 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 8.1.2007
Stýská se nám po dětech...?Jak jste si jistě všimli, před chvílí jsem graficky přetvořil hlavičku stránek. Už nebudeme zobrazovat žádnou
výměnnou reklamu, stejně to nemá velký smysl. A ještě navíc, když si volný webový prostor platíme. Takže, ať je do
nového roku nějaká změna.
Včera anoncovaná zpráva o blížícím se výletu na jarničky do termálů, je prozatím dosti nejistá. Děda si prý poranil
kotník a tak musí trávit čas doma a v klidu. Jo jo, to je hned, takováhle nepříjemnost. Jisté je, že k nám nepřijedou o
víkendu, kdy se má konat oslava Martinčiných šestých narozenin. V každém případě jedu pro děti ve čtvrtek odpoledne,
čeká nás kontrola u doktorky. Ta jistě dopadne na výbornou a děti tak po víkendu zamíří rovnou do školky. Jistě se tam
už těší. A víte, jak se stýská rodičům? Dana se mne odpoledne u kávy ptala,"Tak co, stýská se ti po dětech?" Já
protáhl,"Nóóó!?" Dana se smála,"Vidím, že podobně, jako mě!" Už je to tak. Když víme, že dětem nic neschází a že je
o ně postaráno, tak si chvíle sami doma užíváme relaxací a změnou denního rytmu ;-)
Nepřítomnost dětí využívám na maximum. To zase bude v práci přesčasů. Ani datlovat do klávesnice nemohu, jak
mě vše bolí. Není divu, hned po ránu jsem namontoval na jednu výrobní linku rozvaděč s elektronickým pohonem a po
jeho naladění jsem se věnoval nedodělku z pátku. Celý víkend se s tím kolegové trápili a já schytal od vedoucího hned
po ránu pár nepěkných slov. To mám jít do práce i o víkendu? Jenom proto, že nestíháme zakázky i přes nepřetržitý
provoz? To prostě nejde, někde musí být limity. Dělám zázraky, jenž by si leckteré renomované firmy nechaly zaplatit v
řádu stotisíců. Ale jo, nemůžu si nakonec stěžovat ;-)
Ve fotu se vracím do Tuniska. Tam bylo krásně, narozdíl od té šílené místní Zimy. První fotka je s Vojtíškem před
branami krokodýlí farmy. Druhá pak ukazuje pravé a nefalšované tuniské kočky. A že jich v hotelu běhalo požehnaně ;-)
Verze pro tisk...
 10.1.2007
Zahraniční špióni... :-)Jistě jste si povšimli, mé včerejší pisatelské absence. Není divu, v práci dostávám zabrat. Sice mi někteří kolegové
připomínají,"To bude přesčasů, to bude peněz!", ale o to tady nejde. Prostě nevím, co dřív. Nejhorší je, že jsem na
spoustu vyloženě odborných věcí sám. Ale, začínám se z toho vykousávat ;-)
Jak se dalo předpokládat, odpoledne na náš závod zavítal dobrý známý - kolega elektrikář z Itálie. Flavio mne vítal
již včera na horním závodě a dnes jsme spolu zprovozňovali novou výrobní linku jejich dodávky. Hned mi povídal, cože to
tu máme za podivnou Zimu, když bylo loni tolik sněhu a mrzlo. Přijel prý celkem nepřipraven. Není divu, odpoledne to
vypadalo na příchod Jara. Ach, jo ;-)
Flavio potřeboval před zapnutím stroje proměřit všechny nově natahané kabely, tak jsme je spolu prozváněli
multimetrem. Zkuste si ale řvát na sebe, sic pouhé tři metry, ale v hluku 90 dB. Hned se ptal,"Radku, nemáš nějaké
vysílačky?" Samozřejmě anglicky, já italsky neumím. Bohužel ne. Přišli jsme však na lepší nápad. Já šupajdil na dílnu
pro společný mobil a na něj jsem zavolal ze svého služebního. Obsluhy okolních strojů se dosti bavily, že si
telefonujeme téměř hodinu na vzdálenost tří metrů. No, lepší, než kdybych zavolal přímo na kolegův mobil. Jednalo by
se v podstatě o telefonát na mobil do Itálie. To bych pak horentní měsíční účet musel jistě vysvětlovat. A co se museli
divit potenciální odposlouchávatelé mobilních hovorů, když se éterem neslo prapodivné odpočítávání v angličtině a navíc i
doplněné občasnou oboustrannou konverzací. Pokecali jsme si. Prostě - špióni jako vyšití ;-)
Zítra se konečně vypravím po obědě za dětičkama. Děda si prý ještě rozmyslí, zdali s nimi pojede Vojtíšek na
jarničky, neboť se u babičky a dědy za ten více než týden značně otrkal. Co to znamená? Prostě a jednoduše zlobí.
Vzteká se. Lump jeden. Však zítra uvidíte, respektive si něco přečtete :-)
Dnes jsem přidal do titulu další fotku z letní tuniské dovolené. Dana právě kráčí s dětičkama po schodech od
velkého bazénu. Šli jsme právě ze snídaně :-)
Verze pro tisk...
 11.1.2007
Konečně spolu a Martinčin poník snů...Tak a jsme zase všichni doma. Je těsně po půl osmé a děti vedle pozorují televizi. Martinka mi totiž
povídala,"Tatínku, když jsme se pokaždý u babičky a dědy umyli, vyčistili si zoubky, tak jsme se mohli podívat na
Simpsnovi. Ty dávaj na trojce!" Po delším dohadování, že program trojka neexistuje a že se jedná asi o ČT2, jsme doma
na ovladači zmáčkli čtyřku. Ale jo, dopadlo to.
Těsně po obědě jsem se uvolnil z práce a frčel směr Hradec. Stíhal jsem jen tak tak. Já chtěl zakoupit v Hornbachu
ještě deskový radiátor do nové tělocvičny děda potřeboval nějaké fitinky na zapojení nové vodárny. To bylo zdržení, takže
mi naši milí caparti následně naskákali do auta a nastalo loučení s babičkou a dědou. Ještě jsem jim poděkoval za
dětský azyl a frr, domů. Martinka mi ještě v letu předváděla svůj dárek snů - jedná se o mluvícího, mrkajícího a hlavou
kroutícího poníka. Tak moc si ho přála pod stromeček. Jenomže jí ho Ježíšek nepřinesl. Tak jí ho děda a babička
zakoupili k šestým narozeninám. Jelikož k nám na víkendovou oslavu nepřijedou, dostala Marťa dárek již dnes
dopoledne. Momentálně si My Little Ponnyho hýčká v postýlce. Není divu - poník prohlásil,"Dobrou noc!", otočil hlavu,
lehl si a zavřel očka. Fakt rozkošná elektronická hračka :-)
Paní doktorka si Vojtíška poslechla a prohlásila,"Vojtíšku, opravdu jsi v pořádku!" To je skvělé. Zítra si maminka
bere dovolenou, stráví s dětmi den doma a po víkendu nastupují do školky. Už se těším na to ranní vstávání ;--)
Cestou z Velkého města jsme se ještě zastavili na velkém nákupu - blíží se víkend, návštěva a
oslava. Nejprve v Penny Marketu. Děti pobíhaly po prodejně křížem krážem a bylo to celkem v pohodě. Problém nastal,
až po příchodu do fronty u pokladny. Vojtík prohlásil,"Tatínku, koupíš měé kinder vejce?" Moje zamítavá odpověď
vyvolala vyloženě vztekací akci. Vojta si hrcnul na podlahu a řval na celé kolo,"Já bysem těéél to vajíčkóó!" Jsem však
tvrdý a je mi jedno, co si lidé o mě myslí. Všichni okolostojící se dívali, jak zareaguji. Prostě velkolepé divadlo. Naše
pokladní Vojtíškovi povídala,"Proč tak brečíš, vždyť už jsi velký kluk, ne?" Vedlejší pronesla,"Nějak tu není slyšet, že?"
Já Vojtovi sdělil jediné,"Vojtíšku, my jedeme domů, chceš tady zůstat?" Víte že nechtěl? Okamžitě vstal a běžel za
námi k autu. I bez Kinder vajíčka. Pokud jste náhodou byli svědky onoho výstupu, tak jste teď v obraze ;-)
Verze pro tisk...
 12.1.2007
Oslava Martinčiných narozenin je za dveřmi...Dnes po ránu jsem vstával časně jako jediný. Dětičky si i s maminkou přispaly. Budiž jim to přáno. Po víkendu
půjdou někteří do práce a zbytek do školky. Však už se děti těší. Vojtíška jsem navečer maličko namíchl, proto mi hned
povídal,"Tatínku, já chcí maminků!" Posléze obrátil,"Já už chcí jít do školkýý!" Tak to vidíte ;-)
I přes původní předpoklady, že půjdu z práce včas, jsem tam poněkud ztvrdnul. Italský kolega Flavio také. Však
jsem mu byl do páté podvečerní po ruce. Pak jsme se rozloučili a on odjel taxíkem na hotel. Zítra pokračuje do polských
Katowic. Má holt dosti nabitý program ;-) I já.
Martinka už na mne doma netrpělivě čekala. Od dveří se ptala,"Tatínku, máš to šampáňo?" Jak moc jásala nad
lahví Rychlých špuntů. Přesně to si přála na zítřejší oslavu narozenin. Kytičku jsem jí zajel koupit v pracovní době,
zatímco Flavio řešil jeden svůj problém. Nedalo se nic dělat, v Pracovním městězavírají v pět. Ještě že
máme ta služební auta ;-)
Marťa se navečer hlásila o jedno hraní si Krtečka na počítači. Proč ne. Vojtíšek ji následoval. Hráli si až do
Večerníčku - mimochodem - včera jsme ho propásli, neboť jsem si ještě nezvykl, že je Večerda o čtvrt hodinky dříve.
Dnes jsme to zvládli a po vyčištění zoubků shlédli ještě Simpsnovi na dvojce. Já jsem po těch šílených pracovních
čtrnácti dnech značně unaven, proto se s Vámi pro dnešek loučím ;-)
Verze pro tisk...
 14.1.2007
Oslava Martinčiných narozenin a dnešní téměř jarní den...Martinčiny zítřejší šesté narozeniny jsme včera odpoledne oslavili za přítomnosti tety, strejdy, dvou neteřinek a
hradecké babičky. Maminka jí upekla svoji prvotinu - dort ve tvaru kočky. Marťa byla nadšená a dort všem chutnal. Po
blahopřání a předání dárečků si je Martinka za Vojtíškovy asistence rozbalila. Následoval přípitek Rychlými
špunty(Já si to dal namísto vína také, musel jsem navečer odvézt hradeckou babičku na vlak). Večer se
pak děti vypravily na zahrádku a já se švagrem uspořádal Martince malý ohňostroj - pouze římské svíce, co nebouchají.
Vojtík jásal a nadšeně ukazoval na barevná světýlka, vystřelovaná vzhůru k nebesům,"Jůů, jéé, že to nepálíí, viď
taťkóó?!" Oslava se povedla a já už neměl sil cokoliv psát :-)
Dnešní slunečné odpoledne vyloženě lákalo k procházce. Jako by ani nebyl leden - nejstudenější měsíc v roce.
Bohužel, vypadalo to hezky jenom za oknem. Venku foukal dosti silný a nárazový vítr. Minimalizovali jsme procházku
jak jenom to šlo. Jo, kdyby tak chtěl Vojtík chodit. Pokud kráčí pouze s Danou, jde celkem v pohodě. Malér je, jsem-li
nablízku já. Hned mi blokuje cestu, věší se na nohu a žadoní,"Tatínku, vemeš mě na koněéě? Vemeš mě tam nahóru?
Mě bolej nožičkýý, já už nemůžu ťapát!" Když s sebou při zpáteční cestě plácnul vzteky do bláta, šli jsme s Marťou
napřed a Vojtíšek kupodivu pochodoval s maminkou. Prostě jsem ho jako malého pěkně namlsal. Kdo teď má ale nosit
těch patnáct kilo za krkem, že ? ;-)
Děti vedle v pokojíčku právě usínají. To se jim zítra nebude po ránu chtít vstávat. Po téměř čtrnácti dnech jdou
poprvé do školky. A těší se. Moc :-)
Verze pro tisk...
 15.1.2007
Poprvé letos ve školce...Hned po ránu nastala fáze buzení dětí do školky. A víte, že to po téměř měsíci absence školkové docházky dosti
bolelo? Alespoň Vojtíška. Martinka vstala relativně v pohodě a oblékla se. Zato Vojta se čílil. Více než dvacet minut jsem
ho přiváděl k normálnímu režimu. Vojtík křičel, natahoval na sebe peřinku a za celou tu dobu neotevřel očka. Jakmile
procitl, byl v pohodě. Oblékl se vyloženě se na školku těšil. Dnes mi dokonce vlepil i jednu štípanou na tvářičku, během
loučení. I paní učitelka se divila nenadálou účastí našich dětí :-)
Do práce jsem to stihl celkem v pohodě - za minutu sedm. Mám sice volnou pracovní dobu, ale snažím se,
udržovat si nad sebou alespoň nějakou kontrolu. Na jednu stranu je to hrozné, že si můžete pracovní den určovat
naprosto sami, ale na tu druhou je potřeba plnit vše v termínech. A že mi to dnes dalo zabrat.
Při pravidelném procházení internetovských zpráv mi padl do oka jeden článek, který popisuje jakési sexuální
harašení mezi dospělým a dítětem. Naleznete jej ZDE. Po jeho přečtení bych se mohl zlobit na všechny ty číšníky a recepční o dovovolené v
Tunisku. Ti laškovali s dětmi a vůbec jim to nebylo divné. Prostě a jednoduše - v muslimských státech je dítě svátost.
Pouze my na Západě, v Anglii a Americe jsme nějací divní ;-)
Dnešní foto? Dětičky sledují od půl osmé svůj oblíbený seriál na dobrou noc - Sipmsnovi. V jaké kvalitě, můžete
posoudit na druhé fotce ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
8.1.2007
10.1.2007
11.1.2007
12.1.2007
14.1.2007
15.1.2007
- 
24.5.2007
