 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 16.1.2007
Čáry máry, a jsem oblečená...Dnes jenom krátce - hodiny ukazují 22:10 a ke psaní jsem se dostal až teď. To víte, chvíli koukání na televizi a jiná
práce je znát. Vybíral jsem totiž na internetu komponenty na měděné topenářské rozvody. Potřebuji zapojit nový radiátor
v tělocvičně a vše si chci zkusit sám. Nakoupím trubky, kolínka a další materiál, nářadí si zapůjčím od kolegy v práci a
propanbutanový hořák mám. Jo, půjde to. Dnes jsem připravoval potrubní trasu - mimo jiné se jednalo o průraz stěny
mezi koupelnou a spíží - mimo kompotů tam je i centrální vysavač. Díra je jako vyšitá, promiňte, vysekaná. Koukněte se
na druhou fotku. Pouze mi odpadly dvě okladačky, neboť jsem to boural směrem do koupelny. Rozbily se. To nic, mám
ještě dvě krabice obkladaček, takže se to pak spraví. Vojtíšek šel čůrat na záchod a divil se,"Tatí, co je to tady za dírů?
To už tam bude furt? To je zajímavé!" Martinka také vyzvídala, kam ta díra vede. Po vysvětlení mi připomínala, abych v
tělocvičně převrtal elektronický šipkový terč do pozice pro děti. Dostal jsem jej od Ježíška a doposud visí ve správné
výšce pro dospělé ;-)
Ranní vstávání proběhlo opět relativně v pohodě a Martinka mi předvedla svůj kouzelnický trik. Když jsem si
odskočil se sám obléct, oblékla se a šupky dupky pod peřinku. Poté žadonila,"Tatínku, půjdeš mě pomoct s
oblíkáním?" Když jsem k ní přišel, vyskočila oblečena a volala,"Čáry máry a jsem oblečená, to se divíš, viď?" Divil jsem
se, i když jenom naoko. Nemohl jsem přehlédnout zmizelou kupičku oblečení ;-)
Verze pro tisk...
 17.1.2007
Někdy je lepší, přečíst si návod... ;-)Z práce jsem jel dnes po o. To samé dětičky, opouštěly podobně školku. Aby ne, zajel jsem pro ně rovnou autem.
Naše cesta vedla do Velkého města za maminkou a také panem doktorem. Martinka byla totiž pozvána na
ortopedii. Jelikož nosila jako malá abdukční podušku, musí se podrobovat pravidelným kontrolám. I když, dnes bylo jako
již obvykle, vše v pořádku :-)
Vojtíšek během vystupování z auta rezolutně prohlásil,"Já nebudů vystupovát!" Tak jsem s ním zůstal sedět na
parkovišti v autě, doufaje, že to Vojta zalomí. Přece jenom působil značně unaveným dojmem. Kdepak, ani náhodou. Já
díky čekání konečně zjistil, jak se dá pustit autorádio, aniž bych musel nastartovat motor. Díky návodu na obsluhu. Ono to totiž nemá klasický
klíček, nýbrž takovou čipovou kartu, kterou musíte před akcí vložit do čtečky. Poté Vás palubní počítač nabádá, abyste
šlápli na spojku a brzdu. Po stisku tlačítka Start/Stop naskočí motor. A samozřejmě se rozsvítí světla spolu s rádiem.
Pokud chceme jenom rádio, prostě se na ty šlapky nešlape a po stisku onoho tlačítka se zapne pouze rádio bez světel
a motoru. Geniální. Počítače a programování, to je prostě moje ;-)
Vojtíšek moje nadšení nesdílel. Sice poslouchal z cédéčka svoje dětské hitovky, ale stále častěji povídal,"Tatínků,
kdy už pojedemé? Pudeme na nákup do velkýho krámu?" To nebylo v plánu a já konečně zahlédl naše dvě holky, blížící
se k vozu. Dana řídila zpátky domů a zvládla to i s botami na podpatku. Lepší se. Letos mne opravdu mile překvapuje :-)
Když se měl jít Vojtíšek mýt před spaním, prohlásil,"Já musím jetě postavit velkej dům. To ty Marťo nemůžeš,
potože to je speciální dům a je specijálně pro Martinky těžkej!" Kdepak, žádné tahání gaučových polštářů. Marťa měla
jiné starosti, jak vidíte na druhém fotu - právě skládala zažehlovací mozaiku. První fotka ukazuje, jak jsme se s dětmi
odpoledne bavili - Martinka dostala k narozkám dosti dobrou hru s Malým strašidýlkem.
Verze pro tisk...
 18.1.2007
Sami doma a výpadek elektřiny...Odpoledne jsem se maličko zasekl v práci, zbývalo mi dodělat program v řídícím systému jednoho složitého stroje
a správně otestovat jeho funkci. Jsem tak v podstatě připraven na jeho pondělní ostrou aplikaci na drátotah, jenž se musí
odpoledne rozjet na plnou výrobní kapacitu. Jelikož vyrábíme nadoraz, celé je to značně náročné. Jsem momentálně
úplně hotov se silami. Ani bych neřekl že je to vyloženě stresující, všechno se dá nakonec s chladnou hlavou vyřešit.
Navíc mám od firmy k dispozici vlastní a nabušený notebook Dell Latitude D620(Intel Core Duo processor T2500
2GHz, 1GB RAM, 60GB HDD, 128MB Video RAM, Wifi, Bluetooth, DVD vypalovačka a display 16:9. Prostě dělo, se
zakázkovým sériovým portem - COM1, který nutně potřebuji pro komunikaci starých DOSovských programů s
průmyslovými počítači.). Je radost s ním pracovat. Štěstí, že dnes byla doma teta a zaběhla pro dětičky do
školky. Poskytla jim i na hodinku a půl azyl doma, neboť jsem s dětičkama až do zítřka doma sám. Děti jsem si
vyzvedl u sousedů těsně po půl páté.
Evropu, včetně naší malé zemičky prý ohrožují větry nebývalé síly. U nás je prozatím vyloženě klid před bouří.
Pofoukává větříček a neprší. Zato v Praze to mlátí se vším, jak nám sdělovala před chvílí telefonicky maminka. Tady se
konal po sedmé hodině patnáctiminutový "black out", česky - výpadek proudu. Vojtíšek se hned čílil,"Co to je, já
nevidíím! Okamžitě zosfíťte to světló!" Martinka mu radila,"Vojto, moc nechoď, aby ses neomlátil o nábytek!" Dobrá rada
nad zlato, že? ;-)
Děti vyfasovaly LEDkové baterky a já rozsvítil pár svíček. Jednu mám preventivně rozsvícenou u počítačů, abych ji
pak nemusel potmě hledat. Však také ukládám napsaný text po minutě, co kdyby to znovu vypadlo. Přece jenom nepíši
na notebooku. Sotva se světla opět rozsvítila, Vojtíšek vyzvídal,"Poč nešla ta elektliká? To se asi pšetrhnul ten dlát, jak
na něj spad ten stlom!" Vidíte? O tomhle jsme si potmě povídali ;-)
Dnešní fotky jsou poněkud potemnělé. Martinka drží svoji lucerničku, kterou jsem jí elektricky zapojoval na jednu
noční školkovou akci. Zprava mi do objektivu svítí Vojtík LEDkovou baterkou, proto to bílé světlo. Svíčka u počítače je
také hezká, že? Hodiny právě ukazují 20:43 a venku to stále nefouká. Jenom si to tam(Vy nahoře) nechte
;-)
Verze pro tisk...
 19.1.2007
Drsné počasí a také Krteček ...;-)Včera jsme všichni prožili velice šílenou noc. Mám na mysli všechny obyvatele České republiky. K některým se
větrná smršť a orkán dostavil dříve, k někomu později. Sotva jsem včera dopsal komentář pod článek, došlo k výpadku
proudu. Ten trval něco kolem dvanácti hodin. Děti už spinkaly a do větru se sněhovým deštěm se zamíchala dosti hustá
bouřka. Kdo to pamatuje, bouřku v lednu? Já tedy ne(Navíc mi před chvílí zmizela polovička dnešního
rozepsaného článku, neboť došlo k dalšímu, protentokrát desetiminutovému výpadku proudu). Ach jo. Holt je to
jistě důsledek globálního oteplování, neboť sotva si na nás počasí vymyslelo rozsáhlé povodně, hned začíná s divným
průběhem Zimy a věcí s tím souvisejících. Kdo ví, co si na nás matka Příroda vymyslí dotřetice. Už teď nám to vrací i s
úroky ;-)
Sotva jsme se po ránu probudili, já zjistil po výměně SMS a telefonátu, že se školka díky absenci elektřiny
nekoná. Dana v Praze, takže mi zbývalo jediné - zavolal jsem do práce, že tam dnes nepřijdu. Vzal jsem si takové
větrné prázdniny. Děti zase nemohly pochopit, že nejde a nepůjde televize, dokud nezapnou proud. Jak je možné, že
nejde rychlovarná konvice a také, že je doma dosti zima. Ono je hezké, mít kotel na zemní plyn, ale ten potřebuje
elektřinu na ovládání a oběhové čerpadlo. Takže jsme díky silnému větru vstávali do necelých sedmnácti stupňů ve všech
místnostech. Brr. Na čaj ke snídani jsem donesl z půdy campingový vařič a propan-butanová bomba se válela s hořákem
ve stodole. Prostě improvizace. Jak moc jsme závislí na dodavatelích energií, až to není hezké. Když jsme se sem
nastěhovali před více než dvanácti roky, byli jsme naprosto samostaní. Viz článek ZDE. V každé místnosti
kamna na dřevo a tuhá paliva, voda ohřívaná na plotně, prostě pohoda. Kdo ví, zdali se k něčemu podobnému nebudeme
za pár let vracet. Tady je to reálné, ale v paneláku? Jenom se podívejte na dosti poučný a realistický díl oblíbeného
Krtečka - Krtek ve snu. Už když jsem ho viděl coby malé dítě v
kině, tak ve mne zanechal tento, ve své podstatě dosti drsný příběh jisté ponaučení, cože se stane až dojde benzín, tedy
ropa. Koukněte, uvidíte ;-)
Verze pro tisk...
 20.1.2007
Celý den jsme zalezlí doma...Venku panovalo opět počasí, že by psa nevyhnal, natož pak děti. Přesněji řečeno - neobvyklé teplo, sychravo,
mokro, vlhko, zkrátka šíleně na leden. Doma jsem zapnul na celý den sušičku vzduchu a z její nádoby bylo před chvílí
vylito několik litrů vody, zkondenzované ze vzdušné vlhkosti. Neizolované metrové stěny jsou sice naházeny sanačními
omítkami, jenomže páry prostupují do místností. K tomu se přidá to ošklivo zvenku a rázem to je neúnosné. Už aby
přimrzlo. Snad příští týden nám něco podobného slibují meteorologové. I když tomu letos snad ani nevěřím :-(
Ke špatnému počasí se vztahuje i špatná nálada. Tu jsem si spravoval spolu s dětmi. Jak jinak, než hrami.
Dopoledne jsme s Vojtíškem stavěli z Lega různé stavby. Vojtík mi povídal,"Tatínku, já postavím hodně oveček!" Ty se
naučil dle návodu a sekal jednu za druhou. Hned celé stádo. Bylo ještě potřeba dodělat ohradu,"Aby měé ovečky
neuteklý!" Já se pustil do domu, na nějž pak přišla taková věž. Postavil jsem rekordní stavbu, vysokou přes dva metry.
Vojtík ji hned vyfotil digiťákem. To víte, fotí Martinka, tak si to také nenechá ujít. Po bleskovém zaškolení sám vyblejskl
věž. Následně ji pomocí plyšové hračky zbořil. K činnosti nám Martinka pouštěla svoje nové písničkové cédéčko
Malé kotě spalo v botě a já jej dnes slyšel kolem dokola snad 4x. Včera možná i 7x. Nevím jak dlouho se
mi bude zamlouvat ;-)
Martinka vybalila po týdnu svůj nový šicí stroj, který dostala k šestým narozkám. Po vložení nabíjecích
akumulátorů do stroje jsem byl mile překvapen. Ono to šije! A dosti dobře. Martinka je z něj unešená a Vojtík jí během
chvíle zničil navlékátko nitě do jehly. Lump jeden. Stroj má pouze jednu vadu - jakmile se vyvlékne nit z jehly, je nutné
za pomoci šroubováku odstranit šroubek krytu mechanismu jehly. Výrobce to myslel dobře - aby se děti neporanily od
pohybujících se částí. Ale je to moc složité ;-)
Verze pro tisk...
 21.1.2007
Překvapení - Vojtíšek napočítá do deseti...Vojtíšek nám těsně před spaním předvedl, jak umí napočítat do deseti. K tomuto účelu vytáhl knížku, kterou
onehdy přivezla Martince teta Martina z ameriky. Kniha nese název Teen Little Ladybugs - deset malých
berušek a je právě na učení počítání. Berušky jsou plastové a hmatatelné, hned na první stránce vykukují skrz děravé
listy. Právě tam Vojtíšek ukazoval prstíčkem a nahlas počítal,"Jeden, dva či, čiži, pět, šest, sedum, osum, devět,
deset!" Vojta nás dosti překvapil, tohle jsem tedy ve třech a půl letech doopravdy neuměl ;-)
Když už jsem u Vojtíkových dovedností, tak nesmím opomenout ještě jednu a velkou. Jak tak děti trávily začátek
roku u babičky s nemocí, babička přesvědčila Vojtíška, aby začal chodit kakat na velký záchod. Takže jsme definitivně
vymazali nočník z jeho života. Babička se totiž připravuje na dobu za čtrnáct dní, kdy jedou se čtyřmi dětmi na
Slovensko do termálu. Tahat s sebou nočník je vlakem značně problematické - hlavně co se obsazeného místa v kufru
týče. Doma má Vojta k dispozici malou stoličku, tu si postaví před záchodovou mísou na v pohodě se usadí na trůnu.
Ná zavěr si zavolá nějakého utírače. Prostě pohoda. Díky babičce :-)
Jak vidíte na druhé fotce, Martinka dnes poprvé naostro vyzkoušela svoje nové kuchyňské náčiní - dostala jej od
Ježíška. Sama rozťukala do misky čtyři vajíčka a pak je ručním bateriovým šlehačem rozmíchala. Je prostě malá
hospodyňka. Na vyzkoušení ještě čeká bateriový kuchyňský robot, který dokáže míchat a mixovat. Vše je sice
hračkové, ale celkem funkční ;-)
Ptáte se, co zobrazuje druhá fotka? Jedná se o Martinčiny výtvory na dveřích do ložnice. Pod stromečkem nalezla
sadu barviček na sklo a stačila je do včerejška všechny vykreslit. První obrázek jela podle předlohy a pak vše vytvořila
dle vlastní fantazie. Nač také někoho kopírovat, že? ;-)
Verze pro tisk...
 22.1.2007
Náročný pracovní den a šmátrání...Dnešek na mne navalil příliš pracovních povinností. Není divu - zprovozňoval jsem na drátotažném stroji nové
odvíjedlo drátu, dovezené coby secondhad z naší finské pobočky. Už od prosince to připravuji a dnes došlo k ostrému
testu. Tak jsem si to skousnul od sváření kovových elektroinstalačních trubek, tahání kabelů, zapojování, až po oživování
elektronických jednotek. Bohužel to nejede, spíše řízeně nezastavuje. Pokračování zítra ráno. Já se totiž musel
přesunout v šest domů, neboť Dana jela na aerobic. Řídila sama, jak jinak. Snaží se řídit nový vůz ze všech sil a daří se
jí to. Držím jí palce. Přece jenom to auto jede téměř samo, ne jako předchozí Felicie ;-)
Zatímco jsem trávil čas doma s dětmi, chvíli jsem si od nich odběhl do tělocvičny. Maličko zarelaxovat a
oddechnout si od pracovní vypjaté činnosti. Prostě jsem si zaskákal přes švihadlo a to byste nevěřili, jak to dá zabrat.
Prozatím to jde, místnost je prázdná a čeká na položení dlažby, kterou musím ještě zakoupit a následně zpracovat. I
když se jedná o místnost vzdálenější od obytné části, od pátku máme zprovozněno obousměrné spojení pomocí
domácího interkomu. Pokud dětičky něco chtějí, prostě zavolají a je to. Není nad to, že jsem před nahozením místností
před lety všude natahal vícežilové kabely a doplnil i svorkovnicové skříně. Není pak problém natáhnout mezi místnostmi
cokoliv ;-)
V tělocvičně máme navíc natáhnutý i zvonek od venkovních dveří, televizní signál pro televizi umístěnou pod
stropem a rádio. Prostě vše, pro bezproblémovou relaxaci. A víte, že to funguje? Jenom jsem ještě více unavenější, zato
příjemněji ;-)
Těsně po maminčině odjezdu na cvičení mi Vojtíšek sděloval jeden problém,"Tatínku, ten počítač nějak usnul. On
spí a spí, nechce nám pustit ty hrýý pro dětíí!" Aby ne. Vojtík ho sám poslal do říše snů. Není nic snadnějšího, než
zmáčkout na klávesnici usínací tlačítko. Jak vidíte na fotkách, Martinka začala zavěšovat na vlastnoručně vyrobenou
hrazdu bonbónky,"Tatí, já si pak zavážu očka a budu šmátrat a něco si za odměnu z toho zavěšenýho vyšmátrám!"
Vojtík se hned čílil,"Já necí nic šmátrát!" Když nechce, tak nechce ;-)
Verze pro tisk...
 23.1.2007
Že by přišla Zima...?Celý den jsem v práci zprovozňoval v předchozích článcích anoncované a použité odvíjedlo drátu z Finska. Dělat si
nějaké iluze o finských elektrikářích prostě nelze. Dalo mi dosti práce, než jsem napravil škody jimi spáchané a
konečně se mi podařilo naladit elektroniku dle přání. Do čtyřech odpoledne jsem však musel vyzvednou děti ze školky,
včetně Martinčiny kamarádky. Holky si totiž usmyslely, že stráví podvečer právě u kamarádky. Takže se u nás doma
koukli na Kouzelnou školku a poté si je vyzvedla teta. Cestou se stavili u autobusové zastávky, kam přijela Dana z
práce. Jednoduché přesuny, že? ;-
Do práce jsem musel jet ještě na hoďku a půl. Odvíjedlo nemakalo dle představ a bylo nutné upravit řídící program v
průmyslovém počítači. Už je to hotovo. Jedná o další můj triumf - úspěšnou aplikaci odvíjedla na drátotah staší verze,
původně nereálnou. A ono to jde. Cestou z firmy - o půl osmé, jsem vyzvedl zbytek rodinky. Venku sněží a Martinka se
kochala sněhem před reflektory našeho auta, jak vidíte na fotce, pořízené mobilem. Fotka je nekvalitní, co více si přát od
rozlišení 0,3MPix. Už víc nepíši, jsem značně unaven z celé dvoudenní akce. Jdu chcípnou, pardon, spát ;-)
Verze pro tisk...
 24.1.2007
Martinka už je školačkou...Po ránu na nás čekal nenadálý přísun sněhu. Ne že by nás meteorologové zavčasu nevarovali. Jenomže to přišlo
tako najednou, po předchozím teplém počasí a orkánu. Až ke školce do prudkého kopce jsem s autem kupodivu vyjel a
tak měly dětičky obvyklou pěší trasu do šatny. Dnes se Vojtíšek nešprajcoval a do třídy mi vyloženě utekl. Přece jenom,
neměl po ruce maminku. Když ji totiž nemá a jde do do tuhého - čili ho něčím zlobím, tak Vojtíšek volá,"Já tady chci
maminků!" Jelikož neslevím, žádná maminka se nekoná. Proč také, že? Za chvíli mi Vojta skáče kolem krku, tulí se
povídá,"Tatínku, mám tě rád!" To potěší :-)
Cestou ze školky směrem práce na mne čekalo jedno nemilé překvapení(Napadlo u nás asi dvacet čísel
sněhu a stále ještě se to sype. Škoda jen, že to příští týden roztaje. Ať si to tam raději nechají :-( ). Ve vedlejším
městečku zůstaly viset kamióny v prudkém kopce a jeden si myslel, že ostatní předjede. Nepředjel. Zatarasil silnici a
my tak museli čekat v koloně. Obvyklý ranní scénář, když sněží. Tak jsem bez následných problémů přijel do práce až
o půl osmé. Co se dá dělat. Horší je, když musím po ránu prohazovat necelých padesát metrů cesty až na hlavní silnici.
To je Vám rozcvička, že ji rozdýchávám celé dopoledne ;-)
Dnešní odpoledne bylo pro Martinku jaksi zlomové. Po vyzvednutí dětí ze školky jsme se jako celá rodina přesunuli
do místní základní školy. Martinku čekal zápis do prvního ročníku. Jelikož jsme přišli jako poslední, my s Vojtíškem
doběhli do samoobsluhy na nákup a poté domů. Přece jenom, Martinka čekala než příjde na řadu, hodinu a půl. Marťa
však zazářila a do školy ji berou všemi deseti. Dokonce jí jedna paní učitelka z legrace přemlouvala, zdali náhodou
nechce jít rovnou do druhé třídy, že se bude v první nudit, když už umí počítat minimálně po padesáti a tiskací písmenka
zná už téměř všechna. Marťa nechtěla ani za nic. Uvidíme, až v září nastoupí naostro ;-)
Verze pro tisk...
 25.1.2007
Vojtíšek nesmí v ničem zaostávat...Za okny právě zuří paní Zima plnou silou. Nejenom že napadlo celkem hodně sněhu, ale mrazí mínus deset, v devět
hodin večer. Do rána nám meteorologové slibují téměř dvacítku. I přes relativní nepřízeň počasí se Dana vypravila na
cvičení, coby řidička našeho nového vozu. A jízdu zvládla. To je však v pohodě, hlavní silnice je nasolena a bez sněhu. I
sníh na vedlejších silničkách tolik neklouže po zamrazení. Navíc máme obuté nové zimní pneumatiky. A to je hodně
znát. Dnes po ránu jsem například vyjel s dětmi ke školce do prudkého kopce bez prohrábnutí kol. Takže v pohodě :-)
Děti si zatím v kuchyni malovaly vodovkami. To je značně praktické - v kuchyni je narozdíl od pokojíčku omyvatelná
dlažba. Přece jenom jsou díky školkové docházce jaksi tvořivé. Nejprve si malovali vodovkami a poté Martinka
žadonila,"Tatínku, já bysem chtěla něco vyrábět, ale doopravdy!" Tak si vybrala jeden svůj vánoční dáreček - pouzdro ve
tvaru srdce s korálky a šňůrami na jejich navlékání. Jak vidíte na druhé fotce, navlékala nejenom Martinka. I Vojtíšek si
vyrobil svoje korálky. On prostě nesmí v ničem zaostávat ;-)
Martince se viklá delší dobu další zoubek. Protentokrát se jedná o levou horní jedničku(Vždyť to není zase
tak dávno, co jsem psal novinku, že jí vyrazila první horní levá jednička! Ten čas ale letí, viďte?). Nový zub tlačí na
ten mléčný. Díky tomu je značně vychýlen směrem dopředu, ale stále nejde vytrhnout. Martinka přitom tvrdí, že jí to bolí,
ale spíše preventivně. Uvidíme, kdy jí ten zoubeček vypadne ;-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
16.1.2007
17.1.2007
18.1.2007
19.1.2007
20.1.2007
21.1.2007
22.1.2007
23.1.2007
24.1.2007
25.1.2007
- 
24.5.2007
