 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 25.4.2006
Děti jako malované...Dnešní překrásně jarní, až letní den, patřil mezi ty náročnější. Alespoň, co se mého pracovního nasazení týče. To
je ovšem poslední dobou více než obvyklé. Dana poslala dětičky ráno do školky, ale to jistě víte ze včerejška. Sama se
pak namísto relaxace vydala do Velkého města za paní zubařkou. Není co závidět, viďte? ;-)
Jak jsme si vždy u Martinky říkali, jak všechny poučuje a komanduje, Vojtíšek je nemlich to samé. Včera například
se zmocnil polystyrenové desky - nalezl ji kdesi na dvorku, či ve stodole. Nevím. Hned ji začal cupovat a na otázku,"Co
to provádíš, Vojto?", odpověděl,"Něží, tatínků, něžíí!" Kdepak, na sníh není nikdo zvědavý a natož na nějaký
polystyrenový. Kromě toho jsem právě balil pracovní věci ze zahrádky. Dana Vojtu posléze zpacifikovala a on musel
všechny ty kousky naházet do popelnice. Hned jsem to měl na talíři od Martinky,"Tatínku, za to můžeš ty, máš si ten
polystyren ukládat tak vysoko, abysme na něj nedosáhli!" Aha ;-)
Dnes mě Vojtík poučoval během výroby dalšího dílu předsíňové stěny - lavičky. Já si na zem položil nějaké nářadí a
Vojtík se čílil,"Todle tady tatínku nemůžeš mít, já tady chodím! A tady se pecé malůje kídama!" Hned jsme si vše
vysvětlili. Vojta však popadl kbelíček chodníkových kříd, které dostal ke svátku, a přesunul se na čistou betonovou násep
opodál. K němu se připojila i Martinka. Zatímco jsem jednotlivé lamino desky ohraňoval, svrtával a šrouboval k sobě vruty
konfirmáty, děti pomalovaly pestře všechen dostupný beton. Až mě oči přecházely. Poté Vojtík přišel na geniální
nápad,"Tatínku, já to fšechnó zametů!" Na ta slova popadl smetáček a vše doslova zaniklo v šíleném barevném prachu,
jako by se jednalo o pestrobarevné čmoudíky z chemičky. I já rezignoval a bezhlavě prchl před křídovým prachem. Když
se dým poněkud rozptýlil, mé a Daniny oči spatřily děti jako malované. Vojtík disponoval přebarvenýma tepláčkama a v
obličeji jsme ho téměř nepoznávali, jak hrál barvami. Hotový indián na válečné stezce. I Martinka se značně přebarvila,
respetive vybarvila. Nedalo se nic dělat, svlékali se dnes venku a před spinkáním následoval průchod dekontaminační
linkou, tedy sprcháčem. I hlavičky se dnes znovu myli :-))
Výrobu předsíňové lavičky jsem pro vás zvěčnil a můžete se pokochat pracovním postupem. Ty dvě pravoúhlé
svěrky jsou téměř k nezaplacení - díky nim jsou desky přesně drženy a jdou svrtat bez problémů. Teď už zbývá dodělat
zadní stěnu s věšáčky a máme hotovo ;-)
Verze pro tisk...
 26.4.2006
Kdo to byl ?...Těsně po mém návratu z práce se začaly mračit mraky a počasí řádně přitvrdilo. Dana se právě chystala pro děti
do školky. Ptala se mě,"Myslíš, že bude pršet?" Po mojí záporné odpovědi zamířila vyzvednout děti. Ojojoj, hřmění
ohlašovalo bouřku a obloha se temně zatáhla. Dana jen tak tak stihla s dětmi doběhnout domů. Pak už začal deštík,
zalejváček. Ten ovšem odhalil hromadu popraskaných střešních tašek. Není divu, když v úžlabině dvou střech ležela
ještě před nedávnem taková hromada sněhu. Až do večeře jsem vyměňoval staré tašky na střeše. Navíc jsem musel
některé kusy rozbrušovačkou s diamantovým koučem přiřezávat do šikma. Toho červeného prachu. Já byl téměř tak
barevný, jako děti včera po křídách. Také jsem šel před večeří do sprchy, jenom si nemyslete ;-) Příští rok už musí ta
nová střecha dopadnout.
Děti se dnes navečer nedostaly ven a Vojtíšek mi asistoval u připravované výměny vody v akvárku. To není žádná
legrace. Vodu načerpanou a natočenou kohoutkem ze studny, je třeba ponejprv vytemperovat na pokojovou teplotu.
Přece nenaleju rybičkám vodu o teplotě devět stupňů. Brr. Vojtíšek skákal před akvárkem a pozoroval, právě se krmící
rybky,"Jůů, tatíí, ty ybičký hamaj hodně ychléé. Úplněé skákaj!" To má pravdu. Jak jich teď máme deset, tak se vrhají
na granulované krmivo jako pirani. Co kdo utrhne, to má. Na druhou stranu se mi však zdá, že je krmíme málo. Jak jinak
si vysvětlit ožrané mladé lístečky na rostlinkách? Hned jsem rybky srovnal, podobně jako děti do latě a požadoval jasnou
odpověď,"Kdo to byl?" Bohužel, rybičky mlčely, podobně jako dětičky ;-)
Dana zajela dopoledne do Velkého města za nákupy. Při té příležitosti dětem zakoupila i CD ROM s
titulem Sluníčko. No, nekupte to za stovku. Martinka by se mohla pomocí něho naučit hodiny, jenomže jak nám posléze
na serveru předváděla, ostatní úlohy jsou pro ní celkem jednoduché. I když procvičování si abecedy tištěné i psané není
na škodu. I Vojtíšek se dosti bavil. Přece jenom, je to jeho krevní skupina, pardon, věková skupina ;-)
Verze pro tisk...
 27.4.2006
Nejdůležitější nákup - lízátka a rohlíček...Odpoledne jsem měl zajet včas přímo ke školce a vyzvednout tam Danu s dětmi. Čekala na nás totiž cesta zpět do
Pracovního města. Tam jsme se zpožděním vysadili Martinku s maminkou u základní školy. Ptáte se
proč? Marťa měla půlhodinku logopedie. My se zatím s Vojtíkem prošli po náměstí a navštívili při té příležitosti
samoobsluhu. Vojta měl evidentně o nákupu jasno,"Tatínku, musíme koupit ohlíček a lízátko!" Sotva jsme vkročili do
krámu, už běhal mezi regály,"De maj ty lízátka?" Vzápětí dorazil paní prodavačku u pultu, kde jsme kupovali několik
plátků sýra na smažení - k večeři. Jak paní pokládala kolečka na váhu, Vojtík se ptal,"Tatínku, de tady maj ty lízátka?
Já je vůbec nevidím, já je nemůžu najít! Maj je tady v tom kámu vůbec?" Vojtík mrkl na prodavačku a pokračoval,"To už
tačí, ten sýýéék! Víc už nepočebůůjééme!" Prodavačka vyprskla smíchy a není divu, Vojtíšek i mne dosti zvedá náladu
po náročném dni :-)
Zdá se, že rybičky prozatím přežily první výměnu vodu v akvárku. Největší problém mám s temperováním studniční
vody. Když ji natočím z kohoutku, má devět stupňů. To je pro rybky celkem málo. Tak jsem včera natočil patnáct litrů do
kbelíku a nechal vodu přirozeně ohřát. Tu dnes dostaly rybky a navíc minimálně sedm litrů čerstvé ledovky. Mno, teplota
šla o tři stupínky dolů a topení hravě srovnalo teplotu za tři hoďky na pětadvacet. Vojtíšek mi s nadšením asistoval -
ponejprv si k polovypuštěnému akváriu přitáhl stoličku. Tu posléze vyměnil za židličku. Jenomže nedosáhl stále na dno.
Tak si přinesl stoleček. Bingo! Už rejdil prstíky po dně a snažil se ulapit chudinky rybičky. Přitom výskal,"Tatí, už mám
skovó ybičkůů!" Já mu dám, takhle dráždit rybky. Hned byl deportován na odlehlejší místo. Brečel, jak jinak ;-)
Jak vidíte na druhé fotce, dnes jsem přišel na geniální nápad. Pokud jste loni sledovali vývoj naší pískové filtrace,
jistě Vám neunikla destrukce víka filtračního sudu. No a odpoledne jsem si vzpomněl, že mám na půdě "odřezek"
polypropylenové trubky. No a z ní by šel svařit nový sud s vyšší pevností. Děti se hned trubky zmocnily a snažily se v ní
schovat. Ponejprv Martinka, následovaná Vojtíkem. Ten následně v běhu s trubkou okolo tělíčka upadl a málem se nám
skulil z náspu. Kdepak, takovou hračku jsem jim raději zabavil, než si přivodí nějaký úraz ;-)
Verze pro tisk...
 28.4.2006
Čarodějnice v Kouzelné školce... ;-)Řeknu Vám, počasí nic moc. Tak nějak se nám na víkend pokazilo. Meteorologové to slibobali a
bohužel jim to zase vyšlo ;-) I přes zhoršující se tepelnou pohodu sedím na zahrádce s notebookem na
klíně a opodál se mi roztápí gril. Přesně tak, letos grilujeme již podruhé.
Vojtíšek dnešním dnem skončil svoji týdenní školkovou docházku. Tím má pro tento měsíc splněno.
Až do středy chodil po ránu spolu s Marťou v pohodě, teprve včera se maličko šprajcl. Jakmile se totiž
Dana loučila s dětmi, plácl s sebou na zem a křičel, že chce svoji maminku, a že do školky nepůjde. On
mívá takové občasné nálady. Ale přiznejme si, komu se chce po ránu nadšeně vstávat do práce, že? ;-)
S Vojtíškem musela Daně pomoci paní učitelka. Odlepila jej z Daninýho krku a dle Martinčiných slov
už Vojtík dále nebrečel. Je to tak, jakmile se něčím zabaví, na maminku si ani nevzdechne. Podobné to
bylo i v pondělí - Dana jela s kamarádkama na kolo. Vojtík ztropil podobnou scénu a brečel do té doby,
než ho Marťa zaujala odlišnou činností. Pak už byl naprosto v pohodě a nějaká maminka mu byla šum a
fuk ;-)
Na děti dnes čekal ve školce speciální program. Musely přijít v maskách, neboť se konal
čarodějnický rej. Martinka se v šatně přestrojila za opravdovou čarodějnici a Vojtík dostal Danou
vlastnoručně vyrobený kostým čaroděje - s černou špičatou čepicí, polepenou hvězdičkami a měsíčkem.
Dětem se program moc líbil a nadšeně nám líčily, cože se ve školce vlastně dělo.
Vojtíšek se odpoledne zamyslel a povídal,"Já sem smutnej!" My se hned tázali,"Proč jseš smutnej?"
Vojtík má na všechno odpověď, proto prohlásil,"Já se mutnej, potože nemůžu do kouzelný kolký, dyž
mám kašel!" Aha. Dnes však kašel neměl. Sledujete, jak stále nazývá tu opravdovskou školku, Kouzelnou
televizní? Nemůžeme mu to vymluvit. Že by byly paní učitelky kouzelné? Asi to tak bude ;-)
Navečer jsme s dětmi zajeli na hřiště a tam nám Martinka na kole předváděla svoje jezdecké umění.
V jednu chvíli se přidal i Vojtík, on jezdí prozatím se stabilizačníma kolečkama a hlavně si trénuje šlapání.
Martinka pak hrála fotbal a skončila neslavně - šlápla na balón a spadla hlavičkou na asfalt. Běžela
takovou vzdálenost a brečet začala až v maminčině náručí.. Není to zase tak hrozné - vzadu odřená hlava
aa mírná boule. Musí si dávat pozor ;-)
Verze pro tisk...
 29.4.2006
Vojtíškovy dárky a zmoklý notebook...Po obědě dostal Vojtíšek hlad. Hned se hlásil,"Maminkó, dáš mě půlku hohlíčku? Já už mám hlad!"
Dostal tedy kousek a kousal ho. Martinka ho lákala,"Pojď si s námi hrát!" Vojtík zavrtěl
hlavičkou,"Nemůžu já jetě hamám hohlíček!" To samé včera na hřišti - cucal lízátko a přibližně stejně
starý kluk ho lákal,"Půjdeme hrát fotbal?" Vojtík zavrtěl hlavičkou,"Nemůžu cucám lízátkó!" Přesně tak.
Jakmile je cokoliv v pusince, nelze provádět lotrovinky. K tomu jsou naši miláčkové vychováváni :-)
Vojtíšek dostal odpoledne dodatečně nové dárky k svátku. To Vám bylo radosti. Hlavně se moc
rozplýval nad překrásným plechovým kolečkem. Však se minulý víkend děti maličko popraly o Martinčino
kolečko. Martinka při té příležitosti upozorňovala maminku,"Mamí, Vojta by měl taky dostat svoje
kolečko!" Stalo se, jako by ji děda s babičkou slyšel ;-)
Ke kolečku má Vojtík ještě novou lopatu a hrabičky. Aby se navíc s Marťou nehádali o hliníkovou
koloběžku, má Vojtíšek svoji novou. Jezdit na ní už umí, jak nám několikrát předváděl na naší kamenité
cestě. Zlepšuje se i ve šlapání na kole. Jak již jistě víte, vyfasoval Martinčino staré kolo a já mu na něj
namontoval zpět stabilizační kolečka. Včera Vojta došlapal slušnou vzdálenost na místní hřiště. Jenomže
zpátky jet nechtěl. Vojtík je tvrdohlavý, a když něco nechce dělat, opravdu to nedělá ;-)
K večeru začalo pršet a já zapomněl usnutý notebook položený na houpací lavičce. Jak jinak, než
venku. Déšť naštěstí nezesílil a já před chvílí - přesněji řečeno před osmou hodinou zjistil, že počítač leží
doposud venku. Ojojoj, následovalo vylovení vysušení a odbahnění. Kdepak, spravila to osuška a notebook
díkybohu funguje. Ach, ta zapomnětlivost, já hlava děravá :-)
Verze pro tisk...
 30.4.2006
Kterak děti zkoumaly stará elpíčka...Lumpík Vojtíšek co chvíli žadoní,"Tatínků, dáš mě lízátko ňáký? Já už ci to lízátko!" My ho však
musíme krotit,"Dnes už jsi měl plno sladkostí, na lízátko nemáš nárok!" Vojta se v takové chvílí brání,"Já
ale mám návok, já musím lízat lízátkóó!" Kdepak, opravdu už dnes nemá nárok ;-)
Skype. Sotva švagrová dojela domů,
děda telefonicky testoval námi odpoledne zakoupený mikrofon. Funguje to na výbornou a hlavně zadarmo.
Obzvláště mě dostal Vojtíšek, stoje před počítačem a nahlas puštěnými reprobednami. Z opačné strany
se ozývaly hlásky neteřinek a Vojtíšek co chvíli dřepl a koukal pod stůl,"Depak je Petušká a Daninká?"
Tak nějak nemohl pochopit, odkud ten hlas pochází. Však on to dokáže ;-) Asi si domů kromě telefonu
Fayn pořídíme i Skype, abychom mohli telefonovat s dědou zadarmo, když už všichni ruší zastaralé pevné
linky ;-)
Děda dnes dětem předváděl starý gramofon. Ono se vlastně jedná o celkem slušné gramochassis,
snad třicet let staré. Martinka na něj jenom nevěřícně zírala a kladla otázky,"Tohle hraje? Jak to hraje,
když to nemá ten zesilůvač? A to se do toho dávaj takový strašně obrovský cédéčka?" Kde bychom před
dvaceti něco podobného předvídali, že? Jak ta technologie pokročila vpřed, neuvěřitelné. My teď řešíme
jiný problém - děda i já chceme převést klasické černé desky na cédéčka. Vlastníme totiž velké množství
elpíček a nebude jistě na škodu, když se klasický analogový záznam dostane spolu s praskotem na
cédéčko. Jak na to? Musím nahonem spájet předzesilovač pro klasickou a zastaralou
magnetodynamickou přenosku a z gramofonu vše přehrát do freeware softwaru Audacity.
Ten pak převede záznam na MP3(Musíte si ovšem stáhnout kodek LAME, pro řádnou kvalitu MP3.
Vzorkování 128kbps je jakýsi standard). Co více si přát, že? ;-
Verze pro tisk...
 1.5.2006
Hurvínka dávali poprvé v době kamenný ?...Vojtíšek dostal v sobotu k svátku i jedno krásné Večerníčkovské pexeso. Alespoň takhle je to napsáno na obalu.
Jenomže uvnitř se nachází na tvrdých kartičkách cosi, s čím má problémy i Martinka. Nehledají se dvojice kartiček,
nýbrž trojice. Na jedné je Večerníček bez pozadí, na druhé pouhé pozadí a na třetí kartičce se nachází vše dohromady.
Hezké, že? A navíc Večerníček v mnoha podobách. Tak tohle asi Vojtíšek prozatím nezvládá ;-)
Martinka se po návratu domů pustila do úpravy přivezených ředkviček. Sama je nožem okrajovala. Moc ráda totiž
pomáhá při vaření v kuchyni. Vojtík jí asistoval alespoň pohledem. Jenomže on nemá rád ředkvičky, neboť prý pálí. Tak
mu z nich Marťa navíc odrbala červenou slupku za pomoci příborového nože. Přitom neopomněla zdůraznit výhodnost
své metody,"Víš, tatínku, tím nožem to je lepší. Vojta to má alespoň bez bacilů!" Abyste tomu rozumněli - já minule
Vojtíkovi odstraňoval slupku odkousáním ;-)
Dnes končil ve Večerníčku posledním dílem Spejbl a Hurvínek. Dětem se moc líbil a i já se koukal, neboť tenhle
seriálek patřil v dětsví k mým oblíbencům. Dnes však Martinka přiběhla, s očkama navrch hlavy,"Maminkó, to dávali
poprvé Hurvínka v televizi v době kamenný? Nebo to byl středověk?" Dana nechápala. I já na tom byl stejně. Tak jsme se
tázali,"Martinko, a proč zrovna středověk?" Marťa hned vyhrkla,"Nó, protože tam Hurvajs na nohou nosí ještě dřeváky!"
Okamžitě jsme se s Danou váleli smíchy :-)
První májový den se odpoledne konečně zlepšilo počasí. Ale včera by ven psa nevyhnal. Z toho důvodu jsme se ani
nezůčastnili žádné čarodějnické akce :-(
Verze pro tisk...
 2.5.2006
Nenabíjejte foto baterky - jsou bouchací... ;-)Dnešní den proběhl ve značně šíleném tempu. Alespoň u nás ve firmě. To víte, výroby je až nad hlavu a problémů
se za prodloužený víkend nakupí více než dost. Za tři dny nás navíc čeká třetí podobný v pořadí. Ojojoj, jednoho to
rozhodí z pravidelné činnosti ;-)
Odpoledne se u nás objevil pan opravář a provedl kompletní kontrolu našeho plynového kotle na chodbě. Přece
jenom, to už bylo více než potřeba. Kotel nám totiž poslední dobou na displeji vypisoval podivnou chybu a co chvíli při
zapalování chcípl. Není divu, bylo ho potřeba vyčistit. Vojtíšek co chvíli přibíhal za námi na chodbu a ptal se,"Co to ten
pán děvá?" Jenomže po chvíli zmizel v pokojíčku. Byl tam sám, neboť Dana mezitím zamířila do školky pro Marťu. Jaké
to překvapení po návratu, to Vám povídám. Pokojíček se skvěl, cele pokryt souvislou vrstvou kostiček a hlavně čerstvě
vysypavších autíček. Nebylo doslova, kam šlápnout. A já si na chodbě liboval, jak se Vojtíšek sám zabaví. Dokonce i ten
pán něco podobného podotkl. Kdepak, chyba lávky ;-)
Dětičky si během sledování televizní Kouzelné školky vytáhly Něco jinýho, přesněji řečeno ochucené
burizony - arizonky. Jak tak chroupaly, na gauči se vytvořila vrstva drobečků. Dana je hned kárala,"Co to tady dělá?"
Vojtíšek ji hned po zkušenostech u babičky chlácholil,"To nííc, to si zhamaj mavencíí!" Kdepak, to by tedy nešlo. Vojtík
hned vyfasoval ruční vysavač a musel vše přeluxovat ;-)
Martinka navečer žadonila, drže přitom jeden, ze dvou dětem darovaných automatických foťáků,"Tatínku, koupíš
nám někdy do těchhle opravdovskejch foťáků film? Abysme mohli fotit!" Kdepak, ani náhodou. Film něco stojí, je
zastaralý a jeho vyvolání je problematické. Lepší bude, pořídit dětem nějaké jednoduché webkamery, podobnou jsem
ještě před nedávnem používal pro focení na web. Martinka však argumentovala poslední perličkou,"Tatínku, tadyten foťák
nejde použít i proto, že má moc divnou a drahou baterku. Ta se navíc nedá nabíjet. Kdybysme ji náhodou nacpali do
nabíječky, tak by bouchla. Ta je taková bouchací, viď?" No, má pravdu. FOTObaterie do klasických foťáků opravdu nejde
nabíjet. Já jí to před nedávnem vysvětloval. A pochopila ;-)
Verze pro tisk...
 3.5.2006
Kterak se Vojtíšek zamknul doma ...Dnes odpoledne nastal den D, velký to problém všech majitelů rozsáhlejších pozemků. Jedná se o cosi zeleného,
nahrazujícího předchozí bílou pokrývku - tedy trávu. Pokud si ji u nás kosili sousedi pro králíčky, bylo vše v pohodě. I
když nevím, jak bychom do té půlmetrové džungle vypustili dětičky. Jistě by vše pošlapaly a na kosení by to nebylo.
Takže jsem dnes odpoledne vytáhl sekačku, zahřál ji a jal se vyměňovat olej v motoru. Právě přiběhl Vojtíšek spolu s
Martinkou ze školky a málem se děti ani nepodívaly na Kouzelnou televizní školku, jak mi chtěly asistovat ;-)
Po školce jsme vyrazili na zahrádku. Já nakopl sekačku škubnutím za šňůru a nadšený Vojtík mi neustále běhal
kolem stroje. Botičky měl naštěstí pevné, takže ho případné odletující kamínky nemohly ohrozit, neboť ty létají zásadně
pod krytem doleva a při zemi. Po chvíli ho přestalo bavit honění za sekačkou a věnoval se raději přerovnávání čerstvé
travičky na kompostu. Za pomoci mého šroubováku - ten mi zabavil předtím na dvorku. Že mu takovéhle "hračky" vůbec
půjčuju, že? Po chvíli mi hlásil dovedně skrytý problém,"Tatínku, já sem ti ten šoubovák soval. Soval sem ho semhle!"
Na ta slůvka zvedl deklík z jedné plotové trubky vpředu kompostu. Ououou, šroubovák se skvěl tak půl metru pod
okrajem. To je hotovo. Hned jsem Vojtu káral,"Ty seš pěknej lumpík, víš to?" Vojtík se smál, "Jóó, vím tóó, já sem
lumpík a taaky čuněéěé!" Martinka mne posléze chlácholila,"To nic tatínku, vezmi si rozbrušovačku a uřízni tu tyčku.
Pak to pude ven!" Dobrá rada nad zlato, že? ;-)
Dana mi vypravovala jednu historku z dopoledne. Trávila ho spolu s Vojtou. Vojtíšek běžel domů napřed a sotva
vběhl na dvorek, zručně za sebou zamkl vchodové dveře. Dana jimi marně lomcovala. Instruovala přitom Vojtíška,"Vojtí,
zkus to odemknout!" Namísto toho se Vojtíkovi povedlo zabednit dveře na druhý západ. Poté prohlásil,"To níc mamí,
kidně můžeš zůstat venků, já si du hvát!" Skutečně šel, žádný problém. Aby ne, že? Zoufala Dana musela zajít k
sousedům, vypůjčit si žebřík a pomocí něj překonat zeď. Ale dalo to zabrat. To je prostě život ;-)
Verze pro tisk...
 4.5.2006
Vojtíšek nechce ani ven, ani domů...Moje pracovní dopoledne probíhalo značně náročně. Abych Vám přiblížil pracovní podmínky - popisuji je dále. Bylo
nezbytně nutné zapojit kabeláž na technologii umístěné ve sklepě(A následně naprogramovat řídící
systém) pod výrobní halou. Není ji možné kvůli výrobě odstavit a teplota vodního média ve velké vaně dosahuje
devadesátky. Není divu, že jsem pod stropem, z něhož kapou kapky zkondenzované páry, naměřil mobilem teplotu
čtyřicetdva stupňů. Ještě teď se oklepávám z tepelného šoku - sotva jsem vylezl ven, mokré oblečení značně studilo ;-)
Dosti práce, jdeme za zábavou. Náš milý, roztomilý Vojtíšek prožívá další období, v němž nás vůbec neposlouchá.
Nemyslím běžné činnosti, ty zvládá vyjímečně bez problémů. Mám však na mysli něco takového, jako je například
odchod ven. Odpoledne se u nás přehnala velice nepříjemná větrná a deštivá smršť. Kolem páté bylo po všem a vykouklo
sluníčko. Dana zavelela,"Půjdeme ven?" Marťa s nadšením souhlasila. Zato Vojtík se vyloženě šprajcl,"Já necí jít vén, já
nikám nepudu!" Na ta slova si začal hrát v pokojíčku. Tak jsme ho tam nechali a šli na dvorek. Světe, div se, po deseti
minutách už stál Vojta ve dveřích a žadonil,"Já už cíí véén!" Asi mu bylo doma smutno ;-)
Než se Vojtíšek rozhodl, Dana změnila plán,"Martinko, nechceš se projet na kole? Já si vezmu velké kolo!" V tu
chvíli už Vojta ze dveří volal,"Já cíí takýý jéét na koléé!" Že mu to trvalo. Dana ho naložila do kolosedačky za sebe a už
frčeli. Já zatím doma trochu uklidil na dvorku a hlavně sundal vánoční osvětlení z venkovních stromů. Vždyť už to byla
ostuda ;-)
Co myslíte, že následovalo po příjezdu rodinky? To byste neuhodli. Děti nechtěly jít domů na večeři. Marťa se
nechala po chvíli přesvědčit, zato Vojta nechtěl ani za zlaté tele. Neustále opakoval,"Já nemůžu domů, já jetě musím na
zahádku doděvat pácíí!" Tak jsem popadl do teplých a donesl až na chodbu. Co jinak s ním, že? ;-)
Maličkatý komentář k fotkám - na první se Martinka projíždí, těsně před odjezdem. A na druhé? Právě po návratu
foukáme Martinčiny měkké pneumatiky, respektive pláště. To zajímalo obzvláště Vojtíška a také si šlápl na pumpičku :-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
25.4.2006
26.4.2006
27.4.2006
28.4.2006
29.4.2006
30.4.2006
1.5.2006
2.5.2006
3.5.2006
4.5.2006
- 
24.5.2007
