 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
 5.5.2006
Rekordní jízda na kole...Vojtíšek se dnes celkem rozjezdil na kole se stabilizačními kolečky. Což je důležité, už umí šlapat a dokáže se do
šlapek opřít. Dopoledne jezdil na hřišti a navečer mi předváděl svoje umění u sousedů na betonové cestičce. Umí, umí :-)
Martinka po mém návratu z pracovního procesu neustále žadonila,"Maminkó, pojedeš se s náma projet?" Dana
však argumentovala,"Já musím vařit večeři!" Co se dalo dělat, Martinka zašla za mnou,"Tatínku, pojedem zase na malej
výlet?" Proč ne. Já však vznesl protest,"Martinko, mám problém, já ještě nevytáhl kolo ven a je potřeba jej umýt!"
Martinka zajásala,"No jó, tak ho deme mejt. Kde máš hadr?" Tak jsme umyli moje kolo a posléze putoval Vojtíšek do
kolosedačky za mými zády. Martinka si také nasadila helmu a už nasedala na své nové kolo. Šlapala celou cestu
statečně. Pouze kolem hřiště tlačila kolo po čerstvě nasypaném štěrku. Pak už nasedla a neslevila ani v nejprudším
kopci. Zatímco já řadil lehčí převod, Marťa s torpédem vzadu šlapala ze všech sil. Děti se bavily cestou, sledováním
roztodivných psů. Ani jsme se nenadáli a stanuli tváří v tvář konci horního konce naší obce. Ten je charakterizován
především přechodem na silnici první třídy. No, a tam jsme dnešní jízdu zarazili. Cyklocomputer ukazoval ujetou dráhu
2,5Km. Provedeme-li násobení dvěma, Martinka dnes ušlapala na kole svůj rekord - 5Km. Dobré, že? Možná v neděli,
možná v pondělí, zajedeme do sousední hospůdky pod hradem. Tam už by Marťa mohla došlapat. Stálí čtenáři jsou v
obraze - v ona místa jsem vozil Martinku na kolosedačce. Jenomže ona váží už téměř dvacet kilo a to je na sedačku více
než dost. Děti prostě rostou, s tím nic nenaděláme ;-)
Hned zítra po ránu na nás čeká velká turistická akce, pořádaná v naší obci. Už máme budík nastavený na sedm
hodin a já dojdu pro čerstvé rohlíčky. Na reportáž z celé akce se těšte zítra. Už nabíjím akumulátory do digiťáku a
kamery ;-)
Verze pro tisk...
 6.5.2006
Velká turistická akce...Dnešní, překrásně prosluněný a teplý den jsme prožili všichni od časných ranních hodin venku. Zůčastnili jsme se
totiž turistického pochodu. Včetně Vojtíška. Po přesunu na místo startu jsme se zaregistrovali a vyrazili na trasu.
Vojtíšek se neskutečně překonal. Velkou část trasy šlapal po svých. Vůbec se nedožadoval, abych ho vzal na koníčka
za krk. Kdepak. Děti hrdinně zdolaly první kopec s hradem, u něhož se nacházela první kontrola a razítkování. Dostaly
razítka na ručičky a také varování,"Nesmíte se dnes mýt, aby se vám to nesmylo!" No, večer jsem si s nimi užil, prý se
nesmějí sprchovat ;-)
Po částečné prohlídce hradu, jak vidíte na první fotce, jsme ťapali dále. Následoval celkem kritický úsek,
procházející po nekonečné asfaltce, až jsme se konečně pohroužili do útrob hustého lesa. Cesta vedla pěkným
sešupem do údolí k řece. Po jejím kostrbatém, kamenitém, kořenovitém a mokrém břehu jsme se dostali až do další
vesničky, pod druhým hradem. Právě přes tu nejkrkolomější část, skákaly dětičky jako veverušky. V jednu chvíli jsem
ovšem přenášel Vojtíška v náručí, přes řádný mokřad. Bohužel, má volba padla na špatný přestupný kámen. Ten se s
námi otočil a já dostal pěknou dávku studené vody a bláta. Jen tak tak, jsem situaci ustál a nepřistál s Vojtou ve vodě.
Ojojoj, Dana by nás prý za podobný kousek pěkně nepěkně ohodnotila. Co se dá dělat, takový je život ;-)
Před druhou kontrolou začal Vojtíšek stávkovat. Co chvíli si sedal na bobek doprostřed cesty, řka,"Já už nemůžu.
Mě bolej nožičky. A taky kolínka!" Že by? Došel ještě o kousek dále, až ke kontrole. Pak už jsem ho nesl za krkem, na
"koníčku" Fakt nás dosti překvapil a cílovou medaili si právem zasloužil.
V cíli si děti řádně zařádily. Zatímco jsme si s Danou dopřávali grilovaného masíčka a pitíčka(Tedy, Ryzího
piva z hor), Vojtík spolu s Martinkou zkoumali okolí. Na akci se totiž objevila i společnost Coca Cola s projektem
Srdce v pohybu. Tak jsem dětičky před velkým nafukovacím srdíčkem vyfotil :-)
Děti momentálně usínají a je na nich vidět únava z celkého dne. Není to od věci, zůčastnit se podobné akce ;-)
Verze pro tisk...
 7.5.2006
Martinčina první dálková jízda na kole...Na úvod mi dovolte ještě jednu historku ze včerejšího dne. Po dálkovém pochodu Martinka žadonila,"Tatínku,
koupíš mě balónek, takovej ten lítací?" Proč ne. Martinka si zašla jeden vybrat a koupit sama. Vrátila se s balónkem
přivázaným k ručce. To aby ho nepustila. Vojtíšek však žadonil,"Já ci takýý balónek!" Kdepak, Martinka mu jej musela
na chvíli půjčit(Není divu, zakoupit dětem balónek za cca 20-30Kč, je zrovna takové, jako byste ty peníze zahodili
do kanálu. A toho následného křiku, když balónek praskne. Lepší je zakoupit balónky v samoobsluze a nafouknout je
pusou. Sice nelítají, zato více vydrží ;-) ) Jak ho však Vojtík balónek vrátil, Martince hned uletěl. Ta se
bezprostdředně dala do pláče. Vojtíšek se však ukázal jako muž činu a z kapsy vytáhl svůj mobil - véčko. Chvíli předtím
z něj vyjedl všechny bonbónky. Rozevřel mobila a už si ho tiskl k oušku,"Jó, to si ti balónku? Koukéj se honéém vátit k
Matincéé!" Kupodivu to na balónek nezabralo :-)
Zatímco jsem dnešní dopoledne věnoval dokončování elektroinstalace v přístřešku pro kola a dětské hračky, děti mi
venku asistovaly. Dana je v jednu chvíli musela sama zavést na zahrádku, neboť jsem potřeboval svařit držáčky na
truhlíky s muškáty. Vojtíšek sice tvrdí,"Tatínku, já se nekoukám!", ale mezírkami mezi prstíky klidně hledí do svářecího
oblouku. To by tedy nešlo, z toho kouká zánět spojivek :-(
Martinka se ani nemohla dočkat odpoledne, až se Vojtík vyspinká,"Kdy už se Vojtíšek konečně probudí? Já bysem
už chtěla jet na kole pod hrad!" Přesně tak, na odpoledne jsme si naplánovali vellký výlet. Alespoň co se Martinčiny
jízdy na kole týče. Dana jela sama, já si vzal Vojtíka na kolosedačku a Martinka zasedla na svoje nové kolo. A drandila
jako o závod. Vzadu má kolo její velikosti pouhé torpédo, i přesto překročila v jednu chvíli rychlost 22Km/h - měřeno
mým cyklocomputerem. Jo jo, vše dopadlo na výbornou. My dospělí si dali v hospůdce pod hradem nějaké to pivo a děti
si mezitím pohrály s nově poznavšími kamarády. Prostě pohodička. Martinka pak došlapala okolo koníčků, kraviček a
slepiček zpět domů. Aby ne, vždyť ta celá trasa nepřekračuje osm kilometrů. Je to ovšem celkem náročný terén, žádná
delší rovinka ;-)
Verze pro tisk...
 8.5.2006
Není nad děsně těsný těsnění...Ranní slunečné počasí nás vyhnalo na dvorek. Vojtíšek si v zákoutí pod vzrostlými tůjemi rozložil tabuli a za
pomocí kříd umělecky tvořil. No jasně, z těch šmouh se nedalo poznat o co se jedná. Hotové umělecké dílo. Chce to ten
správný úhel pohledu, jenomže já v tom nic nevidím ;-) Špatně smazaná tabule totiž dosti zakrývala čerstvé tahy křídami.
Za cihlovou zdí se nalézá i velký kumbál, v němž jsem dělal pořádek. Parkujeme tam kola a děti svoje samohyby -
šlapací traktor, autíčka, skládací koloběžky a další. Na kola potřebuji svařit tyč na jejich zavěšení a dětem na hračky
vyrobit poličky, abychom vše mohli stohovat až ke stropu. No, kolem domu je stále práce dosti. Alespoň se člověk
nenudí, že? ;-)
Těsně po obědě k nám měla zavítat hradecká babička. Děti nasedly se mnou do auta a už jsme frčeli směr
sousední městečko a hlavně jeho nádraží. Jak vidíte na fotce, děti jásaly nad příjezdem vlaku. Vojtíšek křičel,"Ahóój
mašinkóó, to sme vádi, že nám vezééš babičkůů. Ahój, mašinkóó!" Takto vítal motoráček se jmeném
Rozárka. I paní výpravčí v červené čepici se nad Vojtíkovými výroky dosti pobavila. :-)
Právě před chvílí jsme s Martinkou po mytí probírali dosti vážnou záležitost. Ukázala totiž na varovnou cedulku u
koupelnové zásuvky,"Tatínku, a proč je tady ten blesk?" Já ji popravdě informoval,"To aby všichni věděli, že nemají
používat třeba fén ve vaně. To by je mohlo zabít!" Martinka pokývala hlavičkou,"No jó, nic se nesmí z tý zásuvky používat
ve vaně, viď? Já jí vše potvrdil a přidal informaci,"Existují některé spotřebiče, které se můžou potopit i se šňůrou, třeba
filtr v akvárku a topení!" Marťa byla v obraze a vysvětlovala,"No, jó, protože sou těsný. Maj děsně těsný těsnění a tak do
nich nevleze ani myška, ani mravenec a už vůbec nenateče voda!" No, dostala mě :-) V té koupelně by k něčemu
podobnému dojít nemělo, neboť je vybavena dle současných norem proudovým chráničem a ten vypne v případě
nebezpečného dotyku. To Vám mohu jako kvalifikovaný elektrikář potvrdit. Mám to vyzkoušeno i na sobě ;-)
Verze pro tisk...
 9.5.2006
Vojtíšek je hotový pracant...Navečer jsem se pustil do dodělávek, týkajících se kumbálu na kola a dětské hračky. Osvětlení mám již
vydrátované, dnešek patřil zásuvkám. Došlo i na jednu z vnější strany, samozřejmě zapojenou přes proudový chránič.
Ale o tom jsem psal již včera. Jedno je jisté - dnes mi zdatně pomáhal Vojtíšek. Bedlivě pozoroval každý můj pohyb a
podával na požádání nářadí, podobně jako instrumentářka chirurgovi. Co chvíli padaly otázky,"Co to děáš, tatí? Tadyto
pálí? Ceš teď to kadivo?" Fakt pomocník, nekecám ;-)
V jednu chvíli mi můj asistent vyloženě zdrhnul. Já právě přiložil příklepovou vrtačku na superpálenou cihlu a jal se
vrtat díry osmičky, pro hmoždinky. Vojtík si bleskurychle zacpal ouška a běžel se schoval na chodbu. V době klidu
křičel,"Taťkó, buď už tichóó!" Co naplat, ty díry musím nějk vyvrtat :-)
Ovšem doma, to je jiná práce. K svátku dostal Vojtíšek velice praktickou sadu dětského a realistického nářadí,
spolu se spojovacím materiálem. Opravdu skvělý poměr, cena - výkon. Dokonce i šupléra - správně česky
posuvné měřítko jde používat pro měření dutin. Martinku jsem na podobnou činnost dokonce zaškoloval.
Měřila vše možné ze všech sil. Jenom ať se trénuje. Zato Vojtík se pustil do práce sám a s naprostou vervou,"De mám
tatí to kadivo? Jé tady jéé. Já to musím naťukáát. Bežte honém pyč, tady se bude pacůvát!" Na ta slova se ze země
zvedla Dana i s Marťou, neboť Vojtík právě rozšiřoval svoji firmu,"Pozóv, dejte na sebe pozóv, pávě vvtám! Už je to
vyvvtaný. Tak, a je to naťukaný!" Opravdu, takové práce. Vojtík navíc upravil i stoličku za pomoci pilky,"Jetě ožežu
stoličku! Jéjé, už je ožezaná a stašně maličkáá!" Kdo má pak na tom sedět, když Vojtíšek imaginárně odřezal deset
centimetrů nožiček, že? ;-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
9.5.2006 22:03:24 Radek
Před chvílí jsem zabrouzdal na dvorek, a tam mě překvapilo podivné funění a dupání. Jistě jste v obraze - jednalo se o prvního letošního ježečka, slídícího po dobrotách. Tak jsem ho vyblejsknul, jenomže jsem se chvíli předtím snažil, uchopit ho do holých rukou. To nejde, strašně píchá. Tak se rozezlený ježek stočil do klubíčka a vystrkuje pouze svůj čumáček :-)
| |
 10.5.2006
Dosti šílené počasí...Dana se po mém odpoledním časném návratu z práce vydala do Velkého města. Já si zatím převzal
čerstvě vyspinkaného Vojtíška. Pak už jsme se společně vydali do školky za Martinkou. Řeknu Vám, počasí venku
panovalo naprosto šílené. Za oknem pohodička - svítilo slunce. Jenomže v reálu foukal studený vítr a teploměr se držel
na šestnáctce. No, nic moc. Když jsme přišli do školky, všechny děti dováděly na zahrádce. Martinka se houpala s
kamarádkou na houpačce a v tu chvíli zalezlo sluníčko za velký mrak. Přidal se vítr a paní učitelka měla co dělat, aby
pochytala všechny poletující hračky. Kdepak, tohle není žádná tepelná pohoda. A já si přitom původně naplánoval velký
cyklistický výlet k blízkému hradu. Tak nějak jsem dostal chuť na pivo, abyste rozumněli ;-) Bohužel, studený vítr nás od
podobné akce naprosto odradil.
Martinku jsem nakonec po dvaceti minutách ze školky dostal. On se totiž mezitím mezi děti zamíchal i Vojtíšek.
Právě v momentě, kdy Martinka prohlásila,"Tak já se teda jdu do šatny převlýct!", Vojtíšek křičel,"Já nikam domůů
nepůjdů, já si tady musím jetě hváát!" Kdepak, přesvědčil jsem ho. Školkový týden v měsíci květnu na něj teprve čeká ;-)
Doma byl po převléknutí vyhlášen nástup ;-) Děti vyslechly další program. Přece jenom se pojedeme projet na
kolech, když už nám doma chybí ta maminka. Martinka hned vystartovala pro svoje kolo a já si Vojtíka posadil za sebe
do kolosedačky. Podnikli jsme malou projížďku po jedné straně vsi, abychom zmapovali pohyb veškerého zvířectva. Není
divu, že pečlivě instruovaný Vojtíšek co chvíli křičel,"Taťkóó, díívééj, tam sou lepičký a kohoutek, tam je koníček, tak je
kavičká, tam je kočičkáá! Mňáááůůů!" Statečně šlapající Marťa byla z výletu mírně zklamaná, neboť se po návratu
ptala,"Tak, kolik sme dnes ujeli?" Já z cyklocomputeru odečetl,"No, čtyři kilometry!" Následovalo udivené,"Jenóóm? To
sme měli jet rychlejc, ono by to ukázalo víc!" Kdepak. Následovalo školení, že ujetá dráha je ujetá dráha a rychlost je
rychlost. Marťa nakonec přikývla. To přece nejde, míchat hrušky s jabkama, ne? ;-)
Verze pro tisk...
 11.5.2006
O auto vůbec nejde, jak tvrdí Vojtíšek...Můj dnešní návrat domů se maličko protáhl. Před domem jsem s autem zastavil až někdy o půl šesté. Není divu.
Po náročném pracovním dni na mě čekalo ještě odpolední zapojování složitého elektronického zařízení na detašovaném
pracovišti v Nákupním městě. Vše jsem zvládl na výbornou. Uff ;)
Bezprostředně po návratu mi v ústrety běžel Vojtíšek s nataženýma ručkama,"Dívééj, todle je můůj tatínek a já ho
mám váádá!" Na ta slůvka mi skočil pevně kolem krku. I Martinka se přidala. Víte co chtěli? Vojtík mi vše prozradil,"Tatí,
můžeme si sednout na tu maminčinu autovou sedačku?" Jasně, do stodoly zajíždíme všichni vpředu. Vojtíšek se přitom
maličko strachoval,"Taťkó, pozóóv, ať nezbožíš tu todolůů!" Já se ho optal,"A co auto?" Vojtík si hned věděl rady,"Jóó,
to můůžeš, to nevadíí!" Já mu dám, to by mi tak scházelo, nabourat auto ve stodole, coby garáži ;-)
Martinka navečer žadonila,"Tatínku, postavíme už ten bazén na zahrádku?" Kdepak, Teploty stěží překračují
sedmnáct stupňů a to na ohřev vody rozhodně není. To, že u babičky již bazén vybalili, je jiná věc. Přece jenom se
nacházejí v nížině a tam asi nevane studený vítr z hor ;-)
Navečer jsem byl velice mile překvapen přechodem našeho emailového serveru na nový systém. Společnost, u níž
hostujeme server, zprovoznila náš nový email. A ten má bombastický spamový filtr. Až do dnešního dne mi klidně na
mail přišlo denně 30 spamů, ode dneška však mají smůlu. Spamový filtr má totiž dokonalé zabezpečení - zaškrtnete si,
v jakém jazyce mají být ty správné maily. Já zadal češtinu. Takže všechny ostatní systém bez milosti smaže. To bude
konečně úleva. Geniální to nápad - 100% všech spamů chodilo v angličtině. Co z toho vyplývá? Nepiště mi anglicky. Ne
že bych tomu nerozumněl, ale server stejně bude mazat ostošest a vše se ocitne v propadlišti dějin, přesněji řečeno
internetu :-)
Verze pro tisk...
 12.5.2006
Děda málem přejel kočku...Dana dnes měla třídní sraz ze základky, proto jsme ji vezli do Hradce. Ještě předtím následovala
zastávka v Pracovním městě. Hradecké babičce pro kytku k nedělnímu svátku a poté jsme
navštívili nedalekou vietnamskou prodejnu - Vojtíšek exceloval a zcela nadchnul majitelku. Dokonce mu
závěrem darovala i autíčko a hovořila o něm jako o skvělém klukovi ;-) Mimo jiné ji překvapil, když mu na
nos strčila sluneční brýle,"Tak co, chtěl bys takový brejle?" Vojtík se však dosti nevybíravě ohradil,"Já
žádný takový bejličky nemůžu počebůvát!" Na ta slova si je strhnul z oček a položil na regál. No jistě,
Vojta si nenechá jenom tak něco vnucovat ;-)
Než jsem Danu zavezl do restaurace, zastavili jsme se u babičky a dědy. Já se pojednou rozplýval
nad báječným objektem na focení. Jednalo se o kočku, ležící těsně před předním kolem dědovy Octavie.
Hned jsem utrousil poznámku,"Teda, děda zastavil na poslední chvíli, málem přejel kočku!" Dana se
rozesmála a já bohužel nestihl ten bombastický výjev vyfotit. Škoda, na kočku se hned vrhly dětičky ;-)
Dana se těsně před odjezdem na sraz, snažila vyfotit dětičky svým megapixelovým mobilem.
Jenomže, jak si je složitě naskládala na stoličku, tak jsem je stihl vyblesknout pouze já, digiťákem. Dana
bohužel nezískala kýženou tapetu na mobil, neboť dětem prý svítilo sluníčko do obličejíčků. Není divu,
počasí se opravdu předvedlo a naznačovalo slibné léto. Kéž by :-)
Martinka chtěla navečer hladit po zádíčkách. Tváří se při podobné činnosti jako ta kočka a slastně
mhouří očka. No, prostě si to užívá. Posléze mi sdělovala jeden výrazný postřeh,"To je taťko zajímavý,
když se sama polechtám, tak se nechechtám!" Myslím, že jste na tom stejně. Nebo se mýlím? ;-)
Verze pro tisk...
 13.5.2006
Vojtíšek si hledá kamarády...V dopoledních hodinách jsem se po velmi dlouhé době pustil do údržby auta, respektive probíhalo
jeho důkladné mytí houbou a vodou, poté následované rozpouštědlovým omýváním asfaltových cákanců.
To víte, na světle modré barvě je hned všechno vidět. Sotva mě děti spatřily při práci, už jsem je měl za
zády. Martinka žadonila,"Tatínku, můžu taky mejt tou houbou?" Vojtík to samé. Tak se chvíli střídali a
přitom i řádně zmáchali. Přece jenom, děti a voda, to je něco. Jistě mi to potvrdíte. Vojtu musela Dana po
chvíli převléknout :-)
Po uschnutí auta jsem celou karoserii navoskoval. Marťa mne hned kárala,"Teda tatí, co to děláš?
Vždyť jsme to tak krásně umyli a tys to celý zašpinil tou bílou barvou!" Kdepak, po přeleštění hadrem, bílá
barva zmizela a auto září leskem.
Po obědě si šel Vojtíšek schrupnout. Martinka mi pomáhala spravovat chodníček, který podhrabaly
potkani. Takové díry, co na nás čekaly pod dlaždicemi! Kam ty potvory neustále stěhují ten materál, je až
neuvěřitelné. Martinka se rozplývala nad svinkami pod dlaždicemi,"Jůů taťkó, tady sou ty sviňuchy a
stěhujou se pryč!" Pozorovala je však značně zpovzdálí, přece jenom nemá k tomu hmyzu důvěru. Být na
jejím místě Vojtík, hned by je bral do ručiček. Tak mi Marťa nanosila staré střešní tašky a já je rozbil do
děr. K tomu jsme přidali i střepy z lahví, abychom těm hlodavcům znepříjemnili hrabání. Snad to pomůže
;-)
Odpoledne se děti vozily na skluzavce. Já tam přišel jako první s Vojtíškem a těsně po nás se
objevila i jedna paní, s přibližně stejně starým kloučkem. Hned si s Vojtou padli do očka. Vojtíšek dokonce
kluka objal a přitiskl k sobě. Stejně, jako se muchluje s Martinkou. Vojtíšek je poslední dobou velice
přátelský a hledá kamarády i kamarádky :-)
Verze pro tisk...
 14.5.2006
Za pozdní návrat může prý tatínek...Uff, konečně jsme doma. Právě jsme se vrátili a děti se tak dostaly do bublinkové lázně až někdy o půl desáté.
Není tedy divu, že teď, čtvrt hodinky po desáté ještě nespinkají. Prostě krizová situace. Prostě a jednoduše jsme se
zdrželi na odpolední návštěvě. Ale velice a značně příjemné. Cesta domů probíhala dosti zničenými okreskami - tzv.
tankodromy. Párkrát jsem přitom zabloudil. Jak se však říká Všechny cesty vedou do Říma, cestu jsme
našli a dorazili domů. I když mi Martinka mírně oponovala, co se doby návratu týče. Když jsem obě děti koupal, říkal
jsem jim,"Honem se myjte, abychom šli konečně do postýlek!" Martinka mi však povídala,"Ale taťkó, za ten pozdní
příjezd můžeš ty. Kdybys furt nebloudil, tak už bysme byli dávno doma!" Kdepak. Za vše může pozdní odjezd od přátel.
Důležité je, že je to na koho svést, že? ;-)
V dopoledních hodinách jsem s dětmi zajel do Hypernovy a Hornbachu. Potřebovali jsme nakoupit nějaké nátěrové
hmoty typu Luxol, či Luxonol. A to na lavičku, pískoviště a v neposlední řadě i na houpací konstrukci. Právě v Hornbachu
si děti užily. To víte, mají tam vozíčky s plošinou, takže se děti celou dobu držely čeho mohly, a vezly se na vozíku
vestoje. Ohromná to zábava. Mimo barvu jsme zakoupili i zářivkové trubice pro dědu. Následoval přesun do akvaristické
části a tam jsme si nechali do kelímku přendat tři čistící šnečky. Alespoň tak je nazývají dětičky. Latinský název mi
jakožto laikovi nic neříká, ale v knížce jsem našel jejich český titul - Bahenka živorodá. Už jsou v akvárku a čile požírají
řasy. Maličko mne znepokojila poznámka prodavače,"Tři šnečci stačí, však brzy uvidíte!" Že by se nám v brzké době
přemnožili? Opravdu uvidíme ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3 4
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
5.5.2006
6.5.2006
7.5.2006
8.5.2006
9.5.2006
posuvné měřítko jde používat pro měření dutin. Martinku jsem na podobnou činnost dokonce zaškoloval.
Měřila vše možné ze všech sil. Jenom ať se trénuje. Zato Vojtík se pustil do práce sám a s naprostou vervou,"De mám
tatí to kadivo? Jé tady jéé. Já to musím naťukáát. Bežte honém pyč, tady se bude pacůvát!" Na ta slova se ze země
zvedla Dana i s Marťou, neboť Vojtík právě rozšiřoval svoji firmu,"Pozóv, dejte na sebe pozóv, pávě vvtám! Už je to
vyvvtaný. Tak, a je to naťukaný!" Opravdu, takové práce. Vojtík navíc upravil i stoličku za pomoci pilky,"Jetě ožežu
stoličku! Jéjé, už je ožezaná a stašně maličkáá!" Kdo má pak na tom sedět, když Vojtíšek imaginárně odřezal deset
centimetrů nožiček, že? ;-)
10.5.2006
11.5.2006
12.5.2006
13.5.2006
14.5.2006
- 
24.5.2007
