou žluť. Já však s odstupem konstatoval,"To je skvělý, vypadá to
jako plynové potrubí ke kotli!" Už je to tak. Plynové potrubí se dle norem natírá žlutě. Nu což. Já následně natřel na žluto
i ocelová dveřní futra směrem k ložnici. Dana mi naznačila a už to bylo. Žádný problém ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
14.3.2006 9:21:46 Jana
Ahoj!Ty roxory jsou pekny,povesila bych na ne detem houpacku!Uz se tesim,jak bude vypadat novy pokojicek.Preji hezky den! |
14.3.2006 9:36:10 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Přesně o tom uvažujeme. Před chvílí jsem se na obou tyčích houpal já sám, takže to má dosti dobrou nosnost :-) | |
 14.3.2006
Sušička vzduchu se konečně řádně proběhla...Uff, další těžce pracovní den je za námi. Abyste tomu rozumněli - mám dovolenou a spolu s Danou malujeme
dětský pokojíček. Navečer nám navíc přivezli včera objednaný koberec s příslušenstvím, takže zítra si jistě do firmy
odpočinout nejdu ;-)
Hned po ránu jsem celý bílý pokojíček přeštětkoval mýdlovou vodou a hned do něj přestěhoval sušičku vzduchu. Ta
stihla během několika hodin vyseparovat přes tři litry vzdušné vlhkosti. To víte, větrat se moc nedá - venku mrzne. Suška
se alespoň konečně řádně proběhne - ještě je v záruce, tak proč ne.
Kvůli práci se mi dnes ještě nestačilo začít stýskat po dětech. Je to zabíračka. Po namíchání tónovacích barev do
Primalexu jsem se chopil malířského válečku a začal nanášet barvu na členitý povrch. I Dana se přidala, neboť je celá
akce poněkud náročnější a prostě nestíháme. Po chvíli už válcovala stěny jako profík. Jde jí to. Když, on je největší
problém v jedné věci - u přechodů mezi barvami se nesmí ta druhá pocákat. Zlaté malování na bílo. Takto barevně to
zkoušíme poprvé. A ono to jde :-)
Zatímco jsem maloval dosti vysokou stropní klenbu, Dana se pustila do třídění dětských hraček. Mají jich moc.
Hlavně bylo potřeba vytřídit hračky miminkovské a ty, s nimiž si nehrají. Pokud byste náhodou o nějaké hračky projevili
zájem, pište mi na email. Je to škoda vyhodit. Dana jenom konstatovala,"To je strašný, kolik ty malý děti mohou mít
hraček!" Mají. To víte, Vánoce, narozeniny, svátky a spousta příbuzenstva. Pak se není čemu divit.
Jak vypadá dětský pokojíček, máte možnost v reálu posoudit na fotkách. Bohužel, je to trochu flekaté - Primalex
ještě nestihl uschnout. Ale jak vidíte sami - výklenkové klenby jsou malované na zeleno a ty obloukové, hlavní, na žluto.
Je to řádná zabíračka - značně členitý terén. Na druhé fotce je pak zobrazena stěna, u níž stojí skříňka a v rohu
Martinčin psací stůl. Ta podivná bedna je sušička vzduchu a v ložnici září počítače, u nichž právě sedím a datluji ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
15.3.2006 7:45:07 Alena
Tak to teda vypadá moc dobře. Určitě budou dětičky moc rády. Vy jste zlatí rodičové, ale babička s dědou jsou také zlatíčka, co. S dětmi by jste to těžko zvládali.
Práci zdar a zdravím
Alena |
15.3.2006 20:02:23 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Také zdravíme Ájo. Makáme ostošest, až teď jsem se konečně dostal k počítači a stěží zaostřuji na klávesnici a monitor. Však uvidíš, respektive si všichni přečtete v novém dnešním článku :-) | |
 15.3.2006
A je vymalováno...Před chvílí nám konečně telefonoval děda ze Slovenska. Kdyby volal sám, on pokaždé při takové příležitosti přepne
PDA na hlasité telefonování a to mluví všechny děti napřeskáčku. I když, dnes hovořila hlavně Martinka spolu s
Vojtíškem. Prý se jim koupání v teplé termální vodě zamlouvá a Martinka si oživila plavání bez křidýlek a cizí pomoci -
naučila se totiž plavat již na letní dovolené v Bulharsku. Vojtíšek také nezaostává a navíc si prý vyrobil pěknou štěnici.
Kde, to nevím. všichni se mají dobře, jenom kdyby nebyla venku taková zima.
Jste zvědaví, jak pokračují práce na dětském pokojíčku? Zatím dodržujeme harmonogram prací. Pro mne to
znamená jediné - zítra jsem opět nahlásil dovolenou a musíme dopoložit nový koberec s motivem cirkusu. Moje síly dnes
stačily na jeho pouhé rozložení po podlaze. Dana mi přitom vydatně pomáhala. Jenomže, to máte tak - od rána jsem
nanášel na stěny a klenby druhou vrstvu Primalexu, pak následovala zpětná montáž elektroinstalace. To jsem si naběhl -
aby se nic z vypínačů, světel a zásuvkových krytů nemuselo následně složitě mýt, vše jsem odšrouboval ze stěn. Není
divu - kdybyste na bílý vypínač mázli žlutou barvu, nevypadalo by to moc dobře. Takže jsem momentálně zcela hotov a
jdu v klidu zdechnout do kouta ;-)
Zítřek nám připravil jednu velkou událost. Odpoledne se u nás na chvilku ukáže kamarádka Martina z ameriky. ZDE je její blog. Do republiky se dostala již v neděli, jenomže si
nešťastně vybrala termín letu z New Yorku na den, kdy pražské letiště nepřijímalo kvůli sněhové kalamitě. Přistáli
následně ve Frankfurtu a odtamtud museli jet do Prahy vlakem. Občas to není jednoduché. Na Martinu se moc těšíme,
nebyla v republice, a hlavně u nás doma, už hezky dlouho :-)
Následuje malý komentář k fotkám - na první je vyfoceno barevné rozpoložení na klenbách. Dosti dobře to Dana
vyladila, viďte? Naprostá jarní nálada. Bohužel, pouze doma, za oknem je stále půl metru sněhu. Ach, jo :-( Druhá fotka
pak ukazuje moment položení koberce. Pokud se Vám zdá, že je vlevo do kopce, pouze čeká na zítřejší oříznutí. Uff, jdu
spinkat, dobrou noc ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
15.3.2006 22:02:38 Petra
Musim Vas pochvalit:))Vypada to opravdu moc dobre a deti jiste budou nadseni.Jste sikulky:) |
15.3.2006 22:06:40 Radek radek(zavinac)emartinka.cz
Díííkýý, pozitivní komentář moc potěší a přilije sil do žil. Moc to potřebuji, prozatím se napájím vínem :-) |
16.3.2006 7:09:25 Jana
Musím vám trochu oponovat, myslím si, že vymalování nevýraznými barvami (myslím sytost) a následné položení koberce úplně jiné barvy než je malba není to pravé ořechové. Představovala jsem si žlutou variantu tohohle vzoru koberce. Rozhodně by se hodil lépe ke žluté barvě a následně by i prosvětlil místnost. Jana |
16.3.2006 9:37:25 Radek
Ten koberec není tak tmavý, jak by se mohlo zdát. Je to focené bez blesku a to značně zkresluje :-) | |
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
6.3.2006
7.3.2006
8.3.2006
9.3.2006
10.3.2006
11.3.2006
12.3.2006
13.3.2006
14.3.2006
15.3.2006
- 
24.5.2007
