|
---|
Hlavní menu |
---|
| |
---|
|
---|
Kniha návštěv |
---|
| |
---|
|
---|
Webmaster |
---|
| |
---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4 15.4.2006 Letošní první grilování...Vojtíškovi bylo po ránu nabídnuto jedno Ferrerro Rocher. Váhavě popadl bonbónek a ptal se nás,"Není
tam pecká?" Bylo mu naznačeno, že bonbónek opravdu neobsahuje oříšek. Dana se však zamyslela a
vzápětí varovala Vojtu,"Nené, je tam oříšek!" Vojta si hned věděl rady,"Tak já tu pecku musím vzít do
pusinký a vypivnout do košéé!" Rozkousávat oříšek asi nebude ;-)
Odpoledne jsem zajel do hradeckého Hornbachu, pěkně sám, beze zbytku rodinky. To mělo dosti
zásadní důvod - nechal jsem nařezat hromadu lamino desek na novou předsíňovou stěnu. Jelikož se
jednalo o díly dlouhé až dva metry, bylo nutné sklopit i přední sedadlo. Už máme vše doma a nezbývá nic
jiného, než se pustit do výroby. Však uvidíte ;-) Cestou zpět následovala i malá zastávka pro proutky na
pomlázky. Zítra je budeme dětem i sobě plést.
Po návratu na mě čekalo první letošní grilování. Masíčko šťavnaté, mňam. Přijel jsem právě včas,
hned mi jeden kousek přistál na papírovém tácku. Děti po jídle, právě krmily kočku a tahaly kolem záhonů
plastový náklaďák. To Vám bylo radosti z toho dnešního, překrásně slunečného dne. Jaro je konečně tu, i
když se má zítra počasí pokazit. A to má pršet i v pondělí :-(
Vojtíšek vyslovuje naprosto dokonale minimálně dvě slůvka. Jste zvědaví jaká? Jedno je
děda. Druhé tuhle povídal,"Taťkó, ty seš čuně!" Jedná se právě o slůvko čuně.
Kam na ty výrazy chodí? :-)
Verze pro tisk...
16.4.2006 Odpoledne v bazénu...Večer jsem během cesty do Hradce přivezl proutky na pomlázky, a dnes jsme je s Martinkou pletli. Marťa se chtěla
pletení naučit, tak jsem ji zaúkoloval,"Martinko, to musíš svázat těch osm proutků koncem k sobě a pak začneme!" Marťa
napočítala osm proutků, což pro ni není žádný problém. Jenomže, následné pletení jí nešlo. S tím má co dělat i taťka, neboť
ze začátku jsou proutky příliš dlouhé. Však se to časem naučí. Pomlázku máme hotovou i pro Vojtíška. Hned zítra ráno
vyrážíme na koledu, neboli, jak říká hradecká babička - Šmerkust ;-)
Dnešní odpoledne jsme si poněkud zpezstřili návštěvou krytého bazénu(Jak jinak, vždyť venku panuje opravdové
aprílové počasí). Cestou od auta nás navíc chytla pěkná průtrž mraček. Lilo jako z konve. Tím ovšem ta horší část
skončila a my mohli po převléknutí a osprchování vskočit do bazénu. Čekala na nás voda právě tak akorát. Vojtíšek plaval s
křidélky po celé ploše, i na hloubce. Samozřejmě, že za naší asistence. Martinka nám předváděla plavání bez jakékoliv opory,
potápěla se, splývala a nakonec vše završila několikerým podplaváním plovací deky, o šířce půl metru. Chová se v bazénu,
jako ryba ve vodě :-)
Bezprostředně po návratu z bazénu, následovala malá svačinka a Martinka se již nemohla dočkat další činnosti,"Co chvíli
se ptala,"Kdy už pudeme malovat ty vajíčka?" Vajíčka ležela od oběda obarvena v míse, jenomže je bylo potřeba domalovat
špendlíkem na tužce a roztavenými voskovkami. Zůčastnila se pouze Martinka a Vojtíška jsem si raději vzal k počítači. Přece
jenom, by se mohl horkým vosem polít, a to by přece nebylo to pravé ořechové. Četli jsme si spolu knížku a Vojtík pak pařil na
počítači stále ještě oblíbené Klubíčko 2.
Verze pro tisk...
17.4.2006 Na koledě...Po ránu, respektive těsně před desátou hodinou jsme spolu s dětičkama vyrazili na koledu. Pozdě, ale přece. Náš
nejmenší koledníček Vojtíšek koledoval ostošest. Velice brzo přišel na princip - řekne-li koledu a pak použije svoji
pomlázku, určitě za to něco dostane. Recitoval,"Hody hody dopovody, dejte vejce malůvaný, lepičká vám pinese iný!"
Všude ho chválili. Martinku také, neboť se ve školce naučila několik velice dlouhých a neznámých koled. Děti tak táhly
igelitky plné sladkostí a vajíček. Vojtík si moc starostí nedělal a tašku opravdu doslova táhl po zemi. Neopomněl s ní
občas bacit, takže nepřinesl téměř žádné vajíčko celé. Aby toho nebylo málo, tak mu Marťa doma šlápla na položenou
tašku a rozdrtila jednoho čokoládového zajíčka. Evidentně se přeměnil ze třírozměrného objektu do dvourozměrného. Na
úplnou placku :-)
Vojtíšek má dnes značně negativistický den. Již dopoledne na koledě se pěkně předvedl. U jedněch známých jsme
zůstali o chvíli déle, neboť si děda odběhl do nedalekého domu. Děti si spolu začaly hrát v dětském pokojíčku a já se
pak Vojtíka pokusil vynést na chodbu. Chytal se všeho možného, hadil se mi v rukou jako slizký úhoř a já měl co dělat,
abych ho neupustil. A ten křik,"Néé, já nepudů dáál, já nemůžu jít. Jáá nemám nožičký a já už neumíím ťapáát!"
Kdepak, nakonec jsem ho celkem snadno přemluvil ;-)
Další představení probíhalo před koupáním - Vojtíšek se měl svlékat v pokojíčku. Nechtěl ani náhodou, prý až v
koupelně. Tam se scéna opakovala a Vojtík dokola opakoval,"Já se nemůžu svíkáát, já necí do vodičký, já nemám
pinavou pvdelku!" Sotva se přes mohutné protesty ocitl ve sprcháči spolu s Martinkou, následoval smích a pro změnu
nechtěl z vody. Každý máme své dny a Vojtík si něco podobného vybíral právě dnes. Jindy je to s ním v pohodě ;-)
Martinka dostala od hradecké babičky stojánek na knihy, ten jsem kdysi používal na základce. Marťa si do něj
hned umístila vykoledovaný výtisk Médi Pusíka - má ho na psacím stole. A co na nás čeká zítra? Na Marťu
školka a já jdu do práce. Ani se po dlouhém víkendu netěším ;-)
Verze pro tisk...
18.4.2006 Máme nový přírustek v akvárku...Dana se odpoledne vydala s dětmi na návštěvu ke kamarádce. Já přijel z práce do prázdného domu a hned se
pustil do ohraňování, v sobotu zakoupených lamino desek. Je potřeba na chodbě vyrobit velkou předsíňovou stěnu,
včetně poličkové skříňky. Jenom se nechte překvapit. Mojí práci se dřevem však předcházela mnohem důležitější a
bezodkladnější činnost. Pozorně sledujte další odstavec ;-)
Cestou z Pracovního města jsem se zastavil v Nákupním městě. Tam se nachází jeden
prima krámek s potřebami pro chovatele. No a právě tam, jsem zakoupil další rybky do našeho akvárka. K našim třem
tetrám kosočtverečným a jedné tetře žhavé tak přibyly i tři tetry měděné a tři parmičky
čtyřpruhé. Jenom se podívejte na druhé foto. Fotit rybičky není nic snadného, neboť neustále někam plavou.
Rybičky se v akvárku velice rychle zabydlely a naše tetra žhavá se začala hejnit a kamarádit s tetrami měděnými. Jak
jinak, než k obrovské dětské radosti. Jakmile totiž vkročila Dana do pokojíčku, hned si všimla většího množství rybek a
nabádala děti, aby hledaly, cože je tu nového. A víte, že to našly? Vojtík jásal,"Jéjéj, máme daší ybičkýý, mňááůů!" Víte,
on je Vojtíšek poslední dobou pěkný kočičák. Za téměř každou větou zamňouká,"Tatí, děkujůů. Mňááůů!" :-)
Po návratu následovala večeře. Včera jsme si od hradecké babičky přivezli mňam svíčkovou s knedlíčkem. Vojtíšek
se hned aktivně hlásil,"Já si ty nelíčky nakájím nůžkem, jóóó?" Proč ne. Jenomže měl málo omáčky a ta už nebyla.
Martinka se posléze slitovala,"Já ti dám od sebe!" Sotva přebagrovala část omáčky na Vojtův, už ho
upozorňovala,"Pěkně k ní Vojto hamej taky knedlíčky!" Jako bychom slyšeli sami sebe. Že by náhodička? ;-)
Verze pro tisk...
19.4.2006 Konečně pořádný jarní den...Po celý podvečer jsme tak nějak ve skluzu. Děti jsem si vzal do koupelny na mytí až po osmé hodině a do postýlek
se dostaly o půl deváté. Není divu, že ještě za mými zády čile řádí. Za vše jistě může překrásně jarní počasí, panující
dnes venku. Bylo to, alespoň pro mě na tričko a Dana se pustila do prostřihu ovocných stromů. Já ji posléze nahradil.
Přece jenom, od zahradnických nůžek dosti bolí ruka. Už to máme téměř hotové. Děti se zatím zabavily po svém.
Martinka žadonila,"Tatínku, už jsi mi spravil tu houpačku?" Ještě ne, a to v dílně ležela od září loňského roku. No, nic,
stačilo pár ran kladivem a Martinka se rázem houpala jako vítr. Vojtíšek se pro změnu zeptal,"Maminkó, můžu na chvíli
tady na písek?" Dana mu odkryla pískoviště a Vojtíšek se jen jen tetelil blahem. Aby ne, vždyť jsme letošní jaro konečně
pořádně ven vystrčili nosy. Jste zvědaví, co dělá ten náš sněhový ledovec na dvorku? Své dny, respektive hodiny, má již
sečteny. Na délku měří tak dvacet centimetrů a jeho výška nepřesahuje stejnou hodnotu. Jaro je tu v plném proudu. Aby
ne, venkovní teplota dnes atakovala 14 stupňů Celsiových ;-)
Martinka zaběhla k lískovému keři a jala se sbírat loňské oříšky. Přinesla jich plnou náruč a hned je roztloukala
kladívkem na náspu. Chvíli předtím si však stěžovala,"Hmm, ale mám velkej problém. Já sem nasbírala i ty oříšky s
dírkama!" Stejně je rozbušila a po rozbití tak třicátého konstatovala,"Teda, v těch oříškách nic není, ale tadyten poslední
je plnej. Může se to jíst, když je to tak bílý?" Kdepak, oříšek ležel celou zimu pod sněhem a zplesnivěl ;-)
Vojtíšek mi zatím pomáhal na dvorku s přípravou Danina kola. Očistili jsme ho, a namontovali na něj novou
LEDkovou svítilnu dopředu a velkou blikačku dozadu. Vojta ukazoval na kolosedačku,"Tatínku, tadyto je moje sedačka,
víš? Musíš ji požádně umejt!" Proč ne. Vojtík exceloval ještě po chvíli. Martinka nalezla na cestě mrtvého potkana. Hned
křičela,"Taťkó, pojďté séém!" My s Vojtou přiběhli a Vojtík ukazoval na myš,"To to je todleto?" Já odpověděl,"To je
Vojtíšku velká myš!" Vojtík se však čílil,"To není myšká, ždyť nemá očičkáá!" To měl pravdu, byla to chcíplá myš a očka
měla zavřená ;-)
Verze pro tisk...
20.4.2006 Venku je tak hezky, že se Vojtíkovi nechce jít domů...Můj dnešní návrat z práce se značně protáhl. Není divu, strávil jsem spolu s notebookem a dalšími nezbytnostmi
celý den na provoze. Jedna, plně automatická a dosti složitá výrobní linka od včerejška dosti vzdorovala. Přemlouval
jsem ji k činnosti dlouho a domů se tak dostal až o půl šesté podvečerní. Už vím, kde je problém. Hned zítra jej s kolegy
vyřešíme. Abyste byli v obraze, tu linku jsem nalezl i na internetu, přímo na stránkách výrobce(V Itálii jsem je byl
u Gimaxu přebírat na podzim roku 2000). Celý ten zázrak nese označení Robospira CG-1 ;-)
Dosti pracovních problémů. Rodina se právě nalézala na zahrádce a Dana se kochala svojí dnešní činností - spolu s
Vojtíškem dopoledne posbírala ostříhané větve ze stromů a nanosila je na hromadu. Odpoledne pak rozhrabala naše
skromné hospodářství na záhonky. Martinka se houpala na své houpačce ostošest a Vojtíšek si pro změnu užíval
velkého pískoviště. Marťa posléze přišla s nápadem,"Tatínku, pujčíš mě kladivo? Ja budu s Vojtíkem roztloukat ty
oříšky!" Stalo se. Jak vidíte na druhém fotu, obě dětičky se uvelebily na dně jedné plastové mušle a Martinka rozbíjela
lískáče. Ty jsou bohužel od loňska a nejedná se o nic jiného, než o prázdné a pročervivělé skořápky. I přesto Marťa co
chvíli jásala,"Jéjéj, já mám takovou malou oříškovou lodičku, třeba pro berušku!" :-)
Nastal čas k odchodu domů. Vojtíškovi se kupodivu nechtělo a dosti se vzpíral,"Já jetě nemůžu domůů, já jetě
musím na motocé jedít!" Kdepak, odstrkovací motorka. Já mu povídal,"Vojtíšku ta tvoje motorka půjde hezky spinkat.
Zavře očička a usne!" Vojta se hned bránil,"Ale nééé, ta motoká nemá očkáá, ne ne ne!" Ta má jenom takový sfětýlka a
tím sfítí, víš?" No, jo nakonec má pravdu ;-)
Martinka mi před chvílí povídala,"Tatínku, chtěl bys doma nějakou vrbu, abys zase nemusel příště shánět proutky
na pomlázky?" Já přikývl. Marťa hned pokračovala,"No jó, to si musíš píchnout tu svoji pomlázku na zahrádce do hlíny a
vyroste ti z ní vrba!" Vidíte? Dobrý nápad :-)
Verze pro tisk...
21.4.2006 Dobře naprogramovaná Pavlínka...Můj příjezd domů opět nedopadl příliš dobře. Není divu, včera řešený pracovní problém, stále trvá a linka přes víkend
stojí. Ani telefonát do Itálie nic nepomohl. Servisní technik mi poradil to, co už jsem dávno vyzkoušel. Nedá se nic dělat,
je nutná jeho osobní návštěva. Můj původně plánovaný předčasný odchod z práce byl navíc zkalen další událostí. A to
přesně pět minut po dvanácté. Podivné, že? Naštěstí se mi podařilo zmizet po třetí hodině odpolední a dobře vykonané
práci. Zbývalo nakoupit na víkend a tradáá, domů! ;-)
Sotva jsem zastavil s autem před domem, už mi v ústrety běžel Vojtíšek,"Taťkóó, taťkááá je můůj!" Skočil mi
kolem krku a už se sápal do auta. Martinka zatím s velkým soustředěním sypala na zahrádce, spolu s Danou, zrníčka
ředkviček do řádků. Já však nejprve běžel otevřít vrata. Nemohu riskovat, že v autě na přední sedadlo usednuvší Vojtík
zařadí nějakou rychlost a s autem vyrazí vpřed. Přece jenom nechávam v té chvíli nastartovaný motor. Však si Vojta,
během zajíždění do stodoly užívá na přední sedačce,"Tady sedí nomálně maminká!" Sotva jsme zastavili na místě, už mi
Vojtík sděloval,"Tatínku, děti nemůžou točit tadytím koléém, viď? Nemůžou točit dopava a doleva!" Přesně tak. Vojtíškovi
občas dovolím točit volantem, jenomže to auto musí stát ;-)
Odpoledne jsme strávili, jak jinak, než na zahrádce. Sluníčko svítilo a jaro se předvádělo v plné parádě. Za Marťou
přišel kamarád ze školky a všichni tři pak řádili na celém pozemku. Hraní si na písku, houpání se na houpačkách a hraní
rozličných her nebralo konce. I dětem už chyběl ten pobyt na čerstvém vzdoušku :-)
Vojtíšek se poslední dobou za vše omlouvá, provede-li něco špatně. Říká,"Taťkó, pomííň!" Ovšem, před odchodem
do koupelny si hrál spolu s Martinkou s plyšáky. Použil přitom svůj oblíbený výraz,"Uáá, uáá, Matinkó, já sem stašnééj
medvěd žvavééj!" Opravdu z něj šel strach ;-)
Jak vidíte na druhé fotce, Martinka právě uspává svoji chou chou panenku Pavlínku. Hrála jí na flétničku Spi
děťátko spi. Však Pavlínka nakonec k velké Martinčině radosti usnula, jenomže to má jaksi naprogramované :-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář... 22.4.2006 21:47:45 Radek Maličká oprava článku - Martinka nehraje na flétničku Spi děťátko spi, ale mnohem jednodušší skladbu, Halí belí :-) | |
22.4.2006 Vojtíšek dnes předčasně slavil svátek...Po ránu jsem si vzal děti ven a následovala společná cesta s kolečkem na hřbitov. Martinka si nalezla svoje
kolečko a já na to velké vysadil Vojtíška, k jeho velké radosti. Na hřbitově jsme na kolečko naložili dva velké květináče -
jak říká babička, žardiny. Cestou zpět se vezl Vojtíšek již na kolečku společně s květináči. My je pak
naplnili čerstvou zeminou z kompostu a Dana je osázela maceškami. Navečer jsme je pak s hradeckou babičkou zavezli
zpět na hřbitov. Vojtíšek dostal velký úkol,"Vojtíšku, musíš držet ten květináč, aby nespadl!" Vojtík se zhostil svého
úkolu důkladně. Držel se během jízdy žardiny jako klíšťák. Nic nám nespadlo. Ovšem, cesta zpět mi dala zabrat. Do
kolečka vlezla totiž kromě Vojty i Martinka. Jenomže ona váží o něco více, než ty dva květináče ;-)
Jste zvědaví, cože se u nás dělo odpoledne? Po vyzvednutí babičky v sousedním městečku od vlaku, jsme ji dovezli
s dětmi domů. Na zahrádce se kromě jarních prací konala i první předávka Vojtíškových dárečků. Přece jenom má zítra
svátek. Jak vidíte na druhém fotu, dostal celkem dost dárečků. Mimo jiné i sadu plastového nářadí, a dvě DVD - jeden
titul nese název Kostičky 2 a Dana jej před nedávnem objednala u České televize. To bylo radosti. Dnešek jsme si
skutečně užili nalehko oblečeni na zahrádce. Stejně má to jaro něco do sebe :-)
Navečer jsem se pustil do seřízení podivně fungujícího akvarijního filtru. Byl zanešen a přivzdušňování na jeho
výstupu příliš nefungovalo. Jenomže se mi nedařilo a při té činnosti mi ulétla nějaká slůvka. Však je pozorně
naslouchající Vojtíšek posléze opakoval,"Sáklyš, jaký sáklyš tatí? Autíčko musíš jezdít, nebo tě sakva vyměním za iný!"
To si právě hrál s autem. Kam na ty výrazy chodí, že? ;-)
Děti si měly připravovat postýlky před spaním. Jenomže Vojtíšek vedl svou,"Ale tatí, já jetě nemůžu pinkát. Ždyť
tam jetě není tmáá!" Bohužel, jak se blíží léto, nelze chodit spát dle venkovního světla. Jenomže to Vojtíšek nemůže
stále pochopit ;-)
Poslední odstavec je tak nějak na okraj. Ve čtvrtek jsem do článku napsal pracovní problémy s převíječkou drátu
typu Robospira CG-1. Mělo to i jistý záměr. Když jste do Seznamu zadali Robospira CG-1, Seznam
nenašel žádný výraz. Až dnes navečer se jako jediný zobrazuje odkaz na naše stránky. Tak nějak testuji tzv.indexování
stránek vyhledávači. Ono se vlastně jedná o vědu, jak správně optimalizovat stránky na vyhledávače. Jedná se o
SEO(Čili, Search Engine Optimalization). Ono to funguje. A že se mi to daří, stačí, zadat do Seznamu
výraz Písková filtrace. Kdo myslíte, že vyjede na první pozici, před ostatními firmami a možná placenými
odkazy? Zkuste to ;-)
Verze pro tisk...
23.4.2006 Děti testovaly nová kola...Na dnešní den meteorologové původně slibovali pršení. Nám se naštěstí vyhnulo. Pršelo chviličku po obědě a
zbytek jsme se dozvěděli telefonicky. Daně totiž navečer telefonovala babička. V Hradci prý pršelo a u nás přitom svítilo
sluníčko. Však se ty mraky posléze přesunuly i nad naše území, jenomže se údolí vyhnuly. V jednu chvíli začalo kapat
a tak jsem Vojtíka nekompromisně odnesl z pískoviště domů. To víte, že brečel a svíjel se jak úhoř,"Tatíí, já jetěé
nemůžůů domůů, já to jetěéé nemám dodělaný!" :-)
Hrozícímu dešti však předcházelo pěkné počasí. Děti si dopoledne hrály neskutečně na pískovišti a Vojtíšek
kupodivu neházel na Martinku písek. Za podobnou činnost je kárán, neboť mimo jiné, zítra začíná další týdenní
školkovou docházku spolu s Marťou. To by tak hrálo, aby házel písek na ostatní děti. Kdepak.
Odpoledne jsme se na chvíli zastavili u sousedů, respektive u jejich králíkárny. Pan soused vytáhl jednoho malého
králíčka a nabízel jej dětem k pochování. Martinka se k činu neměla, králíčka se tedy chopil Vojtíšek. Jak vidíte na fotu,
takhle ho držel nejméně patnáct sekund. Poté ho upustil na zem a my ho chytali. Vojtíšek se bránil,"Ten kálíček mě
škábnul nožičkou!" Kdepak, jenom se pohnul. Martinka se nakonec nechala přesvědčit a mláďátko si pochovala také.
Od králíčků děti odjely na svých kolech. Abyste tomu rozumněli - Martinka jezdí na kole už delší dobu, ale k
letošním narozeninám dostala velké a pořádné kolo. Bohužel se v této velikosti dělá pouze se zadním torpédem,
přehazovačka by byla v našich terénech asi lepší. Na Vojtíka tak připadlo původní malé Martinčino kolo. Hlavně se teď
musí naučit šlapat. Z toho důvodu jsem mu na kolo namontoval zpátky stabilizační kolečka. A Vojta se opravdu snaží. U
sousedů na betonu ujel řádný kus cesty ;-)
Dnes mě jedna naše věrná čtenářka prosila o postup, jak vyrobit z domácího digitálního videa DVD disk. Vše jsem
jí v mailu popsal a v brzké době zveřejním zvláštní článek s konkrétním popisem činnosti. Přece jenom jsem s tím i já
zpočátku, dosti zápasil. Na Internetu totiž nenaleznete ucelený návod, jak na to ;-)
Verze pro tisk...
24.4.2006 I na zahrádce může být pracovní plocha...Vojtíšek se dnes ani rána dočkat nemohl. Není divu, čekal na něj další školkový týden. Prozatím chodí na celý
týden v kuse, tedy pět dní v měsíci. Jenom, aby si to užil. A že si užívá. O lecčems svědčí i scéna, jenž se odehrála
odpoledne, když si Dana přišla obě dětičky vyzvednout ze školky. Sotva ji Vojtíšek spatřil, hned sebou praštil na zem a
brečel,"Já necí jít domůů!" Vojtíšek se do školky opravdu těší. A to i nás moc těší ;-)
Po mém příchodu z práce jsme si dali odpolední kávičku pěkně na zahrádce. Není divu, teplota vyšplhala až na
jednadvacet. Paráda. Chvíli jsem sledoval hrající si děti a očkem pokukoval po kobercovém placu, momentálně bez
bazénu. Až jsem Daně povídal,"Hele, co kdybych si přinesl nářadí a lamino desky na zahrádku?" Dana se
zasmála,"Víš, že jsem na podobnou věc myslela před chvílí?" Už jsem vše stěhoval ven. Přece jenom potřebujeme
olaminovat, svrtat a sestavit předsíňovou stěnu, když už na ni máme nařezané desky ve vzoru sukatá borovice. Děti se
hned hnaly spolu se mnou, pro nářadí. Martinka vyzvídala,"Tatínku, kde seženu nějaký prkno, kladívko a hřebíčky?"
Žádný problém, po chvíli už zatloukala úplně sama hřebíky do prkna. Vojtík se však čílil,"Tatínkůů, já nemám žádný
ťukátko!" Tak jsem mu přinesl zednické kladívko, jelikož jiné nemám. Dana na děti chvíli koukala a pak
konstatovala,"Teda, měl bys jim pořídit menší kladívka, vždyť si Vojtík tím druhým ostrým koncem ublíží!" Má pravdu,
něco s tím musím udělat. Dnes si nikdo naštěstí neublížil a děti posléze přestalo bavit zatloukání hřebíků. Naštěstí.
Začaly se bavit na písku a na houpačkách ;-)
Já nakonec těsně před večeří dokončil první část stěny, tedy poličkovou skříňku, jak vidíte na fotu. Martinka se
během mé činnosti houpala na houpačce a chtěla, abych ji vyfotil během seskoku na zem. Jak se mi to povedlo, máte
možnost posoudit :-)
Během podvečerního mytí mi Martinka povídala,"Tatínku, já už umím plavat pod vodou, víš? Koupíš mě šnorchl a
brejle? Já chci na letošní dovolený plavat v moři potápěná, jako děda!" Aha, něco s tím budeme muset udělat ;-)
Martinka mi vysvětlovala Vojtíkovu mluvu,"Víš jak říká Vojtíšek, když zapadá sluníčko? Říká - liníčko už padá,
honém domůů!" Vojtíšek se hned ozvaal,"Jasnéěéě, padá liníčko! Já pávě kakám bobék, já už ho nečůůáám!" Sedě na
nočníčku, děl pravdu :-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
---|
Aktuálně |
---|
| |
---|
|
---|
Rodinné stránky |
---|
| |
---|
|
Odkazy |
|
|
|