|
---|
Hlavní menu |
---|
| |
---|
|
---|
Kniha návštěv |
---|
| |
---|
|
---|
Webmaster |
---|
| |
---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3 1.9.2006 Všechno na Mars...Plyšová elektronická opice Ranga Tanga nám včera jaksi obživla. Již navečer jsme ji přistihli při samomluvě a v
noci se vyloženě rozpovídala. Nevíme, co si o tom myslet. V případě Martinčina miminka Chou chou se tenkrát dostala
voda z lahvičky miminku do pusinky, kde se nachází kontakt na sání, takže milé miminko stále pomlaskávalo. Jenomže
tu opici nikdo nenamáčel. Uvidíme, zdali se dnes v noci zklidní. Máme to ale starosti, viďte? ;-)
Počasí se odpoledne umoudřilo a dle předpovědi stoupla i venkovní teplota. Až moc. Já se vydal po ránu do práce
značně ustrojen a odpoledne mi bylo teplo. Dokonce jsem se po návratu zpráce vrhl i na sekání trávy. Dnes to nebyl
žádný problém. Zato před týdnem, mi bylo značně horko. Vojtíšek si honem přitáhl svoji plastovou sekačku a sekal
spolu se mnou. Já však v jednu chvíli musel chcípnout sekačkový motor a nabrousit její nůž. Přece jenom, byl broušen
pouze na začátku sezóny a už tu trávu dosti drbal ;-)
Mimo sekání, jsem dnes za dětské asistence balil komponenty bazénu - pískový filtr, bednu s frekvenčním
měničem a vlastní čerpadlo. Bazén se již nachází na půdě a ty další věci ho budou následovat. Léto je již definitivně za
svým zenitem -)
Martinka přiběhla z kuchyně, kde běží televize,"Maminko, tam říkaj, že nějaká raketa letěla na Mars! Že to nemůže
bejt pravda?" Já jí odpověděl,"Na Mars už raketa doletěla, jenomže ne s člověkem, ale s robotem. A ten robot vyfotil
Mars a poslal fotky na Zemi!" Martinka se zasmála,"To ten robot jako drží foťák a fotí? On je takovej fotograf? A to
přitom stojí?" Musel jsem ji maličko poopravit,"Ale Martinko, ten robot nevypadal jako člověk, spíše se jednalo o takové
vozítko!" Martinka okamžitě vyhrkla,"Já už vím, to je takovej vozejk, co má ručičky!" Přesně tak. Má představivost :-)
Dnešní druhé foto jsem vybral opět z uplynulé dovolené. Fotil ho děda a zachycuje naši rodinku během poslední
snídaně na tuniské půdě. Takhle to vypadalo na velké předzahrádce restaurace.
Verze pro tisk...
3.9.2006 Zítra nám to začíná naostro...Včerejší aktualizaci našeho webu jsem jaksi vzdal. Není divu, kamarádka nás všechny pozvala na oslavu svých
padesátin a my se tak mohli moc pobavit. U jednoho piva nezůstalo a kdo by se potom měl na psaní soustředit, že?
Počasí nám přálo, já seděl v kraťasech a tílku jako před nedávnem v Tunisku a Dana si na sebe vzala podobnou
kombinaci s minisukní, jenž jí náležitě sluší :-) Navíc jsme byli lákáni do bazénu ohřívaného tepelným čerpadlem, což v
tomto relativně neslunečném počasí funguje náramně dobře. Vzduch necelých dvacet a voda třicet. To je bomba :-)
Jak vidíte na prvním fotu - spolu s dětmi jsme se pustili do opravy a natírání našeho cirkulačního čerpadla od
pískové filtrace bazénu. Jak již jistě víte, používám staré čerpadlo od klasické vodárny, honěné přes měnič frekvence.
Martinka mi pomáhala s klíči odšroubovat vlastní čerpadlo od plotny a Vojtíšek pak natíral obroušené a zkorodované
plochy. Pomocníci jako k pohledání ;-)
Odpoledne přijela hradecká babička vlakem do sousedního městečka. My tam za ní jeli novým červeným autem.
Babička se s dětičkama osobně přivítala poprvé od našeho návratu z dovolené. To bylo radosti. Poté jsme se vydali na
hřbitov, zapálit dědečkovi svíčky a donést novou květinu. Vojtíšek pomáhal seč mohl, než zařval,"Aú, aůů, to to bolíí,
štípláá méěéě fčeláá! Já jáá na níí sááhnul!" Už je to tak. Nebyla to včela, ale vosa. Vojta sice trpěl, ale po chvíli
prohlásil,"Mě už to tolik nebolí!" Před týdnem ho podobná potvora štípla do ouška, takže vypadal jako Mach od
Šebestové, odbočující a uchem blikající v jízdě na zábradlí ;-) Ale ne, naše děti naštestí nemají s podobnými
zkušenostmi problém.
V dopoledních hodinách si děti vytáhly stará alba a prohlížely si svoje miminkovská léta. Však už se jim to krátí -
nastupují do školky a Dana jde zítra po šestileté "dovolené" zpátky do práce. To ovšem neznamená, že by mezitím
neprogramovala doma, přes internet. Jenomže, osobní docházka do firmy je zcela něco odlišného. Nemám pravdu? ;-)
Verze pro tisk...
4.9.2006 Dosti historický okamžik...Dnešní den byl tak trochu vyjímečný. Doslova. Po ránu jsme se všichni probudili dohromady a já pak zavezl naši
rodinku novým vozem do školky. Přesně tak, jak to budu od zítřka provozovat bez Dany. Ta pojede o něco dříve
autobusem do Velkého města. Dnes se však přidala do auta k nám. Přece jenom šla do práce poprvé po
šesti letech. To je opravdu historický a přelomový okamžik. Podobně emotivní bylo i narození naší Martinky, neboť
takové dítě je již moc milá starost navždy. Ale stojí to za to :-)
Já přijel díky jízdě na druhou stranu a zpět, do firmy poněkud pozdě. O půl osmé, namísto v obvyklých šest. Co se
dalo dělat. Mám volnou pracovní dobu, takže jsou všichni rádi, že se tam nakonec ukážu. Stejně mne neminul proslov
od vedoucího, za časně ranně sobotní telefonní nedostupnost. Mám si prý koupit na účet firmy přídavnou anténu, či
hand-free sadu. Už je to tak, Eurotel má u nás mínus a žádný signál. Možná za to mohou i metr silné kamenné zdi
našeho historického objektu :-(
Dana odjela navečer s holkama na aerobic a já zůstal dětičkama doma sám. A že mne překvapily. Martinka po
večeři žadonila,"Tatínku, podáš mě pití? Nené, já si pro něj doběhnu sama, mám přece nožičky néé? Kdybych žádný
neměla, to bych nemohla chodit!" To je zajímavé. Když byla doma s Danou, hned si stěžovala, že nikam chodit
nemůže. Dobře, že šly děti do školky, tam je poněkud odreagují od rodiny ;-)
Verze pro tisk...
5.9.2006 Všechno je jednou poprvé...I dnešní, celkem prosluněný den nám přinesl cosi nového - já totiž vezl poprvé Vojtíška a Martinku do školky autem
sám. Školka je od nás sice co by kamenem dohodil, ale pro dětičky není nic zajímavějšího, než tam zajet novým
autem. Však už cestou žadonili,"Tatínku, pustíš nám Jede jede mašinka?" Na tu chvíli to nemělo cenu. To víte, nové
autorádio s cédé přehrávačem, to je věc. Já pak v pohodě ze školky pokračoval do práce. Dnes se mi povedlo
přetáhnout čipovou kartou přes píchačky těsně před sedmou hodinou ranní. To jde. Sice o hodinu později, než před
týdnem. Bohužel jsem pak musel ve firmě zůstat až do půl páté, neboť se mi stále nedaří dosti složitá přestavba
elektronické jednotky na jednom starším stroji ;-)
Děti jsem překvapivě dopravil do školky o půl sedmé. Dana totiž vybrala na probuzení geniální cédéčko - Dáda -
Kouzelná školka. Jakmile zazněla ta správná skladba, Martinka i s Vojtíškem naráz procitli a oba pak zpívali z plných
plic,"Já už jdu jdu jdu, už se těším do školky...!" Fakt super výběr. Tímto Daně dík, ulehčila mi historicky první
samostatný odchod s dětmi do školky :-)
Navečer přišel za Martinkou kamarád, jenž už dva dny navštěvuje první třídu základky. Šli spolu na zahrádku, ale
ještě předtím mi předvedli dosti zajímavý rozhovor,"Víš, koho máme za učitelku? Naše paní učitelka je Kulhavá!"
Martinka zpozorněla,"A ta vaše učitelka fakt kulhá?" Já vyprskl smíchy a kamarád Martě vysvětloval,"Ale Martinko, ona
se tak jmenuje!" Dost dobrý, že? :-)
Na dnešních fotkách exceluje Vojtíšek - on byl neustále se mnou. Nejprve mi pomáhal vyčistit naši čističku
odpadních vod, tedy ČOVku. Pěkně to tam smrdí ;-) No pak jsme smontovali o víkendu natřené cirkulační čerpadlo z
pískové filtrace bazénu. Jak už jistě víte, používám toto vyřazené od vodárny.
Verze pro tisk...
6.9.2006 Znáte ty hodinkový bonbónky ?...Hned po ránu jsem se rozloučil s Danou spěchající na autobus, aby dojela včas do Velkého města,
programovat nějaké úlohy ve firmě, kde opět funguje. Dětem ještě pustila dosti inspirující cédéčko s titulem
Písničky z Večerníčků. Řeknu Vám, děti zase začaly usínat. Není divu. Až téměř po písničkách z Příběhů
včelích medvídků jsem vstal a cédéčko vyměnil za značně temperamentní Dádu. Pak už to šlo jako na běžícím pásu.
Děti zkontrolovat při oblékání a česání(Pouze Marťu, neboť Vojtík disponuje vlásky délky 9mm). Pak už je
naskládat do nového auta a frr do školky. I v autě Vojtíšek požaduje, abych jim pustil nějaké dětské cédéčko. Já ho pak
poslouchám ještě cestou do mého Pracovního města, což je devět kilometrů od domova a více než 19km
od Dany. Celkem dobrá vzdálenost, viďte? ;-)
Když se Dana stavila pro děti odpoledne ve školce, Vojtíšek jí povídal, že prý už zítra po ránu vstávat nebude a prý
ani do školky nechce. To si povíme zítra, jak je zvednu z postelí. Mimochodem - v té souvislosti mi Marťa sdělovala
jednu prosbu,"Tatínku, vzbudíš nás zejtra o hodinu dřív?" Já na to,"A proč?" Marťa hned měla odpověď,"To abysme
mohli ještě hodinu ležet, než vstaneme!" Dost dobrý. Někdy to používám také :-)
Vojtíšek nám po večeři vysvětloval, cože vlastně dnes ve školce prováděli,"Víš, uďáli sme takovej kvuh a zodávali si
bombónky, takový ty hodiny, né hodinkový!" My s Danou absolutně nechápali. Vše rozřešila Martinka,"To byly ty
bonbónky Tic Tac!" Aha, to bychom neuhodli. Dana se jenom nemohla smát, neboť jela v pondělí na první
poprázdninovou hodinu aerobicu a cítí dosti svaly. Hlavně ty břišní ;-)
Verze pro tisk...
7.9.2006 Martince vypadl první zoubek...Dnešní aktualizace se nese hlavně ve znamení prvního článku z dovolené v Tunisku. Jedná se o den první -
odletový. Jak jsme ho prožili, můžete zjistit ZDE.
Tak, a máme tu další obrovskou novinku. Zatímco jsem vás poslední léta informoval, kolik že našim dětem narostlo
zoubků, dnes musím hlásit jediné - Martinka přišla o levou dolní jedničku. Prostě se jí vyviklala. To už Martinka půjde
jistě brzy do školy. Již příští rok. Teď už jenom zbývá zoubek vložit pod polštář a Zoubková víla možná v noci příjde a
uloží tam jistě nějaký roztomilý dáreček, za ten první zoubek. Nebo to u Vás tak nefunguje? Když ono je to tak
roztomilé, jak děti podobným zvykům věří ;-)
Navečer jsem za Vojtíškovy asistence umyl druhé auto, tedy Felicii. Hned zítra se s ní chystám do autobazaru,
neboť pro dvě auta rozhodně nemáme na dvorku místo. Vojtíšek mi pomáhal s mytím, používal přitom houbičku na
nádobí a lak vyloženě drbal. Dosti se touto činností zabavil.
Jistě jste zvědaví, jak taťka zvládá ranní buzení dětí a jejich následný odvoz do školky. No, dnes to bylo s buzením
vyloženě kritické. Ještě že znám různé lechtací a rozesmívací fígly, a to hlavně u Vojtíška. Jinak bych ho z postele
nedostal. Martinka se probudila velice ležérně a sama. Nakonec jsem děti dovezl do školky relativně na čas - o půl
sedmé a pět minut. Rozhodně se jedná o čas, kdy stíhám dojet do práce na sedmou. I já si zvykám, že mám odchod
domů až ve tři. I když, dnes jsem se zůčastnil dosti důležité porady o budoucnosti naší firmy. Máme se jen jen rozrůstat
a já rozhodně zůstanu v tom šíleném středu dění. Uff, už se na to těším. Hlavně na ty zahraniční cesty.
Verze pro tisk...
8.9.2006 Právě pracuji, nerušit... ;-)Dnešní článek tak nějak vypouštím, neboť píši na serveru. Domácí computer je odpojen a já právě léčím a přeinstalovávám jeden počítač naší kamarádky. V každém případě, jsme v pohodě a zítra jede Dana s kamarádkou do Prahy na velký výlet. Já zůstávám s dětičkama doma a odpoledne bychom se mohli zajít podívat na jednu velkou akci. Však uvidíte zítra ;-)
Verze pro tisk...
9.9.2006 Dosti náročný den...Jak jsem Vás již včera informoval, stále zápasím s přeinstalací dosti zavirovaného počítače naší kamarádky. Dá to dosti
zabrat, hlavně s dětičkama za zády. Dana totiž odjela na výlet do Prahy a tak si užívám doma sám, s dětmi. A že dají zabrat,
to vám jistě nemusím povídat. Vařit oběd jsem musel a k večeři jsme si dali obalované a osmažené muchomůrky růžovky. Nic
jiného v lese téměř neroste. Tak moc jsem se těšil na hříbky a ty pravé se nám podařilo objevit pouhé tři. Jeden našel Vojtíšek.
Ovšem, těch růžovek rostla v lese přesila. Pravda, hned vedle muchomůrek červených, jenomže ty rozeznáte naprosto s
přehledem. Taková smažená růžovka, to je něco. A guláš, který z nich Dana vaří je ještě suprovější, Mňam. Martinka mi po
návratu pomohla houby nakrájet na kostičky, bohužel jim neoloupala klobouky. Já je pak pečlivě kousek po kousku odlupoval.
Ale pomohla mi, viďte? ;-)
Do lesa jsme jeli poprvé novým Renaultem Méganem. Felicii jsem včera udal do autobazaru, takže nám odpadla ta šílená
starost se dvěma autama. Jestliže je řadíte za sebou, tak se neustále nějak přejíždí. Však dnes Vojtíšek hledal to naše nové
červené auto. Jeli jsme totiž do neznámého lesa a já dětem vysvětloval, že tam večer jistě straší. Mno, dosti rychle spěchali
oba naši miláčkové k autu. Cestu jsme našli díky kompasu v mém mobilu. Jinak nevím, jak bychom se trefovali na místo ;-)
Cestou jsem telefonoval Daně do Prahy a ta mi na srdce kladla, abych děti zkontroloval při koupání, zdali náhodou nemají
přicucnutého nějakého klíšťáka. Nic jsem nenašel, kromě mého pravého ramena. Dva mrzáci tam sáli moji krev. Hned jsem je
umrtvil a odstranil. Martinka se přitom strachovala,"Tatínku, zvládněš to udělat sám? Nemusíme jet k paní doktorce?" Dopadlo
to ;-)
Ještě jedna perlička na závěr - při přeinstalaci Windows XP, instalační program požaduje zasunutí diskety do mechaniky
A. Dosti historická záležitost. Já se tam snažil zasunout disketu, jenomže to nešlo. V jednotce byl totiž vložen klíč od dveří :-)
Verze pro tisk...
10.9.2006 Moji malí pomocníci...Hned od dnešního rána jsme se společnými silami pustili do zedničení. Tedy já a děti. Kumbál na hračky a kola dostal
vrchní štukovou vrstvu, abychom konečně mohli postavit regály a do nich umístit venkovní dětské hračky. Jak vidíte na fotce,
Vojtíšek se školil v používání filcového hladítka a Martinka jakbysmet. Měl jsem jejich pomoci navečer již celkem dost. Však
víte, o čem mluvím ;-)
Momentálně nemám příliš času na psaní, neboť vedle serveru na němž píši, trůní kamarádčin počítač a snažím se
dokončit poslední instalační úpravy. Dokonce se zadařila i mechanická oprava DVD vypalovačky - neustále se znovu otvíral
šuplík. Stačilo to celé rozebrat a přípravkem na kontakty vystříkat koncové spínače. Jinak - na počítači je nainstalován spořič
obrazovky s titulem Arctic bear. 3D animovaný lední medvěd sedí na kře, pije cosi z láhve a mává na prolétající
letadla. Dosti propracované. Jenomže, jak jsem zjistil, ta sranda zabírá 60% výkonu procesoru. Monitor to možná ušetří, ale
účet za elektřinu nikoliv ;)
Na děti a mne, čeká zítra po ránu přesun do školky. Už jsem si raději odnesl igelitky s oblečením do auta a umístil je na
zadní sedadla mezi autosedačky. Pro jistotu to nebudu ukládat do kufru, abychom to náhodou nezapomněli vyložit. To víte,
stát se může všelicos ;-)
Verze pro tisk...
11.9.2006 Ty seš ale hezké čerpadlo - velbloude...Dnes jsem skutečně nic nefotil, neboť jsme jeli po mém návratu z práce ke kamarádce, odvézt jí opravený počítač.
Jednalo se hlavně o odvirování a já tam nainstaloval oblíbený antivirák Avast! v bezplatné Home verzi. Já jsem s ním naprosto spokojený. Takže jsme tam s dětmi
nakonec zůstali až do půl osmé. Dana mezitím odjela s holkama do sousední vsi na aerobic a já se vydal s dětmi autem
vstříc domovu. Však zalehli pěkně pozdě, zítra se jim nebude chtít vstávat do školky. No, dnes to také nebylo nic
slavného. Ani skladba Jede jede mašinka, s Vojtíškem nehnula. Já tak musel použít lechtací a budící chmaty. Nakonec
jsem je i s Martinkou dostal z postelí těsně před půl sedmou. Takže v pohodě. Do práce jsme to na sedmou stíhal, a to
je hlavní ;-)
Martinka se při cestě do školky tvářila náramně důležitě. Aby ne, vždyť si nesla pod každou ručkou jedno miminko
chou chou. Svoji Pavlínku a kamarádčinu Terezku. Kamarádka ze školky si ji u nás totiž v pátek zapomněla.
V souvislosti s pozdnějším příchodem do práce mi vyvstává ještě jeden problémek. Z práce musím odcházet až po
třetí a tím mám jaksi nabourané, ty léta budované biologické hodiny. Vám v Praze je hej, Vy chodíte do práce klidně i na
devátou hodinu. Jenomže nemusíte pak nic dělat na zahrádce a okolo domu. Já navíc přijel až po čtvrté, neboť bylo
nutné sesmolit ještě email kolegovi z Itálie a domluvit se na dalším postupu ohledně úpravy softwaru v jednom počítači
výrobní linky.
Dnes jsem Vám vybral fotky z dovolené v Tunisku. Vždyť také jiné nemám, to už víte. Na ostrově Djerba se
nachází krokodýlí farma s historickou expozicí. V jednom místě nám ukazovali, jak velbloudi tahali vodu ze studní. Však
také jeden z českých turistů chválil onoho blouda,"Ty seš ale hezké čerpadlo!" Čímž mne za hledáčkem kamery značně
rozesmál. Děti si pak mohly velblouda pohladit :-)
Nevíte, co je na druhé fotce? Pokud neumíte arabsky jako já, nechte se vést tvarem kelímku - to je přece jogurt!
Pravý tuniský. Dětem chutnal, jenomže i ten s ovocnou příchutí měl barvu jasně bílou. Prostě bez barviv ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
---|
Aktuálně |
---|
| |
---|
|
---|
Rodinné stránky |
---|
| |
---|
|
Odkazy |
|
|
|