 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 6.6.2006
Hlavní téma dne - náš ježeček na zahrádce...Odpoledne vyzvedla Dana Martinku ze školky a pak i s Vojtíkem dojeli všichni autobusem do Pracovního
města. Tam jsme se právě tak akorát setkali na náměstí. Na Martinku čekala logopedická půlhodinka ve škole a
my s Vojtíkem, se zatím prošli po náměstí. I do velké samoobsluhy jsme zamířili a Vojtíšek tak mohl tlačit opravdovský
nákupní vozík pro malé děti. Tak moc se na jízdu soustředil, že ani nechtěl žádný mls do košíku. To je co říct ;-)
Během cesty domů autem mi najednou Dana povídá,"Zastavíš mi tady na kopci?" Proč ne, zamířil jsem na
parkoviště, těsně před koncem města. Dana si bleskurychle přesedla za volant a děti kupodivu neprotestovaly. Řeknu
Vám, Dana dojela až před vrata našeho domu na první pohled v pohodě. Ani jsem se vedle ní na sedadle spolujezdce
nebál. Jela s naprosto větším přehledem, než poprvé po delší přestávce v sobotu. I na moje bleskurychlé upozornění se
vyhnula propadlému kanálu, ač se proti ní řítil náklaďák. U toho inkriminovaného kanálu se ještě včera nacházela
upozorňující značka. Dnes však bohužel ležela, sestřelena opodál ;-)
Navečer se mi konečně povedlo vyřešit šílený problém s vodou za akvárkem. Bylo jí tam každý večer spousta. Už
jsme přišli na původ - bublinky od vzduchování praskají na hladině a vystřikují vodu, která stříká na vrchní kryt. Ten neplní
svoji funkci a podtéká na vnější sklo. Tak jsem dnes nanesl na styčné plochy silikonový tmel z kartuše a rázem je
pokoj. Jak by řekla Martinka, použil jsem děsně těsný těsnění. A víte, že to funguje? Prozatím neunikla ani kapka. To
je dobře, stoleček z lamina nám už začal díky vlhkosti bobtnat :-(
Podvečer se nesl ve znamení sázení kytiček. Martinka si je dohodla s panem sousedem a také si pro ně s
kyblíkama doběhla. Vzápětí volala,"Maminkó, mám tady ty kytičky, půjdeme je sázet?" Tak holky šly. Vzápětí přiběhla
Marťa s očkama navrch hlavy,"Na zahrádce je ježéék, pojď se Vojtó podívat!" Tak jsme běželi. Ježeček ležel natažen na
trávě a vyloženě se vyhříval na sluníčku. Vojtík ho hladil po srsti na bodlinkách a pak ho probral politím vodou. Martinka
pro změnu testovala, zdali ježek sežere žížalu, strčenou mu před čumák. Ježeček se pojednou na žížalu vrhnul a slupl ji
jako malinu, vše k velké radosti dětí :-)
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
7.6.2006 12:14:26 Lucka + 2 holky
Vyřiďte můj obdiv Daně.Ja si udělala ve zralém věku 30 let řidičák (za dost dramatických okolností a nikoli na poprvé), při mé první jízdě s rodinou děti ječely "už to dej tatínkovi", manžel se držel statečně až do chvíle, kdy jsem málem projela zavřenými vraty u příbuzných :-) - to chudák notně zesinal. Tak raději v rámci duševního klidu mého i všech okolo nejezdím. |
7.6.2006 18:04:20 Radek
Hlavní je to nevzdávat, já také zpočátku jezdil hrozně a škodovku stovku na dvou místech odřel :-) | |
 7.6.2006
Martinčiny počítací starosti...Vojtíšek měl před večeří uklízet vysypanou bednu s hračkami. Vysypat ji, je totiž pro Vojtu dílem okamžiku.
Jenomže, jak ho přemluvit, aby hračky vrátil zpátky? Martinka vymyslela lest,"Vojtíšku, tohle máš nákupní košík a
můžeš do tý bedny nakupovat!" Víte, že to zabralo? V okamžiku se vzduchem neslo,"Jednu žičku si koupíme, jedno
auto, jednoho plyšáka. Jetě koupím todle a todle a todle a todle...Tak a máme všecky hačky koupený!" Rázem byla
bedna plná. Celkem dobrá metoda, že? ;-)
Děti už mají zase vedle v pokojíčku usnout. Ale ono to moc nejde. I přesto, že se velká ručička hodin blíží k celé
deváté hodině. Vojtíšek za mnou před chvílí dokonce přiběhl s vaničkou pro panenky, v níž se nalézala taková gumová
blikací koule vochechule od vietnamců. V pravačce přitom držel svoje nůžky a hlásil problém,"Taťkó, ta koulé nejdé
očíhát!" Já se zděsil,"Snad ji nestříháš ty bodliny?" Vojta s klidem povídal,"Jó, číhám, jenom mi tó nejde jako Matincéé!"
To se podívejme, tak ty tři bodliny odstříhla Martinka. To jsou věci. Pak se nemá Vojtík učit roztodivné lumpárničky :-)
Martinka za mnou přiběhla s velkým problémem,"Tatínku, do kolika se dá počítat?" Já jí odpověděl,"Dá se počítat
do nekonečna a stále nebudeš hotová!" Martinka se zamyslela a pokračovala,"Takže, to jako kdybys začal počítat od
narození a počítals až do umření, tak budeš furt jenom počítat, viď? A co je větší, sto, nebo milión?" Mno, debatu jsme
vedli snad pět minut. To jsou starosti předškolního dítěte, viďte? ;-)
Verze pro tisk...
 8.6.2006
Problémy s digitální kamerou Sony...Tak jsem si dnes těsně po obědě telefonoval do servisu Sony, zdali už náhodou neopravili naši digitální kameru.
Skutečně, byla hotová. Proto jsem hned z práce vyjel směr Velké město. Při menší zastávce doma se
Dana právě chystala spolu s Vojtíškem pro Martinku do školky. Vojtík však prohlásil,"Já pojedů s taťkóu!" Proč ne, jeli
jsme. Opravená kamera na nás už čekala a já po převzetí zaplatil 1300,- Kč za opravu mechaniky, vyčištění a seřízení.
Vše fungovalo, dokud jsem posléze doma nevyměnil kazetu. A je to! Grrr, proč to nemůže být jednoduché. Kamera zase
hlásí stejnou chybu C31:22 Takže budeme po neděli reklamovat. A já chtěl tolik o víkendu natáčet. Ještě jsem hledal na
internetu kód chyby a skutečně, na anglických stránkách tam o tom diskutují. Jedná se o jakési čidlo, snímající impulsy
z otáček unašečů kazety :-(
Odjezdu pro kameru předcházela debata. Sotva jsem pověděl, kam vlastně pojedu, Vojtíšek se hned ptal
Dany,"Taťká musí do městá, potože tam tu kamevu zapoměl?" Kdepak, nezapomněl. Hlavně, že ji tam před týdnem děti
vezly spolu se mnou ;-)
Po návratu domů jsme se setkali s Martinkou a Vojtíšek bezprostředně hodnotil maminčiny vlasy,"Ty máš maminkó
velký vlasy!" Dana oponovala,"Ale Vojtíšku, holky přece nosí dlouhé vlásky!" Vojtík se zamyslel,"Chichichi, ale ty pecé
nejséš holká!" Dana zkoušela milého Vojtu,"Tak kdo teda jsem?" Následovalo jasné,"Ty séš pecé maminká!" Aha, tak
se věci mají :-)
Po večeři Vojtík zaperlil. Přiběhl do kuchyně, natáhl se přes barpult a povídá,"Maminko, ty seš na nás zlobivá?"
Dana se zarazila a málem vybuchla smíchy. Vojta hned vysvětloval,"Ty se na nás zobíš a pácáš nás!" Kdepak, Dana se
ohradila,"Já vás neplácla, už ani nepamatuju!" Víte, kdo Vojtíška občas plácne přes prdelku? No přece já, tatínek.
Ovšem, mírně a výchovně. Jenomže si z podobného plácnutí Vojtíšek vůbec nic nedělá. Proto je to pouze občasné.
Uff, po velice náročném pracovním dni relaxuji. Pánové z nezávislé anglické firmy řádí v naší společnosti a my
přepojujeme dosti složité elektrické zařízení dle jejich vize. Kdy už to skončí. Já včera přišel domů až o půl šesté a můj
dnešní odchod proběhl po třetí odpolední. Je to náročné ;-)
Verze pro tisk...
 9.6.2006
Velký a skvělý školkový výlet...Dnešní den nám nachystal společný školkový výlet - vyvrcholení to uplunulého školního roku. Zůčastnil jsem se i
já, neboť momentálně nemám problém, vzít si dovolenou. To, že jsem se do firmy musel otočit bezprostředně po návratu
pomíjím ;-)
Po ránu na nás čekal na návsi autobus, který nás měl dopravit do liberecké ZOO. Loni jsme jeli do pražské vlakem,
jenomže do Liberce je vlakové spojení značně krkolomné. Proto ten autobus. Cesta probíhala celkem v poklidu, dokud
se u autobusu v Hradci nerozbilo řazení. To víte, to jsou ty nové supermoderní stroje - řazení obstarává řídící elektronika.
Jednička tam šla, pak dlouho nic a tuším, že čtyřka. S tím se v kopci opravdu řadit nedá. Nakonec jsme šťatně dojeli
tam i zpět.
Cestou do Liberce proběhla více než hodinová zastávka v neuvěřitelně krásném areálu s názvem Šťastná země. Naleznete jej ve vesničce Radvanice u Turnova.
Takových překrásných stavení a prolézaček ze dřeva, jenom tak někde nenajdete. Dětí řádily ostošest a ponejvíce je
nadchla válečková skluzavka se speciálními vozidly(Ty válečky byly ocelové) a brzdnou dřevěnou deskou.
Houpačky obyčejné, pneumatikové, houpající se lávky, koníčci a jiná roztodivná zvířátka. Jenom se sami podívejte na
odkaz výše. Jak jsem říkal Daně,"Mám na zahrádce ještě co vyrábět!" :-)
Zoologická zahrada v Liberci děti vyloženě nadchla. Běhali jsme od zvířátka ke zvířátku a Vojtík jásal,"Koukééj, tam
je želvičká taková, tam je lééf, tam je tygv!" Bílí tygři jsou opravdu nádherní a my je tenkrátpřed lety viděli ještě jako
miminka. Však i Martinka jezdila ještě na kočárku. To to letí ;-)
Náš odjezd domů byl plánován na pátou podvečerní a Martinka žadonila již o půl čtvrté,"Tak už půjdeme na ty
autíčka?" My se totiž předtím projeli na mašince a během okružní jízdy jsme zahlédli dětský koutek ZOO. Kamerunské
kozičky, z nichž byl obzvláště Vojtíšek nadšen a drbal je ostošest, jak sami vidíte na fotce. A ty autíčka? Jednalo se o
elektroauta. Martinka drandila bez větších problémů, zato Vojtík žadonil,"Můžu taky jedíít?" Doposud v něčem takovém
neseděl. Zkusil jsem provést základní instruktáž. Poté jsem mu auto zaplatil a světe div se, Vojta jezdil také. Sice jsem
za ním musel po okruhu běhat a rovnat mu občas volant, ale stejně mě překvapil. Však jsem Daně po skončení jízdy
hlásil,"To je autoškola, viď? S tebou je to ale jednodušší, ty alespoň držíš stopu!" Nárážím na Danino skvělé odhodlání,
začít po dlouhé pauze znovu jezdit s autem ;-)
Verze pro tisk...
10.6.2006
Nový článek chystám až zítra...Vzhledem k velké akci u nás, přesouvám aktualizaci na zítřek. Těšte se ;-)
Verze pro tisk...
 11.6.2006
Hry bez hranic...Včera jsem již opravdu neměl sil - zůčastnili jsme se totiž velké vesnické kulturní akce(Jistě dám za pravdu
jedné naší příležitostné čtenářce, že z mých článků čouhá sláma. Proč ne, my se za to nestydíme. Já, jakožto bývalý
městský hradečák, bych se už do města nevrátil a moc si užívám podobných vesnických akcí. Jsou tak bezprostřední a
skvělýý). Jistě jste zvědaví, cože se to dělo? Nejednalo se o nic v naší obci, protentokrát jsme jeli o kousek dál,
do vesničky nalézající se kousek za Hradcem. Jmenuje se Pohřebačka. A právě tam, na místním hřišti Národní házené
se konal první ročník soutěže s titulem Hry bez hranic Pohřebačka 2006. Zůčastnily se jich kromě hostitelské obce, i
družstva obcí okolních. Soutěžilo se víceméně pro zábavu, i když někteří brali pořadí smrtelně vážně. Všichni se bavili,
my se bavili a dětem se celá akce také moc zamlouvala. Jenomže, pivo tam točili moc dobré, sluníčko svítilo ostošest,
prostě idylka, tak se nedivte, že jsem se včera nerozepsal ;-) Mám celou akci v kameře, takže budu stříhat a stříhat.
Jenom moc obdivuji ty, co dokáží zorganizovat akci podobného rozsahu, mnohdy bez větší finanční návratnosti(Od
toho tu jsou sponzoři). Hluboce před nimi smekám.
Před dnešním podvečením koupáním řešila Martinka jeden velký problém. Chtěla si totiž do vany vzít panenku, do
níž se dostane přes ručičky a nožičky voda. Už jsme ji koupali v Savu, neboť ta voda uvnitř tělíčka zplesnivěla. Martinka
mi povídala,"Víš tatínku, já si tuhle panenku můžu vzít do vody. Vona už byla zplesněná a tak to nevadí, když zplesní
znova! Leda, že bysme jí pak nechali dlouho utrženou ručičku a nalili do ní žiravinu. Ta žiravina žere úplně všechno a
hlavně plíseň a moji ručičku!" Přesně tak, ta žíravina nese název Savo a je proti plísni velmi účinná. O její žravosti může
promluvit brácha, který onehdy myl předměty savovým roztokem s malou koncentrací. To je nejhorší, nic necítíte a
najednou se ocitnete v nemocnici s rozleptanou pokožkou :-( Když si náhodou sáhnu v práci do poměďovací lázně
tvořené z větší části z kyseliny sírové, ohřáté na padesát stupňů, tak to sice pálí, ale dá se to vzápětí zneutralizovat.
Takže v pohodě ;-)
Verze pro tisk...
 13.6.2006
Tatínek má šroubků dost...Dana odjela navečer s dětmi ke kamarádce. Přesněji řečeno, Vojtíšek se vezl na kolosedačce a Marťa šlapala na
svém kole. Těsně předtím než odjeli, dětičky žadonily,"Maminkó, já chci nanuká, já cí hošíka!" Abyste tomu rozumněli,
Vojtíšek má moc rád jahodového nanuka s názvem Mrož. Nevím kde k tomu přišel, ale namísto toho říká
hrošíka. Hrošík existuje přece také, ve formě sladké tyčinky ve tvaru hrocha. A já ho tuhle po Vojtově
požadavku marně hledal. Až Dana mi vše následně vysvětlila.
Martinka blízala nanuka, Vojtíšek také a když už ke konci nechtěl, rozhodně prohlásil,"Já necí, já si to sovám na
potom!" Jako včera. Položil tácek s nanukem na slučko. Pak se po půl hodině rozčiluje, že má na talířku červenou louži
s čokoládou,"Co se to staló? Do to udělál?" :-)
Chvíli před večeří jsem se ještě rozhodl spravit víko u čističky odpadních vod. Tak nějak nám za těch devět let
provozu urezly panty a horní víko upadlo. Hned jsem se pustil do šroubování nových, protentokrát nerezových pantů.
Martinka mne sledovala a spolu s Vojtíkem zahrnovala nepřeberným množstvím otázek, až se mi z nich hlava
točila,"Tatínku, a tady v tý vodě sou ty bakterie? Vážně? A proč nejsou vidět? Ahá, sou malý. A proč se to točí? Ty to
musíš přidělat, to víko? A proč? To aby drželo? A proč je to všechno vevnitř takový špinavý? Já ti podám ty šroubky.
Jejé, ty šroubky mi spadly tady dolů do tý vody! Ale to nevadí, ty máš určitě jiný, viď?" Grrr, měl jsem se co držet ;-) Tak
mi tedy Martinka hodila zbytek speciálních nerezových vrutů do septiku, kam za nimi rozhodně nepolezu. Mám jednu
jistotu, hned tak nezrezatí ;-) Hlavně, že je čistička zase v pořádku, použil jsem šrouby obyčejné.
Překrásné letní počasí mne naladilo, abych provedl změnu pracovní plochy na počítači. Tak jsem v podvečer
vyblejskl stromy před domem, pěkně proti modré obloze a moc hezky se na to kouká. Posuďte sami na fotce. Jinak -
snad zítra se poprvé letos smočíme v bazénu. Teploměr ukazoval dnes odpoledne u dna dvacetjedna a u hladiny dvacet
čtyři stupínky. To už jde, viďte? ;-)
Verze pro tisk...
 14.6.2006
První letošní koupání v bazénu...Konečně se počasí umoudřilo a připravilo nám překrásně letní den. I když s teplotami ve stínu kolem pětadvaceti.
Stejnou teplotu nakonec měla i voda v bazénu. Nic nám tedy nebránilo skočit do křišťálově průzračné vody, proháněné
čerpadlem přes pískový filtr mé loňské výroby. Jak to vypadá klikněte si ZDE. Martinka se nemohla dočkat prvního
vskočení do bazénu. Neustále opakovala,"Už tam můžem s Vojtou vlýzt?" No, ještě jsme před akcí mírně posvačili.
Konečně se všichni dočkali. Před bazén jsem umístil plastovou mušli od pískoviště, naplněnou teplou vodou z
ohřívacího sudu. To Vám pak byla kruťárna, přestoupit do velkého bazénu. Stačilo se ponořit a rázem se voda zdála
teplá. Aby ne. Vojtíšek se chtěl hned vozit na nafukovacím autě pro mimina a málem se převrhl, jak vidíte na první fotce.
Martinka pak nafukovala další hračky ostošest a pomalu nebylo kde plavat. Všichni jsme si koupání moc užili :-)
Ach ty reklamy. Sotva dnes dětičky zasedly ke sledování Večerníčku Pat a Mat, hned na úvod je
uvítala znělka - Večerníček vám přinášejí zmrzliny mrož. Děti se řídily reklamním sloganem Co je
mroží, to je boží a hned vykřikovaly,"Já bysem těél možé. Já taký!" Kdepak, vždyť mají jít spinkat. Po Večerníčku
pro změnu naběhla reklama na lentilky. Mno, vzhledem k dnešnímu slušnému večeření se na každého pár lentilek
dostalo ;-)
Martinka mi před spaním vysvětlovala svoji geniální teorii,"Víš tatínku, proč se tomu v Africe říká poušť?" Já se
tvářil, že nevím. Martinka se smála,"No přece proto, že sou tam všechny zvířata puštěný!" Myslí jako na svobodě :-)
Kdepak, co je to poušť s oázami, jsme si vysvětlovali už dávno.
Verze pro tisk...
Přidat komentář...
15.6.2006 19:40:46 Relkin
Tož tak hledám nářadí na goooglu a vyskočí mi tvoje stránka. Nejdřív nechápu a postupně jak se tím pročítám zjišťuju, že jsem kápnul na ferdu mravence - práce všeho druhu a bombastickýho taťku v jedné osobě. Obdivuju, jak to máš vypiplaný k dokonalosti.
Hodně štěstí celé Vaší rodince a jen tak dál. Relkin | |
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
6.6.2006
7.6.2006
8.6.2006
9.6.2006
11.6.2006
13.6.2006
14.6.2006
- 
24.5.2007
