 |
|---|
| Hlavní menu |
|---|
|  |
|---|
|
|---|
| Kniha návštěv |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Webmaster |
|---|
| |
|---|
|
Zobrazit stránku: 1 2 3
 16.2.2007
Vojtíšek kočičák a Martinka dopoledne u paní doktorky...Dnes jsem poněkud unaven. Není divu - zabrat mi dalo celodenní nasazení v práci, cesta s Marťou k doktorce a jako
poslední i domácí pracovní činnost. Ale nepředbíhejme sled událostí.
K doktorce jsme byli objednáni na třičtvrtě na deset. U naší paní doktorky by to probíhalo v pohodě, bohužel má tento
týden dovolenou. Zaskakující doktorka si objednává příliš mnoho dětí najednou a tak není divu, že jsme se do ordinace dostali
z narvané čekárny až před jedenáctou. Ach jo. Tedy pouze já s Marťou, Dana zůstala s Vojtíškem preventivně doma, aby něco
nechytil. Doktorka si Martinku poslechla stetoskopem a konstatovala,"Na průduškách nic neslyším, prozatím dostaneš sirup
Silomat, Martinko!" Už je to tak. Ná kontrolu se máme k naší doktorce objednal na úterý. My se však chystáme děti odvézt v
neděli k babičce, neboť je Dana již zcela hotová z domácího pobytu. Ani se jí nedivím. V práci se především odreagujete ;-)
Vojtíšek se pustil do tvoření čehosi, co chvíli předtím nazval,"Já musím tatí vylobít takovej plet!" Co je to "plet", mi vysvětlit
nedokázal. Stříhal papír, maloval, lepil a nakonec z toho vylezl kočičí ocas. Ten si zatrčil za pyžamkové kalhoty a rázem běhal
po čtyřech, ocásek za ním jen vlál,"Mňaůů, mňaůůů, já se kočka taková!" Rovnou kočičák :-)
Po příchodu z práce jsem se konečně pustil do topení v tělocvičně. Mám na mysli řezání, spojování a letování měděných
topenářských trubek. Dělám to poprvé sám a je to celkem pohodová prácička. Už mám téměř polovičku hotovou, jak vidíte na
fotce. Pokud se Vám zdá divné, že jdou trubky poněkud nahoru - důvod je prostý. Abych se dostal na druhou stranu uličky ke
koupelně, táhnu trubky nad hlavou přes chodbičku. Tam se dají dva odvzdušňovaní ventily a hotovo. Navíc pod ty trubky
navrtám další dvě hmoždinky, abych mohl převěsit šipkový terč z polohy pro dospělé, dětem blížeji k podlaze. Však brzy
uvidíte, zítra to chci dodělat, neboť v té místnosti již dva měsíce topíme elektrickým konvektorem a účet za elektřinu nás dosti
nemile překvapil ;-)
Verze pro tisk...
 17.2.2007
Chodí to výborně, ale neseje to...Navečer se mi konečně podařilo dopojit topení z tělocvičny. A že mi to dalo celé odpoledne. Těsně po třetí jsem pak
vypustil veškerou vodu z radiátorů a slavnostně připájel nové potrubí na stávající rozvod. Pak už jen zbývalo během napouštění
vody obíhat radiátory a odzvdušňovat tělesa. Na to, že jsem tvořil topení z mědi poprvé, tak nikde nic neteče. Ještě aby, vždyť
na tom nic není. Po napuštění systému nastal ještě jeden problém - osadil jsem na nový radiátor uzavíratelné rohové šroubení
na zpětnou vodu. A právě ten šroub na imbusový klíč, zůstal uzavřen. Musel jsem pro klíč číslo osm dojet do práce. Tak jsem
Daně povídal,"Topení je v pořádku, ale netopí to. Kvůli šroubu a já nemám te správný imbus klíč!" Dana se dosti pobavila,
neboť jí hned napadla asociace se skvělým českým filmem Marečku, podejte mi pero Ta hláška ,"Chodí to výborně, ale neseje to. To je u secího stroje dosti
podstatná závada, ne?", nemá chybu. Že by podobnost čistě náhodná? Hláška je k dispozici ZDE ;-)
Jakmile jsem se odpoledne přesunul s prací do koupelny, už mi za zády na židličky usedlo obecenstvo - Vojtíšek a
Martinka. Oba dva se neustále na něco ptali,"Tatínku, proč musí být v tom topení ta voda? Podívej, teče ti to na podlahu!"
Ještě aby neteklo, neboť do koupelny máme trubky v zemi pod úrovní vypouštění. Prostě takový kritický úsek, jenž jsem
musel vytahovat hadicí a na podlahu. Prostě mi děti pomáhaly. Martinka žadonila,"Můžu jít aspoň ven?" Bohužel, nemůže,
vždyť je nemocná. Venku dnes svítilo sluníčko, pod okny kvetou sněženky, takže jistě příjde Jaro. Doufám, když už se zima
na nás letos vybodla ;-)
Verze pro tisk...
 18.2.2007
Tatínku, mám to moc těžkýý...Tak a jsme doma sami bez dětí. Ty jsme předali babičce, aby se nám o ně starala a doléčila je. Přece jenom,
potřebujeme oba dva jít do práce. Cestu do Hradce jsem si dnes užil coby spolujezdec a tak mohu během jízdy
bezproblémově fotit, jak vidíte na druhé fotce. Dana jezdí stále lépe a prý si začíná jízdu užívat. To je dobře. Už začíná mít v
obci problém s udržováním padesátky a mimo obec frčí devadesátkou. Je fakt moc dobrá. Ještě s tou padesátkou - ve městě
po cestě mají nainstalovaný kontrolní radar. Pokud ukazuje tachometr našeho Renaultu tak 56km/h, na radaru svítí jiná číslice
- 48km/h. Takže v pohodě, je tam celkem velká tolerance a rychlost jenom tak nepřekročíme. A že se dnes odpoledne
policisté neuvěřitelně rojili, že by je vyhnalo ven jarní počasí? Inu, Jaro je tu, před domem nám již kvetou sněženky :-)
Včera dodělané topení skvěle topí a já se chystám v nadcházejím týdnu k pokládání dlažby. Potřebuji dokončit úsek ve
spíži - tam příjde starší dlažba. Do tělocvičny musím dlažbu teprve zakoupit. Musím s tím konečně pohnout, aby to bylo
hotovo. K narozeninám jsem dostal příspěvek na cvičební stroj a ten poté přijde na ona místa. Nechte se překvapit. Takže jak
vidíte, z topenáře se zase přeměním na dlaždiče. Rozhodně se nenudím a alespoň se odreaguji od té složité elektroniky a
stresu v práci ;-)
Doplňuji komentář k první fotce - děti si měly po ránu zabalit hračky k babičce. Martinka to vzala zgruntu a po chvíli se jí
do batohu už nic nevešlo. Proto žadonila,"Maminko, dáš mi nějakou tašku igelitku?" Zbytek narvala právě tam. Vojtíšek
jakbysmet. Poté si stěžoval,"Tatínků, já to mám moc těžkýý!" Aby ne, vždyť si zabalil horu hraček ;-)
Verze pro tisk...
 19.2.2007
Musím se opět vydat do Hradce...Dnes to vezmeme krátce - dětičky si užívají u babičky a dědy a my doma sami, respektive hlavně v práci. Bylo to celkem
náročné, tak jsem si navečer zarelaxoval během pokládání dlažby. Jedná se o dlažbu staršího data výroby, do spíže kde
máme kompoty a centrální vysavač, bohatě postačuje. Dále do tělocvičny musím zakoupit novou dlažbu. Už mám něco
vyhlédnutého v hradeckém OBI. Nechci nic drahého, prostě obyčejná levná dlažba, správného odstínu. Navíc v rozumném
formátu - to jest maximálně dvacet na dvacet. Místnost je totiž taková podlouhlá a ze čtyřiceticentimetrového čtverce by byl
šílený prořez - tedy to, co se vyhodí ;-)
Do Hradce si plánuji cestu tak jako tak. Včera jsme totiž dětem zakoupili v Tescu dvě sady chráničů na nové vánoční
inlajny. Pokud se mají učit jezdit na bruslích, tak musí mít chrániče. Což o to, jedna sada chráničů je v pohodě - byla
zabalena. Jenomže jsme chtěli ještě menší pro Vojtíška a v obchodě měli ty správné tři sady rozbalené. Navíc namíchané.
Takže jsme kombinovali a kombinovali. Až překombinovali. Počet kusů sice souhlasí, ale ty návleky na ruce máme dva levé.
Ach jo. Musím jet do Tesca, aby mi to vyměnili :-(
Následuje komentář k titulní fotce - na snímku vidíte pohled ze stodoly do spíže. Vidno čerstvě položenou a
nevyspárovanou dlažbu. V pozadí nové měděné potrubí od topení a vpravo se jde do tělocvičny. Tuto místnost prozatím
nehodlám nahazovat, to si počká na pozdější dobu - stejně je nutné vše vystěhovat ;-)
Verze pro tisk...
 20.2.2007
Dláždím, dláždím, nemám chvíli klid... ;-)Odpoledne jsem skutečně sedl do auta a zajel do Hradce. V Tescu mi bohužel špatně zakoupené chrániče na brusle
nevyměnili(Poněvadž nebylo za co), zato vrátili peníze. Takže jsem se vydal do HyperNovy a tam zakoupil nové a
zabalené chrániče. Ty už jsou v pohodě. Moje další cesta vedla do OBI, kde jsem posléze vybral jednu výprodejovou dlažbu -
byla sice poněkud dozelena, ale vypadá kvalitně. Navíc je moc levná, kvůli výprodeji. Tak jsem šoupnul devět metrů čtverečních
na vozík a poté i do auta. To byste nevěřili, jak je to těžké. Cestou zpátky jelo vozidlo o poznání zatíženější. Průměrná
spotřeba se však dle palubního počítače v zásadě nezhoršila - stále to na displeji ukazuje 7,2 l/100km. To jde, na tak velké
auto. Prostě, tabulková spotřeba ;-)
Jak vidíte na fotce, dodláždil jsem spíž starou dlažbou a hned se vrhnul na podlahu v tělocvičně. V tomto stavu jsem to
zabalil těsně po osmé zabalil. Dnes zakoupená dlažba vypadá velice dobře. Mám však co dělat, než vše položím a obložím
dlažnou i proužek na stěnu a pak i parapety. Však uvidíte.
Dětičky si užívají babičky - je s nimi doma sama, děda objíždí firemní zákazníky. Díky babičce a dědovi se naštěstí
můžeme naplno věnovat pracovním aktivitám. Dííííky :-)
Verze pro tisk...
 21.2.2007
Už je po dětech sháňka...Dnešek proběhl opět náročně. Odpoledne jsem se doma vrhnul znovu na dlažbu v tělocvičně. Protentokrát se mi podařilo
položit naráz čtyři metry dlažby. A vypadá to opravdu dobře. Zpočátku jsem měl z toho odstínu strach, ale skutečnost předčila
očekávání. Teď už zbývá doplnit ten cíp pod radiátory - zítra, se již po tom dnešním dá chodit. Pak už stačí nařezat dlaždičky
na polovic a obložit jimi proužek kolem stěny. Ohromné dílo se blíží ke zdárnému konci ;-)
Stále ještě nevím, kdy si pojedeme pro děti. Už se po nich ptala paní ředitelka ve školce, kde jsem byl po ránu zaplatit
paušální poplatek za návštěvy divadel a jiných kulturních akcí. Příští týden by tam měli oba dva naši miláčkové nastoupit. O
víkendu si pro ně pojedeme, ale v sobotu mám odpoledne jednu novou akci - v odloučené firmě po mě chtějí natáhnout síťový
kabel UTP, ke vzdálenějšímu počítači a tiskárně. Takže doufám, že natažení a připáskování těch více než šedesát metrů,
nebude dlouho trvat ;-)
Verze pro tisk...
23.2.2007
Zítra se konečně setkáme s dětičkama...Už je to tak, zítra odpoledne nám děda s babičkou přivezou naše miláčky. Já jsem predevčírem na webu mystifikoval konstatováním, že si pro ně pojedeme sami. Děda po přečtění mého článku začal dosti pochybovat o plánu a tímto se mu, coby pravidelnému čtenáři omlouvám ;-) Děti se snad v pondělí vydají do školky. Alespoň doufáme.
Navečer jsme si s Danou náležitě užívali. Zašli jsme si do hospody na horním konci obce na večeři a nějaké to pivko. Tímto se spárování dlažby v tělocvičně přesunuje na zítřek, možná na neděli, neboť zítra odpoledne jedu do externí firmy v Nákupním městě, tahat počítačovou síť. V každém případě jsem dnes dopoledne objednal na internetu crossový eliptický trenažér KETTLER Verso 100, do tělocvičny. Pro více detailů si klikněte ZDE ;-)
Verze pro tisk...
 24.2.2007
Vojtíškův realistický tuleň...Po ránu jsem konečně pořádně uklidil auto a poté se vrhnul na spárování čerstvě položené dlažby v tělocvičně. Prozatím
se moje činnost soustředila na parapety a poličku ve výklenku zdi. všechna ta místa jsem také olepil dlažbou, aby to bylo
jednotné s podlahou. Zítra budu pokračovat ve spárování podlahy a soklu.
To je radosti ze shledání s dětičkama! Zatímco jsem odpoledne v externí firmě zapojoval počítačovou síť, přijel děda s
babičkou a přivezli nám děti. Však se dětský pokojíček rázem po týdnu změnil. Mám na mysli vytahané bedýnky s hračkami.
Však se jich Vojtíšek nemohl nabažit. Roztahával je po místnosti a problémy nastaly s jejich úklidem před Večerníčkem. Což
o to, hračky zmizely v bedýnkách, ale na zemi zůstaly zákeřné korálky. Na jeden z nich jsem šlápl aa ještě teď mne boí
chodidlo ;-)
Před večeří se Martinka hlásila o práci v kuchyni,"Maminko, můžu nastrouhat ten sýr?" Dostala svolení, jenomže se hned
hlásil i Vojta,"Já ci děláát to co Matinká!" Tak se rovným dílem střídali,"Teď budu Vojto chvíli strouhat já a potom ty!" Kupodivu
se vše obešlo bez větších hádek, jak vidíte na první fotce ;-)
Vojtíšek se navečer pustil do malování. Za modela si položil před sebe plyšového tuleně a maloval. Po chvíli běžel za
maminkou,"Maminkó, tady máš ode mě oblázek, tuleně!" Ani jsme věřit nechtěli, že to maloval úplně sám. Martinka nám to
však potvrdila. Pěkný tuleň, že? Navíc se tomu plyšovému velice nápadně podobá. Vojtíškova tuleně si prohlédněte na druhém
fotu :-)
Verze pro tisk...
 25.2.2007
Poněkud sportovní odpoledne...Dopoledne jsem se věnoval spárování nově položené dlažby v tělocvičně. Bohužel, původně zakoupených pět kilo
spárovací hmoty mi nevyšlo. Takže musím hned zítra pořídit další pytel, z něhož sdělám trošku. Zbytek se zkazí vzdušnou
vlhkostí, jako obvykle. To už mám vyzkoušené ;-)
Hned po obědě jsme děti vytáhli ven na čerstvý vzduch. Martinka sice protestovala,"Ale já sem se chtěla dívat na tu
pohádku, na čétéjedna!" Měla smůlu, ale pouze částečnou. Já sáhl do police pro kazetu a pohádku jí nahrál. Pak už nic
nebránilo procházce. Děti si sbalily aluminiové koloběžky, a už se to jelo po silnici za hřištěm, směr horní konec obce.
Martince nečinila jízda žádné problémy, přece jenom už umí udržovat rovnováhu. Zato Vojtíšek co chvíli práskal s koloběžkou o
asfalt. Vzteklina jedna. V jedné takové chvíli jsem ho vyfotil na druhé fotce. Nedalo se nic dělat. Vojtíkovu koloběžku jsem
zabavil já. Sice na ní píší - nosnost do padesáti kil. Já se svými něco nad sedmdesát, jsem celkem obstál. Koloběžka
vydržela. Honili jsme se s Martinkou po vsi a dost jsem si jízdu užil. Pár známých z nás mělo pobavení a já se dosti příjemně
vyblbnul a unavil. Ještě teď mne bolí nohy ;-)
Martinka si dnes vzpomněla na brusle od Ježíška. Nazula si je a během krátké chvíle na nich svištěla z jedné strany
pokojíčku na druhou. Fakt už zvládá jízdu sama, bez cizí pomoci. Sice s sebou občas plácne, ale to je v pohodě. S Vojtíškem
to bylo po poznání horší - rozjíždějí se mu nohy na všechny strany. Ale on se to naučí. Dana hned povídala,"Proč jsem si
nekoupila také kolečkové brusle? Mohla jsem jezdit s dětičkama!" Má pravdu. Myslím, že po dnešní koloběžkové jízdě by mne
brusle také bavily. Jenom toho prostoru na jízdu se u nás tolik nevyskytuje ;-)
Verze pro tisk...
 26.2.2007
Nový stroj v tělocvičně je už zajetý...Tak nám po poledni přivezla spediční firma crossový eliptický trenažer Kettler Verso 100, do nové tělocvičny. K tomu
jsme dostali ještě jako dárek posilovač břišních svalů AB Master, v hodnotě 1000,- Kč. Celkem potěšující, však jsem to na
internetu hledal celkem dlouho. Trenažér jsem honem složil a už je také zajetý - na magnetickou zátěž 3 z celkových deseti
jsem vydržel šlapat deset minut a ujel přitom pět kilometrů. Fakt je to bomba - jsem velice příjemně unaven na celém těle a to
mé hodnocení kondice ukázalo hodnotu K6 - tedy nejhorší. Takže je co napravovat. Dana je také celá natěšená, i když je právě
na aerobicu. Můj dnešní první trénink skončil nakonec ve sprše, neboť to dá opravdu zabrat ;-)
Po ránu jsem po delší pauze budil dětičky do školky. Což o to, Martinka se probrala úplně bez problémů a to samé
proběhlo i s oblékáním. Přece jenom je už poloviční školačka. S Vojtíškem jsem udělal velice krátký proces. Prostě mu byla
zabavena peřina a přemístěna do kuchyně na židli. Co na to Vojta? Hned protestoval,"De je moje pežiná?" Sotva jsem se vrátil
z koupelny, mé zraky padly na jakéhosi zakuklence v prostěradle. Poradil si. Jenomže i procitl, takže jsme do školky přijeli
téměř včas. Napoprvé to nebylo až tak hrozné, že? ;-)
Ve školce mají za tu dobu, co jsme tam nechodili, novinku. Jedná se o kouli na vchodových dveřích a videotelefon s
elektrickým vrátným. Takže jsme zazvonili a děti běžely do školky s velkým nadšením. A jak reagovaly ostatní děti, to byste
měli vidět. Prostě obrovská radost ze setkání :-)
Včera jsem ještě v tělocvičně zprovoznil kromě televize a rádia, ještě CD přehrávač. Jelikož se mi nechtělo investovat do
něčeho nového, tak jsem vymyslel následující - starou CD mechaniku z PC, PC zdroj a přepínač před zesilovačem. Hraje to
jako divé, přes velkou reprobednu pověšenou na stěně. Proč ne, že? :-)
Verze pro tisk...
Zobrazit stránku: 1 2 3
|
|
|---|
| Aktuálně |
|---|
| |
|---|
|
|---|
| Rodinné stránky |
|---|
| |
|---|
|
|---|
|
Odkazy |
|---|
|
|
|
|---|
|
16.2.2007
17.2.2007
18.2.2007
19.2.2007
20.2.2007
21.2.2007
24.2.2007
25.2.2007
26.2.2007
- 
24.5.2007
