 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 8.11.2006
Martinka se bez Vojtíška doma nudí...Včera jsem opět vynechal psaní, neboť se právě zabývám vytvářením základního vzhledu webové prezentace, pro
jednu prozatím nejmenovanou organizaci. Martinka měla pro změnu letecký den, neboť jí s největší pravděpodobností
nesedla ranní školková svačinka. Prostě se vyblinkala. Paní učitelka jí raději poslala domů. Marťa tak strávila poledne u
tety a teta jí donesla i oběd ze školky. Pečenou kachnu s knedlíčkem a červeným zelím si Marťa následně slupla k
večeři, takže to nakonec zase tak hrozné nebylo. Dnes šla opět normálně do školky.
I celý den ve školce byl Martince málo. Holt je doma sama bez Vojtíška a evidentně se nudí. Navečer nadnesla
téma,"Maminko, já už se moc těším na Vánoce. To až zase budeme vyrábět nějaký ty svícny z jablíček a hřebíčku!"
Proč ne. Hned si jeden vyrobila, jak vidíte na obrázku. Však nám paní učitelka psala ve školkovém časopise, že by si
některé extrémně tvořivé děti měly nosit materiál dvojitě, neboť občas zvládají vytvořit nemožné. Martinka k nim také
patří a měli bychom i přispět na papíry, neboť jich jako předškolák pomaluje fůru. Proč ne, jenom, ať se trénuje, když jí
to baví ;-)
Počasí venku nic moc a tak Martinka zůstala dnes odpoledne doma. Já se vrátil z práce poněkud později, neboť
zprovozňuji a programuji stroje dovezené z naší finské pobočky. Práce až hrůza. Doma jsem se pustil do vytváření
obrázku na nově tvořené stránky a Martinka mi byla po levoboku za poradkyni. Maloval jsem to v grafickém programu a
co chvíli jsem slyšel nějakou hodnotnou připomínku. Martinka prostě umí malovat :-)
Verze pro tisk...
9.11.2006
Jak jsem rozbíjel vajíčka...Maličko na začátek odbočuji - dnešek jsem v práci zažil opravdu velice nadupaný. O to více mne překvapí historka
se zprovozňováním nových starých odvíjedel, která aplikukji na naše drátotažné linky. Dvě z nich jsou totiž zcela odlišné
atypy a my mailovali do švédské firmy, která je v roce 1995 vyrobila. Bohužel mi poslali elektrická schémata naprosto
odlišná od reality a to se před lety dušovali, že mají vše 100% podchyceno v archivu. Nemají. Ano, je to Lamnea Bruk o cestě k níž jsem psal článek. Přečtěte si ho ZDE ;-)
Poslední dobou je to v naší nadnárodní firmě jeden velký problém. Ale je to náležitě finančně ohodnocené. Jste
zvědaví, jak dnes po ránu Martinka vstávala? Naprosto v pohodě. Celkem mne překvapila. Byla opět pod peřinkou
oblečena. Uvidíme příští týden, až si od babičky dovezeme domů Vojtíška :-)
Fotky jsem dnes bohužel žádné nenafotil, tak se spokojte s popisem přípravy večeře. Dana nám navrhla chléb ve
vajíčku. Abyste tomu rozumněli - já v neděli naložil u babičky tři krabičky domácích vajec a při otevření kufru auta doma
mi jedno to platíčko vypadlo na zem. Křáp a bylo to. Všechna vajíčka se shora rozkřápla. Tak jsme měli v pondělí
knedlík ve vajíčku a dnes chleba. Takový je život ;-)
Verze pro tisk...
10.11.2006
Opět všichni spolu...Dnes jsme se navečer konečně po týdnu setkali s naším Vojtíškem. A víte, že se nám kolem krku nevrhal? Neustále cosi hledal,"Tatínku, mamí, já nemůžu furt najít ten novej taktor!" Skutečně, po chvíli ho našel. Koupila mu jej dnes po ránu babička. až poté se na nás zavěsil :-)
Po ránu jsem opět nemusel Martinku budit. Vstávala značně v pohodě. Než jsem vylezl zpod peřinky já, už se oblékla a zalezla zpátky do svého pelíšku. Posléze na mne volala,"Tatínku, pojď mi už konečně pomoct s oblíkáním!" Potvůrka jedna. Hrál jsem to s ní a přisedl si na postýlku,"Tak, Martinko, začneme se oblékat!" Martinka se smála na celé kolo,"Ale tatí, to seš ale překvapenej, viď? Že jsem se vyloupla zpod peřinky už oblíknutá, viď?" To tedy ano, alespoň naoko. Jenomže jsem od té chvíle nemohl Marťu stále urychlit na cestu do školky. Fakt to nešlo. Přijeli jsme tam až těsně před půl sedmou. Řeknu Vám, to je velice špatný čas. Před školkou není kde zaparkovat, neboť tam vyloženě chybí parkovací místa. Co teď, to je v pohodě. Jenomže jakmile napadne sníh, tak musíte couvat po uklouzaném kopci až dolů, kde se dá zastavit. Není to jednoduché ;-)
Verze pro tisk...
 11.11.2006
Konečně spolu...Opět jsme se všichni čtyři vrátili navečer domů. Vojtíškovi se kupodivu po týdnu stráveném u babičky chtělo jet s
námi. Cestou jsme se ještě stavili na nákup v Intersparu. Děti byly značně hotové z nabídky hraček. Marťa s očkama
navrch hlavy hlásila,"Tatí, támhle je neskutečně velká hromada šušek!" Měla pravdu, jedná se o miminka Chou chou.
Jedno doma má. Poté se otočila směrem k oddělení zelenina-ovoce,"Tatí, támhle u těch banánů seděj dvě opky!" To
jsou ty zkratky. Jedná se samozřejmě o opice - plyšové ;-)
Během dopoledne trávily dětičky čas u babičky doma a já se s dědou pustil do vybourání starých dřevěných
zárubní ve chlévě a poté nastalo zazdívání nových plechových futer. To víte, příprava na zimu a hlavně s tím mám jisté
zkušenosti. Takže jsme ještě u babičky a dědy obědvali, jak vidíte na titulní fotce. Děti dnes vyjímečně seděly u velkého
stolu. Když se tam sjedeme spolu s neteřinkami, obědvají společně u konferenčního stolku.
Martinka si vybrala na nákupu takovou tu smotanou žvýkačku Power Tape. Prý novou,"Tatínku, tadyta žvejkačka je
s novou příchutí melounů, víš?" No, nevím. Prostě ty reklamy nesleduji pozorně. V každém případě Vojtíšek svoji
žvýkažku roztrhal na kousky a ty rozházel po sedačce v kuchyni. Lump jeden. Copak se tohle dělá? Však jsem ho
plácnul a dostal i slovně vyčiněno. Vojta se chabě bránil,"Ale já sem to nechtěél udělát!" Jo, nechtěl ;-)
Vojtíškův kašel se během uplynulého týdne příliš nezlepšil. Bohužel. Kromě Vojty začala kašlat i Marťa. Už je to
tu. Sychravé podzimní počasí nastoluje svoji vládu. Snad to zvládneme i bez paní doktorky. Držte nám palce.
Verze pro tisk...
13.11.2006
Poněkud vyčerpávající den...Tý jó, tak nějak jsem si včerejší podvečerní aktualizaci odpustil. Co všam mám říci po dnešním naprosto šíleně
pracovně vyčerpávajím dni, ani nevím. Abyste tomu rozumněli - instaloval jsem odvíjedlo dovezené z Finska na naší
drátotažnou linku. Takže sváření, tahání kabeláže a následné softwarové ladění pomocí notebooku mi není vůbec cizí.
Jenomže, jak toto poslední dobou zvládnout? Nároky jsou stále vyšší, stroje složitější a kvalifikovanějších lidí se nám
nedostává. Kromě toho se nám porouchala velice produktivní linka, s níž si opravdu nevím rady. Nebo prostě nemám sil.
Hned zítra přijede záchrana z jedné externí a vzdálené firmy. Také tam těch "dobrých" pracovníků mají pomálu ;-) Na
jednu stranu to chápu, jenomže na tu druhou - podobní pracovníci mohou býti značně nepochopeni od svých manželek.
Není potom divu, že se mnoho rodin rozpadá právě z podobných důvodů. Však o tom dnes na rádiu Impuls hovořili v
tématu týdne.
Včera nás velice překvapil Vojtíšek. Ještě někdy v děvět večer ležel normálně ve své postýlce. Jenomže někdy po
půl desáté chrupal s polštářem azachumlán do své peřinky na zemi, blízko Martinčiny postele. Stočen do klubíčka,
prostě roztomilá podívaná. Hned jsme ho transportovali do postele. Ani se nebránil. O pt více mi to připomněl po ránu,
kdy se měl po týdenní odstávce u babičky vydat do školky. A víte, že se mu tam vůbec nechtělo? Tohle neznáme.
Nejenom, že se přes dvacet minut od vstání nechtěl probudit a na svět se podívat. Ještě mi předvedl nezvyklou scénku
před odchodem do třídy - Jakmile tam vběhl, zakryl si očka ručkama a už rezolutně hlásil,"Tatínků já nechcí nikoho
viděét, ani paní učiteků. Já dnes do školký nejdůů!" Až desetiminutové přeemlouvání pomohlo. Jenomže jsem přijel do
práce o čtvrt hodiny později ;-)
Verze pro tisk...
 14.11.2006
Rodinná návštěva u zubařky...Konečně mi výrobní linky ve firmě jedou a tak mohu v pohodě relaxovat. I přesto jsem se domů navrátil před šestou
podvečerní. To zase bude přesčasů ;-)
Chvíli po obědě jsem si přesto zpestřil s rodinou. Byli jsme na jednu hodinu objednáni k paní zubařce. To víte,
rodinná sleva ;-) Ale ne, všichni jsme potřebovali zhlédnout zuby. Tak jsem se mi podařilo, utrhnout se z práce se
značným zpožděním. Před jednou hodinou odpolední jsem teprve s vyplazeným jazykem vbíhal do školkové šatny. Tam
už na mne děti čekaly bez spaní, neboť je včera maminka nahlásila na odchod po o. U zubařky nás přivítala Dana, právě
vyšetřena. Takže jsme to s vypětím sil téměř stíhali. Martinka ukázala svůj chrup a sklidila samou chválu. Zato Vojtíka
jsem do křesla ani neposadil. Jako bych v náručí držel prkno, které se nechce do zubařského křesla ohnout. A skutečně
neohnulo. Vojtík byl po dlouhém přemlouvání vyšetřen nakonec "na stojáka". Když, on se těžko přemlouvá. Ještě je moc
malý a s doktorama má jisté negativní zkušenosti ;-)
Vojtíšek si hraje na kočku, to již jistě víte. Martinka ho v tom všemožně podporuje. Když si má Vojta vzít například
kapky proti kašli a nechce, Martinka ho přemluví,"Kočko, vem si ty kapky, to jsou kapky kočičí!" Skutečně, na "kočku"
Vojtu to zabere. Dnes Martinka po večeři navrhla,"Číčo, chceš kočičí křupky s nugetou?" Vojta nadšeně souhlasil a
společně zmizeli v kuchyni. Tam je posléze vylapila nemile překvapená maminka. Víte co prováděli? Mazali si sami
nugetu na kukuřičné křupinky. Hrůůzá, Vojtu jsme málem nepoznali, neboť vypadal spíše jak černoušek. Hned dostali
přísný zákaz samostatné činnosti s nugetou. Tohle by tedy nešlo ;-)
Konečně tu máte nějaké fotky. Na první vyrábí Martinka lanovku a na druhé se Vojtík soustředí na kousání do
syrové brambory. Má je rád. I Martinka :-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
8.11.2006
11.11.2006
14.11.2006
- 
24.5.2007
